Je potrebné, aby pri premieňaní tejto politickej línie na skutočnosť sa zúčastňovali uvedomelo, v plnej miere a zodpovedne zainteresované ústredné orgány, národné výbory, hospodárske a spoločenské organizácie a samozrejme kompetentní jednotlivci. Ďakujem.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji poslankyni Aulitisové. O slovo se přihlásil místopředseda vlády ČSSR soudruh Zahradník, aby odpověděl na dotaz poslankyně Škardové. Prosím, aby se ujal slova. Po odpovědi s. Zahradníka budeme pokračovat v rozpravě, k níž se připraví poslanec Vomastek.

Místopředseda vlády ČSSR J. Zahradník: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, k dotazu lze říci asi toto: v průběhu druhé poloviny 5. pětiletky jsme v hlavních výrobních odvětvích realizovali program racionalizace práce a mzdových soustav a v letošním roce jej dokončujeme v malém zbytku organizací v odvětvích materiálních služeb. Přistoupit k tak rozsáhlému a složitému úkolu se stalo na počátku sedmdesátých let objektivní nutností. Náročným úkolům národního hospodářství totiž neodpovídaly v mnoha směrech překonané mzdové systémy, zavedené na přelomu 50. a začátkem 60. let. Proto už XIV. sjezd KSČ uložil přizpůsobit odměňování novým podmínkám a potřebám. Hlavní ekonomický cíl - účinnější hmotnou zainteresovaností podporovat plnění hospodářských úkolů vytyčených XIV. sjezdem KSČ, zvyšování efektivnosti a kvalifikace - byl doprovázen požadavkem upevnit a prohloubit socialistické principy odměňování podle výsledků práce.

Od počátku bylo zdůrazněno, že nejde o izolovanou mzdovou záležitost, ale že dosažení vytyčených záměrů vyžaduje komplexní pojetí, především ve vytvoření dobrých technických, organizačních a ekonomických podmínek. Je přece obecnou zkušeností, že tam, kde není výroba materiálově a technicky dobře zajištěna, kde chybí objektivní měřítka práce, prostě normy všeho druhu, a kde plánování a vnitropodnikové řízení má nízkou úroveň, nemohou ani sebelepší mzdové systémy zajistit efektivní výsledky, naopak odměňování se obvykle těmto nedostatkům pasívně podřizuje.

K programu racionalizace práce a mzdových soustav se tedy přistupovalo cílevědomě, podle zásad jednotného postupu stranických, státních, hospodářských a odborových orgánů a organizací, které tím daly celé akci vysokou státní a především stranickou autoritu.

Pokud se týká kritérií, od jednotlivých organizací se vyžadovalo, aby včas a kvalitně zabezpečovaly přípravu plánu, aby prostředky na vyšší růst mezd si vytvořily plněním progresívních úkolů, využíváním rezerv a rozvojem iniciativy pracujících. Základní podmínkou byla objektivizace norem spotřeby práce a dodržení plánovaného vztahu relace mezi růstem produktivity a mezd.

Máme-li tedy hodnotit průběh a výsledky tohoto programu, dovolte mi předeslat, že zásadní změny mzdových tarifů, norem práce a prémiových řádů i více než 5 mil. pracovníků představovaly určitá politická a ekonomická rizika. Lze však odpovědně prohlásit, že postupná realizace programu přispěla k pozitivním výsledkům 5. pětiletky, jak to ve své zprávě hodnotil předseda vlády ČSSR s. Štrougal na XV. sjezdu KSČ.

Pro naši ekonomiku byl velkým přínosem trvalý a vyšší než plánem předpokládaný pokles podílu nákladů živé práce na celkových nákladech výroby. Podíl mezd na jednu korunu hrubé výroby klesl za 5. pětiletku ze 16,3 % na 14,6 %.

Snížení mzdové nákladovosti představovalo přibližně polovinu celkové úspory nákladů a umožnilo tak kompenzovat překračování plánované úrovně materiálových a ostatních nákladů. Nižší mzdové náklady se pozitivně projevily v překročení plánovaného zisku.

Při tomto celkově kladném hodnocení nelze zakrýt, že výsledky mohly být ještě příznivější. Vždyť přibližně 10 % organizací své úkoly a závazky převzaté při přestavbě nesplnilo. Nemůžeme být spokojeni ani s tím, že se mnohde stále ještě nehospodaří dobře se surovinami, materiálem, palivy a energií, ale i s pracovní silou. Neprosazuje se dostatečně účinně technický pokrok, racionalizace výroby a práce i zdokonalování vnitropodnikového řízení. Proto se v poslední době zejména na účinnější motivaci k řešení těchto závažných problémů orientuje Vládní mzdová komise. Mnoho politicky citlivé a odborně složité práce bylo vykonáno při objektivizaci výkonových norem, kde výchozí situace kolem roku 1972 byla zvlášť neutěšená.

Podle šetření hlavních výrobních odvětví představovalo skutečné snížení spoření času asi 2,5 % faktického růstu výkonů a významně tak ovlivnilo plánovaný růst společenské produktivity práce v 5. pětiletce v hlavních výrobních odvětvích. Víme ale dobře, že určitá část norem byla upravena podle zastaralých pracovních a technologických postupů nebo nepřesnými metodami.

Menší pozornost byla také, bohužel, věnována obslužným a pomocným činnostem i celému technickohospodářskému aparátu. O tom, konečně, přede mnou soudruzi hovořili. Tento úkol musí hospodářská vedení organizací nadále řešit i po provedené přestavbě.

Ve mzdových formách se zdůraznila orientace na kvalitativní stránky hospodářského vývoje. Nutno však otevřeně říci, že stimulační funkce pobídkových mzdových forem, především prémií, nebyla v tomto směru v praxi některých podniků plně doceněna a využita. V této oblasti vidíme největší rezervy v dalším zvyšování účinnosti odměňování.

Mzdové systémy vytvořily i lepší možnost pro výraznější diferenciaci v odměňování. S jejich využíváním v praxi nejsme však rovněž zdaleka spokojeni. Mnohým vedoucím chybí stále odvaha prosadit výraznější diferenciaci podle skutečných výsledků práce ve prospěch výkonných, plně kvalifikovaných a tvůrčích pracovníků, kteří rozhodují o technické pokrokovosti výrobků a efektivnosti práce podniků vůbec. Musíme tuto nezdravou a socialismu cizí praxi od základu změnit a dát plnou politickou podporu těm, kteří důsledně prosazují socialistické principy odměňování podle výsledků práce.

Soudružky a soudruzi poslanci, proces racionalizace práce a mezd neskončil přechodem na nové pracovní a mzdové podmínky. Budeme a musíme jej dále rozvíjet a tím naplňovat cíle a záměry 6. pětiletky i připravované 7. pětiletky.

V úzké vazbě na úkoly 6. pětiletého plánu jsme přešli na diferencované řešení aktuálních mzdových problémů. Všechny resorty vypracovaly programy mzdového vývoje, stimulace a diferenciace mezd, které ročně zpřesňují tak, aby byly reálným východiskem pro plnění věcných úkolů plánu a proporcionálního vývoje mezd ve zbývajících letech pětiletky.

V rámci diferencované mzdové politiky byla již přijata řada opatření, byly zvýhodněny nejobtížnější úseky práce v hlubinných dolech a vybrané profese strojního obrábění kovů, kde jsme měli doslova útěk pracovníků. Preferuje se železniční doprava, zvýšila se mzdová úroveň u intenzifikovaných prací v textilním a obuvnickém průmyslu. Zavedla se mzdová preference pro vybraná povolání v hlavním městě Praze a posílila hmotná zainteresovanost naplnění rozhodujících úkolů investiční výstavby. Všem organizacím se dala možnost platově lépe oceňovat tvůrčí pracovníky ve výzkumu a technickém rozvoji.

Hlavní váha efektivnějšího využívání mzdových prostředků pro zvyšování efektivnosti a kvality spočívá však v praxi jednotlivých VHJ a podniků. Je důležité, aby si zvláště vedoucí hospodářští pracovníci těchto organizací uvědomovali svou osobní odpovědnost za tuto důležitou oblast hospodářské politiky strany.

Vládní komise i ministerstva práce a sociálních věcí se pravidelně a kriticky zabývají uplatňováním mzdové politiky po provedené přestavbě. Se vší otevřeností jsou příslušná odvětví upozorňována na slabá místa a nedostatky ve mzdové politice, pokud někde ještě přetrvávají. Jsme si dobře vědomi toho, že jde doslova o přerod v myšlení i jednání, zejména řídících kádrů, který je politicky, společensky a ekonomicky nesmírně náročným úkolem.

Soudružky a soudruzi poslanci, program racionalizace práce a mzdových soustav jsme uskutečňovali v úzké spolupráci se stranickými a odborovými orgány a za účasti pracujících. Je velkým politickým úspěchem a projevem síly socialismu, že tento program byl realizován - na rozdíl od nesocialistických zemí - bez vážných konfliktních situací, třebaže jsme velmi intenzivně šli na zpřesnění nebo objektivizaci norem. Dovolte, abych využil této příležitosti a poděkoval i poslancům a poslankyním, kteří úzce spolupracovali při plnění tohoto náročného úkolu a při výkonu svých jistě velmi odpovědných funkcí pomáhali řešit aktuální mzdové problémy spojené s přestavbou. Ujišťuji vás, že i mzdovou politiku bude vláda nadále úzce spojovat se zdokonalováním soustavy plánovitého řízení národního hospodářství jako celku, se základními směry a cestami efektivního rozvoje ekonomiky a s růstem životní úrovně pracujících. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji místopředsedovi vlády ČSSR soudruhu Zahradníkovi a ptám se poslankyně Škardové, zda je spokojena s odpovědí. (Poslankyně H. Škardová: Ano.) Děkuji.

Prosím proto poslance Vomastka, aby pokračoval v rozpravě.

Poslanec Z. Vomastek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, při uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva a upevňování jeho životních a sociálních jistot staví naše společnost na přední místo své sociální politiky zajištění bytů pro každou rodinu.

Bytový problém v poválečném období vážně narušoval strukturu životní úrovně. Tím však, že každou pětiletku byly podle možností daných rozvojem naší ekonomiky počty nově postavených bytů zvyšovány, řešení tohoto společenského problému výrazně pokročilo. Jen v období od roku 1969 do roku 1977 se u nás postavilo téměř 1,1 mil. nových bytů, což představuje přes 46 % všech bytů postavených od roku 1948. V samotném minulém roce bylo dokončeno ve všech formách bytové výstavby na 134,8 tis. bytů, což bylo o 3,5 % více než plán předpokládal. V různých výdajích, příspěvcích a dotacích bylo přitom podle údajů nedávno projednávaného státního závěrečného účtu na bytovou výstavbu a bytové hospodářství ze státních rozpočtů ČSSR uvolněno téměř 20 mld Kčs. V letošním roce je počítáno s možností dokončit výstavbu více než 127 tis. bytů a zahájit výstavbu dalších téměř 13 tis. bytů. Ve státních rozpočtech je přitom na výdaje, příspěvky a dotace do této sféry rezervovaná částka téměř 23 mld Kčs.

Při takto nastoupeném tempu bytové výstavby a jejím standardu se právem můžeme řadit mezi státy, v nichž je v poměru k počtu obyvatelstva stavěno nejvíce bytů. Ve srovnání s tím se ve většině kapitalistických zemí počet postavených bytů snižuje. Např. v NSR klesl v letech 1973 až 1975 ze 714 tis. na 437 tis. bytů, v USA ze 2 mil. na 1,3 mil. bytů. Působí na to obtíže veřejných financí, které vedou k redukci a změnám v soustavě subvencí, růst stavebních nákladů a důsledky hospodářské deprese. Tato tíživá situace postihuje zejména sociálně slabší občany těchto zemí.

My se při hodnocení jednotlivých stránek procesu bytové výstavby pochopitelně zaměřujeme na hlavní rysy jeho společenské efektivnosti a kvality a klademe na ně patřičný důraz.

Základní pozitivní přínos řešení našeho bytového problému proto nespatřujeme jen v počtech každoročně postavených bytových jednotek, ale též v soustavně se zlepšujícím a plánovitě orientovaném rozmisťování bytové výstavby do takových míst, kde je z hlediska potřeb rozvoje nutné stabilizovat pracovní síly, či nahrazovat zastaralý anebo rušený bytový fond. Pozitivní přínos tohoto řešení dále spatřujeme v postupném zvyšování bytového standardu, zvláště pak výměry bytových jednotek a růstu jejich vybavenosti, i v možnostech zkracování doby jejich výstavby a dále v komplexnosti pojímání celé bytové výstavby.

Myslím, že výsledky, kterých v těchto směrech v podstatě dosahujeme, mohou být označeny za velmi uspokojivé. Vždyť v bytech po válce postavených žije již dnes téměř polovina našich spoluobčanů. Přitom velmi vysoký je počet bytů, kde je současně zavedena elektřina a plyn, ústřední topení a teplá voda. Zvětšuje se průměrná plocha jednoho bytu a roste podíl bytů o více místnostech. V bytech s úplným moderním vybavením žije již téměř 60 % domácností. Ve vnitřním vybavení bytových jednotek se stále více uplatňují unifikované, moderní a vysoce progresivní prvky a materiály. Stavební organizace, zvláště na Plzeňsku a Karlovarsku, již dokázaly výrazně snížit dobu potřebnou na výstavbu jedné bytové jednotky a mají řadu následovníků v dalších oblastech. V plánech současné pětiletky je nejen postavit na 640 tis. nových bytů a z toho ve Slovenské socialistické republice 230 tis., ale i rekonstruovat a modernizovat dosavadní bytový fond tak, aby lépe odpovídal požadavkům socialistického způsobu života našich lidí.

To vše je rozhodně také příznivou odezvou na závěry, které Sněmovna národů pří projednávání úkolů bytové výstavby v roce 1973 vytyčila.

Na druhé straně si musíme kriticky povšimnout nežádoucích jevů či výkyvů, které svými účinky dosahované výsledky ještě ovlivňují. Týkají se především nerovnoměrného plnění úkolů výstavby bytů, zvláště ke konci roku, a s tím spojených důsledků, někdy i kvality odevzdaných bytů a jejich kvality. Místně se týkají též míry a problémů svépomocné výstavby družstevní či relativně delších lhůt této výstavby a výstavby individuální, popř. i poklesu intenzity v zahajování výstavby nových bytových jednotek.

Zvláště se však týkají úkolů komplexní bytové výstavby, jejichž plnění není v této pětiletce příznivé a je někdy našimi občany oprávněně kritizováno. V minulém roce klesl např. podíl stavebních prací na této výstavbě a celkový objem prací se proti roku 1976 jen nevýznamně změnil. Úlohy ročního státního plánu byly přitom splněny jen na cca 93 %, údajně pro investorskou, územní a projektovou nepřipravenost, popř. pro pozdní předávání stavenišť. Z hlediska hospodárnosti a kvality veškeré práce a z hlediska potřeb obyvatel nových krásných sídlišť však musíme tento problém považovat za zásadní a požadovat, aby jeho řešení byla v dalším postupu věnována mimořádná pozornost.

Získání bytů má zvláštní význam pro rodiny s dětmi a pro mladá manželství a je spojeno s řadou potřeb, souvisejících s doplněním bytového zařízení a s vybavením bytů podle bližších představ jejich uživatelů. Ne všichni tito uživatelé mohou být a jsou na tyto potřeby předem ekonomicky připraveni, zvláště když dojde ke změně jejich rodinných podmínek.

Pro takové případy je významnou pomocí především zavedená forma cyklického spoření mladých lidí, určeného pro mladé lidi od 15 do 27 let a spojeného při splnění podmínek s přiznáním prémie k úspornému vkladu, která prakticky znamená jeho vysoké zúročení. Podle našich poznatků se jej již zúčastnilo přes 1,3 mil. mladých lidí. Jeho forma nalezla své uplatnění nejen při vytváření peněžních rezerv, použitelných při zakládání rodiny, ale mladým lidem přinesla na prémiích zatím 550 mil. Kčs a osvědčila se i jako prostředek působící výchovně k tomu, aby tito lidé si osvojovali vlastnosti, důležité pro jejich další život. Kromě problémů spojených s právem dispozičním jsme se nesetkali s jinými skutečnostmi, které by účinnost tohoto spoření mohly podvazovat.

Svůj konkrétní ekonomický význam má pro naše spoluobčany též poskytování finanční výpomoci formou účelových a doplňkových půjček, použitelných jak na výstavbu bytů, tak i na vybavování rodin a zvyšování kultury bydlení.

Jejich poskytování vychází z úvěrové politiky obou národních spořitelen a ze sociální motivace jednotlivých druhů půjček, resp. z konkrétní situace v zásobárnách zboží na vnitřním trhu. Jak jsme se o tom mohli přesvědčit při projednávání státního závěrečného účtu, byla v roce 1977 poskytnuta např. na bytovou výstavbu spořitelnami půjčka 1,9 mld Kčs a na nákupy zboží 3,1 mld Kčs, současně byla splacena částka 1,1 mld Kčs půjček na bytovou výstavbu a 2,5 mld Kčs půjček na nákupy zboží. Celkově můžeme jejich sociálně ekonomické působení považovat za zdravé a pro naši ekonomiku a vnitřní trh za dosavadních podmínek a forem za únosné.

Pro dokreslení forem a možností společenské podpory má význam též způsob, jakým se na podpoře realizace ekonomických zájmů jednotlivců i rodin podílí též fond kulturních a sociálních potřeb, jako nástroje uskutečňování komplexních programů péče o pracující. Ve výboru jsme se zabývali úlohou těchto fondů a v tomto rámci pozitivně ocenili, že z prostředků v těchto fondech soustředěných je poskytována nemalá část formou návratných půjček pracovníkům na pomoc při řešení jejich bytových potřeb, ať již jde o bytovou výstavbu či modernizaci bytu, popř. příspěvek na úhradu úroků půjčky uzavřené u spořitelny. Ocenili jsme rovněž poskytování zvláštních půjček na družstevní bytovou výstavbu, v případech zájmu na stabilizaci pracovního poměru, a to ve spojení s možností prominutí 90 % poskytnuté půjčky a došli jsme k názoru, že všechny tyto formy mají své opodstatnění a v oblasti hmotné zainteresovanosti působí správným směrem.