Kdo souhlasí s návrhem usnesení, jak doporučil společný zpravodaj výborů Sněmovny národů, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Sněmovna národů návrh usnesení přijala.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení podle doporučení společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? (Nikdo.)

Také Sněmovna lidu přijala návrh usnesení.

Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o výstavbě a provozu Soustavy vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros, podepsanou v Budapešti dne 16. září 1977. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi poslanci, nyní projednáme

Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Tureckou republikou,

Tento návrh federální vlády odůvodní ministr zahraničních věcí Československé socialistické republiky Bohuslav Chňoupek. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr zahraničních věcí ČSSR B. Chňoupek: Vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, dnešnej spoločnej schôdzke Snemovne ľudu a Snemovne národov Federálneho zhromaždenia predkladám na prerokovanie a vyslovenie súhlasu Konzulárny dohovor medzi ČSSR a Tureckou republikou, podpísaný v Ankare vlani 15. novembra.

V tejto súvislosti sa žiada spomenúť, že tento dokument je praktickým vyjadrením aktívneho postupu ČSSR pri presadzovaní zásad mierového spolunažívania aj vo vzťahoch k Tureckej republike, pričom je takmer symbolické, že ku kvalitatívne a kvantitatívne novému vývoju pri rozširovaní a prehlbovaní vzájomných vzťahov došlo práve po helsinskej konferencii, počas ktorej, práve pri príležitosti podpisu Záverečného aktu sa uskutočnilo stretnutie najvyšších predstaviteľov obidvoch štátov vedúcich delegácií.

Ďalším impulzom pre rozvoj vzťahov vo všetkých oblastiach sa stala návšteva predsedu vlády ČSSR s. Lubomíra Štrougala v januári 1976 v tejto krajine, závery ktorej sa ďalej konkretizovali pri návšteve čs. ministra zahraničných vecí v minulom roku v novembri. Výsledky týchto rokovaní otvorili cestu k ďalším konkrétnym rokovaniam a pracovným návštevám na rôznych úrovniach.

Nie je bez zaujímavosti podotknúť, že tento živý politický dialôg sa bezprostredne odrazil aj v iných sférach, predovšetkým vo sfére obchodnej, a to tak, že za toto relatívne krátke obdobie sa vzájomný obrat viac ako zdvojnásobil a dosiahol dnes celkovú hodnotu 55 mil. amerických dolárov.

Možnosti na prehlbovanie spolupráce vznikli aj v oblasti kultúrnych, vedeckých a školských stykov. S cieľom rozšíriť spoluprácu na tomto úseku bol 10. marca 1977 podpísaný v Ankare program kultúrnych výmien na roky 1977-79. V súčasnosti sa rokuje, o uzatvorení kultúrnej dohody medzi obidvoma krajinami.

Možno teda povedať, že uzatvorenie Konzulárneho dohovoru medzi ČSSR a Tureckou republikou si vyžiadal - ako sa vravieva - sám život. Konkrétne rozvoj vzájomných obchodných, dopravných a vedeckotechnických vzťahov a v neposlednej miere aj rozvoj turistiky. A práve táto zmluva vytvára právnu základňu pre riešenie mnohých rôznorodých problémov, ktoré vznikajú pri rozvoji práve takýchto vzájomných vzťahov.

V situácii, keď medzi obidvoma krajinami existuje čulá obchodná výmena, keď sa rozvíja predovšetkým medzinárodná kamiónová doprava a najmä turistický ruch, vzrastaj ú na obidvoch stranách aj nároky na výkon konzulárnych funkcií. Pre ilustráciu môžem uviesť hoci fakt, že iba v minulom roku musel náš generálny konzulát v Istanbule okrem iného zvládnuť aj návštevu 6000 čs. turistov v Turecku. Na druhej strane aj cez nás prechádzajú tranzitom do najrôznejších miest Európy, najmä NSR, tisíce tureckých občanov tam dočasne pracujúcich.

Uzatvorením Konzulárneho dohovoru sa vytvoria tiež podmienky, aby náš zastupiteľský úrad v Ankare a generálny konzulát v Istanbule mohli účinnejšie postupovať pri ochrane čs. štátnych záujmov, našich občanov v Turecku a pri plnení celého radu správnych, hospodárskych a občianskoprávnych funkcii. Predovšetkým sa tak zlepší postavenie stoviek našich expertov, našich montérov, vodičov našej diaľkovej dopravy, našich turistov, ako aj podmienok pre činnosť pracovníkov čs. obchodných organizácií v Turecku vôbec.

Text dohovoru vychádza zo všeobecne uznávaných noriem medzinárodného práva, najmä z Viedenského dohovoru o konzulárnych stykoch z roku 1963. Jeho ustanovenia sa v dohovore rozvíjajú a konkretizujú do takej miery, v akej to vyžaduje dosiahnutý stupeň rozvoja vzájomných čs.-tureckých vzťahov.

Dohovor obsahuje dôležité ustanovenie o právach, výsadách a imunitách, ktoré sa poskytujú konzulárnym úradom a ich členom.

Sú podobné, ako výsady a imunity, ktoré sa poskytujú diplomatickým misiám, pričom v takej miere, v akej ich priznáva Viedenská dohoda o konzulárnych stykoch. To koniec koncov zodpovedá celkovej snahe socialistických štátov zabezpečiť dobré podmienky pre pôsobenie diplomatických a konzulárnych úradov udržať, poprípade zvýšiť medzinárodný štandard výsad a imunít diplomatických a konzulárnych pracovníkov.

V dohovore sa tiež definujú konzulárne funkcie, ktoré spočívajú v zastupovaní práv a záujmov vysielajúceho štátu, jeho občanov a právnických osôb. Dohovor obsahuje tiež zvyčajné ustanovenia o notárskych úkonoch, úkonoch súvisiacich s dedičskou agendou a s pasovou a vízovou agendou. Ku konzulárnym funkciám patrí taktiež kontrolná činnosť ohľadne lodí a lietadiel vysielajúceho štátu.

Možno teda povedať, že tento dohovor je moderným zmluvným dokumentom, ktorý prispeje k rozvoju a skvalitneniu konzulárnych vzťahov medzi obidvoma krajinami a pozitívne sa odrazí vo všetkých oblastiach vzájomne výhodnej čs.-tureckej spolupráce a pripojí sa tak k ostatným dôležitým zmluvným dokumentom uzavretým s Tureckou republikou v poslednom období, medzi ktoré predovšetkým patrí Obchodná dohoda z r. 1975 a dlhoročná dohoda hospodárskej, technickej, priemyselnej a vedeckej spolupráci.

Uzatvorenie tohto dohovoru je v súlade s čs. zahraničnopolitickými záujmami. Z týchto dôvodov, vážené súdružky a súdruhovia, vážený súdruh predseda, odporúčam, aby s ním Federálne zhromaždenie vyslovilo súhlas. Ďakujem.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji ministrovi Chňoupkovi za výklad projednávaného vládního návrhu.

Návrh byl přikázán k projednání výborům ústavně právním a zahraničním obou sněmoven.

Výbory Sněmovny národů určily za společného zpravodaje člena zahraničního výboru poslance Božíka Macka a výbory Sněmovny lidu členku výborů ústavně právních poslankyni Máriu Pazúrikovou.

Prosím nejdříve poslance Macka, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec B. Macek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, v rámci zahraniční politiky, která vychází z leninských principů mírového soužití, usiluje Československá socialistická republika o prohloubení styků i se zeměmi s rozdílným společenským zřízením. V posledních letech přinesla svoje konkrétní výsledky též v rozvoji oboustranně výhodných vzájemných vztahů s Tureckou republikou.

Rozvoj vzájemných styků, zejména obchodních, vědeckotechnických a dopravních a v neposlední řadě také v oblasti cestovního ruchu, přináší s sebou zvýšené nároky na konzulární agendu a na její funkce.

Obě země se proto v roce 1977 rozhodly sjednat konzulární úmluvu, která vytvoří právní základ pro řešení těchto úkolů. Jen pro ilustraci chci uvést, že v loňském roce navštívilo Turecko na 6 tis. našich turistů a nemalé počty tureckých turistů procházejí přes území ČSSR, nemluvě už o čilé obchodní výměně a rostoucí mezinárodni kamionové přepravě.

Text Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Tureckou republikou byl podepsán u příležitosti návštěvy ministra zahraničních věcí soudruha Chňoupka v Turecku dne 15. listopadu minulého roku. Vychází z uznávaných norem obecného mezinárodního práva, zejména z Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z roku 1963, jejíž ustanovení dále rozvíjí a konkretizuje.

Sjednáním konzulární úmluvy budou vytvořeny podmínky, aby československý zastupitelský úřad v Ankaře a generální konzulát v Istanbulu mohl účinněji postupovat při ochraně čs. státních zájmů v Turecku, našich občanů a při plnění řady správních, hospodářských a občansko-právních funkcí. Konkrétně se uzavření konzulární úmluvy projeví ve zlepšeném postavení našich montérů a řidičů dálkové dopravy a ochraně čs. obchodních organizací v Turecku.

Konzulární úmluva se připojí ke smluvním dokumentům, které již byly oběma státy sjednány a z nichž nejnovější jsou Obchodní dohoda uzavřená v roce 1975 a Dohoda o hospodářské, technické, průmyslové a vědecké spolupráci podepsaná v lednu 1976.

Návrh Konzulární úmluvy s Tureckou republikou, která představuje moderní smluvní dokument, projednaly výbory ústavně právní a zahraniční a vyslovily s ní souhlas. Proto jako společný zpravodaj doporučuji Sněmovně národů předloženou úmluvu schválit. Děkuji.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslancovi Mackovi. Slovo má společná zpravodajka výborů SL poslankyně Pazúriková.

Společná zpravodajka výborů SL poslankyně M. Pazúriková: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci! Vo výboroch Snemovne ľudu, ktorým bol Konzulárny dohovor medzi Československou socialistickou republikou a Tureckou republikou podpísaný 15. novembra 1977 v Ankare, prikázaný na prerokovanie, s uspokojením bolo zhodne konštatované, že zjednávaniu konzulárnych dohovorov sa v posledných rokoch v československej zahraničnej politike venuje mimoriadna pozornosť.

Stretli sme sa už s množstvom týchto medzinárodných zmlúv, ktoré vo svojom obsahu a úprave znamenajú kvalitatívny krok v zahraničnopolitických vzťahoch medzi socialistickými štátmi, ale súčasne aj medzi štátmi s rozdielnym spoločenským zriadením.

Ako vieme, konzulárne styky medzi štátmi sa donedávna riadili právom obyčajovým. Až v roku 1963 došlo ku kodifikácii obecných pravidiel v oblasti konzulárnych stykov vo Viedenskom dohovore. Tento mnohostranný dohovor, aj keď je pojatý pokrokovým spôsobom, nemôže postihnúť samozrejme všetky špecifické vzťahy medzi dvoma suverénnymi štátmi; preto tiež nadobúdajú dvojstranné konzulárne dohovory, ktoré na jednej strane plne rešpektujú zásady Viedenského dohovoru a na druhej strane umožňujú pokrokovo doriešiť aj ďalšie špecifické a niekedy ojedinelé aspekty v zahraničnopolitických vzťahoch medzi dvoma štátmi stále väčší význam.

Aj predložený Konzulárny dohovor s Tureckou republikou nevybočuje z rámca doteraz uzatvorených a tu, na pôde Federálneho zhromaždenia prerokúvaných konzulárnych dohovorov, koncipovaných v duchu Viedenského dohovoru z roku 1963. Ide napríklad o konzulárne dohovory zjednané v posledných rokoch s Belgiou, Talianskom, Indiou a s ďalšími štátmi.

Predložený dohovor vymedzuje presné funkcie, ktoré budú konzulárne úrady na území zmluvných strán plniť. Patrí medzi ne na prvom mieste zastupovanie práv a záujmov vysielajúceho štátu a jeho občanov a právnických osôb. Ďalej sú to úkony notárske, úkony súvisiace s dedičskou a opatrovníckou agendou, úkony súvisiace s agendou pasovou a vízovou a pod. V súlade s uznávanými normami medzinárodného práva dohovor zakotvuje, že ku konzulárnym funkciám prináleží aj kontrolné oprávnenie voči lodiam a lietadlám vysielajúceho štátu.

Dohovor obsahuje aj podrobné ustanovenia o nedotknuteľnosti a ochrane konzulárnych miestností a archívov, o práve konzulárneho úradu na spojenie a o vyňatie konzulárnych úradníkov, zamestnancov a príslušníkov ich rodín z jurisdikcie prijímacieho štátu pokiaľ ide o činnosť, vykonávanú v súvislosti s výkonom konzulárnych funkcií. Tieto ustanovenia majú vytvoriť podmienky pre navrhnutú činnosť konzulárnych úradov.

Predložený dohovor predstavuje významný zmluvný dokument, ktorý plne zodpovedá zahraničnopolitickým záujmom ČSR a v ktorom sa realizuje progresívne poňatie konzulárnych stykov medzi štátmi s rozdielnym spoločenským zriadením. Pozitívny vývoj vzťahov medzi ČSSR a Tureckou republikou vytvára tiež solídnu základňu aj pre ich ďalší a všestranný rozvoj.

Dovoľte mi preto, vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, aby som sa ako spoločná spravodajkyňa ústavnoprávneho výboru a zahraničného výboru Snemovne ľudu v presvedčení, že predložený Konzulárny dohovor s Tureckou republikou splní svoje poslanie, pripojila k odporučeniu v spoločnej správe poslanca Macka zo zahraničného výboru Snemovne národov a odporučila Snemovni ľudu schváliť predložený vládny návrh Konzulárneho dohovoru medzi ČSSR a Tureckou republikou, podpísaný 15. novembra 1977 v Ankare, v predloženom znení.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslankyni Pazúrikové.

Do rozpravy k tomuto bodu se písemně nikdo nepřihlásil. Ptám se proto, zda někdo z poslanců žádá o slovo. (Nikdo se nehlásil.)

Nepřeje si slovo soudruh ministr Chňoupek? (Nepřeje.) Děkuji.

Můžeme přistoupit k hlasování. V zasedacím sále je přítomno 149 poslanců Sněmovny lidu, 57 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice, 60 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou podle ústavního zákona o československé federaci usnášení schopné.

V parlamentním tisku č. 36 se navrhuje usnesení, kterým se doporučuje souhlasit s Konzulární úmluvou mezi Československou socialistickou republikou a Tureckou republikou, podepsanou v Ankaře dne 15. listopadu 1977.

Nejdříve budou hlasovat poslanci Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení, jaké doporučila společná zpravodajka výborů Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)