Toto řešení má přispívat větší měrou než dosud k úsporám pracovních sil, energie a surovin, ke zvýšení výroby pro vývoz a k omezení dovozu v některých směrech. Znamená to tedy, že těžiště investování se bude přesouvat do výroby a dodávek techniky progresivních strojů a zařízení pří poklesu stavebních prací.

Jestliže hovoříme o zvýšení úlohy modernizace a rekonstrukce, nemáme na mysli jen výrobu. Stejné principy hodláme prosadit i v nevýrobní sféře. V bytové výstavbě například počítáme s nižším počtem nových bytů v příští pětiletce a se značným rozšířením podílu modernizovaných bytových jednotek. Když mluvíme o investicích v terciární sféře, v celé infrastruktuře, je třeba se zmínit o kvalitě a životnosti toho, co budujeme. Nesmíme si, soudružky a soudruzi, zakrývat daný stav. Stavíme mnoho kvalitních bytů, mnoho objektů a různých zařízení, ale přece jen některé jevy, které se stále opakují, nelze přecházet.

Jak vypadají některé nové byty, celé bytové komplexy, ačkoliv byly různými orgány kolaudovány a převzaty do užívání? Netěsnost oken, nekvalitně zabudovaná bytová jádra, nefungující různé tzv. maličkosti. Jak spolehlivé jsou teplovody, inženýrské sítě, jakou kvalitu mají některé úseky nově budovaných silnic, včetně některých tras dálničního typu - prostě, jak kvalitně stavíme a jak kvalitně investujeme.

Mnohé, co bylo opraveno před několika lety, dnes opravujeme znovu, nebo bychom měli opravovat znovu. To, co mělo mít životnost několik desítek let, vydrží jen několik roků. Takovéto nekvalitní investování nás pochopitelně stojí mnoho prostředků, to ubírá kapacity, je to mrhání prostředky a živou prací. I zde musíme vidět, kde jsou základní příčiny této nekvalitní, lajdácké práce. Jsou jak v nedostatečné odpovědnosti investora, tak i dodavatele, jsou jak v systému, v ekonomických pravidlech, která takováto jednání umožňují, tak i v organizaci řídící práce. A proto je třeba systém i praktická jednání zdokonalovat a postupně měnit.

V souvislosti se snižováním růstu investiční výstavby jsme a budeme nuceni upustit od některých záměrů, se kterými jsme v dřívějších úvahách nepočítali. A ono není vždy snadné, hledat nové, úspornější, efektivnější řešení, a to jak ve výrobní sféře, tak i v nevýrobní sféře. Není vždy populární vysvětlovat, že to či ono se v daném místě, v daném závodě stavět nebude. Ale nepochopení a někdy i odpor překonávat musíme. Řadu takovýchto otázek týkajících se zvláště investování musíme pochopitelně rozhodnout ve vládách, ale mnohé jsou v kompetenci národních výborů a dalších podnikových i nadpodnikových orgánů a nevýrobních institucí.

Dovolte mi ještě jednu poznámku. Jsme země, která má velké množství historických památných budov a objektů. Je to velké dědictví minulosti, na které jsme všichni hrdí, které zdobí tuto zemi a je uznáváno v celém světě. Na údržbu a rekonstrukci těchto památek věnujeme nemálo sil a prostředků a přesto, upřímně řečeno, na všechno nestačíme. Mnohé jsme opravili, ale řada objektů dále chátrá a na celé komplexy - vezměme jen historickou část Starého Města pražského - nemáme prostě dostatek sil a kapacit.

Není vůbec mým úmyslem pozornost k této oblasti oslabovat, ale přece jen bychom se měli nad některými otázkami zamyslet.

Nepřehánějí poněkud příslušné instituce památkové péče výběr a počet objektů, které jsou jako památkově chráněny? Nevládne zde přílišný subjektivismus, který s ochranou historických památek nemá nic společného? Máme v památkové péči správně stanoveny priority?

Nemůžeme zde dávat na celý komplex uvedených otázek definitivní odpověď, ale přece jen je třeba vzít v úvahu naše celkové národohospodářské možnosti. Musíme zúžit frontu našeho zaměření v oblasti ochrany, rekonstrukce nejdůležitějších historických památek a soustředit síly na to hlavní. Jistě, historické a umělecké aspekty jsou při tomto rozhodování důležité, ale ani reálná ekonomická hlediska nemůžeme vůbec opomíjet.

Soudružky a soudruzi, požadavek vyšší efektivnosti, který přirozeně neplatí jen pro výrobní sféru, ale týká se jakékoliv společenské činnosti, zahrnuje v sobě i úsilí o maximální hospodárnost. Dovolte mi pár slov i k této otázce.

V poslední době je oprávněně kritizován růst neproduktivních činností a zvyšování počtu pracovníků v této sféře. Například v průmyslu a stavebnictví se za období 1970-1978 zvýšil počet dělníků o 3 %, avšak technickohospodářských pracovníků o 13 %. Také v ústředních orgánech státní správy vzrostl za stejné období počet pracovníků o 15 %, a v aparátech národních výborů o 18 %, což celkem v oblasti národních výborů a centrální správy představuje zhruba 10 tis. osob. I když v některých případech jde o růst potřebný, často je naopak výrazem nákladného úřadování, které nemá nic společného s efektivností.

Hlavní příčinou tohoto nedobrého stavu je nízká úroveň v organizátorské a řídící práci, smířlivost s podprůměrnými výkony i nedostatek vědecky podložených normativů spotřeby práce. Značné slabiny jsou i v racionalizaci i neuspokojivém využívání výpočetní techniky v oblasti řízení. Zabývali jsme se těmito skutečnostmi a již letos počítáme s diferencovaným snížením počtu pracovníků u nedělnických profesí, a to od 2 % do 10 % ve státní správě a hospodářských organizacích. Vláda zároveň uložila ministrům a vedoucím ústředních orgánů, aby soustavně zabezpečovali zvyšování výkonnosti a kvalifikace pracovníků, zjednodušování administrativy, a to i cestou odstranění nadbytečných mezičlánků, racionalizaci pracovních procesů i vytvářením účelnějších organizačních celků.

V této souvislosti jsou připravovány zásady systemizace funkčních a pracovních míst a mzdových prostředků a zároveň je připravována hlubší analýza příčin vysoké administrativní náročnosti s cílem nalézt účinné nástroje k jejímu dalšímu postupnému snižování v jednotlivých letech 7. pětiletky a tím i regulaci celkové redukce počtu neproduktivních pracovníků.

Chceme dále snižovat i jiné neproduktivní náklady a například již pro letošní rok budou zhruba o 1/3 menší výdaje na pohoštění a dary, omezeny prostředky na propagaci a o 10 % sníženy celkové limity na cestovné. Proti roku 1979 snižujeme též plánované ztráty v podnicích bytového hospodářství, a to o 10 %, aniž by se to ovšem mělo projevit ve zhoršení údržby bytového fondu.

V souvislostí s nutností snížit spotřebu paliv přijala vláda již v roce 1978 opatření ke zhospodárnění autoprovozu. Ve srovnání s rokem 1975 se již v minulém roce snížila spotřeba benzinu v socialistickém sektoru o 8,4 % a letos počítáme s dalším 20 % snížením.

Pokud jde o vnější ekonomické vztahy, potřebujeme rychleji reagovat na změny, ke kterým došlo a dochází na světových trzích.

Máme ekonomiku zpracovatelského typu, odkázanou převážně na dovoz nákladných surovin a materiálů, které platíme hotovými výrobky. Musíme-li platit za dovoz - a to například i strojů - podstatně vyšší ceny, musíme vyšších cen dosahovat i u výrobků, které na zahraničních trzích prodáváme. Východisko je jediné - pokud možno rychle a účinně zvyšovat kvalitativní stránky exportní aktivity. Výsledky uplynulých 4 let ukazují, že jsme sice celkový vývoz zvýšili o 64 %, ale přesto nám nestačil pokrýt dovoz základních potřeb. Z toho plyne jednoznačný závěr. Musíme vyvážet nejenom více, ale především takovou produkci, kterou na světových trzích dobře prodáváme. Tedy výrobky, které mají vysokou technickou úroveň, kvalitu i provozní spolehlivost, které jsme s to co nejrychleji dodat a zabezpečit i pohotový servis. Tomu musí napomáhat i podstatně lepší činnost pracovníků zahraničního obchodu.

Těžiště našich vnějších vztahů spatřujeme i nadále v rozvoji spolupráce se zeměmi RVHP a zejména pak se Sovětským svazem. V uplynulém období jsme značně pokročili ve dvou základních směrech, které pokládáme za rozhodující a perspektivní. V prvé řadě jde o naši spoluúčast na rozvoji kapacit v členských státech RVHP, která nám zabezpečuje suroviny, paliva a energii pro zpracovatelský průmysl, a za druhé pak jde o další výrazné prohloubení specializace a kooperace ve všech odvětvích národního hospodářství, zejména ve strojírenství a chemii.

Počítáme s tím, že k dnešním 91 dohodám o mnohostranné specializaci ve strojírenství přibudou další a dosavadní budou výrazně prohloubeny. Tady jsou ještě značné rezervy. Myslím v tom, že specializace je převážně výrobková, založená na běžném sortimentu a zahrnuje jen malý podíl špičkových strojů a zařízení. Nedostatečně je rozvinuta specializace ve výrobě uzlů, součástí a kompletačních komponentů.

Letos v březnu jsme podepsali společně se sovětskými soudruhy "Dlouhodobý program rozvoje specializace a kooperace výroby mezi Československem a Sovětským svazem. Je výrazem úsilí obou zemí spojit materiální zdroje, vědeckotechnický a výrobní potenciál ke společnému řešení velkých národohospodářských úkolů, rozložených na dlouhodobou perspektivu. Přikládáme tomuto dokumentu mimořádný význam, protože posiluje stabilitu rozvoje našeho národního hospodářství a vytváří základní předpoklady k účelnému sepětí obou ekonomik.

Jsme si vědomi, soudružky a soudruzi poslanci, že výsledný efekt naší výroby a vůbec celého reprodukčního procesu musí mít odpovídající vyjádření v zásobování vnitřního trhu. Proto klademe tak veliký důraz na včasné a plynulé zajištění dodávek průmyslového i potravinářského zboží. Jsme si vědomi, že dnešní stav není plně uspokojivý a že tu existují úzká místa. Víme, že v jednotlivých sortimentních skupinách je situace značně rozdílná.

Příčina spočívá především v tom, že se nám zcela nedaří plnit původní záměry šesté pětiletky ve struktuře průmyslové výroby, ani plánované úkoly v zemědělství. Nákup jatečných zvířat nebyl v loňském roce splněn téměř o 36 tis. tun a výpadek v mléce činil 2,5 %. Bohužel ani nákup na začátku letošního roku není příznivý. Přirozeně se to odrazilo zvláště v plynulosti zásobování masem a masnými výrobky.

Přitom všichni víme, že podstata problému v zásobování potravinami u nás nespočívá jen v množství, které dodáváme na vnitřní trh, ale především v jeho sortimentu a kvalitě.

Při dnešní vysoké úrovni spotřeby masa na obyvatele není reálné počítat s takovými tempy, jako tomu bylo v páté pětiletce a prvních dvou letech pětiletky šesté. Proto je nutné výrazněji všemi prostředky usměrňovat spotřebu jednotlivých druhů masa a masných výrobků.

Jsme si vědomi, že přes řadu opatření, která vláda přijala, existují problémy i v zásobování zejména předmětů dlouhodobé spotřeby, ale také některých drobných výrobků. Provádějí se některá opatření, která mají napjatost snížit a případné nedostatky již v roce 1980 odstranit.

Soudružky a soudruzi poslanci, nedávno byl publikován dokument předsednictva ÚV KSČ a federální vlády o změnách v soustavě řízení, připravených pro příští pětiletku.

Současná úroveň řízení včetně některých prvků dosavadní soustavy již neodpovídá dnešním, natož pak budoucím nárokům a potřebám. Poměrně značný vliv objemových ukazatelů, který podněcuje využívání zejména extenzívních činitelů hospodářského růstu, se čím dál tím více dostává do rozporu s požadavky vysoce efektivního rozvoje naší ekonomiky. A do stejného rozporu se dostala i úroveň řídící práce na mnohých úsecích státního a hospodářského aparátu.

Náš hospodářský rozvoj nemůže být spojován s větší měrnou spotřebou energie, surovin a materiálů, se zapojováním dalších pracovních sil do reprodukčního procesu a s vyšší mírou investování. Základním zdrojem hospodářského pohybu jsou v nových podmínkách zejména tyto faktory: široké a pohotové uplatňování vědeckotechnického pokroku, podstatně vyšší zhodnocování a hospodárné využívání všech výrobních činitelů, intenzívnější zapojování našeho hospodářství do mezinárodní dělby práce a zejména do procesu socialistické ekonomické integrace. A samozřejmě i soustavné rozvíjení a všestranné využívání tvůrčí aktivity pracujících.

Změny v řízení, k nimž v současné době přistupujeme, směřují jednoznačně k tomu, abychom tyto činitele v zájmu rychlého zvyšování efektivnosti a výkonnosti národního hospodářství lépe než dosud využívali. Podstata změn tedy spočívá v tom, že se výrazně zvyšuje úloha kvalitativních ukazatelů, neboť právě ony vyjadřují efektivnost a kvalitu uspokojování potřeb společnosti: technickou a ekonomickou úroveň výroby, produktivitu práce, míru využívání energie, surovin, základních prostředků. A především podle těchto ukazatelů se budou hodnotit výsledky činností organizací i jednotlivců, na ně vážeme vytváření a využívání fondů ekonomického stimulování. Mnohem důsledněji chceme uplatnit princip ekonomického i morálního hodnocení pracovních kolektivů i jednotlivců podle konkrétních výsledků jejich práce. Je tedy pochopitelné, že významnou úlohu mezi ukazateli hrají právě ty, které bezprostředně ovlivňují tvorbu prostředků na mzdy. A zde dochází k zásadní změně. Namísto dosavadního ukazatele hrubé výroby, který - jak známo - často přímo vybízel k materiálově náročné výrobě a k neúčelným kooperacím, zavádíme ukazatel vlastních výkonů. Je důležitý proto, že lépe vyjadřuje podíl vlastní práce na finálním výrobku. My přirozeně ani u tohoto ukazatele nepřeceňujeme jeho význam a možnosti, nicméně ho považujeme za dobrý krok k racionálnímu hospodaření se společenskými prostředky a k objektivnějšímu hodnocení podniků a kolektivů podle jejich vlastního přínosu pro společnost.

V souladu s těmito hlavními principy klademe důraz na zkvalitnění plánu a posílení jeho dlouhodobosti. Závažnými se stávají úkoly, limity a ukazatele pětiletého plánu, z nichž budou odvozovány roční úkoly. To umožní lépe plánovat a realizovat záměry technického rozvoje, investiční výstavby a mezinárodní dělby práce, protože je lze efektivně řešit pouze v rámci dalšího časového horizontu. Mělo by také vést k větší hospodárnosti při využívání prostředků a k jejich soustřeďování na rozhodující akce. Současně by mělo posílit zájem na přijímání náročnějších úkolů a přispět k tomu, aby roční plány účinněji než dosud pomáhaly zabezpečovat dlouhodobější dynamicky se rozvíjející cíle.

Zvýšením kvality plánu chceme zároveň dosáhnout, aby pravidla hospodaření vedla k maximální efektivnosti práce. Prostě řečeno jde o to, aby na tom byl lépe ten, kdo dobře využívá suroviny i techniku, kdo zvyšuje produktivitu práce, uplatňuje technický pokrok a odvádí dobrou práci. Proto budeme uplatňovat ekonomické nástroje jako prvky ekonomické kalkulace. Potřebujeme totiž, aby zřetelněji ukázaly, jak se využívají výrobní prostředky, s jakými náklady se vyrábí a s jakým efektem se investuje.

V hospodaření VHJ a podniků i organizací národních výborů výrazně posilujeme působení chozrasčotních zásad. Na rozdíl od dnešní praxe si tyto organizace v souladu s pětiletým plánem budou muset samy vytvářet zdroje na úhradu svých potřeb, a to zpravidla i na rozšířenou reprodukci svých základních fondů.

Do jejich hospodaření se více než dosud budou promítat jak dobré, tak i nepříznivé výsledky jejich vlastní práce.

Je pochopitelné, že tyto zásady se musí uplatnit i v odměňování pracujících v jednotlivých podnicích. Také zde je nutno mnohem důsledněji prosadit diferenciaci příjmů podle zásluhy. To vyžaduje vysoké kvalitní výkony hodnotit výrazně lépe, než výkony průměrné nebo podprůměrné. To bude jistě velmi náročný úkol a musíme předpokládat, že narazí na odpor u těch, kteří si navykli žít na úkor jiných. Jsme vsak přesvědčeni, že ho uvítají a podpoří všichni schopní a výkonní pracovníci, pro něž bude tato změna výhodná, protože spravedlivěji ocení jejich aktivitu a odbornou práci.

Soubor opatření musí vést také ke zdokonalování mechanismů řízení hospodářských komplexů a jejich jednotek, k vytváření racionální organizační struktury, dělby pravomoci a odpovědnosti mezi jednotlivými stupni řízení. Učinili jsme první kroky k tomu, aby výrobní hospodářské jednotky byly základními články řízení v podnikové hospodářské sféře, aby mohly účinněji rozvíjet svěřené obory a lépe zabezpečovat potřeby národního hospodářství. Je třeba říci, že současná opatření v tomto směru jsou jen počátkem. Další rozvoj řízení resortů, výrobních hospodářských jednotek a podniků bude pokračovat na základě komplexních programů, které budou k tomu účelu vypracovány.

Spolu s tím se ovšem musíme vážně zamýšlet i nad otázkami struktury naší ekonomiky. Je všeobecně známo, že její dnešní podoba má svůj základ v padesátých letech. Nové skutečnosti ve vnitřních i vnějších podmínkách hovoří pro to, abychom si položili základní otázku, jak postupovat dál v tomto směru. Není to samozřejmě záležitost jedné pětiletky. Jde o procesy, jejichž realizace si bude vyžadovat několik desetiletí. Ale tím spíš je nutné, abychom na otázky struktury měli odpověď co nejdříve.

Efektivně organizovat společenskou práci je veliký úkol, kterému musí věnovat pozornost především vedoucí pracovníci. Současné podmínky vyžadují, aby každý člen kolektivu měl jasnou představu o svém místě v pracovním procesu, aby věděl, co má dělat a proč to má dělat, aby si byl vědom významu svého podílu na společné práci. To jsou předpoklady opravdu účinného využívání těch velkých možností, které má socialistická společnost v tvůrčích schopnostech a iniciativě pracujících.