Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976
II. v. o.
116
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Protokol, kterým se mění a doplňuje Smlouva
mezi československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou
o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 11. září 1956,
podepsaný v Berlíně dne 10. prosince 1975
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialis-
tické republiky souhlasí s Protokolem, kterým se
mění a doplňuje Smlouva mezi Československou re-
publikou a Německou demokratickou republikou
o právních stycích v občanských, rodinných a trest-
ních věcech ze dne 11. září 1956, podepsaným v Ber-
líně dne 10. prosince 1975.
2
Důvodová zpráva
Právní styky v občanských, rodinných a trest-
ních věcech mezi Československou socialistickou
republikou a Německou demokratickou republikou
jsou upraveny Smlouvou mezi Československou re-
publikou a Německou demokratickou republikou
o právních stycích v občanských, rodinných a trest-
ních věcech ze dne 11. září 1956 (příloha vyhlášky
ministra zahraničních věcí č. 38/1957 Sb. ).
Tento dokument sehrál v průběhu uplynulých
let při úpravě vzájemných právních styků a při po-
skytování právní pomoci mezi oběma zeměmi svou
velmi pozitivní úlohu.
Po dobu platnosti Smlouvy však pochopitelně
došlo v obou zemích k řadě změn v právním řádu;
na zcela novou úroveň se posunula také kvalita
i kvantita vzájemných styků, a to nejen v oblasti
poskytováni právní pomoci. Ukázalo se proto, že je
tu reálná a společensky opodstatněná potřeba do-
savadní dokument v současné době v některých
směrech doplnit, rozšířit či pozměnit, a to zejména
v oblasti práva rodinného a trestního.
Proto byl na základě zhodnocení dosavadních
praktických zkušeností z realizace Smlouvy a zvá-
žení rozsahu i způsobu potřebných změn dosud
platné smluvní úpravy sjednán ke schválení před-
kládaný Protokol, kterým se mění a doplňuje Smlou-
va mezi Československou republikou a Německou
demokratickou republikou o právních stycích v ob-
čanských, rodinných a trestních věcech ze dne
11. září 1956, který byl podepsán v Berlíně dne
10. prosince 1975. Protokol je pojat tak, aby vychá-
zel z potřeb stavu právních styků mezi oběma ze-
měmi a byl spolehlivým doplňujícím nástrojem
jejich právní úpravy. Poněvadž se nejevilo nezbyt-
ným podrobit dosavadní Smlouvu celkové pronikavé
revizi, omezuje se doplňková smluvní úprava jen
na řešení smluvních otázek, které jsou v praxi nej-
aktuálnější.
Tradiční pojetí rozsahu právní pomoci se v nově
navrhovaném čl. 4 A Smlouvy rozšiřuje, přičemž
vůdčí úvahou je snaha smluvně zakotvit a zvýraznit
ochranu zájmů zejména nezletilých dětí; byl také
vzat náležitý zřetel k tomu, aby se napomohlo zrych-
lení soudního řízení a odstranění zbytečných prů-
tahů, zaviněných pátráním po adresách účastníků.
Pokud jde o nově znění čl. 16 Smlouvy, připouští
novela možnost připojovat překlady písemností v ja-
zyce druhé smluvní strany, i když to není obliga-
torní, a to opět v zájmu usnadnění právního styku.
Čl. 22 Smlouvy ve znění návrhu novely je upřes-
ňující povahy a odpovídá úpravám obvyklým v mo-
dernějších smluvních dokumentech o právních sty-
cích a právní pomoci.
Zcela nově je koncipována kolizní a jurisdikční
problematika takových klíčových otázek rodinného
práva, jakými jsou otázky uzavíráni a zániku man-
želství (nově čl. 27-27E Smlouvy). Mezera dosavad-
ní úpravy v tomto směru byla zvlášť v praxi citelná.
To platí obdobně i o problematice osobních a ma-
jetkových právních vztahů mezi manžely. Návrh
novely vychází z toho, že primerním hraničním
určovatelem v těchto věcech je princip legis patriae;
pro některé skutkové stavy je však možno používat
hraničního určovatele, daného bydlištěm účastníků.
Ustanovení čl. 28-30 Smlouvy je do návrhu
novely zapracováno plně v novém znění; také zde
se odstraňuje nedostatek dosavadní smluvní úpra-
vy, jenž vedl v praxi k různým komplikacím.
Zvolené hraniční určovatele jsou i pro oblast
právních vztahů mezi rodiči a dětmi kombinací
principu legis patriae a principu daného bydlištěm
(pobytem).
V novém čl. 49 Smlouvy je zvýrazněn obecně
uznávaný princip rei iudicatae; celkové pojetí to-
hoto článku odpovídá požadavku, aby uznání roz-
hodnutí, vydaných ve věcech tam uvedených, bylo
spojeno s co nejméně formalitami.
Doplnění dosavadního čl. 52 odst. 2 Smlouvy
novelou je odůvodněno požadavkem procesní eko-
nomie, přičemž důležitou změnou je to, že výkon
rozhodnutí bude prováděn z úřední moci a nikoli
na návrh oprávněného.
Podstatná změna dosavadní úpravy v oblasti
trestněprávní se týká převzetí trestního stíhání. No-
vela upravuje tento institut nyní tak, aby odpovídal
především praxi, pro niž má zásadní význam. Na-
příště nebude relevantní, zda trestné jednání, pro
něž se žádá o převzetí trestního stihání, vykazuje
znaky tzv. extradičního trestního činu. Bude také
možno žádat o převzetí trestního stíhání i v těch
případech, kdy bude spáchán přečin, přestupek nebo
např. porušeny pořádkové předpisy. Lze mít za to,
že tento předpis bude velmi výhodný při postihu
drobné trestné činnosti (např. v dopravě). Novela
pamatuje také na zabezpečení nároků poškozených
pro případ adhezního řízení.
Poslední věta čl. 60 A odst. 2 byla do návrhu
novely zahrnuta s přihlédnutím k tomu, že právní
řád Německé demokratické republiky zná také
trestná jednání, jež se stíhají k návrhu oprávněného
(poškozeného).
Na žádost strany Německé demokratické repub-
liky byl do nového znění čl. 61 Smlouvy zapracován
i druhý odstavec, jehož ustanovení má však
fakul-
3
tativní povahu a bude mít větší význam jen pro
styk orgánů prokuratury.
Platnost novely je vázána na platnost Smlouvy.
* * *
Smlouva mezi Československou republikou a
Německou demokratickou republikou o právních
stycích v občanských, rodinných a trestních věcech
ze dne 11. září 1958 byla schválena Národním shro-
mážděním a ratifikována presidentem republiky.
Předkládaný návrh novely ke Smlouvě sice nemění
čs. právní řád, neboť se nedotýká ať už změnami či
doplňky tzv. právotvorných ustanovení Smlouvy ani
čs. zákonů, avšak z evidentních zásadních důvodů
politické i právní povahy by měl být rovněž schvá-
len Federálním shromážděním a ratifikován presi-
dentem republiky.
Praha, 12. února 1976
Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.
PROTOKOL,
kterým se mění a doplňuje Smlouva mezi Československou republikou
a Německou demokratickou republikou
o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech,
podepsaná v Praze dne 11. září 1956
President Československé socialistické republi-
ky a Státní rada Německé demokratické republiky,
přejíce si prohloubit a zdokonalit smluvní vztahy
mezi oběma státy v oblasti právních styků, rozhodli
se změnit a doplnit Smlouvu mezi Československou
republikou a Německou demokratickou republikou
o právních stycích v občanských, rodinných a trest-
ních věcech, podepsanou v Praze dne 11. září 1956.
K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
President Československé socialistické republiky
Dr. Jana Němce,
ministra spravedlnosti České socialistické
republiky
Státní rada Německé demokratické republiky
Hanse-Joachima Heusingera,
náměstka předsedy Rady ministrů Německé de-
mokratické republiky a ministra spravedlnosti,
kteří po výměně svých plných mocí, shledaných
v dobré a náležité formě se shodli na následujícím:
I.
Smlouva mezi Československou republikou a
Německou demokratickou republikou o právních
stycích v občanských, rodinných a trestních věcech,
podepsaná v Praze dne 11. září 1956 (dále jen
,,Smlouva") se mění, případně doplňuje takto:
1. Po článku 4 Smlouvy se vkládá článek 4 A to-
hoto znění:
Článek 4 A
(1) Právní pomoc zahrnuje také zjišťování po-
bytu osob na území smluvní strany, proti nimž jsou
nebo budou osobami, jež mají bydliště na území
druhé smluvní strany, uplatňovány občanskoprávní
či rodinněprávní nároky. Dožadující se orgány jsou
povinny poskytnout za tím účelem podklady, z nichž
vyplývají údaje pro zjištění pobytu.
(2) Právní pomoc obsahuje dále zjišťování or-
ganizace, v níž jsou zaměstnány osoby povinné
platit výživné, je-li nebo má-li být výživné uplatňo-
váno osobami, oprávněnými výživné požadovat,
které mají své bydliště nebo pobyt na území druhé
smluvní strany. Tato povinnost zahrnuje také zjiš-
tění výše měsíčního příjmu, jehož dlužník dosaho-
val během posledních 12 měsíců.
2. Článek 16 Smlouvy zní takto:
Článek 16
Jazyk
(1) Orgány smluvních stran užívají ve vzájem-
4
ném právním styku vlastního jazyka nebo jazyka
ruského.
(2) K usnadnění právního styku se podle mož-
nosti připojují překlady písemností v jazyce dožá-
dané smluvní strany i v těch případech, v nichž je
Smlouva povinně nepředepisuje.
3. Po článku 16 Smlouvy se vkládá článek 16 A
tohoto znění:
Článek 16 A
Dohody k provedení Smlouvy
Příslušná ministerstva a generální prokurátoři
smluvních stran mohou na základě a k provedení
Smlouvy sjednávat dohody.
4. Článek 22 Smlouvy zní takto:
Článek 22
(1) Státním občanům jedné smluvní strany bude
na území druhé smluvní strany poskytnuto osvobo-
zení od poplatků a záloh pro řízení za stejných pod-
mínek a ve stejném rozsahu jako vlastním státním
občanům.
(2) Osvobození od poplatků a záloh podle od-
stavce 1 platí pro všechny procesní úkony, které se
v tomto řízení vyskytnou i před soudy druhé smluv-
ní strany, včetně výkonu rozhodnutí.
5. Článek 27 Smlouvy zní takto:
Článek 27
Uzavření manželství
(1) Podmínky uzavření manželství se určují pro
každého z budoucích manželů podle zákonů smluv-
ní strany, jejímž je státním občanem.
(2) Forma uzavření manželství se řídí podle
zákonů smluvní strany, na jejímž území se manžel-
ství uzavírá.
(3) Forma uzavření manželství, jež se uzavírá
před členem diplomatického nebo konzulárního
zastoupení, který je k tomu zmocněn, se řídí podle
zákonů státu vysílajícího diplomatického nebo kon-
zulárního zástupce.
6. Po článku 27 Smlouvy se vkládají články 27 A,
27 B, 27 C, 27 D a 27 E tohoto znění:
Osobní a majetkové vztahy manželů
Článek 27 A
(1) Osobní a majetkové vztahy manželů stej-
ného státního občanství, se řídí podle zákonů smluv-
ní strany, jejímiž jsou státními občany.
(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jed-
né smluvní strany a druhý státním občanem druhé
smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové
vztahy zákony smluvní strany, na jejímž území mají
či měli poslední společné bydliště. Neměli-li takové
společné bydliště, užije soud vlastního práva.
Článek 27 B
(1) Pro rozhodování o osobních a majetkových
vztazích manželů má pravomoc soud smluvní stra-
ny, jejímiž jsou manželé státními občany. Mají-li
manželé v době podání návrhu své bydliště na úze-
mí druhé smluvní strany, má pravomoc také soud
této smluvní strany.
(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jed-
né smluvní strany a druhý státním občanem druhé
smluvní strany, má pro rozhodování o osobních a
majetkových vztazích manželů pravomoc soud
smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli
manželé poslední společné bydliště.
(3) Nemají-li manželé společné bydliště, mají
pravomoc soudy obou smluvních stran.
(4) Bylo-li řízení zahájeno u soudu jedné smluv-
ní strany, nemůže být týž nárok mezi týmiž účast-
níky uplatňován u soudu druhé smluvní strany.
Soud, u něhož byl nárok uplatněn později, vysloví
z úřední moci svou nepříslušnost.
Rozvod
Článek 27 C
(1) Pro rozvod manželství platí zákony smluvní
strany, jejímiž státními občany jsou oba manželé
v době podání návrhu.
(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jed-
né smluvní strany a druhý státním občanem druhé
smluvní strany, užije soud, u něhož se řízení o roz-
vod koná, vlastních zákonů.
Článek 27 D
(1) Pro rozvod podle článku 27 C odstavec 1
Smlouvy má pravomoc soud smluvní strany, jejímiž
státními občany jsou manželé v době podání návrhu.
Mají-li oba manželé v době podání návrhu své byd-
liště na území druhé smluvní strany, má pravomoc
i tento soud.
(2) Pro rozvod podle článku 27 C odstavec 2
Smlouvy má pravomoc soud smluvní strany, na je-
jímž území mají oba manželé své bydliště.
(3) Má-li jeden z manželů své bydliště na území
jedné smluvní strany a druhý na území druhé
smluvní strany, mají pro řízení o rozvod manželství
pravomoc soudy obou smluvních stran.
(4) Bylo-li řízení zahájeno u soudu jedné smluv
ní strany, nemůže být týž nárok mezi týmiž účast-
níky uplatňován u soudu druhé smluvní strany.
Soud, u něhož byl nárok uplatněn později vysloví
z úřední moci svou nepříslušnost.
5
Článek 27 E
Pro zjištění neplatnosti manželství nebo pro
určení, zda tu manželství je či není, stejně jako
pro pravomoc v těchto případech, platí přiměřeně
ustanovení článků 27 a 27 D Smlouvy.
7. Články 28, 29 a 30 Smlouvy zní takto:
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi
Článek 28
(1) Určení a popření otcovství se řídí podle zá-
konů smluvní strany, jejíž státní občanství získalo
dítě narozením.
(2) pro formu uznání otcovství stačí dodržet
zákony smluvní strany, na jejímž území bylo prohlá-
šení o uznání učiněno.
Článek 29
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí záko-
ny smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.
Článek 30
(1) Pro rozhodování o právních vztazích, uve-
dených v článcích 28 a 29 Smlouvy má pravomoc
jak soud smluvní strany, jejímž je dítě státním obča-
nem, tak i soud smluvní strany, na jejímž území má
dítě své bydliště nebo pobyt.
(2) Bylo-li řízení zahájeno u soudu jedné smluv-
ní strany, nemůže být týž nárok mezi týmiž účast-
níky uplatňován u soudu druhé smluvní strany.
Soud, u něhož byl nárok uplatněn později, vysloví
z úřední moci svou nepříslušnost.
8. Článek 49 Smlouvy se mění na čl. 49 A, před
nějž se vkládá nový článek 49, který zní takto:
Článek 49
Pravomocná rozhodnutí orgánů jedné smluvní
strany o nemajetkových věcech občanských a rodin-
ných budou na území druhé smluvní strany bez dal-
šího řízení uznávána, měl-li orgán, který rozhodnutí
vydal pravomoc podle ustanovení této Smlouvy a
žádný orgán druhé smluvní strany nevydal již dříve
pravomocné rozhodnutí v této věci mezi týmiž
účastníky řízení.
9. Článek 52 odstavec 2 Smlouvy zní takto:
(2) Návrh je třeba podat bud u justičního úřa-
du, který o věci rozhodl v prvé stolici, nebo u jus-
tičního úřadu, který je příslušný návrh vyřídit ve
věci samé. Návrh podaný u soudu prvé stolice bude
postoupen justičnímu úřadu, příslušnému k rozhod-
nutí ve věci samé. Návrh na povolení výkonu roz-
hodnutí se pokládá zároveň za návrh na provedení
výkonu rozhodnutí. Smluvní strany zaručují, že vý-
kon rozhodnutí bude proveden z úřední moci.
10. Článek 60 Smlouvy zní takto:
Článek 60
Žádost o převzetí trestního stihání
(1) Smluvní strany se zavazují na žádost druhé
smluvní strany provádět podle vlastních zákonů
trestní stíhání svých státních občanů, kteří jsou po-
dezřelí, že na území dožadující smluvní strany
spáchali trestný čin nebo přečin (Straftat).
(2) Smluvní strany mohou žádat o převzetí stí-
hání takových porušení práva, jež se podle práv-
ního řádu dožadující smluvní strany považují za
trestný čin nebo přečin (Straftat) a podle právního
řádu dožádané smluvní strany jen za přestupek
nebo porušení pořádkových předpisů.
Dožádána smluvní strana vyřídí dožádání po-
dle vlastních právních předpisů.
(3) Občanskoprávní nároky osob, poškozených
porušením práva, uplatněné v převzatém řízení se
stanou - byl-li podán návrh na náhradu škody -
součástí řízení.
11. Za článek 60 Smlouvy se vkládá článek 60 A
tohoto znění:
Článek 60 A
Řízení při žádostech o převzetí trestního stíhání
(1) K žádosti o převzetí trestního stíhání třeba
připojit:
- údaje, týkající se osoby, včetně jejího státního
občanství,
- popis skutkového stavu,
- důkazní prostředky,
- prvopis spisů nebo jejich ověřený opis, pokud
je to zapotřebí, jinak výsledek vyšetřování,
- opis znění ustanovení, jichž má být užito na
čin podle práva platného v místě činu,
- návrh na náhradu škody,
- návrh na trestní stíhání, pokud je to podle prá-
va dožádané smluvní strany zapotřebí.
(2) Žádost o převzetí trestního stíhání musí být
podepsána a opatřena razítkem příslušného orgánu.
(3) Jestliže se obviněný v době žádosti o pře-
vzetí trestního stíhání nachází ve vyšetřovací vaz-
bě nebo byl předběžně zadržen, třeba zajistit jeho
převoz na území druhé smluvní strany.
(4) Dožádaná smluvní strana je povinna doža-
dující smluvní straně podat zprávu o konečném
6
rozhodnutí. Na požádání dožadující smluvní strany
je třeba jí zaslat vyhotovení konečného rozhodnutí.
12. Článek 61 Smlouvy zní takto:
Článek 61
Způsob styku
(1) Ve věcech vydání a při převzetí trestního
stíhání se stýkají ministři spravedlnosti a generální
prokurátoři smluvních stran navzájem v rámci své
působnosti.
(2) Činitelé, jmenovaní v odstavci 1 mohou
smluvit, že při převzetí trestního stíhání se budou
navzájem stýkat soudy nebo prokurátoři smluvních
stran.
II.
Protokol bude ratifikován a vstoupí v platnost
dnem výměny ratifikačních listin. Výměna ratifikač-
ních listin bude provedena v Praze.
Protokol je součástí Smlouvy mezi Českoslo-
venskou republikou a Německou demokratickou re-
publikou o právních stycích ve věcech občanských,
rodinných a trestních, podepsané v Praze dne
11. září 1956 a má stejnou dobu platnosti jako
Smlouva sama.
Dáno v Berlíně dne 10. prosince 1975 ve dvou
vyhotoveních, každé v české a německé řeči, při-
čemž obě znění mají stejnou platnost.
Na důkaz toho zmocněnci tento Protokol pode
psali a opatřili svými pečetěmi.
Za
Československou socialistickou republiku:
Dr. Jan Němec v. r.
Za
Německou demokratickou republiku:
Heusinger v. r.