Svoji hlavní pozornost věnovalo plnění sociálně ekonomického programu XV. sjezdu strany. To v plné míře odpovídá tomu, co v hodnoceném období představovalo páteř obsahového zaměření činnosti strany, společenských organizací, všech státních orgánů, tedy i federální vlády.

Co ukazuje rozbor plnění tohoto programu v uplynulých dvou letech?

Stanovené úkoly vcelku úspěšně plníme, národní hospodářství se rozvíjí dynamicky. I v letech 1976-1977 pokračoval růst národního důchodu a dosáhl 36 % objemu plánovaného na celou šestou pětiletku. Dobrou základnu našeho rozvoje vytvářel růst výroby, zejména v průmyslu, kde za obě léta byla produkce o 2,5 mld Kčs vyšší, než počítal plán.

V zemědělství, po přechodném poklesu v roce 1976, jsme v loňském roce obnovili růst výroby a zvýšili ji zhruba o 7,5 %. Spolu s mimořádnými dovozy zrnin a krmiv se tak dařilo zabezpečovat plynulé zásobování vnitřního trhu základními potravinami i poměrně vysokou úroveň jejich spotřeby.

Cílevědomě zajišťujeme vyvážený a všestranný růst hmotné a kulturní úrovně, na němž se podílejí všechny skupiny obyvatelstva ve městech i na venkově, pracovníci v aktivním věku i starší, kteří pobírají důchod. U jednotlivých stránek životní úrovně máme stále na zřeteli i jejich zpětné působení na výrobní síly, na soulad osobních a společenských zájmů.

Pracovní příjmy stouply za léta 1976 a 1977 o 8,1 % a sociální příjmy, především v důsledku úpravy důchodů, o 12,7 %.

Rozvíjela se rovněž společenská spotřeba, zvláště její důležité složky, jako je školství a zdravotnictví. Velké prostředky byly věnovány na utváření příznivějších životních podmínek lidí, zvláště na výstavbu měst, bytů i celkového prostředí.

Vzrostl celkově výrobní potenciál naší ekonomiky. Jen za poslední dva roky bylo uvedeno do provozu za 246 mld Kčs nových základních prostředků a jejich celková hodnota přesáhla tak 2 bilióny Kčs.

Tyto ve zkratce vyjádřené výsledky uplynulých dvou let jsou nesporným důkazem zatím ne vždy plně doceňované skutečnosti, že naše ekonomika se postupně přizpůsobuje nové, mimořádně náročné situaci. Máme tu na mysli zejména působení vnějších podmínek, které svým rozsahem, hloubkou a intenzitou vlivu nemají v historii našeho národního hospodářství obdoby. Navíc pak dosažené výsledky jsou o to cennější, že proces adaptace se neděje, jako je tomu v kapitalistických státech, na úkor pracujících, ale naopak při dalším růstu jejich hmotné a kulturní úrovně.

Abychom zajistili plynulost a dynamičnost hospodářského rozvoje v těchto podmínkách, mobilizovali jsme v prvé řadě naše vnitřní zdroje a přistoupili k některým nezbytným regulačním opatřením v oblasti výrobní i nevýrobní spotřeby.

Výsledky dvou let hospodaření - a takový je i výhled na rok 1978 - vytvořily a vytvářejí předpoklady pro vyrovnaný státní rozpočet.

Subjektivní slabiny v naší činnosti i některé objektivní potíže způsobily, že ne na všech úsecích se podařilo zvládnout plánované záměry beze zbytku. O to náročnější a složitější jsou úkoly, které musíme splnit ve zbývajících letech této pětiletky.

Jak to zdůraznil na březnovém zasedání ÚV KSČ generální tajemník a prezident republiky soudruh Husák, naše nejbližší potřeby i kontinuita hospodářského a sociálního vývoje v období po roce 1980 nezbytně vyžadují, abychom nyní hlavní pozornost soustředili na řešení těch uzlových problémů a úzkých míst, které dosud brání důslednějšímu naplňování závěrů XV. sjezdu strany. I když v řadě úseků dochází k postupnému zlepšování vývoje základních kvalitativních vztahů, záměry šesté pětiletky ve zvyšování efektivnosti jsou zabezpečovány nerovnoměrně. Svědčí o tom i okolnost, že při celkovém postupném snižování nákladů jsme v prvých dvou letech plánovaného úkolu nedosáhli, a to v rozsahu zhruba 7 mld Kčs.

Spotřeba některých surovin a materiálů, jako jsou například kovy, se vyvíjela o něco příznivěji, než počítal plán. Zcela naopak tomu bylo u většiny druhů paliv a energie. Tato skutečnost je o to závaznější, že jejich získávání z dovozu i z vlastních zdrojů je stále dražší. Například úplné vlastní náklady na 1 tunu černého uhlí stouply za poslední čtyři roky téměř o 11 % a u hnědého uhlí téměř o 12 %.

Zvýšená pozornost rychlejšímu rozvoji vlastní těžby paliv přináší první výsledky. V loňském roce byla těžba uhlí o 6,8 mil. tun vyšší než v roce 1975.

Spolu s úsilím o optimální zabezpečení našich potřeb paliv a energie v této i dalších pětiletkách musíme značně zvýšit i ekonomický tlak na podniky a závody, abychom dosáhli podstatně větší hospodárnosti.

I v ostatních oblastech bude vláda v příštím období energičtěji dbát o větší šetrnost, úspornost a ekonomii a orientovat všechny stupně řízení k tomu, aby pečlivě vážily každý výdaj a výrazněji snižovaly náklady všeho druhu.

Pro zvyšování efektivnosti má podstatný význam především růst technické úrovně a kvality výrobků, soustavné inovace výrobního sortimentu a pružnější přizpůsobování výroby požadavkům domácích i zahraničních spotřebitelů. V tom je také jeden z významných zdrojů pro rychlejší zvyšování produktivity práce, neboť pouhý vzestup fyzického objemu produkce na pracovníka bez ohledu na užitné vlastnosti pochopitelně nepostačuje.

Těmto záměrům musí mnohem více než dosud napomáhat všechny stupně řízení promyšlenými a důkladně prováděnými změnami výroby. Záměna zaostalých a neperspektivních výrob za efektivní postupuje prozatím velmi pomalu. I když například rozvoj nosných programů byl v obou posledních letech rychlejší než celé průmyslové výroby, jejich podíl na celkové výrobě je stále ještě nízký. Přitom se s ohledem na změny ve světě ukazuje nezbytným prověřit, zda dosavadní výběr těchto programů odpovídá všem kritériím efektivnosti, náročnosti a konkurenční schopnosti na zahraničních trzích.

Je třeba stále vycházet z toho, že se ve světě rychle mění technologie a užitné vlastnosti výrobků. Jsme prostě státem, který většinu surovin a materiálů dováží. Podíl zahraniční směny na národním důchodu prudce vzrůstá. Jestliže v padesátých letech činit 10 % a dnes činí zhruba 30 %, pak v dalším období se bude pohybovat kolem 50 %, možná i více. Proto nemůžeme měřit naše výsledky jen svýma vlastníma očima, ale především musíme používat ta kritéria jakosti a produktivity práce, která platí v nejvyspělejších zemích a která přes intenzívní mezinárodní směnu podstatně ovlivňují dosahované naše vlastní hospodářské výsledky.

Pokračující zvyšování cen, zvláště surovin a materiálů a zostřená konkurence na světových trzích vyžadují rychlejší strukturální a inovační změny ve výrobě, neboť jen tak je možno zvládnout stále se zvyšující tempa našeho exportu.

Všestranné srovnávání se světovou konkurencí nám všem, resortům, výrobním hospodářským jednotkám, podnikům, výzkumným kolektivům, průkazně zobrazuje úroveň naší vlastní práce. Právě porovnání hodnotových, technických a ostatních ukazatelů v mezinárodní směně ukazuje naše přednosti i odhaluje velmi konkrétně naše slabiny. Z toho je třeba na všech stupních řízení vyvozovat konkrétní závěry s cílem posílit váhu a pozici naší ekonomiky na světových trzích a v součinnosti výroby a zahraničního obchodu lépe zhodnocovat vynaloženou národní práci.

Ve vztahu k socialistickým zemím rostl náš vývoz i dovoz rychleji, než jsme plánovali, takže ke konci roku 1977 je naše celková bilance aktivní.

Ve vztahu k nesocialistickým zemím - i když jsme v minulém roce dosáhli mimořádně vysokého vývozu - zvýšení o 15 % - se nám v souhrnu dvou let nepodařilo plánovaný vývoz do těchto zemí v plném rozsahu realizovat. Na druhé straně jsme z těchto teritorií museli uskutečnit poměrně velký rozsah mimořádných dovozů, zvláště v souvislosti se zemědělstvím.

V rámci RVHP se dobře vyrovnáváme s úkoly, které pro nás vyplývají z dohodnutých společných akcí. Realizujeme také řadu dohod o specializaci a kooperaci. Předpokládáme, že do roku 1980 uzavřeme další významné dohody, které vyplynou z prací na dlouhodobých cílových programech. V této souvislosti musíme důsledněji rozpracovávat v součinnosti s dalšími členskými státy RVHP i některá systémová účinná opatření k vyššímu vlivu mezinárodní specializace a kooperace, k dalšímu prohloubení integračních procesů.

Právě na pokroku, kterého v uvedených směrech dosáhneme, záleží i míra uspokojování hmotných a kulturních potřeb našich pracujících. A to je bezprostředně spjato i s dobře zásobeným vnitřním trhem, s jeho pestrostí a bohatostí.

Pokračujeme v realizaci opatření, která v souladu se závěry ústředního výboru směřují k upevnění stability vnitřního trhu. Soustavnou pozornost věnujeme zásobování trhu potravinami i průmyslovým zbožím. V současné době jsou připravována koncepční opatření na zlepšení zásobování trhu nábytkem, stavebninami, oděvním zbožím, potřebami pro sport a turistiku. Ještě v I. pololetí t. r. se budeme zabývat též výrobou strojírenského spotřebního zboží a opatřeními k důslednějším inovacím a využívání licencí v jeho výrobě.

Problémy a úzká místa, na které ukazuje analýza národohospodářské činnosti, mají svůj základ nejen v objektivních příčinách, ve vnějších vlivech a v intenzitě jejich působení, ale především ve slabinách řídící práce všech stupňů, včetně vládních orgánů a všech centrálních orgánů. Březnové zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa na ně poukázalo velmi otevřeně. Nedostatky v odpovědnosti, organizaci, kontrole, metodách a vůbec stylu konkrétní řídící práce se souhrnně projevují v tom, že naše úsilí o výrazný růst efektivnosti a kvality práce nepřináší zatím výsledky, jaké potřebujeme.

Důkazem toho je nerovnoměrné plnění plánu v řadě podniků, nedostatečná pozornost ke kvalitativním ukazatelům výroby, neplnění hospodářských smluv a vůbec problémy v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Podle hodnocení výsledků ústředně řízeného průmyslu nesplnilo za poslední dva roky 57 % podniků jeden či více ze sedmi ukazatelů, které charakterizují objem, strukturu a kvalitu produkce.

Vím, že zejména dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou předmětem oprávněné kritiky. Jejich poruchy brzdí plynulost výroby, snižují efektivnost reprodukčního procesu a negativně ovlivňují iniciativu lidí. Jsme si také vědomi, že zčásti to padá na vrub ústředních orgánů, jak o tom svědčí i nedostatečná propracovanost a skloubenost plánů, které přicházejí z centra na výrobní hospodářské jednotky a podniky.

Řadu těchto otázek jsme již řešili. Rozhodli jsme rozšířit počet hmotných bilancí a zvýšit význam a závaznost hospodářských smluv. V další etapě hodláme zdokonalit celý systém potřebných rezerv - materiálových, kapacitních i finančních, zracionalizovat cestu zboží od výroby ke spotřebiteli a nově posoudit i úlohu odbytových organizací. Mnoho záleží též na důsledném plnění těch opatření, která mají posílit kompletační obory a odstranit tak všeobecný nedostatek řady výrobků, zvláště ve strojírenství, kde v daných oborech máme skutečně omezené kapacitní možnosti.

Takový je náš záměr. Budovaný systém dodavatelsko-odběratelských vztahů vytváří potřebné možnosti pro jejich lepší fungování.

Ovšem úloha podniků a výrobních hospodářských jednotek je v celém tomto systému nezastupitelná. Zvláště zde je třeba upevnit kázeň a odpovědnost. To však předpokládá, že vedoucí hospodářští pracovníci dokonale znají problémy a na základě toho včas rozhodují o nevyjasněných otázkách s přihlédnutím ke společenské důležitosti daného úkolu.

Přes všechna dosud provedená opatření některé podniky a závody nevěnují v řídící činnosti dostatek pozornosti těm ukazatelům, které umožňují soustavně sledovat investiční, materiálovou, energetickou a pracovní náročnost výroby.

S normami a normativy, ve kterých jsou promítnuty požadavky na technnickoekonomickou úroveň výrobků, se soustavně nepracuje. Ba někdy ani nejsou ujasněny a stanoveny. A tak nejen při operativním plnění ptánu, ale i při tvorbě řady koncepcí, plánovaných výhledů, investičních záměrů jsou opomíjeny tyto základní, kvalitativní stránky reprodukčního procesu. Vždyť nám nejde přece o výrobu pro výrobu, ale cílem naší hospodářské činosti je přinášet optimální efekty pro společnost, uspokojovat domácí i vnější potřeby, prostě zabezpečovat zdroje pro stále bohatší a plnější život lidu. Proto nám nemůže být jedno, za kolik a na jaké úrovni vyrábíme.

Nemůžeme nechat bez povšimnutí ani účinnost práce vlastního řídícího aparátu odshora až dolů, odkud přicházejí stále nové a nové nároky na jeho rozšíření, nové nároky na další pracovní síly, většinou ne plně zdůvodněné. A přitom právě tuto řídící sféru vybavujeme nákladnou výpočetní technikou, která má proces řízení přece zkvalitnit a zracionalizovat a odstranit tak z naší práce vše, co neplní účel a nepřináší efekt.

Úroveň řízení i podmínky jsou v jednotlivých závodech, podnicích i výrobních hospodářských jednotkách odlišné. Záleží na vedoucích pracovnících, aby si osvojili nejúčinnější metody organizace i řízení práce a výroby v dané jednotce. Zde svou úlohu musí splnit lépe než dosud příslušné odvětvové a oborové projektové a výzkumné ústavy i zvlášť pro to zřízené účelové organizace, od nichž očekáváme, že budou účinněji napomáhat zvláště racionalizaci výrobních procesů.

Považujeme za správné, aby ruku v ruce se zvyšováním úrovně konkrétní řídící a organizátorské práce se soustavně prohluboval a zdokonaloval i celkový mechanismus řízení. Takové práce probíhají a orientujeme je tak, abychom potřebné změny mohli uplatnit v celé šíři již od počátku sedmé pětiletky. Spolu s teoretickou frontou se zamyslíme nad tím, jaká opatření přijmout, abychom ještě účinněji podněcovali zájem podniků a závodů o větší a rychlejší uplatňování výsledků vědy a techniky, o pružnější inovaci výrobků a o materiálové úspory a hospodárnost vůbec - prostě řečeno, o rychlejší růst efektivnosti a kvality.

Řadu těchto opatření v současné době ověřujeme, protože chceme před jejich všeobecným zavedením lépe poznat jejich ekonomickou účinnost, působení na myšlení lidí i jejich vliv na konkrétní řídící práci. Cílem těchto změn ovšem také je, aby podněcovaly změny v myšlení, změny směřující k tomu, aby kritériem jednání všech stupňů řízení i jednotlivých vedoucích bylo optimální uspokojování společenských potřeb. Počítáme samozřejmě s tím, že budou využity velké zkušenosti našich pracujících k tomu, aby ověřovaná opatření byla zdokonalena a případně navržena nová, účinnější.

Připravujeme také řadu opatření ke zlepšení řízení některých oblastí národního hospodářství, zejména pak investičního procesu a zavádění vědeckotechnických poznatků do praxe. Víme o tom, že jedním z vážných důvodů dosavadní nedostatečné účinnosti řízení investičního procesu a zejména jeho neuspokojivé efektivnosti je to, že při rozhodování nejsou v žádoucí míře respektovány národohospodářské souvislosti.

Současná míra investování v Československu činí zhruba ¹/₃ národního důchodu a je tedy jednou z největších v průmyslově vyspělých zemích. Přesto trvá tlak na její další růst. Přitom již dnes klesá směnnost a ve využívání základních fondů a také v rozestavěnosti máme, jak známo, značné rezervy.

Proto považujeme za nezbytné dosavadní způsoby řízení reprodukce základních prostředků zdokonalit a dopracovat je do uceleného systému, který by výrazněji působil na změnu současné praxe. V této souvislosti chci informovat, že připravujeme návrhy na hmotnou stimulaci lepšího využívání základních fondů a na dokonalejší společenské i hmotné ocenění pracovníků trvale činných ve vícesměnných provozech.

Jednotlivé ústřední orgány chystají rovněž opatření na úseku organizace výrobně technické základny a zvláště režimů řízení, takže v této souvislosti usilujeme i o účinnější sepětí organizací výroby se zahraničním a vnitřním obchodem.

V souladu se závěry XV. sjezdu i březnového zasedání ústředního výboru klademe ovšem hlavní důraz na zdokonalení celého procesu plánování, na posílení jeho komplexnosti, vyváženosti a perspektivnosti.

Celá dosavadní historie plánovitého řízení socialistické ekonomiky prokázala, že obsahové pojetí plánu má pro něj určující úlohu. Proto především v něm, v plánu, musí být zakotveny konkrétní úkoly pro dosahování vyšší efektivnosti výroby. Kvalitativní ukazatele plánu nemohou být v podstatě ničím jiným nahrazeny a je proto třeba usilovat, aby i konstrukce nástrojů hmotné zainteresovanosti byla z nich odvozena a byla s nimi v plném souladu.