Dosažené hospodářské výsledky minulého roku plně potvrzují, jak bylo nezbytné a účelné zajišťovat ve výrobní i nevýrobní sféře existenci těchto vnitřních rezerv naší ekonomiky a prosazovat na všech úsecích jejich využívání k realizaci plánovaných náročných úkolů, hmotných i finančních. Považuji přitom za významné, že část orgánů a organizací dokázala mobilizovat a využít své rezervy hlavně lepší organizátorskou činností a důslednou realizací vhodných opatření, bez kladení dodatečných požadavků na další investice a pracovní síly či jiné prostředky.

Mnohokrát již bylo v naší praxi poukázáno na to, jak závažným požadavkem, úzce souvisejícím s efektivním a hospodárným naplněním plánovaných záměrů je dosáhnout, aby hospodářská aktivita našich organizací byla daleko více rovnoměrnější a aby pro naplňování plánu a s ním spojených dílčích úkolů byly soustavněji vytvářeny odpovídající podmínky již od samého začátku roku. Jinak řečeno, aby práce byla oprošťována od takového stylu a metod, které ke konci měsíce či kvartálu vyvolávají pověstné šturmování, stojí zbytečně vyšší náklady a v podstatě slouží jen k napravování toho, co bylo během hodnoceného období promeškáno. Stojí proto za naše povšimnutí, že v minulém roce měla řada podniků již v průběhu roku problémy s neplněním plánovaných úkolů v jejich množství i struktuře. Statisticky by bylo možno ukázat, že nakonec každý dvanáctý průmyslový podnik či každý desátý stavební podnik se nedokázal se svými hmotnými či finančními úkoly dobře vyrovnat, zatímco řada jiných své úkoly dokázala i výrazně překročit. Bylo by možno rovněž poukázat na to, jak v závěru roku byla v řadě směru hospodářská aktivita našich organizací svým podílem nejvýraznější, a to zejména v investiční výstavbě, kdy na 4. čtvrtletí připadlo téměř 35 % realizace, a podobně v dovozu strojů a zařízení z kapitalistických států, kde na poslední čvrtletí připadlo přes 38 % realizace. Za takovéto situace se ukazuje, že operativní podnikové plány na jednotlivé měsíce by asi měly být náročnější a měly by působit více k tomu, aby snazší překračování úkolů během roku nevytvářelo pocity sebeuspokojení a nebylo ke konci roku, po nepříjemném vystřízlivění, spojováno se snahou dosáhnout změn v plánu.

Mnoho dalších rezerv ekonomiky nám stále ještě zůstává též ve způsobu zhodnocování různých surovin a materiálů, či energetických zdrojů, a to i přes významnou již řadu přínosů, dosahovaných předními kolektivy i jednotlivci. Chtěla bych k této náročné otázce hlavně připomenout, že obtížné obstarávání těchto hmotných zdrojů není jen naším, ale celosvětovým problémem. Bylo by proto namístě hledat nejen vlastní cesty lepšího zhodnocování těchto zdrojů, ale též důsledněji a cílevědoměji sledovat a pohotověji uplatňovat zahraniční poznatky a celosvětový trend zhodnocování všech životně důležitých druhů surovin a energie, abychom neztráceli čas a na tyto významné požadavky naší doby velmi pružně a efektivně reagovali.

Chtěla bych přitom rovněž poukázat na to, jak míra efektivního zhodnocování surovin a energie úzce souvisí též s dosahováním souladu výroby a spotřeby. Musím bohužel konstatovat, že je zřejmě ještě dost případů, kdy podniky do výroby dávají buď takové množství výrobků, nebo takový jejich sortiment, pro který nemají řádně a včas zajištěn na 100 % odbyt a pak si různými cestami vynucují řešení vzniklé situace. Poznáváme to zejména při našich průzkumech, kdy se naopak musíme zabývat případy, že jiné výrobky téhož oboru nebo výrobky technologicky blízké nejsou vyráběny v odpovídající míře a stávají se nedostatkovými. Myslím si, že v době, kdy je naším hlavním cílem další zvyšování efektivnosti a kvality výroby a kdy usilujeme o to dosahovat stále lepšího zásobování národního hospodářství potřebnými výrobky, by takto nemělo docházet ke ztrátám, či zásobovacím problémům. Řada našich poznatků ukazuje na to, že příčiny tohoto stavu je nutné nadále hledat v úrovni přizpůsobování výroby potřebám odběratelů či v technicko ekonomické úrovni výrobků a v neposlední řadě pak i v zatímním tempu zavádění některých výsledků vědeckotechnického rozvoje do výrobní praxe, a v přístupu k výrobní kooperaci či k odběratelskododavatelským vztahům. Výraznější vliv na odstraňování těchto příčin by měly mít i pobočky Státní banky československé. Vůbec ve světle vývoje materiálových a celkových nákladů na výrobu a ve světle plnění plánovaných záměrů jejich snižování by nikde neměla být podceňována otázka, za kolik co vyrábíme. K zajištění plánovaných úkolů ve snižování nákladovosti by také nikde neměla nyní chybět konkrétní opatření, podporující jejich dosažení, a to při optimálním materiálovém zhodnocování a při vysoké kvalitě a užitných vlastnostech každého výrobku.

Snad jednu z největších rezerv naší ekonomiky, jejíž aktivizace však bývá velmi složitá, musíme nadále spatřovat v samotných základních výrobních prostředcích, a to jak v těch, kterými již naše ekonomika disponuje, tak i v těch, které jsou ještě předmětem investičního procesu. Je to především míra dosavadního využívání základních a zvláště výrobních fondů v různých oborech, která nezlevňuje výrobní procesy, ani nesnižuje nároky na další obdobné investice. Je to nadále též projektová a rozpočtová úroveň a kvalita režimů výstavby a jejich zajišťování, jejichž některé obecně známé nedostatky jsou stále základními příčinami prodlužování a prodražování jednotlivých investičních akcí, i jejich předražování, jak o tom svědčí nedávná kontrolní zpráva Českého cenového úřadu. Všechny tyto skutečnosti pochopitelně působí proti záměrům a cílům skutečně efektivní výstavby.

V jejich souvislosti mne však zajímá zvláště otázka, jak je zabezpečováno včasné uvádění dovezených strojů a zařízení do provozu v naší výrobní sféře. Údaje, které jsou k dispozici např. o strojovém vybavení dovezeném z kapitalistických států, které nebylo včas dáno do montáže, resp. nebylo včas uvedeno do provozu, by nasvědčovaly určitému zlepšení dříve tolik kritizovaných jevů. Při náročnosti, kterou dnes klademe na vysokou efektivnost a kvalitu veškeré práce však soudím, že částka asi 4 mld Kčs strojního vybavení v roce 1976 pozdě zamontovaného nebo částka cca 1,8 mld Kčs strojů zbytečně dlouho skladovaných je stále značná a v celé její podstatě nežádoucí.

Výsledky minulého roku nám též ukazují na trvající značné rezervy v zásobách. Skutečnost, že došlo, a to hlavně ve strojírenství a stavebnictví, k dalšímu nárůstu zásob a že celkový stav zásob se neplánovitě zvýšil téměř o 7,5 mld Kčs, ukazuje, že se nepodařilo překonat dlouhodobější immobilizaci zdrojů do zásob. Příčiny tohoto vývoje zůstávají stále stejné. Mohou být objektivní, pokud spočívají např. v předzásobení, či změnách výrobního programu, nebo v problémech přepravy, ale mnoho jich má stále svůj základ v úrovni řízení a přístupu k řešení dodavatelskoodběratelských vztahů a v uplatňování smluvních závazků. Považuji proto za významné, že bylo přikročeno k vyhodnocení opatření přijatých vládou pro zajištění plánovitého vývoje zásob v šesté pětiletce a že budeme mít ještě letos např. ve výborech pro plán a rozpočet příležitost se s účinností přijatých opatření a zvláště s výsledky řízení vývoje zásob ekonomických nástrojů blíže seznámit.

Závěrem mi dovolte dotknout se ještě otázky efektivního využívání našich pracovních sil, zvláště z hlediska vývoje nevýrobních kategorií. V praxi se dost často střetávám s dotazy, zda jejich dosavadní vývoj je pro naši ekonomiku zdravý, když v řadě případů se nedaří dosáhnout plánovaného počtu pracovníků v kategoriích dělníků a když prováděná náborová a jiná opatření se neukazují dost účinná a přesčasová práce stále narůstá. Skutečnost, že u nás dochází k rychlejšímu růstu počtu technickohospodářských pracovníků, se při výrazném tempu vědeckotechnické revoluce nevymyká ze světového trendu. Mělo by nás však asi hlavně zajímat, zda tempo vývoje u nás je přiměřené našim možnostem a také potřebám.

Považuji z tohoto hlediska, s ohledem na situaci v pracovních silách na stálé poukazy výrobní sféry na nedostatek výrobních dělníků a růst přesčasové práce za správné, že již v minulém roce bylo přikročeno k určité plánovité regulaci tohoto vývoje. Jejím charakteristickým rysem bylo především stanovení nepřekročitelných limitů řídícího a správního aparátu. Ráda mohu dnes konstatovat, že daný úkol byl v podstatě dodržen a že se mezitím připravila či připravují další opatření, která by na podkladě objektivních kritérií podporovala usměrnění dalšího vývoje. Doufám, že s výsledky těchto významných opatření, která se dotýkají prakticky celé oblasti řídících, správních, technických a hospodářských činností, se budeme moci příležitostně ve výborech seznámit.

Chtěla bych k tomu dodat, že podle zkušeností z našich průzkumů dochází ke stálému růstu tzv. pomocného aparátu. Setkáváme se s tím, že nejen v nevýrobních organizacích, ale i v organizacích výrobní sféry narůstá např. počet řidičů a dalších pomocných profesí, keré často váží i pracovníky kvalifikované pro jinou výrobní činnost. Myslím si, že tento vývoj si též zasluhuje nemenší pozornosti příslušných míst.

Poukázala jsem, vážené soudružky a soudruzi poslanci, na některé tyto problémy a průvodní jevy hlavně proto, abych ukázala, že stále ještě máme nemalé rezervy, které jsou mobilizovatelné pro další efektivní rozvoj společenské výroby a zejména k tomu, aby se naše ekonomika dále rozvíjela plně v souladu se záměry šesté pětiletky.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Švihálkové. Před polední přestávkou vystoupí ještě poslanec Mevald.

Poslanec SN J. Mevald: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, stalo se již pravidlem, že každoročně v tomto čase projednává Federální shromáždění naší republiky státní závěrečný účet za minulý rok. Bilance prvého roku šesté pětiletky je dobrá. Pokračuje, tak jak je z podkladových materiálů patrné, dynamický rozvoj našeho národního hospodářství a na tomto základě se dostavuje i možnost naplňovat záměry v růstu životní úrovně našeho lidu.

Souhlasím naprosto s těmi stanovisky, která nás s naléhavostí orientují na potřebu, aby veškerým naším konáním pronikl požadavek vysoké efektivnosti a kvality práce, požadavek, který není adresován pouze lidem u strojů, na stavbách a polích, ale týká se nás všech, ať pracujeme kdekoliv a dvojnásobně se týká oblasti řízení, každého jeho článku.

Kdo dnes a denně žije uprostřed víru našeho budovatelského života, tak nesporně přichází k poznání, že naši lidé jsou pracovití, umní a zkušení. Přicházíme však k poznání i takovému, že mnoho rezerv existuje právě v řízení, které mnohdy zaostává i za rozvojem iniciativy pracujících.

K nedostatkům, jež se v řízení projevují, nemůžeme být nikde lhostejní. Musíme usilovat o to, aby v něm byl respektován princip stranickosti; jinými slovy to znamená důsledně a bezezbytku plnit závěry XV. sjezdu KSČ.

Bylo již několikrát řečeno, ale nejen řečeno, fakta to přesvědčivě prokazují, že naše země patří v životní úrovni lidu na přední místo ve světě. Poslední zasedání ústředního výboru strany to v plném rozsahu opět potvrdilo. Potvrdilo také to, jakou péči naše strana uspokojování hmotných potřeb našich pracujících věnuje.

Dovolte mi, abych k této problematice učinil několik poznámek, neboť právě oblast vnitřního trhu ukazuje míru společenské účelnosti a vyspělosti výroby, i míru uspokojování hmotných potřeb lidu, která je současně nezanedbatelnou motivací v chování lidského činitele ve výrobním procesu.

Je skutečně nesporné, že úroveň zásobování vnitřního trhu je stále dokonalejší.

Působím v Západočeském kraji, ve kterém zejména pohraniční okresy nepatřily ještě před takovými deseti až patnácti lety k místům, o kterých bychom se mohli vyjádřit, že jsou, pokud jde o zásobování, bez vážných problémů. Naopak, existovaly složité problémy, kdy lidé museli desítky kilometrů jezdit za nákupy nejen průmyslového zboží, nýbrž byl pro mnohé z nich nedostupný i některý sortiment potravinářských výrobků.

Změnilo se od té doby mnoho, a to k lepšímu. Nechci, aby následující slova vyzněla formálně, ale skutečností je, že ani v této oblasti není dnes rozdílů mezi tzv. pohraničím a vnitrozemím. Tam, kde nebylo možné realizovat rozvoj obchodní sítě investičními akcemi, pomohli si lidé sami, a to ochotně a s porozuměním pro společné zájmy.

Jen za minulou pětiletku bylo v akci "Z" vybudováno a rekonstruováno 217 prodejen, v této pětiletce bude dobrovolnou prací vybudováno a rekonstruováno dalších 226 prodejen.

Mohu říci, že téměř každá středisková obec v našem kraji je dnes vcelku solidně vybavena nejpotřebnější základní obchodní sítí. Přirozeně to neznamená, že nemáme další potřeby rozšiřování i modernizace obchodní sítě. Trend kulturnosti prodeje a uplatňování jeho nových forem staví před nás úkol obchodní síť dále účelně rozšiřovat, modernizovat a dislokovat.

Zasedání ústředního výboru strany, jež bylo věnováno uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva a směrům dalšího rozvoje vnitřního trhu se setkalo s živým zájmem u naší veřejnosti. Lidé oceňují, jak moudře strana postupuje v řešení problémů našeho života a jeho dalšího rozvoje, oceňují otevřenost a kritičnost jednání ústředního výboru a přirozeně také očekávají změnu stavu k lepšímu v těch oblastech, kde dosud nedostatky trvají, kde není překonána nedokonalost.

Nepovažuji za účelné provádět výčet nedostatků, se kterými se v zásobování vnitřního trhu ještě setkáváme. To bylo velmi jasně, náročně i kriticky zhodnoceno právě ústředním výborem strany a byla také stanovena východiska k řešení.

Uvedl jsem, že se dnes živě o problematice vnitřního trhu diskutuje. Ukazuje se, a to zcela jednoznačně, že klíčem k řešení stále dokonalejšího zásobování vnitřního trhu bude především výroba, její schopnost pružněji se přizpůsobovat požadavkům poptávky a dále pak vyrábět výrobky vysoké kvality, funkční a estetické dokonalosti. Na toto téma hovoříme dnes s vedoucími hospodářskými pracovníky z výroby i obchodu.

Jaká poznání nám konkrétní znalost situace přináší?

Předně se nedá říci, že by snad výrobci - generelně - neprojevovali ochotu vyhovět požadavkům státního i družstevního obchodu a nerespektovali potřebu inovačních procesů.

Již po dvanácté probíhá v našem krajském městě v Plzni Celostátní výstava gastronomie, lázeňství a cestovního ruchu. Ročně k nám potravinářské podniky přicházejí v průměru se 150 novými výrobky, které se prezentují svojí vysokou jakostí a představují realizaci našeho kursu, vedoucího k racionální výživě.

Inovační proces se také vcelku dobře rozvíjí ve spotřebním průmyslu, z toho zejména v textilním, i ve výrobě užitkového porcelánu.

Dobré výsledky také zaznamenává obměna sortimentu ve výrobě stavebních hmot, konkrétně pak u takových výrobků, jako jsou keramické obkládačky a dlaždice i cihlářské výrobky.

Pravda, vývoj poptávky, která co do požadavků je stále náročnější a nesporně odráží vysoký životní standard našich lidí - staví před naši výrobu úkol, daleko operativněji přistupovat k obměně sortimentu a zejména pak zvyšovat užitnou hodnotu výrobků.

Jsme si této nutnosti plně vědomi a přijímáme zcela konkrétní opatření k tomu, aby výrobní podniky plnily své úkoly vůči společnosti odpovědně. Musí však nezbytně, a to nejen v této souvislosti, podstatně zlepšit plánovací a řídící činnost střední články řízení - to jsou výrobně hospodářské jednotky.

Domnívám se, že k tomu, aby významné závěry posledního zasedání ÚV strany pronikly do politickohospodářské praxe s maximální účinnosti, bude nutné posílit hmotný interes řídící sféry na plnění odbytových ukazatelů plánu, v našem případě konkrétně na plnění dodávek pro vnitřní trh.

Neznám totiž ze své praxe případ, že by odpovědní hospodářští pracovníci byli za výrobu technicky, funkčně a esteticky nedokonalých výrobků kráceni na prémiích nebo odměnách.

V kraji pak budeme působit k tomu, aby rozvoj pracovní iniciativy techniků a dělníků byl ještě výrazněji orientován do oblasti struktury a užití výroby. Za špatný budeme považovat ten podnik, který vyrábí na sklad.

Není jiného východiska, než jít cestou náročné práce, než jít cestou takové výchovy lidí, aby si uvědomili, že ve stejném čase, kdy jsou výrobci, jsou i spotřebiteli. Budeme vytvářet i takovou atmosféru, aby výrobní sféra pochopila, že obchod má právo odmítnout takové výrobky, které spotřebitele neuspokojují.