Naša zahraničná politika vychádza zo záverov XV. zjazdu Komunistickej strany Československa a významne napomáha budovateľskému úsiliu a šťastnému životu nášho ľudu; preto ju náš ľud aj plne podporuje. Ďakujem za pozornosť.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Miňďašovi, hovořit bude poslanec Holub, připraví se poslanec Jozef Polák.

Poslanec SN K. Holub: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych se vrátit k výkladu ministra zahraničních věcí s. Chňoupka a uvést některé skutečnosti a údaje o rozvoji styků a o našem přínosu v oblasti kultury, tělovýchovy, sportu a turistiky z hlediska jejich významu pro spolupráci a sbližování mezi národy.

Některé z těchto otázek jsou živé na současném bělehradském jednání, ale i na našich veřejných schůzích, v organizacích Národní fronty i na našich pracovištích.

Naše země již ze zeměpisné polohy ve středu Evropy a pro bohaté kulturní tradice patří k těm zemím, které kulturní dění Evropy a světa nejen poznávaly, ale samy je v nemalé míře spoluvytvářely. Podmínkou tohoto prolínání jsou samozřejmé a přirozené zahraniční styky, které nebyly nikdy tak čestné a široké jako je tomu právě nyní. A to opět je odrazem nejen kulturní, ale i životní úrovně, které jsme dosáhli ve svém úsilí o budování rozvinuté socialistické společnosti.

Helsinská Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě věnovala vzájemnému poznávání, sbližování a spolupráci národů velkou pozornost. Spolupracovat můžeme v mnoha ostatních oblastech. Jednou z nich je oblast kulturní v nejširším rozsahu a zahrnujeme do ní kulturu, vědu, zdravotnictví, školství i tělovýchovu. Generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky s. Gustáv Husák řekl 31. července 1975 v Helsinkách toto: "Za důležité hledisko všestranného rozvoje člověka v podmínkách míru považujeme co nejširší zpřístupnění skutečných hodnot lidstva. Proto jsme pro nejširší vzájemnou inspiraci kulturními statky. Pro výměnu idejí a informací, jež slouží mírovému dorozumění a všestrannému rozvoji člověka. Jsme pro širokou výměnu osob, která bude napomáhat věcné, všestranně užitečné a prospěšné spolupráci i vzájemnému poznávání." Z tohoto citátu vyplývá, že máme zájem na skutečných kulturních hodnotách lidstva a ne na ideovém, kulturním nebo uměleckém braku, který je nám z průhledných jednostranných politických zájmů často předkládán jako výkvět kulturních hodnot. Ostatně i udělování Nobelovy ceny Míru nebo Nobelovy ceny za literaturu je v některých letech názornou ukázkou, že pro hodnocení zásluh a umělecké úrovně jsou v západním světě velmi různá měřítka, patrně poplatná politickým zájmům, které nemají nic společného ani s uměním ani s kulturou a tím méně se vznešenými myšlenkami míru.

Hranice našeho státu jsou otevřeny všem, kdo přicházejí s dobrými úmysly a se zájmem o poznání a sblížení mezi národy. Je však třeba říci - a s tím se mnou budete jistě souhlasit - že nejsou u nás vítáni ti, kdož nedodržují zákony naší vlasti a kteří sledují jiné cíle.

Cestování k nám ze zahraničí je snadné a plně v souladu se Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. l naše formality spojené s vydáváním vstupních víz návštěvníkům z nesocialistických zemí jsou podstatně jednodušší než je tomu u nesocialistických států pro cesty našich občanů k nim.

Československá zahraniční politika v oblasti kultury byla již před Konferencí o bezpečnosti a spolupráci v Evropě taková, že po podepsání Závěrečného aktu nebylo zapotřebí na ní nic měnit. V roce 1976 bylo v zahraničí celkem 49 tis. našich pracovníků z oblasti vědy, kultury a umění nebo školství a 38 700 zahraničních hostů v ČSSR. Máme sjednány dohody o kulturní spolupráci s 27 státy, které se zúčastnily konference v Helsinkách. O dalších kulturních dohodách se jedná s NSR, s USA a s Rakouskem; naproti tomu Švýcarsko a Kanada dávají přednost výměnám na obchodním základě. Podíváme-li se na kulturní styky s kapitalistickými státy, zjistíme, že aktivum je převážně na naší straně. Nemůžeme však přistupovat na jednostranné výhody, jichž se snaží partneři z nesocialistických států dosáhnout ve smluvních dohodách. Někteří zahraniční partneři neplní sjednané kvóty bezdevizových recipročních výhod odborníků a také neuskutečňují smluvně sjednané akce.

Československo vysílá do celého světa každoročně nejlepší představitele svého kulturního bohatství a umožňuje našim občanům seznámit se s vrcholy kulturního dění jiných národů. Tradičně je tato výměna velmi bohatá s ostatními socialistickými zeměmi. Méně vyvážená je taková výměna s kapitalistickými státy. V průběhu tří let 1974 - 1976 bylo v ČSSR vydáno 167 knih amerických autorů v nákladu 5,517 tis. výtisků. Ve stejné době vyšlo však v USA jen 7 našich knih, z toho bylo šest odborných a jedna kniha z oblasti krásné literatury, a to vše v nákladu 25 tis. výtisků. Západní kulturní činitelé opomíjejí skutečnost, že u nás bylo vydáno v polovině 70. let asi 1 300 původních prací českých a slovenských autorů.

Měli bychom však my sami umožnit cizím návštěvníkům, aby si mohli u nás v ČSSR nakoupit alespoň nejpřednější díla našich spisovatelů již přeložená do světových jazyků.

V letech 1975 a 1976 jsme dovezli z USA, Itálie, Francie a Velké Británie celkem 120 celovečerních filmů. Do těchto zemí jsme prodali jen 14 filmů a z těch bylo 90 % neideologických dětských filmů. Dobrou formou informování o novinkách v kinematografii je pořádání vzájemných filmových týdnů, které jsou zakotveny i v kulturních dohodách. Některé smluvní země jako Velká Británie, nezajistily ani toto minimum pro údajný nedostatek finančních prostředků.

Zato v nebývalé šíři se rozvinula mezinárodní výměna hudebních umělců. Jen v loňském roce se v zahraničí měli možnost na 1924 akcích seznámit s vysokou úrovní naší hudební kultury. Naši hudební umělci účinkovali na 39 festivalech a účastnili se 15 mezinárodních hudebních soutěží.

Zamysleme se nad tím značným rozdílem úspěchů naší hudby v porovnání k našemu filmu nebo k naší literatuře. Tkví ten rozdíl ve skutečné umělecké úrovni nebo v tom, že hudba je podle západních měřítek za prvé nepolitická a za druhé že řeč not je skutečně mezinárodní?

Z oblasti školských styků v loňském roce odcestovalo do zahraničí 21 tis. vědeckých, pedagogických a dalších pracovníků a 19 tis. jich do Československé socialistické republiky přijelo seznamovat se s naším školstvím nebo pokračovat ve vědecké spolupráci. Na těchto výměnách se podílí Československá akademie věd vysláním 3 500 vědeckých pracovníků do zahraničí a přijetím 4 100 zahraničních vědců. Od podpisu Závěrečného aktu bylo za jeden rok uspořádáno v naší vlasti 60 sympozií, seminářů nebo kolokvií a porad mezinárodního charakteru.

Tělesná výchova a sport jsou další oblastí, která svým podílem přispívá k rozvoji spolupráce, přátelství a míru mezi národy, a jsou přirozeným výrazem lidského úsilí o rozvoj ducha zdravé soutěživosti a o vzájemné sblížení lidí různých části světa. Naše tělovýchova přednesla řadu námětů na rozvoj spolupráce na zasedání evropské konference o sportu a na světové konferenci UNESCO o sportu. Ve snaze o naplňování myšlenek helsinské konference uskutečnila československá tělovýchova tyto významné kroky:

- byla uzavřena řada dohod s evropskými a mimoevropskými státy na úrovni ústředních tělovýchovných organizací,

- v rámci evropské spolupráce vysíláme trenéry a odborníky do řady zemí; v současné době jich pracuje takto v zahraničí asi 70,

- podílíme se na záměrech olympijské solidarity a s dalšími sportovně vyspělými zeměmi Evropy pomáháme rozvojovým zemím,

- jsme značně aktivní ve srovnání vyslaných a přijatých sportovců snad ve všech sportovních odvětvích; v roce 1976 jsme přijali 1 472 zájezdů v počtu 13 720 osob, od nás odcestovalo 2 010 zájezdů v počtu 18 452 osob,

- v Československu se konají společné přípravy vrcholných sportovců v tréninkových táborech se zahraničními sportovci, stejně tak sami se účastníme na přípravě vrcholových sportovců v zahraničí,

- naše tělovýchova organizuje důležité mezinárodní sportovní akce jako bylo zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Praze, pořádá mistrovství světa nebo Evropy a pořádá různé sportovní kongresy.

Rozvojem masové tělovýchovy a organizací masových vystoupení, hlavně spartakiád, dáváme pak příklad a podnět dalším zemím světa,

- otevíráme dveře každé iniciativě, která vyjde z kterékoli evropské země ve prospěch dalšího rozvoje sportovní spolupráce. Je ale zajímavé, že naší tělovýchovné organizaci nebyla iniciativně nabídnuta spolupráce ze žádné tělovýchovné organizace zemí západní Evropy.

Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, naše příští úkoly musí vždy navazovat na stupeň, který jsme již dosáhli. Na zasedání zahraničních výborů bylo připomenuto, že mezi 149 členskými státy OSN je rozlohou naše republika až na 94. místě, počtem obyvatel na 44. místě, ale v produkci hmotných statků na jednoho obyvatele mezi prvními patnácti na světě. Kdyby existovalo technické měřítko pro naše postavení v oblasti kultury, vědy, školství, zdravotnictví, tělovýchovy a sportu a také životní a kulturní úrovně vůbec, umístili bychom se ve světovém žebříčku stejně čestně.

Tedy bez pocitu sebeuspokojení z dosaženého budeme nadále podporovat úkoly naší zahraniční politiky soustavným rozšiřováním a zkvalitňováním kulturní a vědecké výměny především se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi, zrychlováním našeho vědeckotechnického pokroku a zvyšováním efektivnosti našeho kulturního působení v zahraničí. Nikoliv však v zájmu komerčním, ale především v zájmu působivého uvedení vymožeností reálného socialismu v Československu před národy celého světa, i v zájmu pomoci rozvojovým zemím, a tím chceme pomáhat sblížení mezi národy a upevnění trvalého míru. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Holubovi. Slovo má poslanec Polák, připraví se poslanec Hejna.

Poslanec SN J. Polák: Vážený súdruh predseda, vážené Federálne zhromaždenie!

Minister zahraničných vecí inž. Chňoupek venoval vo svojom expozé značný priestor vzťahu Československej socialistickej republiky k rozvojovým krajinám. Dovoľte mi k tomu niekoľko myšlienok:

Ak sa pozrieme na mapu "tzv. Čierneho kontinentu" - Afriky - spred jedného - dvoch desaťročí, nemôže nám ujsť skutočnosť, aké politické zmeny poznačili tento kontinent. Nejde však iba o zmeny názvov. Prameny, ktoré sa tu udiali, sú o mnoho hlbšieho rázu. Veď sa súčasne menila celá spoločenská situácia, vznikali nové samobytné štáty na území bývalých kolónií kapitalistických veľmocí. Ani nejzarytejší nepriateľ socialistických ideí sa dnes už nemôže snažiť zatajovať, že kľúčom k tejto svetodejinnej premene v Afrike, ale aj v krajinách Ázie či Južnej Ameriky, je Veľká októbrová socialistická revolúcia, ktorá dala príklad všetkým porobeným národom sveta. Nestačil však iba príklad. Významná je súčasná pomoc a podpora socialistických štátov a najmä Sovietskeho zväzu, ktoré v duchu solidarity umožňujú prenikavé úspechy, ktoré ľud rozvojových krajín dosahuje teraz, keď sa zmenil vzhľad politickej mapy tohto kontinentu.

Stále vzrastajúci vplyv ideí socializmu na africkom kontinente a zmena pomeru síl vo svete v prospech pokroku vytvárajú priaznivú sociálno-politickú klímu pre ďalší demokratický vývoj týchto krajín. V pravom slova zmysle zo dňa na deň tam rastie počet krajín, ktoré nastupujú cestu socialistickej orientácie.

Situácia je teda taká, že revolučná vôľa ľudu týchto krajín tam, kde si uvedomili, že jedinou cestou sociálneho a ekonomického napredovania je cesta socialistická, pri plnej pomoci zo strany Sovietskeho zväzu a krajín socialistického spoločenstva, vedie k víťazstvu. A tieto čiastkové víťazstvá sú prísľubom všeobecnej premeny spoločnosti na tomto kontinente.

Pravda, nie je to cesta jednoduchá. Klasický kolonializmus sa musel v nových medzinárodných podmienkach dnešného sveta zmeniť. Nahrádza ho neokolonializmus podľa severoamerickej schémy, ktorý chce novými formami presadzovať v bývalých koloniálnych krajinách staré ciele. Jeho praktiky sú rafinované a zákerné. Príkladom je prípad kontraverzie medzi dvoma v podstate pokrokovými krajinami Afriky - Somálskom a Etiópiou - kde sa americkému imperializmu podarilo pomocou vnútorných reakčných kruhov vyvolať dokonca vojnový konflikt.

Naši občania mi často kladú otázky, týkajúce sa spolupráce Československej socialistickej republiky s rozvojovými krajinami. Je v tom nielen záujem, ale veľmi často aj prejav uvedomelosti nášho občana, ktorý dnes už nepozerá iba na najbližší okruh spoločnosti, v ktorej žije, ale vie pochopiť širšie súvislosti a hľadieť cez geografické hranice a spoločenské zmeny dneška do budúcnosti. Naša republika, riadiaca sa príkladom ZSSR, stáva sa významným činiteľom v rozvoji týchto krajín. Prehlbuje spoluprácu s africkými štátmi, najmä s tými, ktoré sa orientujú na socialistickú cestu rozvoja. Výmeny významných štátnych návštev, spolupráca vládnych a nevládnych organizácií sú toho prejavom v oblasti politickej. V ekonomike pomáhame prehlbovať priateľské vzťahy podaním pomocnej ruky pri výstavbe investičných celkov, pri zabezpečovaní dodávok strojných zariadení, pri rozširovaní obojstranne výhodnej obchodnej výmeny. Mnoho znamená aj spolupráca v oblasti vedeckotechnickej, pri výmene skúseností z oblasti školskej, v spolupráci kultúrnej a športovej.

Všetko toto úsilie socialistických krajín, venované premene Afriky z kontinentu kolónií na kontinent šťastných slobodných štátov, má jeden ústredný celosvetový aspekt. Ide o najživotnejší záujem obyvateľov našej planéty: o zabezpečenie mieru na nej. A práve preto treba výstražne poukázať na ohniská sváru, ktoré na tomto kontinente jestvujú a jestvujú preto, lebo sa to hodí do koncepcie imperialistickej politiky kapitalistických veľmocí. Na africkom kontinente existujú ešte štátne celky, ako Juhoafrická republika, či Rodézia, v ktorých belošská menšina pozbavila všetkých práv väčšinu čierneho obyvateľstva. Praktizuje sa tu najkrutejší rasizmus, protiviaci sa všetkým zásadám ľudskosti, vyjadreným nielen v Charte OSN a v Deklarácii o poskytnutí nezávislosti koloniálnym územiam a národom, ale samotnému duchu moderného chápania vzťahov medzi rasami a národmi. V nedávnej dobe prebehla celým svetom spontánne akcia proti neutrónovej bombe, ktorou americký imperializmus chce ohrozovať národy sveta i šťastie jednotlivcov. A pritom sa imperialistické štáty nezastavia ani pred takou krajnosťou, ako je pomoc Juhoafrickej republike pri poskytovaní materiálov a technológie, vhodných na výrobu jadrových zbraní. Naši občania sa stavajú jednoznačne na stranu boja za likvidáciu rasistických režimov na týchto územiach. Podporujú aj výzvu konferencie v Lagose, ktorá žiada skoncovať s rôznymi dodávkami Juhoafrickej republike, umožňujúcimi utváranie jej jadrového potenciálu.

Sme presvedčení, že rozhodujúcim faktorom, ktorý nakoniec určí osud v africkej oblasti, je boj vlasteneckých síl, ktoré majú podporu všetkých pokrokových ľudí na svete.

Afrického kontinentu sa dotýka jedno z najväčších ohnísk medzinárodného napätia, ktorým je Blízky východ.

Náš ľud vážne znepokojuje trvajúca výbušná situácia na Blízkom východe. Jej príčinou je zahraničnopolitická línia a praktická činnosť Izraela, ktorý sa nevzdáva expanzívnych plánov voči iným krajinám a národom v tejto oblasti. Najmä posledné kroky, t. j. pokračujúca výstavba nových izraelských osád na okupovanom arabskom území, uznesenie o rozšírení platnosti izraelských zákonov na okupované územie, ako i nedávne obnovenie boja v južnom Libanone za priameho zasahovania izraelských vojsk, vyvoláva vážne znepokojovanie nielen našej, ale i svetovej verejnosti.