| Přítomni: | posl. Marek BENDA, JUDr. Jiří BÍLÝ, ing. Viktor DOBAL, JUDr. František KAČENKA, Petr KOHÁČEK, MUDr. Milena KOLÁŘOVÁ, JUDr. Hana MARVANOVÁ, ing. Ivan MAŠEK, Eva MATOUŠKOVÁ, JUDr. Dalibor MATULKA, JUDr. Jan NAVRÁTIL, ing. Ladislav NEDOROST, JUDr. Libor NOVÁK, Miroslav NOVOTNÝ, JUDr. ing. Pavel PETRŽÍLEK, JUDr. Anna RÖSCHOVÁ, ing. Jan VRANÝ, JUDr. Miloslav VÝBORNÝ, JUDr. Ondřej ZEMINA |
| Omluveni: | 7.5. posl. Petr KOHÁČEK, MUDr. Milena KOLÁŘOVÁ |
| po všechny dny posl. JUDr. Jiří VYVADIL | |
| Hosté: | |
| -JUDr. Cyril SVOBODA - náměstek ministra spravedlnosti ČR | |
| -JUDr. Jiří NOVÁK - ministr spravedlnosti ČR |
Schůzi výboru v 9.00 hodin
zahájil a řídil předseda ústavně
právního výboru posl. JUDr. Miloslav VÝBORNÝ.
V průběhu jednání výbor řídili
i místopředsedové výboru posl. JUDr.
Anna RÖSCHOVÁ, JUDr. Hana MARVANOVÁ a ing.
Ivan MAŠEK.
Schválený pořad schůze:
1. Vládní návrh zákona o Ústavním soudu (tisk 276)
2. Problematika transformace vojenského soudnictví
3. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád (tisk 229)
4. Dopis místopředsedy vlády
České republiky a ministra financí ing. Ivana
Kočárníka, CSc., čj. GŘC/31
830/93/68, týkající osvobození poslanců
od celní kontroly
K bodu 1:
Vládním návrh zákona
o Ústavním soudu (tisk 276) odůvodnil náměstek
ministra spravedlnosti České republiky JUDr. Cyril
SVOBODA.
Zpravodajskou zprávu přednesl
posl. JUDr. Miloslav VÝBORNÝ.
Po všeobecné rozpravě,
v níž vystoupili všichni poslanci výboru,
výbor zahájil podrobnou rozpravu.
Výbor pokračoval v podrobné
rozpravě k vládnímu návrhu zákona
o Ústavním soudu (tisk 276). V 19.00 hod. výbor
přerušil projednávání tohoto
bodu do dalšího dne.
K bodu 2:
Úvodní slovo k problematice
transformace vojenského soudnictví přednesl
ministr spravedlnosti České republiky JUDr. Jiří
NOVÁK.
Zpravodajskou zprávu přednesla
posl. JUDr. Anna RÖSCHOVÁ.
Po rozpravě vzal výbor na
vědomí informaci ministra spravedlnosti ČR
ve věci problematiky transformace vojenského soudnictví
a doporučil ministru spravedlnosti zrpacovat návrhy
potřebných legislativních úprav vyplývajících
z platné Ústavy České republiky (čl.
91 a 110 Ústavy) tak, aby je mohla vláda České
republiky předložit Poslanecké sněmovně
Parlamentu nejpozději 30. září 1993
(z 12 přítomných poslanců 12 hlasovalo
pro).
Výbor pokračoval v podrobné
rozpravě k vládnímu návrhu zákona
o Ústavním soudu (tisk 276).
Po rozpravě výbor doporučil
Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vyslovila
souhlas s návrhem, ve znění, jak je uvedeno
v usnesení výboru č. 61 (ze 14 přítomných
poslanců 11 hlasovalo pro, 1 proti a 2 se zdrželi
hlasování).
Po odůvodnění náměstka
ministra spravedlnosti České republiky JUDr. Cyrila
Svobody, zpravodajské zprávě posl. JUDr.
Miloslava Výborného a po rozpravě
ústavně právní
výbor
I. doporučuje Poslanecké
sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s návrhem
v tomto znění:
Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:
Prezident republiky jmenuje ze soudců
Ústavního soudu (dále jen "soudce")
předsedu a dva místopředsedy Ústavního
soudu.
(1) Předseda Ústavního soudu
a) zastupuje Ústavní soud,
b) vykonává správu Ústavního soudu,
c) svolává zasedání pléna Ústavního soudu (dále jen "plénum") a řídí jeho jednání,
d) jmenuje předsedy senátů Ústavního soudu (dále jen "senát"),
e) plní další úkoly,
které mu ukládá zákon.
(2) Nepřítomného předsedu
Ústavního soudu zastupují místopředsedové
Ústavního soudu v rozsahu a pořadí
stanoveném plénem.
(3) Předseda Ústavního
soudu může se souhlasem pléna pověřit
místopředsedy trvalým plněním
některých svých úkolů.
(1) Funkce soudce je veřejnou funkcí.
(2) Soudce nelze stíhat pro přestupek.
(3) Výkon funkce soudce je neslučitelný
s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou
činností, s výjimkou správy vlastního
majetku, činnosti vědecké, pedagogické,
literární a umělecké, pokud taková
činnost není na újmu funkce soudce, jejího
významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru
v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního
soudu.
(4) Výkon funkce soudce je neslučitelný
též s členstvím v politické straně
nebo v politickém hnutí.
Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost
o věcech, o kterých se dozvěděl v
souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Tato povinnost
trvá i po zániku soudcovské funkce.
(1) Prezident republiky si vyžádá
od Senátu souhlas ke jmenování soudce.
(2) Jestliže Senát nevyjádří
svůj souhlas do 60 dnů ode dne vyžádání
prezidentem republiky podle odstavce 1, platí, že
ke jmenování nedal souhlas.
(1) Soudce se může své
funkce vzdát prohlášením učiněným
osobně do rukou prezidenta republiky. Brání-li
mu v tom závažné okolnosti, může
tak učinit prohlášením sepsaným
formou notářského zápisu.
(2) Funkce soudce zaniká dnem
následujícím po dni, v němž soudce
učinil prohlášení podle odstavce 1 nebo
v němž bylo prohlášení podle odstavce
1 prezidentu republiky doručeno.
(3) Funkce soudce dále zaniká:
a) uplynutím doby, na kterou byl soudcem jmenován,
b) dnem, kdy soudce přestal být volitelný do Senátu,
c) dnem právní moci rozsudku, kterým byl soudce odsouzen pro trestný čin,
d) vyhlášením usnesení
Ústavního soudu o zániku funkce podle §
143.
(4) Uvolní-li se místo soudce,
protože jeho funkce podle odstavce 3 zanikla, sdělí
to předseda Ústavního soudu neprodleně
prezidentu republiky.
(1) Každému soudci je jmenován
alespoň jeden asistent soudce (dále jen "asistent").
(2) Asistenta jmenuje a odvolává
předseda Ústavního soudu na návrh
soudce, o jehož asistenta se jedná.
(1) Asistentem může být
jmenován občan České republiky, který
je způsobilý k právním úkonům,
je bezúhonný, má úplné vysokoškolské
právnické vzdělání a byl nejméně
5 let činný v právnickém povolání.
(2) Asistent se může
své funkce vzdát; funkce asistenta zaniká
dnem následujícím po dni, v němž
bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno
předsedovi Ústavního soudu.
(3) Funkce asistenta dále zaniká
a)zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován,
b)dnem právní moci rozsudku, kterým byl asistent soudce odsouzen pro trestný čin,
c)odvoláním.
Na pracovní vztahy vyplývající
z funkce soudce a asistenta soudce se vztahují ustanovení
zákoníku práce, pokud tento zákon
nestanoví jinak.
(1) Plénum je složeno ze všech
soudců. Pokud tento zákon nestanoví jinak,
může jednat a usnášet se, je-li přítomno
alespoň 10 soudců.
(2) V plénu Ústavní soud rozhoduje:
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen Ústava"),
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy,
c) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
d) o návrhu prezidenta na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu o návrhu prezidenta republiky uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,
e) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,
f) v ostatních věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud senát nerozhodl, protože žádný z návrhů na usnesení nezískal většinu hlasu (§ 22 odst. 1),
g) o stanovisku k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu (§ 23),
h)o dalších věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud si to vyhradí,
i) o úpravě svých vnitřních poměrů,
j) o ustavení senátů
a o pravidlech rozdělení agendy mezi ně.
(1) Každý soudce je oprávněn
podat při poradě před zahájením
hlasování návrh na rozhodnutí.
(2) Každý soudce je povinen
hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí,
který byl předložen před zahájením
hlasování.
(3) Nezíská-li žádný
z návrhů na rozhodnutí potřebnou většinu
(§ 13), hlasování se opakuje s tím,
že před započetím hlasování
se soudci, o jejichž návrzích se hlasovalo,
vyjádří zda na svých návrzích
setrvávají; soudci mohou předložit jiné
návrhy na rozhodnutí.
(4) Jestliže postupem podle odstavců
1 až 3 nedojde k přijetí rozhodnutí,
hlasuje se o dvou návrzích, které v předcházejícím
hlasování získaly nejvíce hlasů.
(5) O zastavení kárného
řízení (§ 139 odst. 1), námitkách
proti usnesení v kárném řízení
(§ 142 odst. 1 a 3) a o návrhu na usnesení,
že soudci jeho funkce zaniká (§ 144 odst.
1) se hlasuje tajně.
Rozhodnutí pléna je přijato,
jestliže se pro ně vyslovila většina přítomných
soudců. Jde-li však o rozhodnutí podle čl.
87 odst. 1 písm. a) a g) nebo h) Ústavy nebo
o rozhodnutí přijímané na základě
právního názoru, který se odchyluje
od právního názoru Ústavního
soudu vysloveného v nálezu, je přijato, jestliže
se pro ně vyslovilo alespoň 9 přítomných
soudců.
Soudce, který s rozhodnutím
pléna ve věcech uvedených v § 11 odst.
1 písm. a) až h) nebo s jeho odůvodněním
nesouhlasí, má právo, aby na jeho návrh
bylo jeho odlišné stanovisko uvedeno v protokolu o
jednání a aby bylo připojeno k rozhodnutí
s uvedením jeho jména.
(1) Pro rozhodování věcí
podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, které nepatří
do působnosti pléna, vytváří
Ústavní soud ze soudců čtyři
tříčlenné senáty.
(2) Předseda a místopředsedové
Ústavního soudu nemohou být stálými
členy senátu.
Rozdělení agendy mezi senáty
určí na dobu kalendářního roku
předseda Ústavního soudu rozvrhem práce
podle pravidel stanovených plénem.
(1) Předsedu senátu jmenuje
předseda Ústavního soudu na dobu jednoho
roku. Soudce nemůže být do této funkce
jmenován ve dvou letech následujících
za sebou.
(2) Nepřítomného předsedu
senátu zastupuje věkem nejstarší stálý
člen senátu.
(1) Nepřítomného člena
senátu dočasně zastoupí soudce, určený
pro tento senát rozvrhem práce.
(2) Zastupujícím členem
senátu může být i předseda nebo
místopředseda Ústavního soudu.
(1) Zasedání senátu
svolává a jeho jednání řídí
předseda senátu.
(2) Senát je způsobilý
jednat a usnášet se, jsou-li přítomni
všichni jeho členové; usnáší
se většinou hlasů.
(1) Každý člen senátu
je oprávněn podat při poradě před
zahájením hlasování návrh na
rozhodnutí.
(2) Každý člen senátu
je povinen hlasovat pro některý z návrhů
na rozhodnutí, který byl předložen před
zahájením hlasování.
(3) Při hlasování se
postupuje tak, že každý člen senátu
ústně sdělí, se kterým z předložených
návrhů na rozhodnutí souhlasí.
(1) Nezíská-li postupem podle
§ 20 věšinu hlasů žádný
z návrhů na rozhodnutí ve věci samé,
postoupí předseda senátu věc bez zbytečného
odkladu k rozhodnutí plénu /§ 11 odst. 2 písm.
f)/.
(2) V ostatních věcech rozhoduje
při rovnosti hlasů v senátu hlas předsedy.
Člen senátu, který
s rozhodnutím senátu ve věci nebo s jeho
odůvodněním nesouhlasí, má
právo, aby na jeho návrh bylo jeho odlišné
stanovisko stručně uvedeno v protokolu o jednání
a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením
jeho jména.
Jestliže senát v souvislosti
se svou rozhodovací činností dospěje
k právnímu názoru, odchylnému od právního
názoru Ústavního soudu vysloveného
v nálezu, předloží otázku k posouzení
plénu. Stanoviskem pléna je senát v dalším
řízení vázán.
Obálku obsahující protokol
o poradě a hlasování může otevřít
předseda Ústavního soudu pouze se souhlasem
pléna ve věci, která byla postoupena plénu
/§ 11 odst. 2 písm. f)/.
Zakazují se shromáždění)
v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od
míst, kde Ústavní soud jedná.
Sídlem Ústavního soudu
je Brno.
(1) Návrh na zahájení
řízení před Ústavním
soudem může podat ten, komu tento zákon takové
oprávnění přiznává (dále
jen "navrhovatel").
(2) Řízení je zahájeno
dnem doručení návrhu Ústavnímu
soudu.
(1) Účastníky řízení
jsou navrhovatel a ti, o nichž to stanoví tento zákon.
(2) Vedlejšími účastníky
řízení jsou ti, kterým toto postavení
tento zákon přiznává, pokud se tohoto
postavení nevzdají. Mají v řízení
stejná práva a povinnosti jako účastníci.
(3) Vznikly-li pochybnosti o tom, zda je
někdo vedlejším účastníkem,
rozhodne Ústavní soud usnesením.
(4) Je-li účastníkem
nebo vedlejším účastníkem řízení
před Ústavním soudem soud v souvislosti se
svou rozhodovací činností, rozumí
se jím příslušný senát
nebo samosoudce.
(1) Pokud za účastníka
nebo vedlejšího účastníka v řízení
před Ústavním soudem nejedná osoba
s úplným vysokoškolským právnickým
vzděláním, musí se účastník
nebo vedlejší účastník dát
takovou osobou zastupovat. V téže věci může
mít jen jednoho zástupce.
(2) Za soud jedná příslušný
předseda senátu.
Ústavní soud rozhodne,
že zastoupení podle § 29 odst. 1 nepřipouští,
jestliže zástupce zřejmě není
způsobilý k řádnému zastupování.
(1) Zástupce účastníka
podle § 29 odst. 1 není oprávněn
se dát v řízení před Ústavním
soudem zastoupit dalším zástupcem.
(2) V plné moci k zastupování
podle § 29 odst. 1 musí být výslovně
uvedeno, že je udělena pro zastupování
před Ústavním soudem.
Účastníci a vedlejší
účastníci jsou oprávněni se
vyjádřit k návrhu na zahájení
řízení, dávat podání
Ústavnímu soudu, nahlížet do spisu
s výjimkou protokolu o hlasování, činit
si z něho výpisy a opisy, účastnit
se ústního jednání ve věci,
navrhovat důkazy a být přitomni při
dokazování prováděném mimo
ústní jednání.
(1) V řízení před
Ústavním soudem se užívá českého
jazyka. Fyzické osoby mohou při ústním
jednání nebo jiném osobním jednání
užívat svého mateřského jazyka.
(2) Jedná-li účastník
nebo vedlejší účastník, který
je fyzickou osobou, nebo vypovídá-li svědek
nebo znalec před Ústavním soudem v jiném
než českém jazyce, přibere soud tlumočníka;
nemusí tak se souhlasem účastníků
učinit, má-li být výpověď
učiněna ve slovenském jazyce. Přibrání
tlumočníka se uvede v zápise.
(3) Obdobně soud přibere tlumočníka,
jde-li o osoby hluché, němé nebo hluchoněmé,
nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým
způsobem.
(1) Návrh na zahájení
řízení se podává písemně
Ústavnímu soudu. Musí z něj být
patrno, kdo jej činí, které věci se
týká a co sleduje, musí být podepsán
a datován. Návrh má dále obsahovat
pravdivé vylíčení rozhodujících
skutečností, označení důkazů,
jichž se
navrhovatel dovolává a musí
z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá;
návrh musí obsahovat i další náležitosti,
které stanoví tento zákon.
(2) Návrh na zahájení
řízení se předkládá
v takovém počtu stejnopisů, aby jeden stejnopis
zůstal u soudu a aby každému účastníkovi
nebo vedlejšímu účastníkovi,
kteří byli v návrhu uvedeni, mohl být
doručen rovněž jeden stejnopis.
(1) Návrh na zahájení
řízení je nepřípustný,
týká-li se věci, o které Ústavní
soud již nálezem rozhodl a v dalších případech
stanovených tímto zákonem.
(2) Návrh je nepřípustný
i v případě, že Ústavní
soud již v téže věci jedná; podal-li
jej oprávněný navrhovatel, má právo
účastnit se jednání o dříve
podaném návrhu jako vedlejší účastník.
(1) Soudce je vyloučen z projednání
a rozhodování věci, jestliže se zřetelem
na jeho poměr k věci, účastníků,
vedlejším účastníkům nebo
jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti.
(2) Soudce je též vyloučen,
jestliže byl v téže věci činný
při výkonu jiné funkce nebo povolání
než je funkce soudce Ústavního soudu.
(3) Za činnost ve smyslu ustanovení
odstavce 2 se nepovažuje účast na přípravě,
projednávání a schvalování
právních předpisů.
(1) Účastník řízení
může nejpozději na začátku prvního
ústavního jednání prohlásit,
že některého ze soudců odmítá,
protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí
musí být odůvodněno. Odmítaný
soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit.
(2) Soudce může prohlásit,
že se ve věci cítí být podjatý;
toto prohlášení musí odůvodnit.
(1) Jde-li o rozhodování v
plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum;
soudce, jehož se rozhodování týká,
nehlasuje. Jde-li o rozhodování v senátu,
rozhodne o vyloučení soudce jiný senát,
určený rozvrhem práce.
(2) Pro vyloučení asistenta
soudce, zapisovatele, znalce nebo tlumočníka platí
ustanovení § 36 a 37 přiměřeně,
o vyloučení rozhoduje předseda Ústavního
soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, anebo předseda
senátu, rozhoduje-li ve věci senát.
Při projednávání
návrhů se Ústavní soud nemusí
řídit pořadím, v němž
mu návrhy došly, jestliže se usnese, že
věc, které se některý návrh
týká, je naléhavá. Tím nejsou
dotčena ustanovení § 97 odst. 3 a §
113.
(1) Týká-li se návrh
věci, o které rozhoduje Ústavní soud
v plénu, přidělí se návrh soudci
jako zpravodaji (dále jen "soudce zpravodaj")
určenému rozvrhem práce.
(2) Týká-li se návrh
věci, která patří do působnosti
senátu, přidělí se soudci zpravodaji,
určenému rozvrhem práce, který je
stálým členem senátu.
(3) Je-li soudce určený soudcem
zpravodajem podle odstavců 1 a 2 usnesením
vyloučen (§ 38 odst. 1), přidělí
předseda Ústavního soudu návrh jinému
soudci zpravodaji, určenému k tomu rozvrhem práce.
Soudce může pověřit svého asistenta, aby
a) podání, které podle obsahu zjevně není návrhem na zahájení řízení, odložil a vyrozuměl o tom osobu, která je učinila,
b) nemá-li návrh na zahájení
řízení náležitosti podle tohoto
zákona, vyrozuměl o tom navrhovatele a určil
mu lhůtu k odstranění vad návrhu.
(1) Neshledá-li soudce zpravodaj
důvody k odmítnutí návrhu podle §
43, připraví věc k projednání
věci samé v plénu nebo v senátu.
(2) Soudce zpravodaj činí
potřebné procesní úkony, zejména
zajišťuje shromáždění listinných
důkazů a provedení výsledchu svědků,
případně i prostřednictvím
jiného soudu, pokud takové důkazy navrhl
některý z účastníků
a pokud podle dosavadního stavu řízení
mohou sloužit ke zjištění skutkového
stavu věci.
(3) Soudce zpravodaj zajistí, aby
návrh byl neprodleně doručen ostatním
účastníkům, případně
vedlejším účastníkům s
výzvou, aby se k němu vyjádřili ve
lhůtě, kterou určí nebo kterou stanoví
tento zákon.
(1) Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne:
a) neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, nebo
b) je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, nebo
c) jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, nebo
d) jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo
e) jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, nebo
f) je-li podaný návrh nepřípustný,
nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Usnesení podle odstavce
1 musí být písemně vyhotoveno, odůvodněno
a musí obsahovat poučení, že odvolání
není přípustné.
(1) Ve věcech projednávaných
podle čl. 87 odst. 1 Ústavy se koná ústní
jednání.
(2) Nestanoví-li tento zákon
jinak, může Ústavní soud se souhlasem
účastníků od ústního
jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání
očekávat další objasnění
věci.
(1) Ústní jednání
před Ústavním soudem je veřejné;
účast veřejnosti může být
omezena nebo vyloučena jen vyžadují-li to důležité
zájmy státu nebo účastníků
řízení anebo mravnost.
(2) I pokud byla veřejnost vyloučena,
může Ústavní soud povolit z důležitých
důvodů jednotlivým osobám, aby byly
jednání přítomny; musí
je však poučit o povinnosti zachovávat mlčenlivost
o skutečnostech, o kterých se při jednání
dozvěděly, zejména o skutečnostech,
které jsou předmětem státního,
hospodářského, služebního anebo
obchodního tajemství a o trestních následcích
porušení této povinnosti.
(3) I když veřejnost nebyla
vyloučena, může Ústavní soud
odepřít přístup k jednání
nezletilým a osobám, u nichž je obava, že
by mohly rušit důstojný průběh
jednání.
Předvolání k ústnímu
jednání musí být doručeno účastníkům,
vedlejším účastníkům a
jejich zástupcům tak, aby tyto osoby měly
dostatek času k přípravě na jednání,
zpravidla nejméně 5 dní předem.
Při ústním jednání
udělí ten, kdo ústní jednání
řídí (dále jen "předsedající"),
nejprve slovo soudci zpravodaji, který sdělí
obsah návrhu na zahájení řízení
a výsledky dosavadního řízení
před Ústavním soudem; sdělení
nesmí obsahovat názor, jak by mělo být
o návrhu rozhodnuto.
(1) Ústavní soud provádí
důkazy potřebné ke zjištění
skutkového stavu. Rozhoduje, které z navrhovaných
důkazů je třeba provést, a může
provést i jiné důkazy, než jsou navrhovány.
Provedením určitého důkazu mimo ústní
jednání může pověřit jednotlivého
soudce. Může též o provedení určitého
důkazu požádat jiný soud.
(2) O každém důkazu provedeném
mimo ústní jednání se sepíše
zápis, který podepíše soudce, zapisovatel
a ostatní zúčastněné osoby.
Výsledky takto prováděného dokazování
je třeba při ústním jednání
vždy sdělit.
(1) Za důkaz mohou sloužit všechny
prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav,
zejména výslech svědků, znalecký
posudek, zprávy a vyjádření orgánů
a právnických osob, listiny, ohledání,
jakož i výslech účastníků.
(2) Není třeba dokazovat skutečnosti
obecně známé nebo známé Ústavnímu
soudu z jeho úřední činnosti.
(3) Po zahájení řízení
lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že
později jej nebude možno provést vůbec
nebo jen s velkými obtížemi. Zajištění
důkazů provede soudce zpravodaj prostřednictvím
soudu, v jehož obvodu se ohrožený důkazní
prostředek nachází.
(1) Každý občan je povinen
se na předvolání dostavit k Ústavnímu
soudu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět
pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může
odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil
nebezpečí trestního stíhání
sobě nebo osobám blízkým.
(2) Závisí-li rozhodnutí
Ústavního soudu na posouzení skutečností,
k nimž je třeba odborných znalostí,
ustanoví po slyšení účastníků
jednoho nebo více znalců, které vyslechne
nebo jim uloží vypracovat písemně znalecký
posudek.
(1) Svědek nebo znalec se nemůže
odvolávat na svou povinnost mlčenlivosti stanovenou
právními předpisy, jestliže ho Ústavní
soud svým usnesením pro tento případ
povinné mlčenlivosti zprostil.
(2) Ústavní soud zprostí
svědka nebo znalce mlčenlivosti jen tehdy, jde-li
o povinnost k ochraně státního, hospodářského,
obchodního nebo služebního tajemství.
V ostatních případech šetří
povinnost mlčenlivosti, ledaže by svědci nebo
znalci byli osobami, v jejichž prospěch tato povinnost
svědčí, této povinnosti zproštění.
(1) Ústní jednání
může být odročeno jen z důležitých
důvodů, které musí být sděleny.
Odročuje-li se jednání, oznámí
předsedající zpravidla den, kdy se bude konat
další ústní jednání.
(2) Na začátku nového
ústavního jednání sdělí
předsedající obsah dosavadních přednesů
a provedených důkazů.
(1) Při poradě a hlasování
pléna mohou být přítomni jen soudci
a zapisovatel, při poradě a hlasování
senátu jen členové senátu a zapisovatel.
(2) Rozhoduje-li plénum, porady a
hlasování se mohou zúčastnit jen soudci,
kteří byli přítomni celému
ústnímu jednání, jež bezprostředně
předcházelo poradě a hlasování
pléna.
(1) Ve věci samé rozhoduje
Ústavní soud nálezem a v ostatním
věcech usnesením.
(2) Nálezy musí být
odůvodněny a musí obsahovat poučení,
že proti rozhodnutí Ústavního soudu
se nelze odvolat.
Návrh nálezu nebo usnesení
vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však přijat návrh,
který se podstatně liší od návrhu
soudce zpravodaje; vypracuje jej soudce, kterého
určí předsedající.
Nález se vyhlašuje vždy
veřejně jménem republiky. Jde-li o nález
pléna, vyhlašuje jej předseda Ústavního
soudu a jde-li o nález senátu, vyhlašuje jej
předseda senátu.
(1) Ve Sbírce zákonů České republiky (dále jen Sbírka zákonů") se vyhlašují nálezy, kterými Ústavní soud rozhodl:
a)o návrhu na zrušení
zákona nebo jiného právního předpisu
anebo jejich jednotlivých ustanovení podle
čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy,
b) o ústavní žalobě proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
c) o návrhu prezidenta republiky
na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny
a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy
podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy.
(2) Ve Sbírce zákonů
se vyhlašují výrok nálezu a taková
část odůvodnění, ze které
je zřejmé, jaký je právní názor
Ústavního soudu a jaké důvody k němu
vedly. Ústavní soud může rozhodnout,
že ve Sbírce zákonů nebude vyhlášeno
odůvodnění jeho nálezu ve věci
zrušení právního předpisu nebo
jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis
nebyl ve Sbírce zákonů nebo v předcházejících
obdobných sbírkách vyhlášen.
(3) Má-li právní názor
Ústavního soudu vyslovený v nálezu,
který se nevyhlašuje ve Sbírce zákonů,
všeobecný význam, může Ústavní
soud rozhodnout, že tento právní názor
bude uveřejněn ve Sbírce zákonů.
(4) Nálezy Ústavního
soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů,
předává redakci Sbírky zákonů
neprodleně po jejich písemném vyhotovení
předseda Ústavního soudu.
(1) Nálezy podle § 57 odst.
1 písm. a) jsou vykonatelné dnem jejich vyhlášení
ve Sbírce zákonů, pokud nerozhodne Ústavní
soud jinak.
(2) Nálezy podle § 57 odst.
1 písm. b) a c) a nálezy, kterými Ústavní
soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí
ve věci volby poslance nebo senátora podle
čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a v pochybnostech
o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti
výkonu funkcí poslance nebo senátora podle
čl. 87 odst. 1 písm. f) Ústavy, jsou vykonatelné
vyhlášením.
(3) Ostatní nálezy jsou vykonatelné
doručením jejich písemného vyhotovení
účastníkům.
(1) Všechny nálezy přijaté
Ústavním soudem v kalendářním
roce se uveřejňují ve Sbírce nálezů
a usnesení Ústavního soudu (dále jen
"Sbírka rozhodnutí"), vydávané
Ústavním soudem pro veřejnou potřebu
každoročně po skončení kalendářního
roku. Sbírka rozhodnutí může být
vydávána po částech během roku.
(2) Nálezy se ve Sbírce rozhodnutí
uspořádají v pořadí podle dne
jejich přijetí Ústavním soudem a takto
se také v rámci každého kalendářního
roku průběžně číslují.
(3) Z každého nálezu
se ve Sbírce rozhodnutí uveřejňují
jeho výrok a taková část odůvodnění,
ze které je zřejmé, jaký je právní
názor Ústavního soudu a jaké důvody
k němu vedly. Údaje o totožnosti účastníků
a vedlejších účastníků,
jejich zástupců, svědku a znalců se
neuveřejňují.
(4) Ve Sbírce rozhodnutí mohou
být uveřejněna i usnesení, jestliže
se na tom plénum usnese. Ustanovení odstavců
1 až 3 platí obdobně.
(5) Vydávání Sbírky
rozhodnutí řídí předseda Ústavního
soudu, který tím může pověřit
některého místopředsedu.
(6) Dokud nebyly nálezy nebo usnesení
určená k uveřejnění zveřejněny
ve Sbírce rozhodnutí, může do jejich
vyhotovení určeného pro Sbírku rozhodnutí
u Ústavního soudu každý nahlédnout.
(1) Nálezy a usnesení, upozornění
na vady návrhu, předvolání k ústnímu
jednání, a další vyrozumění
se účastníkům a jejich zástupcům
doručují do vlastních rukou.
(2) Vedlejším účastníkům
se nedoručují písemnosti podle odstavce 1,
pokud se týkají pouze účastníků
řízení.
(3) Jinak o způsobu doručení
rozhodne podle povahy věci soudce zpravodaj.
(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje
postup řízení zejména tím,
že se nedostaví bez vážného
důvodu k Ústavnímu soudu nebo neuposlechne
jeho příkazu, nebo kdo ruší pořádek,
nebo kdo učinil hrubě urážlivé
podání, může předseda Ústavního
soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, nebo předseda
senátu, rozhoduje-li ve věci senát, uložit
usnesením pořádkovou pokutu do výše
100 000 Kč.
(2) Uloženou pořádkovou
pokutu může ten, kdo ji uložil, dodatečně,
a to i po skončení řízení,
prominout.
(3) Pořádkové pokuty
připadají státu.
(1) Řízení před
Ústavním soudem nepodléhá soudním
poplatkům.
(2) Náklady řízení
vzniklé prováděním důkazů
před Ústavním soudem a náklady na
tlumočení se hradí z rozpočtu Ústavního
soudu.
(3) Náklady řízení
před Ústavním soudem, které vzniknou
účastníkovi, hradí účastník.
(4) Ústavní soud může
v odůvodněných případech podle
výsledků řízení usnesením
uložit některému účastníkovi,
aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi
jeho náklady řízení.
(5) Náklady účastníků
řízení jsou zejména hotové
výdaje účastníků a jejich zástupců,
ztráta na výdělku účastníků
a odměna za zastupování.
Pokud tento zákon nestanoví
jinak, použijí se pro řízení
před Ústavním soudem přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu
a předpisy vydané k jeho provedení.
(1) Návrh na zrušení zákona, nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn podat:
a) prezident republiky,
b) skupina nejméně 81 poslanců nebo skupina nejména 33 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) ten, kdo podal ústavní
stížnost za podmínek uvedených v §
74 tohoto zákona.
(2) Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy je oprávněn podat:
a) vláda,
b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejména 10 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) ten, kdo podal ústavní
stížnost za podmínek uvedených v §
74 tohoto zákona.
(3) Návrh na zrušení
právního předpisu nebo jeho jednotlivých
ustanovení vydaného obcí v její samostatné
působnosti může podat i přednosta okresního
úřadu a zastupitelstvo vyššího
územního samosprávného celku.
(4) Návrh na zrušení
zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení
je oprávněn podat též soud v souvislosti
se svou rozhodovací činností podle
čl. 95 odst. 2 Ústavy.
(5) Řízení o zrušení
zákona, jiného právního předpisu
nebo jejich jednotlivých ustanovení může
též zahájit plénum, jsou-li dány
důvody podle § 78 odst. 2.
(6) Návrh skupiny poslanců
nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm.
b) a odst. 2 písm. b) musí být
podepsán požadovaným počtem poslanců
nebo senátorů.
(7) Pokud se v tomto oddílu mluví
o zákonu, rozumí se jím též zákonné
opatření Senátu, které bylo schváleno
Poslaneckou sněmovnou podle čl. 33 odst. 5 Ústavy.
Ústavním zákonem se pro podání
návrhu na zahájení řízení
soudem v souvislosti s jeho rozhodovací činností
rozumí též mezinárodní smlouva
podle čl. 10 Ústavy.
Je-li k projednání téhož
návrhu dána příslušnost pléna
i senátu, nebo několika senátů, návrh
projedná a rozhodne o něm plénum.
(1) Návrh je nepřípustný,
jestliže zákon, jiný právní předpis
nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž
zrušení je navrhováno, pozbyly před
doručením návrhu Ústavnímu
soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce
zákonů nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem.
(2) Návrh je dále nepřípustný,
jestliže ústavní zákon, zákon
nebo meziárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy,
s nimiž jsou podle návrhu přezkoumávané
předpisy v rozporu, pozbyly před doručením
návrhu Ústavnímu soudu platnosti nebo dosud
nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů.
(1) Jestliže zákon, jiný
právní předpis nebo jejich jednotlivá
ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno,
pozbudou platnosti před skončením řízení
před Ústavním soudem, řízení
se zastaví.
(2) Řízení se rovněž
zastaví, jestliže pozbude platnosti ústavní
zákon nebo zákon, anebo jestliže přestane
být pro Českou republiku závazná mezinárodní
smlouva podle čl. 10 Ústavy, s nimiž je podle
návrhu zákon, jiný právní předpis
nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž
zrušení je navrhováno, v rozporu.
(1) Nebyl-li návrh odmítnut
a nezvzniknou-li v průběhu řízení
důvody pro zastavení řízení,
je Ústavní soud povinen návrh projednat a
rozhodnout o něm i bez dalších návrhů.
(2) Při rozhodování
posuzuje Ústavní soud obsah zákona nebo jiného
právního předpisu z hlediska jejich souladu
s ústavními zákony, mezinárodními
smlouvami podle čl. 10 Ústavy, popřípadě
zákony, jedná-li se o jiný právní
předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty
a vydány v mezích Ústavou stanovené
kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
Účastníkem řízení
je též ten, kdo zákon nebo jiný právní
předpis, jehož zrušení je navrhováno,
vydal; soudce zpravodaj mu neprodleně zašle návrh
na zahájení řízení s tím,
aby se k návrhu písemně vyjádřil
do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen.
(1) Dojde-li po provedeném řízení
Ústavní soud k závěru, že zákon
nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s
ústavním zákonem nebo mezinárodní
smlouvou podle čl. 10 Ústavy, nebo že jiný
právní předpis nebo jeho jednotlivá
ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem,
zákonem, nebo mezinárodní smlouvou podle
čl. 10 Ústavy, nálezem rozhodne, že
takový zákon nebo jiný právní
předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení
se zrušují dnem, který v nálezu určí.
(2) Dojde-li Ústavní soud
po provedeném řízení k závěru,
že nejsou dány důvody ke zrušení
zákona, jiného právního předpisu
nebo jejich jednotlivých ustanovení, návrh
zamítne.
(3) Jestliže k zákonu nebo k
jeho jednotlivým ustanovením, které Ústavní
soud ruší, byly vydány prováděcí
předpisy, Ústavní soud v nálezu současně
vysloví, které prováděcí předpisy,
popřípadě která jejich jednotlivá
ustanovení pozbývají současně
se zákonem platnosti.
(2) Byl-li na základě právního
předpisu, který byl zrušen, vydán soudem
v trestním řízení rozsudek, který
nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán,
je zrušení takového právního
předpisu důvodem pro obnovu řízení
podle ustanovení zákona o trestním řízení
soudním.
(2) Ostatní pravomocná rozhodnutí,
vydaná na základě právního
předpisu, který byl zrušen, zůstávají
nedotčena; práva a povinnosti podle takových
rozhodnutí však nelze vykonávat.
(3) Ustanovení odstavců 1
a 2 platí i v případech, kdy byly zrušeny
části právních předpisů,
popřípadě některá jejich ustanovení.
(4) Jinak práva a povinnosti z právních
vztahů vzniklých před zrušení
právního předpisu zůstávají
nedotčena.
(1) Ústavní stížnost jsou oprávněni podat:
a) fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"),
b) zastupitelstvo obce nebo vyššího
územního samosprávného celku (dále
jen "územní samosprávný celek")
podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže
tvrdí, že nezákonným zásahem
státu bylo porušeno zaručené právo
územního samosprávného celku na samosprávu.
(2) Ústavní stížnost
lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta
počíná dnem, kdy nabylo právní
moci rozhodnutí o posledním prostředku, který
zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75
odst. 1), a není-li takového prostředku,
dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem
ústavní stížnosti.
(3) Není-li v tomto zákoně
uvedeno jinak, platí pro ústavní stížnost
obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu
a pro toho, kdo ústavní stížnost podává
(dále jen "stěžovatel") obecná
ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.
(4) K ústavní stížnosti
musí být přiložena kopie rozhodnutí
o posledním prostředku, který zákon
k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1).
(1) Politická strana je oprávněna
podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j)
Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí
o jejím rozpuštění nebo jiné
rozhodnutí týkající se její
činnosti není ve shodě s ústavními
nebo jinými zákony.
(2) Návrh podle odstavce 1 lze podat
ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počíná
dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o
posledním prostředku, který zákon
k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1).
(3) V řízení o návrhu
podle odstavce 1 se postupuje podle tohoto oddílu.
Spolu s ústavní stížností
může být podán návrh na zrušení
zákona nebo jiného právního předpisu
anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž
uplatněním nastala skutečnost, která
je předmětem ústavní stížnosti,
jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou
v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní
smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě
se zákonem, jedná-li se o jiný právní
předpis.
(1) Ústavní stížnost
je nepřípustná, jestliže stěžovatel
nevyčerpal všechny procestní prostředky,
které mu zákon k ochraně jeho práva
poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje
návrh na povolení obnovy řízení.
(2) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížností, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže
a)stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo
b)v řízení o podaném
opravném prostředku podle odstavce 1 dochází
ke značným průtahům, z nichž
stěžovateli vzniká nebo může vzniknout
vážná a neodvratitelná újma.
(1) Účastníky řízení
o ústavní stížnosti jsou stěžovatel
a státní orgán nebo jiný orgán
veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní
stížnost směřuje.
(2) Vedlejšími účastníky
jsou ostatní účastníci předchozího
řízení, z něhož stížností
napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní
řízení, jsou vedlejšími účastníky
strany tohoto řízení.
(3) Ústavní soud může
přiznat postavení vedlejšího účastníka
i jiným osobám, které prokáží
právní zájem na výsledku řízení.
Ústavní stížnost
může stěžovatel vzít zpět
jen do okamžiku, než se Ústavní soud odebere
k závěrečné poradě; v takovém
případě Ústavní soud řízení
zastaví.
(1) Jestliže byl spolu s ústavní
stížností podán návrh na zrušení
právního předpisu podle § 74, senát
řízení přeruší a návrh
na zrušení právního předpisu
postoupí plénu k rozhodnutí podle
čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Přísluší-li
projednání ústavní stížnosti
plénu, projedná plénum i návrh na
zrušení jiného právního předpisu
podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.
(2) Dojde-li senát v souvislosti
s rozhodováním o ústavní stížnosti
k závěru, že zákon nebo jiný
právní předpis anebo jejich jednotlivá
ustanovení, jejichž uplatněním nastala
skutečnost, která je předmětem ústavní
stížnosti, jsou v rozporu s ústavním
zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.
10 Ústavy, popřípadě se zákonem,
jedná-li se o jiný právní předpis,
řízení přeruší a podá
návrh plénu na zrušení takového
právního předpisu podle čl. 87 odst.
1 písm. a) nebo b) Ústavy. Pokud k takovému
závěru dojde plénum v souvislosti s rozhodováním
o ústavní stížností, zahájí
a provede řízení podle čl. 87 odst.
1 písm. a) nebo b) Ústavy.
(1) Ústavní stížnost
nemá odkladný účinek. Návrh
podle § 73 odst. 1 proti rozhodnutí o rozpuštění
politické strany nebo pozastavení její činnosti
má odkladný účinek.
(2) Ústavní soud může
na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost
napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v
rozporu s důležitým veřejným
zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí
nebo uskutečnění oprávnění,
přiznaného rozhodnutím třetí
osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká při
odložení vykonatelnosti může vzniknout
jiným osobám.
(1) Směřuje-li ústavní
stížnost proti jinému zásahu orgánu
veřejné moci než je rozhodnutí, může
Ústavní soud k odvrácení hrozící
vážné škody nebo újmy, k zabránění
hrozícímu násilnému zásahu
nebo z jiného závažného veřejného
zájmu uložit orgánu veřejné moci,
aby v zásahu nepokračoval (předběžné
opatření).
(2) O předběžném
opatření může rozhodnout Ústavní
soud bez ústního jednání. Ve zvlášť
naléhavých případech nemusí
být k návrhu podle odstavce 1 vyžádáno
vyjádření ostatních účastníků
a vedlejších účastníků.
(3) Usnesení o předběžném
opatření pozbývá platnosti vyhlášením
nálezu Ústavního soudu ve věci, pokud
je Ústavní soud již dříve nezrušil,
protože pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.
Ústavní soud není vázán
skutkovým zjištěním učiněným
v předchozích řízeních.
(1) Ústavní soud rozhodne
nálezem, kterým ústavní stížnosti
zcela vyhoví nebo ústavní stížnost
zcela zamítne anebo ji zčásti vyhoví
a zčásti ji zamítne.
(2) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu:
a) jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, které ústavně zaručené právo nebo svoboda, a jaké ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo,
b) jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, v čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva na samosprávu, jaké ústavní zákony nebo zákony byly porušeny a jakým zásahem státu k tomuto porušení došlo, anebo
c) jde-li o návrh podle čl.
87 odst. 1 písm. j) Ústavy, v čem je rozhodnutí
o rozpuštění politické strany nebo jiné
rozhodnutí dotýkající se její
činnosti v rozporu s ústavními nebo jinými
zákony.
(3) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud:
a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo
b) jestliže porušení ústavně
zaručeného základního práva
nebo svobody spočívalo v jiném zásahu
orgánu veřejné moci než je rozhodnutí,
zakáže tomuto orgánu, aby v porušování
práva a svobody pokračoval a přikáže
mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před
porušením.
(4) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti zastupitelstva územního samosprávného celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, Ústavní soud:
a) zruší napadené rozhodnutí státního orgánu, nebo
b) jestliže porušení zaručeného
práva na samosprávu spočívalo v jiném
zásahu státu než je rozhodnutí, zakáže
příslušnému státnímu orgánu,
aby v porušování práva na samosprávu
pokračoval a přikáže mu, aby, pokud
je to možné, obnovil stav před porušením.
(5) Bylo-li vyhověno návrhu
politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm.
j) Ústavy, Ústavní soud napadené rozhodnutí
zruší.
(1) Odůvodňují-li to
osobní a majetkové poměry stěžovatele,
zejména nemá-li dostatečné prostředky
k placení nákladů spojených se zastoupením
(§ 29 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost
odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele
podaný před prvním ústním jednáním,
že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti
zaplatí stát.
(2) O návrhu rozhodne soudce zpravodaj
usnesením, které se doručuje stěžovateli
a zástupci. Vyhoví-li se zcela návrhu, nemusí
být usnesení odůvodněno.
(3) Náklady zastoupení hradí
Ústavní soud ze svého rozpočtu.
(4) Až do skončení řízení
může soudce zpravodaj usnesení podle odstavce
2 zrušit nebo změnit, a to popřípadě
i se zpětnou účinností, bude-li zjištěno,
že poměry stěžovatele postup podle odstavce
1 neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly.
(1) Náklady podle § 83 uhradí
Ústavní soud k rukám zástupce po skončení
řízení. Jestliže je to důvodné,
poskytne se zástupci na jeho žádost přiměřená
záloha.
(2) Přizná-li Ústavní
soud stěžovateli, jehož náklady zastoupení
platí stát (§ 83), náhradu nákladů
řízení, je ten, jemuž byla uložena
náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit
ji České republice v rozsahu, v jakém bylo
stěžovateli přiznáno právo na
zaplacení nákladů zastoupení. O tom
Ústavní soud rozhodne v usnesení o náhradě
nákladů řízení.
(3) Náhrada nákladů
tohoto řízení je příjmem státního
rozpočtu.
(1) Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (dále jen "opravný prostředek") je oprávněn podat:
a)poslanec, senátor případně volební strana za níž poslanec nebo senátor kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen,
b)ten, jehož volební stížnosti
podle volebního zákona bylo vyhověno, proti
rozhodnutí příslušné komory
Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření
platnosti volby poslance nebo senátora.
(2) Opravný prostředek lze
podat do 10 dnů ode dne, kdy bylo osobě oprávněné
podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí
podle odstavce 1.
O opravném prostředku podle
§ 85 koná Ústavní soud vždy ústní
jednání.
Pro opravný prostředek jinak
platí obecná ustanovení tohoto zákona
o návrhu na zahájení řízení
a pro toho, kdo opravný prostředek podává,
obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.
(1) Účastníkem řízení
o opravném prostředku je též orgán,
který přijal rozhodnutí, že poslanec
nebo sentáor byl nebo nebyl platně zvolen.
(2) Podal-li opravný prostředek
podle § 85 odst. 1 písm. a) poslanec nebo senátor,
je vedlejším účastníkem řízení
volební strana, za kterou tento poslanec nebo senátor
kandidoval. Podala-li takovýto opravný prostředek
volební strana, je vedlejším účastníkem
řízení poslanec nebo senátor, jehož
se opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm.
a) týká.
(3) Vedlejšími účastníky
řízení o opravném prostředku
podle § 86 odst. 1 písm. b) jsou poslanec nebo senátor,
proti ověření jejichž volby opravný
prostředek směřuje.
Opravný prostředek proti rozhodnutí
ve věci ověření volby poslance nebo
senátora nemá odkladný účinek.
(1) V případě opravného
prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a) Ústavní
soud řízení zastaví, jestliže
poslanec nebo senátor, jehož se opravný
prostředek týká, zemřel, nebo jestliže
ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět.
(2) V případě opravného
prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) Ústavní
soud řízení zastaví, jestliže
ten, kdo opravný prostředek podal jej vzal zpět,
nebo jestliže poslanec nebo senátor o platnost jehož
volby se jedná, zemřel, nebo se vzdal mandátu.
(1) Ústavní soud rozhodne
nálezem, kterým opravnému prostředku
vyhoví anebo jej zamítne.
(2) Vyhoví-li Ústavní soud opravnému prostředku, vysloví v nálezu
a)že poslanec nebo sentáor byl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a), nebo
b)že poslanec nebo senátor nebyl
platně zvolen rozhodoval-li o opravném prostředku
podle § 85 odst. 1 písm. b).
(3) Vyhlášením nálezu
podle § 56, kterým Ústavní soud vyhověl
opravnému prostředku, pozbývají platnosti
rozhodnutí jiných orgánů, která
tomuto nálezu odporují.
(4) O výroku nálezu vystaví
předsedající osvědčení,
které předá přítomným
účastníkům a vedlejším
účastníkům.
(1) V pochybnostech, zda mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, jsou oprávněni podat návrh Ústavnímu soudu, aby zjistil, zda mandát poslance nebo senátora zanikl:
a) poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde,
b) předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance nebo předseda Senátu, jde-li o senátora,
c) skupina nejméně 20
poslanců, jde-li o poslance, nebo skupina nejméně
10 senátorů, jde-li o senátora.
(2) Ustanovení § 64 odst. 6
platí obdobně.
Účastníkem řízení
o tom, zda zanikl mandát poslance nebo senátora,
je vždy poslanec nebo senátor, o jehož mandát
jde, a předseda Poslanecké sněmovny, jde-li
o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora,
i když nejsou navrhovateli.
(1) O návrhu podle § 92 odst.
1 koná Ústavní soud vždy ústní
jednání.
(2) Ústavní soud řízení
zastaví, jestliže navrhovatel vzal svůj návrh
zpět anebo jestliže poslanec nebo senátor,
o jehož mandát jde, zánik mandátu uznal
nebo jestliže zemřel.
(1) Ústavní soud nálezem
rozhodne, že mandát poslance nebo senátora
zanikl z důvodů uvedených v čl. 25
písm. d) nebo f) Ústavy anebo vysloví, že
tvrzené skutečnosti, které by byly důvodem
zániku mandátu podle čl. 25 písm.
d) nebo f) Ústavy, nebyly dány.
(2) O výroku nálezu vystaví
předsedající osvědčení,
které předá přítomným
účastníkům.
Velezradu pro účely tohoto
zákona rozumí se jednání prezidenta
republiky směřující proti svrchovanosti
a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému
řádu či lidským právům
a základním svobodám nebo proti vážnosti
a důstojnosti jeho úřadu, jestliže jím
způsobí zvlášť závažný
následek.
(1) Ústavní soud podle čl.
87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě
žaloby Senátu rozhoduje, zda se prezident republiky
dopustil velezrady. Řízení je zahájeno
doručením žaloby Ústavnímu soudu.
(2) Ústavní žaloba proti
prezidentu republiky podle čl. 65 odt. 2 Ústavy
(dále jen "ústavní žaloba")
musí obsahovat přesné vylíčení
jednání, kterým se měl prezident republiky
dopustit velezrady, spolu s uvedením důkazů,
o které se ústavní žaloba opírá.
(3) Ústavní žalobu
projedná Ústavní soud přednostně
před ostatními návrhy.
(4) Obecná ustanovení hlavy
prvé této části zákona pro
řízení o ústavní žalobě
neplatí s výjimkou ustanovení § 36 až
43, § 52 až 59 a § 61.
§ 98
Zastavení řízení
(1) Jestliže bylo Ústavnímu
soudu, dříve než se odebral k závěrečné
poradě, doručeno usnesení Senátu,
kterým ústavní žalobu odvolává,
Ústavní soud řízení zastaví.
(2) Ústavní soud řízení
zastaví také tehdy, jestliže prezident republiky
po jeho zahájení zemřel. Požádá-li
o pokračování řízení
manžel nebo příbuzný v řadě
přímé do jednoho měsíce, v
řízení se pokračuje.
(3) Okolnost, že se prezident republiky
po zahájení řízení vzdal svého
úřadu, není důvodem k zastavení
řízení.
Za Senát v řízení
o ústavní žalobě před Ústavním
soudem jedná jeho předseda nebo osoba, kterou tím
Senát pověří.
Prezident republiky, proti kterému
byla podána ústavní žaloba, má
právo zvolit si jednoho nebo více obhájců;
alespoň jeden z nich musí být advokátem.
(1) Soudce zpravodaj podle potřeby
doplní šetření provedené senátem
a připraví ústní jednání.
(2) O ústavní žalobě
koná Ústavní soud vždy ústní
jednání.
Ústavní soud doručí
prezidentovi republiky ústavní žalobu a současně
vyrozumí prezidenta republiky a zástupce Senátu
o době a místě konání ústního
jednání a to zejména deset dnů předem.
Přitom prezidenta republiky upozorní, že bude
jednáno v jeho nepřítomnosti, nedostaví-li
se bez řádné omluvy k jednání
nebo se bez dostatečného důvodu v průběhu
jednání předčasně vzdálí.
(1) Ústní jednání
zahájí předsedající sdělením
věci, která bude projednávána, poté
zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k ústnímu
jednání předvolány nebo o něm
vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost.
(2) Pokládá-li se prezident
republiky nebo zástupce Senátu (dále jen
"strany") opatřením předsedajícího
při řízení jednání zkrácen,
může žádat, aby rozhodlo plénum.
(3) Pokud se některá z předvolaných
osob nedostavila, rozhodne Ústavní soud po slyšení
stran, zda je možno ústní jednání
provést nebo zda je nutno je odročit.
(4) Po provedení úkonů
podle předchozích ustanovení přednese
na výzvu předsedajícího zástupce
Senátu ústavní žalobu. Po přednesení
žaloby dá předsedající prezidentu
republiky a jeho obhájcům možnost se k ní
vyjádřit; poté se provede důkazní
řízení.
(5) Prezident republiky, jeho obhájci
a zástupce senátu mají právo vyjádřit
se k prováděným důkazům, klást
svědkům a znalcům otázky a podávat
návrhy na doplnění dokazování.
(6) Není-li dalších důkazních
návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další
důkazy již prováděny nebudou, ukončí
předsedající důkazní řízení
a dá zástupci Senátu a poté prezidentovi
republiky a jeho obhájcům možnost pronést
závěrečnou řeč. Poté
se Ústavní soud odebere k závěrečné
poradě.
(7) Shledá-li Ústavní
soud vzhledem k závěrečným řečem
anebo při závěrečné poradě,
že je nutno objasnit další okolnosti,
může se usnést, že dokazování
bude doplněno a v řízení dále
pokračuje.
(8) Po doplnění dokazování
dá předsedající znovu slovo zástupci
Senátu a prezidentu republiky a jeho obhájcům
k závěrečným řečem.
(1) Po ukončení ústního
jednání Ústavní soud buď ústavní
žalobě vyhoví a rozhodne, že se prezident
republiky dopustil velezrady, anebo ho ústavní žaloby
zprostí.
(2) Jakmile byl nález, kterým
bylo ústavní žalobě vyhověno,
vyhlášen podle § 56, ztrácí prezident
republiky prezidentský úřad a způsobilost
jej znovu nabýt. Nárok na prezidentský plat
po skončení výkonu funkce podle zvláštního
zákona mu nenáleží.
(3) O výroku nálezu vystaví
předsedající osvědčení,
které předá přítomným
stranám.
(1) Ten, kdo se podle nálezu Ústavního soudu dopustil velezrady, může požádat Ústavní soud, aby řízení o ústavní žalobě bylo obnoveno
a) jestliže takový nález Ústavního soudu byl ovlivněn tresným činem jiné osoby,
b) uvede-li nové skutečnosti
nebo důkazy, které bez své viny nemohl uplatnit
v původním řízení a které
samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi
a důkazy známými již dříve
by mohly vést k tomu, že by byl ústavní
žaloby zproštěn.
(2) Po smrti osoby, uvedené v odstavci
1 mohou o obnovu řízení o ústavní
žalobě požádat její manžel
nebo příbuzný v řadě přímé.
O žádosti o obnovu řízení
podle § 105 rozhoduje Ústavní soud bez ústního
jednání. Obnovené řízení
se koná na základě původní
ústavní žaloby.
Byla-li osoba uvedená v § 105
odst. 1 v obnovém řízení ústavní
žaloby zproštěna, nenabývá ztraceného
prezidentského úřadu.
Pokud tento zákon nestanoví
jinak, použijí se pro řízení
o ústavní žalobě přiměřeně
ustanovení trestního žádu o řízení
před soudem.
(1) Usnesou-li se Poslanecká sněmovna
a Senát podle čl. 66 Ústavy, že prezident
republiky nemůže ze závažných důvodů
vykonávat svůj úřad, je prezident
republiky oprávněn navrhnout Ústavnímu
soudu, aby toto usnesení zrušil.
(2) Návrh podle odstavce 1 je prezident
republiky oprávněn podat ode dne přijetí
usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu
podle čl. 66 Ústavy do 10 dnů poté,
co podle usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu
již může svůj úřad vykonávat.
Prezident republiky může do
okamžiku, než se Ústavní soud odebere
k závěrečné poradě, vzít
návrh podle § 109 zpět. V takovém případě
Ústavní soud řízení zastaví.
Ústavní soud řízení též
zastaví, jestliže prezident republiky zemřel.
Účastníky řízení
jsou též Poslanecká sněmovna a Senát.
Poslanecká sněmovna a Senát
předloží Ústavnímu soudu neprodleně
na jeho výzvu doklady, z nichž jejich usnesení
vychází a navrhnout případně
další důkazy o tom, že prezident republiky
v době přijetí usnesení a jeho trvání
nemohl, popřípadě nemůže ze závažných
důvodů svůj úřad vykonávat.
Ústní jednání
o návrhu prezidenta republiky podle § 109 zahájí
Ústavní soud nejpozději do 5 dnů ode
dne, kdy mu byl doručen.
Ústavní soud může
na návrh prezidenta republiky jako předběžné
opatření pozastavit výkon pravomocí
podle čl. 66 Ústavy a pozastavit vyhlášení
(čl. 52 Ústavy) dosud nevyhlášených
zákonů, ke kterým prezident republiky nemohl
užít své právo podle čl. 50 odst.
1 Ústavy.
(1) Ústavní soud rozhodne
o návrhu podle § 109 do 15 dnů od jeho doručení.
(2) Ústavní soud rozhodne,
zda v době přijetí usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy
prezident republiky nemohl svůj úřad ze závažných
důvodů vykonávat, popřípadě
do kdy taková překážka výkonu
úřadu trvala.
(3) Rozhodne-li Ústavní soud,
že v době přijetí usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy
nebyly závažné důvody, pro které
by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad,
nebo že v době trvání takového
usnesení pominuly, zruší svým nálezem
takové usnesení Poslanecké sněmovny
a Senátu zcela nebo pro odpovídající
dobu.
(4) Rozhodne-li Ústavní soud,
že v době přijetí usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu byly závažné
důvody, pro které prezident republiky nemohl vykonávat
svůj úřad a že do dne přijetí
nálezu Ústavního soudu nepominuly,
návrh prezidenta republiky na zrušení usnesení
Poslanecké sněmovny a Senátu zamítne.
Úkony, vykonané namísto
prezidenta republiky předsedou vlády nebo předsedou
Poslanecké sněmovny, popřípadě
předsedou Senátu podle čl. 66 Ústavy
v době, kdy podle zjištění Ústavního
soudu nebyly závažné důvody, pro které
by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad,
nepozbývají platnosti.
Mezinárodním soudem se pro
účely tohoto zákona rozumí mezinárodní
orgán oprávněný rozhodovat o stížnostech
proti porušení lidských práv a základních
svobod, jehož rozhodnutí jsou v České
republice závazná podle ratifikovaných a
vyhlášených mezinárodních smluv
o lidských právech a základních svobodách,
jimiž je Česká republika vázána.
Rozhodl-li mezinárodní soud
na základě stížnosti mu podané,
že zásahem orgánu veřejné moci
České republiky bylo porušeno ústavně
zaručené právo nebo svoboda fyzické
nebo právnické osoby, a jestliže takové
porušení spočívá v platném
právním předpisu, podá vláda
Ústavnímu soudu návrh na zrušení
takového právního předpisu nebo jeho
jednotlivých ustanovení, pokud jeho zrušení
nebo změnu nemůže zajistit jiným způsobem.
Ústavní soud postupuje v tomto
řízení přiměřeně
podle prvého oddílu této hlavy.
(1) V řízení ve sporech
o rozsah kompetencí státních orgánů
a orgánů územní samosprávy
podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy
Ústavní soud rozhoduje spory mezi státními
orgány a orgány územníchi samosprávných
celků o příslušnost vydat rozhodnutí
nebo činit opatření nebo jiné zásahy
(dále jen "rozhodnutí") ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení
(dále jen "kompetenční spory").
(2) Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu je oprávněn podat
a) státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným celkem nebo v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem,
b) zastupitelstvo územního
samosprávného celku v kompetenčním
sporu mezi územním samosprávným celkem
a státem nebo v kompetenčním sporu mezi územními
samosprávnými celky navzájem.
Účastníky řízení
ve věcech kompetenčních sporů jsou
též státní orgány a územní
samosprávné celky, které jsou uvedeny v návrhu
na zájení řízení, nebo
které tvrdí, že jsou příslušné
vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu,
anebo které takovou kompetenci popírají.
(1) Návrh je nepřípustný,
přísluší-li rozhodovat o kompetenčním
sporu jinému orgánu podle zvláštního
zákona.
(2) Návrh je dále nepřípustný,
přísluší-li rozhodovat o kompetenčním
sporu orgánu společně nadřízenému
orgánům, mezi nimiž kompetenční
spor vznikl.
Nebyl-li návrh podle § 120 odst.
2 odmítnut, může jej navrhovatel vzít
zpět jen se souhlasem Ústavního soudu; v
takovém případě soud řízení
zastaví.
(1) Ústavní soud nálezem
rozhodne, který orgán je příslušný
vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení.
(2) Jde-li o kompetenční spor
mezi státním orgánem a územním
samosprávným celkem, Ústavní soud
rozhodne, zda věc spadá do kompetence státu
nebo územní samosprávy.
(1) Jestliže orgán, který
je účastníkem řízení
v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí ve
věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení a podle Ústavního soudu
je k vydání takového rozhodnutí příslušný
jiný orgán. Ústavní soud svým
nálezem takové rozhodnutí zruší.
(2) Jestliže orgán, který
je účastníkem řízení
v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí, které
svoji kompetenci popřel, a podle zjištění
Ústavního soudu je k vydání rozhodnutí
ve věci příslušný, Ústavní
soud takové rozhodnutí svým nálezem
zruší.
Základní plat soudce Ústavního
soudu činí 25 000 Kč.
Funkční příplatek náleží
a) předsedovi Ústavního soudu ve výši 6 000 Kč měsíčně,
b) místopředsedovi Ústavního
soudu ve výši 4 000 Kč měsíčně.
Vedle platu náleží paušální náhrada věcných nákladů spojených s výkonem funkce v této měsíční výši:
| předsedovi Ústavního soudu | 9 000 Kč |
| místopředsedovi Ústavního soudu | 8 000 Kč |
| soudci | 5 000 Kč. |
(1) Základní plat a funkční
příplatek podléhají dani z příjmů.
Paušální náhrada dani nepodléhá.
(2) Požitky podle § 126 až
128 jsou splatné pozadu za měsíční
období.
(1) Předseda Ústavního soudu má právo na
a) bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,
b) bezplatné zřízení
a používání jedné účastnické
telefonní stanice k zajištění okamžité
dosažitelnosti v kterékoliv době.
(2) Místopředseda Ústavního soudu má právo na
a) bezplatné používání
služebního vozidla s přiděleným
řidičem i bez něho k výkonu funkce
nebo v souvislosti s ním a k umožnění
styku s rodinou,
b) bezplatné zřízení
a používání jedné účastnické
telefonní stanice k zajištění okamžité
dosažitelnosti v kterékoliv době.
(3) Soudce může bezplatně
užívat prostředků veřejné
hromadné dopravy na území České
republiky.
(4) Soudce má po dobu výkonu
funkce právo užívat přiměřeně
vybavený byt v sídle Ústavního soudu.
(5) Soudci náleží
v kalendářním roce, v němž skutečně
vykonával práci v této funkci nejméně
po dobu devíti měsíců, další
základní plat.
(6) Do doby skutečného
výkonu funkce podle odstavce 5 se započítává
doba dovolené na zotavenou.
(7) Další plat podle odstavce
5 je splatný ve výplatním termínu
stanoveném pro výplatu platu za měsíc
listopad. Vznikne-li nárok až v prosinci, je další
plat splatný spolu s platem za tento měsíc.
(8) V době, kdy soudce nevykonává
funkci pro nemoc, náleží mu základní
plat, nejdéle však po dobu šesti měsíců;
po tuto dobu mu nenáleží dávky nemocenského
pojištění.
Platové poměry asistenta
se řídí zvláštním předpisem).
Soudce je kárně odpovědný
za kárné provinění.
(1) Kárným proviněním
je jednání, jímž soudce snižuje
vážnost a důstojnost své funkce nebo
ohrožuje důvěru v nezávislé a
nestranné rozhodování Ústavního
soudu, jakož i jiné zaviněné porušení
povinností soudce.
(2) Kárným proviněním
je též jednání, které má
znaky přestupku podle zvláštních předpisů.
(1) O zahájení kárného
řízení rozhoduje předseda Ústavního
soudu usnesením. Usnesení musí být
odůvodněno a doručuje se soudci, proti němuž
se kárné řízení zahajuje.
(2) O zahájení kárného
řízení s předsedou ústavního
soudu se může usnést plénum na společný
návrh nejméně tří soudců.
(3) Kárné řízení
lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy k jednání,
které je důvodem k zahájení kárného
řízení, došlo.
Po dobu kárného řízení
pro kárné provinění podle § 133
odst. 1 nemůže soudce činit žádné
úkony související s výkonem soudcovské
funkce. Je-li soudce předsedou senátu nebo členem
senátu, určí předseda Ústavního
soudu, který z ostatních soudců bude zastupujícím
členem senátu. Je-li soudce předsedou Ústavního
soudu, vykonává jeho funkci místopředseda.
Ustanovení § 135 platí
obdobně pro dobu, po kterou je proti soudci vedeno trestní
stíhání.
(1) Usnesení předsedy Ústavního
soudu o zahájení kárného řízení
se předloží plénu.
(2) Soudci, proti kterému bylo kárné
řízení zahájeno, musí být
umožněno vyjádřit se k důvodům
usnesení o zahájení kárného
řízení a zúčastnit se jednání
pléna v této věci s výjimkou porady
a hlasování.
Pro dokazování v kárném
řízení se použijí přiměřeně
příslušná ustanovení zákona
o trestním řízení soudním.
(1) Plénum kárné řízení
zastaví, neshledá-li je důvodným.
V téže věci kárné řízení
již nelze zahájit.
(2) Pokud kárné řízení
nebylo zastaveno, zvolí plénum ze svého středu
pětičlenný kárný senát,
který věc projedná a rozhodne.
(1) Kárný senát si
na svém prvním jednání zvolí
ze svých členů předsedu, který
řídí jeho jednání. Kárný
senát je způsobilý jednat a usnášet
se, jsou-li přítomni všichni jeho členové;
usnáší se většinou hlasů.
Ustanovení § 20 platí obdobně.
(2) Při rozhodování
je kárný senát vázán důvody
kárného řízení uvedenými
v usnesení o jeho zahájení.
(3) Soudce, se kterým je kárné
řízení vedeno, má právo zúčastnit
se jednání kárného senátu s
výjimkou porady a hlasování, vyjádřit
se k důvodům kárného řízení
a k prováděným důkazům, klást
svědkům a znalcům otázky a podávat
návrhy na doplnění dokazování.
Kárný senát rozhodne
tak, že jednání, uvedené v usnesení
o zahájení kárného řízení,
soudci vytkne, anebo kárné řízení
zastaví, nebylo-li kárné provinění
prokázáno.
(1) Proti usnesení kárného
senátu o zastavení kárného řízení
mohou podat do 15 dnů ode dne jeho duručení
námitky předseda Ústavního soudu,
popřípadě soudci, kteří podali
návrh na zahájení kárného řízení
podle § 134 odst. 2. O námitce rozhodne plénum
tak, že usnesení kárného senátu
buď potvrdí, nebo je zruší a vrátí
mu věc k novému projednání; pokyny
pléna k doplnění řízení
je kárný senát vázán.
(2) Jestliže proti usnesení
kárného senátu uvedenému v odstavci
1 námitky podány nebyly anebo jestliže plénum
takové usnesení potvrdilo, hledí se na soudce,
jako by s ním kárné řízení
nebylo zahájeno. V téže věci kárné
řízení již nelze zahájit.
(3) Proti usnesení kárného
senátu, kterým bylo soudci jeho jednání
vytknuto, může do 15 dnů ode dne jeho doručení
podat tento soudce námitky. O námitkách rozhodne
plénum tak, že buď usnesení kárného
senátu potvrdí, nebo je zruší, popřípadě
vrátí mu věc k novému projednání;
pokyny pléna k doplnění řízení
je kárný senát vázán.
Jiná rozhodování
§ 143
Podle této části se postupuje přiměřeně též při rozhodování o tom, zda
a) soudce vykonává funkci nebo jinou výdělečnou činnost, která není s funkcí soudce slučitelná,
b) je soudce členem politické strany nebo politického hnutí,
c) se soudce nezúčastňuje
jednání Ústavního soudu po dobu delší
jednoho roku.
(1) Pokud se v kárném řízení
prokázalo, že se soudce dopustil takového jednání,
že jeho další setrvání ve funkci
by bylo v rozporu s posláním Ústavního
soudu a s postavením jeho soudců, a jestliže
proti usnesení kárného senátu,
kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto,
nebyly podány námitky, anebo jestliže plénum
takové usnesení potvrdilo, plénum
rozhodne, zda soudci jeho funkce zaniká. Návrh
na takové usnesení může podat
předseda kárného senátu.
(2) K usnesení podle odstavce 1 je
třeba souhlasu nejména 11 soudců. O návrhu
může plénum jednat a usnášet se,
je-li přítomno alespoň 12 soudců.
(1) Jestliže k zásahu orgánu veřejné moci)
a) České republiky nebo
b) České a Slovenské Federativní Republiky v oboru působnosti, kterou podle ústavních a jiných zákonů od 1. ledna 1993 převzaly orgánů České republiky),
došlo před 1. lednem 1993 a
jestliže lhůta pro podání ústavního
stížnosti k Ústavnímu soudu České
a Slovenské Federativní Republiky stanovená
v § 55 odst. 3 zákona č. 491/1991 Sb. započala
po 2. listopadu 1992, lze proti takovému zásahu
podat ústavní stížnost k Ústavnímu
soudu do 60 dnů ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(2) Zjistí-li Ústavní
soud, že ústavní stížnost nesměřuje
proti zásahu orgánu veřejnosti moci uvedenému
v odstavci 1, řízení zastaví.
(1) Ústavní stížnost
nebo návrh podle § 72 odst. 1 lze za podmínek
stanovených tímto zákonem podat i proti zásahům
orgánů veřejné moci, k nimž došlo
od 1. ledna 1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(2) Pro lhůtu k podání
ústavní stížnosti nebo návrhu
podle odstavce 1 platí obdobné ustanovení
§ 72 odst. 2 nebo § 73 odst. 2 s tím, že
lhůta k jejich podání, která by jinak
započala přede dnem, kdy tento zákon nabyl
účinnosti, začíná teprve tímto
dnem.
Ústavní stížnosti,
které byly podle předpisů o Ústavním
soudu České a Slovenské Federativní
Republiky k němu podány před 1. lednem 1993
a o nichž tento Ústavní soud nerozhodl, projedná
Ústavní soud a rozhodne o nich, pokud jde o zásahy
orgánů veřejné moci uvedené
v § 145 odst. 1.
(1) Ústavní stížnost
podle § 145 až 147 Ústavní soud projedná
a rozhodne o ní podle tohoto zákona.
(2) Při zjišťování,
zda byla porušena ústavně zaručená
základní práva a svobody stěžovatele),
vychází Ústavní soud z Listiny základních
práv a svobod) a z mezinárodních
smluv o lidských právech a základních
svobodách jimiž je Česká republika
vázána.
Ústavní soud se ujímá
činnosti složením slibu dvanáctého
soudce. Předseda Ústavního soudu svolá
soudce k zasedání ve lhůtě do 15 dnů
od složení slibu dvanáctého soudce.
Do doby jmenování předsedy a místopředsedů
Ústavního soudu plní funkci předsedy
Ústavního soudu a místopředsedů
Ústavního soudu věkem nejstarší
soudci.
Tento zákon nabývá
účinnosti dnem vyhlášení.",
II. zmocňuje zpravodaje výboru,
aby spolu se zpravodaji ostatních výborů,
které návrh projednaly, vypracovali společnou
zprávu, která bude předložena schůzi
Poslanecké sněmovny Parlamentu.
K bodu 3:
Vládní návrh zákona,
kterým se mění a doplňuje občanský
soudní řád (tisk 229) odůvodnil ministr
spravedlnosti České republiky JUDr. Jiří
NOVÁK.
Zpravodajskou zprávu přednesla
posl. JUDr. Anna RÖSCHOVÁ.
Po rozpravě výbor doporučil
Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vyslovila
souhlas s návrhem s připomínka k čl.
I bodu 10, 15, 16. k § 114, 156, 168, 178, 200f, 205, 212,
239 a 268 a k čl. IV (z 14 přítomných
poslanců 14 hlasovalo pro).
Po odůvodnění ministra
spravedlnosti JUDr. Jiřího Nováka, zpravodajské
zprávě posl. JUDr. Anny Röschové a po
rozpravě
ústavně právní
výbor
I.doporučuje Poslanecké
sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s návrhem
s těmito připomínkami:
k čl. I
k bodu 10 - § 53 odst. 1
za slova "se nedostaví"
vložit slova "bez vážného důvodu",
za bod 15 vložit nový bod 16 tohoto znění:
"16.§ 114 odst. 2 písm. a) věta druhá zní:
"Může též odpůrci
uložit, aby se ve věci vyjádřil písemně
a připojil listinné důkazy, jichž se
dovolává.",
ostatní body přečíslovat,
k dosavadnímu bodu 16 - § 120 odst. 1
věta druhá zní: "Soud
rozhoduje, které z navrhovaných důkazů
provede, a to tak, aby skutkový stav věci byl zjištěn
co nejúplněji.",
k dosavadnímu bodu 16 - § 120 odst. 3
vypustit větu "Soud může
též vzít za svá skutková zjištění
shodná tvrzení účastníků.",
k dosavadnímu bodu 16 - § 120
vložit nový odst. 4 tohoto znění:
"(4) Soud může též vzít za
svá skutková zjištění shodná
tvrzení účastníků.",
za dosavadní bod 18 vložit nový bod tohoto znění:
"V § 156 odst. 2 v první
větě slova "na dobu tří dnů"
nahradit slovy "na dobu deseti kalendářních
dnů".",
za dosavadní bod 19 vložit nový bod tohoto znění:
"V § 168 odst. 2 se za slovo "odvolání"
vkládají slova "nebo dovolání".",
za dosavadní bod 20 vložit nový bod tohoto znění:
"V § 178 odst. 2 věta první
zní: "O vhodnosti a účelnosti navržených
nebo zamýšlených opatření soud
zpravidla zjistí názor orgánu péče
o děti a orgánu obce, které jsou obeznámeny
s poměry.",
za dosavadní bod 21 vložit nový bod tohoto znění:
"V § 200f slova "do zákonodárných
sborů nebo do orgánů místní
samosprávy" nahradit slovy "do Poslanecké
sněmovny, Senátu nebo zastupitelstev územních
samosprávných celků".",
za dosavadní bod 22 vložit nový bod tohoto znění:
"Do § 205 vložit nový odst. 3 tohoto znění:
"(3) Odvolání proti rozsudku
pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání
lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny
předpoklady pro jejich vydání (§ 153a,
§ 153b).".",
za dosavadní bod 23 vložit nový bod tohoto znění:
"Do § 212 vložit nový odst. 2 tohoto znění:
"(2) Bylo-li rozhodnuto rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání přezkoumá odvolací soud věc jen z hlediska, zda byly splněny podmínky § 153a a § 153b."
Dosavadní odstavce 2 až 4 označit
jako odstavce 3 až 5.",
za dosavadní bod 27 vložit nový bod tohoto znění:
"Do § 239 vložit nový odst. 3 tohoto znění:
"(3) Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208)."
Dosavadní odst. 3 se označuje
jako odst. 4.",
za dosavadní bod 28 vložit nový bod tohoto znění:
"V § 268 odst. 1 písm.
g) doplnit větu za středníkem: "bylo-li
právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání,
bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže
právo zaniklo před vydáním tohoto
rozsudku;.","
čl. IV zní:
"Tento zákon nabývá
účinnosti dnem 1. září 1993.",
II.zmocňuje zpravodajku výboru,
aby spolu se zpravodaji ostatních výborů,
které návrh projednaly, vypracovali společnou
zprávu, která bude předložena schůzi
Poslanecké sněmovny Parlamentu.
K bodu 4:
Místopředseda vlády
České republiky a ministra financí ing. Ivan
Kočárník, CSc., zaslal předsedovi
výboru dopis čj. GŘC/31 830/93/68, týkající
osvobození poslanců od celní kontroly.
Po rozpravě výbor zmocnil předsedu výboru, aby odpověděl na dopis místopřesedy vlády a ministra financí ČR ing. Ivana Kočárníka, CSc., čj. GŘC/31 830/93/68, týkající osvobození poslanců od celní kontroly, s tím, že by odpověď měla obsahovat následující stanovisko ústavně právní výboru:
-současná právní úprava neumožňuje jiný výklad, než že dovoz, vývoz a tranzit zboží poslanci nepodléhá celní kontrole v důsledku poslanecké imunity se všemi z toho vyplývajícími důsledky,
-výbor považuje tento stav za nesprávný a má za to, že je nezbytné urychleně jej změnit, avšak tak, aby zákaz kontroly celními orgány při jakýchkoliv cestách poslanců byl zachován,
-výbor nedospěl k jednoznačnému stanovisku o tom, zda má být od cla osvobozeno jen některé zboží nebo žádné zboží,
-v projednávané legislativní
změně by mělo být zabráněno
možnosti využít osobození od cla v rámci
případných podnikatelských aktivit
poslanců.
Po úvodním slově předsedy
výboru posl. JUDr. Miloslava Výborného a
po rozpravě
ústavně právní
výbor
zmocňuje předsedu výboru, aby odpověděl na dopis místopředsedy vlády a ministra financí České republiky ing. Ivana Kočárníka, CSc., čj. GŘC/31 830/93/68, týkající osvobození poslanců od celní kontroly, s tím, že by odpověď měla obsahovat následující stanovisko ústavně právní výboru:
-současná právní úprava neumožňuje jiný výklad, než že dovoz, vývoz a tranzit zboží poslanci nepodléhá celní kontrole v důsledku poslanecké imunity se všemi z toho vyplývajícími důsledky,
-výbor považuje tento stav za nesprávný a má za to, že je nezbytné urychleně jej změnit, avšak tak, aby zákaz kontroly celními orgány při jakýchkoliv cestách poslanců byl zachován,
-výbor nedospěl k jednoznačnému stanovisku o tom, zda má být od cla osvobozeno jen některé zboží nebo žádné zboží,
-v projednávané legislativní
změně by mělo být zabráněno
možnosti využít osobození od cla v rámci
případných podnikatelských aktivit
poslanců.