Do zdravotnických zařízení nastoupilo 2380 nových lékařů a 5460 středních zdravotnických pracovníků. Jestliže v roce 1975 připadal v naší republice 1 lékař na 430 obyvatel, loni se tento počet dále snížil na 342 obyvatel; tím předstihujeme i řadu bohatších zemí. l přitom si však musíme stavět naléhavou otázku, jak efektivně těchto lékařů využíváme.

Soustavně zlepšujeme také péči o ženu a dítě. Pod lékařským dohledem jsou prakticky všechny těhotné ženy, rozšiřuje se dispenzární péče o děti předškolního a školního věku. Úspěšně pokračujeme ve snižování kojenecké úmrtnosti i rozsahu dětských infekčních onemocnění.

Zároveň začínáme uskutečňovat celospolečensky významné zdravotnické programy, z nichž některé jsou již ve stadiu provádění. Například první zkušeností s takzvaným kardiovaskulárním programem ukazují, že důsledným uplatněním navržených postupů léčby a rehabilitace lze již dnes snížit úmrtnost na infarkt myokardu o více než 20 %. Přitom se téměř 3/4 pacientů po ukončení léčby vrací ke své práci, většina z nich dokonce už během půl roku po onemocnění.

Prohloubení zdravotní péče a opatření, přijatá federální vládou a národními vládami, se v uplynulém období projevily i v příznivém vývoji pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. Jestliže v roce 1970 činilo průměrné procento pracovní neschopnosti 5,13, pohybuje se v současné době kolem 4 %. To je pochopitelně nezanedbatelný přínos národnímu hospodářství.

Součástí naší péče o zdokonalování zdravotnictví musí být i důslednější postup proti dosud přetrvávajícím negativním jevům, odporujícím zásadám socialistické etiky, jako je necitlivý přístup k nemocným, různé formy byrokratismu a neodpovědnosti ve zdravotnických službách.

Vysoké náklady na rozvoj zdravotnictví nás však také musí vést k tomu, abychom lépe hospodařili s léky, přístroji, odbornou pracovní silou, abychom věnovali větší pozornost výchově a odpovědnosti občanů k jejich vyšší péči o své zdraví, usilovali o důslednější postup proti úrazovosti, která zejména v mimopracovní době extrémně v naší zemi narůstá.

Soudružky a soudruzi poslanci, politika upevňování a prohlubování spojeneckých svazků se Sovětským svazem a ostatními zeměmi socialistického společenství, spolu s politikou uvolnění a spolupráce zemí rozdílného společenského zřízení patří k prioritám, k hlavním zásadám zahraniční aktivity vlády ČSSR.

Uvědomujeme si, že v procesu uvolňování a rozšiřování spolupráce států s rozdílným společenským zřízením máme v současné době co činit s dvěma protikladnými tendencemi. Především je tu snaha pokračovat v uvolňování, i když se ji vždy nedaří prosazovat přímočaře a bez komplikací. Nositelem této tendence je Sovětský svaz, naše země a ostatní státy socialistického společenství, rovněž i realisticky smýšlející vedoucí kruhy některých západoevropských států. Má podporu miliónových mas pokrokových lidí celého světa, které si hluboce uvědomují, že k této politice neexistuje žádná jiná rozumná alternativa.

Proti těmto záměrům však stojí v protikladu nebezpečné pokusy, které zvyšují napětí ve světě, brzdí mírová jednání a vyvolávají závody ve zbrojení. Vývoj a výroba nových typů a systémů zbraní zákonitě rozšiřují ohniska krizí. Zároveň slouží jako nástroj neomaleného politického nátlaku proti silám demokracie a socialismu. Proto docházíme k jednoznačnému závěru, že to nejdůležitější, čeho je nyní třeba dosáhnout, je rozšířit politické uvolnění do vojenské oblasti. Spolu s našimi spojenci usilujeme, aby se tento princip již v nejbližší době prosadil jako všeobecný jev politiky. Není sporu, že horečné zbrojení a hromadění nových ničivých systémů se staly nejvážnější hrozbou života lidstva, které odčerpává ohromné materiální a lidské zdroje, tak potřebné pro jiné, ušlechtilejší cíle.

Obtíže odzbrojovacích jednání a záměry některých zemí vynutit si jednostranné výhody, především při výrobě a zavádění dalších ničivých zbraní, mají společného původce ve vojenskoprůmyslových komplexech USA a dalších států Severoatlantického paktu. Příklad vyděračské kampaně kolem neutronové bomby je nejmarkantnější. Vzdor skutečnosti, že tento nový americký pokus o rozšíření nebezpečí nukleární katastrofy vyvolává rozhořčení národů i západních států, přesto, že pokrokoví lidé ve světě uvítali sovětský návrh na odmítnutí této zbraně, nová americká administrativa se intenzívně připravuje k jejímu prosazení.

Máme za to, že cestu ze slepé uličky při odzbrojovacích jednáních ve Vídni a Ženevě nejlépe ukazují návrhy socialistických zemí, které mají plnou podporu i vlády Československé socialistické republiky. Proto při všech bilaterálních jednáních i na blízkém mimořádném zasedání Organizace spojených národů budeme prosazovat všechny odzbrojovací návrhy všeobecného zájmu, zvláště ty, které by vedly k zákazu jaderných zbraní včetně jejich zkoušek. Právě tuto oblast zahraničně politické činnosti považujeme dnes za klíčovou.

Letos v létě uplynou tři roky od konference v Helsinkách. Potřeba spolupráce zemí rozdílného společenského zřízení se stále více prosazuje jako norma mezinárodních vztahů. Neuspěly pokusy o zbrzdění této kritiky, ani intriky, jichž jsme byli svědky mimo jiné i na bělehradském setkání. Naopak se plně potvrdil duch i litera dohod z Helsinek, jejich aktuálnost a platnost pro budoucnost.

Helsinský akt jsme v Československu přijali plně za svůj, a to nejen slovy. Vždyť odpovídá potřebám našeho mírového budování a je proto v zájmu socialismu vůbec. Přitom jej chápeme jako ucelený návod k jednání. Vždy budeme postupovat tak, aby při jeho plnění nedocházelo k nadřazování některých části dokumentu nad druhými, aby všechny jeho základní myšlenky byly postupně prosazeny do života. Přitom je samozřejmé, že si jako suverénní stát nedáme vnucovat podmínky, které slouží zcela jiným cílům než spolupráci a porozumění mezi lidmi a národy.

V minulém období se podařilo vyřešit řadu vážných otázek s našimi nejbližšími sousedy. Spolupráce s Rakouskou republikou se rozvíjí ve všech oblastech. Nadcházející návštěva prezidenta republiky s. Husáka v Německé spolkové republice nepochybně dá nové impulsy pro rozvoj styků s naším západním sousedem.

Československo má zájem, aby spolupráce na zásadách vzájemné výhodnosti a respektování byla co nejširší. V minulosti se ovšem vytvořil na Západě celý systém diskriminačních zábran, které se staví do cesty přirozenému vývoji, brzdí obchod a celkovou spolupráci, a tak škodí nejen nám, ale i našim partnerům.

V příštím období budeme proto usilovat o překonání tohoto nepříznivého stavu. Přitom míníme dávat přednost spolupráci s těmi zeměmi, které zásady rovnoprávnosti přijmou za nesporný princip, a to nejen ve všeobecných prohlášeních na mezinárodních konferencích, ale i v praktické politice všedního dne.

Zřetelný pokrok jsme zaznamenali i v jednání s Vatikánem. Letos zveřejněné dohody o uznání souladu státních hranic s hranicemi církevní správy, o které mimochodem marně usilovala diplomacie buržoazní republiky, jsou důkazem, že ani tady nic nestojí v cestě porozumění. Proto jsme i přivítali obsazení pražského arcibiskupského stolce kardinálem Tomáškem.

Růst autority naší země ve světě se v uplynulých dvou letech projevil nejen v mnoha rozhovorech na úrovni prezidenta republiky, ale také v desítkách jednání na vládní úrovni, při podpisu stovek smluv a dohod se státy všech kontinentů, na mezinárodních konferencích a při zasedáních Organizace spojených národů. Podařilo se obnovit duch spolupráce s našimi jižními a západními sousedy, a to v době, kdy proti nám byly rozpoutávány zlovolné kampaně, jejichž cílem bylo obklopit nás krunýřem izolace.

Pěstujeme rovněž vzájemně výhodné hospodářské, kulturní a politické styky se stále větším počtem zemí rozvojového světa. Jednání na nejvyšší úrovni s Iránem z doby nedávno minulé i řada jednání s ostatními zeměmi rozvojového světa na nižší úrovni to plně potvrzují. Díky nezištné pomoci jsme v rozvojovém světě získali řadu přátel. To platí zejména o státech, které boj s kolonialismem a jeho pozůstatky rozšířily na zápas za hluboké sociální přeměny a dnes jdou cestou socialistické orientace. V tomto úsilí budeme v rámci našich možností pokračovat. Chceme pomáhat všude tam, kde to bude zapotřebí.

Zároveň rozhodně odmítáme pokusy o uzavření separátního míru na Blízkém východě bez stažení izraelských vojsk ze všech okupovaných arabských území a dokonce na účet palestinského národa. Soudíme, že takové řešení je nepřijatelné a vůbec by neobnovilo mír v této oblasti.

Minulé období vydalo celou řadu svědectví, že Československo jako pevný článek socialistického společenství je všeobecně uznávaným státem nejen v Evropě, ale i jinde ve světě.

Významná aktiva v zahraniční politice můžeme vykazovat proto, že jsme vždy postupovali v těsné koordinaci se Sovětským svazem a dalšími bratrskými zeměmi socialistického společenství.

Společné cíle, totožnost zájmů a věrnost zásadám socialistického internacionalismu určují obsah naší spolupráce i pro budoucnost. Přitom bereme v úvahu hluboké změny v rozvoji naší společnosti, které mění i úroveň styků ve všech oblastech. Prosazuje se nový typ spolupráce, který napomáhá historickému procesu sbližování lidu socialistických zemí.

To platí zejména pro hospodářskou spolupráci. Tak chápeme komplexní program socialistické ekonomické integrace, který nám poskytuje ucelenou základnu dlouhodobé a výhodné hospodářské spolupráce s bratrskými zeměmi. Bez účelné kooperace a specializace výroby se Sovětským svazem a ostatními členskými státy RVHP nejsme schopni mnohá naše odvětví rozvíjet dlouhodobě s vysokou efektivností a v potřebném tempu. Proto i v příštím období budeme usilovat o to, abychom v tomto směru postoupili kupředu.

Používám této příležitosti, soudružky a soudruzi poslanci, abych ještě jednou poděkoval ústřednímu výboru KSSS a sovětské vládě, že nám umožnily vyslat do vesmíru prvního československého kosmonauta. (Potlesk.) Vždyť, řečeno slovy generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR soudruha Gustáva Husáka, jde o "událost, která překračuje hranice našich zemí. Je současně jedním z příkladů nejužší a stále se prohlubující bratrské spolupráce Československa a Sovětského svazu, mezi národy socialistických zemí v nejrůznějších oblastech lidské činnosti".

V zájmu socialistického společenství i v duchu programu míru považujeme za zcela nezbytné upevňovat organizaci Varšavské smlouvy, která je nejen zárukou obrany našich životních jistot, ale i zdrojem významných mírových iniciativ, jež mohou v budoucnu vést k proměně politického uvolnění v uvolnění vojenské. Proto považujeme za nadále platné návrhy bukurešťského zasedání Politického poradního výboru států Varšavské smlouvy, jejichž záměrem je omezit nebezpečí jaderného konfliktu v Evropě a připravovat podmínky pro postupné odzbrojení až po event. rozpuštění vojenských bloků.

To je směr našeho všestranného usilování v příštím období. Realita věcí je však dnes taková, že současně s tím musíme myslet i na naši obranu. Rada obrany ČSSR v čele se soudruhem Husákem i federální vláda dbají o to, aby v rámci našich ekonomických možností byly československé ozbrojené síly vybavovány nejmodernější vojenskou technikou, aby kádrový a morálně politický stav vojsk odpovídal potřebám doby.

S ohledem na to, že státy Severoatlantického paktu zvyšují své výdaje na zbrojení, urychlují zbrojní cyklus svých armád, zavádějí nové zbraně s podstatně vyššími parametry, musíme i my zajišťovat spolehlivou ochranu naší země a uzpůsobovat obranyschopnost země nově vznikajícím podmínkám. V každém případě budeme nadále dbát o to, aby naše ozbrojené síly byly účinnou součástí bratrských armád členských států Varšavské smlouvy.

V poslední době jsme vyvinuli úsilí k normalizaci státních vztahů s Čínskou lidovou republikou. Bohužel naše snaha obnovit spolupráci na zásadách rovnoprávnosti a nezasahování do vnitřních záležitostí se zatím nesetkala s porozuměním čínské vlády. Naopak, jsme svědky dalších a dalších nepřátelských a protisocialistických aktů, které nahrávají silám imperialismu a války ve světě. Tímto duchem je neseno i nedávné čínské odmítnutí iniciativy prezidia Nejvyššího sovětu SSSR, které sledovalo cíl: normalizovat státní vztahy podle zásad mírového soužití, na principech rovnoprávnosti, respektování svrchovanosti a územní celistvosti, vzájemného nevměšování a nepoužití síly mezi SSSR a ČLR. Tento odmítavý krok čínské strany nemůžeme přijmout a zásadně jej odsuzujeme. Ani dnes se však neuzavíráme možnosti normalizovat naše styky po státní linii, pokud taková snaha bude i na čínské straně a pokud nebude provázena úsilím o diskriminaci jiných bratrských socialistických zemí.

Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych vám v závěru upřímně poděkovat za podporu a pomoc, kterou Federální shromáždění, jeho orgány a Vy osobně poskytujete vládě republiky v její práci, v úsilí důsledně naplňovat závěry XV. sjezdu KSČ.

Jsme téměř v polovině šesté pětiletky a mnohé naše základní záměry se úspěšně daří uskutečňovat zásluhou dobré práce našich občanů a jejich iniciativy. Vláda si je však vědoma, že ten větší a mnohem obtížnější a náročnější kus práce je stále ještě před námi.

Se zbývajícími úkoly se chceme zdárně vypořádat, abychom zabezpečili to, co je základním cílem politiky Komunistické strany Československa a programu Národní fronty - spokojený a klidný život našich občanů, všestranný rozvoj naší země, socialistického Československa.

Věřím, vážení soudruzi poslanci, že v této práci bude mít vláda tak jako dosud vaši plnou podporu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu Štrougalovi za zprávu vlády Československé socialistické republiky o plnění jejího programového prohlášení.

Soudružky a soudruzi poslanci, předsednictva obou sněmoven doporučují, aby k vypracování návrhu usnesení k tomuto bodu pořadu byla zvolena návrhová komise v tomto složení:

- za Sněmovnu lidu poslanci: Alois Hůla, Rudolf Chlad, Václava Kuželová, Jaroslav Linhart, Jozef Škula a Richard Tichý,

- za Sněmovnu národů poslanci: Martin Fabík, Libuše Kvasnicová, Vladimír Mařík, Jozef Polák, Vladimír Vedra a Magdaléna Vojteková.

Jsou k těmto návrhům obou předsednictev nějaké připomínky? (Nebyly.) Není tomu tak.

Můžeme tedy o návrhu na složení návrhové komise hlasovat.

V této chvíli jsou v zasedací síni přítomni 182 poslanci Sněmovny lidu a ze Sněmovny národů 66 poslanců zvolených v České socialistické republice a 68 poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou tedy schopny se usnášet.

Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s návrhem svého předsednictva na složení návrhové komise? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

Sněmovna lidu schválila návrh jednomyslně.

Nyní prosím o vyjádření poslance Sněmovny národů.

Kdo z poslanců Sněmovny národů souhlasí s předloženým návrhem svého předsednictva na složení návrhové komise? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

l Sněmovna národů hlasovala jednomyslně.

Komise pro vypracování návrhu usnesení byla tedy oběma sněmovnami schválena.

Prosím členy komise, aby během polední přestávky se shromáždili v místnosti č. 030 v přizemí a zahájili svou práci.

Soudružky a soudruzi poslanci, nyní prosím předsedu volební komise, aby podal zprávu o výsledku volby člena předsednictva Federálního shromáždění.