Poslankyně Gertruda Hambalčíková: Vážené soudružky a soudruzi, vážení poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abych k předložené zprávě vlády ČSR o využití druhotných surovin přednesla praktické poznatky a náměty na řešení některých problémů na tomto úseku.
Při projednávání problematiky ve výboru pro obchod, služby a dopravu zazněla v tomto směru řada kritických připomínek, ale i poznatků získaných z volebních obvodů poslanců.
Dovolte mi, abych se je pokusila shrnout a využila za tím účelem i své účasti na celostátní konferenci v Příbrami zaměřené na využívání nových poznatků v oblasti druhotných surovin, besedy poslanců ČNR u primátora města Ostravy, organizované v rámci přípravy na dnešní schůzi ČNR.
Poznatky získané z obou těchto příležitostí a z dalších podkladů svědčí o tom, že se organizaci sběru a využívání druhotných surovin věnuje rostoucí pozornost. Dokladem toho je například i loňské rozsáhlé jednorázové šetření o vzniku, využívání, popřípadě zneškodňování odpadů vzniklých v celé ČSSR za rok 1982. Na úseku lidového sběru se podařilo rozšířit síť separovaného sběru skleněných střepů, experimentálně zavést další druhy separovaných sběrů například hliníku v Hradci Králové a polyetylenových lahví v Plzni a zvýšit sběr i domácí spotřebu železného šrotu barevných kovů, textilu a dalších odpadních surovin.
Pozornost k druhotným surovinám se projevila i na některých dalších úsecích. Konkrétně mám na mysli například změnu v organizaci podniků Kovošrot, kde došlo k jejich začlenění do samostatné VHJ od 1. 1. tohoto roku, některá cenová opatření umožňující pružnější využívání cen jako nástroje k získávání a využívání druhotných surovin a směrnici ministerstva vnitra ČSR o mimořádných formách sběru druhotných surovin občany na základě osvědčení vydaných národními výbory. Určitého pokroku bylo dosaženo i v pracech souvisejících se zahrnutím druhotných surovin do bilančního systému plánovitého řízení národního hospodářství.
Ve výčtu toho, co bylo ve prospěch věci dosud vykonáno, by bylo možno jistě pokračovat. Nesmíme však zapomenout ani na ty problémy a nedostatky, které se zatím nepodařilo úspěšně vyřešit.
Především bych chtěla poukázat na to, že nemůžeme být stále ještě spokojeni se situací v materiálně technické základně, která s likvidací, sběrem a využíváním odpadů souvisí. Občané na veřejných schůzích nepřestávají kritizovat nedostatek popelnicových nádob a kontejnerů i jejich nepružný odvoz, a to i tehdy, kdy se jedná o separovaný sběr skleněných střepů, kterých se našim sklárnám stále ještě nedostává. Byli bychom proto upřímně rádi, kdyby se podařilo dosáhnout zlepšení i tím, že výroba nádob na odpady se v poslední době přesunula do n. p. Meva Roudnice s tendencí kapacitního růstu v příštích letech a dále, že pro opravy takzvaných kuka vozů již byla vyčleněna kapacita ČSAO v ČSR.
Dalším palčivým problémem zůstává nevyhovující síť sběren n. p. Sběrné suroviny. Sběren je stále málo a mnohé z nich nevyhovují, a to i v souvislosti se stoupajícím podílem nákladních automobilů o vyšší nosnosti. Například v Severomoravském kraji ze 166 sběren nevyhovuje zhruba jedna čtvrtina, a v samotné Ostravě dokonce téměř jedna polovina. K řešení by přispěly přemístitelné kontejnerové sběrny a zlepšení mechanizace sběren, která zaostává, neboť chybí lisy, váhy, vysokozdvižné vozíky a další potřeby pro manipulaci se sběrnými surovinami.
Na tom, jak budou vytvářeny podmínky pro sběr a výkup druhotných surovin hodně záleží, aby se nám cenné suroviny nedostávaly neefektivně na skládky, ale vracely zpět do výroby. Málokdo si uvědomuje, že mezi tyto cenné suroviny patří například též některé opotřebované součásti z počítačů obsahující zlato a stříbro, nebo i žárovky, zářivky a televizní obrazovky. Rezervy jsou též ve sběru starých akumulátorových baterií, kterých se zatím odevzdává podstatně méně než například v NDR, ve vykupování prázdných lahví od různých sprejů, v dalším rozšíření sběru upotřebených minerálních olejů atd.
Vážné starosti organizátorům sběru způsobuje někdy neochota některých odběratelů přejímat již nashromážděné druhotné suroviny k dalšímu zpracování. Týká se to nejen papíru, který se pro nedostatek domácích zpracovatelských kapacit již léta často s nízkou efektivností vyváží, ale v poslední době i textilu, nákladních pneumatik a některých dalších surovin, včetně králičích kožek. U králičích kožek dokonce usiluje národní podnik Kara v nově koncipované hospodářské smlouvě o snížení jejich odběru a navíc o zastavení výkupu všech králičích kožek druhé třídy jakosti. Takové přístupy nám nemohou být lhostejné, zvláště když uvážíme, jaké to může mít škodlivé dopady na iniciativu občanů.
Stejnou pozornost je proto třeba věnovat nejen sběru, ale i využívání odpadů a to zejména tehdy, když o realizaci výstavby nových zpracovatelských kapacit již bylo rozhodnuto. V tomto ohledu mi dovolte, abych vás seznámila i s některými problémy, které vyplynuly z konzultace na národním výboru města Ostravy.
První z nich se týká výstavby závodu na zpracování tuhých domovních odpadů v Ostravě s rozpočtovými náklady přes 300 mil. Kčs, jak již o tom hovořil poslanec akademik Kubíček. Závod, který se má stavět jako první tohoto druhu v celé republice, má zpracovávat 150 tisíc tun tuhých domovních odpadů ročně a dodávat odběratelům vytříděné sklo, železo, pocínované plechovky, upravený papír, kompost a palivo pro vlastní i cizí spotřebu.
Pro svůj význam byla stavba zařazena do státního plánu na rok 1984 jako závazný úkol a je proto nutné učinit vše, aby jeho realizace byla zajištěna. Zatím však ještě nedávno nebyla vyjasněna ani výrobní technologie, ani způsob její dodávky a jejího financování ačkoliv termín úvodního projektu je stanoven na červen letošního roku a výstavba má být zahájena v příštím roce.
Nejasný zůstává též osud jednotky na regeneraci upotřebených olejů v národním podniku Ostramo v Ostravě, která je rovněž jediná tohoto druhu v republice. Jednotka zpracovává zhruba 60 tisíc tun upotřebených minerálních olejů, což znamená úsporu půl miliónu tun ropy a může zvýšit svoji kapacitu o dalších asi 20 tisíc tun olejů. Osud jednotky je nejasný proto, že její další existence v Ostravě je z hlediska životního prostředí považována Národním výborem města Ostravy za nežádoucí a o termínu přemístění kapacity do kolínské rafinérie, případně o jiném řešení není stále ještě definitivně rozhodnuto.
Další akce, která čeká na svoji realizaci, je výstavba závodu Haldex Ostrava. Československo-maďarský společný podnik Haldex vznikl na podkladě mezivládní dohody z roku 1981 a jeho úkolem je zpracovávat cca půl miliónu odvalových hlušin ročně, získávat z toho 80 tisíc tun uhlí a průvodní horniny připravovat pro využití ve stavebnictví a dalších odvětvích a oborech národního hospodářství. Zatím však s výstavbou tohoto závodu nebylo započato a k uvolnění staveniště se dosud marně čeká na odbagrování zhruba 400 tisíc tun hlušiny.
Posledním příkladem na zpracování druhotných surovin v ostravské oblasti, o kterém bych se vám chtěla zmínit, je využití kuchyňských odpadů ze závodních jídelen v Ostravě a okolí. Zpracování těchto odpadů je již od roku 1976 velmi efektivně organizováno v JZD Odra provoz Hrabová. V loňském roce byla dána do provozu nová linka s denní kapacitou 80 tun odpadů. Kromě odpadů ze 186 kuchyní se na lince zpracovávají na krmnou pastu pro vepřový a částečně i hovězí dobytek též zbytky z pekáren, mlékáren, pivovarů a masného průmyslu. Závod je příkladem obětavého úsilí řady pracovníků, kteří se nezalekli ani toho, že na výrobu technologického zařízení není zatím v ČSR žádný specializovaný dodavatel. Zkušenosti získané ve výstavbě a provozu tohoto závodu by měly být využity i v dalších místech republiky.
Vážené soudružky a soudruzi,
na závěr mi dovolte, abych zdůraznila, že zvyšování sběru a využívání druhotných surovin nemůže být záležitostí pouze několika organizací, ale součástí systematického intenzifikačního úsilí všech našich organizací a pracujících, všech VHJ a resortů. Každý z nás si musí uvědomit, že vzhledem k snížené dostupnosti prvotních zdrojů, se druhotné suroviny všeho druhu stávají stále více novou surovinovou základnou v národním hospodářství, se kterou je nutno počítat. To si vyžaduje, aby jejich intenzívnější využívání bylo na všech stupních řízení s větší účinností než tomu bylo dosud podporováno, motivováno a koordinováno. Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Hambalčíkové. Nyní přerušíme jednání na 30 minut. Po přestávce bude diskutovat poslanec Jiří Havlíček.
/Schůze byla přerušena v 10,30 hodin a znovu zahájena v 11,00 hodin./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v rozpravě, a to vystoupením poslance Jiřího Havlíčka. Připraví se poslanec Josef Černý.
Poslanec Jiří Havlíček: Soudružky a soudruzi poslanci, v jedné z posledních schůzí výboru pro národní výbory a národnosti jsme se zabývali stavem sběru a výkupu odpadních surovin, který provádí a zajišťuje n. p. Sběrné suroviny. Dovolte mi, abych vás v úvodu v krátkosti seznámil s dosaženými výsledky, a to pouze za jedno desetiletí, to je 1973 - 1982.
Při sběru starého papíru bylo získáno v tomto období 2 083 943 tun a z průmyslového výskytu bylo vykoupeno 882 607 tun. V lidovém sběru bylo v letech 1973 - 1982 vykoupeno Sběrnými surovinami též 2 890 110 tun ocelového šrotu. Celkem bylo sebráno v ČSR za uvedené desetiletí více jak 6 miliónů tun odpadních surovin v lidovém sběru a od průmyslových podniků a organizací bylo získáno více jak 1,2 miliónu tun surovin.
Z uvedeného přehledu vyplývá značný objem sběru a výkupu odpadních surovin národním podnikem Sběrné suroviny. Otázkou však zůstává, jak je vykoupený sběr zpracováván v našem průmyslu.
Pokud jde o papír, bylo by možno důsledným tříděním lidového sběru zvýšit jeho dodávky, převážně u novin a časopisů, ale náš papírenský průmysl zatím nemá potřebné zpracovatelské kapacity. Odbarvovací a zesvětlovací linka ve Štětí má být dokončena v roce 1986. Ministerstvem průmyslu jsou předkládány další možnosti zpracování odpadního papíru, a to v zemědělství nebo ve stavebnictví jako krmné bílkoviny nebo izolační materiál.
Přes výrazné zvyšování dodávky skleněných střepů nejsou doposud potřeby sklářského průmyslu plně kryty. V současné době může zpracovávat, a to bez velkých investičních nákladů, až 80 000 tun střepů. Záměr, jako např. delimitovat výkup střepů do n. p. Sklo Union Teplice, je doposud v jednání; rovněž tak zajištění vratnosti použitelných skleněných obalů se projednává. Jisté však je, že láhve se vykupují, ale zavařovací sklenice se nevracejí. Což je takovým problémem stanovit cenu za vrácení zavařovací sklenice? Takovéto "objektivní" problémy by neměly být na překážku a je nutno je řešit.
Výskyt textilního odpadu ve výši 69 900 tun a jeho ekonomického zhodnocení ve výši 86 % nás řadí na jedno z předních míst na světě. Limitujícím faktorem vyššího využití textilního odpadu však je především současný stav technické základny n. p. Retex. Technická vybavenost tohoto podniku je morálně zastaralá, a i když si n. p. Retex sám některé stroje vyrábí, jako např. trhací stroj TR 800, chybí zatím výkonné klepací stroje, výkonné lisy pro balení opracovaných surovin apod., které však je možno získat jen za devizové prostředky z nesocialistických zemí. Strojírenství zůstává tedy mnoho dlužno našemu zpracovatelskému průmyslu.
V úvodu své zprávy jsem uváděl některé výsledky dosažené v lidovém sběru, jenž má nezastupitelný význam v získávání odpadních surovin. Bylo to podtrženo ve zprávě ze XVI. sjezdu KSČ, kde bylo řečeno, že naší pozornosti nemůže a nesmí uniknout sběr druhotných surovin z lidového sběru. A zde mají národní výbory prvořadý úkol, neboť mají vliv na úspěšnost lidového sběru ve svém územním obvodě. Přes přijatá opatření, vyhlášení soutěže národních výborů, neodpovídají dosud dosahované výsledky možnostem. Především se jedná o zlepšení stavu materiálně technické základny podniků Sběrných surovin. Je pravda, že byly zpracovány jednotlivými krajskými národními výbory koncepce dlouhodobého rozvoje, jsou však pomalu uskutečňovány.
Problémem zůstává rozšiřování sítě výkupen a jejich výstavba. Jde o to, aby bylo dosaženo takové hustoty výkupen, že na jednu bude připadat 5000 obyvatel. Pro porovnání je v současné době v ČSR 141 provozoven, 1824 stálých výkupen, z toho 153 na sídlištích a 413 ambulantních.
Sběrová - výkupní síť je svou činností přizpůsobována místním podmínkám, přesto nelze říci, že jejich rozložení je uspokojivé, neboť jsou velké rozdíly v jejich hustotě nejen v kraji, ale v okresech i v samotných městech a obcích. Nedostatek výkupen se projevuje zejména v sídlištích.
Při provedených průzkumech ve volebních obvodech poslanci našeho výboru zjistili, že velká část objektů Sběrných surovin je nevyhovující a strojní vybavení nedostačující.
Pokud se týká lisovací techniky, chybí větší lisy, které se však musí dovážet z kapitalistických států.
Největším problémem provozoven je, že nejsou vybaveny mostovými vahami o váživosti do 30 tun. To má za následek nepružnost vystavení dokladu za odvedený sběr.
Z průzkumů dále vyplývá, že přes usnesení vlády o budování nových provozoven, které ukládá národním výborům povinnost vytvářet podmínky pro výstavbu nových provozoven, se to nedaří. Lze říci, že mnohé národní výbory se domnívají, že stačí vymezit pouze pozemek. Tento doposud přežívající názor brzdí rozvoj sběru a nedostatek provozoven nelze nahradit ambulatním svozem.
Přitom jsou zpracovány typizační směrnice pro výstavbu provozoven, které by národní výbory mohly použít jako podkladu při zpracování projektové dokumentace pro jejich výstavbu v akci "Z".
Soudružky a soudruzi poslanci, předložená zpráva vlády ČSR plně vystihuje současný stav ve sběru druhotných surovin. Navazující stanovení cílů dalšího rozvoje pak určuje koncepci sběru druhotných surovin tak, jak odpovídá jejich významu v našem národním hospodářství.
Plné komplexní využití materiálové a surovinové základny znamená pro naše hospodářství obrovské technickoekonomické výhody a přínosy ve výši několik miliard Kčs ročně. U rozhodujících druhotných surovin brání jejich vyššímu využití i nedostatek zpracovatelských kapacit, nezbytných strojů a zařízení pro kontejnerizaci, dopravu apod., ale také organizační nedostatky a technologické problémy.
Máme-li docílit co nejúčelnějšího řešení, je nutné v celé republice zhodnotit ve všech resortech současný stav výskytu i využívání druhotných surovin s cílem pomocí racionalizačních akcí a programů, jak jsou uvedeny ve zprávě, zabezpečit jejich využití.
Optimální využití odpadních surovin a průmyslových odpadů nelze v žádném případě pokládat za krátkodobou záležitost.
Ukazuje se, že vyššímu využití rozhodujících odpadních surovin brání též nejen nedostatek některých zpracovatelských a úpravárenských kapacit, ale i mnohé organizační nedostatky, nevyřešené technologické problémy, řada předpisů a především i nízká úroveň řízení. Na tomto úseku trvá značná živelnost, což charakterizuje nedocenění druhotných surovin pro materiální zabezpečení výrob. Zpružnit bude třeba také cenovou politiku, která v řadě případů negativně působí na zvyšování užití druhotných surovin v ekonomice výrobních podniků.
Existují tedy dosud značné rezervy, jejichž plné využití by přineslo mimořádný efekt ve spotřebě a úsporách primárních surovin, zejména dovážených a v úsporách energie. Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Havlíčkovi. Slovo má poslanec Josef Černý, připraví se poslanec Jaroslav Šafařík.
Poslanec Josef Černý: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, naše ekonomika se v souladu se směrnicí XVI. sjezdu KSČ orientuje na cestu intenzívního rozvoje. Intenzifikace, to je proces, který především znamená dosahovat s existujícími nebo ještě nižšími surovinovými, materiálovými a energetickými vstupy stále vyšších efektů. Nemůžeme proto stále přešlapovat nad řešením otázek co nejširšího využívání druhotných surovin v celé naší ekonomice, ale musíme bez otálení hledat všechny cesty a přijímat taková opatření, která co nejširší využití existujících druhotných surovin umožní.
Začíná to již samotným plánem. Naše výrobní podniky se příliš orientovaly na filozofii, kterou je možné stručně vyjádřit: uděláme více, ale dejte nám v plánu více surovin, více energie apod. Málokdy se postupovalo jinak. Státní plán ovšem ve vztahu k podnikům také zatím ve většině případů nepodchycuje skutečnost, že výsledkem výrobní nebo zpracovatelské činnosti jsou nejen hotové výrobky respektive produkty, které plánujeme, ale i odpad, případně již přímo druhotná surovina využitelná jinde a pro jinou výrobu, na kterou zatím vynakládáme prvotní suroviny. Zde je ovšem velmi důležitá úloha plánovacího centra, protože tento problém je možné ve většině případů efektivně řešit pouze z celospolečenského pohledu.
Domnívám se, a tak to také zaznělo na jednání výboru ČNR pro plán a rozpočet k těmto otázkám, že situace s druhotnými surovinami je odrazem skutečnosti, že celá oblast materiálových toků a materiálně technického zásobování není u nás dostatečným způsobem řízena a usměrňována. V tomto směru jsou například v NDR i v Sovětském svazu dále. Přitom zde nemám na mysli jenom otázku řízení z centra, ale na všech úrovních.
Projevuje se to mimo jiné v nekomplexním přístupu a nedostatečné koordinaci již např. k otázkám investiční výstavby. Ne vždy jsou důsledně brány při posuzování ekonomické efektivnosti investičních a modernizačních akcí do úvahy všechny efekty a přínosy vyplývající z využívání druhotných surovin. Jsou dokonce konkrétní případy, na které jsme narazili při poslaneckých průzkumech, kdy takovéto efekty nejsou uznávány ze strany státní expertízy. Jsou však i problémy např. s potvrzováním zdrojů druhotných surovin pro účely projektové dokumentace, což je opravdu problém administrativní a ne věcný.
Nedostatek koordinace, resp. absence úlohy centra jako nositele celospolečenských zájmů, je patrná i na způsobech bilancování např. kovového odpadu. Dosavadní způsob vede ke zdrojové nejistotě, což není žádoucí a mnohdy je bilancování odpadu jenom administrativní záležitostí. Dochází potom i k takovým protikladům, že podnik, který dosáhne pronikavější úspory ve spotřebě kovů ve státním cílovém programu 03 a sníží pochopitelně i odpad, je odsouzen k placení penále za nedodání bilancí předepsaného kovového odpadu. Je to ovšem i doklad nedostatečné provázanosti jednotlivých plánů nebo nedostatečně pružného myšlení nadřízených orgánů.
V pohledu na celou problematiku druhotných surovin zásadně chybí koncepčnost, která je nezbytná jak v cenové politice, tak např. pro efektivní řešení manipulace a přepravy druhotných surovin.
V cenových otázkách je v současné době asi nejvíce otazníků a tuto oblast bude třeba urychleně dořešit. Nesplnil se např. plánovaný sběr hliníku, jehož využití jako druhotné suroviny přináší až 95ti procentní úspory energie ve srovnání s výrobou hliníku z prvotních surovin. Příčinou nesplnění sběru je zřejmě nízká výkupní cena 1 Kčs za 1 kg hliníku. Měl by se příslušný cenový úřad na tento problém podívat z celospolečenského hlediska, protože výroba hliníku je energeticky velmi náročná a prvotní surovinu také dovážíme.
Otazníky jsou i nad ekonomickým dopadem používání druhotných surovin např. v hutích nebo při výrobě plastických hmot. Hutě jsou hodnoceny převážně přes takové objemové ukazatele, kde použití levnějších druhotných surovin, znamená i "horší" výsledky v plnění finančních objemových ukazatelů. Zde ovšem jsou to horší výsledky z podnikového hlediska při uplatňovaných pravidlech hodnocení podniku, ale z celospolečenského pohledu se jedná o výsledky žádoucí.
K podobnému paradoxu z hlediska podnikové ekonomie a celospolečenského pohledu dochází při zpracování odpadů z plastů. Druhotná surovina regranulát, použitý náhradou za prvotní surovinu, v důsledku své láce "zhoršuje" ekonomickou situaci výrobního podniku.
Vůbec v působení ekonomických nástrojů a pravidel řízení jsou podobné rozporné a celospolečensky nežádoucí vlivy na ekonomiku podniků hospodařících s druhotnými surovinami velmi časté. Dokonce i tentýž problém např. zásob kovového odpadu u odběratelů je řešen jinak u železného odpadu a jinak u odpadu z barevných kovů. U železného odpadu zásoby odběratelů podléhají regulaci, u odpadu z barevných kovů ne. Vede to mimo jiné k nerovnoměrnému odběru železného odpadu a odbytovým potížím v n. p. Kovošrot vždy ke konci čtvrtletí, pololetí i roku, ale naopak k opačnému problému na počátku těchto plánovacích období. Mohl bych uvádět další podobné příklady. Při poslaneckých průzkumech jsme jich posbírali velmi mnoho.
Z uvedených příkladů je ale myslím dostatečně zřejmé, že celospolečensky efektivní řešení problematiky druhotných surovin vyžaduje důsledně komplexní a systémový přístup, který musí prosazovat především příslušné centrální řídící orgány. Velice důležité přitom je správné posuzování otázek efektivnosti, mám na mysli otázky celospolečenské efektivnosti. Zde se v řadě případů může ukázat, že ani hranice celé naší ekonomiky nebudou vytvářet dostatečný prostor pro efektivní řešení v konkrétních případech. Bude potom nutné důsledně využívat možností a výhod spolupráce v rámci RVHP.
Chtěl bych závěrem ještě říci, že celkové řešení se neobejde bez nároků na investice i devizové prostředky. Proto je třeba v rámci jednotné koncepce využívání druhotných surovin v celé ČSSR postupovat plánovitě, uvážlivě ale důsledně a neztrácet především zbytečně čas tam, kde řešení příliš velké prostředky nevyžaduje. To je např. oblast bilancování, organizačních opatření, působení ekonomických nástrojů resp. řízení vůbec apod.
Myslím, že úsilí vložené do řešení problematiky druhotných surovin se nám bude vždy velmi brzo a hmatatelně vracet. Děkuji. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Černému. Slovo má poslanec Jaroslav Šafařík, připraví se poslanec Jaroslav Schuster.
Poslanec Jaroslav Šafařík: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté. Již sama skutečnost, že plenární schůze ČNR projednává problematiku využití druhotných surovin svědčí o ekonomické i politické závažnosti této oblasti. Příprava dnešního jednání byla charakterizována velmi pečlivým, časově náročným a seriózním přístupem vedeným snahou po zlepšení situace v organizaci sběru i využití druhotných surovin, a to jak ze strany resortů, tak ze strany výborů ČNR i nás poslanců.