Poslankyně Květoslava Březinová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, nový školský zákon a na něj navazující novely zákonů ČNR, které právě projednáváme, vytvářejí nové, příznivější podmínky i pro zvláštní školství. Dávají právní podklady k tomu, aby se řešily věcné potřeby tohoto druhu našich škol. V každém ročníku dětské populace je určitý počet jedinců, kteří se nemohou vzdělávat společně s ostatními dětmi v základních školách. K 31. prosinci 1982 bylo v ČSR evidováno 40 568 dětí a mladistvých se smyslovými, tělesnými a mentálními vadami.
Pro žáky s mentálním postižením jsou zřizovány zvláštní školy, zvláštní školy internátní a zvláštní odborná učiliště. I v těchto zařízeních vyučují učitelé podle nové koncepce, jejímž cílem je dobře připravit tyto žáky pro život a práci v naší socialistické společnosti. Vedle nesporně kladných aspektů se učitelé vyrovnávají s přetrvávajícími nedostatky, které ztěžují práci a nedávají ani dostatek podnětů pro patřičné nadšení žáků, získání nových poznatků, vědomostí a návyků.
Přes maximální snahu převážné většiny pedagogů a dobré plnění učebních osnov, nejsou vždy výsledky zcela úměrné tomuto vynaloženému úsilí. Domnívám se, že by zde bylo účelné zamyslet se nad rozsahem a náročností učební látky a nad texty, které při vyučování využíváme.
V předložených textech se často vyskytují abstraktní pojmy, jejichž vysvětlování zabere učiteli značnou část vyučovací hodiny, takže potom nezbývá dostatek času pro ostatní pedagogické úkoly, jako je například výchovné využití textu či nácvik správné techniky čtení. Je dost případů, že žáci ve zvláštní škole nemohou vůbec tyto abstraktní pojmy pochopit a jak je známo, nepochopené se stává nepoužívaným. Musíme počítat s tím, že slovní zásoba většiny žáků zvláštních škol je značně menší a omezenější než u dětí normálních, mluva mnohých z nich je naprosto agramatická. Dělá jim potíže čtení a ne vždy zcela chápou obsah čteného. Proto je třeba užitečně využít každé minuty a tyto nedostatky napravovat systematicky a přiměřeně možnostem žáků.
Zmenšená schopnost logického myšlení a u některých žáků i porucha motoriky ztěžuje výuku matematiky a zvláště geometrie. Také zde je nutno počítat se skutečnými možnostmi žáků a nežádat od nich komentáře k činnostem v matematice, protože potřebné výrazy jsou pro ně příliš abstraktní a žáci s vadou řeči je přes usilovnou snahu ani nevysloví. Řešení slovních úloh je rovněž velice náročné, protože nedostatky v technice čtení a špatné porozumění textu je velkou překážkou pro žáky.
Uvítali jsme, že pro naukové předměty přišly na naše školy učeb nice, byť se zpožděním a dosud je krátká doba na posouzení jejich kvality. K některým z nich však chybějí metodické příručky, které by značně usnadnily přípravu učitelů a jejich práci ve vyučovací hodině.
Zákon a příslušné prováděcí předpisy stanoví, že žáci zvláštních škol jsou vyučováni s ohledem na stupeň své rozumové vyspělosti podle rozdílných osnov. V podmínkách malotřídních zvláštních škol, kterých je ještě značný počet, znamená vyučování ve dvou variantách skutečnost, že je nutné třídu rozdělit o další oddělení. Tím se také současně zvyšují nároky na učitele, protože žáci varianty B, což je název způsobu vyučování pro zvláště slabé žáky, nejsou schopni samostatně pracovat.
Bude také třeba při tomto způsobu vyučování pamatovat na dostatek potřebných a vhodných pomůcek a metodických materiálů. Stanovení základního učiva na zvláštních školách by mělo být závazné jak pro učitele a žáky, tak i pro tvůrce učebních osnov a učebnic.
Chci se ještě zmínit o problému, který musí řešit zvláštní školy internátní, kde sama působím. V těchto zařízeních jsou vyučováni žáci mentálně postižení, kterým byla z různých důvodů soudem stanovena ústavní výchova. Jde také o žáky cikánského původu, kdy pobyt rodin není znám, rodiče jsou ve výkonu trestu, nebo jde o žáky, u nichž rodina nezaručuje řádnou výchovu, a proto musí být umístěni v zařízeních s celoročním provozem. Prováděcí předpis řeší tuto situaci tím, že příslušná škola poskytuje výchovnou péči až do ukončení přípravy na povolání.
Zvláštní odborná učiliště ve většině případů internáty sice mají, avšak některé bez sobotního a nedělního i prázdninového provozu. Tak se žáci, kteří ukončili osm let školní docházky vracejí na sobotu a neděli a často i na všechny prázdniny do internátní zvláštní školy. Tím se snižuje kapacita internátů zvláštní školy a to ani nemluvím o problémech výchovných, které jsou s tím spojeny.
Je potěšitelné, že se v poslední době věnuje velká pozornost problematice zvláštních škol a zvláštních odborných učilišť. Právě mentálně postiženým dětem je třeba připravit v souvislosti s povinností desetileté školní docházky dostatečnou síť zvláštních odborných učilišť, rovnoměrně rozmístěnou, aby všichni mohli být dobře připraveni na výkon svých budoucích povolání. Je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že většině těchto žáků byla přiznána změněná pracovní schopnost s omezenou možností volby povolání.
Žáci musí pokračovat v docházce na zvláštním odborném učilišti, kde probíhá výuka budoucího povolání bez učebního pána, tedy bez organizace, ve které by mohl žák po vyučení pracovat. Právě z toho důvodu nebyl ojedinělý případ, kdy žádal vyučený malíř o umístění do pracovního poměru a žádná organizace o tohoto pracovníka neměla zájem ani možnost jej přijmout.
Zůstává také otevřený problém, že výuka jednotlivých učebních oborů je zahájena až při dostatečném počtu přihlášek. V případě, že je počet nízký, výuka zahájena není. Pak nastává samozřejmě ještě obtížnější jednání s rodiči, kteří podali přihlášky a počítají s tím, že se jejich dítě bude učit ve zvoleném oboru, ale v konečné fázi dostanou zprávu, že výuka zahájena není. Tyto závažné věci musí dořešit odbory pracovních sil okresních národních výborů.
Problémem zůstává plná aprobace učitelů, která do roku 1985 nebude splněna. Pedagogická fakulta v Olomouci, ani Univerzita Karlova nejsou schopny pokrýt potřebu speciálních pedagogů na odpovídající politické a odborné úrovni. Zvláště na pedagogické fakultě v Olomouci, na katedře speciální pedagogiky jsou velmi nízké kvóty pro možnosti dálkového studia pro ty učitele a vychovatele, kteří na speciálních školách již působí. Je přijímáno pouze 15 až 20 uchazečů. Ozývají se i požadavky na zřízení konzultačního střediska speciální pedagogiky v Brně se zaměřením na dálkové studium.
Vážené soudružky a soudruzi, dosavadní zkušenosti ukazují, že investice vynaložené do budování našeho zvláštního školství jsou plně oprávněné a současně i vysoce efektivní, protože umožňují dobře připravit i různě postižené děti a mládež pro normální život a pracovní činnosti. Největším přínosem zvláštního a speciálního školství je jeho hluboce lidské poslání, které také dobře naplňuje. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Květoslavě Březinové, slovo má poslanec Milan Mráz a připraví se poslankyně Věra Fišerová.
Poslanec RSDr. Milan Mráz: Vážené soudružky, vážení soudruzi, je jistě správné, že krátce po schválení zákona o soustavě základních a středních škol ve Federálním shromáždění se náš zákonodárný orgán podrobně zabývá výsledky, jichž bylo dosaženo při plnění usnesení předsednictva ÚV KSČ ze 4. června 1976 o dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy a že toto jednání spojujeme s projednáváním a schválením zákona České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon o státní správě ve školství a zákon o školských zařízeních. Dovolte, abych se při této příležitosti zmínil o některých poznatcích a zkušenostech poslanců, tak jak vyplynuly z projednávání dané problematiky ve zdravotním a sociálním výboru ČNR.
Především lze v souladu se zprávou vlády ČSR a předloženým návrhem usnesení konstatovat, že cíle a záměry československé výchovně vzdělávací soustavy odpovídají současným i perspektivním úkolům budování rozvinuté socialistické společnosti a že postupná obsahová a organizační přestavba školství probíhá úspěšně. Dosavadní výsledky potvrzují správnost téze, že žáci mohou dosáhnout za 8 let při efektivním a racionálním uspořádání obsahu minimálně takové kvality a rozsahu vzdělání jako v dosavadních základních devítiletých školách.
Je pochopitelné, že vedle těchto pozitivních jevů jsou i určité problémy, které v souvislosti s realizací zákona o základních a středních školách bude nutné na jednotlivých stupních tak říkajíc za pochodu řešit. Jde o odstranění dílčích problémů a nedostatků v učebnicích, jejich včasné dostupnosti, ale i o odstranění nedostatků v osnovách, řešení tzv. přetěžování žáků a zejména jde o odstranění problémů a nedostatků v přístupech učitelů k nové koncepci a jejich schopnostech přejít co nejrychleji a co nejkvalitněji na nové metody a formy výchovně vzdělávací práce.
Zdůrazňuji to také proto, že počínaje školním rokem 1984/85 vystupuje do popředí metodika výuky na středních školách ve všech 3 proudech, neboť do těchto škol poprvé nastupují žáci, kteří absolvovali základní školu podle nové koncepce.
V návaznosti na změny obsahu základního školství pochopitelně probíhaly v uplynulém období i obsahové a organizační změny středních škol a jejího hlavního proudu - středních odborných učilišť. K této oblasti je nutno konstatovat, že v učňovském školství je situace nejméně uspokojivá. Trvale se zde jeví nedostatek kvalifikovaných učitelů, ale i vychovatelů a mistrů odborné výuky. Dovolte mi dokreslit to na několika číslech.
Požadovanou odbornou a pedagogickou kvalifikaci v SOU splňuje v ČSR pouze 63,9 % učitelů všeobecných předmětů a 41,3 % učitelů odborných předmětů. Dále splňuje kvalifikaci (a to je otázka i resortů, abychom to nevztahovali jenom na oblasti školství) pouze 43,5 % ředitelů SOU, 37 % mistrů odborné výchovy a 39,8 % vychovatelů. Tolik tedy čísla, která jistě stojí za zamyšlenou nejen ve školství, ale i v jednotlivých resortech a v KNV.
Problémy jsou také v materiálním zajištění učňovského školství, jako jsou učebny, učňovské internáty a domovy mládeže. Lze říci, že postoj jednotlivých resortů i KNV se k učňovskému školství mění jen pozvolna a není vždy plně doceňováno. I nadále je v řadě organizací využíváno učňů k nekvalifikované práci namísto intenzívní praktické výuky, o čemž svědčí i výsledky inspekcí prováděných ministerstvem školství ČSR. Toto omezování praktické výuky pak ve svých důsledcích vede ke stížnostem na nízkou praktickou připravenost vyučenců. A kdo si vlastně na koho stěžuje? Podniky, kde učňové vykonávají odbornou praxi, si stěžují na jejich nízkou připravenost? Musí se nad tím v řadě případů zamyslet tyto organizace samy.
Dále se domnívám, že bude nutné ze strany ministerstva školství ČSR a jednotlivých resortů přezkoumat ještě rozsah teoretické a praktické výuky u některých vybraných učebních oborů.
Naše poznatky potvrzují i to, že v uplynulém období byla pozornost věnována otázkám komunistické výchovy žáků, že postupně se ověřují a řeší otázky výchovy mimo vyučování, včetně zájmové činnosti, i když je zde dosud dostatek rezerv a volného prostoru. Ukazuje se, že ne vždy se daří účinně spojovat výchovné působení s obsahem vzdělání. Důsledněji se bude muset uplatňovat komplexnost a koordinované působení všech pedagogických pracovníků, rodiny, podniků, závodů a společenských organizací.
Soudružky a soudruzi, zdravotní a sociální výbor se v souvislosti se zprávou vlády ČSR zabýval i otázkami zdravotnického školství a školství z oblasti sociální. K této problematice pouze připomínáme, že bude do budoucna nutné ze strany KNV, ministerstva zdravotnictví a ministerstva práce a sociálních věcí věnovat zvýšenou pozornost optimalizaci počtu žáků středních zdravotnických škol a žáků tříletého učebního oboru - pomocný zdravotnický pracovník, aby nedocházelo k problémům s jejich umístěním.
K oblasti sociální připomínáme, že je nutné dopřesnit koncepci sociálně právních škol a naplnit usnesení vlády ČSR ze 4. 1. 1984.
Soudružky a soudruzi, vláda ČSR a MŠ ČSR v uplynulém období plnily také významné úkoly na úseku legislativním a právním z oblasti školství i závažný politický úkol, jemuž byla věnována žádoucí pozornost, a to je propagace nového pojetí vzdělávání poskytovaného jednotlivými druhy a stupni škol a seznamování veřejnosti s cíli nového pojetí. Jsem toho názoru, že i nadále, po přijetí všech školských zákonů, bude muset otázka propagace nového pojetí vzdělávání být středem pozornosti nejen vlády, ministerstva školství, pedagogických pracovníků, společenských organizací, ale i nás - poslanců.
Dále nesmíme zejména v resortech zapomínat na to, že součástí systému vzdělávání, kterým se sleduje nejen inovace poznatků, specializace a rekvalifikace, ale i růst celkové úrovně vzdělanosti obyvatelstva, je další vzdělávání dospělých. Jde o širokou problematiku, kterou nelze oddělovat od dokumentu k dalšímu rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy. Proto považuji za nutné zdůraznit zde odpovědnost socialistických organizací za postupnou a cílevědomou realizaci vyhlášky MŠ ČSR č. 131/83 Sb., o výchově a vzdělávání pracovníků v socialistických organizacích, neboť tato právní úprava rozevírá potřebný prostor pro rozvoj oblasti výchovy a vzdělávání dospělých, v němž je nutné spatřovat důležitý prostředek pro naplňování vědeckotechnických, ekonomických a sociálních cílů naší společnosti.
Soudružky a soudruzi, závěrem mi dovolte, abych jménem zdravotního a sociálního výboru vyjádřil souhlas se zprávou vlády ČSR a vyjádřil podporu přijetí předložených zákonů ČNR, kterými se mění a doplňuje zákon o státní správě ve školství a zákon o školských zařízeních. Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Mrázovi. Slovo má poslankyně Věra Fišerová. Připraví se poslanec Walter Herrgesell.
Poslankyně Věra Fišerová: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, ve své poslanecké praxi se seznamuji s nejrůznější problematikou života naší společnosti. K oblasti výchovy a vzdělávání přistupuji obzvláště pozorně. Je to proto, že ve vzdělání dětí a mládeže, v přípravě mladé generace na budoucí povolání i ve školení dospělých pracovníků jsou ukryty zárodky budoucích politických, hospodářských a kulturních úspěchů či neúspěchů naší společnosti. Uvědomuji si, že užitnost všeobecného vzdělání je dlouhodobá, ale že se stále zkracuje užitnost odborné profesní přípravy, zejména v elektrotechnice, kybernetice a dalších disciplínách přinášejících racionalizační prvky do dalších oblastí našeho života. Proto chápu rozhodnutí stranických a státních orgánů z roku 1976 k dalšímu rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy jako nutné a potřebné, které však bude náročné k realizaci. Hlavní pozitivum spatřuji v tom, že nová školská soustava zabezpečí soulad vzdělávacího obsahu s potřebami a cíli naší rozvinuté socialistické společnosti a perspektivami vědeckotechnického rozvoje.
V loňském a letošním roce jsme se některými otázkami výchovy a vzdělávání zabývali ve výboru pro průmysl a stavebnictví. Přijatá opatření jsou v obou resortech - ministerstvo průmyslu ČSR a ministerstvo stavebnictví ČSR - se vší odpovědností realizována.
Pracuji v národním podniku Sázavan, Zruč nad Sázavou, okres Kutná Hora, který je zařazen do výrobní hospodářské jednotky Svit Gottwaldov. Oblasti zvyšování kvalifikace je věnována trvalá pozornost. Chci vás stručně informovat o získaných poznatcích, které jsem získala v oblasti přípravy učňovského dorostu ve středním odborném učilišti obuvnickém, Zruč nad Sázavou.
Pro potřebu našeho národního podniku vychovává toto výchovně vzdělávací zařízení 322 žáků - učňů. Výuka je zabezpečována v nově koncipovaných učebních oborech a experimentálně i ve čtyřletém studijním oboru s maturitou. Celý pedagogický kolektiv věnoval přechodu na výuku dle nových pedagogických dokumentů mimořádnou pozornost. Řekla bych, že tento proces zvládli zejména mistři odborného výcviku velmi dobře. Teoretické vyučování je zabezpečováno v adaptované školní budově. Učebny jsou postupně dovybavovány nejmodernější pedagogickou technikou, učitelé aktivně využívají audiovizuální techniku, laboratoře a vyučovací pomůcky, které jsou koordinovaně připravovány pro všechna střední odborná učiliště obuvnická výrobně hospodářské jednotky Svit. Odpovídající pozornost je věnována i dalším úsekům, tj. praktickému vyučování a výchově mimo vyučování, i když po stránce materiálního zajištění nedosahují doposud úrovně teorie.
Materiální zabezpečení středního odborného učiliště obuvnického vychází z plánu modernizace. Jednotlivé úkoly jsou postupně zabezpečovány, ze strany vedení národního podniku je trvalá podpora. Před zahájením školního roku 1984/85 se počítá s rekonstrukcí ústředního topení a tělocvičny. Oprava tělocvičny má vytvořit podmínky pro nácvik skladby učňů na Československou spartakiádu 1985. Jsou připravovány projekty pro nutnou modernizaci prostorů pro praktické vyučování a odborné učebny.
Účinnost výuky je odvislá od kádrového zabezpečení. Vedení středního odborného učiliště problematiku řeší v úzké součinnosti s útvary kádrového a personálního úseku podniku. Výsledky této spolupráce se projevují v trvalém zlepšování kvalifikační struktury výchovných pracovníků.
Velmi pozitivně hodnotím spolupráci mezi výchovnými pracovníky, spolupráci vedení středního odborného učiliště s vedením podniku a výrobně hospodářskou jednotkou. Mohu říci, že ve středním odborném učilišti obuvnickém ve Zruči nad Sázavou bylo dosaženo výrazného zkvalitnění výukového procesu, což se odrazilo v úrovni připravenosti absolventů Středního odborného učiliště.
Na základě získaných poznatků hodnotíme ty části navrhovaného zákona o základní a střední škole, které se týkají přípravy mládeže na dělnická povolání, velmi kladně. Zákon vytváří právní předpoklad dalšího zkvalitnění péče společnosti o učňovský dorost. Oceňuji skutečnost, že svým postavením i perspektivou dalšího uplatnění žák středního odborného učiliště je postaven na úroveň žáka gymnázia nebo průmyslovky. Rovněž pro řízení středního odborného učiliště, i když i nadále zůstává dvojkolejnost - školská správa a generální ředitelství výrobně hospodářské jednotky - jsou vytvořeny jednotné podmínky, které by měly posílit funkci středního odborného učiliště jako specifického vzdělávacího zařízení. Z těchto důvodů podporuji schválení nového školského zákona.
Pokud jde o situaci v okrese Kutná Hora, mohu konstatovat, že naplňování cílů na úseku přestavby učňovského školství je trvale sledováno územními, stranickými a hospodářskými orgány a je dosahováno celkově uspokojivých výsledků.
K obtížím a problémům patří kapacita lůžek v domovech mládeže, i přesto, že byla částečně rozšířena. Dalším problémem je, že pouze polovina zástupců ředitelů středních odborných učilišť plní kvalifikaci. U mistrů odborné výchovy v posledních letech kvalifikace stagnuje. Je to mimo jiné i v důsledku malého společenského ocenění práce výchovných pracovníků. Přimlouvám se za to, aby podniky, do jejichž působnosti střední odborná učiliště v okrese Kutná Hora patří, věnovaly větší pozornost vytváření sociálních a materiálních podmínek pro mistry a vychovatele a touto cestou zajistily jejich stabilitu.
Výrobně hospodářská jednotka Svit Gottwaldov patří v rámci resortu ministerstva průmyslu ČSR k těm organizacím, které věnují výchově pracovníků na dělnická povolání trvalou pozornost jak po stránce kádrové, tak i materiální. Výsledkem, který pro mnohé výrobně hospodářské jednotky může sloužit jako dobrý příklad, jsou tři velmi dobře fungující střední odborná učiliště a vysoká účinnost výchovně vzdělávacího procesu.
Jeden z problémů, který se nedaří řešit, je navýšení limitů učňovského dorostu pro VHJ, a to z pohledu struktury a absolutního stavu. Důsledkem je skutečnost, že absolventy středního odborného učiliště není pokryt ani přirozený úbytek kvalifikovaných pracovníků na dělnických povoláních. V praxi to znamená, že náročnější úkoly VHJ zabezpečujeme s menším počtem méně kvalifikovaných pracovníků. K odstranění tohoto rozporu by bylo žádoucí navýšení limitu o 300 učňů ročně.
Z pohledu struktury je situace ještě složitější. Podíl chlapců pro naši výrobně hospodářskou jednotku se pohybuje v rozsahu 17 - 19 % z celkového limitu. Tento podíl nekoresponduje s podílem mužů ve výrobně hospodářské jednotce, který je ve výši 40 %. Dochází k situacím, že velmi obtížně obsazujeme pracovní místa, která vyžadují vyučení v oboru. Jde zejména o špičkové operace, obsluhu linek a zařízení v lisovně, válcovně a montáži obuvi. Při chápání požadavků na chlapce není možné spotřební průmysl tak výrazně omezovat. Částečné řešení situace je možno spatřovat ve zvýšení podílu chlapců pro VHJ Svit na 25 - 28 % z limitu. Jde o jistě náročný úkol, který by bylo žádoucí na úrovni centrálních orgánů řešit.
Závěrem chci ocenit práci tisíců mistrů odborné výchovy a vychovatelů, na jejichž bedrech leží tíha výchovy budoucích dělníků, kteří zajišťují přímé výchovné a vzdělávací působení na učně. Toto působení a celá jejich práce je velmi záslužná. Pracovníci ve funkcích mistra odborné výchovy a vychovatel učňů svou angažovanou prací rozhodnou o konečném úspěchu dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy v oblasti přípravy mládeže na dělnická povolání. Je proto nezbytné, aby příslušné orgány (ministerstvo školství, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo financí, resortní ministerstva, krajské národní výbory i generální ředitelství výrobních hospodářských jednotek) věnovaly těmto dvěma kategoriím pracovníků výrazně větší pozornost než doposud. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Věře Fišerové. Slovo má poslanec Walter Herrgesell.
Poslanec Walter Herrgesell: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté. Současnost naší školské politiky a soustavy v etapě realizace Projektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy je sledována z pohledu plnění organizační a obsahové přestavby základní školy a přípravy na rozmístění žáků 8. ročníku na plnění desetileté školní docházky na všech třech proudech středních škol. Vedle nezastupitelné funkce našich pedagogů je velká pozornost věnována práci národních výborů všech stupňů. V popředí zůstaly a rozvíjejí se otázky zvyšování účinnosti a kvality komunistické výchovy ve všech jejích složkách, otázky řízení pedagogického procesu a materiální a technické stránky zabezpečení škol.