Současně však s rozvíjejícím se procesem mírové spolupráce států s rozdílným společenským zřízením se projevily i tendence usilující o zeslabení anebo alespoň zabrzdění procesu uvolňování napětí. Nepřátelé uvolnění používají různých pomluv, zpochybňují výsledky helsinské konference, snaží se vměšovat do vnitřních záležitostí socialistických zemí.

V Londýně byl např. před bělehradskou schůzkou zveřejněn pamflet vydaný "skupinou pro kontrolu helsinských dohod", který je plný pomluv a lží o socialistických zemích. Informace pro tento pamflet podávaly pochybné emigrantské živly, které se chtějí samozřejmě zavděčit svým chlebodárcům. Podobný charakter má i zpráva americké "Komise pro evropskou bezpečnost a spolupráci", v jejímž čele je poslanec Fascell a kterou nyní rozdává americká delegace účastníkům bělehradského setkání. Takový postup je v rozporu s duchem a literou Závěrečného aktu a nepřispívá k vytváření ovzduší důvěry a spolupráce v Evropě.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, naši pracující oceňují, že přes tyto snahy se jasně prokázala životnost helsinských jednání, že bylo dosaženo pokroku při realizaci Závěrečného aktu, který je třeba dále upevňovat a rozvíjet.

Na realizaci dosavadních kladných výsledků helsinské konference se podílela i Československá socialistická republika. Vycházeli jsme přitom z prohlášení předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR, učiněného krátce po helsinské konferenci, v němž byla zdůrazněna připravenost Československé socialistické republiky důsledně plnit její závěry.

I u nás považujeme Závěrečný akt za dlouhodobý program rozvoje mírové spolupráce v Evropě a základ pro jeho realizaci vidíme především ve zlepšování dvoustranných vztahů se západními účastníky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Myslím, že nikdo nemůže říci, že bychom pro to dělali málo. Čísla a údaje, která uvedl s. ministr Chňoupek ve svém expozé, jsou toho přesvědčivým dokladem. Je ovšem vždy třeba, aby stejnou snahu projevovala i druhá strana. Není sporu o tom, že různé kampaně proti Československé socialistické republice a dalším socialistickým zemím na Západě, kterých jsme periodicky svědky, tomuto cíli neslouží. My samozřejmě víme, že boj idejí mezi socialismem a kapitalismem je objektivní zákonitostí, vyplývající z existence tříd a boje mezi nimi, avšak na druhé straně je třeba vidět, že formy a metody tohoto boje by se měly měnit na základě toho, jak se utvářejí vztahy mezi socialistickými a kapitalistickými státy. Ideologický boj nevyhnutelně pokračuje i v podmínkách mírového soužití.

Avšak to, co proti nám na Západě vymýšlejí, nemá nic společného s ideologickým bojem. Je to psychologická válka, která je charakteristickým produktem studené války. Stále se zdokonaluje aparát, který západní země pro vedení takové války zřídily, jako je např. štvavá rozhlasová stanice tzv. Svobodná Evropa a Svoboda. A je naprosto provokační, když na nás některé západní země požadují, abychom nevytvářeli překážky pro jejich činnost. My se samozřejmě nebojíme. Jde nám však o něco jiného. Jde o to, že tyto prakticky jsou zaměřeny proti détente, proti zmírňování napětí, proti míru a bezpečnosti a proto i proti nejživotnějším zájmům lidu socialistických a kapitalistických zemí.

O plnění Závěrečného aktu naší země, kterému naše vláda věnovala velikou pozornost a přijala i zvláštní usnesení, nás informoval ve svém projevu ministr zahraničních věcí s. Chňoupek. V této souvislosti můžeme s uspokojením konstatovat, že do plnění Závěrečného aktu v Československé socialistické republice se aktivně zapojily i nevládní organizace a společnosti. K této široké společenské aktivitě jistě přispěl i ten fakt, že v naší zemi byl text Závěrečného aktu zveřejněn - na rozdíl od kapitalistických zemí - v masovém nákladu 1,5 mil. výtisků.

Dne 4. října t. r. byla v Bělehradě schůzka zástupců těch zemí, které podepsaly v srpnu 1975 v Helsinkách Závěrečný akt. Na schůzce mají být analyzovány pozitivní zkušenosti z realizace helsinských zásad a ujednání a má být dosaženo dohody o konkrétních návrzích a doporučeních k dalšímu upevňování bezpečnosti a spolupráce, založených na Závěrečném aktu, který je dlouhodobým akčním programem všech signatářských států. Bělehradské setkání má přispět k upevnění vzájemného porozumění a důvěry mezi státy a národy.

Kladně hodnotíme to, že dosavadní průběh bělehradské schůzky je charakterizován všeobecným uznáním nutnosti pokračovat v procesu uvolňování, protože neexistuje žádná jiná realistická alternativa s uznáním většiny delegací, že nikoliv konfrontace, ale konstruktivní výměna názorů a zkušeností může přispět k úspěšnému naplňování jednotlivých ustanovení Závěrečného aktu.

Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je třeba, aby delegace všech států, které jsou v Bělehradě zastoupeny, byly i nadále vedeny snahou přispívat k dalšímu ozdravění mezinárodních vztahů v Evropě, k jejich rozvoji prostřednictvím rozsáhlé a rovnoprávné spolupráce ve všech oblastech na základě nevměšování do vnitřních záležitostí a přísného respektování všech zásad obsažených v Závěrečném aktu. Zejména je třeba, aby v souvislosti s uvolňováním v politické oblasti se přikročilo k účinnému uskutečňování těch ustanovení Závěrečného aktu, které se týkají opatření ke zmírnění vojenské konfrontace o odzbrojení, což by přispělo ke zvýšení vzájemné důvěry a bezpečnosti v Evropě.

K upevňování důvěry mezi účastníky mezinárodních vztahů ani ke zlepšování mezinárodního ovzduší rozhodně nepřispívá prudké zvyšování vojenského potenciálu Severoatlantického paktu a uplatňování vojensko-politických doktrín, které přisuzují západní Evropě rostoucí strategický význam. Nedávno začaly rozsáhlé manévry Reforger 77, na které bylo přes Atlantický oceán přepraveno do Německé spolkové republiky více než 11 tis. amerických vojáků. Ze 30 velkých vojenských manévrů, které plánují státy NATO pro nejbližší měsíce, se jich bude 10 konat na území Německé spolkové republiky, tedy v bezprostřední blízkosti naší země.

Vojenské přípravy NATO jsou v rozporu se zájmy národů a snahami o upevnění míru v Evropě i na celém světě a slouží jen vojensko-průmyslovému komplexu v zemích NATO a těm, kteří se nemohou smířit s výsledky helsinské konference.

Naše země důsledně plní i ta ustanovení Závěrečného aktu, která se týkají opatření na posílení důvěry a odzbrojení. Československá socialistická republika má životní zájem na zastavení horečného zbrojení a na postupném odzbrojování; vyplývá to již ze samotné podstaty naší mírové zahraniční politiky. Z těchto důvodů plně podporujeme všechny iniciativní návrhy a kroky socialistických zemí a především Sovětského svazu, které byly a jsou předkládány na různých mezinárodních fórech nebo přímo západním zemím, které se zúčastnily v Helsinkách Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Na jednání v Moskvě v květnu letošního roku prohlásili ministři zahraničních věcí států Varšavské smlouvy, že jejich země důsledně usilují o další rozvoj mezistátních vztahů v Evropě na základě upevňování bezpečnosti a míru a učiní vše, co bude v jejich silách, aby průběh a výsledky bělehradského setkání odpovídaly historickým úkolům vyhlášeným Konferencí o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a přispěly k tomu, aby se uvolňování prohlubovalo a upevňovalo a aby se stalo trvalým procesem, což odpovídá zájmům všech států bez ohledu na jejich společenské a politické zřízení.

V duchu tohoto prohlášení vystupuje i naše delegace na schůzce v Bělehradě, která je připravena na výměnu kladných zkušeností z realizace závěrů helsinské konference, ale i na opatření, která by měla v budoucnosti dále prohloubit proces spolupráce a dalšího uvolňování mezinárodního napětí.

Věříme, že tato schůzka splní své poslání. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Dvořákové, slovo má poslanec Bedřich Švestka. Připraví se poslanec Lörincz.

Poslanec SN B. Švestka: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, s velkým zájmem jsme vyslechli zprávu ministra zahraničních věcí s. Chňoupka o současné mezinárodní situaci a o stavu čs. zahraničních styků.

S uspokojením můžeme konstatovat, že naše socialistická diplomacie důsledně uplatňuje linii XV. sjezdu KSČ v zahraničně politické činnosti a že významnou měrou se podílí na obrovském úsilí Sovětského svazu při realizaci programů dalšího boje za mír a mezinárodní spolupráci, za svobodu a nezávislost národů, přijatého na XXV. sjezdu KSSS. Hledáme nové cesty mírové a vzájemně výhodné spolupráce států s rozdílným společenským zřízením a neúnavně usilujeme o zastavení závodů ve zbrojení a o postupné úplné a všeobecné odzbrojení.

Bez zastavení závodů ve zbrojení nemůže být zajištěna bezpečnost národům ani zabezpečen trvalý mír. Naopak může být ohroženo vše, čeho jsme v posledních letech dosáhli v oblasti uvolňování a mírové spolupráce.

Vážené soudružky a soudruzi, v této souvislosti bych se chtěl zmínit o těch faktorech, které působí v současné době na utváření mezinárodní situace a mezinárodně politického ovzduší.

Je to především rostoucí síla Sovětského svazu a celého socialistického společenství, a to jak hospodářská, tak i obranná. Toto je hlavní faktor, který drží na uzdě agresívní síly imperialismu. Socialistická světová soustava již tím, že zbavila velkou část lidstva vykořisťování, které je zdrojem militarismu, nenávisti, nedůvěry mezi národy, se stala nositelem míru a mezinárodního dorozumění.

Současně s rozpadem kolonialismu a nebývalým vzestupem protiimperialistického boje rozvojových zemí se značně zúžil prostor pro činnost imperialismu. Zmohutněly demokratické a mírumilovné síly i uvnitř kapitalistické společnosti, které jsou představovány širokými vrstvami pracujících a především dělnickou třídou.

Rovněž i uvnitř buržoasie probíhá diferenciace stanovisek k otázkám míru a války. Liberální a pacifistická část buržoasie, i když neustupuje ze svých protisocialistických pozic, přijímá realitu současné mezinárodní situace a uvědomuje si nedozírné následky nové světové války.

Za této situace mezi důležité faktory, které působí na vývoj mezinárodní situace, patří i pokrokové světové veřejné mínění, světové mírové hnutí reprezentované Světovou radou míru a u nás Československým mírovým výborem. Oba tyto faktory jsou výrazem rozhodující a stále rostoucí úlohy lidových mas v historii lidské společnosti.

Veřejné mínění je vždy v principu výrazem neoficiálního vědomí lidu a utváří se buď živelně na základě vlastní zkušenosti lidí, jejich tradic, zvyků a kulturní úrovně apod., nebo se utváří vědomou činností nositelů propagandy a ideologie politických stran, společenských organizací a státních institucí.

V socialistických zemích mezi stanovisky veřejnosti a vlády v otázkách míru a války existuje principiální jednota, která vyrůstá z podstaty socialistického státu. Proto lid socialistických zemí a jeho společenská organizace podporují mírovou politiku svých komunistických stran a vlád a proto také zahraniční politika socialistických zemí se neobrací jen k vládám druhých zemí, ale i k jejich národům.

Ve všech socialistických zemích, tedy i u nás, se stalo mírové hnutí právě díky principiální jednotě skutečně všelidovým hnutím.

Přání a vůle žít v míru se promítá do každodenního života našeho lidu a každý úspěch v naší práci je spojován s myšlenkou míru a dorozumění mezi národy. Novou stockholmskou výzvu na zastavení závodů ve zbrojení podepsalo 12 mil. československých občanů, což prakticky znamená, že ji podepsal každý dospělý občan. Rovněž již několik miliónů podpisů se shromáždilo na protest proti výrobě neutronové bomby v USA. V současné době je evidováno v Československé socialistické republice 1160 brigád socialistické práce, kolektivů, dílen, které nesou čestný název "mír", dalších 800 kolektivů o čestný mírový název soutěží. Jsou to v mnoha případech významné podniky, jako je Důl obránců míru, Doly obránců míru v Komořanech, podnik obránců míru Keramika, N. p. obránců míru Hedva, Moravská Třebová apod. Neméně významnou úlohu v hospodářském a politickém životě zaujímají naše jednotná zemědělská družstva s mírovým názvem. Je jich více než sto, a z nich jsou taková, jako JZD Mír v Práčích, JZD Obránců míru v Dolním Újezdě, JZD Mírová cesta Klapý atd.

U všech těchto kolektivů v průmyslu i zemědělství je příznačné, že patří svými pracovními výsledky k nejlepším, že stojí v čele velkého zápasu o nový, pokrokový a mírový svět. Hlas pracujících ze závodů a polí na podporu míru a mírové politiky strany, mírového úsilí SSSR se ozývá v pravý čas, ale i v dobách, kdy imperialismus vraždí a mučí, vyvolává horečné zbrojení a akce proti míru. Většina kolektivů je nositelem státních vyznamenání a uznání mírových orgánů.

Od nejútlejšího mládí jsou naše děti vychovávány k socialistické práci, lásce k míru a úctě k ostatním národům. Každoročně se koná celostátní soutěž dětí o nejlepší kresbu na náměty míru a dorozumění mezi národy a účastní se jí několik set tisíc dětí a jejich kresby mají velký ohlas i v zahraničí.

Všechny naše společenské organizace, ať již jde o odbory, mládež, ženy, tělovýchovu, umělce, vědce atd., jsou součástí tohoto velkého proudu mírového hnutí. V této souvislosti je nutno vyzdvihnout záslužnou úlohu našich sdělovacích prostředků - tisku, rozhlasu a televize - které denně slovem i obrazem učí náš lid, aby poznal pravé příčiny válek a cenu míru.

Československé mírové hnutí se podílí intenzívně a iniciativně na činnosti Světové rady míru, na světovém mírovém hnutí i na bruselském hnutí veřejného mínění za evropskou bezpečnost a spolupráci, které významnou měrou přispělo ke svolání a průběhu helsinské konference.

Toto vše svědčí o tom, že naši lidé jsou si vědomi ceny míru pro svůj život a práci, že myšlenka míru a mírové spolupráce mezi národy celého světa se stala materiální silou při budování i obraně naší socialistické vlasti. Tak je tomu také v SSSR i v dalších socialistických zemích.

Světové mírové a demokratické veřejné mínění a světové mírové hnutí je jedním z důležitých a mocných činitelů mírové politiky socialistických zemí a sil pokroku na celém světě. Toho jsou si dobře vědomy agresivní a militaristické síly imperialismu. Dobře vědí, že válku nelze vést bez lidí. Proto používají všech prostředků, až k nejhrubšímu teroru, aby veřejné mínění svých zemí zmanipulovaly, oklamaly a zastrašily a mírové demokratické síly potlačily. K tomuto užívají zamlčování pravdy, lží, pomluv, pokrytectví, společenské diskriminace i násilí.

Přesto se však od první světové války něco změnilo. Brzy po skončení první světové války jsme byli svědky nástupu italského a německého fašismu, které nalezly ve zklamaném a znásilněném německém a italském lidu masovou základnu. Po druhé světové válce se nevydařilo militaristickým a imperialistickým silám až do dnešních dnů nikde v Evropě oživit fašistické hnutí v širokém měřítku. To neznamená, že nebezpečí neofašismu v kapitalistických zemích zmizelo nebo že jeho projevy jsou bezvýznamným jevem, jak se nám snaží namluvit liberální veřejní a státní činitelé a jejich propaganda. Je nutno varovat veřejnost před snahami vyvolat vlnu neofašismu provázenou zuřivým antikomunismem a antisovětismem i šovinismem. Je třeba udělat vše, aby lidé nezapomněli, že Hitler začínal stejným způsobem, jakého používají neofašistické bojůvky v Itálii, NSR, Francii a jinde. Prohlubování hospodářské, morální a politické krize kapitalistického světa se stává živnou půdou pro politické dobrodruhy podporované reakčními silami imperialismu.

Otázka míru a války se stala otázkou všelidskou a otázkou bytí a nebytí všech národů. Je tudíž úkolem a povinností všech mírumilovných sil, všech společenských organizací a nejenom Světové rady míru aktivně bojovat za mír. V podmínkách uvolnění napětí jsou vytvořeny příznivé možnosti pro rozvinutí široké spolupráce s ostatními hnutími a organizacemi, bez ohledu na rozdíly v chápání otázek míru, forem obrany míru. V tomto smyslu sehrál důležitou úlohu Světový kongres mírumilovných sil konaný v roce 1973 v Moskvě. Ten poprvé vytvořil platformu pro rovnoprávné setkání všech mírových sil a společenských i politických organizací s cílem, aby každý svým dílem přispěl ke společnému úsilí zabránit termonukleární válce a rozvíjet plodnou a mírovou spolupráci.