Přítomno: 180 poslanců Sněmovny lidu

Host: Letec-kosmonaut mjr. ing. Vladimír Remek

Omluveni poslanci:

Axman, Biľak, Čapka, Gahurová, Hajko, Hejna, Ivanič, Janec, Jägerman, Kmeťová, Lenárt, Lovětínský, Mamula, Matýsková, Mičanová, Minďaš, Mrázik, Rozsypalová, Sakmar, Švestka

Předseda SL V. David: Vážená Sněmovno lidu, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, zahajuji 3. schůzi Sněmovny lidu a srdečně vás všechny vítám. Zvlášť vítám člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsedu vlády Československé socialistické republiky soudruha Lubomíra Štrougala (potlesk), člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsedu Federálního shromáždění soudruha Aloise Indru (potlesk) a další členy předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa soudruhy Karla Hoffmanna (potlesk), Václava Hůlu (potlesk), Antonína Kapka (potlesk), Josefa Korčáka (potlesk), kandidáty předsednictva ústředního výboru soudruhy Miloslava Hruškoviče (potlesk) a Miloše Jakeše (potlesk), místopředsedy federální vlády a další členy federální vlády (potlesk).

Vítám také předsedu Sněmovny národů soudruha Dalibora Hanese (potlesk), místopředsedu Sněmovny národů soudruha Vladimíra Vedru a další poslance Sněmovny národů (potlesk). Vítám rovněž předsedu České národní rady soudruha Evžena Erbana (potlesk) a další poslance České i Slovenské národní rady (potlesk).

Soudružky a soudruzi, s radostí vítám letce-kosmonauta hrdinu Československé socialistické republiky a hrdinu Svazu sovětských socialistických republik majora Vladimíra Remka (potlesk), který tak důstojně reprezentoval naši socialistickou vlast při prvním společném kosmickém letu se sovětskými kosmonauty.

Současně vítám ministra výstavby a techniky České socialistické republiky s. Šrámka (potlesk) a ministra výstavby a techniky Slovenské socialistické republiky s. Vačoka (potlesk). Vítám též hrdiny socialistické práce, vedoucí pracovníky federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj a dalších ústředních orgánů, členy brigád socialistické práce, členy komplexních racionalizačních brigád a další hosty (potlesk).

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, podle zjištění je v zasedací síni přítomno 170 poslanců Sněmovny lidu, takže podle článku 40 odst. 1 ústavního zákona o československé federaci je Sněmovna lidu schopna se usnášet.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, oznamuji vám, že prezident Československé socialistické republiky dopisem ze dne 11. září 1978 svolal podle článku 61 ústavního zákona o československé federaci dnem 15. září 1978 Federální shromáždění Československé socialistické republiky k podzimnímu zasedání.

Předsednictvo Sněmovny lidu navrhlo dnešní schůzi Sněmovny lidu tento pořad:

Zpráva ministra ČSSR pro technický a investiční rozvoj o uplatňování vědeckotechnického rozvoje při zvyšování technické úrovně výroby a kvality výrobků.

Soudružky a soudruzi, navrhuje někdo z poslanců změnu nebo doplnění návrhu pořadu? (Nikdo.)

Přistoupíme k hlasování. V zasedací síni je přítomno 179 poslanců Sněmovny lidu.

Kdo souhlasí s návrhem předsednictva Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? (Nikdo.)

Návrh pořadu schůze Sněmovny lidu byl jednomyslně schválen.

Soudružky a soudruzi, problematikou uplatňování vědeckotechnického rozvoje se zabýváme ve Sněmovně lidu prakticky od počátku letošního roku.

XV. sjezd Komunistické strany Československa zdůraznil mimořádný význam vědeckotechnického rozvoje pro efektivní rozvoj národního hospodářství a zabezpečení dalšího růstu životní úrovně lidu.

Komunistická strana věnuje rozvoji vědy a techniky neustálou pozornost. Závěry květnového zasedání ústředního výboru KSČ z roku 1974 mají dlouhodobou platnost. To programově potvrdil i XV. sjezd KSČ. Otázky vědeckotechnického rozvoje byly v popředí pozornosti všech zasedání ústředního výboru strany, která se od XV. sjezdu uskutečnila.

Díky talentu, schopnostem a tvořivé aktivitě a iniciativě našich pracujících, díky spolupráci se zeměmi socialistického společenství, především díky soustavné bratrské pomoci a spolupráci se Sovětským svazem, dosáhli jsme ve vědeckotechnickém rozvoji významných výsledků. Jeho plné zvládnutí je jednou z rozhodujících podmínek vítězství socialismu v soutěži s kapitalismem. Prosazování a urychlování vědeckotechnického rozvoje je proto revolučním úkolem celé společnosti.

K plnění tohoto úkolu je nezbytné, aby se boj za vědeckotechnický rozvoj stal nedílnou a podstatnou součástí veškeré řídící a organizátorské práce, východiskem v plánovací činnosti od vlády až po podniky, aby úsilí o využití všech možností vědeckotechnického pokroku se stalo základní metodou zabezpečování úkolů národohospodářských plánů.

Úspěch vědeckotechnické revoluce a její blahodárný vliv na ekonomiku a na všechny stránky života společnosti nemůže zajistit pouze úsilí vědeckých pracovníků. Do tohoto historicky významného procesu je mimořádně důležité zapojovat všechny účastníky společenské výroby a všechny články hospodářského mechanismu.

Revoluce ve vědě a technice vyžaduje pronikavé změny ve stylu a metodách hospodářské činnosti, rozhodný boj proti zkostnatělosti a rutinérství. Tato revoluce vyžaduje zdokonalit plánování a hospodářské stimulování, vytvářet podmínky, jež by plnou měrou přispívaly k tomu, aby nové myšlenky co nejrychleji pronikaly do celého cyklu od výzkumu až po užití, od vynálezu až po sériovou výrobu a aby vytvářely spolehlivou ekonomickou hráz proti výrobě zastaralých výrobků.

Jen v podmínkách socialismu může věda v plné míře projevit své humanistické poslání. Naším cílem při vytváření materiálního bohatství je uspokojování potřeb umožňujících rozvoj člověka i celé společnosti.

Z těchto základních politických aspektů jsme přistupovali k přípravě schůze sněmovny. Přípravou i vlastním jednáním sněmovny chceme napomáhat plnění vytyčených úkolů v oblasti vědeckotechnického rozvoje.

Soudružky a soudruzi, úvodní slovo k předložené písemné

Zprávě o uplatňování vědeckotechnického rozvoje při zvyšování technické úrovně výroby a kvality výrobků (tisk 11/SL)

přednese ministr ČSSR pro technický a investiční rozvoj soudruh Šupka. Dávám mu slovo.

Ministr ČSSR pro technický a investiční rozvoj L. Šupka: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abych ocenil pozornost, která je z vaší strany věnována otázkám vědeckotechnického rozvoje. Mám na mysli zejména poslanecké průzkumy uskutečněné v řadě podniků a ústavů a jednání výborů sněmovny. Pronikli jste do hloubky praktického řešení jednotlivých problémů v této oblasti a my jsme měli možnost již v průběhu téměř půlroční přípravy dnešního zasedání čerpat z vašich postřehů a námětů.

O otázkách vědeckotechnického rozvoje jsme hovořili na tomto fóru před pěti léty. Už tehdy jsme se společně zamýšleli nad realizací závěrů XIV. sjezdu Komunistické strany Československa na úseku vědeckotechnického rozvoje. V celém tomto mezidobí rozvoje výrobních sil naší společnosti, růstu životní úrovně a posilování sociálních jistot pracujících jsme měli možnost zároveň sledovat, jak se soustavně zvyšuje pozornost, která je věnována nejvyššími stranickými a státními orgány vědeckotechnickému rozvoji, jak se zvyšuje odpovědnost všech článků hospodářského řízení za prosazování technického pokroku v zájmu zvyšování efektivnosti národního hospodářství.

Zasedání pléna ústředního výboru KSČ k otázkám vědeckotechnického rozvoje v květnu 1974 a zejména pak závěry XV. sjezdu Komunistické strany Československa zcela jednoznačně určily úlohu, kterou má technický pokrok v realizaci strategické linie využívání intenzívních faktorů ekonomického růstu, spojení výstavby rozvinuté socialistické společnosti s všestranným využíváním poznatků vědy a techniky. Jestliže 11. zasedání ústředního výboru KSČ - v souladu s touto, dlouhodobou linií hospodářské politiky - ve svých závěrech požaduje, aby úkoly ve vědeckotechnickém rozvoji byly řešeny s větší intenzitou a odpovědností, musíme nejenom vidět, co se nám daří, kde máme úspěchy, ale zároveň se zamýšlet nad cestami, jak účinněji naše materiální a tvůrčí zdroje využít v zájmu efektivního hospodářského rozvoje. To je kategorický požadavek hospodářské politiky, k jehož realizaci musíme provádět opatření v řídící praxi, plně využívat naše možnosti a zabezpečit, aby se jejich řešení stalo věcí dělnické třídy, družstevního rolnictva, inteligence, záležitostí všech stupňů řízení, všech složek Národní fronty.

V podkladu, který jsme vám, soudružky a soudruzi poslanci, předali, jsme se pokusili shrnout základní fakta o výsledcích dosahovaných ve vědeckotechnickém pokroku z hlediska úkolů, které vyplývají z plánu rozvoje národního hospodářství za léta 1976 až 1980. Je tam uveden i přehled opatření, která se na jednotlivých úsecích řeší, která byla v posledním období realizována a která se připravují. V podkladu jsou přirozeně uvedeny pouze rozhodující výsledky, pouze hlavní opatření. Intenzita práce státních a hospodářských orgánů na úseku vědeckotechnického rozvoje je přirozeně větší, protože se snažíme pronikat do podstaty úkolu, který je v historii socialistické výstavby - měřeno jeho současným rozsahem a významem - kvalitativně nový a vyžaduje tomu odpovídající přístupy, formy i metody řešení.

Mnohé se nám podaří a v dosažených výsledcích můžeme nalézt oporu pro řešení náročnějších úkolů. Přesto však pozornost, kterou věnujeme vědeckotechnickému rozvoji, nenašla dosud svůj plný odraz v souhrnné národohospodářské efektivnosti. l když v řadě případů lze tuto skutečnost přičíst náročnějším podmínkám, ve kterých se náš ekonomický vývoj uskutečňuje, nelze zároveň nevidět, že mnohé nedostatky se opakují, že zůstávají delší dobu neřešeny. Při pokusu o určitá souhrnná zhodnocení musíme vzít do úvahy všechny tyto skutečnosti: předpoklady, výsledky i nové podmínky ekonomického rozvoje. Ty se nám dnes střetávají a výrazně ovlivňují realizaci hospodářské politiky, konkrétní úkoly, které máme a které budeme v nejbližším období plnit.

Řeknu pouze jednu stručnou poznámku k věcnému zaměření naší vědeckotechnické politiky.

Úkoly schválené ve směrnici hospodářského a sociálního rozvoje na léta 1976-1980, konkretizované v pětiletém národohospodářském plánu, formulují rozhodující ekonomické cíle, kterým je nutno vědeckotechnický rozvoj podřizovat. Pětiletý plán určuje základní celospolečenské zájmy, záměry v sociální oblasti i způsoby tvorby zdrojů pro zabezpečení růstu životní úrovně. Jednotná vědeckotechnická politika předpokládá úzkou součinnost státních orgánů, výrobních hospodářských jednotek i podniků. Na tom je založeno její pojetí a konkretizace v podobě úkolů státního plánu rozvoje vědy a techniky, investiční výstavby, ale i výroby.

Pokládal jsem za nutné na tyto obecnější souvislosti upozornit proto, že nejsou mnohdy ze strany nižších článků řízení dostatečně respektovány a praxe je v některých případech v rozporu s celospolečenskými zájmy. Prostřednictvím státního plánu určujeme využití pouze zhruba 30 % prostředků vynakládaných naší společností na technický rozvoj, které mají konkrétní určení, tzn. jsou spojeny s jmenovitými úkoly ať již vývojem nových výrobků nebo technologií.

O využití zbývajících 70 % prostředků, které v této oblasti vynakládáme, rozhodují v podstatě nižší stupně řízení. Posuzováno podle počtu úkolů je situace taková, že zhruba 98 % úkolů připravují, řeší a realizují ve své pravomoci nižší stupně řízení. Nám přirozeně i nadále půjde o to, aby se na úrovni státního plánu řešily rozhodující a klíčové úkoly. Budeme však stále náročnější v požadavku, aby tyto úkoly měly všestrannou prioritu v příslušných resortech, VHJ a podnicích a aby současně byly vhodně doplňovány úkoly jednotlivých oborů a tím aby se dosáhlo komplexního a co největšího efektu.

Nemůžeme zůstávat lhostejní k určitým projevům nezájmu o řešení státních úkolů jak ve výzkumu, tak zejména v realizaci. A to jenom proto, že se značně zpřísnil plánovací a kontrolní režim na úrovni státního plánu technického rozvoje a že plnění některých jeho nejvýznamnějších úkolů se projednává i na úrovni vlády. Výsledky ukazují, že ve svém souhrnu zpřísnění plánovacího režimu u úkolů státního plánu prospělo. Snaha o rozšíření tohoto režimu o opatření směřující k tomu, abychom více ovlivňovali z pozice státních orgánů přípravu a řešení i některých dalších úkolů, je někdy odmítána s poukazem na to, že toto opatření přináší s sebou větší a hlavně jakoby zbytečnou administrativu.

Chtěl bych vás ujistit, že naší snahou nikdy nebylo a není zatěžování plánovacího režimu ve výzkumu a vývoji administrativou. Bylo by to v rozporu se samotným charakterem tvůrčího procesu. Zamýšlíme se nad tím, jak zdokonalit informační systém a jak věci kolem řízení zracionalizovat. Říkáme však otevřeně, že ne na úkor plánovací disciplíny a kontroly. Nedávná prověrka nám totiž ukázala, že disciplína na úseku plánování vědeckotechnického rozvoje je v chozrasčotní sféře nízká, že vykazované plnění plánu ne vždy odráží skutečný průběh řešení úkolů, poněvadž plán se dodatečně - a někdy i koncem roku - přizpůsobuje dosaženým a ne vždy příznivým výsledkům.

Vydáváme ročně na výzkum a vývoj kolem 17 mld Kčs a bez ohledu na to z jakých zdrojů se tyto výdaje kryjí, jde koneckonců o finanční prostředky celé společnosti, která má zájem na tom, aby jí přinášely co největší národohospodářský efekt. Tak se díváme na odpovědnost řídících článků, všech stupňů a v tomto směru chceme i nadále postupovat v souladu se závěry 11. zasedání ústředního výboru KSČ.

Nejde nám přirozeně o nějakou neměnnost či dokonce o strnulost naší vědeckotechnické politiky. Vždyť vědeckotechnický rozvoj je dnes jedním z nejdynamičtějších faktorů stejně jako se mění podmínky, v nichž se realizuje. Proto je nanejvýš žádoucí včas a pružně reagovat na měnící se potřeby a podmínky a přehodnocovat některé původní záměry.

Nároky na dosahování vyšší efektivnosti a kvality se soustavně zvyšují, zabezpečování ekonomického růstu je stále náročnější a nutno říci i obtížnější. Chtěl bych to dokumentovat na příkladu palivoenergetické základny.

Víme poměrně přesně, jak jsme na tom s domácími zdroji. Díky spolupráci se Sovětským svazem zvýšíme mezi léty 1970-1980 jenom dodávky ropy na dvojnásobek a u plynu to bude dokonce šestinásobek. Z řady důvodů není reálné, abychom na stejných předpokladech založili vývoj v 80. letech. Přitom jistě znáte, jak se zhoršují geologické a jiné podmínky pro těžbu uhlí u nás, jak objektivně rostou náklady na vytěženou 1 tunu. Takto by bylo možno pokračovat, srovnávat, počítat. Výsledek je už dnes znám: situaci v palivoenergetické základně nemůžeme prostě do budoucna řešit tím, že neúměrně poroste zdrojová část bilance, ale především tím, že se výrazně zaměříme na racionalizaci spotřeby paliv a energie. Stručně řečeno: chceme-li zabezpečovat dynamický rozvoj národního hospodářství, musíme bezprostředně nastoupit náročný kurs dosahování vyšších efektů na jednotku přírůstku energetických zdrojů. Chceme-li srovnat požadavek 80. let s vývojem v 70. letech, pak by to měl být efekt zhruba dvojnásobný. To znamená, že ať se díváme na tyto otázky z kteréhokoliv konce, dospíváme k závěru o nutnosti urychleně zpracovat a prosadit program zásadní racionalizace spotřeby paliv a energie. Dnes k tomu známe cesty i možnosti. Jak přitom probíhá plnění racionalizačního programu spotřeby paliv a energie, který byl schválen jako součást tohoto pětiletého plánu.