No prerokúvanie jednotlivých kapitol štátneho rozpočtu a štátneho záverečného účtu za rok 1980 nám presvedčivo dokumentovalo všestranný vzostup našej spoločnosti, ako aj jej perspektívne potreby. Rokovanie XVI. zjazdu KSČ a správa prednesená s. Štrougalom o hlavných smeroch ekonomického a sociálneho rozvoja na roky 7. päťročnice, dokumentujú najmä potrebu ďalšieho prehĺbenia výchovy socialistického človeka, jeho profesné majstrovstvo, Iásku k práci. Preto určite nám všetkým pôjde o to, aby počet takýchto ľudí rástol všade, pretože popri ozajstnej hrdosti na dosiahnuté pozitíva vieme aj to, že:

- len veľmi nízke percentá našich výrobkov, určených na vývoz majú v sebe zhmotnený technický punc svetovej úrovne,

- že náš priemysel spotrebuje na jednotku výroby ešte stále vysoké množstvo energie,

- že v nadmernej rozostavanosti, o znižovaní ktorej už roky hovoríme, máme umŕtvené miliardy korún, ktoré sa žiadajú využiť efektívnejšie,

- že smennosť nezaznamenáva žiadúcu úroveň ani tam, kde drahé importované stroje a technologické zariadenia využívajú len v jednej smene,

- že niektoré naše strojárske podniky majú neúmerne dlhý reprodukčný cyklus.

V tomto letmom výpočte našich neduhov by som mohla pokračovať aj ďalej. V čom je ich základ, kde je východisko? Niekedy sa mnohým zdá, že nájsť recept na nápravu je veľmi ťažké. Keď však hlbšie preštudujeme materiály rokovania XVI. zjazdu KSČ a pozrieme sa okom hospodára okolo seba, môžeme sami naordinovať správnu terapiu, to znamená plnšie využívať fond pracovného času, zvyšovať produktivitu práce a najmä jej kvalitu. Aj efektívnejšie zhodnocovať našu prácu na zahraničnom trhu, zlepšovať riadenie a organizáciu po vertikále a horizontále, zlepšiť celý proces investovania, pozdvihnúť technickú úroveň rozhodujúcich produkcií, dať vyššie obrátky vedeckotechnickému rozvoju.

Hlavné smery našej ekonomickej politiky sú vytýčené. Ako ich však premeniť zo slov na činy? Konkrétnym programom odpovedajúcim na otázku "ako na to", je Súbor opatrení na zdokonalenie plánovitého riadenia nášho hospodárstva. Plne sa stotožňujem s konštatovaním, že nie je nijakým čarovným prútikom, ale je odrazovým mostíkom pre zjednocovanie nášho spoločného úsilia na riešenie kľúčových úloh hospodárskej politiky. Netajím sa, že som sa stretla aj ja s názormi a prejavmi ľudí, ktorí boli plní očakávania, čo všetko sa od 1. januára zmení v našom podniku, závode i dielni. Uplynulo už niekoľko mesiacov od platnosti Súboru a sú i takí, ktorí zrazu zistili, akoby sa vlastne nič nedialo, že sa ide ďalej v starých koľajoch.

No v spomínaných podnikoch, v ktorých som si overovala poznatky z uplatňovania Súboru, z diskusie so straníckými funkcionármi i s hospodársko-riadiacimi pracovníkmi som dospela k názoru, že tomu tak nie je. Zásady Súboru opatrení sa už síce stali každodennou praxou, ale na ich konkrétny prínos si budeme musieť ešte nejaký čas počkať. Lebo tak ako v ideológii, ani v ekonomike sa nič nedá lámať cez koleno. Naopak, zavádzanie nových, netradičných hospodárskych pravidiel je zložitý proces, nie jednorázová kampaň. Nové úlohy si priam vynucujú nové prístupy, nové konanie, ako úplný protiklad k ešte stále niekde pretrvávajúcemu pohodlníctvu, byrokratizmu, konzervatizmu i rutinérstvu, resp. konzervovaniu doterajšej praxe v nových ekonomických podmienkach.

Výsledky hospodárenia za I. štvrťrok sú nám už známe. Nie vo všetkých odvetviach, nie vo všetkých podnikoch sú rovnaké. Ani v jednom prípade, kde v podniku nedosiahli plánované ciele, som sa nestretla s názorom, že na vine je Súbor opatrení, skôr sa korene hľadajú v pretrvávaní problémov, ktoré neboli doriešené v predchádzajúcom období, lebo nové ekonomické nástroje riadenia ich výraznejšie vyniesli na povrch vo vzťahu k hmotnej zainteresovanosti. Presvedčila som sa o tom, že doba potreby kultu tvorby, vynaliezavosti, hľadačstva a ekonomickej revolučnosti sa definitívne ujala svojej vlády a že sa jej už nevzdá.

Vážené súdružky a súdruhovia! Uvediem niektoré konkrétne poznatky získané vo volebnom obvode v n. p. Imuna, Šarišské Michaľany, ktoré svedčia o dobrej príprave zo strany vlastného podniku i nadriadených orgánov. Upravené vlastné výkony za I. štvrťrok dosiahli 27,9% úroveň z ročného plánu, pričom náklady čerpali iba na 25,3% z ročného plánu a zaznamenali väčšiu zodpovednosť pracovných kolektívov v úsilí o úspory materiálu a energie. Nedoriešené vecné väzby s dodávateľmi napr. Labora, n. p., Praha a Bratislava, Sklounion, n. p., Teplice, Tosta, n. p., Aš, Slovpap, n. p., Nové Mesto n/V., Plastimat, n. p., Liberec, Grafoobal, n. p., Skalica, však nedávajú záruku, že doterajší vývoj bude mat trvalý charakter. Spomínaní dodávatelia potvrdzujú dodávky iba na úrovni predchádzajúcich rokov a tak plánovaný nárast výroby nemôžu v podniku zabezpečiť iba úspornými opatreniami. Ide hlavne o obalové a laboratórne sklo. S kvalitou dodávok zetiek NTS (národná transfúzna služba) pre výrobu infúznych roztokov by sa mali podľa poznatkov Imuny, n. p., Šarišské Michaľany, vysporiadať v Gumárňach, n. p., Dolné Vestenice, aby ich pre použitie pri výrobe riadiacej vody k sušenej ľudskej plazme nemuseli pracne fóliovať, resp. nahradzovať dovozom. Tieto zátky rozhodujú o kvalite dôležitých preparátov používaných pre zdravotnícke potreby. V oblasti nákladov na výrobu veľké problémy podniku zaznamenávajú inovačnými snahami napr. Gumárne SNP, Strojobal, n. p., Hradec Králové, Hermanecké papierne, n. p., a VD Obzor Praha, ktoré požadujú súhlas na zvýšenie cien v rámci inovácie, i keď ide stále iba o uzáver alebo obal, ktorý finálnemu výrobcovi neumožňuje zvýšiť cenu liekov, ani zdravotníckych príprav. V kolektíve pracovníkov podniku vzniká dojem, že takáto úprava cien zvyšuje tlak na iniciatívu pracujúcich na nesprávnom mieste. Ak ide o výrobu komponentu, ktorý nemení svoju funkčnosť, nemalo by sa v rámci inovácie povoliť zvýšenie VOC, zvlášť keď ide o monopolového výrobcu. Ešte horšia situácia v podniku je pri dovoze surovín a materiálov z nesocialistických krajín, kde nejde o inovovanie, ale o živelný rast cien. V rámci posilnenia váhy pätročných plánov v zmysle Súboru opatrení by sa nadriadené orgány mali zúčasťňovať na riešení týchto problémov a ujasniť koncepčný vývoj i dôsledok na ekonomiku podniku.

V podniku OZKN, ZVL, poukazovali na nesprávnu prax pri rozpise plánu a na zabezpečenie previazanosti v oblasti MTZ, i strojového vybavenia. V koncernovom podniku ZVL prijali úlohy plánu, na ktoré nemajú zabezpečené rôzne druhy strojov. Tento problém vyriešili vlastnými silami tak, že zabezpečujú trojsmennú prevádzku. Ale viac účinnej spolupráce požadujú od odborných útvarov koncernu. Výsledky za l. štvrťrok v podniku PS Prešov zvýšili plánovanú stratu o viac ako 15 mil. Kčs, pričom neplnenie úplných vlastných nákladov oproti plánu prevyšuje sumu 17 mil. Kčs. V podniku urobili analýzu príčin nepriaznivých hospodárskych výsledkov, ktoré ukazujú na niektoré nedoriešené otázky v rozpise plánu od generálneho riaditeľstva v previazanosti plánovaných úloh v oblasti nákladov i pri presune kapacít do Prahy i Bratislavy.

V koncernovom podniku ZPA Dukla Prešov nesplnili vlastné náklady o viac ako 3600 tis. Kčs a zisk o viac ako 3200 tis. Kčs. Nepriaznivý vývoj nedávajú do súvislosti s realizáciou Súboru opatrení, ale so zmenou štruktúry výroby, pri ponížení najrentabilnejšieho výrobného odboru výpočtovej techniky.

Výpad neplnenia plánu ovplyvnila tu i cena materiálu, ktorý sa dováža z Juhoslávie za vyššie ceny, ako boli kalkulované pôvodné dodávky z Poľska, ktoré sa však neplnia. Niektoré problémy neplnenia plánu v tomto podniku sú prechodné a realizácia Súboru opatrení ich nemôže zohľadňovať. Dôsledok je však veľmi nepriaznivý, pretože podnik nevytvoril dostatok zdrojov na mzdové prostriedky, a to ani na základné mzdy. Podnik má prijaté vlastné opatrenia na odstránenie subjektívnych nedostatkov, avšak doriešiť cenové dôsledky pre nedodávky materiálu z Poľska, ktoré musia byť nahradené inými za vyššie ceny, ani dôsledok neplnenia úplných vlastných výkonov z nedoriešenej rentability výroby, ako sú napr. elektromery, a dôsledok na tvorbu miezd podnik sám doriešiť nemôže.

Vážené súdružky, súdruhovia! Aj napriek uvedeným problémom stretla som sa s veľkou iniciatívou. Pod vplyvom rokovania XVI. zjazdu KSČ i prijatých dokumentov pre 7. päťročnicu, pracujúci sú si plne vedomí náročnosti budúcich úloh. Cestou straníckych orgánov i organizácií Národného frontu prejavuje sa veľké úsilie o rast uvedomelosti spočívajúci v prehĺbení zásady, že každý z nás má svoju časť zodpovednosti.

Sme si vedomí aj toho, že hoci treba nie raz, naďalej bude treba organizovať mimoriadne pracovné smeny. Možno sa stretneme ešte so zložitejšími problémami, ale jedno je isté. Kolektívy pracujúcich pod vedením strany vyrástli, všeličomu sa naučili, a v tom je aj istota, že i budúce úlohy zvládneme pre konkrétne naplnenie úloh ďalšieho rozvoja našej vlasti tak, ako to vytýčil XVI. zjazd KSČ. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslankyni Vojtekovej a udeľujem slovo poslancovi Josefovi KrylIovi, pripraví sa poslanec Zdenko Nováček.

Poslanec SL J. Kryll: Soudružky a soudruzi, ve svém diskusním vystoupení bych se chtěl zabývat podle mne velmi důležitou otázkou, zabezpečováním vnitřního trhu kvalitním potravinářským a průmyslovým zbožím. Domnívám se, že tato oblast našeho hospodaření a jeho náročné úkoly jsou součástí naší snahy po zvyšování životní úrovně lidu. A tento fakt nám přikazuje, aby tyto otázky byly v soustavné pozornosti všech, kterých se plnění úkolů v této oblasti týká. Každý z nás si jistě uvědomujeme, o jak složitou oblast jde. Široká škála úkolů ve vnitřním trhu od prognos spotřeby přes plánování, výrobu, event. dovoz, realizaci maloobchodního obratu až k neméně důležité složce ovlivňování a usměrňování kupní síly obyvatelstva to plně potvrzuje. Dá se tedy říci, že jde o oblast náročnou i tím, že v řadě detailů trh podléhá náladám, módním vlnám a dalším někdy nepředvídaným vlivům, nebo prostě i panikám.

Tato má počáteční úvaha jistě nenapadla jen mne. Dáme-li úkoly vnitřního trhu dohromady s jeho funkcí ovlivňující životní úroveň s další složkou, a to s peněžními příjmy obyvatelstva, které ve sledovaném a dnes hodnoceném období se zvýšily o více než 4%, je nad čím přemýšlet. Není mým cílem rozebírat otázky růstu kupní síly obyvatelstva. Vycházím z toho, že převážná většina našich pracujících své peníze poctivě vydělala nebo ostatním občanům byly poskytnuty řádnou formou a způsobem.

Dnes je nám známo z předloženého materiálu o závěrečném účtu federace, z úvodního slova soudruha Léra, ale i ze zprávy Federálního statistického úřadu z 23. ledna tohoto roku, že zásobování vnitřního trhu bylo sice vcelku plynulé, nebylo však plně v souladu se strukturou poptávky. Maloobchodní obrat všech systémů dosáhl v roce 1980 225 mld Kčs (v běžných cenách) , což je sice o 5 mld Kčs více než v roce předcházejícím, to je 1979, ale o 500 mil. Kčs méně, než byl plán, státní roční plán. Z celkového maloobchodního obratu byl příjem na průmyslové zboží 135 mld Kčs, což je sice více než v roce 1979, ale závažnou otázkou je nesplnění podílu průmyslového zboží na celkovém maloobchodním obratu; mělo být 53,9%, skutečnost 52,9%.

Podíváme-li se na tyto souvislosti vcelku, musíme konstatovat, že příjem do státního rozpočtu nebyl od obyvatelstva naplněn. Vím, že neříkám nic nového. Otázka je, co dál. Vzájemná vazba současné odložené nebo uložené, chcete-li kupní síly obyvatelstva ve vztahu k nedostatku, nebo nekupovanému zboží, představuje vážné nebezpečí pro nečekaná zvýšení poptávky a rizika zvýšení maloobchodního obratu tam, kde není žádoucí.

Otázkou, podle mě základní, otázkou, nad kterou jsem se zamýšlel, je příčina nenaplnění maloobchodního obratu. Domnívám se, že základní příčinou je zejména strukturální problematika vnitřního trhu a dlouhodobé prohlubování nedostatků v uspokojování spotřebitelské poptávky. Nechci být špatným prorokem; čím více se touto příčinou zaobírám, tím více jsem, bohužel, přesvědčen o stále složitějším řešení vyvstalých úkolů. Říci jednoduše, že společnou odpovědnost za tento stav má výroba a obchod, by bylo velmi zjednodušené. Zvláště tehdy, přiznáme-li se, že většina z nás jsme současně výrobci něčeho, a současně spotřebiteli zboží vyrobeného stejně kvalitně nebo nekvalitně jiným. Tady se dostává člověk v úvahách k dalšímu podstatnému faktoru maloobchodního obratu ke kvalitě i sortimentu nabízeného zboží. Neoddiskutovatelná fakta o vysoké životní úrovní našeho lidu, fakta o vybavenosti našich domácností, nejen základními, ale i luxusními výrobky, nutně vedou k tlaku na trh od finančně silného, náročného spotřebitele. Faktem je, že mnoho našich výrobků náročným požadavkům neodpovídá, rychle ztrácí dynamiku svého prodeje a výsledkem je nezájem kupujícího; tyto výrobky se stávají potom neprodejnými. Jsou umrtvenou hodnotou, ztrátou vynaloženého úsilí, práce, materiálu, energie. Každý z nás může uvést řadu příkladů. Nevidím samozřejmě smysl svého vystoupení v kritice skutečností. Vím, že situace na vnitřním trhu je složitá. Zapříčiněná jak vnitřní situací výroby, trhu, vytvářením hodnot, ale taky vnějšími materiálovými a především cenovými vlivy.

Nechci dávat recepty, ale obecně je známo v souladu se stranickými materiály, že půjde především o zdokonalování plánování, zkvalitňování řízení v oblasti hmotné spotřeby a v neposlední řadě kvalitní průzkum trhu. Čas vůbec nedovolí hovořit o inovacích a pozitivním ovlivňování trhu. Víte, jsem Pražák, při koupi některého spotřebního zboží se u nás neříká "jdu nakupovat", ale "jdu shánět". "Nenakoupil jsem", ale "sehnal jsem". I tohle lidové pražské rčení na ledacos ukazuje ve vnitřním trhu, na druhé straně je třeba říci, že mnohdy jde o celkem zanedbatelné maličkosti, na které nedovede náš obchod včas reagovat. Měl jsem příležitost v přípravě na dnešní jednání se seznámit s řadou materiálů ukazujících na problematiku zajišťování dodávek potravinářského a průmyslového zboží do tržních fondů na rok 1981. Celá škála dnes již nedostatkového zboží s tendencí k narůstání rozporů mne trochu vyděsila. Nejde vždy o nějaké luxusní zboží, ale většinou o běžné, mnohdy denně potřebné zboží. Řešení se zřejmě bude muset najít, ale co to bude společnost stát, ať již v nákupu vlastního zboží nebo zařízení na jeho výrobu. Zřejmě se asi shodneme všichni na tom, že nejdůležitější co je dnes potřeba udělat pro zajištění ekonomicky nejvýhodnějších dodávek na náš vnitřní trh, je řádné vyburcování a zmobilizování vnitrostátních výrobců a dodavatelů, včetně těsnější kooperace a spolupráce v rámci RVHP. Jiná cesta pro stále složitější ekonomické vztahy se zahraničím, zejména kapitalistickými státy, není.

Zmínil jsem se o stranických materiálech, které považují za nejdůležitější zdokonalování plánování a zkvalitňování řízení v této oblasti. Uvědomil jsem si to na velmi často diskutovaném problému našeho trhu. Nemějte mi to za zlé, uvedu-li pár čísel v této souvislosti. Jde o malé výrobky, ale nesmírně důležité. Nebudu vás napínat, bylo již o nich hovořeno jde o baterie a monočlánky. Ve všech průmyslově vyspělých zemích dochází v souvislosti s rozvojem elektroniky ke značnému růstu spotřeby baterií a monočlánků. Tímto celosvětovým trendem prochází v současnosti i Československá socialistická republika. Pár čísel za uvedení do problematiky. V roce 1970 to bylo 5 ks na obyvatele, v roce 1980 již 10 ks na obyvatele, je spočítáno, že v roce 1985 to bude 13 ks. Rozvoji spotřeby baterií a monočlánků však neodpovídá růst jejich výroby a dodávek z tuzemska. Hlavní příčina je nedostatečná a stagnující výrobní kapacita jediného našeho výrobce. Problém dopovím velmi stručně. Během 6. pětiletky se muselo každoročně dovážet 40-50 mil. ks baterií a monočlánků. Roční náklady v průměru 40 mil. Kčs ve volných měnách. Je spočítáno, že nedojde-li k zvýšení výroby v tuzemsku, bude se ročně na dovoz platit na 60 mil. Kčs fco. Přitom dovoz výrobních kapacit na plné pokrytí potřeby by stál 70 mil. ve fco cenách Kčs. Tento příklad ukazuje na cestu, jak asi také bude nutno chápat problematiku. Závěr je takový, že dopady na politické myšlení spotřebitelů v případě nezajištění dodávek, ale také hlavně na ekonomiku problému je nutno řešit urychleným rozvojem výrobních kapacit.

Příkladů bych samozřejmě mohl uvést více, myslím si ale, že jeden stačí. Na adresu řešitelů tohoto problému řekl zásadní slovo XVI. sjezd Komunistické strany Československa ústy s. Husáka v tom, že "zásadní opatření musí přijmout odpovědná ministerstva, výrobní a zemědělská družstva a podniky místního hospodářství". Jenom tak, řekl sjezd, bude možno reagovat na potřeby obyvatelstva a plynulost zásobování.

Mohlo by se zdát, že hovořím o vnitřním trhu pouze v souvislosti s průmyslovým zbožím. Je faktem, že o řadě výrobků potravinářského průmyslu a zemědělství platí to, co jsem řekl o průmyslovém zboží. Neoddiskutovatelným faktem předností našeho zřízení je stabilita cen základních potravin. Celým skupinám zboží se nezměnila cena od roku 1953, kdy byla cenová reforma. Mnoho lidí tento fakt plně nedoceňuje. A současně též nedoceňuje vážné nebezpečí, jaké má pro hladinu cen současná situace. Hovořil jsem o vztahu výrobce-spotřebitel. I zde bychom se mohli dočkat vývoje, řekl bych, nechtěného. S vyburcováním výrobců a dodavateIů ke kvalitnějšímu zajišťování trhu musí jít ruku v ruce snaha a péče o soustavný růst produktivity práce, prosazování kvality a hospodárnosti. Protože jenom tak je možné při stálém zvyšování cen surovin, energií, materiálů a potravin dodržet základní pozitivum našeho vnitřního trhu, tj. poměrnou stabilitu maloobchodních cen.