Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Barčák, Čapka, Gahurová, Hejna, V. Hůla, Ivanič, Janda, Koza, Kubinský, Kubrt, B. Kučera, Lovětínský, Mamula, Mikundová, Minárová, Rohlíček, Škula, Štrougal, Švestka, Tenglerová

Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice:

Auersperg, Ehrenberger, Fojtík, Kudláčková, Kvasnicová, Mevald, Procházka, Půček, Stočková, Šimon, T. Trávníček

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice:

Babinec, Colotka, Lúčan, Mihálik, Rigo, Šepeľa, Vojteková, Zagiba

Předseda FS A. Indra: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, zahajuji 19. společnou schůzi III. volebního období Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a všechny vás srdečně vítám.

Dovolte mi, abych jménem všech přítomných uvítal vedoucí funkcionáře ústředního výboru Komunistické strany Československa, funkcionáře orgánů Národní fronty, společenských organizací, nekomunistických politických stran a členy federální vlády. Vzhledem ke své oficiální návštěvě v Řecku nás soudruh Štrougal, předseda federální vlády, poprosil, abychom omluvili jeho neúčast na dnešní společné schůzi obou sněmoven.

Soudružky a soudruzi, prezident republiky svým dopisem z 12. září svolal podle čl. 61 ústavního zákona o čs. federaci Federální shromáždění k podzimnímu zasedání dne 15. září 1980.

Předsednictva Sněmovny lidu a Sněmovny národů na svých schůzích v září a říjnu navrhla konat společnou schůzi sněmoven s pořadem, který jste obdrželi písemně.

Má někdo k navrženému pořadu a k návrhu předsednictev na konání společných schůzí připomínky? (Ne.) Není tomu tak.

V této chvíli jsou v zasedací síni přítomni 172 poslanci Sněmovny lidu a ze Sněmovny národů 61 poslanec zvolený v České socialistické republice a 63 poslanci zvolení ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou schopny se usnášet.

Nejdříve prosím, aby se hlasováním k návrhu předsednictev vyjádřili poslanci Sněmovny lidu.

Kdo souhlasí s návrhem na konání společné schůze a s návrhem programu? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Sněmovna lidu přijala návrh jednomyslně.

Prosím, aby nyní hlasovali poslanci Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí s návrhem předsednictva Sněmovny národů na konání společné schůze sněmoven s navrženým pořadem? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

I Sněmovna národů schválila návrh jednomyslně.

Konstatuji, že obě sněmovny se usnesly podle čl. 34 odstavce 2 ústavního zákona o čs. federaci na konání společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů a schválily její pořad.

Přistoupíme k projednávání prvého bodu schváleného pořadu, kterým je

Zpráva Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a generálního prokurátora Československé socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti v oblasti občanskoprávních vztahů (tisk 96).

Písemnou zprávu, která vám byla rozeslána, doplní nejdříve předseda Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky soudruh Ondřej, kterého prosím, aby se ujal slova.

Předseda Nejvyššího soudu ČSSR J. Ondřej: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, naše socialistická společnost vytváří kvalitativně nové možnosti k dalšímu prohloubení a obohacení všech druhů práv i svobod, k zdokonalení jejich soustavy a k zesílení jejich záruk za účelem zajištění všestranného a harmonického rozvoje každého. I v tom je jedna z předností socialistického společenského zřízení, že péči o člověka a jeho potřeby nedílně spojuje i s účinným prosazováním podmínek rozvoje osobnosti člověka a za tím účelem k tomu vytváří potřebné hmotné předpoklady.

Z toho vychází zpráva, která vyhodnocuje stav socialistické zákonnosti z hlediska občanskoprávních vztahů. Právě občanskoprávní vztahy a způsob jejich regulace velmi výrazně tuto jednotu materiálních a morálních faktorů vyjadřují.

Komunistická strana Československa věnuje velké úsilí vytváření konkrétních podmínek pro zajištění a další zvýšení dnes již vysoké životní úrovně obyvatelstva. Nejrůznější opatření, jimiž se soustavně a cílevědomě usměrňuje další rozvoj společnosti, nespočívají jen v zabezpečení práva na prácí, vzdělání a v dalších sociálních vymoženostech, které snesou srovnání se současnými představami v hospodářsky nejvyspělejších zemích světa, ale i ve všestranné péči o vše ostatní, co je nezbytné pro rozvoj osobnosti každého občana, pro klid a odpočinek po práci, pro seberealizaci každého jednotlivce v duchu socialistického životního stylu. To také lidé vědí a tato opatření oceňují a podporují.

Komunistická strana pří realizaci své právní politiky cílevědomě upevňuje záruky sociálních jistot občanů. V souboru sociálních jistot mají nezastupitelné místo právní jistoty, vyjádřené a zabezpečené Ústavou Československé socialistické republiky a celým právním řádem. Z právních jistot pak právě ty, které souvisejí s občanskoprávními vztahy, se natolik prolínají každodenním životem občanů, že péče o jejích realizaci a další rozvoj se zaslouženě radí mezí hlavní úkoly státních a společenských orgánů.

Právní jistoty, které náš právní řád poskytuje občanům v občanskoprávní oblasti, se někdy málo doceňují, i když právě tyto jistoty jsou bezprostřední zárukou uspokojování osobních a rodinných potřeb občanů, realizace jejich podílu na výsledcích společenské práce. Tyto jistoty, mezi které patří též ústavou zaručená rovnost před zákonem i v otázce konkrétní ochrany, poskytované soudy a ostatními orgány jednotlivým právům občanů, se v podvědomí lidí chápou jako jeden z přesvědčivých dokladů toho, že reálný socialismus se opírá i o reálné záruky v právních předpisech zakotvených práv. Dojde-li v konkrétním případě k ohrožení nebo porušení nějakého právním řádem zaručeného práva občanů, není u nás pro nikoho problémem domoci se ochrany. Celý systém soudnictví zaručuje, že občan kdykoliv může uplatnit své právo bez ohledu na sociální postavení a majetek. Zásada rovnosti účastníků v řízení je jedním ze stěžejních principů občanského soudního řízení. V tomto směru se ve vědomí lidí málo doceňuje výrazný rozdíl proti ochraně, poskytované v západních kapitalistických státech jejich státními mechanismy, kde jde o ochranu zájmů jen vládnoucích tříd kde samy právní řády celým systémem nejrůznějších zábran prakticky znemožňují určitým sociálním skupinám obyvatelstva, především nemajetným vrstvám společnosti, domoci se v ústavě, jiných předpisech, proklamovaných práv.

V naší společnosti je naopak podstatou, jádrem i cíle prosazení práv a oprávněných zájmů občanů metoda socialistické zákonnosti.

Mluvíme o těchto otázkách proto, že nepřátelé socialismu využívají v současném třídně rozděleném světě všech triků psychologické války a spustili politickou kampaň proti socialismu o porušování tzv. lidských práv v těchto zemích. Základní prvky této kampaně jsou však jasné: desinformovat, překrucovat pravdu a pokoušet se nahradit konstruktivní dialog negativními závěry vykonstruovanými předem.

Právní jistoty v občanskoprávní oblasti u nás, jejichž ochranu zabezpečují svou činností soudy a prokuratura, opírají se o rozsáhlý systém konkrétních záruk. Mají výrazný třídně politický i sociální obsah. Jedním z důvodů, proč hovoříme právě o právních jistotách, je skutečnost, že stav socialistické zákonnosti bezprostředně závisí na tom, jakou úctu požívají občanská práva a jak se respektují. Při zkoumání této problematiky jsme se zaměřili nejen na to, jak se dodržují jednotlivá ustanovení sociálně právního obsahu například v souvislosti s rozhodováním o náhradě škody, službách, v bytových a vlastnických věcech, ale též v souvislosti s ochranou osobnosti občana, jeho osobním stavem, a také na to, jak se v praxi uplatňuje řada dalších záruk, jimiž se zabezpečují například procesní práva, účast lidu na soudním projednávání a rozhodování věcí, anebo postavení prokurátora jako strážce socialistické zákonnosti. Těchto poznatků bylo také využito při zpracování námětů na další zdokonalení našich právních předpisů, které jsou obsahem vládního návrhu novelizace stěžejních občanskoprávních předpisů. Na rozdíl od západních kapitalistických zemí, kde normotvorba v oblasti občanských práv prakticky stagnuje, je u nás tato problematika nerozlučně spojena s konkrétní péčí o úroveň kvality právního řádu, jeho neustálého přizpůsobování životním potřebám lidí i zájmům společnosti.

Soudy a další státní orgány, jimž v dělbě práce připadá péče o výkon spravedlnosti a tím o dodržování socialistické zákonnosti v životě společnosti, se ve své práci zejména setkávají s těmi případy, kde občanskoprávní vztahy byly ohroženy nebo porušeny. Jejich poznatky ukazují, že značný počet sporů a porušování socialistické zákonnosti pramení z občanské nekázně, nerespektování práv druhých občanů, nedodržování hospodářské a státní disciplíny a často i z neznalostí právních předpisů.

Přitom právní politika komunistické strany cílevědomě směřuje k tomu, aby se ve vědomí lidí posílila úcta k právům. Proto právě v občanskoprávních vztazích, jimiž občané realizují značnou část svých osobních a rodinných potřeb, by se uskutečňování tohoto záměru mělo dostat na přední místo a mělo by k němu být zaměřeno i působení společenských a státních orgánů. Soudy a prokuratura využívají své zákonem vymezené prostředky k upevňování právě toho nezbytného zázemí, které lidé potřebují k realizaci výsledků své práce, ať už je to v souvislosti s uspokojováním potřeb bydlení, odpočinku po práci, zájmové činnosti, nebo v souvislosti s poskytováním služeb socialistickými organizacemi občanům a v neposlední řadě i v rodinných vztazích, například ve vztahu mezi manželi, rodiči a dětmi a podobně. Toto úsilí soudů a prokuratury by však nemohlo být plně účinné, kdyby se neopíralo o širokou součinnost s ostatními státními a společenskými orgány a organizacemi. Zkušenosti opět potvrzují, že zejména zde je ještě řada možností, jejichž využití by mohlo mít příznivý vliv na úroveň účinnosti společenského i státního působení. Plně rozvinout všechny formy a metody, jimiž lze předcházet poruchovým jevům v právních a zejména občanskoprávních vztazích, to je sice nemalý úkol, ale vyplatí se společnosti určitě lépe, než pouhé odstraňování následků těchto jevů, které nepostihuje jejich příčiny.

Mezi politickoprávně významnou problematiku, kterou se zabývají soudy na občanskoprávním úseku, patří kromě jiného rozhodování o náhradě škody, o neoprávněném majetkovém prospěchu, o službách poskytovaných občanům a také o právech k nemovitostem.

Zásada přísné návratnosti prostředků do socialistického společenského vlastnictví, které byly protiprávně odňaty svému účelu, měla by se v praxi společenského a zejména hospodářského života projevovat důsledným využíváním všech prostředků právního řádu. Vznikne-li tedy například trestným činem nebo jiným protiprávním skutkem občana škoda na majetku v socialistickém vlastnictví, bylo by přirozené, kdyby organizace, která tento majetek má spravovat s péčí řádného hospodáře, nepřesouvala odpovědnost za vymožení včasné náhrady vzniklé škody na orgány, před nimiž se vede řízení proti škůdci, ale aby též sama iniciativně přispěla k odstranění vzniklé újmy. K tomu by mělo dojít nejen účinnější součinností se státními orgány, ale především vlastním, zcela konkrétním a povaze věci přiměřeným přístupem, například též využitím široké škály prostředků, které poskytuje občanské a pracovní právo. Skutečnost je však taková, že v mnohých případech se z pohodlnosti vyřešení občanskoprávních nároků přesouvá na soud, ačkoliv nic nebránilo rychlému mimosoudnímu vyřízení.

Také problematika odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch, zejména pokud tento prospěch pocházel z nepoctivých zdrojů, je neustále živá a je předmětem častých úvah a dotazů občanů. Je v zájmu společnosti státu vypořádat se s takovými jevy, jako jsou nepoctivost, obohacování na úkor společnosti, příživnictví, spekulace a korupce, jak zdůraznil na 18. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa soudruh Gustáv Husák. Proto je třeba ze všech hledisek zvažovat opatření, která by účinněji než dosud umožňovala prostředky právního řádu tyto protispolečenské jevy přímo v podmínkách pro jejich výskyt omezovat, zatlačovat a nakonec jako společenskou problematiku likvidovat.

Ať už budou přijata jakákoliv opatření, je však třeba si znovu uvědomit, že boj proti těmto protispolečenským jevům, které vyvolávají i těžko napravitelné morální škody, bude jen tehdy úspěšný, jestliže se stane věcí nás všech, věcí naší politické odpovědnosti, věcí našeho pevného přesvědčení, že naše socialistická společnost nejen chce i tento problém zvládnout, ale má i kromě právních i jiné účinné prostředky, aby tento problém zvládla. Proto je třeba promýšlet závěry 15. a 18. zasedání ÚV KSČ, poučit se z nich a hlavně uvádět je do života v politické práci, na všech úsecích, ať už jde o národní hospodářství nebo státní aparát. Pronikne-li do právního vědomí občanů přesvědčení, že jen poctivá práce je strůjcem trvalých hodnot a že od společnosti nelze jen brát, ale že je třeba jí i dávat a často též i něco navíc, než co je naší samozřejmou povinností, potom také všechny právní prostředky, které již právní řád má, anebo o které bude případně rozšířen, bude moci společnost plně rozvinout a v praxi lépe využívat.

Pokud jde o poskytování služeb a jejich úroveň, byly vždy předmětem pozornosti stranických a státních orgánů. Jak zdůraznily výsledky 18. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, přetrvává ve službách ještě řada nedostatků a nepořádků. Přitom i z poznatků soudů a prokuratury je zřejmé, že tento stav převážně nepřivodily objektivní příčiny, ale nekvalitní práce, lhostejnost a nedostatek odpovědnosti. Není třeba zvlášť na tomto místě rozvádět, že řádně pracující služby jsou důležitým předpokladem spokojenosti občanů s úrovní, jakou socialistická společnost zabezpečuje jejich potřeby. Často se přesvědčujeme o tom, že úroveň poskytování služeb se přímo odráží i na pracovní aktivitě občanů a jejich postojích k plnění povinností. Chceme-li podpořit občanskou a pracovní iniciativu občanů, musíme vzniklé problémy ve službách ještě důsledněji řešit. Ne vše lze ovšem přitom vyřešit prostředky, které mají soudy nebo prokuratura. Těmito prostředky lze sice v jednotlivých případech příčiny nedostatků zjistit, lze z nich vyvodit důsledky vůči těm, kteří se na chybách podíleli, lze z nich i zobecnit poznatky pro potřebu preventivně výchovné činnosti a pro potřeby zákonodárství, avšak konkrétní péče o bezporuchovost těchto vztahů musí spočívat v každodenním odpovědné, plnění všech povinností přímo na pracovištích, v každodenním účinném vlivu na postoje lidí ke společenské práci, k důvěře k lidem, ale i v důsledné kontrole jejich činnosti, kterou by se měly zabývat v hospodářských organizacích vybudované kontrolní orgány. Zpráva ukazuje na nejčastější příčiny sporů ze služeb i z druhé stránky tohoto problému, totiž z hlediska vztahu občanů, kterým byly služby socialistickými organizacemi poskytnuty k plnění smluvně převzatých povinností a závazků.