FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1979
III. volební období
79
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socia-
listické republiky k souhlasu Smlouva mezi Československou socialis-
tickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech ob-
čanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydá-
vání a Dodatkový protokol, podepsané v Tunisu dne 12. dubna 1979
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí se Smlouvou
mezi československou socialistickou republikou
a Tuniskou republikou o právní pomoci ve vě-
cech občanských a trestních, o uznání a vý-
konu justičních rozhodnutí a o vydávání a Do-
datkovým protokolem, podepsanými v Tunisu
dne 12. dubna 1979.
Důvodová zpráva
I.
V souladu se závěry XV. sjezdu KSČ usiluje Československá
socialistická republika o soustavné rozšiřování a rozvoj vztahů a vzá-
jemné spolupráce s rozvojovými zeměmi. Mezi rozvojovými zeměmi, na
které se čs. zahraniční politika zaměřuje, zaujímají významné postave-
ní země arabského světa. Určité pozitivní výsledky přinesla tato politi-
ka v posledních letech ve vztahu k Tuniské republice.
Rozšiřování styků a vzájemná spolupráce mezi ČSSR a Tuniskou
republikou se projevuje i v rostoucím počtu mezinárodních smluv, kte-
ré jsou mezi oběma zeměmi sjednávány. Od navázání diplomatických sty-
ků mezi ČSSR a Tuniskou republikou v r. 1959 bylo sjednáno devět me-
zinárodních smluv, které upravují jednotlivé oblasti vzájemných vztahů.
Dalším krokem při upevňování smluvní základny vztahů mezi obě-
ma zeměmi je sjednání Smlouvy mezi Československou socialistickou re-
publikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a
trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání a Dodat-
kového protokolu, které byly podepsány 12. dubna 1979 v Tunisu.
Smlouva upravuje právní spolupráci ve všech oblastech, kde to
mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou
přichází v úvahu. Za podmínek uvedených v jejích ustanoveních si smluv-
ní strany budou vzájemně poskytovat právní pomoc ve věcech občanských,
rodinných, trestních. Dále smlouva upravuje uznávání a výkon justičních
rozhodnutí vydaných orgány jedné smluvní strany na území druhé smluvní
strany. Její působnost se bude vztahovat i na uznávání a výkon rozhod-
čích nálezů. Zavazuje též smluvní strany vydávat si vzájemně, za přesně
stanovených podmínek, pachatele trestných činů k provedení trestního ří-
zení nebo k výkonu trestu. Smlouva neobsahuje kolizní normy, které ma-
jí smlouvy o právní pomoci, které ČSSR sjednává se státy, s nimiž má
častý právní styk.
Dohodnutý text smlouvy přihlíží k podstatným rozdílům mezi práv-
ními řády obou států, které jsou dány rozdílnými sociálními, historický-
mi a kulturními podmínkami, ve kterých se formovaly.
Největší problém vyvolalo jednání o ustanovení, které vypočítává
podmínky, které opravňují dožádanou stranu odmítnout vyhovět dožádání
nebo vydat pachatele trestného činu. Tuniská strana neústupně trvala na
tom, aby kromě obecně uznávaných důvodů bylo do textu zahrnuto ustano-
vení, že provedení dožádání a vydání pachatele je možno odmítnout
u trestných činů politických a činů, které s takovými činy souvisí. Do-
volávala se ustanovení čl. 313 tuniského trestního řádu, který výslovně
stanoví, že nebudou vydáváni pachatelé politických činů. Odvolávala se
též na skutečnost, že tato zásada byla pojata i do textu dohody o právní
- 2 -
pomoci s MLR /MLR tento princip přijala i v extradiční dohodě s Ra-
kouskem z r. 1976/. Čs. strana toto zásadně odmítla, protože čs. práv-
ní řád pojem politického trestného činu nezná.
Problém byl vyřešen tím, že v textu příslušných ustanovení bylo
stanoveno, že Tuniská republika bude mít možnost odmítnout žádost
o provedení dožádání, případně vydání, bude-li se žádost týkat politic-
kých trestných činů, a Československá socialistická republika v přípa-
dech, kdy by provedení žádosti ohrozilo její suverenitu, bezpečnost ne-
bo veřejný pořádek.
Dohodnutý text smlouvy představuje v podstatě určitý kompromis,
který má vzájemné poskytování právní pomoci v nejširší možné míře umož-
nit.
II.
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Tu-
niskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních,
o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání má 51 článků roz-
členěných do deseti kapitol.
Úvodní kapitola obsahuje všeobecná ustanovení. Hlavní místo me-
zi nimi zaujímají čl. 1 a 2, které zaručují občanům a právnickým osobám
jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu stejnou práv-
ní ochranu jako vlastním občanům. Tím přispívají k naplnění záruk rov-
noprávnosti a nediskriminace a vytvářejí tím základ pro prohlubování
a další rozvoj vzájemných hospodářských a dalších styků.
Styk justičních orgánů obou smluvních stran je upraven v čl. 3,
který stanoví, že tyto orgány se navzájem stýkají prostřednictvím svých
ústředních orgánů diplomatickou cestou. Podle čl. 5 si ministerstva
spravedlnosti obou stran budou vzájemně poskytovat informace o práv-
ním řádu.
Kapitola 11 upravuje poskytování bezplatné právní pomoci a osvo-
bození od poplatků a nákladů řízení. Vychází ze zásady, která je uplat-
ňována ve smlouvách o právní pomoci, které Československá socialistic-
ká republika uzavřela s jinými státy, že právní pomoc bude poskytována
občanům druhé smluvní strany se zřetelem na jejich rodinné a majetkové
poměry za stejných podmínek jako jejich vlastním občanům. Justiční or-
gány smluvních stran postupují při vyřizování žádosti o bezplatnou práv-
ní pomoc a osvobození od poplatků a nákladů řízení podle vlastního práv-
ního řádu.
- 3 -
Kapitola III upravuje doručování soudních nebo mimosoudních
písemností a vyřizování dožádání. Dožádaná strana doručuje písemnos-
ti, podle svých právních předpisů. Pokud nebude písemnost sepsána v je-
jím jazyce nebo ve francouzštině, dožádaná strana ji doručí příjemci
jen tehdy, pokud s tím souhlasí. Náležitosti žádosti o doručení jsou
uvedeny v čl. 11. Smlouva rovněž upravuje, jak je třeba postupovat,
není-li možno žádost vyřídit. Doručování soudních a mimosoudních pí-
semností a vyřízení dožádání se děje bezplatně s výjimkou odměn a ná-
kladů znaleckého posudku.
Významná jsou ustanovení čl. 18 a 19, která stanoví, kdy může
být právní pomoc odmítnuta. Umožní oběma stranám odmítnout právní
pomoc, pokud budou mít za to, že její vyřízení by mohlo ohrozit jejich
svrchovanost, bezpečnost, veřejný pořádek nebo by bylo v rozporu se
základními principy jejich právního řádu. Právní pomoc bude moci být
odmítnuta i u trestných činů proti vojenské povinnosti a v případech,
kdy půjde o čin, který není trestný podle právního řádu dožádané stra-
ny. Při značné odlišnosti právních řádů obou smluvních stran i odliš-
ností ve společenském zřízení, jsou ustanovení čl. 18 a 19 pro obě
strany důležitou zárukou toho, že smlouva nebude aplikována způsobem,
který by byl v rozporu s jejich právními instituty a způsobem, který by
ohrozil jejich důležité státní zájmy. Čl. 20 ponechává dožádané straně
právo rozhodnout, v jakém rozsahu poskytne právní pomoc ve věcech
daňových, celních a devizových.
Kapitola IV zaručuje v čl. 21 a 22 ochranu svědků a znalců,
kteří se dostaví na předvolání k justičnímu orgánu dožadující strany.
Ochrana končí, jestliže svědek nebo znalec neopustí území dožadující
strany do 15 dnů, kdy mu justiční orgán oznámil, že jeho přítomnost ne-
ní nutná.
Kapitola V obsahuje ustanovení, která upravují spolupráci smluv-
ních stran při opatřování dokladů ověřujících osobní stav /výpisy z ma-
trik, pravomocné rozsudky ve věcech rozvodových apod. /.
V kapitole VI se obě smluvní strany zavazují, že budou navzájem
uznávat a vykonávat justiční rozhodnutí. V čl. 24 - 28 je stanoveno,
která rozhodnutí se uznávají a vykonávají, za jakých podmínek a které
písemnosti je třeba k žádosti o uznání a výkon připojit. Uznání a výkon
rozhodnutí se bude řídit právními předpisy dožádané strany. Čl. 29
stanoví, že ustanovení kapitoly VI budou použita i ha uznávání a výkon
rozhodčích nálezů. Vzhledem k tomu, že jak Československá socialis-
tická republika, tak i Tuniská republika jsou stranami Úmluvy o uznává-
ní a výkonu cizích rozhodčích nálezů přijaté 10. června 1958 v New
Yorku, bude tato smlouva vůči ní mít vztah speciálního smluvního doku-
mentu.
- 4 -
Kapitola VII upravuje problematiku vzájemného vydávání pachatelů trestných činů k provedení trestního stíhání případně výkonu trestu. Vydání přichází v úvahu pouze u pachatelů činů, které jsou trestné podle právního řádu obou smluvních stran. Smlouva vychází z uznávané zásady, že se nevydávají vlastní občané a osoby, jejichž vydání je podle právního řádu dožádané smluvní strany zakázáno. Vydávány budou osoby pro čin, za který lze podle právních řádů obou stran uložit trest odnětí svobody na jeden rok nebo vyšší. K výkonu trestu budou vydávány osoby, které byly pravomocně odsouzeny k trestu odnětí svobody nejméně na 6 měsíců. Podmínky, za nichž lze vydání osoby odmítnout, jsou upraveny v čl. 34 smlouvy. Osoba, vydaná k provedení trestního řízení, nemůže být stíhána pro jiný trestný čin, než pro který bylo vydání uskutečněno.
V dalších ustanoveních kapitoly VII smlouvy se podrobně upravují otázky odkladu vydání v případě trestního řízení proti osobě, o jejíž vydání se žádá, před orgány dožádaného státu (čl. 36), náležitosti žádosti o vydání (čl. 38), předběžného zatčení (čl. 40), střetu žádostí více států o vydání jedné a téže osoby (čl. 42), vydání věcí důležitých pro trestní stíhání (čl. 44), průvozu vydaných osob a hrazení nákladů s průvozem spojených (čl. 45 a 46). Smluvní státy se rovněž zavazují, že si budou vzájemně podávat informace o výsledku trestního řízení proti vydaným osobám (čl. 47).
Podle ustanovení kapitoly VIII smlouvy se státy zavazují zavést podle svého právního řádu trestní stíhání proti vlastním státním občanům, kteří na území druhého smluvního státu spáchali čin, trestný v obou státech.
Kapitola IX smlouvy zavazuje smluvní státy podávat si informace o pravomocných odsouzeních k trestu odnětí svobody vynesených nad občany druhého smluvního státu, jakož i informace o předchozích odsouzeních osob, proti nimž je vedeno trestní řízení.
Kapitola X, která obsahuje závěrečná ustanovení, má obvyklé předpisy o ratifikaci, vstupu smlouvy v platnost, době platnosti a možnosti jejího vypovězení.
Smlouva je sepsána v češtině, arabštině a francouzštině, přičemž v případě rozdílného výkladu mezi českým a arabským zněním bude rozhodující znění francouzské.
Vzhledem k zásadním odlišnostem mezi právními řády Československé socialistické republiky a Tuniské republiky bylo nutno definovat obsah některých používaných pojmů v dodatkovém protokolu.
- 5 -
III.
Smlouva o právní pomoci s Tuniskem zajistí účinnější právní ochranu a postavení čs. občanů v Tuniské republice, zejména expertů (kterých bylo v r, 1978 64), jejich rodinných příslušníků, čs. turistů a několika desítek čs. občanek - manželek tuniských státních příslušníků.
Smlouva plně vychází z platné československé právní úpravy v oblasti občanské, rodinné a trestní a její přijetí nebude vyžadovat změn čs. právního řádu. Vzhledem k tomu, že však jde o významnou politickou smlouvu, která řeší spolupráci v oblasti upravované čs. zákony, bude zapotřebí, aby v souladu s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb. , o československé federaci, byla smlouva ratifikována prezidentem republiky po vyslovení souhlasu Federálního shromáždění ČSSR.
V Praze dne 10. prosince 1979
Předseda vlády ČSSR :
Štrougal v. r.
Smlouva
mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání
Československá socialistická republika a Tuniská republika vedeny přáním udržovat a utužovat svazky přátelství a zejména upravit vztahy v oblasti právní spolupráce ve věcech občanských a trestních na základě respektování svrchovanosti, národní nezávislosti, rovnoprávnosti, nevměšování se do vnitřních věcí a zájmů obou stran se rozhodly uzavřít tuto smlouvu.
Za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
Prezident Československé socialistické republiky
Bohuslava Chňoupka,
ministra zahraničních věcí,
Prezident Tuniské republiky
Mohameda Fitouri,
ministra zahraničních věcí,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
Kapitola I
Všeobecná ustanovení
Článek 1
(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané.
(2) Občané jedné smluvní strany mohou na území druhé smluvní strany volně a bez překážek vystupovat před justičními a správními orgány, mohou před těmito orgány hájit své zájmy, podávat žádosti a návrhy za stejných podmínek jako její vlastní občané.
- 2 -
(3) Ustanovení této smlouvy platná pro občany jedné smluvní strany se vztahují i na právnické osoby zřízené podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území mají sídlo.
Článek 2
Občanům jedné smluvní strany, kteří se zdržují na území druhé smluvní strany, nelze uložit složení kauce ani žalobní jistoty bez ohledu na jejich označení jen proto, že jsou cizinci nebo že nemají bydliště, pobyt nebo sídlo na území smluvní strany, jejíž justiční orgán věc projednává.
Článek 3
(1) Justiční orgány smluvních stran si poskytují vzájemně na žádost právní pomoc ve věcech občanských a trestních za podmínek stanovených v této smlouvě.
(2) Justiční orgány se stýkají prostřednictvím svých ústředních orgánů diplomatickou cestou.
(3) Ústředními orgány se rozumí:
- na straně Československé socialistické republiky v občanských a trestních věcech:
ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky,
ve věcech trestních též:
Generální prokuratura Československé socialistické republiky,
- na straně Tuniské republiky:
ministerstvo spravedlnosti.
Článek 4
(1) Žádosti o právní pomoc, jakož i k nim připojené písemnosti budou vyhotoveny v jazyce dožadující strany a připojí se k nim překlad do jazyka dožádané strany nebo do francouzštiny.
(2) Žádosti musí být podepsány a opatřeny úředním razítkem příslušného orgánu.
- 3 -
(3) Překlad bude ověřen oprávněným překladatelem, jehož podpis bude ověřen ministerstvem spravedlnosti.
Článek 5
Ministerstva spravedlnosti smluvních stran si budou vzájemně na žádost sdělovat informace o platném právním řádu.
Kapitola II
Právní pomoc a osvobození od poplatků a nákladů řízení
Článek 6
(1) Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany nárok na právní pomoc a osvobození od poplatků a nákladů řízení před justičními orgány druhé smluvní strany se zřetelem na jejich majetkové a rodinné poměry za stejných podmínek jako její vlastní občané.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahují též na vyřízení dožádání a na doručování písemností v téže věci.
Článek 7
(1) Potvrzení o majetkových poměrech bude vydáno příslušným orgánem smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.
(2) Má-li žadatel bydliště nebo pobyt na území třetího státu, může potvrzení vydat diplomatická mise nebo příslušný konzulární úřad smluvní strany, jejímž je žadatel občanem.
Článek 8
Justiční orgán, který vyřizuje žádost o právní pomoc a o osvobození uvedené v článku 6, rozhoduje podle právního řádu svého státu. V případě potřeby může požádat orgány smluvní strany, jejímž je žadatel občanem, o doplňující informace.
- 4-
Článek 9
(1) Žádost o právní pomoc může být sepsána justičním orgánem příslušným podle bydliště nebo pobytu žadatele podle právního řádu strany, kde má být právní pomoc poskytnuta.
(2) Příslušný justiční orgán, u něhož byla žádost sepsána, pořídí její překlad jakož i překlad potvrzení uvedeného v článku 7 a případných příloh.
(3) Justiční orgán, který žádost vyřizuje podle odst. 1 tohoto článku, ji zašle s potvrzením uvedeným v článku 7 a s případnými přílohami příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany.
Kapitola III
Doručování soudních nebo mimosoudních písemností a vyřizování dožádání
Článek 10
(1) Smluvní strany si zasílají soudní nebo mimosoudní písemnosti a dožádání ve věcech občanských a trestních diplomatickou cestou v souladu s ustanoveními článku 3 této smlouvy.
(2) Ustanovení předešlého odstavce nevylučují, aby smluvní strany v souladu se svým právním řádem doručovaly soudní nebo mimosoudní písemnosti určené svým občanům přímo prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.
Článek 11
Žádost o doručení soudních nebo mimosoudních písemností a o vyřízení dožádání bude obsahovat:
a) označení dožadujícího a dožádaného orgánu,
b) předmět žádosti,
c) jméno a příjmení, povolání, zaměstnání, bydliště nebo pobyt účastníků a podle možnosti jejich státní občanství; u právnických osob jejich označení a sídlo,
d) jméno a příjmení a adresu zástupců účastníků, přichází-li to v úvahu,
-5-
e/ jméno, příjmení a adresu příjemce písemnosti,
f/ u dožádání označení úkonu, který má být proveden, a je-li
to zapotřebí, otázky, které mají být položeny,
g/ ve věcech trestních právní označení spáchaného činu a po-
kud možno místo a datum narození obviněného a jména a
příjmení jeho rodičů.
Článek 12
Dožádaná strana doručí písemnosti podle svého právního řádu.
Nejsou-li písemnosti sepsány v jejím jazyce nebo není-li k nim přilo-
žen ověřený překlad, doručí dožádaná strana příjemci tyto písemnosti
jen, pokud s tím příjemce souhlasí.
Článek 13
/1/ Jestliže adresa osoby, která má být vyslechnuta nebo která
má převzít písemnost, není uvedena přesně nebo je nesprávná, zjistí,
pokud je to možné, správnou adresu dožádaná strana.
/2/ Jestliže dožádaný orgán není příslušný k vyřízení žádosti,
postoupí ji bezodkladně z úřední povinnosti příslušnému orgánu a uvě-
domí o tom dožadující orgán.
Článek 14
Doklad o doručení písemnosti se pořídí podle právního řádu do-
žádané strany. Uvede se v něm místo, datum doručení a jméno osoby,
které byla písemnost doručena.
Článek 15
/1/ Justiční orgán dožádané strany postupuje při vyřizování do-
žádání podle vlastního právního řádu.
/2/ Na žádost dožadujícího orgánu oznámí dožádaný orgán včas
dožadujícímu orgánu a účastníkům dobu a místo provedení dožádání.
-6 -
Článek 16
Není-li možno žádost vyřídit, dožádaná strana vrátí bezodkladně
dožadující straně písemnosti a sdělí jí důvod, pro který nemohlo být do-
žádání vyřízeno.
Článek 17
Za doručení soudních nebo mimosoudních písemností a vyřízení
dožádání nebude dožádaná strana požadovat náhradu nákladů, s výjim-
kou znalečného a jiných nákladů znaleckého posudku, jejichž výše a
druh budou sděleny dožadující straně.
Článek 18
Právní pomoc může být odmítnuta:
a/ tuniskou stranou, jestliže trestný čin, jehož se týká žádost
o poskytnutí právní pomoci, je považován touto stranou za trestný čin
politický nebo čin související s takovým trestným činem;
b/ československou stranou, jestliže tato strana má za to, že
vyřízení žádosti o právní pomoc by mohlo ohrozit její svrchovanost,
bezpečnost nebo veřejný pořádek.
Článek 19
Právní pomoc může být smluvní stranou odmítnuta také, jestli-
že:
a/ trestný čin, jehož se týká žádost o poskytnutí právní pomoci,
je považován dožádanou stranou za trestný čin proti vojenské povin-
nosti;
b/ čin, jehož se týká žádost, není trestný podle právního řádu
dožádané strany;
c/ dožádaná strana má za to, že vyřízení žádosti by mohlo
ohrozit její svrchovanost, její bezpečnost nebo by bylo v rozporu s je-
jím veřejným pořádkem nebo základními principy jejího právního řádu.
Článek 20
Ve věcech daňových, celních a devizových se právní pomoc po-
dle ustanovení této kapitoly poskytuje jen v rozsahu, jaký určí dožáda-
ná strana.
-7-
Kapitola IV
Ochrana svědků a znalců
Článek 21
Svědek nebo znalec, který se dostavil na předvolání k justiční-
mu orgánu dožadující strany, nemůže být bez ohledu na své státní ob-
čanství stíhán, zadržen ani na něm nemůže být vykonán trest na území
této strany pro trestný čin, který je předmětem řízení, v němž byl před-
volán, ani pro jiný trestný čin, který spáchal před opuštěním území do-
žádané strany.
Článek 22
Ustanovení článku 21 se nepoužije, jestliže svědek nebo znalec
neopustí území dožadující strany do 15 dnů ode dne, kdy mu justiční or-
gán oznámil, že jeho přítomnost již není nutná. Do této lhůty se nezapo-
čítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území této stra-
ny z důvodů nezávislých na jeho vůli.
Kapitola V
Článek 23
Zasílání výpisů z listin o osobním stavu
/1/ Smluvní strany si na žádost zasílají výpisy z listin o osobním
stavu vystavené, opsané nebo opravené na jejich území, jakož i pravo-
mocná rozhodnutí týkající se osobního stavu občanů druhé strany vydaná
jejich justičními orgány.
/2/ Tyto doklady se zasílají bezplatně a bezodkladně diplomatic-
kou cestou,
/3/ Žádosti občanů smluvní strany týkající se zaslání dokladů
o osobním stavu mohou být adresovány příslušnému orgánu druhé strany.
Takto vyžádané doklady se zasílají žadateli prostřednictvím diplomatické
mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, která doklad vydala. Di-
plomatická mise nebo konzulární úřad vybere při předání dokladu přísluš-
ný poplatek.
-8 -
Kapitola VI
Uznání a výkon justičních rozhodnutí a rozhodčích nálezů
Článek 24
/1/ Smluvní strany uznávají a vykonávají na svém území tato
justiční rozhodnutí vydaná justičními orgány druhé smluvní strany po
vstupu této smlouvy v platnost:
a/ pravomocná a vykonatelná justiční rozhodnutí ve věcech ob-
čanských, obchodních, rodinných a ve věcech osobního stavu,
b/ pravomocná a vykonatelná justiční rozhodnutí v trestních vě-
cech, pokud jde o náhradu škody a vrácení věcí,
c/ smíry v občanských věcech uzavřené před justičními orgány.
/2/ Za justiční rozhodnutí podle odstavce 1 se pokládají též roz-
hodnutí vydaná ve věcech dědických orgány smluvní strany, které jsou
příslušné podle jejího právního řádu k projednávání dědických věcí.
Článek 25
Justiční rozhodnutí uvedená v článku 24 se uznávají a vykonáva-
jí za podmínek, že:
a/ rozhodnutí bylo vydáno orgánem příslušným, orgán dožadující
strany nebude považován za příslušný, jestliže právo dožádané strany
uznává výlučně příslušnými své vlastní orgány;
b/ justiční rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právní-
ho řádu dožadující strany;
c/ uznání nebo výkon justičního rozhodnutí se nedotýká svrchova-
nosti, bezpečnosti, veřejného pořádku nebo základních principů práv-
ního řádu dožádané strany;
d/ v téže věci již dříve nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí
příslušným justičním orgánem dožádané strany;
e/ osoba, proti které bylo justiční rozhodnutí vydáno, se jedná-
ní zúčastnila nebo pokud se nezúčastnila, byla podle právního řádu do-
žadující strany řádně obeslána. Obeslání vyhláškou se nepovažuje za obe-
slání řádné.
-9 -
Článek 26
/1/ Žádost o uznání a výkon justičního rozhodnutí může být podá-
na přímo zúčastněnými stranami příslušnému justičnímu orgánu dožáda-
né strany nebo justičnímu orgánu dožadující strany, který rozhodl v prv-
ním stupni.
/2/ K žádosti o uznání justičního rozhodnutí se připojí:
a/ ověřený opis justičního rozhodnutí nebo smíru uzavřeného před
justičním orgánem, jakož i potvrzení, že rozhodnutí je pravomocné a vy-
konatelné, pokud tyto skutečnosti nevyplývají z rozhodnutí samého,
b/ doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydá-
no a jednání se nezúčastnil, byl podle právního řádu dožadující strany
včas a řádně obeslán,
c/ ověřený překlad písemností uvedených pod písmeny a/ a b/,
jakož i překlad žádosti, nebyla-li sepsána v jazyce dožádané strany.
/3/ Žádost o výkon rozhodnutí může být podána současně se žádos-
tí o jeho uznání.
Článek 27
/1/ Justiční orgány dožádané strany projednají žádost o uznání
rozhodnutí a vykonají je podle vlastního právního řádu kromě těch jeho
ustanovení, která jsou v rozporu s touto smlouvou.
/2/ Justiční orgán, který žádost o uznání a výkon rozhodnutí pro-
jednává, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v člán-
cích 25 a 26; v kladném případě rozhodnutí vykoná.
Článek 28
/1/ Bylo-li účastníku osvobozenému od složení žalobní jistoty
nebo kauce podle článku 2 uloženo pravomocným justičním rozhodnutím
uhradit náklady řízení, vykoná se toto rozhodnutí na území druhé smluv-
ní strany na návrh druhého účastníka řízení bezplatně.
/2/ Částky představující náklady řízení zálohované dožadujícím
státem, jakož i poplatky, od nichž byl účastník, proti kterému bylo roz-
hodnutí vydáno, osvobozen, se vyberou a předají diplomatické misi nebo
konzulárnímu úřadu tohoto státu, aby zajistily jejich předání nebo převod
v souladu s právním řádem dožádaného státu.
- 10 -
/3/ K návrhu podle odstavce 1 se připojí ověřený opis části jus-
tičního rozhodnutí stanovícího výši nákladů řízení, potvrzení o tom, že
rozhodnutí je pravomocné, a ověřený překlad těchto písemností.
/4/ Justiční orgán, který provádí výkon rozhodnutí, se omezí na
zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v tomto článku.
Článek 29
/1/ Smluvní strany v souladu se svým právním řádem uznají
a vykonají na svém území rozhodčí nálezy ve věcech obchodních vydané
na území druhé strany.
/2/ Rozhodčí nálezy v občanských věcech vydané na území jedné
ze smluvních stran se uznávají a vykonávají na území druhé strany za
podmínek stanovených v článcích 25 a 26, pokud jejich použití na rozhod-
čí nálezy přichází v úvahu.
Článek 30
Použití ustanovení o výkonu justičních rozhodnutí, rozhodčích
nálezů a justičních smírů musí být v souladu s právními předpisy smluv-
ních stran o dovozu, vývozu a převodu pohledávek, platebních prostřed-
ků a majetku.
Kapitola VII
Vydávání
Článek 31
Smluvní strany se zavazují, že podle ustanovení a za podmínek
stanovených v této kapitole si na žádost vzájemně vydají osoby, které
se zdržují na jejich území, k provedení trestního řízení nebo k výkonu
trestu.
Článek 32
/1/ Vydání je přípustné pouze pro čin trestný podle právních
řádů obou smluvních stran.
/2/ Vydání je přípustné pouze pro trestný čin, za který lze podle
právních řádů obou smluvních stran uložit trest odnětí svobody na jeden
rok nebo vyšší nebo jestliže byl uložen trest odnětí svobody na šest mě-
síců nebo vyšší.
-11 -
Článek 33
Nemohou být vydány:
a/ osoby, které jsou k datu podání žádosti o vydání občany do-
žádané strany,
b/ osoby, jejichž vydání je zakázáno právním řádem dožádané
strany.
Článek 34
Vydání není přípustné, jestliže:
a/ trestný čin byl spáchán na území dožádané strany;
b/ trestný čin, pro který se o vydání žádá, byl spáchán mimo
území dožadující strany a právní řád dožádané strany nedovoluje stíhá-
ní takovéhoto trestného činu spáchaného mimo její území;
c/ trestný čin, pro který se o vydání žádá,
- považuje Tuniská republika za trestný čin politický nebo
s ním související,
- Československá socialistická republika má za to, že vydá-
ní by mohlo ohrozit její svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek.
Toto ustanovení se nepoužije, jde-li o útok proti životu hlavy
státu, člena jeho rodiny nebo člena vlády;
d/ trestný čin, pro který se o vydání žádá, je dožádanou stranou
považován za trestný čin proti vojenské povinnosti;
e/ podle právního řádů jedné ze smluvních stran může být trest-
ní stíhání zahájeno pouze na základe předběžného návrhu poškozené oso-
by;
f/ podle právního řádu jedné ze smluvních stran nemůže být pro
trestný čin, pro který se o vydání žádá, zahájeno trestní stíhání nebo
vykonán trest z důvodů promlčení, amnestie nebo jiného zákonného důvodu;
g/ za trestný čin, pro který se o vydání žádá, byl vynesen přísluš-
ným justičním orgánem dožádané strany pravomocný rozsudek nebo trest-
ní stíhání bylo zastaveno.
Článek 35
Ve věcech daňových, celních a devizových se vydávání podle té-
to kapitoly uskuteční jen v rozsahu, který určí dožádaná strana.
- 12 -
Článek 36
/1/ Je-li proti osobě, o jejíž vydání se žádá, vedeno před jus-
tičními orgány dožádané strany trestní řízení nebo má-li na ní být vy-
konán trest odnětí svobody, může být vydání odloženo.
/2/ V případě odkladu může k vydání dojít po vynesení pravo-
mocného rozhodnutí nebo po výkonu uloženého trestu.
/3/ Mohl-li by odklad způsobit promlčení trestního stíhání nebo
by mohl bránit zjištění rozhodujících skutečností, lze uskutečnit do-
časné vydání s výslovnou podmínkou, že vydaná osoba bude vrácena po
provedení procesních úkonů, pro něž bylo vydání uskutečněno.
Článek 37
Pro jiný trestný čin, než pro který došlo k vydání, nesmí být
proti vydané osobě vedeno trestní řízení ani nesmí být na ní vykonán
trest ani nesmí být vydána třetímu státu s výjimkou, že:
a/ dožádaná strana s tím souhlasí nebo
b/ vyžádaná osoba neopustila území dožadující strany, ačkoli
měla možnost tak učinit, do jednoho měsíce po pravomocném skončení
trestního řízení nebo po ukončení výkonu trestu nebo je opustila a zpět
se na ně vrátila.
Článek 38
/1/ Žádost o vydání se podává písemně a zasílá se dožádané
straně diplomatickou cestou. Připojí se k ní:
a/ ověřený opis zatýkacího rozkazu nebo jiného rozhodnutí se
stejnými právními důsledky; v případě, že se žádá o vydání k výkonu
trestu, ověřený opis pravomocného rozsudku; není-li v zatýkacím rozkaze
nebo v jiném rozhodnutí se stejnými právními důsledky uvedena doba a
místo spáchání činu a jeho právní označení, upřesní se tyto údaje v pří-
loze,
b/ znění příslušných právních předpisů,
c/ sdělení o délce nevykonaného trestu v případě, že se žádá
o vydání odsouzené osoby, která odpykala jen část uloženého trestu,
d/ všechny údaje potřebné ke zjištění totožnosti osoby, o jejíž vydá-
ní se žádá.
-13-
/2/ Dožádaná strana může požádat o doplňující informace, jsou-li
údaje stanovené v předchozím odstavci neúplné. Druhá strana vyhoví té-
to žádosti bezodkladně, nejdéle však do dvou měsíců; tato lhůta může být
prodloužena se souhlasem smluvních stran o 15 dní.
/3/ Jestliže dožadující strana nedoplní informace ve stanovené
lhůtě, může dožádaná strana přerušit řízení o vydání a propustit zatče-
nou osobu na svobodu.
Článek 39
Jsou-li splněny podmínky vydání, dožádaná strana přistoupí bez-
odkladně k zatčení osoby, o jejíž vydání se žádá.
Článek 40
/1/ V naléhavém případě může být osoba předběžně zatčena před
obdržením žádosti o vydání, požádá-li o to dožadující strana s odvoláním
na zatykači rozkaz nebo jinou listinu mající stejné právní důsledky nebo
na pravomocný rozsudek vydaný proti této osobě a uvede, že žádost o vy-
dání bude zaslána dodatečně.
/2/ Žádost o předběžné zatčení může být zaslána poštou, telegra-
ficky nebo dálnopisem.
/3/ Dožadující strana bude bezodkladně uvědomena o zatčení po -
dle odstavce 1.
/4/ Předběžné zatčení nesmí trvat déle než jeden měsíc. Tato
lhůta může být prodloužena na žádost dožadující strany o 15 dní.
Článek 41
/1/ Dožádaná strana oznámí dožadující straně své rozhodnutí
o vydání. V případě vyhovění žádosti bude dožadující strana informována
o místu a datu předání.
/2/ Nedostaví-li se orgány dožadující strany na určené místo a
ve stanovené době k převzetí osoby, která má být vydána, a nepožádá-li
dožadující strana o odklad, který nepřekročí 15 dnů, bude vyžádaná oso-
ba neprodleně propuštěna na svobodu. Novou žádost o vydání lze v tomto
případě odmítnout.
/3/ Vyskytnou-li se výjimečné okolnosti, které brání předání ne-
bo převzetí osoby, která má být vydána, bude o nich příslušná strana
před stanoveným datem druhou stranu informovat; obě strany se dohodnou
na jiném datu předání ve lhůtě, která nepřekročí 15 dní od doby, kdy skon-
čí výjimečné okolnosti.
- 14-
Článek 42
Jestliže o vydání téže osoby žádá více států buď pro stejné činy
nebo pro různé činy, rozhodne dožádaná strana, kterému z nich vyžáda-
nou osobu vydá, s přihlédnutím ke státnímu občanství vyžádané osoby,
k datu jednotlivých žádostí, místu spáchání činu a jeho závažnosti.
Článek 43
Jestliže se vydaná osoba vyhne jakýmkoli způsobem trestnímu
řízení nebo výkonu trestu a vrátí se na území dožádané strany, může
být znovu vydána. V tomto případě již není zapotřebí připojit k žádosti
písemnosti uvedené v článku 38.
Článek 44
/1/ Na žádost dožadující strany jí dožádaná strana vydá:
a/ věci, které mohou sloužit jako důkazy v trestním řízení;
tyto věci budou předány i v případě, kdy nedojde k vydání vyžádané
osoby pro její smrt, útěk nebo jinou okolnost;
b/ věci pocházející z trestného činu nebo jichž bylo použito k je-
ho spáchání.
/2/ Jestliže vyžádané věci potřebuje dožádaná strana v jiném
trestním řízení, může je prozatímně zadržet nebo vydat s podmínkou, že
budou vráceny.
/3/ Práva dožádané strany nebo práva třetích osob k těmto vě-
cem zůstávají nedotčena. Jsou-li taková práva, budou tyto věci vráceny
dožádané straně co možná nejdříve.
/ 4/ Převod peněžních částek a majetku se provádí v souladu s práv-
ním řádem dožádané strany.
Článek 45
/1/ Jedna ze smluvních stran povolí na žádost druhé smluvní stra-
ny přes své území průvoz osob vydaných třetím státem.
/2/ Splňuje-li žádost o průvoz podmínky žádosti o vydání stanove-
né v této kapitole, povolí dožádaná strana průvoz a provede jej. Nejsou-li
podmínky splněny, nemusí průvoz povolit.
- 15-
Článek 46
/1/ Náklady spojené s vydáním nese dožádaná strana až do
doby předání vydávané osoby.
/2/ Náklady spojené s průvozem nese dožadující strana.
Článek 47
Smluvní strany si sdělí informace o výsledcích trestního říze-
ní proti vydané osobě. Bude-li vydáno pravomocné rozhodnutí, zašle
se jeho opis druhé straně.
Kapitola VIII
Článek 48
Žádost o převzetí trestního stíhání
Dožádaná strana se zavazuje trestně stíhat podle svého právního
řádu vlastní občany, kteří spáchali na území druhého státu činy trestné
v obou státech, jestliže jí druhá strana zašle diplomatickou cestou žá-
dost o převzetí trestního stíhání se spisy, důkazy a informacemi, které
má k dispozici. Dožadující strana bude informována o opatřeních, která
byla učiněna na základě její žádosti.
Kapitola IX
Výměna zpráv o odsouzení a údajů z rejstříku trestů
Článek 49
Jedna smluvní strana zasílá druhé smluvní straně zprávy o pravo-
mocných odsouzeních k trestům odnětí svobody vyneseným, nad občany
druhé strany. Současně se zasílají otisky prstů, přichází-li to v úvahu.
Článek 50
Příslušné orgány jedné smluvní strany zasílají justičním orgánům
druhé smluvní strany na jejich žádost informace o předchozích odsouze-
ních osob, proti, nimž je vedeno trestní řízení.
-16-
Kapitola X
Článek 51
Závěrečná ustanovení
/1/ Tato smlouva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou
vyměněny co nejdříve v Praze.
/2/ Tato smlouva vstoupí v platnost po uplynutí 30 dní od výměny
ratifikačních listin.
/3/ Tato smlouva je sjednána na pětileté období a bude prodlu-
žována vždy na další pětileté období, pokud ji jedna ze smluvních stran
nevypoví nejméně šest měsíců před uplynutím stanoveného období.
Na důkaz toho zmocněnci obou stran tuto smlouvu podepsali a při-
pojili k ní své pečetě.
Dáno v Tunisu dne 12. dubna 1979 ve dvou původních vyhotoveních,
každé v jazyce českém, arabském a francouzském. V případě rozdílného
výkladu mezi českým a arabským zněním bude rozhodující znění francouz-
ské.
Za
československou socialistickou
republiku
ing. Bohuslav Chňoupek v. r.
Za
Tuniskou republiku
Mohamed Fitouri v. r.
- 17 -
Dodatkový protokol
Při podpisu Smlouvy mezi československou socialistickou
republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občan-
ských a trestních níže podepsaní zmocněnci, majíce plné moci, které
byly shledány v dobré a náležité formě, se dále dohodli na následují-
cích ustanoveních, která budou považována za součást uvedené
Smlouvy:
Ve smyslu této smlouvy:
/1/ Výraz "ve věcech občanských" zahrnuje rovněž věci ob-
chodní včetně věcí rozhodovaných v rozhodčím řízení, věci rodinné
a věci osobního stavu.
/2/ Výraz "justiční orgány" označuje každý orgán příslušný
k projednání občanských a trestních věcí podle právního řádu každé
smluvní strany.
/3/ Výraz "justiční rozhodnutí" označuje každé rozhodnutí justič-
ního orgánu, jak byl definován v předchozím odstavci.
Za
československou socialistickou
republiku
ing. Bohuslav Chňoupek v. r.
Za
Tuniskou republiku
Mohamed Fitouri v. r.