| Přítomni: | posl. Marek BENDA, JUDr. František KAČENKA, Petr KOHÁČEK, MUDr. Milena KOLÁŘOVÁ, ing. Ivan MAŠEK, Eva MATOUŠKOVÁ, JUDr. Jan NAVRÁTIL, ing. Ladislav NEDOROST, JUDr. Libor NOVÁK, Miroslav NOVOTNÝ, JUDr. ing. Pavel PETRŽÍLEK, JUDr. Anna RÖSCHOVÁ, JUDr. Miloslav VÝBORNÝ, JUDr. Jiří VYVADIL, JUDr. Ondřej ZEMINA |
| Omluveni: | 23.2.: posl. JUDr. Libor NOVÁK a JUDr. Anna RÖSCHOVÁ |
| po oba dny: posl.: JUDr. Jiří BÍLÝ, ing. Viktor DOBAL, JUDr. Hana MARVANOVÁ, JUDr. Dalibor MATULKA | |
| Hosté: | |
| - dr. PROCHÁZKA - Ministerstvo spravedlnosti ČR | |
| - MUDr. Jiří VYTLAČIL - hlavní hygienik ČR | |
| - ing. Ján ŠTULLER - předseda Státního úřadu pro jadernou bezpečnost | |
| - PhDr. Jiří POSPÍŠIL - náměstek ministra obrany ČR |
a další hosté dle prezenčních
listin.
Schůzi výboru v 9.00 hodin
zahájil a řídil předseda ústavně
právního výboru posl. JUDr. Miloslav VÝBORNÝ.
V průběhu schůze jednání výboru
řídill i místopředseda výboru
ing. Ivan MAŠEK, a také (se souhlasem výboru)
poslanci JUDr. Ondřej ZEMINA a JUDr. Jiří
VYVADIL..
Při shcvalování návrhu
programu poslanci doporučili neprojednávat na této
schůzi tisk 1005 (10 poslanců hlasovalo pro), tisky
1424 a 1427 (9 poslanců hlasovalo pro), a aby tisk 966
- návrh jednacího řádu byl projednáván
průběžně. Celý následující
program schválili z 12 přítomných
10 poslanců.
Schválený pořad schůze:
1. Zahraniční pracovní cesta posl. JUDr. Jana Navrátila do Rakouska ve dnech 6. až 8. března 1995
2. Zásady zákona proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (tisk 1417)
3. Návrh skupiny poslanců na vydání zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (tisk 966)
4. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 287/1993 Sb., o působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, a o opatřeních s tím souvisejících (tisk 1432)
5. Vládní návrh zákona, kterým se mění a dolňuje zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění zákona č. 153/1994 Sb. (tisk 1474)
6. Zásady zákona, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb., a zákona č. 163/1993 Sb., předložené poslancem O. Zeminou (tisk 1423)
7. Sdělení předsedy
výboru
K bodu 1:
Předseda výboru informoval
výbor, že odjezd na zahraniční pracovní
cestu do Rakouska bude 6. března 1995 v 6.00 hod. od budovy
Poslanecké sněmovny.
V té souvislosti poslanec Navrátil
požádal (vzhledem k tomu, že bydlí v Hodoníně),
aby výbor přijal pro zahraniční výbor
usnesení, že souhlasí s tím, že
poslanec JUDr. Jan Navrátil uskuteční zahraniční
pracovní cestu do Vídně veřejnými
dopravními prostředky, a to dne 6. března
1995 z Hodonína do Vídně autobusem a dne
8. března 1995 z Vídně do Hodonína
vlakem (z 12 přítomných 9 hlasovalo pro a
3 se zdrželi).
Posl. Vyvadil sdělil, že se
zahraniční pracovní cesty do Rakouska ve
dnech 6. až 8. března 1995 nemůže zúčastnit
a doporučil, aby se místo něho zúčastnil
další náhradník uvedený v usnesení
výboru č. 278 z 25.1.1995. Výbor s touto
žádostí vyslovil souhlas.
Na návrh poslance JUDr. Jana Navrátila
a po rozpravě
ústavně právní
výbor
souhlasí s
tím, že poslanec JUDr. Jan Navrátil uskuteční
zahraniční pracovní cestu do Vídně
veřejnými dopravními prostředky, a
to dne 6. března 1995 z Hodonína do Vídně
autobusem a dne 8. března 1995 z Vídně do
Hodonína vlakem.
K bodu 2:
Zásady zákona proti legalizaci
výnosů z trestné činnosti (tisk 1417)
odůvodnil zástupce Ministerstva spravedlnosti České
republiky dr. PROCHÁZKA.
Zpravodajskou zprávu přednesl
posl. JUDr. Libor NOVÁK.
Jednání výboru byl
přítomen také náměstek ministra
spravedlnosti dr. Pelant a ředitelka právního
odboru České národní banky dr. Hartlová.
V rozpravě vystoupili posl. Vyvadil,
Benda, Navrátil, Výborný, Libor Novák
a Koháček.
Závěrem výbor na návrh
zpravodaje vyslovil souhlas s předloženými
zásadami s připomínkami k zásadám
č. 1, 7, 8 a 12 (z 12 přítomných poslanců
12 hlasovalo pro).
Po odůvodnění zástupce
Ministerstva spravedlnosti České republiky dr. Procházky,
zpravodajské zprávě posl. JUDr. Libora Nováka
a po rozpravě
ústavně právní
výbor
souhlasí s
předloženými zásadami s těmito
připomínkami:
k zásadě č. 1 odst. 6
- doplnit o realitní kanceláře,
- zvážit možnost doplnit
do výčtu další obchodní instituce,
kde dochází ke značnému objemu obchodu,
k zásadě č. 7
- konstruovat průlom do povinné mlčenlivosti tak, aby zákon vyjmenoval předpoklady, za nichž lze prolomit zproštění povinné mlčenlivosti s tím, že by o zproštění povinné mlčenlivosti rozhodoval ministr financí, popř. aby zákon přímo stanovil, kdy se povinné mlčenlivosti nelze dovolat,
- konstruovat možnost příslušné
organizační složky Ministerstva financí
požadovat od správců daní informace,
k zásadě č. 7 odst. 4 písm. c)
vypustit,
k zásadě č. 8
- přeformulovat tak, aby údaje o obchodech, na něž se vztahuje identifikační povinnost, předkládaly pouze finanční instituce, a to příslušné organizační složce Ministerstva financí,
- zvážit, zda by sdělování
identifikačních údajů finančními
institucemi nemělo být vždy povinné
a nikoli pouze na požádání,
k zásadě č. 12
precizovat tak, že toto ustanovení
se týká jen finančních institucí.
K bodu 3:
Výbor dále pokračovat
v projednávání návrhu skupiny poslanců
na vydání zákona o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny (tisk 966). Podkladem pro jednání
byl návrh zákona o jednacím řádu
(a to znění z 16. února 1995) a dále
materiál "Návrhy legislativně technických
a jiných úprav návrhu zákona o jednacím
řádu (tisk 966) ve znění připomínek
ústavně právního výboru"
(tento bod výbor projednával průběžně
dne 22. i 23. února - výbor dne 22. února
přerušil jednání ve 21.10 hod.).
Výbor přijal tyto připomínky:
1. K § 3
V § 3 druhou větu upravit takto:
"Brání-li účasti
poslance na schůzi Sněmovny závažné
okolnosti, může tak učinit též
prohlášením sepsaným formou notářského
zápisu, které se doručí předsedovi
Sněmovny a nesmí být starší než
jeden měsíc.".
2. Upravit znění § 9 odst. 2 takto:
"(2) Po zahájení schůze
Sněmovny nebo jejího orgánu oznámí
předsedající jména poslanců,
kteří požádali o omluvení na
neúčasti na jednání.".
3. K § 9 odst. 5
Znění tohoto ustanovení upravit takto:
"(5) Evidenci účasti
poslance na schůzi Sněmovny a na schůzích
jejích orgánů, včetně důvodů
neúčasti, pokud je poslanec uvede, vede předseda
Sněmovny nebo předseda příslušného
orgánu.".
4. K § 10 a 11
Dosavadní ustanovení §
11 označit a zařadit jako § 10 a dosavadní
ustanovení § 10 označit a zařadit jako
§ 11. Nadpis "Účast na jednání
Sněmovny a jejích orgánů" zařadit
nad § 9.
5. § 11 odst. 1 vypustit.
6. K § 12
Pod § 12 zařadit nový nadpis, který zní:
7. V § 13 odst. 2 se text "(§
54 odst. 2)" vypouští.
8. K § 14 odst. 3
Toto ustanovení upravit takto:
"(3) Poslanec má právo
být zastupován při disciplinárním
řízení jiným poslancem nebo advokátem.".
9. V § 15 odst. 1 se text "§
15 odst. 1 a 2" se nahrazuje textem "§ 13 odst.
1 a 2".
10. V § 15 odst. 2 se text "§
15 odst. 3" se nahrazuje textem "§ 13 odst. 3".
11. K § 17
Vypustit poslední větu.
12. Vložit nový § 18 tohoto znění:
Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.".
Ostatní paragrafy se přečíslují.
13. V § 17 se text "§ 17
odst. 1" nahrazuje textem "§ 15 odst. 1".
14. V dosavadním § 20 odst.
3 se text "v § 93 odst. 1 a 2" nahrazuje textem
"v § 90 odst. 1 a 2" a text "§ 103 odst.
2" se nahrazuje textem "§ 102 odst. 2"
15. V dosavadním § 23 se text
"(§ 116 odst. 2)" nahrazuje textem "(§
115 odst. 2)".
16. Dosavadní § 24 zní:
Sněmovna zvolí svého
předsedu.".
17. K dosavadnímu § 26
Toto ustanovení upravit takto:
"Na návrh předsedy rozhodne
Sněmovna o počtu ověřovatelů
Sněmovny a rozhodne o návrhu na jejich nominaci.".
18. K dosavadnímu § 27
Toto ustanovení upravit takto:
"Sněmovna zřídí
své výbory, stanoví počty jejich členů
a zvolí předsedy výborů.".
19. K dosavadnímu § 28 odst. 1
Za písmeno g) vložit nové
písmeno tohoto znění: "..) zasílat
předsedovi k podpisu přijaté zákony,".
20. K dosavadnímu § 28 odst. 2 písm. d)
Z tohoto ustanovení vypustit slovo
"přerušovat".
21. K dosavadnímu § 28 odst. 3
Před slovo "jimiž"
vložit slovo "úkoly".
22. K dosavadnímu § 31 odst. 2
Toto ustanovení vypustit a současně
s tím vypustit též označení odstavce
1.
23. K dosavadním § 33 a § 34
Upravit takto:
(1) Výbory jsou ze své činnosti
odpovědny Sněmovně.
(2) Výbor projednává
věci, které mu přikáže Sněmovna
a věci, na jejichž projednávání
se usnese.
(3) V době, kdy je zasedání
Sněmovny přerušeno, výbory nejednají.
(1) Ustavující schůzi
výboru svolá jeho předseda.
(2) Výbor zvolí místopřededy
a ověřovatele výboru.".
24. K dosavadnímu § 35 odst. 1
Na konec první věty doplnit slova "nebo jím pověřený místopředseda".
Vypustit slova "ve stanoveném
pořadí".
25. K dosavadnímu § 35 odst. 3 a 4 znějí:
"(3) Předseda výboru navrhuje pořad jednání výboru a dobu a způsob projednávání jeho jednotlivých bodů. Člen výboru může navrhnout doplnění nebo změnu pořadu jednání. Výbor rozhodne, na který jednací den a hodinu schůze výboru, se vždy zařadí bod "Návrh termínu a pořadu příští schůze výboru".
(4) Po schválení návrhu
pořadu jednání výboru je pro přijetí
návrhu na doplnění pořadu jednání
a na změnu doby stanovené pro projednávání
jeho jednotlivých bodů třeba, aby s ním
vyslovily souhlas alespoň tři pětiny všech
členů výboru. Pro přijetí návrhu
na vypuštění schváleného bodu
pořadu nebo jeho části stačí
souhlas nadpoloviční většiny přitomných
členů výboru.".
26. Dosavadní § 36 odst. 1 vypustit.
27. Dosavadní § 36 odst. 2 zní:
"(2) Schůze výborů
jsou veřejné, nestanoví-li tento zákon
jinak, nebo neusnese-li se výbor, že schůze
nebo její část je neveřejná.
Řízení v disciplinárních věcech
je vždy neveřejné. Schůze výboru
nebo její části, která byla prohlášena
za neveřejnou se mohou zúčastnit poslanci,
prezident republiky, členové vlády a osoby,
které se mohou zúčastnit schůze Sněmovny
a jejích orgánů ze zákona; jiné
osoby mohou být přítomny jen se souhlasem
výboru.".
28. K dosavadnímu § 36 odst. 3
Vypustit.
29. K dosavadnímu § 38 odst. 1
Toto ustanovení upravit takto:
"(1) Schůze výboru se
účastní poslanci. Mohou se jí zúčastnit
prezident republiky, členové vlády a osoby,
které mají oprávnění zúčastnit
se schůzí Sněmovny a jejích orgánů
ze zákona; může jí být přítomen
vedoucí Kanceláře a jím určení
pracovníci Kanceláře sněmovny.".
30. K dosavadnímu § 38 odst. 2
V úvodu tohoto ustanovení
se slovo "ostatního" nahrazuje slovem "jiného".
31. K dosavadnímu § 38 odst. 4
Toto ustanovení upravit takto:
"(4) Člen vlády, popřípadě
ten, kdo ho zastupuje a vedoucího jiného ústředního
správního úřadu, si mohou na schůzi
výboru přibrat odborníky.".
32. K dosavadnímu § 39 odst. 2
Toto ustanovení se navrhuje upravit takto:
"(2) Menšina výboru, kterou
tvoří alespoň jedna pětina všech
členů výboru, může určit
pro jedání výboru svého zpravodaje,
který podá výboru oponentní zprávu
menšiny výboru (dále jen "oponentní
zpráva"); takovou zprávu může menšina
výboru předložit Sněmovně.".
33. K dosavadnímu § 40 odst. 1
Třetí věta zní:
"Usnesení podepisuje předseda, určený
zpravodaj a ověřovatel výboru.".
34. K dosavadnímu § 42 odst. 4
Na závěr tohoto ustanovení
se navrhuje připojit slova "a jeho přepis".
35. V dosavadním § 45 odst.
4 písm. e) se text "(§ 57 odst. 1)" vypouští.
36. K dosavadnímu § 45 odst. 4 písm. d)
Toto ustanovení se z návrhu
vypouští. Dosavadní písmena e) až
i) se označí jako písmena d) až h).
37. K dosavadnímu § 47
Nadpis "Vyšetřovací
komise" dát nad § 47.
38. K dosavadnímu § 47 odst. 4
Druhou větu tohoto ustanovení upravit takto:
"Podrobnosti o povinnosti svědčit,
vydat věc, o předvolání a předvedení,
zákazu výslechu, právu odepřít
výpověď, nároku na svědečné,
jakož i přibrání znalce nebo tlumočníka
a jejich právech a povinnostech, stanoví jednací
řád vyšetřovací komise.".
39. K dosavadnímu § 48
Vypustit nadpis "Odměna přizvaným
osobám k jednání vyšetřovací
komise".
40. K dosavadnímu § 49 odst. 1 písm. m)
V tomto ustanovení se před
slova "interpelace poslanců" doplňuje
slovo "písemné".
41. K dosavadnímu § 49 odst. 1 písm. o)
Toto ustanovení se navrhuje upravit takto:
"o) volit a odvolávat členy
Nejvyššího kontrolního úřadu,".
42. K dosavadnímu § 49 odst. 1 písm. u)
Toto ustanovení se navrhuje upravit takto:
"u) Volit a odvolávat předsedy
výboru".
43. V dosavadním § 49 odst.
1 písm. x) se text "(§ 18)" nahrazuje textem
"(§ 16)" a text "(§ 20 odst. 2)"
se nahrazuje textem "(§ 18 odst. 2)".
44. V dosavadním § 49 odst.
1 písm. z) se text "§ 79 odst. 2 a 4" nahrazuje
textem "§ 77 odst. 2 a 4".
45. V dosavadním § 50 odst.
4 větu za středníkem nahradit větou:
"žádost musí být podána
písemně a musí obsahovat návrh pořadu
jednání.".
46. K dosavadnímu § 51
Vložit nový odstavec 5 tohoto
znění: "(5) Přítomnost dalších
osob je přípustná jen do naplnění
počtu míst v prostorách vyhrazených
pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích
prostředků.
47. V dosavadním § 53 odst.
7 se text "§ 53 odst. 4 nebo § 53 odts. 5"
nahrazuje textem "§ 50 odst. 4 nebo 5".
48. K dosavadnímu § 55 odst. 2
První věta před středníkem
zní: (2) Schůze Sněmovny nebo její
části, která byla prohlášena
za neveřejnou, se mohou kromě poslanců zúčastnit
prezident republiky a členové vlády;".
49. V dosavadním § 56 se text
"(§ 91)" vypouští.
50. K dosavadnímu § 56 odst. 2
Toto ustanovení se navrhuje upravit takto:
"(2) Bod jednání zařazený
na pořad schůze Sněmovny uvede zpravidla
navrhovatel. Za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího
územního samosprávného celku mohou
jednat jen jejich členové, kteří byli
takovým jednáním zvlášť
pověřeni. Jde-li o návrh skupiny poslanců
odůvodní ho poslanec, který je jejím
členem a kterého tím tato skupina pověří.".
51. V dosavadním § 57 odst.
1 se text "(§ 73 odst. 1)" nahrazuje textem "(§
71 odst. 1)".
52. V dosavadním § 60 se text
"§ 61 odst. 4 a § 62 odst. 3" nahrazuje textem
"§ 58 odst. 4 a § 59 odst. 3".
53. K dosavadnímu § 62 odst. 3
Ve druhé větě slovo
"zprávu" nahradit slovem "stanovisko".
54. V dosavadním § 63 se text
"§ 86 odst. 5" nahrazuje textem "§ 85
odst. 5".
55. K dosavadnímu § 66 odst. 3
V první a druhé větě
za slovo "hlasování" vložit slova
"o závěrečném usnesení".
56. K dosavadnímu § 65 a § 66
Dosavadní § 66 označit
jako § 65 a předřadit ho před dosavadní
§ 65, který se označuje jako § 66 a zní:
Prezidentu republiky, členovi vlády
a předsedovi poslaneckého klubu se na schůzi
Sněmovny udělí slovo, kdykoli o to požádají.".
57. V dosavadním § 67 odst.
1 se text "(§ 77)" nahrazuje textem "(§
75)".
58. K dosavadnímu § 67 odst. 3
Úvod páté věty tohoto ustanovení se navrhuje upravit takto:
"Pokud řečník
neověří přepis těsnopiseckého
záznamu ve stanovené lhůtě ...".
59. K dosavadnímu § 68
Vložit nový odst. 4 tohoto znění:
"(4) Při hlasování hlasovacími
lístky se za přítomné poslance považují
ti poslanci, kteří obdrželi hlasovací
lístky.".
60. Dosavadní § 73 odst. 1 zní:
"(1) Veřejně se hlasuje
hlasovacím zařízením a zdvižením
ruky, nestanoví-li zákon jinak nebo neusnese-li
se Sněmovna na jiném způsobu veřejného
hlasování.",
61. Dosavadní § 74 odst. 1 zní:
"(1) Tajně se hlasuje hlasovacími
lístky. Tajným hlasováním se volí
předseda a místopředsedové Sněmovny,
předsedové výborů a komisí
Sněmovny; v dalších případech
se hlasuje tajně, stanoví-li tak zvláštní
zákon nebo usnese-li se na tom Sněmovna.".
62. Za dosavadní § 74 vložit
nový § 75 tohoto znění:
Přítomnost poslanců při hlasování hlasovacími lístky
Za přítomné poslance
při hlasování hlasovacími lístky
se považují ti poslanci, kteří obdrželi
hlasovací lístky.".
63. K dosavadnímu § 75 odst. 1
Začátek upravit takto: "(1)
Předsedající nebo jiná osoba, stanoví-li
tak zákon, vyhlásí ...".
64. V dosavadním § 75 odst.
5 slovo "způsobu" nahradit slovem "průběhu".
65. V dosavadním § 76 odst.
2 se text "§ 79" nahrazuje textem "§
77".
66. K dosavadnímu § 76 odst. 6
První větu tohoto ustanovení upravit takto:
"(6) Poslanecký klub po svém
ustavení písemně oznámí sekretariátu
předsedy Sněmovny název klubu, jméno
a příjmení jeho předsedy, jména
a příjmení místopředsedů
a pořadí, v němž předsedu klubu
ve Sněmovně a jejích orgánech v jeho
nepřítomnosti zastupují a jmenný seznam
jeho dalších členů.".
67. K dosavadnímu § 77 odst. 2
Na konec první věty vložit slova "a to v závislosti na počtu poslanců, kteří jsou členy jednotlivých klubů".
V úvodu druhé věty se navrhuje slovo "poslanců" nahradit slovem "klubů".
Na konci druhé věty vypustit
slova "a to v závislosti na počtu poslanců,
kteří jsou členy jednotlivých klubů".
68. K dosavadnímu § 80 odst. 1
V odstavci 1 větu za středníkem se navrhuje upravit takto:
"podrobnosti stanoví Volební
řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou
a pro nominace vyžadující souhlas Poslanecké
sněmovny, který je přílohou č.
2 tohoto zákona.".
69. K dosavadnímu § 85 odst. 1
Ve druhé větě tohoto ustanovení se vypouští slovo "však".
Poslední věta zní:
"Jde-li o návrh skupiny poslanců odůvodní
ho poslanec, který je jejím členem a ktrého
tím tato skupina pověří.".
70. V dosavadním § 86 odst.
3 druhou větu vypustit.
71. V dosavadním § 87 odst.
1 první větu upravit takto: "... žádosti,
doporučí předsedovi Sněmovny organizační
výbor do 15 dnů zařadit předložený
...".
72. V dosavadním § 89 odst.
1 se text "(§ 90)" nahrazuje textem "(§
87)".
73. K dosavadnímu § 89 odst. 2
Druhá věta zní: "Nerozhodne-li
tak, přikáže Sněmovna návrh zákona
k projednání výboru, popř. několika
výborům, a to podle návrhu organizačního
výboru nebo předsedy Sněmovny; kterýkoliv
z poslanců může podat návrh na přikázání;
o takovém návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy.".
74. V dosavadním § 90 odst.
2 druhá věta zní: "Jen se souhlasem
navrhovatele lze prodloužit takovou lhůtu o více
než 20 dnů.".
75. V dosavadním § 91 odst.
1 se text "(§ 93 odst. 1 a 2)" vypouští.
K bodu 4:
Vládní návrh zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon
č. 287/1993 Sb., o působnosti Státního
úřadu pro jadernou bezpečnost, a o opatřeních
s tím souvisejících (tisk 1432) odůvodnili
hlavní hygienik České republiky MUDr. Jiří
VYTLAČIL a předseda Státního úřadu
pro jadernou bezpečnost ing. Ján ŠTULLER.
Po rozpravě výbor doporučil
Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas
s návrhem s připomínkami k čl. I bodu
3, k čl. II odst. 1, 3, 6, 8 a k čl. III odst. 2
(z 11 přítomných poslanců 10 hlasovalo
pro a 1 se zdržel).
Po odůvodnění hlavního
hygienika České republiky MUDr. Jiřího
Vytlačila a předsedy Státního úřadu
pro jadernou bezpečnost ing. Jána Štullera
a po rozpravě
ústavně právní
výbor
I. doporučuje Poslanecké
sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s návrhem
s těmito připomínkami:
k čl. I bodu 3 písm. d)
odkaz 1) pod čarou označit
jako 2a) a vlastní odkaz upravit tak, aby odpovídal
skutečnosti,
k čl. II odst. 1
začátek upravit takto: "(1)
Každý, kdo používá vybrané
zdroje ionizujícího záření
(dále jen "vybrané zdroje") nebo uvádí
...",
k čl. II odst. 3
na konec vložit slova "k této
činnosti",
k čl. II odst. 6
- v první větě slovo "vyhláška" nahradit slovy "zvláštní právní předpisx)",
- ve třetí větě slovo "vyhláškou" nahradit slovy "zvláštním právním předpisemx)",
- poslední větu vypustit,
- pod čarou uvést zvláštní
předpisy jako odkaz x),
k čl. II odst. 8
v první větě slovo
"vyhláška" nahradit slovy "právní
předpis",
k čl. III odst. 2
slova "podle § 2 písm.
e) zákona zákona č. 287/1993 Sb., ve znění
zákona č. .../199. Sb. ..." nahradit slovy
"podle čl. I bodu 3 písm. e) tohoto zákona",
II. zmocňuje zpravodaje výboru,
aby spolu se zpravodaji ostatních výborů,
které návrh projednaly, vypracovali společnou
zprávu, která bude předložena schůzi
Poslanecké sněmovny Parlamentu.
Pokračování bodu
3:
Výbor pokračovat v projednání
návrhu skupiny poslanců na vydání
zákona o jednacím řádu Poslanecké
sněmovny (tisk 966) a vyslovil souhlas s dalšími
připomínkami.
76. K § 91 odst. 1
Poslední věta tohoto ustanovení se navrhuje upravit takto:
"Nejméně pětinová
menšina všech členů výboru může
předložit předsedovi Sněmovny oponentní
zprávu, která má obdobné náležitosti
jako usnesení výboru.".
77. V § 93 odst. 1 se text "§
95 odst. 2" nahrazuje textem "§ 92 odst. 2".
78. K § 93 odst. 1
První větu tohoto ustanovení upravit takto:
"Nerozhodla-li Sněmovna podle
§ 92 odst. 2, že se návrh zákona vrací
výboru k novému projednání nebo že
se zamítá, koná se po obecné rozpravě
rozprava podrobná.".
79. V § 95 odst. 1 se text "v
§ 91, § 93 odst. 1 a 2, § 94 odst. 2 a § 97
odst. 1" nahrazuje textem "v § 88, § 90 odst.
1 a 2, § 91 odst. 2 a § 94 odst. 1".
80. K dosavadnímu § 97 odst. 1
Vypustit slova "a předsedovi
vlády".
81. V § 98 odst. 6 se text "§
92 a 93" nahradit textem "§ 89 a 90".
82. V § 98 odst. 9 doplnit slova "§
96 odst. 3 a 4, § 97 odst. 2 a § 99 odst. 2".
83. § 101 odst. 1 dát do souladu
s § 89 odst. 1.
84. K § 102 odst. 3
Toto ustanovení upravit takto:
"(3) Výbor může
navrhnout změny pouze v kapitole státního
rozpočtu, která mu byla přikázaná.
Chce-li dosáhnout změnu v jiné kapitole požádá
o projednání změny výbor, kterému
byla kapitola přikázaná. Ke všem návrhům
na změny je výbor povinen vyžádat si
stanovisko správce kapitoly.".
85. § 104 odst. 1 upravit takto: "...
se koná o návrhu zákona a o usnesení
rozpočtového výboru podrobná rozprava
...".
86. § 104 odst. 2 dát do souladu
s § 92.
87. § 105 odst. 2 dát do soulasu
s § 94 odst. 2
88. K § 106 odst. 2 a 3
upravit takto: "(2) Předseda Sněmovny podepíše přijatý zákon a postoupí jej prezidentu republiky. Podepíše-li prezident republiky přijatý zákon zašle jej předseda Sněmovny k podpisu předsedovi vlády."
V obou těchto ustanoveních
se doporučuje nahradit slovo "zašle" slovem
"postoupí".
89. V § 107 odst. 2 se text "§
94 až 97" nahrdit textem "§ 91 až 95".
90. K § 107 odst. 3 a 6
Tato ustanovení upravit takto:
"(3) Po projednání mezinárodní
slouvy v prvém čtení předloží
výbor, jemuž bylo projednání mezinárodní
smlouvy přikázáno, předsedovi Sněmovny
usnesení, v němž zejména doporučí,
zda má Sněmovna vyslovit s ratifikací mezinárodní
slouvy souhlas, nebo zda od mezinárodní smlouvy,
s jejíž ratifikací byl již vysloven souhlas,
odstupuje.
(6) O mezinárodní slouvě
a návrhu výboru se koná rozprava. Po jejím
skončení Sněmovna rozhodne, zda vyslovuje
s ratifikací souhlas nebo zda s odstoupením od mezinárodní
smlouvy, s jejíž ratifikací byl již vysloven
souhlas, souhlasí; může též rozhodnout,
že jednání odročuje.".
91. V § 108 odkaz 15) se
nahrazuje odkazem 12).
92. V § 110 odst. 1 se text "(§
56 odst. 4)" nahrazuje textem "(§ 53 odst. 4)".
93. § 111 odst. 3 upravit takto: "...
může požádat předsedu Sněmovny".
94. K § 114 odst. 1
Toto ustanovení upravit takto:
"(1) Funkcionáři Sněmovny,
výborů, komisí a vyšetřovací
komise se volí většinovým způsobem;
obdobně se postupuje při volbě orgánů
Sněmovny zřízených na základě
zákona14) a jejich funkcionářů.".
95. K § 114 odst. 3
Toto ustanovení upravit takto:
"(3) Sněmovna rozhodne, které
komise se ustavují podle zásady poměrného
zastoupení a které se volí většinovým
způsobem; rozhodne též, jakým způsobem
se volí vyšetřovací komise.".
96. K § 114 odst. 4
Do tohoto paragrafu vložit nový odstavec 4 tohoto znění:
"(4) Funkcionáři a orgány
volené Sněmovnou podle zvláštních
předpisů se volí rovněž většinovým
způsobem.15)
15) Např. zákon č. 1566/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb.
zákon ČNR č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 483/1991
Sb., o České televizi, ve znění pozdějších
předpisů.
97. K § 115 odst. 1
Toto ustanovení upravit takto:
"(1) Návrhy na kandidáty
pro volbu předsedy Sněmovny, místopředsedů
Sněmovny, předsedů výborů a
komisí Sněmovny a na nominaci ověřovatelů
Sněmovny podávájí volební komisi
písemně2 poslanecké kluby; poslanecké
kluby navrhují též členy výborů
a komisí Sněmovny a návrhy na jejich počty.".
98. K § 115 odst. 3
Toto ustanovení upravit takto:
"(3) Volební komise postupuje
podle volebního řádu, který stanoví
podrobnosti konání voleb Sněmovnou a nominací
vyžadující souhlas Sněmovny a je přílohou
č. 2 tohoto zákona.".
99. V § 122 odkaz 17) se
nahrazuje odkazem 16).
K příloze č. 1 Jednací řád vyšetřovací komise
100. V čl. 1 odst. 5 slovo "kancléře"
nahradit slovy "vedoucím Kanceláře".
101. V čl. 7 vypustit odst. 5.
102. Čl. 8, 9 a 10 vypustit.
103. K čl. 14 odst. 3 a čl. 35 odst. 5
V těchto ustanoveních vypustit
slovo "archivnímu".
104. V čl. 30 odst. 3 za slovo "věznice"
vložit slova "popř. vazební věznice".
105. V čl. 34 odst. 1 za slovo "věznice"
vložit slova "popř. vazební věznice".
K příloze č. 2 volební řád
106. K čl. 2 bod 3 a bod 26
Tato ustanovení se navrhují
vypustit.
107. K čl. 2 bod 6
Slova "zákonem stanoveném
počtu" nahradi slovy "alespoň jednou třetinou
senátorů".
108. K čl. 2 bod 16, 19, 20, 34, 37 a 38
Dát do souladu s Ústavou.
109. K čl. 2 bod 22
Toto ustanovení se navrhuje upravit takto:
"22. O výsledku hlasování každého kola volby se sepíše zápis, který podepíší všichni členové společné volební komise. V zápise o hlasování se uvede:
a) počet vydaných hlasovacích lístků,
b) počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků,
c) počet neodevzdaných hlasovacích lístků,
d) počet platných hlasů
odevzdaných pro navržené kandidáty.".
110. K čl. 2 bod 24
Z tohoto ustanovení se vypouští
odkaz pod čarou č. 1.
111. K čl. 2 bod 29
V tomto ustanovení se navrhuje slova
"Sněmovny a Senátu" nahradit slovy "obou
komor Parlamentu".
112. Čl. 3 bod 2. vypustit.
113. K čl. 3 bod 19 zní:
"19. Nebyl-li předseda Sněmovny
zvolen ani ve druhém kole, koná se do 10 dnů
nová volba podle tohoto volebního řádu.".
114. K čl. 3 bod 23
Za slovo "nejvýše"
se vkládá slovo "však".
115. K čl. 3 bod 31 a 32
Aby se opticky oddělila navržená
úprava v bodě 32 a 33 navrhuje se mezi body 31 a
32 vložit nový nadpis tohoto znění:
"Společná ustanovení pro volbu podle
bodů 15 až 31".
116. Čl. 5 bod 7 vypustit.
117. K čl. 5 bod 16
Toto ustanovení se navrhuje upravit
obdobně jako v čl. 3 bod 21 (volba místopředsedů
Sněmovny).
118. Čl. 5 bod 18 dát do souladu
s bodem 23.
119. Čl. 5 bod 19 dát do souladu
s bodem 25.
120. K čl. 5 bod 19
V čl. 5 se navrhuje za bod 19 zařadit
nový bod 19a stejného znění jako bod
25 v čl. 3.
121. K čl. 6 bod 2 věta druhá.
Při hlasování o dni
účinnosti zákona o jednacím řádu
nevyslovili poslanci souhlas s návrhy, aby účinnost
byla stanovena od 1.7.1996 (z 12 přítomných
3 hlasovali pro a 8 proti), dále od 15.8.1995 (z 12 přítomných
1 hlasoval pro a 1 proti). Byl přijat návrh, aby
účinnost byla navržena od 1.8.1995 (z 12 přítomných
9 hlasovalo pro).
V závěrečném
hlasování na návrh zpravodaje posl. Výborného
výbor doporučil Poslanecké sněmovně,
aby vyslovila souhlas s návrhem ve znění
schváleném ústavně právním
výborem včetně příloh, jak
je uvedeno v usnesení výboru č. 295 a pověřil
dr. Výborného, aby s ostatními zpravodaji
vypracovali společnou zprávu (z 12 přítomných
poslanců 8 hlasovalo pro a 4 se hlasování
zdrželi).
Po odůvodnění, jež
bylo přednášeno předkladateli tohoto
tisku posl. JUDr. Annou Röschovou, Markem Bendou, JUDr. Daliborem
Matulkou a JUDr. Jiřím Vyvadilem, zpravodajské
zprávě posl. JUDr. Miloslava Výborného
a po rozpravě, v návaznosti na usnesení výboru
č. 220 a 221 přijatá po jednání
výboru ve dnech 27., 28., 29. a 30. června 1994
a s přihlédnutím k usnesením ostatních
výborů, které tento návrh zákona
projednaly
ústavně právní
výbor
I. doporučuje Poslanecké
sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s návrhem
v tomto znění:
Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:
(1) Jednací řád Poslanecké
sněmovny upravuje zásady jednání Poslanecké
sněmovny (dále jen "Sněmovna"),
jejích orgánů a funkcionářů,
zásady jednání společné schůze
komor Parlamentu, styky Sněmovny navenek, postavení
poslanců, orgánů a funkcionářů
Sněmovny.
(2) Sněmovna upravuje v rámci
tohoto zákona usnesením své vnitřní
poměry a podrobnější pravidla jednání
Sněmovny a jejích orgánů.
Mandát poslance vzniká zvolením.
Náhradník) nabývá mandát
poslance, za nějž náhradník nastupuje,
okamžikem zániku mandátu tohoto poslance (§
6 písm. a), c), d) a f)).
Prohlášením učiněným
osobně na schůzi Sněmovny se může
poslanec svého mandátu vzdát. Brání-li
účasti poslance na schůzi Sněmovny
závažné okolnosti, může tak učinit
též prohlášením sepsaným
formou notářského zápisu, které
se doručí předsedovi Sněmovny a nesmí
být starší než jeden měsíc.
Poslanec skládá na první
schůzi Sněmovny, které se zúčastní,
slib předepsaný Ústavou České
republiky. Učiní tak pronesením slova "slibuji"
a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá.
Předsedající dá před tím
znění slibu přečíst. Složení
slibu stvrdí poslanec svým podpisem.
(1) Poslanec obdrží průkaz
opatřený fotografií, razítkem Sněmovny
a podpisem předsedy Sněmovny.
(2) Průkaz ověřuje,
že jeho držitel je členem Sněmovny, má
práva a povinnosti poslance a slouží rovněž
jako osobní průkaz poslance potvrzující
jeho totožnost.
Mandát poslance zaniká
a) odepřením slibu poslance nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období Sněmovny,
c) prohlášením poslance na schůzi Sněmovny, kterým se vzdává mandátu nebo okamžikem doručení notářského zápisu o vzdání se mandátu (§ 3) do rukou předsedy Sněmovny,
d) okamžikem, v němž nastala okolnost, která má za následek ztrátu volitelnosti poslance,
e) rozpuštěním Sněmovny,
f) okamžikem, kdy se poslanec ujal
úřadu nebo funkce, jejichž neslučitelnost
s funkcí poslance stanoví Ústava nebo zákon.
Začal-li poslanec vykonávat
funkci, která je ze zákona s výkonem mandátu
poslance neslučitelná, oznámí to neprodleně
předsedovi Sněmovny.
V pochybnostech o ztrátě volitelnosti
a v pochybnostech o neslučitelnosti funkce s výkonem
funkce poslance se postupuje podle zvláštního
zákona.)
(1) Poslanec se účastní
jednání Sněmovny a jejích orgánů,
do nichž byl zvolen nebo ustanoven.
(2) Po zahájení schůze
Sněmovny nebo jejího orgánu oznámí
předsedající jména poslanců,
kteří požádali o omluvení neúčasti
na jednání.
(3) Nemůže-li se poslanec zúčastnit
jednání Sněmovny nebo jejího orgánu
omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož
jednání jde.
(4) Poslanec se omluví tak, aby byl
podle povahy věci o omluvě zpraven předseda
Sněmovny nebo předseda toho orgánu, o jehož
jednání jde, pokud možno před počátkem
jednání, na které se omlouvá.
(5) Evidenci účasti poslance
na schůzi Sněmovny a na schůzích jejích
orgánů, včetně důvodů
neúčasti, pokud je poslanec uvede, vede předseda
Sněmovny nebo předseda příslušného
orgánu.
(1) Zveřejnění projevů
poslanců pronesených ve Sněmovně a
v jejích orgánech nepodléhá žádným
omezením, nejde-li o neveřejné schůze
nebo jejich neveřejné části.
(2) Delegace vyslaná shromážděním
k předání petice) do budovy Sněmovny
nebo tam, kde Sněmovna a její orgány jednají,
může mít nejvýše 5 členů.
(1) Poslanec je oprávněn požadovat
od členů vlády a vedoucích ústředních
správních úřadů informace a
vysvětlení potřebná pro výkon
jeho funkce.
(2) Informace a vysvětlení
jsou členové vlády a vedoucí ústředních
správních úřadů povinni poskytnout
poslanci do 30 dnů.
(1) Žádost příslušného
orgánu o vydání souhlasu Sněmovny
k trestnímu stíhání poslance, jakož
i oznámení o zadržení poslance při
spáchání trestného činu nebo
bezprostředně poté, musí obsahovat
zejména vymezení skutku, o který jde a jeho
předpokládanou právní kvalifikaci.
(2) Předseda Sněmovny neprodleně
rozhodne, zda vysloví souhlas s odevzdáním
zadrženého poslance soudu a svoje stanovisko sdělí
bez odkladu příslušnému orgánu.
Současně postoupí žádost nebo
oznámení podle předchozího odstavce
mandátovému a imunitnímu výboru k
projednání a podání zprávy
s návrhem Sněmovně. O takové žádosti
nebo oznámení rozhodne Sněmovna na své
první následující schůzi usnesením,
které zašle příslušnému
orgánu do 5 dnů od jeho přijetí.
(1) Disciplinární řízení
se zavede proti poslanci, který svým projevem učiněným
ve Sněmovně nebo v Senátu, nebo v jejich
orgánech, se dopustí jednání, pro
které by mohl být jinak trestně stíhán.
(2) Disciplinární řízení
lze zavést proti poslanci, který svým projevem
učiněným ve Sněmovně nebo v
Senátu, nebo v jejich orgánech urazí poslance,
senátora, ústavního soudce nebo jinou osobu,
která má oprávnění zúčastnit
se schůze Sněmovny a jejích orgánů
ze zákona.
(3) Disciplinární řízení
se zavede také proti poslanci, který se dopustí
přestupku, za který podléhá disciplinární
pravomoci Sněmovny.
(4) Mandátový a imunitní
výbor zahájí řízení
za disciplinární provinění uvedené
v odstavci 2 na návrh uraženého a za disciplinární
provinění uvedená v odstavci 1 a 3 na návrh
předsedy Sněmovny nebo z vlastního podnětu.
(1) Mandátový a imunitní
výbor provede v rámci disciplinárního
řízení nutná šetření
a poskytne poslanci, proti němuž se disciplinární
řízení vede, možnost, aby se vyjádřil
a obhájil. Po provedeném šetření
rozhodne o uložení disciplinárního opatření
nebo řízení zastaví.
(2) U přestupků, které
lze projednat jen na návrh, zjistí mandátový
a imunitní výbor před zahájením
disciplinárního řízení, zda
byl návrh podán oprávněnou osobou
a zda byly dodrženy i další podmínky stanovené
zvláštním zákonem.)
(3) Poslanec má právo být
zastupován při disciplinárním řízení
jiným poslancem nebo advokátem.
(4) O námitce podjatosti rozhodne
organizační výbor, který může
přikázat věc jinému výboru.
(5) Z jednání výboru,
který vede disciplinární řízení
jsou vyloučeni jeho členové, jichž se
disciplinární řízení týká.
(1) Za disciplinární provinění
podle § 13 odst. 1 a 2 lze poslanci uložit povinnost
omluvit se za nevhodný výrok ve stanovené
lhůtě a stanoveným způsobem nebo uložit
pokutu až do výše jednoho měsíčního
platu poslance.
(2) Za přestupek podle § 13
odst. 3 lze poslanci uložit napomenutí nebo pokutu
až do výše, kterou za přestupek stanoví
zvláštní zákon.)
(3) Lhůta a způsob omluvy
podle odstavce 1 se uvede ve výroku rozhodnutí,
kterým se ukládá disciplinární
opatření.
(4) Disciplinární opatření
lze poslanci uložit do jednoho roku ode dne, kdy k disciplinárnímu
provinění nebo přestupku došlo.
(1) Proti rozhodnutí příslušného
výboru v disciplinárním řízení
má poslanec, proti němuž se disciplinární
řízení vede, právo odvolat se ke Sněmovně
do 15 dnů od doručení písemného
rozhodnutí.
(2) Sněmovna k odvolání
poslance po rozpravě rozhodne, že disciplinární
opatření potvrzuje, mění nebo zrušuje
a řízení zastavuje, nebo zrušuje a věc
vrací k dalšímu řízení.
Jestliže se poslanec, kterému
bylo uloženo disciplinární opatření
omluvit se podle § 15 odstavec 1, ve stanovené lhůtě
a stanoveným způsobem neomluví, výbor,
který disciplinární řízení
vedl, rozhodne o vhodném způsobu uveřejnění
disciplinárního rozhodnutí nebo poslanci
uloží pokutu až do výše jeho jednoho
měsíčního platu.
Výnos z pokut je příjmem
státního rozpočtu.
(1) Předsedající může
za nepřístojné chování ve Sněmovně
uložit poslanci pořádkové opatření,
kterým je napomenutí, a za opakované nepřístojné
chování vykázat poslance z jednacího
sálu nejdéle do konce jednacího dne, v němž
k vykázání došlo.
(2) Proti rozhodnutí předsedajícího
o uložení pořádkového opatření
napomenutí nebo vykázání z jednacího
sálu se může poslanec odvolat ke Sněmovně
bezprostředně po jeho uložení. Sněmovna
bez rozpravy rozhodnutí předsedajícího
potvrdí nebo zruší. Rozhodnutí Sněmovny
je konečné.
(3) Vykázaný poslanec musí
mít možnost účastnit se hlasování.
Pořádkové pravomoci
předsedajícího schůze Sněmovny
podléhají vedle poslanců všichni další
účastníci jednání Sněmovny
a osoby, které jsou jednání Sněmovny
přítomné v prostorách vyhrazených
hostům, veřejnosti a zástupcům sdělovacích
prostředků. Chovají-li se tyto osoby nepřístojně,
může předsedající schůzi
přerušit, rušitele pořádku nechat
vyvést Parlamentní stráží a vyhrazená
místa dát vyklidit.
(1) Zasedání sněmovny
je stálé. Zasedání Sněmovny
svolává prezident republiky, a to tak, aby bylo
zahájeno nejpozději třicátý
den po dni voleb. Neučiní-li tak, sejde se Sněmovna
třicátý den po dni voleb. Na takovou okolnost
upozorní poslance písemně vedoucí
Kanceláře Poslanecké sněmovny (dále
jen "vedoucí Kanceláře").
(2) Zasedání Sněmovny
může být jejím usnesením přerušeno.
Celková doba, po kterou může být zasedání
přerušeno, nesmí překročit 120
dnů v roce.
(3) V době přerušení
zasedání Sněmovny neběží
lhůta uvedá v § 91 odst. 1 a 2 pro projednání
návrhu zákona ve výborech a § 103 odst.
2 o minimální době pro projednání
přikázané kapitoly návrhu zákona
o státním rozpočtu ve výboru.
(4) Zasedání Sněmovny
končí uplynutím jejího volebního
období nebo jejím rozpuštěním.
(1) Poslanci se sejdou po svém zvolení
na ustavující schůzi Sněmovny.
(2) Ustavující schůze
Sněmovny se může sejít nejdříve
jeden den po uplynutí předchozího volebního
období Sněmovny.
(3) Ustavující schůzi
Sněmovny svolá bývalý předseda
Sněmovny, je-li poslancem. Není-li bývalý
předseda Sněmovny poslancem, svolá schůzi,
za předpokladu, že je poslancem, nejstarší
bývalý místopředseda Sněmovny,
a není-li ani toho, nejstarší poslanec nově
zvolené Sněmovny; pokud ten svolání
ustavující schůze odmítne, svolá
ji následující nejstarší poslanec.
(4) Ustavující schůzi
Sněmovny zahájí a až do zvolení
nového předsedy Sněmovny ji řídí
poslanec, který ji svolal.
(1) Předsedající ustavující
schůze Sněmovny složí slib poslance
před shromážděním poslanců.
(2) Ostatní poslanci složí
slib do rukou předsedajícího ustavující
schůze Sněmovny (§ 4).
Předsedající ustavující
schůze požádá Sněmovnu, aby vzala
na vědomí ustavení volební komise
pro volby konané na ustavující schůzi
Sněmovny, která byla ustavena z návrhů
poslaneckých klubů (§ 116 odst. 2). Dále
dá stanovit počet členů a provést
ustavení mandátového a imunitního
výboru.
Sněmovna zvolí svého
předsedu.
Předseda Sněmovny se ujme
řízení schůze. Na návrh předsedy
rozhodne Sněmovna o počtu místopředsedů
a provede jejich volbu.
Na návrh předsedy rozhodne
Sněmovna o počtu ověřovatelů
Sněmovny a rozhodne o návrhu na jejich nominaci.
Sněmovna zřídí
své výbory, stanoví počty jejich členů
a zvolí předsedy výborů.
(1) Předsedovi Sněmovny přísluší zejména
a) zastupovat Sněmovnu navenek,
b) přijímat slib prezidenta republiky,
c) přijímat prohlášení prezidenta republiky, kterým se vzdává svého úřadu,
d) navrhovat prezidentu republiky jmenování předsedy vlády podle čl. 68 odst. 4 věta druhá Ústavy,
e) přijímat slib členů Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) postoupit Senátu návrh zákona a návrh mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas,
g) postoupit prezidentu republiky k podpisu přijaté zákony,
h) zasílat předsedovi vlády k podpisu přijaté zákony,
g) podepisovat zákony a usnesení
Sněmovny, popřípadě jiné listiny
vydávané Sněmovnou.
(2) Předsedovi Sněmovny dále přísluší
a) povolat náhradníka na uprázdněný poslanecký mandát a vydat mu osvědčení, že se stal poslancem,
b) dávat souhlas k odevzdání zadrženého poslance, který byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, soudu,
c) stanovit pořadí, v němž jej budou místopředsedové Sněmovny zastupovat,
d) svolávat, zahajovat a ukončovat schůzi Sněmovny a společnou schůzi Sněmovny a Senátu,
e) svolávat Sněmovnu v době přerušení zasedání ke schůzi před stanoveným termínem,
f) přerušit schůzi Sněmovny při nepořádku nebo není-li Sněmovna schopna se usnášet,
g) jmenovat a odvolávat vedoucího
Kanceláře.
(3) Předseda Sněmovny plní
i další úkoly stanovené zákonem,
nebo úkoly jimiž ho Sněmovna pověří.
(1) Místopředsedové
Sněmovny zastupují předsedu Sněmovny
na jeho pokyn nebo v určeném pořadí.
(2) Při zastupování
předsedy Sněmovny mají místopředsedové
Sněmovny práva a povinnosti předsedy.
(3) Místopředsedové
se střídají v řízení
schůze Sněmovny v pořadí dohodnutém
s předsedou Sněmovny; nedojde-li k dohodě,
určí pořadí předseda Sněmovny.
Odvolat předsedu Sněmovny
a místopředsedu Sněmovny lze jen na písemný
návrh nejméně dvou pětin všech
poslanců.
Sněmovna zřizuje z poslanců
mandátový a imunitní výbor, petiční
výbor, rozpočtový výbor, organizační
výbor a další výbory, na nichž
se usnese.
(1) Kromě členství
ve výboru mandátovém a imunitním,
petičním a organizačním, může
být poslanec členem nejvýše dvou dalších
výborů.
(2) Poslanec může být
předsedou pouze jednoho výboru.
(3) Poslanec, který je členem
vlády, nemůže být členem výboru.
Předseda a místopředsedové Sněmovny
jsou členy jen organizačního výboru.
(1) Výbory jsou ze své činnosti
odpovědny Sněmovně.
(2) Výbor projednává
věci, které mu přikáže Sněmovna
a věci, na jejichž projednávání
se usnese.
(3) V době, kdy je zasedání
Sněmovny přerušeno, výbory nejednají.
(1) Ustavující schůzi
výboru svolá jeho předseda.
(2) Výbor zvolí místopřededy
a ověřovatele výboru.
(1) Schůze výboru svolává
a řídí jeho předseda nebo jím
pověřený místopředseda. Je-li
předseda výboru nepřítomen svolávají
a řídí schůze výboru místopředsedové.
Jsou-li předseda i místopředsedové
nepřítomni, svolá a řídí
schůzi výboru jeho člen, jehož tím
výbor nebo předseda pověří.
(2) Předseda je povinen svolat schůzi
výboru, stanoví-li to Sněmovna nebo požádá-li
o to předseda Sněmovny anebo alespoň dvě
pětiny všech členů výboru. V
takovém případě svolá schůzi
výboru ve lhůtě stanovené Sněmovnou
nebo do 15 dnů od žádosti předsedy Sněmovny
anebo poslanců. V ostatních případech
svolává schůze výboru na dny, které
jsou určeny jako jednací dny výborů,
pokud se výbor nadpoloviční většinou
všech svých členů neusnese jinak.
(3) Předseda výboru navrhuje
pořad jednání výboru a dobu a způsob
projednávání jeho jednotlivých bodů.
Člen výboru může navrhnout doplnění
nebo změnu pořadu jednání. Výbor
rozhodne, na který jednací den a hodinu schůze
výboru se vždy zařadí bod "Návrh
termínu a pořadu příští
schůze výboru".
(4) Po schválení návrhu
pořadu jednání výboru je pro přijetí
návrhu na doplnění pořadu jednání
a na změnu doby stanovené pro projednávání
jeho jednotlivých bodů třeba, aby s ním
vyslovily souhlas alespoň tři pětiny všech
členů výboru. Pro přijetí návrhu
na vypuštění schváleného bodu
pořadu nebo jeho části stačí
souhlas nadpoloviční většiny přitomných
členů výboru.
Schůze výborů jsou
veřejné, nestanoví-li tento zákon
jinak, nebo neusnese-li se výbor, že schůze
nebo její část je neveřejná.
Řízení v disciplinárních věcech
je vždy neveřejné. Schůze výboru
nebo její části, která byla prohlášena
za neveřejnou se mohou zúčastnit poslanci,
prezident republiky, členové vlády a osoby,
které se mohou zúčastnit schůze Sněmovny
a jejích orgánů ze zákona; jiné
osoby mohou být přítomny jen se souhlasem
výboru.
(1) Výbor je schopen se usnášet, je-li přítomna alespoň třetina všech jeho členů.
K platnosti usnesení je třeba
souhlasu nadpoloviční většiny přítomných
členů výboru, pokud zákon nestanoví
jinak.
(2) Poslanci, kteří nejsou
členy výboru, mají na schůzi výboru
poradní hlas; mohou se k projednávané věci
vyjádřit a podávat k ní návrhy,
nemohou však hlasovat.
(1) Schůze výboru se účastní
poslanci, kteří jsou členy výboru.
Mohou se jí zúčastni prezident republiky,
členové vlády a osoby, které mají
oprávnění zúčastnit se schůzí
Sněmovny a jejích orgánů ze zákona;
může jí být přítomen vedoucí
Kanceláře a jím určení pracovníci
Kanceláře sněmovny.
(2) Člen vlády a vedoucí
jiného ústředního správního
úřadu je povinen dostavit se osobně na schůzi
výboru, jestliže o to výbor požádá
a podat požadované informace a vysvětlení,
pokud jejich poskytnutí nebrání zákony
upravující mlčenlivost anebo zákaz
jejich zveřejnění.)
(3) Člen vlády se může
dát na schůzi výboru zastoupit jiným
členem vlády nebo svým náměstkem,
pokud výbor netrvá na jeho osobní účasti.
(4) Člen vlády, popřípadě
ten, kdo ho zastupuje a vedoucí ústředního
správního úřadu, si mohou na schůzi
výboru přibrat odborníky.
(5) Předsedající může
na schůzi výboru udělit se souhlasem výboru
slovo i jiným osobám.
(1) Pro projednání věci
ve výboru určí předseda z členů
výboru zpravodaje, který podá o této
věci výboru zprávu.
(2) Menšina výboru, kterou tvoří
alespoň jedna pětina všech členů
výboru, může určit pro jedání
výboru svého zpravodaje, který podá
výboru oponentní zprávu menšiny výboru
(dále jen "oponentní zpráva");
takovou zprávu může menšina výboru
předložit Sněmovně.
(1) Výbor přijímá
o výsledcích svých jednání
usnesení. Určený zpravodaj nebo zpravodajové
se na vypracování usnesení podílejí.
Usnesení podepisuje předseda, určený
zpravodaj výboru a ověřovatel výboru.
(2) Výbor předloží
usnesení podle povahy věci Sněmovně
nebo je může zaslat příslušnému
členu vlády anebo vedoucímu jiného
správního úřadu. Člen vlády
nebo vedoucí jiného správního úřadu,
jemuž bylo usnesení výboru podle předchozí
věty zasláno, je povinen sdělit výboru
do 30 dnů, pokud výbor nestanovil delší
lhůtu, informace a vysvětlení, která
jsou usnesením žádána, pokud jejich
poskytnutí nebrání zákony upravující
mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.6)
(1) Výbory mohou konat společné
schůze, určovat společného zpravodaje
a přijímat společná usnesení.
Hlasují však vždy odděleně.
(2) Nedohodnou-li se výbory na společném
usnesení, přijme každý výbor
usnesení vlastní.
(1) O schůzi výboru se pořizuje
zápis, v němž se uvede pořad schůze,
kdo schůzi řídil, jaké návrhy
byly podány, pokud na tom řečníci
trvají, kteří řečníci
vystoupili v rozpravě a informace o výsledku hlasování.
Součástí zápisu jsou úplné
texty předložených písemných
pozměňovacích návrhů a návrhů
nové předlohy, přijatých usnesení,
prohlášení a jiných dokumentů,
které byly předmětem jednání.
(2) Zápis po jeho ověření
ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda
výboru nejpozději do sedmi dnů od skončení
schůze. Námitky proti takto schválenému
zápisu lze uplatnit na nejbližší schůzi
výboru, který o nich rozhodne. Schválený
zápis spolu s usnesením o námitkách
proti němu podaným se odevzdá společně
s přílohami nejpozději do dvou měsíců
od skončení schůze k uložení.
Jde-li o společnou schůzi několika výborů,
podepisují zápis předsedové a ověřovatelé
zúčastněných výborů.
(3) Ze schůze výboru se pořizuje
zvukový záznam, který se uchová po
dobu šesti měsíců. Výbor se může
usnést na delší době jeho uchování.
Je-li schůze výboru nebo jeho část
prohlášena za neveřejnou, může
se výbor usnést, že se zvukový záznam
nepořizuje.
(4) Usnese-li se na tom výbor, pořizuje
se ze schůze výboru těsnopisecký záznam
a jeho přepis.
(1) Každý výbor může
zřídit pro řešení určité
otázky nebo souboru otázek podvýbor. Členem
podvýboru může být jen poslanec.
(2) Podvýbor předkládá
výsledky svých jednání výboru,
který jej zřídil.
(3) Pro činnost a jednání
podvýboru platí přiměřeně
ustanovení o činnosti a jednání výboru.
Jednání podvýboru je neveřejné,
pokud se podvýbor neusnese jinak.
(1) Mandátový a imunitní výbor zejména
a) zkoumá, zda jednotliví poslanci a náhradníci za poslance byli platně zvoleni a svá zjištění předkládá podle povahy věci Sněmovně nebo předsedovi Sněmovny,
b) zkoumá, zda mandát poslance nezanikl a v pochybnostech o zániku mandátu poslance pro ztrátu volitelnosti nebo pro neslučitelnost funkce s výkonem funkce poslance, předkládá svá zjištění s návrhem předsedovi Sněmovny,
c) zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání poslance, provede urychleně nutná šetření a umožní poslanci, aby se osobně jednání zúčastnil a k věci vyjádřil; zprávu o výsledku svých zjištění s návrhem na rozhodnutí předkládá Sněmovně,
d) vede disciplinární řízení
proti poslanci a rozhoduje v něm.
(2) Jednání mandátového
a imunitního výboru je vždy neveřejné.
Mohou se jej zúčastnit jen jeho členové
a další osoby, u kterých to stanoví
Ústava. Jiné osoby se mohou zúčastnit
jednání mandátového a imunitního
výboru jen s jeho souhlasem.
(1) Organizační výbor
tvoří jeho předseda, kterým je předseda
Sněmovny, místopředsedové výboru,
kterými jsou místopředsedové Sněmovny
a další členové výboru navržení
poslaneckými kluby a ustaveni podle zásady poměrného
zastoupení.
(2) Organizační výbor
může zvolit ze svých členů další
dva místopředsedy výboru.
(3) Jednání organizačního
výboru je neveřejné, pokud se výbor
neusnese jinak.
(4) Organizační výbor organizuje a koordinuje práci orgánů Sněmovny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a usneseními Sněmovny. Při plnění těchto úkolů mu přísluší zejména
a) připravovat schůze Sněmovny, společné schůze Sněmovny a Senátu a navrhovat předsedovi Sněmovny jejich termín a pořad,
b) stanovit usnesením dobu vyhrazenou pro pravidelné jednání orgánů Sněmovny,
c) doporučovat předsedovi Sněmovny zařazení návrhů zákonů, mezinárodních smluv vyžadujících souhlas Parlamentu, zákonných opatření Senátu, popřípadě jiných návrhů do návrhu pořadu schůze Sněmovny a navrhovat, kterému výboru popřípadě výborům mají být přikázány,
d) doporučovat předsedovi Sněmovny, aby Sněmovně předložil návrh usnesení o povinnosti člena vlády dostavit se osobně na schůzi Sněmovny,
e) schvalovat plán zahraničích styků delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců,
f) rozhodovat o přijímání zahraničních návštěv a vysílání delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců, a to i mimo schválený plán zahraničních styků,
g) připravovat návrh rozpočtu Sněmovny pro jeho projednání ve Sněmovně a projednávat jeho plnění,
h) žádat poslanecké kluby
o předložení dokladů k čerpání
příspěvků poskytnutých z rozpočtu
Sněmovny na úhradu jejich nákladů.
(1) Sněmovna může ze
svých poslanců a dalších osob, které
nejsou poslanci, zřizovat stálé nebo dočasné
komise a stanovit jim v rámci své působnosti
úkoly. Předsedou komise je vždy poslanec, kterého
volí Sněmovna. Poslanec, který je členem
vlády, nemůže být členem komise.
(2) Pro činnost a jednání
komisí se užije přiměřeně
ustanovení o činnosti a jednání výborů.
(1) Na návrh nejméně
jedné pětiny všech poslanců může
Sněmovna zřídit pro vyšetření
věci veřejného zájmu vyšetřovací
komisi. Předsedu a členy vyšetřovací
komise, kterými mohou být jen poslanci, volí
Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády,
nemůže být členem vyšetřovací
komise.
(2) Usnesení Sněmovny, kterým
se zřizuje vyšetřovací komise, obsahuje
přesné určení věci, která
má být vyšetřena a lhůtu, ve
které vyšetřovací komise předloží
svá zjištění s návrhem Sněmovně,
která rozhodne usnesením.
(3) Jednací řád vyšetřovací
komise je přílohou č. 1 tohoto zákona.
(4) K objasnění důležitých
skutečností může vyšetřovací
komise opatřovat potřebné podklady, vyžadovat
nezbytná vysvětlení a vyslýchat svědky
a podle povahy věci přibrat znalce a tlumočníka.
Podrobnosti o povinnosti svědčit, vydat věc,
o předvolání a předvedení,
zákazu výslechu, práva odepřít
výpověď, o nároku na svědečné,
jakož i o přibrání znalce nebo tlumočníka
a o jejich právech a povinnostech, stanoví jednací
řád vyšetřovací komise.
(5) Vyšetřovací komise
může pro provedení jednotlivých úkonů
uvedených v odstavci 4 a pro dokumentaci své činnosti
přibrat potřebný počet odborných
pracovníků zejména vyšetřovatelů
a administrativně technických pracovníků,
kteří svou činnost vykonávají
na základě pověření vyšetřovací
komise a jsou vázáni jen jejími pokyny.
(6) Jednání vyšetřovací
komise je neveřejné a mohou se jej zúčastnit
jen její členové. Jiné osoby se mohou
zúčastnit nebo být přítomny
jednání vyšetřovací komise jen
s jejím souhlasem nebo stanoví-li tak zákon.
(7) Členové vyšetřovací
komise a další osoby, které se zúčastní
nebo jsou přítomny jednání vyšetřovací
komise, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech,
o nichž se při jednání dozvědí;
zbaveni této povinnosti mohou být jen usnesením
Sněmovny.
(8) Nasvědčují-li skutečnosti
zjištěné vyšetřovací komisí,
že byl spáchán trestný čin, může
vyšetřovací komise oznámit takovou skutečnost
orgánům činným v trestním řízení.
(9) Pro činnost a jednání
vyšetřovací komise se užije přiměřeně
ustanovení o činnosti a jednání výboru,
pokud jednací řád vyšetřovací
komise nestanoví jinak.
Náhradu nutných nákladů
spojených s účastí na jednání
vyšetřovací komise a náhradu ušlého
výdělku osobám přizvaným k
jejímu jednání, určí předseda
vyšetřovací komise. Nárok na náhradu
zaniká, neuplatní-li ho oprávněná
osoba u komise do tří dnů po její
účasti na jednání komise, nebo poté
co jí bylo sděleno, že k jednání
nedojde; na to musí být oprávněná
osoba upozorněna.
(1) Do působnosti Sněmovny patří zejména
a) projednávat návrhy zákonů a vyslovovat s nimi souhlas,
b) schvalovat společně se Senátem volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor Parlamentu mezi sebou, jakož i navenek a zákon o jednacím řádu Senátu,
c) usnášet se o zákonu o státním rozpočtu
d) usnášet se o návrhu státního závěrečného účtu,
e) schvalovat zákonná opatření Senátu,
f) projednávat mezinárodní smlouvy, vyžadující souhlas Parlamentu a vyslovovat s nimi souhlas,
g) usnášet se společně se Senátem na vyhlášení válečného stavu,
h) vyslovovat společně se Senátem souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky,
i) vyslovat společně se Senátem souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky,
j) volit na společné schůzi Sněmovny a Senátu prezidenta republiky,
k) usnášet se společně se Senátem, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad,
l) sledovat činnost vlády, jednat o důvěře vládě a usnášet se na vyslovení nedůvěry vládě,
m) projednávat odpovědi vlády a jejích členů na písemné interpelace poslanců zařazené na pořad schůze Sněmovny,
n) navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
o) volit a odvolávat členy Nejvyššího kontrolního úřadu,
p) volit a odvolávat předsedu a místopředsedy Sněmovny a stanovit počet místopředů,
r) zřizovat výbory a stanovit počet jejich členů,
s) zřizovat komise a stanovit počet jejich členů,
t) zřizovat vyšetřovací komise a stanovit počet jejich členů,
u) volit a odvolávat předsedy výborů,
v) vyslovovat souhlas s trestním stíháním poslance,
x) rozhodovat o odvolání poslance proti rozhodnutí v disciplinárním řízení (§ 16) a o odvolání poslance proti rozhodnutí předsedy Sněmovny o uložení pořádkového opatření (§ 19 odst. 2),
y) navrhovat rozpočet Sněmovny a rozpočet Senátu,
z) schvalovat pravidla hospodaření
poslaneckých klubů s příspěvkem
podle § 78 odst. 2 a 4.
(2) Sněmovna vykonává
i další působnost, stanoví-li tak zákon.
(1) Schůze Sněmovny se konají
v době, kdy Sněmovna zasedá.
(2) Schůze Sněmovny svolává
její předseda, stanoví-li tak zákon
nebo na základě usnesení Sněmovny.
(3) Není-li v usnesení řečeno,
kdy se má schůze konat, svolá předseda
Sněmovny schůzi nejpozději do 30 dnů
od přijetí usnesení.
(4) Požádá-li o svolání
schůze Sněmovny alespoň pětina všech
poslanců, svolá předseda schůzi nejpozději
do 10 dnů od doručení žádosti;
žádost musí být podána písemně
a musí obsahovat návrh pořadu jednání.
(5) V době přerušení
zasedání může předseda Sněmovny
svolat Sněmovnu ke schůzi před stanoveným
termínem, čímž je zasedání
obnoveno. Učiní tak vždy, požádá-li
jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně
pětina všech poslanců, a to nejpozději
do 10 dnů od doručení žádosti.
Žádost musí být podána písemně
a musí obsahovat návrh pořadu jednání.
(6) O svolání schůze
Sněmovny musí být poslanci vyrozuměni
nejméně 5 dnů předem. Nebyla-li tato
lhůta dodržena může poslanec navrhnout
odročení jednání; o takovém
návrhu rozhodne Sněmovna hlasováním
bez rozpravy.
(1) Poslanci je v jednacím sále
trvale vyhrazeno poslanecké křeslo. Zasedací
pořádek poslanců vychází z
jejich příslušnosti k poslaneckému klubu
a podléhá schválení Sněmovny.
(2) Schůze Sněmovny se účastní
poslanci. Mohou se jí zúčastnit prezident
republiky, členové vlády a osoby, které
mají oprávnění zúčastnit
se schůze Sněmovny a jejích orgánů
ze zákona; může jí být přítomen
vedoucí Kanceláře a jím určení
pracovníci Kanceláře sněmovny.
(3) Schůze Sněmovny se mohou
zúčastnit i další osoby, projeví-li
s tím Sněmovna souhlas; předsedající
jim může udělit slovo.
(4) Kromě osob uvedených v
odstavci 2 a 3 mají do jednacího sálu přístup
pouze ti, kdo k tomu mají výslovné svolení
předsedy Sněmovny.
(5) Přítomnost dalších
osob je přípustná jen do naplnění
počtu míst v prostorách vyhrazených
pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích
prostředků.
(1) Sněmovna zahajuje své
denní jednání nejdříve v 10
hodin a končí nejpozději ve 21 hodin. Hlasování
o návrzích zákonů, o pozměňovacích
návrzích k nim a o mezinárodních smlouvách
vyžadujících souhlas Parlamentu, lze zahájit
nejpozději do 19 hodin. Na návrh nejméně
pětiny všech poslanců, případně
dvou poslaneckých klubů, se může Sněmovna
usnést jinak.
(2) Před koncem každého
jednacího dne ohlásí předsedající
den, hodinu a pořad příštího
jednání.
(3) Schůze Sněmovny se nekonají
v pondělí, v sobotu a v neděli, pokud se
Sněmovna neusnese jinak.
(1) Schůzi Sněmovny zahájí
předsedající ve stanovenou dobu, bez ohledu
na počet přítomných poslanců.
(2) Schůzi Sněmovny řídí
její předseda nebo místopředsedové
v dohodnutém pořadí.
(3) Sněmovna určí z
řad ověřovatelů pro každou schůzi
zpravidla dva ověřovatele.
(4) Sněmovna stanoví na návrh
svého předsedy pořad schůze, popřípadě
způsob projednávání jednotlivých
bodů pořadu. Na pořad schůze se vždy
zařadí bod odpovědi na písemné
interpelace. Je-li jedním z jednacích dnů
schůze Sněmovny čtvrtek, zařadí
se na tento den bod ústní interpelace. Nejedná-li
Sněmovna ve čtvrtek, ústní interpelace
se do pořadu schůze nezařadí.
(5) Výbor, poslanecký klub
nebo poslanec mohou navrhnout změnu nebo doplnění
pořadu. O pořadu, popřípadě
návrhu na jeho změnu nebo doplnění,
rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(6) Schválený pořad
lze během schůze Sněmovny rozšiřovat
jen výjimečně. Návrh na doplnění
schváleného pořadu schůze Sněmovny
nelze projednat, vznesou-li proti němu námitku nejméně
dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců; pro podání
takového návrhu platí ustanovení předchozího
odstavce.
(7) Byla-li schůze svolána
podle § 51 odst. 4 nebo 5, rozhodne Sněmovna pouze
o pořadu uvedeném v žádosti. Ustanovení
odstavce 5 a 6 o změně pořadu se v těchto
případech neužije.
(8) Sněmovna může v průběhu
schůze hlasováním bez rozpravy přesunout
body pořadu nebo sloučit rozpravu ke dvěma
nebo více bodům pořadu. Může
též přerušit projednávání
bodu pořadu a další jednání o
něm odročit.
(9) Předseda poslaneckého
klubu a předsedající mohou navrhnout přerušení
schůze Sněmovny. O takovém návrhu
rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
Usnese-li se na tom Sněmovna je člen
vlády povinen dostavit se osobně na schůzi
Sněmovny.
(1) Schůze Sněmovny je zpravidla
veřejná. Na návrh vlády nebo poslance
se může Sněmovna usnést, že schůze
nebo její část je neveřejná,
zejména jsou-li na pořad schůze zařazeny
utajované otázky související s obranou
nebo bezpečností státu nebo jiné závažné
utajované skutečnosti. Projednávání
návrhu zákona o státním rozpočtu,
návrhu státního závěrečného
účtu, návrhů daňových
zákonů a návrhů zákonů
o poplatcích, je vždy veřejné.
(2) Schůze Sněmovny nebo její
části, která byla prohlášena
za neveřejnou, se mohou kromě poslanců zúčastnit
prezident republiky a členové vlády; jiné
osoby se mohou takové schůze zúčastnit
nebo být přítomny v jednacím sále
anebo na místech vyhrazených pro hosty, veřejnost
a zástupce sdělovacích prostředků,
jen se souhlasem Sněmovny. O účasti a přítomnosti
jiných osob na schůzi rozhodne Sněmovna hlasováním
bez rozpravy.
(1) Projednávání bodu
pořadu, k němuž má sloužit jako
podklad sněmovní tisk se zahájí, byl-li
všem poslancům takový podklad včas doručen.
Sněmovní tisk, nejde-li o návrh zákona,
se poslanci doručí nejméně 24 hodin
před jeho projednáváním. Nebyla-li
tato lhůta dodržena, může poslanec o takovém
bodu pořadu navrhnout odročení jednání.
O návrhu na odročení jednání
rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(2) Bod jednání zařazený
na pořad schůze Sněmovny uvede zpravidla
navrhovatel. Za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího
územního samosprávného celku mohou
jednat jen jejich členové, kteří byli
takovým jednáním zvlášť
pověřeni. Jde-li o návrh skupiny poslanců
odůvodní ho poslanec, který je jejím
člen a kterého tím tato skupina pověří.
(3) Po navrhovateli vystoupí zpravodaj,
který informuje o obsahu projednávané věci
a výsledcích jednání výboru.
Jde-li o věc, kterou výbor neprojednával,
nebo nebyl-li zpravodaj výborem určen, určí
zpravodaje Sněmovna. S takovým návrhem musí
poslanec, jehož se návrh týká, vyslovit
souhlas. Projednalo-li věc více výborů,
vystoupí zpravodajové zúčastněných
výborů, pokud se výbory nedohodly na společném
zpravodaji.
(1) Po vystoupení zpravodaje zahájí
předsedající rozpravu. Nejprve se koná
rozprava všeobecná a poté rozprava podrobná.
Během všeobecné rozpravy lze podat návrh
na odročení, zamítnutí, odkázání
jinému orgánu Sněmovny a návrh jiné
předlohy. Během podrobné rozpravy lze předkládat
návrhy na odročení, zamítnutí,
odkázání jinému orgánu Sněmovny,
návrhy jiné předlohy, návrhy pozměňovací
a návrhy eventuální, dodatečné
a podmíněné (§ 72 odst. 1).
(2) Poslanci se hlásí do rozpravy
písemně, a to buď před zahájením
schůze u předsedy Sněmovny nebo v průběhu
schůze u předsedajícího až do
ukončení rozpravy. Poslanci se mohou do rozpravy
přihlásit i zdvižením ruky. Písemné
přihlášky mají přednost.
(3) Při zahájení rozpravy
oznámí předsedající přihlášené
řečníky. Slovo uděluje v pořadí,
ve kterém se o ně písemně přihlásili,
a poté ostatním přihlášeným.
Zpravodaji udělí slovo během rozpravy, kdykoli
o to požádá. Řečníkovi,
pověřenému přednést k věci
stanovisko poslaneckého klubu, se udělí slovo
kdykoli až do ukončení rozpravy. Při
udělování slova upozorní předsedající
dalšího řečníka na to, že
jeho vystoupení bude následovat. Slova se smí
ujmout jen ten, komu je předsedající udělí.
Mluví se z řečniště.
(4) Kdo není v okamžiku, kdy
je mu uděleno slovo přítomen v jednacím
sále, ztrácí pořadí. Není-li
přítomen ani bezprostředně před
ukončením rozpravy, jeho přihláška
propadá.
(5) Chce-li se rozpravy zúčastnit
předsedající, předá řízení
schůze.
(1) Sněmovna se může
usnést bez rozpravy na omezení řečnické
doby, která nesmí být kratší
než 10 minut. Omezení řečnické
doby se nevztahuje na řečníka pověřeného
přednést k věci stanovisko poslaneckého
klubu.
(2) Sněmovna se může
bez rozpravy usnést, že k téže věci
může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát.
(3) Poslanec se v rozpravě neobrací
přímo na jiné poslance a případné
dotazy na ně klade prostřednictvím předsedajícího.
(4) Poslanec má mluvit k projednávané
věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí-li
stanovenou řečnickou lhůtu, může
na to předsedající poslance upozornit a volat
jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem
z mezí slušnosti, může jej předsedající
volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění
k nápravě, může mu slovo odejmout. O
námitkách poslance proti rozhodnutí o odejmutí
slova rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
(1) Poslanec se může přihlásit
k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh
rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální
návrh týkající se způsobu projednávání
některého bodu pořadu. Nelze v ní
však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané
otázce. Poslanec, který se přihlásil
k faktické poznámce dostane slovo přednostně,
avšak bez přerušení toho, kdo právě
mluví.
(2) Přednesení faktické
poznámky, ani případná odpověď
na faktickou poznámku jiného poslance, nesmí
překročit 2 minuty.
(3) Nejde-li o faktickou poznámku
nebo odpověď na takovou poznámku anebo překročí-li
poslanec dobu k jejich přednesení, může
mu předsedající slovo odejmout. Rozhodnutí
předsedajícího o odnětí slova
podle předchozí věty je konečné.
Řečník nesmí
být nikým přerušován, s výjimkou
oprávnění předsedajícího
podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.
Opustí-li předsedající
předsednický stůl, je schůze přerušena.
(1) Poslanec může v rozpravě
podávat k projednávané věci pozměňovací
návrhy. Mají se vztahovat k určité
věci projednávaného bodu a má z nich
být zřejmé, na čem se má Sněmovna
usnést. Předsedající může
požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil
nebo jej předložil písemně.
(2) Jestliže je v rozpravě přednesen
pozměňovací návrh, může
poslanec nebo navrhovatel navrhnout přerušení
projednávané věci až do doby, kdy k
přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor
určený Sněmovnou nebo poslanecké kluby.
(3) O návrhu na přerušení
projednávání věci podle předchozího
odstavce rozhodne Sněmovna hlasováním bez
rozpravy. Současně může určit
lhůtu, do kdy jí určený výbor
předloží stanovisko k přednesenému
pozměňovacímu návrhu.
(4) Stejný postup se uplatní
i v případě, podá-li poslanec písemně
pozměňovací návrh ještě
před zahájením rozpravy. Obdobně se
postupuje při předložení jiného
návrhu k projednávané otázce.
Navrhovatel může vzít
svůj návrh zpět do ukončení
rozpravy. Pro zpětvzetí návrhu zákona
platí ustanovení § 86 odst. 5.
(1) Poslanci mají právo mluvit
a předkládat návrhy ve svém mateřském
jazyku. Nemluví-li poslanec česky, tlumočí
se jeho projev do českého jazyka, pokud o to alespoň
jeden poslanec požádá. Písemné
návrhy předložené v jiném než
českém jazyku se přeloží do českého
jazyka.
(2) Nemluví-li jiný řečník
česky postupuje se podle předchozího odstavce
obdobně.
(1) Předsedající rozpravu
ukončí, nejsou-li do rozpravy přihlášeni
další řečníci.
(2) Po ukončení rozpravy udělí
předsedající závěrečné
slovo navrhovateli a zpravodaji. Navrhovatel i zpravodaj se mohou
závěrečného slova vzdát.
(3) Sněmovna se může
usnést bez rozpravy na opětovném otevření
rozpravy, a to do zahájení hlasování
o závěrečném usnesení. Rozprava
je znovu zahájena též tehdy, ujme-li se slova
před hlasováním o závěrečném
hlasování člen vlády. Pro ukončení
nově zahájené rozpravy platí ustanovení
odstavce 2 obdobně.
Prezidentu republiky, členovi vlády
a předsedovi poslaneckého klubu se udělí
slovo, kdykoli o to požádají.
(1) O schůzi Sněmovny se pořizuje
zápis, v němž se uvede pořad schůze,
kdo schůzi řídil, jaké návrhy
byly podány, kteří řečníci
vystoupili v rozpravě, počet přítomných
poslanců a přehled výsledků hlasování.
Součástí zápisu jsou úplné
texty předložených písemných
návrhů, přijatých usnesení,
prohlášení a jiných dokumentů,
které byly předmětem jednání.
Bylo-li hlasování veřejné, a byla-li
vyhotovena informace o výsledku hlasování
(§ 76 odst. 2), připojí se taková informace
k zápisu.
(2) Zápis, po jeho ověření
ověřovatelem, schvaluje a podepisuje předseda
Sněmovny nejpozději do 15 dnů od skončení
schůze. Schválený zápis je autentickým
záznamen o schůzi a odevzdává se společně
s přílohami nejpozději do 2 měsíců
od skončení schůze k uložení.
(3) O schůzi Sněmovny se pořizuje
těsnopisecká zpráva podávající
přesný průběh jednání.
Každý řečník může
nejpozději do 10 pracovních dnů od skončení
schůze ověřit správnost záznamu
své řeči. Přitom navrhne opravu gramatických
chyb a nedostatků, které vznikly při pořizování
záznamu. Nesmí však měnit jazyk, obsah
a smysl svého vystoupení. Pokud řečník
neověří přepis těsnopiseckého
záznamu ve stanovené lhůtě, považuje
se záznam za ověřený. O návrzích
oprav rozhodují ověřovatelé. Případný
spor rozhodne s konečnou platností předseda
Sněmovny.
(4) Ze schůze Sněmovny se
pořizuje též zvukový záznam,
který se uchová nejméně po dobu 6
měsíců.
(5) Těsnopisecká zpráva
o schůzi Sněmovny se vytiskne. O neveřejných
jednáních se pořizuje těsnopisecká
zpráva jen tehdy, jestliže se na tom Sněmovna
usnese.
(1) Poslanci se přidělí
identifikační karta, která mu umožňuje
hlasovat hlasovacím zařízením. Poslanci
může být prostřednictvím předsedajícího
vydána náhradní identifikační
karta. Předsedající zároveň
tuto skutečnost oznámí Sněmovně.
(2) Poslanec se po vstupu do jednacího
sálu přihlásí prostřednictvím
hlasovacího zařízení. Při odchodu
z jednacího sálu se odhlásí.
(3) Pro hlasování hlasovacím
zařízením se považuje za přítomného
poslanec, který je v jednacím sále přítomen
a v intervalu stanoveném pro hlasování je
prostřednictvím hlasovacího zařízení
přihlášen. Má-li předsedající
schůze pochybnost o správnosti počtu přihlášených
poslanců v jednacím sále, nebo navrhne-li
to kterýkoli poslanec, může přihlášení
zrušit a vyzvat je, aby se přihlásili znovu.
(4) Při hlasování hlasovacími
lístky se za přítomného poslance považují
ti poslanci, kteří obdrželi hlasovací
lístky.
(5) Sněmovna rozhoduje o každém
návrhu hlasováním. Hlasování
řídí předsedající schůze,
který upozorní, že bude přikročeno
k hlasování.
(6) Předsedající dá
hlasovat nejprve pro návrh a poté proti návrhu.
(1) Sněmovna je způsobilá
se usnášet za přítomnosti alespoň
jedné třetiny všech poslanců.
(2) K platnému usnesení Sněmovny
je třeba, nestanoví-li Ústava jinak, souhlasu
nadpoloviční většiny přítomných
poslanců.
(3) K přijetí ústavního
zákona a ke schválení mezinárodní
smlouvy o lidských právech a základních
svobodách) je třeba souhlasu třípětinové
většiny všech poslanců.
(4) K přijetí usnesení
o vyhlášení válečného
stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem
cizích vojsk na území České
republiky) je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny všech poslanců. Souhlasu nadpoloviční
většiny všech poslanců je dále
třeba při hlasování Sněmovny
o návrhu zákona zamítnutého Senátem),
při hlasování Sněmovny o zákonu
vráceném prezidentem republiky) a při
hlasování Sněmovny o vyslovení nedůvěry
vládě.)
Své vnitřní poměry
a podrobnější pravidla svého jednání
upravuje Sněmovna usnesením. Návrh takového
usnesení se doručí všem poslancům
nejméně 24 hodin před hlasováním
o něm.
(1) Po ukončení rozpravy oznámí
zpravodaj, v jakém pořadí se bude o návrzích
hlasovat. Je-li podáno více návrhů,
hlasuje se o nich v pořadí:
1. Návrh na odročení
a) návrhem na odročení navrhuje poslanec, aby projednávaný návrh nebyl rozhodnut ihned, ale aby se o něm jednalo buď v době pozdější, vyjádřené určitým časovým údajem, nebo podmínkou, která musí být nejprve splněna anebo, aby jednání bylo odročeno na dobu neurčitou,
b) k tomuto návrhu lze podávat pozměňovací návrhy ke lhůtě jeho odročení nebo podmínce, která má být splněna před projednáváním návrhu,
c) návrh lze revokovat, pokud byl
přijat. Návrh na revokaci může podat
jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
2. Návrh na zamítnutí
a) přijetí návrhu na zamítnutí má za následek, že projednávaný návrh již nebude předmětem rozpravy ani hlasování,
b) k tomuto návrhu nelze podávat pozměňovací návrhy,
c) přijatý návrh nelze
revokovat.
3. Návrh na odkázání jinému orgánu Sněmovny
a) tímto návrhem je projednávaný návrh předán k posouzení některému orgánu Sněmovny. Součástí návrhu je lhůta, do které určený orgán odkázaný návrh projedná,
b) k tomuto návrhu lze podávat pozměňující návrhy, a to k orgánu, jemuž má být návrh odkázán a ke lhůtě stanovené k projednání,
c) přijatý návrh nelze
revokovat. Lze však navrhnout, aby byl návrh vrácen
zpět Sněmovně, nedodržel-li určený
orgán lhůtu stanovenou pro předložení
stanoviska.
4. Návrh jiné předlohy
a) je-li předloženo v téže věci několik předloh návrhu zákona nebo usnesení Sněmovny, rozhodne Sněmovna, kterou předlohu bude projednávat,
b) přijatý návrh nelze
revokovat. Pokud však projednávaná předloha
ve znění pozměňovacích návrhů
není přijata, lze navrhnout, aby se projednávala
další předloha z předloh dříve
zamítnutých.
5. Návrh pozměňovací
a) pozměňovacím návrhem se vypouštějí, rozšiřují nebo mění některé části původního návrhu,
b) k pozměňovacímu návrhu lze podávat další pozměňovací návrhy. Pozměňovací návrhy k dalším pozměňovacím návrhům nejsou přípustné,
c) přijatý návrh lze
revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může
podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
6. Návrh eventuální, dodatečný, podmíněný
a) pokud se v rozpravě ukáže, že rozhodnutí projednávané věci vyžaduje rozhodnutí i v jiné otázce je možné předložit návrh eventuální. Dodatečným návrhem se rozšiřuje nebo doplňuje původní návrh, pokud tak nelze učinit návrhem pozměňovacím. Schválením podmíněného návrhu se podmiňuje platnost usnesení splněním nebo nesplněním určité podmínky. Podmíněný návrh nelze přijmout při schvalování návrhů zákonů,
b) navrhovatel uvede o jaký druh návrhu jde a jen předsedající schůze může označení návrhu zpochybnit; v pochybnostech rozhodne Sněmovna hlasováním,
c) k návrhům uvedeným v písmenu a) lze podávat pozměňovací návrhy,
d) přijatý návrh lze
revokovat pokud byl přijat. Návrh na revokaci může
podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
7. Návrh na vypuštění části návrhu
a) tímto návrhem se vypouští celá část návrhu, po které se návrh projednává, například oddíl, paragraf, odstavec apod.,
b) k návrhu lze podávat pozměňovací návrhy na rozsah vypuštění části návrhu,
c) přijatý návrh lze
revokovat pokud byl přijat. Návrh na revokaci může
podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
(2) Je-li podáno více návrhů
na úpravu téže věci pouze z hlediska
množství, času, osoby nebo místa, zjistí
se nejdříve počty poslanců podporujících
jednotlivé návrhy a poté se o nich hlasuje
v pořadí podle počtu podporujících
hlasů.
(3) Vylučuje-li přijatý
návrh další návrh, o tomto dalším
návrhu se již nehlasuje. Dojde-li ke sporu, rozhodne
Sněmovna.
(4) Před hlasováním
se zopakuje přesné znění návrhu,
pokud nebylo poslancům předáno jeho písemné
vyhotovení. Zpravodaj může upozornit na souvislost
s jinými návrhy.
(5) Sněmovna se může
usnést, že se budou projednávat jednotlivé
části návrhu, o nichž se bude hlasovat
odděleně. Po odděleném hlasování
o částech návrhu nebo po přijetí
a odmítnutí pozměňovacích návrhů
se hlasuje na závěr o návrhu jako o celku.
Hlasuje se veřejně nebo tajně.
O zákonech lze hlasovat jen veřejně. Způsob
hlasování, není-li určen zákonem,
navrhne předsedající.
(1) Veřejně se hlasuje hlasovacím
zařízením a zdvižením ruky, nestanoví-li
zákon jinak nebo neusnese-li se Sněmovna na jiném
způsobu veřejného hlasování.
(2) Při hlasování hlasovacím
zařízením hlasuje poslanec pro návrh
nebo proti návrhu stisknutím tlačítka
hlasovacího zařízení, kdykoli v intervalu
stanoveném pro hlasování a zvednutím
ruky. Jiné projevy poslance se považují za
zdržení se hlasování.
(3) Při hlasování podle
jmen se čtou poslanci v abecedním pořadí.
Vyvolaný poslanec se vysloví "pro návrh"
nebo "proti návrhu" a zdržuje-li se hlasování
řekne "zdržuji se". Předsedající
každou odpověď opakuje. Jiný projev poslance
se považuje za zdržení se hlasování.
(4) Dojde-li k poruše hlasovacího
zařízení musí se hlasování
opakovat. Nelze-li poruchu neprodleně odstranit, rozhodne
Sněmovna o jiném způsobu hlasování.
(5) Nepoužije-li se hlasovacího
zařízení, hlasuje se zpravidla zdvižením
ruky. Výsledky takového hlasování
zjišťují skrutátoři, které
určí vedoucí Kanceláře. O námitkách
proti osobě skrutátora rozhodne Sněmovna
bez rozpravy.
(1) Tajně se hlasuje hlasovacími
lístky. Tajným hlasováním se volí
předseda, místopředsedové Sněmovny,
předsedové výborů a komísí;
v dalších případech se hlasuje tajně,
stanoví-li tak zvláštní zákon
nebo usnese-li se na tom Sněmovna.
(2) Za počet přítomných
poslanců při tajném hlasování
se považuje počet vydaných hlasovacích
lístků.
(1) Předsedající nebo
jiná osoba, stanoví-li tak zákon, vyhlásí
vždy výsledek hlasování tak, že
uvede pořadové číslo hlasování,
sdělí počet přítomných
poslanců, počet hlasů odevzdaných
pro návrh a proti návrhu a ohlásí,
zda byl návrh přijat.
(2) Hlasovací zařízení
vytiskne o výsledku hlasování informaci,
z níž je patrno, jak který poslanec hlasoval.
(3) Informace o výsledku hlasování
musí být veřejnosti a sdělovacím
prostředkům na požádání
dostupná. To neplatí, jde-li o schůzi neveřejnou
nebo její neveřejnou část.
(4) Je-li výsledek veřejného
hlasování o procedurálním návrhu
zcela zřejmý, není třeba zjišťovat
přesné počty hlasů. To neplatí,
požaduje-li byť i jen jediný poslanec, aby bylo
postupováno podle odstavce 1.
(5) Každý poslanec může
vznést při hlasování nebo bezprostředně
po něm námitku proti průběhu nebo
výsledku hlasování. O takové námitce
rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
(6) Vyhoví-li Sněmovna námitce
proti výsledku hlasování, musí se
hlasování opakovat. Pokud se v takovém případě
nehlasuje hlasovacím zařízením, požádá
předsedající ověřovatele schůze
Sněmovny, aby hlasy sečetli a zjistili výsledky
hlasování.
(1) Poslanci se mohou sdružovat v poslaneckých
klubech, a to podle příslušnosti k politickým
stranám a politickým hnutím (dále
jen "politická strana"), za něž kandidovali
ve volbách. Poslanci příslušející
k jedné politické straně mohou vytvořit
pouze jeden poslanecký klub. Slučování
klubů je přípustné.
(2) V průběhu volebního
období může být ustaven nový
poslanecký klub, složený z poslanců
příslušných k jiné politické
straně, než za jakou byli zvoleni ve volbách,
nebo nový klub poslanců, kteří se
v průběhu volebního období stali nezávislými
poslanci. Na takto ustavený klub se nevztahuje § 78.
(3) Poslanecký klub ustavený
podle odstavce 2 nemá nárok na poměrné
zastoupení v orgánech Sněmovny, pokud Sněmovna
nerozhodne jinak.
(4) Poslanec může být
členem jen jednoho poslaneckého klubu.
(5) K ustavení poslaneckého
klubu je třeba nejméně 5 poslanců.
O ustavení klubu se sepíše zápis, který
podepíší všichni ustavující
členové klubu. Klesne-li během volebního
období počet členů klubu pod tuto
hranici, klub se ruší. Poslanci, kteří
byli členy zrušeného klubu se mohou stát
členy jiného klubu nebo zůstat bez členství
v poslaneckém klubu.
(6) Poslanecký klub po svém
ustavení písemně oznámí sekretariátu
předsedy Sněmovny název klubu, jméno
a příjmení jeho předsedy, jména
a příjmení místopředsedů
a pořadí, v němž předsedu klubu
ve Sněmovně a jejích orgánech v jeho
nepřítomnosti zastupují a jmenný seznam
jeho dalších členů. K oznámení
připojí zápis o ustavení klubu. Během
volebního období oznámí též
jména poslanců, kteří přestali
být členy klubu nebo se stali jeho novými
členy. Vystoupení z klubu může předsedovi
Sněmovny oznámit písemně i poslanec,
jehož se vystoupení týká.
(7) Jménem poslaneckého klubu
jedná jeho předseda. V případě
nepřítomnosti předsedy jedná jménem
poslaneckého klubu a vykonává práva
předsedy podle tohoto zákona místopředseda.
(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny
používat ke své činnosti místnosti
v prostorách Sněmovny včetně potřebných
technických prostředků. Podrobnosti může
stanovit Sněmovna usnesením.
(2) Na úhradu nákladů
se poslaneckým klubům poskytuje příspěvek
z rozpočtu Sněmovny, a to v závislosti na
počtu poslanců, kteří jsou členy
jednotlivých klubů. Pravidla hospodaření
poslaneckých klubů s tímto příspěvkem
obsahující jeho výši, podmínky
poskytování, pravidla pro jeho čerpání
a způsob vedení evidence, vyúčtování
a kontroly navrhne pro každý kalendářní
rok organizační výbor a schvaluje Sněmovna.
(3) Poslanecké kluby vedou stanoveným
způsobem evidenci o poskytnutých příspěvcích.
Usnese-li se na tom organizační výbor, předloží
mu poslanecké kluby průběžnou evidenci
a vyúčtování.
(4) Schválená výše
příspěvku se pro poslanecké kluby
nevládních politických stran násobí
koeficientem 1,3 a poskytuje v upravené výši.
(1) Předseda Poslanecké sněmovny
svolává společnou schůzi komor Parlamentu
(2) Pro jednání společné
schůze komor platí tento zákon.
(1) Předseda Sněmovny svolá
společnou schůzi Sněmovny a Senátu
k volbě prezidenta republiky v posledních 30 dnech
volebního období úřadujícího
prezidenta republiky.
(2) Uvolní-li se úřad
prezidenta republiky před skončením jeho
volebního období, svolá předseda Sněmovny
společnou schůzi Sněmovny a Senátu
k tomuto bodu pořadu nejpozději do 30 dnů
od uvolnění úřadu.
(1) Volbu prezidenta republiky upravuje
Ústava; podrobnosti stanoví Volební řád
pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro nominace
vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny,
který je přílohou č. 2 tohoto zákona.
(2) Předseda Sněmovny svolá
do 30 dnů po zvolení prezidenta republiky společnou
schůzi Sněmovny a Senátu, na níž
prezident republiky složí slib do rukou předsedy
Sněmovny.
(1) Po jmenování vlády
zařadí předseda Sněmovny na pořad
nejbližší schůze Sněmovny žádost
vlády o vyslovení důvěry tak, aby
mohla být projednána nejpozději do 30 dnů
od jmenování vlády.
(2) K žádosti vlády se
Sněmovna usnese, zda vyslovuje vládě důvěru.
(1) Vláda může předložit
Sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
(2) Vláda je oprávněna
žádat, aby Sněmovna skončila projednávání
vládního návrhu zákona do 3 měsíců
od jeho předložení, pokud s tím spojí
žádost o vyslovení důvěry.
(3) Požádá-li vláda
o vyslovení důvěry podle odstavce 1, svolá
předseda Sněmovnu tak, aby žádost byla
projednána do 14 dnů po jejím předložení.
Návrh na vyslovení nedůvěry
vládě může podat písemně
nejméně 50 poslanců. K projednání
takového návrhu svolá předseda neprodleně
schůzi Sněmovny.
(1) O žádosti vlády o
vyslovení důvěry nebo o návrhu na
vyslovení nedůvěry vládě se
neprodleně vyrozumí poslanecké kluby a výbory.
Po rozpravě se přistoupí k hlasování
podle jmen.
(2) K přijetí usnesení
o vyslovení důvěry vládě je
třeba souhlasu nadpoloviční většiny
přítomných poslanců. K přijetí
usnesení, kterým se vyslovuje vládě
nedůvěra, je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny všech poslanců.
(3) Odepře-li Sněmovna vyslovit
vládě důvěru nebo vysloví-li
ji nedůvěru, oznámí to předseda
Sněmovny prezidentu republiky.
(1) Návrh zákona může
podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda
nebo zastupitelstvo vyššího územního
samosprávného celku (dále jen "navrhovatel").
Za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího
územního samosprávného celku mohou
jednat jen jejich členové, kteří byli
takovým jednáním zvlášť
pověřeni. Jde-li o návrh skupiny poslanců
odůvodní ho poslanec, který je jejím
členem a kterého tím tato skupiny pověří.
(2) Návrh zákona se předkládá
písemně a musí obsahovat přesné
znění toho, na čem se má Sněmovna
usnést.
(3) Součástí návrhu
zákona je důvodová zpráva, která
odůvodňuje principy nové právní
úpravy. Zhodnotí se v ní platný právní
stav a vysvětlí nezbytnost nové úpravy
v jejím celku (obecná část) i jednotlivá
ustanovení (zvláštní část).
Důvodová zpráva obsahuje též
předpokládaný hospodářský
a finanční dosah navrhované úpravy,
zejména nároky na státní rozpočet
a zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními
smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním
pořádkem České republiky.
(4) Jde-li o návrh novely zákona,
zajistí Kancelář sněmovny, aby každý
poslanec měl k dispozici jeho stávající
platné znění, nebo tu jeho část,
jíž se novelizace týká.
(5) Navrhovatel může vzít
svůj návrh zákona zpět až do
ukončení druhého čtení zákona.
Poté může vzít takový návrh
zpět jen se souhlasem Sněmovny.
(1) Návrh zákona se předkládá
předsedovi Sněmovny, který jej postoupí
organizačnímu výboru.
(2) Předseda Sněmovny rozešle
neprodleně návrh zákona všem poslancům
a poslaneckým klubům. Pokud není navrhovatelem
vláda, požádá ji, aby se do 30 dnů
od doručení žádosti k návrhu
svým stanoviskem vyjádřila.
(3) Vláda zasílá své
stanovisko k návrhu zákona předsedovi Sněmovny.
(1) Po vyjádření vlády
k návrhu zákona, nebo nevyjádří-li
se vláda k takovému návrhu do 30 dnů
od doručení žádosti, doporučí
do 15 dnů organizační výbor předsedovi
Sněmovny zařadit předložený návrh
zákona se stanoviskem vlády, bylo-li předloženo
včas, do návrhu pořadu schůze Sněmovny.
Současně navrhne, kterému výboru,
popřípadě výborům, má
být návrh přikázán a určí
zpravodaje pro prvé čtení.
(2) Předseda Sněmovny přihlédne
k doporučení organizačního výboru
a rozhodne o zařazení návrhu zákona
do návrhu pořadu nejbližší schůze
Sněmovny.
(3) Nesplní-li organizační
výbor včas povinnosti uvedené v odstavci
1, zařadí předseda návrh zákona
do návrhu pořadu schůze Sněmovny bez
doporučení organizačního výboru,
určí zpravodaje pro prvé čtení
a navrhne přikázání návrhu
zákona k projednání výboru nebo několika
výborům.
Návrh zákona se stanoviskem
vlády, bylo-li předloženo včas, se doručí
poslancům a poslaneckým klubům nejméně
10 dnů před schůzí Sněmovny,
na které má dojít k jeho prvému čtení.
(1) Návrh zákona uvede navrhovatel;
po něm vystoupí zpravodaj, kterého určí
organizační výbor nebo předseda Sněmovny
(§ 88).
(2) O návrhu zákona se koná
obecná rozprava, po níž se Sněmovna
může usnést, že jej vrátí
navrhovateli k dopracování, nebo že jej zamítá.
Nerozhodne-li tak, přikáže Sněmovna
návrh zákona k projednání výboru,
popřípadě několika výborům,
a to podle návrhu organizačního výboru
nebo předsedy Sněmovny (§ 88). Kterýkoli
z poslanců může předložit jiný
návrh na přikázání; o takovém
návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy. Byl-li návrh
zákona přikázán výboru k projednání,
nelze jej již vrátit navrhovateli k dopracování.
(1) Lhůta pro projednání
návrhu zákona ve výboru je 60 dnů
od rozhodnutí o jeho přikázání
výboru k projednání.
(2) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 může
Sněmovna zkrátit nebo prodloužit, a to nejvýše
o 20 dnů. Jen se souhlasem navrhovatele lze takovou lhůtu
prodloužit o více než 20 dnů.
(3) Výbory, jimž nebyl návrh
zákona přikázán k projednání,
mohou své stanovisko k návrhu zákona sdělit
výboru, který návrh zákona projednává,
a to i písemně; totéž mohou učinit
i jednotliví poslanci.
(1) Výbor, popřípadě
výbory, jimž byl návrh zákona přikázán,
předloží po jeho projednání předsedovi
Sněmovny usnesení, v němž zejména
doporučí Sněmovně, zda má návrh
zákona schválit či nikoliv. Doporučí-li
v usnesení změny nebo doplňky návrhu
zákona, přesně je formuluje. Nejméně
pětinová menšina všech členů
výboru může předložit předsedovi
Sněmovny oponentní zprávu, která má
obdobné náležitosti jako usnesení výboru.
(2) Předseda Sněmovny zajistí
vytištění usnesení výboru, popřípadě
oponentní zprávy k návrhu zákona a
doručí je všem poslancům nejméně
24 hodin před zahájením druhého čtení
návrhu zákona.
(1) V druhém čtení
uvede návrh zákona navrhovatel. Po navrhovateli
vystoupí zpravodaj výboru nebo zpravodajové
výborů.
(2) O návrhu zákona se koná
obecná rozprava. Po obecné rozpravě může
Sněmovna vrátit návrh zákona výboru
k novému projednání nebo rozhodnout, že
návrh zákona zamítá.
(1) Nerozhodla-li Sněmovna podle
§ 93 odst. 2, že se návrh zákona vrací
výboru k novému projednání, nebo že
se zamítá, koná se po obecné rozpravě
rozprava podrobná. Sněmovna se v ní může
usnést, že projedná některá ustanovení
návrhu zákona odděleně. Během
podrobné rozpravy se předkládají k
návrhu zákona pozměňovací,
popřípadě jiné návrhy.
(2) Pozměňovací návrhy,
popřípadě jiné návrhy, se dají
vytisknout a předseda Sněmovny je zašle neprodleně
všem poslancům.
(3) I po podrobné rozpravě
může Sněmovna vrátit návrh zákona
výboru k novému projednání nebo rozhodnout,
že návrh zákona zamítá.
(1) Třetí čtení
návrhu zákona lze zahájit nejdříve
za 24 hodin po doručení pozměňovacích,
popřípadě jiných návrhů,
poslancům.
(2) Ve třetím čtení
se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu
legislativně technických chyb, gramatických
chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy,
které logicky vyplývají z přednesených
pozměňovacích návrhů, popřípadě
podat návrh na opakování druhého čtení.
(3) Na závěr třetího
čtení Sněmovna hlasuje o pozměňovacích,
popřípadě jiných návrzích
k návrhu zákona. Poté se Sněmovna
usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas.
(1) Požádá-li vláda,
aby Sněmovna skončila projednávání
vládního návrhu zákona do tří
měsíců od jeho předložení
proto, že s takovou žádostí spojila žádost
o vyslovení důvěry, navrhne organizační
výbor Sněmovně, aby rozhodla o časovém
postupu pro projednání takového zákona;
lhůty stanovené v § 89, § 91 odst. 1 a
2, § 92 odst. 2 a § 95 odst. 1 musí být
zachovány.
(2) Sněmovna rozhodne o návrhu
podle odstavce 1 v prvém čtení návrhu
zákona po jeho uvedení navrhovatelem.
(1) Návrh zákona, s nímž
Sněmovna vyslovila souhlas, zašle její předseda
bez zbytečného odkladu Senátu.
(2) Schválí-li Senát
návrh zákona, s nímž vyslovila Sněmovna
souhlas, nebo se k němu do 30 dnů od jeho postoupení
neusnese, anebo vyjádří-li usnesením
vůli nezabývat se takovým návrhem,
je návrh zákona přijat.
(3) Jestliže Senát návrh
zákona usnesením zamítne, předloží
jej předseda na nejbližší schůzi
Sněmovně, nejdříve však za 10
dnů od doručení usnesení, aby o něm
hlasovala znovu. Návrh zákona je přijat,
schválí-li jej Sněmovna nadpoloviční
většinou všech poslanců.
(4) Jestliže Senát vrátí
Sněmovně návrh zákona s pozměňovacími
návrhy, předloží jej předseda
na nejbližší schůzi Sněmovně
znovu, nejdříve však za 10 dnů od doručení
poslancům, aby o něm hlasovala ve znění
schváleném Senátem; přijme-li Sněmovna
usnesení, jímž vysloví souhlas s návrhem
Senátu, je návrh zákona přijat.
(5) Neschválí-li Sněmovna
návrh zákona ve znění schváleném
Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve
znění, ve kterém byl postoupen Senátu.
Návrh zákona je přijat, schválí-li
jej Sněmovna nadpoloviční většinou
všech poslanců.
(1) Při novém projednávání
návrhu zákona, který byl Senátem zamítnut
nebo Sněmovně vrácen, nejsou ve Sněmovně
přípustné pozměňovací
návrhy.
(1) Předseda Sněmovny postoupí
přijatý zákon prezidentu republiky.
(2) Vrátí-li prezident republiky
přijatý zákon Sněmovně do 15
dnů ode dne, kdy mu byl postoupen, rozešle se stanovisko
prezidenta poslancům. Předseda předloží
vrácený zákon Sněmovně na nejbližší
schůzi, nejdříve však za 10 dnů
od jeho doručení. Pozměňovací
návrhy nejsou přípustné. Setrvá-li
Sněmovna na vráceném zákonu nadpoloviční
většinou všech poslanců, zákon
se vyhlásí. Jinak platí, že zákon
nebyl přijat.
(1) Za mimořádných
okolností, kdy jsou zásadním způsobem
ohrožena základní práva a svobody občanů
nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí
značné hospodářské škody,
vyhlásí předseda Sněmovny, na návrh
vlády, stav legislativní nouze na určitou
dobu. Sněmovna může stav legislativní
nouze zrušit nebo dobu, na níž byl vyhlášen,
omezit.
(2) Ve stavu legislativní nouze může
předseda Sněmovny na žádost vlády
rozhodnout, že předložený vládní
návrh zákona bude projednán ve zkráceném
jednání.
(3) Návrh zákona, který
má být projednán ve zkráceném
jednání přikáže předseda
Sněmovny jednomu z výborů a současně
stanoví nepřekročitelnou lhůtu, do
které mu má výbor předložit usnesení
se stanoviskem k věci. Výbor v usnesení navrhne,
zda se má konat o návrhu zákona obecná
rozprava a o kterých částech se povede rozprava
podrobná; navrhne též lhůtu, do kdy
má Sněmovna jednání o návrhu
zákona ukončit.
(4) Ve stavu legislativní nouze posoudí
Sněmovna před projednáním návrhu
pořadu schůze, zda stav legislativní nouze
trvá. Dojde-li k závěru, že podmínky
pro jeho vyhlášení pominuly, stav legislativní
nouze zruší.
(5) Ve stavu legislativní nouze posoudí
Sněmovna před projednáváním
vládního návrhu zákona, zda jsou podmínky
pro jeho projednání ve zkráceném jednání.
Neshledá-li důvody pro mimořádný
postup, návrh zákona ve zkráceném
jednání neprojedná.
(6) Ustanovení § 90 a 91 o prvém
čtení návrhu zákona se ve zkráceném
jednání neužije.
(7) Sněmovna může rozhodnout,
že od obecné rozpravy ve druhém čtení
návrhu zákona upouští a omezit řečnickou
dobu až na 5 minut. Třetí čtení
návrhu zákona může následovat
bezprostředně po čtení druhém.
(8) Sněmovna projedná návrh
zákona ve zkráceném jednání
i tehdy, když jí určený výbor
nepředloží ve stanovené lhůtě
usnesení podle odstavce 3; v takovém případě
určí zpravodaje předseda Sněmovny.
(9) Ustanovení § 53 a ustanovení
o lhůtě 10 dnů uvedené v § 97
odst. 3 a 4 a § 98 odst. 2 se neužijí.
(1) Vyžaduje-li rozhodnutí Rady
bezpečnosti Organizace spojených národů
o akcích k zajištění mezinárodního
míru a bezpečnosti vydané ve smyslu čl.
41 Charty Organizace spojených národů neodkladné
přijetí zákona, jímž se toto
rozhodnutí uplatňuje, může vláda
spolu s předložením návrhu takového
zákona požádat, aby byl projednán ve
zkráceném jednání.
(2) Ustanovení § 99 odst. 2,
3 a 5 až 9 se na zkrácené jednání
o návrhu zákona podle odst. 1 užijí
obdobně.
(1) Vláda předloží
návrh zákona o státním rozpočtu
předsedovi Sněmovny nejpozději 3 měsíce
před začátkem rozpočtového
roku. Dodatky k takovému návrhu může
předložit nejpozději 15 dnů před
schůzí Sněmovny, na níž má
dojít k prvému čtení zákona.
(2) Předseda přikáže
návrh zákona o státním rozpočtu
k projednání rozpočtovému výboru.
(3) Součástí zákona
o státním rozpočtu nemohou být změny,
doplnění nebo zrušení jiných
zákonů.
(1) Návrh zákona o státním
rozpočtu uvede navrhovatel; po něm vystoupí
zpravodaj rozpočtového výboru.
(2) Sněmovna v obecné rozpravě
projedná v prvém čtení základní
údaje návrhu zákona o státním
rozpočtu, kterými jsou výše příjmů
a výdajů, saldo, způsob vypořádání
salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších
územních samosprávných celků
a obcí a rozsah zmocnění výkonných
orgánů.
(3) Sněmovna základní
údaje návrhu zákona o státním
rozpočtu schválí nebo doporučí
vládě jejich změny a stanoví termín
pro předložení nového návrhu.
Lhůta pro předložení nového návrhu
nesmí být kratší než 20 dnů
a delší než 30 dnů od doručení
usnesení Sněmovny předsedovi vlády.
(4) Schválí-li Sněmovna
základní údaje návrhu zákona
o státním rozpočtu, nelze je během
jeho dalšího projednávání měnit.
Sněmovna se současně usnese na přikázání
jednotlivých kapitol návrhu zákona o státním
rozpočtu výborům.
(1) Výbory projednají přikázané
kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu
a ve lhůtě stanovené Sněmovnou předloží
svá usnesení rozpočtovému výboru.
(2) Minimální doba k projednání
přikázané kapitoly návrhu zákona
o státním rozpočtu ve výboru je 30
dnů.
(3) Výbor může navrhnout
změny pouze v kapitole státního rozpočtu,
která mu byla přikázaná. Chce-li dosáhnout
změnu v jiné kapitole požádá
o projednání změny výbor, kterému
byla kapitola přikázaná. Ke všem návrhům
na změny je výbor povinen vyžádat si
stanovisko správce kapitoly.
(1) Usnesení výborů,
popřípadě oponentní zprávy,
k jednotlivým kapitolám návrhu zákona
o státním rozpočtu projedná, za účasti
jejich zpravodajů, rozpočtový výbor,
který k nim přijme usnesení.
(2) Zpravodajové, kteří
se účastní schůze rozpočtového
výboru, mají na jeho jednání poradní
hlas.
(3) Rozpočtový výbor
předloží své usnesení, popřípadě
oponentní zprávu, předsedovi Sněmovny,
který je dá vytisknout a doručí je
všem poslancům, poslaneckým klubům a
navrhovateli, nejméně 24 hodin před zahájením
druhého čtení návrhu zákona
o státním rozpočtu.
(1) V druhém čtení
uvede návrh zákona o státním rozpočtu
navrhovatel. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj rozpočtového
výboru.
(2) O návrhu zákona o státním
rozpočtu a usnesení rozpočtového výboru
k němu se koná podrobná rozprava, v níž
se předkládají pozměňovací,
popřípadě jiné návrhy.
(3) Pozměňovací návrhy,
popřípadě jiné návrhy se vytisknou
a předseda Sněmovny je zašle neprodleně
všem poslancům.
(1) Třetí čtení
návrhu zákona o státním rozpočtu
lze zahájit nejdříve 48 hodin po skončení
čtení druhého.
(2) Ve třetím čtení
se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu
legislativně technických chyb, gramatických
chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy,
které logicky vyplývají z přednesených
pozměňovacích návrhů, popřípadě
podat návrh na opakování druhého čtení.
(3) Na závěr třetího
čtení Sněmovna hlasuje o pozměňovacích,
popřípadě jiných návrzích.
Poté se Sněmovna usnese, zda s návrhem zákona
o státním rozpočtu vyslovuje souhlas.
§ 107
(1) Zákony se uvádějí
větou: "Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:".
(2) Předseda Sněmovny podepíše
přijatý zákon a postoupí jej k podpisu
prezidentu republiky.
(3) Podepíše-li prezident republiky
přijatý zákon nebo vrátí-li
prezident republiky Sněmovně přijatý
zákon a Sněmovna na vráceném zákonu
setrvá, zašle předseda Sněmovny zákon
k podpisu předsedovi vlády.
(4) K platnosti zákona je třeba,
aby byl vyhlášen. Způsob vyhlášení
stanoví zvláštní zákon.)
(1) Sněmovna jedná o mezinárodních
smlouvách, pokud je třeba jejího souhlasu
k ratifikaci nebo má-li být odstoupeno od smlouvy,
s jejíž ratifikací vyslovila souhlas.
(2) Pro projednávání
mezinárodních smluv platí ustanovení
o projednávání návrhů zákonů
přiměřeně. Pro projednávání
mezinárodních smluv se ustanovení §
92 až 96 neužije.
(3) Po projednání mezinárodní
smlouvy v prvém čtení předloží
výbor, jemuž bylo projednání mezinárodní
smlouvy přikázáno, předsedovi Sněmovny
usnesení, v němž zejména doporučí,
zda má Sněmovna vyslovit s ratifikací mezinárodní
smlouvy souhlas, nebo zda od mezinárodní smlouvy,
s jejíž ratifikací byl již vysloven souhlas,
odstupuje.
(4) Předseda Sněmovny zajistí
vytištění usnesení výboru, popřípadě
oponentní zprávy, k návrhu na projednání
mezinárodní smlouvy a doručí je všem
poslancům nejméně 24 hodin před zahájením
druhého čtení mezinárodní smlouvy.
(5) V druhém čtení
mezinárodní smlouvy vystoupí navrhovatel
a po něm zpravodaj, který odůvodní
návrh výboru.
(6) O mezinárodní smlouvě
a návrhu výboru se koná rozprava. Po jejím
skončení Sněmovna rozhodne, zda vyslovuje
s ratifikací souhlas nebo zda s odstoupením od mezinárodní
smlouvy s jejíž ratifikací byl již vysloven
souhlas, souhlasí; může též rozhodnout,
že jednání odročuje.
K platnosti mezinárodní smlouvy
schválené Parlamentem je třeba, aby byla
vyhlášena. Způsob vyhlášení
stanoví zvláštní zákon.12)
(1) Každý poslanec má
právo interpelovat vládu nebo její členy
ve věcech jejich působnosti.
(2) Poslanec podává interpelaci
ústně na schůzi Sněmovny nebo písemně
prostřednictvím předsedy Sněmovny.
(1) Pro ústní interpelace
určené předsedovi vlády se vyčlení
ve stanoveném jednacím dnu připadajícím
na čtvrtek (§ 54 odst. 4) doba od 16 do 17 hodin a
pro ústní interpelace ostatním členům
vlády doba od 17 do 18.30 hodin. Poslední interpelace
může být podána předsedovi vlády
nejpozději v 16.50 hodin a jinému členu vlády
v 18.20 hodin.
(2) Poslanci se hlásí k podání
ústní interpelace písemně u předsedy
Sněmovny nejpozději do začátku schůze
Sněmovny.
(3) Pořadí přihlášených
se určí losem na začátku schůze
Sněmovny.
(4) Kdo není v okamžiku, kdy
je mu uděleno slovo, přítomen v jednacím
sále, ztrácí pořadí a jeho
přihláška propadá. Propadají
též přihlášky poslanců,
kteří své interpalace nemohli přednést
v době stanovené v odstavci 1.
(5) Předseda vlády nebo jiný
interpelovaný člen vlády odpoví na
ústní interpelaci bezprostředně po
jejím přednesení. Po odpovědi může
poslanec, který interpeloval, položit doplňující
otázku, na níž interpelovaný rovněž
bezprostředně odpoví.
(6) Přednesení ústní
interpelace nesmí překročit dobu 2 minut
a přednesení doplňující otázky
dobu 1 minuty. Po časových limitech stanovených
v odstavci 1 nelze další interpelace podávat;
po odpovědi na poslední interpelaci lze však
položit doplňující otázku i po
uplynutí časového limitu.
(7) Není-li interpelovaný
při přednesení ústní interpelace
přítomen nebo prohlásí-li, že
na ústní interpelaci, popřípadě
na doplňující otázku, není
možné odpovědět bezprostředně,
odpoví poslanci písemně do 30 dnů.
(1) Písemnou interpelaci zašle
předseda Sněmovny neprodleně předsedovi
vlády a je-li interpelován člen vlády,
též tomuto členovi.
(2) Vláda nebo její člen
odpoví na písemnou interpelaci na schůzi
Sněmovny nebo písemně do 30 dnů ode
dne jejího podání.
(3) Není-li poslanec s odpovědí
na písemnou interpelaci spokojen, může požádat
předsedu Sněmovny o její zařazení
na pořad schůze Sněmovny. Podá-li
poslanec takovou žádost, písemná interpelace
i odpověď na ni se vytiskne. Předseda Sněmovny
ji zašle všem poslancům a zařadí
ji na pořad nejbližší schůze Sněmovny.
(4) O odpovědi na písemnou
interpelaci zařazenou na pořad schůze Sněmovny
se koná rozprava. Na návrh interpelujícího
poslance může Sněmovna k odpovědi na
interpelaci přijmout souhlasné nebo nesouhlasné
stanovisko usnesením.
(5) Není-li interpelující
poslanec na schůzi Sněmovny přitomen, nekoná
se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna
k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.
(1) Petice adresované Sněmovně,
jejím orgánům a funkcionářům
se doručí petičnímu výboru,
který posoudí, zda podání splňuje
náležitosti stanovené petičním
zákonem.) Nepřísluší-li
vyřízení petice petičnímu výboru,
postoupí petiční výbor její
stejnopis tomu orgánu Sněmovny, kterému vyřízení
petice věcně náleží.
(2) Věcně příslušný
orgán Sněmovny rozhodne, zda pisatele petice nebo
toho, kdo zastupuje členy petičního výboru
vyslechne a zda o obsahu petice uvědomí příslušného
člena vlády, popřípadě vedoucího
jiného správního úřadu nebo
představitele územní samosprávy.
(3) Po provedeném šetření
věcně příslušný orgán
Sněmovny vyrozumí toho, kdo petici podal. V odpovědi
uvede stanovisko k obsahu petice a způsobu jejího
vyřízení. Stejnopis odpovědi předá
petičnímu výboru.
(4) O přijatých peticích,
jejich obsahu a způsobu vyřízení,
předkládá petiční výbor
Sněmovně zprávy. Ve zprávě
zejména uvede, kdo petice podal, kdy byly doručeny,
čeho se týkaly a jak, kdy a kým byly projednány
a vyřízeny. Nestanoví-li Sněmovna
jinak, předloží výbor takovou zprávu
nejpozději do 15. srpna za první pololetí
běžného roku a do 15. února za druhé
pololetí předchozího kalendářního
roku.
(5) Zprávu o obsahu a způsobu
vyřizování, popřípadě
vyřízení peticí si může
Sněmovna vyžádat od petičního
výboru kdykoli.
Podání, která nejsou
peticemi, předá petiční výbor
Kanceláři sněmovny, která je předloží
věcně příslušným výborům
nebo komisím anebo je postoupí příslušným
úřadům nebo institucím. Pisatele o
vyřízení nebo postoupení vždy
vyrozumí.
(1) Funkcionáři Sněmovny,
výborů, komisí a vyšetřovací
komise se volí většinovým způsobem;
obdobně se postupuje při volbě orgánů
Sněmovny zřízených na základě
zákona) a jejich funkcionářů.
(2) Výbory se ustavují, pokud
tento zákon nestanoví jinak, podle zásady
poměrného zastoupení.
(3) Sněmovna rozhodne, které
komise se ustavují podle zásady poměrného
zastoupení a které se volí většinovým
způsobem; rozhodne též, jakým způsobem
se volí vyšetřovací komise.
(4) Funkcionáři a orgány
volené Sněmovnou podle zvláštních
předpisů se volí rovněž většinovým
způsobem.)
(1) Návrhy na kandidáty pro
volbu předsedy Sněmovny, místopředsedů
Sněmovny, předsedů výborů a
komisí Sněmovny a na nominaci ověřovatelů
Sněmovny, podávají volební komisi
písemně poslanecké kluby; poslanecké
kluby navrhují též členy výborů
a komisí Sněmovny a návrhy na jejich počty.
(2) Členy volební komise navrhují
poslanecké kluby. Volební komisi ustavuje podle
zásady poměrného zastoupení skupina
poslanců delegovaná poslaneckými kluby na
základě parity. Členové volební
komise se ujímají funkcí poté, kdy
Sněmovna vzala ustavení volební komise na
vědomí.
(3) Volební komise postupuje podle
volebního řádu, který stanoví
podrobnosti konání voleb Sněmovnou a nominací
vyžadujících souhlas Sněmovny a je přílohou
č. 2 tohoto zákona.
(1) Kancelář sněmovny
plní úkoly spojené s odborným, organizačním
a technickým zabezpečením činnosti
Sněmovny, jejích orgánů a funkcionářů,
poslanců a poslaneckých klubů.
(2) Kancelář sněmovny
je rozpočtovou organizací, která při
plnění svých úkolů spravuje
rozpočet Sněmovny a v hospodářských,
pracovněprávních a dalších vztazích
je oprávněna jednat, nabývat práv
a zavazovat se.
(3) V čele Kanceláře
sněmovny stojí vedoucí Kanceláře,
který odpovívá předsedovi Sněmovny
za její činnost.
(4) Podrobnosti o organizaci a úkolech
Kanceláře sněmovny upravuje Organizační
řád Kanceláře Poslanecké sněmovny,
který vydá na návrh vedoucího Kanceláře
organizační výbor.
(1) Zaměstnanci Kanceláře
sněmovny jsou ke Kanceláři sněmovny
v pracovněprávním vztahu, jímž
je pracovní poměr, popřípadě
výjimečně též některá
z dohod o pracích konaných mimo pracovní
poměr. Jejich pracovněprávní vztahy
se řídí zákoníkem práce
a ostatními pracovněprávními předpisy,
pokud z dalších ustanovení tohoto zákona
nevyplývá něco jiného.
(2) Plat a odměna za pracovní
pohotovost zaměstnanců Kanceláře Sněmovny
se řídí zvláštním zákonem)
a Platovým řádem Kanceláře
Poslanecké sněmovny. Platový řád
Kanceláře Poslanecké sněmovny vydá
na návrh vedoucího Kanceláře rozpočtový
výbor.
(3) Vedoucího Kanceláře
jmenuje a odvolává předseda Sněmovny
po schválení návrhu předsedy Sněmovny
organizačním výborem. Ostatní zaměstnance
Kanceláře sněmovny přijímá
do pracovní poměru vedoucí Kanceláře.
(1) K ochraně pořádku
a bezpečnosti v budově Sněmovny, popřípadě
tam, kde Sněmovna nebo její orgány jednají,
se zřizuje Parlamentní stráž.
(2) Úkoly, organizaci a řízení
Parlamentní stráže, jakož i povinnosti
a oprávnění jejích příslušníků,
stanoví zvláštní zákon.
(1) Písemné podklady pro jednání
Sněmovny (sněmovní tisky) a Těsnopisecké
zprávy o schůzích Sněmovny s uvedením
všech vystoupení, přijatých usnesení
a výsledků hlasování, jsou sněmovními
publikacemi.
(2) Sněmovní publikace jsou
veřejné; lze do nich nahlédnout a pořizovat
jejich opisy a výpisy z nich v Kanceláři
sněmovny.
(3) Poslanci dostávají všechny
sněmovní publikace. Požádá-li
o to poslanec, obdrží sněmovní publikaci
na technickém nosiči dat.
(1) V novém volebním období
Sněmovny nelze projednat návrhy, které nebyly
projednány a rozhodnuty v minulém volebním
období s výjimkou peticí a těch návrhů,
o nichž je ústavním zákonem oprávněn
po rozpuštění Sněmovny rozhodnout Senát.
(2) Ztratí-li poslanec mandát
(§ 6) nelze projednat návrhy, které podal.
(1) Návrhy zákonů předložené
Sněmovně před účinností
tohoto zákona se projednají podle dosavadních
předpisů.)
(2) K zásadám zákonů,
které byly ke dni účinnosti tohoto zákona
výbory projednány, sdělí navrhovateli
stanovisko předseda Sněmovny; ostatní předložené
zásady zákonů se neprojednají.
Orgány Sněmovny, jejich funkcionáři,
funkcionáři Sněmovny a ověřovatelé
Sněmovny, jakož i poslanecké kluby a jejich
funkcionáři zvolení nebo ustavení
podle dosavadních předpisů,17)
se považují za orgány a funkcionáře
zvolené a ustavené podle tohoto zákona.
Do doby přijetí zákona
o Parlamentní stráži vykonává
funkci Parlamentní stráže Policie České
republiky.
Do doby přijetí zákona
o jednacím řádu Senátu se pro jednání
Senátu použijí přiměřeně
ustanovení tohoto zákona.
Zákon ČNR č. 371/1990
Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců
České národní rady, ve znění
zákona ČNR č. 267/1991 Sb., zákona
ČNR č. 10/1993 Sb. a zákona č. 331/1993
Sb., se mění takto:
"Část pátá
včetně nadpisu se vypouští.".
Zrušují se
a) zákon České národní rady č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 249/1990 Sb., zákona České národní rady č. 97/1991 Sb., zákona České národní rady č. 280/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 42/1993 Sb.,
b) zákon České národní
rady č. 36/1989 Sb., o poslancích České
národní rady, ve znění zákona
České národní rady č. 371/1990
Sb. a zákona České národní
rady č. 280/1991 Sb.
Tento zákon nabývá
účinnosti dnem 1. srpna 1995.
| Příloha č. 1 |
(1) Vyšetřovací komise
(dále jen "komise") se skládá z
předsedy, místopředsedy, ověřovatelů
a z dalších členů.
(2) Místopředsedu a dva ověřovatele
komise volí a odvolává komise.
(3) Ke zvolení nebo odvolání
místopředsedy a ověřovatelů
komise je třeba souhlasu nadpoloviční většiny
všech členů komise.
(4) Členství v komisi je nezastupitelné.
(5) Úkoly organizační
a administrativní povahy zabezpečuje pro komisi
tajemník, který není členem komise;
tajemníka komise ustanovuje do funkce a odvolává
z ní předseda komise po projednání
s vedoucím Kanceláře Poslanecké sněmovny.
(1) Předseda komise zejména
a) svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze komise,
b) navrhuje pořad schůze komise,
c) organizuje činnost komise,
d) odpovídá za činnost komise Poslanecké sněmovně (dále jen "Sněmovna"),
e) zastupuje komisi navenek,
f) plní další úkoly,
jimiž ho komise pověří.
(2) Předseda komise je povinen svolat
schůzi komise, požádá-li o to předseda
Sněmovny nebo alespoň dvě pětiny všech
členů komise. V takovém případě
svolá schůzi komise do 15 dnů od doručení
žádosti. Žádost musí obsahovat
návrh pořadu jednání komise.
Předsedu komise zastupuje místopředseda
komise. Při zastupování má místopředseda
komise práva a povinnosti předsedy komise s výjimkou
věcí, které si předseda komise vyhradí.
Tajemník komise zejména
a) organizačně zajišťuje činnost komise, zejména přípravu a průběh jejích schůzí,
b) odpovídá za zpracování a rozeslání zápisu ze schůze komise všem členům komise,
c) zajišťuje evidenci opatření a úkolů, které vyplynuly ze schůze komise, a podle pokynů předsedy komise informuje komisi o jejich plnění,
d) zajišťuje styk komise s Kanceláří
Poslanecké sněmovny.
(1) Jsou-li předseda i místopředseda
komise nepřítomni, svolává, zahajuje,
řídí a ukončuje schůze komise
její člen, jehož tím komise nebo její
předseda pověří.
(2) Jednání komise je neveřejné
a účastní se jej jen její členové.
Jiné osoby, zejména ty, jejichž jednání
komise vyšetřuje, svědci, znalci, tlumočníci,
jakož i další odborní a administrativně
techničtí zaměstnanci se účastní
nebo jsou přítomni jednání komise
jen s jejím souhlasem nebo stanoví-li tak zákon.
(3) Komise urychleně projedná
věc, která má být vyšetřena,
a svá zjištění předloží
s návrhem Sněmovně.
(4) O svolání schůze
komise musí být její členové
vyrozuměni nejméně tři dny předem.
(5) Komise postupuje při vyšetřování
tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci,
z něhož by mohla při rozhodování
vycházet. Komise zjišťuje se stejnou pečlivostí
všechny okolnosti vyšetřované věci
a k jejímu objasnění provádí
důkazy z vlastního i jiného podnětu.
(6) Členové komise hodnotí
důkazy týkající se vyšetřované
věci podle svého vnitřního přesvědčení,
založeného na pečlivém zvážení
všech okolností, a to jednotlivě i v jejich
souhrnu.
(7) Výpověď osoby, jejíž
jednání je předmětem vyšetřování,
nezbavuje komisi povinnosti přezkoumat všechny okolnosti
vyšetřované věci.
(8) Jednání před komisí
je ústní.
(9) Komise při svém rozhodování
přihlédne jen k těm důkazům,
které byly před ní provedeny.
(10) Komise poučí svědka,
znalce, popřípadě jinou osobu, v každém
období vyšetřování o jejich právech
a povinnostech; komise umožní uvedeným osobám
uplatnění jejich práv.
(11) Komise dbá, aby se osoby, které
se účastní jejího jednání,
zdržely všeho, co by mohlo narušit nebo znevážit
průběh jednání.
(12) Komise spolupracuje zejména
s ministerstvy, s jinými správními úřady,
se státními zastupitelstvími a se zastupitelstvy
územních samosprávných celků.
(1) Komise informuje veřejnost o
své činnosti zejména prostřednictvím
sdělovacích prostředků. Přitom
dbá, aby neohrožovala objasnění skutečností
důležitých pro posouzení věci,
která má být vyšetřena, a neuveřejňovala
o osobách, účastnících se vyšetřování,
údaje, které přímo nesouvisejí
s vyšetřovanou věcí, nebo které
by jim mohly způsobit bezdůvodnou újmu.
(2) Z důvodů uvedených
v odstavci 1 může komise odepřít poskytnutí
informací.
(3) Ustanovením odstavce 1 není
dotčena povinnost zachovávat státní,
hospodářské a služební tajemství
ani státem uložená nebo uznaná povinnost
mlčenlivosti.
(1) Komise rozhoduje o každém
návrhu hlasováním. Způsob hlasování
navrhne předsedající schůze. Hlasuje
se veřejně nebo tajně. Veřejně
se hlasuje zpravidla zdvižením ruky. Tajně
se hlasuje hlasovacími lístky.
(2) Hlasování řídí
předsedající schůze, který
komisi upozorní, že bude přistoupeno k hlasování.
(3) Komise je schopna se usnášet,
je-li přítomna alespoň jedna třetina
všech jejích členů. K platnosti usnesení
je třeba souhlasu nadpoloviční většiny
přítomných členů komise.
(4) Předsedající vyhlásí
výsledek hlasování tak, že sdělí
počet přítomných členů
komise, počet hlasů odevzdaných pro návrh
a proti návrhu a ohlásí, zda byl návrh
přijat.
(5) Každý člen komise
může vznést při hlasování
nebo bezprostředně po něm námitku
proti způsobu nebo výsledku hlasování.
O takové námitce rozhodne komise bez rozpravy.
(6) Vyhoví-li komise námitce
proti výsledku hlasování, musí se
hlasování opakovat.
(7) Komise přijímá
o výsledcích svých jednání
usnesení, které podepisuje předseda a ověřovatel
komise.
(1) Členové komise mohou podávat
k pořadu jednání nebo k projednávaným
věcem návrhy, z nichž musí být
zřejmé, co je jejich obsahem a na čem se
má komise usnést. Předsedající
může požádat člena komise, aby
svůj návrh zpřesnil nebo ho předložil
písemně.
(2) Navrhovatel může vzít
svůj návrh zpět do doby, než se přikročí
k hlasování o něm. Poté ho může
vzít zpět jen se souhlasem komise.
(1) Komise může v průběhu
schůze hlasováním bez rozpravy přesunout
nebo přeložit body pořadu, sloučit body
pořadu nebo některý bod pořadu vypustit;
obdobně může přerušit projednávání
bodu pořadu a další jednání o
něm odročit.
(2) Schůze komise může
být hlasováním bez rozpravy přerušena.
Komise může současně určit, kdy
bude schůze pokračovat.
(1) Členové komise mají
právo mluvit a předkládat návrhy ve
svém mateřském jazyku.
(2) Nemluví-li člen komise
česky, tlumočí se jeho projev do českého
jazyka, požádá-li o to alespoň jeden
člen komise. Písemné návrhy předložené
v jiném než českém jazyku se přeloží
do českého jazyka. O přibrání
tlumočníka rozhodne komise.
(3) Nemluví-li jiný řečník
česky, postupuje se obdobně podle odstavce 2.
(4) O ustanovení tlumočníka,
o způsobilosti k této funkci, o vyloučení
z ní, o právu odepřít provedení
tlumočnického úkonu, o slibu a o připomenutí
povinností před provedením tlumočnického
úkonu, jakož i o náhradě hotových
výloh a odměně za tlumočnický
úkon platí zvláštní předpisy.)
(1) O schůzi komise se pořizuje
zápis a těsnopisecký nebo zvukový
záznam.
(2) V zápisu se uvede pořad
schůze, kdo schůzi řídil, jaké
návrhy byly podány, kteří řečníci
vystoupili a informace o výsledku hlasování.
Součástí zápisu jsou úplné
texty předložených písemných
návrhů, sepsaných protokolů, přijatých
usnesení a prohlášení, popřípadě
jiných dokumentů, které byly předmětem
jednání.
(3) Zápis, po jeho ověření
ověřovatelem, schvaluje a podepisuje předseda
komise nejpozději do sedmi dnů od skončení
schůze. Ověřený zápis se odevzdává
společně s přílohami nejpozději
do dvou měsíců od skončení
schůze k uložení.
(4) Do zápisu včetně
jeho příloh, popřípadě do jiného
záznamu mají právo nahlížet a
činit si z nich výpisy a opisy jen členové
komise. Komise může rozhodnout, že do zápisu
včetně jeho příloh, popřípadě
do jiného záznamu může nahlédnout
a činit si z nich výpisy a opisy i jiná osoba.
(5) O opravě a doplnění
zápisu, popřípadě jiného záznamu
a o námitkách proti těmto záznamům
rozhoduje komise; její rozhodnutí je konečné.
(6) Předseda komise je oprávněn
opravit v zápisu, popřípadě v jiném
záznamu písařské chyby nebo jiné
zřejmé nesprávnosti. Oprava se provede tak,
aby původní zápis zůstal čitelný.
Opravu podepíše předseda a ověřovatel
komise.
Každý je povinen na předvolání
komise se dostavit ke komisi a vypovídat jako svědek
o tom, co je mu známo o věci, která má
být vyšetřena, nebo o okolnostech důležitých
pro vyšetření této věci.
Svědci smí být dotazováni
i na skutečnosti tvořící předmět
státního tajemství.) Ustanovení
zvláštního předpisu o povinnosti zachovávat
mlčenlivost o skutečnostech tvořících
státní tajemství a o zprošťování
této mlčenlivosti) se při výslechu
svědka před vyšetřovací komisí
neužije.
(1) Svědek nesmí být
vyslýchán tehdy, jestliže by svou výpovědí
porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost
mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným
orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto
povinnost má, zproštěn.
(2) Zákaz výslechu podle odstavce
1 se nevztahuje na svědeckou výpověď
týkající se trestného činu,
stran něhož má svědek oznamovací
povinnost podle trestního zákona.
(1) Právo odepřít výpověď
jako svědek má příbuzný osoby,
jejíž jednání komise vyšetřuje,
v pokolení přímém, její sourozenec,
osvojitel, osvojenec, manžel a druh; jestliže je vyšetřovaných
více a svědek je v uvedeném poměru
jen k některému z nich, má právo odepřít
výpověď stran jiných vyšetřovaných
jen tehdy, nelzeli odloučit výpověď,
která se jich týká, od výpovědi
týkající se vyšetřovaného,
k němuž je svědek v tomto poměru.
(2) Svědek je oprávněn
odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí
způsobil nebezpečí trestního stíhání
sobě, svému příbuznému v pokolení
přímém, svému sourozenci, osvojiteli,
osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám
v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž
újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
(3) Odepřít výpověď
jako svědek nemůže však ten, kdo má
stran trestného činu, jehož se svědecká
výpověď týká, oznamovací
povinnost podle trestního zákona.
(1) Před výslechem svědka
je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho poměr
k osobě, jejíž jednání komise
vyšetřuje, poučit jej o právu odepřít
výpověď, a jeli toho třeba, též
o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu přiměřeně
podle § 55 odst. 2 trestního řádu, jakož
i o tom, že je povinen vypovědět úplnou
pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být
poučen o významu svědecké výpovědi
z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích
křivé výpovědi. Jeli jako svědek
vyslýchána osoba mladší než patnáct
let, je třeba ji poučit přiměřeně
jejímu věku.
(2) Na počátku výslechu
musí být svědek dotázán na
poměr k projednávané věci a k osobám,
které se účastní jednání,
a podle potřeby též na jiné okolnosti
významné pro zjištění jeho hodnověrnosti.
Svědkovi musí být dána možnost,
aby souvisle vypověděl vše, co sám o
věci ví a odkud se dozvěděl okolnosti
jím uváděné.
(3) Svědkovi mohou být kladeny
otázky k doplnění výpovědi
nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti
a rozporů. Svědkovi nesmějí být
kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy okolnosti,
které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi.
(4) Jeli toho třeba ke zjištění
pravosti rukopisu, může být svědkovi
přikázáno, aby napsal potřebný
počet slov.
Rozhodnutí komise, která neshledala
důvod k sepsání protokolu o výslechu
přiměřeně způsobem uvedeným
v § 55 odst. 2 trestního řádu, je konečné.
(1) Jeli jako svědek vyslýchána
osoba mladší než patnáct let o okolnostech,
jejichž oživování v paměti by vzhledem
k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat
její duševní a mravní vývoj,
je třeba výslech provádět zvlášť
šetrně a po obsahové stránce tak, aby
výslech v dalším řízení
zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu
se přibere pedagog nebo jiná osoba mající
zkušenosti s výchovou mládeže, která
by se zřetelem na předmět výslechu
a stupeň duševního vývoje vyslýchané
osoby přispěla ke správnému vedení
výslechu. Můželi to přispět
ke správnému provedení výslechu, mohou
být přibráni i rodiče.
(2) V dalším řízení
má být taková osoba vyslechnuta znovu jen
v nutných případech. Osoba, která
byla k výslechu přibrána, se podle potřeby
vyslechne ke správnosti a úplnosti zápisu,
ke způsobu, jímž byl výslech prováděn,
jakož i ke způsobu, jímž vyslýchaná
osoba vypovídala.
(1) Svědek má nárok
na náhradu nutných nákladů a ušlého
výdělku. Nárok zaniká, neuplatní-li
ho u komise do tří dnů po jeho účasti
na jednání komise nebo poté, co mu bylo sděleno,
že k jednání nedojde; na to musí být
svědek upozorněn.
(2) Náhradu nutných nákladů
a ušlého výdělku určí
předseda komise.
(1) Kdo má u sebe věc důležitou
pro vyšetření věci, je povinen ji na
vyzvání předložit komisi; jeli
ji nutno pro účely vyšetřování
zajistit, je povinen věc na vyzvání komisi
vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit
na to, že nevyhovíli výzvě, může
mu být věc odňata.
(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje
na listinu, jejíž obsah se týká okolnosti,
o které platí zákaz výslechu (čl.
14), ledaže došlo ke zproštění povinnosti
zachovat věc v tajnosti nebo ke zproštění
povinnosti mlčenlivosti.
(3) Vyzvat k vydání věci
je oprávněn předseda komise.
(4) Není-li věci, která
byla vydána, třeba k dalšímu řízení,
vrátí se tomu, kdo ji vydal. Při vrácení
věci se užije obdobně ustanovení §
80 a 81 trestního řádu.
(1) Jeli k objasnění
skutečnosti důležité pro vyšetření
věci třeba odborných znalostí, rozhodne
komise o přibrání znalce. Místo přibrání
znalce je možno se spokojit v jednoduchých případech
s potvrzením nebo odborným vyjádřením,
o jejichž správnosti nejsou pochybnosti.
(2) Znalec musí být v předvolání
upozorněn na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti,
pro které by byl vyloučen, nebo které mu
jinak brání být ve věci činný
jako znalec. Znalec musí být též poučen
o významu znaleckého posudku z hlediska obecného
zájmu a o trestních následcích křivé
výpovědi a vědomě nepravdivého
znaleckého posudku.
(1) Komise poskytne znalci potřebná
vysvětlení ze spisu a vymezí jeho úkoly.
Je-li toho k podání posudku třeba, dovolí
komise znalci nahlédnout do spisů nebo mu spisy
zapůjčí. Komise může též
znalci dovolit, aby byl přítomen při výslechu
osoby, jejíž jednání je předmětem
vyšetřování, jakož i svědků
a aby jim kladl otázky vztahující se k předmětu
znaleckého posudku.
(2) Komise znalci zpravidla uloží,
aby posudek vypracoval písemně.
Vypracoval-li znalec posudek písemně,
stačí, aby se při výslechu na naň
odvolal a stvrdil jej. Nebyl-li posudek vypracován písemně,
nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu.
Má-li komise pochybnost o správnosti
posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný,
požádá komise znalce o vysvětlení.
Nevedlo-li vysvětlení k výsledku, přibere
komise znalce jiného.
(1) Ve výjimečných,
zvlášť obtížných případech,
vyžadujících zvláštního
vědeckého posouzení, může komise
rozhodnout o přibrání státního
orgánu nebo státního ústavu k podání
posudku nebo k přezkoumání posudku podaného
znalcem.
(2) Státní orgán nebo
státní ústav podá posudek písemně.
V něm označí osobu, která posudek
vypracovala, a může být v případě
potřeby slyšena jako znalec.
O ustanovení znalce, o způsobilosti
k této funkci a o vyloučení z ní,
o právu odepřít provedení znaleckého
úkonu, o slibu a o připomenutí povinností
před provedením znaleckého úkonu,
jakož i o náhradě hotových výloh
a o odměně za znalecký úkon (znalečné)
platí zvláštní předpisy.1)
(1) Jestliže se svědek, ač
byl řádně předvolán, bez dostatečné
omluvy nedostaví, může být předveden.
Na to a na jiné následky nedostavení musí
být svědek v předvolání upozorněn.
O předvedení požádá komise příslušný
policejní orgán.)
(2) Nedostaví-li se příslušník
ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné
službě, je nutno požádat jeho velitele,
aby sdělil důvod, proč se předvolaný
nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.
(3) Osoba ve výkonu trestu odnětí
svobody nebo ve vazbě se předvolává
prostřednictvím věznice, popř. vazební
věznice, se žádostí o její předvedení.
Je-li předvolaná osoba ve vazbě v jiné
věci, je třeba k žádosti připojit
písemný souhlas příslušného
státního zástupce, předsedy senátu
nebo samosoudce s předvedením.
(4) Osoba v ústavní péči
se předvolává prostřednictvím
ústavu (zdravotnického zařízení),
který také zajistí její předvedení.
Vyžaduje-li to bezpečnost zaměstnanců
ústavu (zdravotnického zařízení),
účiní ústav (zdravotnické zařízení)
sám opatření, aby byla při předvedení
osoby v ústavní péči zajištěna
bezpečnost jeho zaměstnanců.
(1) Nebylali písemnost doručena
při jednání komise, doručí
se zpravidla poštou.
(2) V případě potřeby,
zejména při nařízeném předvedení,
při neúspěšnosti pokusu doručit
jiným způsobem do vlastních rukou adresáta
zásilku, u níž je uložení vyloučeno,
nebo při nebezpečí, že průtahem
v doručování bude jednání zmařeno,
lze o doručení požádat i policejní
orgán4) nebo obecní úřad.
(3) Nebylli adresát zastižen,
ačkoli se v místě doručení
zdržuje, doručí se jiné dorostlé
osobě bydlící v témže bytě
nebo v témže domě anebo zaměstnané
na témže pracovišti, jeli ochotna písemnost
převzít a její odevzdání obstarat.
(4) Neníli takové osoby,
zásilka se uloží a adresát se vhodným
způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy
byla uložena, i když se adresát o uložení
nedověděl.
(1) Do vlastních rukou se doručuje
a) předvolání na jednání komise,
b) jiná písemnost, jestliže
to předseda komise z důležitých důvodů
nařídí.
(2) Nebylli adresát zásilky
zastižen, zásilka se uloží a adresát
se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může
vyzvednout.
(3) Uložit doručovanou zásilku
podle odstavce 2 nelze, doručujeli se písemnost
do vlastních rukou podle odstavce 1.
(4) Jeli uložení doručované
zásilky vyloučeno, musí to odesílatel
na zásilce nápadně vyznačit.
(1) Odepřeli adresát
písemnost přijmout, poznamená se to na doručence
spolu s datem a důvodem odepření a písemnost
se vrátí.
(2) Uználi komise, že
přijetí bylo odepřeno bezdůvodně,
považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy
přijetí bylo odepřeno; na tento následek
musí být adresát doručovatelem upozorněn.
(1) Písemnost určená
tomu, na němž se vykonává trest odnětí
svobody, nebo který je ve vazbě, se doručuje
prostřednictvím věznice, popř. vazební
věznice, ve které je umístěn.
(2) Osobě v ústavní
péči se doručuje písemnost prostřednictvím
správy příslušného zařízení.
Obdobně se postupuje u chovance domova mládeže
a jiného kolektivního zařízení
pro mládež.
(3) Písemnost určená
osobám požívajícím výsad
a imunit podle mezinárodního práva nebo osobám
v jejich bytech se předloží Ministerstvu spravedlnosti,
které zařídí jejich doručení.
(4) Písemnost určená
příslušníku ozbrojených sil a
ozbrojených sborů v činné službě,
který není hromadně ubytován ve vojenských
objektech nebo objektech ozbrojených sborů, se doručuje
přímo. V ostatních případech
se doručuje prostřednictvím jeho nadřízeného.
Není-li znám útvar, ve kterém voják
koná službu, doručuje se prostřednictvím
posádkové správy; není-li známa,
prostřednictvím okresní vojenské správy.
(1) O důležitých úkonech učiněných v průběhu vyšetřování, zejména o výslechu svědka, znalce nebo jiné osoby, se sepíše protokol, který musí zejména obsahovat
a) označení komise,
b) místo, čas a předmět úkonu,
c) jméno a příjmení osob, které byly úkonu přítomny,
d) stručné vylíčení průběhu úkonu včetně jeho obsahu,
e) námitky přítomných
osob proti obsahu protokolu.
(2) Protokol o výpovědi osoby
neznalé českého jazyka se sepíše
v českém jazyce. Záleží-li na
doslovném znění výpovědi, zapíše
se do protokolu příslušná část
výpovědi pokud možno také v jazyku,
v němž tato osoba vypovídá.
(3) V odůvodněných
případech lze se souhlasem předsedy komise
pořídit kromě protokolu i těsnopisecký
záznam, který se spolu s přepisem připojí
k protokolu. K zachycení průběhu jednání
lze použít i jiného vhodného prostředku,
zejména zvukového záznamu. Záznam
takového prostředku se spolehlivě uschová
a v zápisu o schůzi poznamená, kde je uložen.
(4) Protokol podepisuje ihned po provedení
úkonu předsedající, popřípadě
i ten, kdo úkon prováděl, a osoba, které
se úkon týkal. Má-li protokol více
stránek, musejí být podepsány všechny
stránky. Odmítne-li osoba, které se úkon
týkal, nebo jiná osoba, protokol podepsat, uvede
se to v protokolu s poznamenáním důvodu odmítnutí.
(5) Na ukládání protokolu
k uložení, nahlížení nezúčastněných
osob do protokolu včetně pořizování
výpisu a opisu a na opravu a doplnění protokolu
se použije přiměřené ustanovení
čl. 11 odst. 3, 4 a 6.
(6) Protokol se diktuje zřetelně
a hlasitě. Předsedající může
osobě, které se úkon týká,
zejména jde-li o znalce, dovolit, aby svou výpověď
do protokolu nadiktovala. Tato okolnost se poznamená v
protokolu.
| Příloha č. 2 |
1. Volby konané Poslaneckou sněmovnou
(dále jen "Sněmovna"), jakož i nominace
vyžadující její souhlas, připravuje
pro Sněmovnu volební komise Sněmovny (dále
jen "volební komise"). Volby konané na
schůzi obou komor Parlamentu organizuje společná
volební komise Sněmovny a Senátu (dále
jen "společná volební komise"),
která se ve své činnosti řídí
tímto volebním řádem.
2. Návrh na ustavení volební
komise připravuje, z návrhů předložených
poslaneckými kluby, skupina poslanců, delegovaná
poslaneckými kluby na základě parity.
3. Volební komisi ustaví skupina
poslanců podle zásady poměrného zastoupení
(čl. 5 bod 5).
4. Volební komise zvolí ze
svého středu předsedu, místopředsedu
a dva ověřovatele; volba funkcionářů
volební komise se koná většinovým
způsobem.
5. Volební komise je schopna se usnášet,
je-li přítomna nadpoloviční většina
všech jejích členů.
6. K platnosti usnesení volební
komise je třeba souhlasu nadpoloviční většiny
přítomných členů.
7. Ustavení volební komise
podle čl. 1 bod 3 předloží předseda
volební komise Sněmovně na vědomí.
8. Volby konané Sněmovnou
řídí předseda volební komise,
nestanoví-li tento volební řád jinak.
Volbu prezidenta republiky konanou na společné schůzi
obou komor Parlamentu řídí předseda
Sněmovny.
9. Článek 1 bod 2 až
7 tohoto volebního řádu se užije přiměřeně
i na ustavení a činnost společné volební
komise.
Volba prezidenta republiky tajným
hlasováním
1. Prezidenta republiky volí Parlament
na společné schůzi obou komor tajným
hlasováním.
2. Navrhovat kandidáta na úřad
prezidenta republiky je oprávněno nejméně
deset poslanců nebo deset senátorů.
3. Návrhy kandidátů
na úřad prezidenta republiky se předkládají
společné volební komisi nejpozději
48 hodin přede dnem volby.
4. Volba se koná nejvýše
ve třech kolech.
5. Volba je platná, byly-li hlasovací
lístky vydány v každém kole alespoň
jedné třetině poslanců a alespoň
jedné třetině senátorů.
6. Před zahájením volby
v každém kole zkontroluje společná volební
komise volební schránky a zapečetí
je. Zkontroluje též, zda jsou připraveny hlasovací
lístky s předtištěnými jmény
kandidátů, zda jsou opatřeny razítkem
Sněmovny a parafovány dvěma oveřovateli
společné volební komise.
7. Pro úpravu hlasovacích
lístků je určen zvláštní
prostor tak, aby byla zaručena tajnost hlasování;
poslanci a senátoři vstupují do tohoto prostoru
jednotlivě.
8. V místnosti, kde se sčtítají
hlasy, jsou přítomni pouze členové
společné volební komise; další
osoby mohou být přítomny jen s jejím
souhlasem.
9. Neplatný je hlasovací lístek
odevzdaný na jiném, než vydaném tiskopise,
a ten, který je upraven jiným způsobem, než
je stanoveno v předchozím bodu tohoto volebního
řádu. Dodatečně dopisované
jméno kandidáta, který nebyl navržen,
nezpůsobuje neplatnost hlasovacího lístku;
takový kandidát se však pro volbu nezapočítává.
10. Vznikne-li pochybnost o platnosti hlasovacího
lístku, rozhodne o ní společná volební
komise, která to poznamená v zápise o výsledku
hlasování.
11. V prvém kole je zvolen kandidát,
který získal nadpoloviční většinu
hlasů všech poslanců a nadpoloviční
většinu hlasů všech senátorů.
12. Nezíská-li žádný
z kandidátů nadpoloviční většinu
hlasů všech poslanců a nadpoloviční
většinu hlasů všech senátorů,
koná se do 14 dnů druhé kolo volby.
13. Do druhého kola postupuje kandidát,
který získal nejvyšší počet
hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát,
který získal nejvyšší počet
hlasů v Senátu. Je-li více kandidátů,
kteří získali stejný nejvyšší
počet hlasů v Poslanecké sněmovně,
nebo více kandidátů, kteří
získali stejný nejvyšší počet
hlasů v Senátu, sečtou se hlasy odevzdané
pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje
kandidát, který takto získal nejvyšší
počet hlasů.
14. Ve druhém kole je zvolen kandidát,
který získal nadpoloviční většinu
hlasů přítomných poslanců a
nadpoloviční většinu hlasů přítomných
senátorů.
15. Nebyl-li prezident republiky zvolen
ani ve druhém kole, koná se do 14 dnů třetí
kolo volby.
16. Do třetího kola postupují
všichni kandidáti druhého kola.
17. Ve třetím kole je zvolen
kandidát, který získal nadpoloviční
většinu hlasů přítomných
poslanců a senátorů.
18. Nebyl-li prezident republiky zvolen
ani ve třetím kole, koná se nová volba
podle tohoto volebního řádu.
19. O výsledku hlasování každého kola volby se sepíše zápis, který podepíší všichni členové společné volební komise. V zápise o hlasování se uvede:
a) počet vydaných hlasovacích lístků,
b) počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků,
c) počet neodevzdaných hlasovacích lístků,
d) počet platných hlasů
odevzdaných pro navržené kandidáty.
20. Výsledky hlasování
každého kola volby oznámí, v souladu
s předchozím bodem, společné schůzi
obou komor Parlamentu, předseda Sněmovny.
Volba prezidenta republiky veřejným hlasováním
21. Prezidenta republiky volí Parlament
na společné schůzi obou komor veřejným
hlasováním.
22. Navrhovat kandidáta na úřad
prezidenta republiky je oprávněno nejméně
deset poslanců nebo deset senátorů.
23. Návrhy kandidátů
na úřad prezidenta republiky se předkládají
společné volební komisi nejpozději
48 hodin přede dnem volby.
24. Volba se koná nejvýše
ve třech kolech.
25. Společná volební
komise předloží společné schůzi
obou komor Parlamentu jména a příjmení
kandidátů na úřad prezidenta republiky
v abecedním pořadí.
26. Předseda Sněmovny dá
hlasovat jednotlivě o všech navržených
kandidátech.
27. Při hlasování sčítají
hlasy skrutátoři, s nimiž vyslovila před
zahájením hlasování souhlas Sněmovna
i Senát.
28. V prvém kole je zvolen kandidát,
který získal nadpoloviční většinu
hlasů všech poslanců a nadpoloviční
většinu hlasů všech senátorů.
29. Nezíská-li žádný
z kandidátů nadpoloviční většinu
hlasů všech poslanců a nadpoloviční
většinu hlasů všech senátorů,
koná se do 14 dnů druhé kolo volby.
30. Do druhého kola postupuje kandidát,
který získal nejvyšší počet
hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát,
který získal nejvyšší počet
hlasů v Senátu. Je-li více kandidátů,
kteří získali stejný nejvyšší
počet hlasů v Poslanecké sněmovně,
nebo více kandidátů, kteří
získali stejný nejvyšší počet
hlasů v Senátu, sečtou se hlasy odevzdané
pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje
kandidát, který takto získal nejvyšší
počet hlasů.
31. Ve druhém kole je zvolen kandidát,
který získal nadpoloviční většinu
hlasů přítomných poslanců a
nadpoloviční většinu hlasů přítomných
senátorů.
32. Nebyl-li prezident republiky zvolen
ani ve druhém kole, koná se do 14 dnů třetí
kolo volby.
33. Do třetího kola postupují
všichni kandidáti druhého kola.
34. Ve třetím kole je zvolen
kandidát, který získal nadpoloviční
většinu hlasů přítomných
poslanců a senátorů.
35. Nebyl-li prezident republiky zvolen
ani ve třetím kole, koná se nová volba
podle tohoto volebního řádu.
36. O výsledku hlasování každého kola volby se sepíše zápis, který podepíší všichni členové společné volební komise. V zápise o hlasování se uvede:
a) počet hlasů odevzdaných pro navržené kandidáty,
b) počet hlasů odevzdaných
proti navrženým kandidátům.
37. Výsledky hlasování
každého kola volby oznámí, v souladu
s předchozím bodem, společné schůzi
obou komor Parlamentu, předseda Sněmovny.".
1. Navrhovat kandidáty na předsedu
Sněmovny a místopředsedy Sněmovny
jsou oprávněny poslanecké kluby. Navrhovat
kandidáty na předsedy výborů a komisí
Sněmovny jsou oprávněny poslanecké
kluby a poslanci.
2. Návrhy kandidátů
na předsedu Sněmovny, místopředsedy
Sněmovny a předsedy výborů a komisí
Sněmovny se předkládají volební
komisi nejpozději 24 hodin přede dnem volby.
3. Volba se koná nejvýše
ve dvou kolech.
4. Volba je platná, byly-li hlasovací
lístky vydány v každém kole alespoň
jedné třetině poslanců.
5. Před zahájením volby
v každém kole zkontroluje volební komise volební
schránky a zapečetí je. Zkontroluje též,
zda jsou připraveny hlasovací lístky s předtištěnými
jmény kandidátů, zda jsou opatřeny
razítkem Poslanecké sněmovny a parafovány
dvěma oveřovateli volební komise.
6. Jména kandidátů
jsou na hlasovacích lístcích uvedena v abecedním
pořadí a před jménem každého
z nich je uvedeno pořadové číslo.
7. Pro úpravu hlasovacích
lístků je určen zvláštní
prostor tak, aby byla zaručena tajnost hlasování;
poslanci vstupují do tohoto prostoru jednotlivě.
8. V místnosti, kde se sčtítají
hlasy, jsou přítomni pouze členové
volební komise; další osoby mohou být
přítomny jen s jejím souhlasem.
9. Poslanec volí předsedu Sněmovny tak, že na hlasovacím lístku vyjádří
a) souhlas s jedním z kandidátů zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem; pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtne takto X;
b) nesouhlas se všemi kandidáty
přeškrtnutím pořadového čísla
před jmény všech kandidátů takto
X.
10. Poslanec volí místopředsedy Sněmovny tak, že na hlasovacím lístku vyjádří
a) souhlas nejvýše s takovým počtem kandidátů, který byl stanoven pro obsazení míst místopředsedů Sněmovny zakroužkováním pořadových čísel před jejich jmény; pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtne takto X;
b) nesouhlas se všemi kandidáty
přeškrtnutím pořadového čísla
před jmény všech kandidátů takto
X.
11. Poslanec volí předsedu výboru nebo komise tak, že na hlasovacím lístku vyjádří
a) souhlas s jedním z kandidátů zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem; pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtne takto X;
b) nesouhlas se všemi kandidáty
přeškrtnutím pořadového čísla
před jmény všech kandidátů takto
X.
12. Neplatný je hlasovací
lístek odevzdaný na jiném, než vydaném
tiskopise, a ten, který je upraven jiným způsobem,
než je stanoveno v bodu 10 až 12 tohoto článku
volebního řádu. Dodatečně dopisované
jméno kandidáta, který nebyl navržen,
nezpůsobuje neplatnost hlasovacího lístku;
takový kandidát se však pro volbu nezapočítává.
13. Vznikne-li pochybnost o platnosti hlasovacího lístku, rozhodne o ní volební komise, která to poznamená v zápise o výsledku hlasování.
Volba předsedy Sněmovny
14. V prvém kole je předsedou
Sněmovny zvolen kandidát, který získal
nadpoloviční většinu hlasů přítomných
poslanců.
15. Nezíská-li žádný
z kandidátů nadpoloviční většinu
hlasů přítomných poslanců,
koná se druhé kolo volby.
16. Do druhého kola postupují
dva kandidáti, kteří získali v prvém
kole nejvyšší počet hlasů. Je-li
více kandidátů na prvém nebo na druhém
místě, kteří získali stejný
počet hlasů, postupují do druhého
kola všichni takoví kandidáti.
17. Ve druhém kole je zvolen kandidát,
který získal nadpoloviční většinu
hlasů přítomných poslanců.
18. Nebyl-li předseda Sněmovny
zvolen ani ve druhém kole, koná se do 10 dnů
nová volba podle tohoto volebního řádu.
Volba místopředsedů
Sněmovny
19. V prvém kole jsou místopředsedy
Sněmovny zvoleni kandidáti, kteří
získali nadpoloviční většinu
hlasů přítomných poslanců.
20. Pokud obdrží nadpoloviční
většinu více kandidátů, než
je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni
ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší
počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro
kandidáty na volitelných místech a mimo ně,
opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto,
rozhoduje los.
21. Nezíská-li nadpoloviční
většinu hlasů přítomných
poslanců tolik kandidátů, aby byl obsazen
stanovený počet míst místopředsedů
Sněmovny, koná se na neobsazená místa
druhé kolo volby.
22. Do druhého kola postupují
nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří
mezi nezvolenými získali v prvém kole nejvyšší
počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný
počet kandidátů, než je počet
neobsazených míst; při rovnosti hlasů
postupují všichni kandidáti se stejným
počtem hlasů.
23. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti,
kteří získali nadpoloviční
většinu hlasů přítomných
poslanců.
24. Pokud obdrží nadpoloviční
většinu více kandidátů, než
je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni
ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší
počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro
kandidáty na volitelných místech a mimo ně,
opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto,
rozhoduje los.
25. Nebyla-li ani po druhém kole
volby obsazena stanovená místa místopředsedů,
koná se na neobsazená místa nová volba
podle tohoto volebního řádu.
Volba předsedů výborů
a komisí Sněmovny
26. V prvém kole je předsedou
výboru nebo komise Sněmovny zvolen kandidát,
který získal nadpoloviční většinu
hlasů přítomných poslanců.
27. Nezíská-li žádný
z kandidátů nadpoloviční většinu
hlasů přítomných poslanců,
koná se druhé kolo volby.
28. Do druhého kola postupují
dva kandidáti, kteří získali v prvém
kole nejvyšší počet hlasů. Je-li
více kandidátů na prvném nebo na druhém
místě, kteří získali stejný
počet hlasů, postupují do druhého
kola všichni takoví kandidáti.
29. Ve druhém kole je zvolen kandidát,
který získal nadpoloviční věšinu
hlasů přítomných poslanců.
30. Nebyl-li předseda výboru
nebo komise Sněmovny zvolen ani ve druhém kole,
koná se nová volba podle tohoto volebního
řádu.
Společná ustanovení
pro volbu podle bodů 15 až 31
31. O výsledku hlasování každého kola volby předsedy Sněmovny, místopředsedů Sněmovny a předsedů výborů a komisí Sněmovny se sepíše zápis, který podepíší všichni členové volební komise; v zápise o hlasování se uvede:
a) počet vydaných hlasovacích lístků,
b) počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků,
c) počet neodevzdaných hlasovacích lístků,
d) počet platných hlasů
odevzdaných pro navržené kandidáty.
32. Výsledky hlasování
každého kola volby oznámí Sněmovně,
v souladu s předchozím bodem, předseda volební
komise.
1. Ověřovatele Sněmovny
nominují poslanecké kluby na základě
parity tak, aby Sněmovna měla nejméně
deset ověřovatelů.
2. Nominaci ověřovatelů
Sněmovny schvaluje Sněmovna na návrh předsedy
volební komise.
3. Neschválí-li Sněmovna
nominované ověřovatele, navrhne volební
komise na neschválená místa nové kandidáty.
Ustavení výborů
(komisí) podle zásady poměrného zastoupení
1. Výbory (komise) ustavuje Sněmovna
potvrzením kandidátky předložené
volební komisi.
2. Návrhy na členy výboru
(komise) předkládají volební komisi
poslanecké kluby. V návrhu uvedou kandidáty
pro jednotlivé výbory (komise) v pořadí,
které je závazné.
3. Návrhy na členy výboru
(komise) se předkládají volební komisi
nejpozději 24 hodin přede dnem volby.
4. Poslanci, kteří nejsou
členy žádného poslaneckého klubu,
mohou nabídnout svůj mandát některému
poslaneckému klubu.
5. Ustavení výboru (komise) navrhne volební komise tak, že
a) počet poslanců zvolených do Sněmovny vydělí stanoveným počtem členů výboru (komise), který zvětší o 1; takto získané číslo je číslem volebním;
b) volebním číslem vydělí počet členů jednotlivých klubů, kterým přidělí počet míst ve výboru (komisi) rovnající se celému číslu z podílu;
c) bylo-li takto rozděleno o jedno místo ve výboru (komisi) více, než je stanovený počet takových míst, odečte přebývající místo tomu poslaneckému klubu, který vykázal nejmenší zbytek při dělení. Zbylá nerozdělená místa přidělí jednotlivým poslaneckým klubům, které vykazují největší zbytky po dělení. Vykazují-li kluby stejný zbytek u dělení, přidělí místo ve výboru (komisi) klubu s větším počtem členů;
d) nelze-li takto rozhodnout a místa
ve výboru (komisi) nejsou přidělena, zvětší
se počet členů výboru (komise) o 1
a postupuje se znovu podle písmen a) až d) tohoto
bodu.
6. Poslanci, který nebyl zařazen
do žádného výboru, se nabídne
členství v některém z výborů.
Takového člena výboru volí Sněmovna,
na návrh volební komise, většinovým
způsobem.
7. Návrh na ustavení jednotlivých
výborů (komisí) předloží
volební komise Sněmovně ke schválení.
Potvrdí-li sněmovna předložený
návrh je výbor ustaven. Změnu v takto ustaveném
výboru lze během volebního období
provést jen se souhlasem Sněmovny. Nepotvrdí-li
Sněmovna ustavení výboru (komise) požádá
poslanecké kluby, aby se věcí znovu zabývaly
a předložily nové návrhy. Po takových
jednáních předloží volební
komise Sněmovně nový návrh výboru
(komise) sestavený podle předchozích ustanovení.
8. Nepotvrdí-li Sněmovna ani
nově navržené ustavení výboru
(komise) přeruší se schůze Sněmovny
k vyřešení sporných otázek.
Volba komisí většinovým
způsobem
9. Rozhodne-li Sněmovna, že
se komise zvolí většinovým způsobem,
volí komisi Sněmovna na návrh volební
komise.
10. Návrhy na členy komise
předkládají volební komisi poslanecké
kluby. V návrhu uvedou kandidáty pro jednotlivé
komise v pořadí, které je závazné.
11. Návrhy na členy komise
se předkládají volební komisi nejpozději
24 hodin přede dnem volby.
12. Kandidátku komise sestaví volební komise tak, že
a) počet poslanců zvolených do Sněmovny vydělí stanoveným počtem členů komise, který zvětší o 1; takto získané číslo je číslem volebním;
b) volebním číslem vydělí počet členů jednotlivých klubů, kterým přidělí počet míst v komisi rovnající se celému číslu z podílu;
c) bylo-li takto rozděleno o jedno místo v komisi více, než je stanovený počet členů komise, odečte přebývající místo tomu poslaneckému klubu, který vykázal nejmenší zbytek při dělení. Zbylá nerozdělená místa přidělí jednotlivým poslaneckým klubům, které vykazují nejvyšší zbytky po dělení. Vykazují-li kluby stejný zbytek po dělení, přidělí se místo v komisi klubu s větším počtem členů;
d) nelze-li takto rozhodnout a místa
v komisi nejsou přidělena zvětší
se počet členů komise o 1 a postupuje se
znovu podle písmene a) až d) tohoto bodu.
13. Počet míst získaných
podle předchozího odstavce se násobí
dvěma. Získané násobky jsou pro jednotlivé
poslanecké kluby počtem míst získaných
pro jejich členy, kteří se uvedou na kandidátku
v pořadí stanoveném poslaneckým klubem.
14. Při volbě členů
komise dá předsedající schůze
Sněmovny hlasovat jednotlivě o všech navržených
kandidátech.
15. V prvém kole jsou členy
komise zvoleni kandidáti, kteří získali
nadpoloviční většinu hlasů přítomných
poslanců.
16. Pokud obdrží nadpoloviční
většinu více kandidátů, než
je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni
ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší
počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro
kandidáty na volitelných místech a mimo ně,
opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto,
rozhoduje los.
17. Nezíská-li nadpoloviční
většinu hlasů přítomných
poslanců tolik kandidátů, aby byl obsazen
stanovený počet členů komise, koná
se na neobsazená místa druhé kolo volby.
18. Do druhého kola postupují
nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří
mezi nezvolenými získali v prvém kole nejvyšší
počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný
počet kandidátů, než je počet
neobsazených míst; při rovnosti hlasů
postupují všichni kandidáti se stejným
počtem hlasů.
19. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti,
kteří získali nadpoloviční
většinu hlasů přítomných
poslanců.
20. Pokud obdrží nadpoloviční
většinu více kandidátů, než
je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni
ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší
počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro
kandidáty na volitelných místech a mimo ně,
opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto,
rozhoduje los.
21. Výsledky hlasování
každého kola volby oznámí předsedající
schůze Sněmovny.
Společná ustanovení
pro ustavení výborů (komisí) a volbu
komisí
22. Výsledky ustavení výboru
(komise) nebo volbu komise oznámí předsedající
schůze Sněmovny.
23. Uvolní-li se během volebního
období místo ve výboru (komisi), zvolí
Sněmovna nového člena výboru (komise)
většinovým způsobem. Jediným
navrhovatelem je volební komise, která se přitom
řídí principy poměrného zastoupení.
Ustavení organizačního
výboru
24. Organizační výbor
tvoří jeho předseda, kterým je předseda
Sněmovny, místopředsedové výboru,
kterými jsou místopředsedové Sněmovny
a další členové výboru ustavení
podle zásady poměrného zastoupení
(čl. 5 bod 1 až 8).
1. Zvláštní zákon
stanoví, kdo je volen Sněmovnou a kdo je oprávněn
předkládat návrhy na takovou volbu.
2. Návrhy se předkládají
volební komisi Sněmovny nejpozději 10 dnů
přede dnem volby.
3. Zákon stanoví nebo Sněmovna
rozhodne, kdo se volí tajným hlasováním;
jinak se volí hlasováním veřejným.
Volba tajným hlasováním
4. Volba se koná nejvýše
ve dvou kolech.
5. Volba je platná, byly-li hlasovací
lístky vydány v každém kole alespoň
jedné třetině poslanců. Za přítomné
poslance se považují ti poslanci, kteří
obdrželi hlasovací lístky.
6. Před zahájením volby
v každém kole zkontroluje volební komise volební
schránky a zapečetí je. Zkontroluje též,
zda jsou připraveny hlasovací lístky s předtištěnými
jmény kandidátů, zda jsou opatřeny
razítkem Sněmovny a parafovány dvěma
oveřovateli volební komise.
7. Jména kandidátů
jsou na hlasovacím lístku uvedena v abecedním
pořadí a před jménem každého
z nich je uvedeno pořadové číslo.
8. Pro úpravu hlasovacích
lístků je určen zvláštní
prostor tak, aby byla zaručena tajnost hlasování;
poslanci vstupují do tohoto prostoru jednotlivě.
9. V místnosti, kde se sčtítají
hlasy, jsou přítomni pouze členové
volební komise; další osoby mohou být
přítomny jen s jejím souhlasem.
10. Poslanec volí tak, že na hlasovacím lístku vyjádří
a) souhlas nejvýše s takovým počtem kandidátů, který byl pro volbu stanoven zakroužkováním pořadového čísla před jejich jmény; pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtne takto X;
b) nesouhlas se všemi kandidáty
přeškrtnutím pořadového čísla
před jmény všech kandidátů takto
X.
11. Neplatný je hlasovací
lístek odevzdaný na jiném, než vydaném
tiskopise, a ten, který je upraven jiným způsobem,
než je stanoveno v předchozím bodu tohoto volebního
řádu. Dodatečně dopisované
jméno kandidáta, který nebyl navržen,
nezpůsobuje neplatnost hlasovacího lístku;
takový kandidát se však pro volbu nezapočítává.
12. Vznikne-li pochybnost o platnosti hlasovacího
lístku, rozhodne o ní volební komise, která
to poznamená v zápise o výsledku hlasování.
13. V prvém kole jsou zvoleni kandidáti,
kteří získali nadpoloviční
většinu hlasů z počtu vydaných
hlasovacích lístků.
14. Pokud obdrží nadpoloviční
většinu více kandidátů, než
je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni
ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší
počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro
kandidáty na volitelných místech a mimo ně,
opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto,
rozhoduje los.
15. Nezíská-li nadpoloviční
většinu hlasů přítomných
poslanců tolik kandidátů, aby byl obsazen
stanovený počet míst koná se na neobsazená
místa druhé kolo volby.
16. Do druhého kola postupují
nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří
mezi nezvolenými získali v prvém kole nejvyšší
počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný
počet kandidátů, než je počet
neobsazených míst; při rovnosti hlasů
postupují všichni kandidáti se stejným
počtem hlasů.
17. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti,
kteří získali nadpoloviční
většinu hlasů z počtu vydaných
hlasovacích lístků.
18. Pokud obdrží nadpoloviční
většinu více kandidátů, než
je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni
ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší
počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro
kandidáty na volitelných místech a mimo ně,
opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto,
rozhoduje los.
19. Nebyla-li ani po druhém kole
volby obsazena stanovená místa, koná se na
neobsazená místa nová volba podle tohoto
volebního řádu.
20. O výsledku hlasování každého kola volby se sepíše zápis, který podepíší všichni členové volební komise; v zápise o hlasování se uvede:
a) počet vydaných hlasovacích lístků,
b) počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků,
c) počet neodevzdaných hlasovacích lístků,
d) počet platných hlasů
odevzdaných pro navržené kandidáty.
21. Výsledky hlasování
každého kola volby oznámí Sněmovně,
v souladu s předchozím bodem, předseda volební
komise.
Volba veřejným hlasováním
22. Volba podle zvláštních
předpisů veřejným hlasováním
se koná obdobně jako volba tajným hlasováním
podle tohoto čl. bod 4 až 21, s tím rozdílem,
že hlasovací lístek se označí
jménem poslance, kterému byl vydán.
23. Informace o výsledku veřejného
hlasování, z níž je patrno jak který
poslanec hlasoval, musí být veřejnosti a
sdělovacím prostředkům dostupná.
1. Sdružování klubů
a poslanců pro volby podle tohoto volebního řádu
je přípustné.
2. Tam, kde tento volební řád
mluví o poslaneckém klubu, rozumí se tím
též sdružení klubů vytvořené
několika poslaneckými kluby.
3. Tam, kde tento volební řád
upravuje volbu veřejným hlasováním,
lze pro takovou volbu použít hlasovacího zařízení.
Postup při volbě hlasovacím zařízením
stanoví Sněmovna usnesením.",
II. zmocňuje zpravodaje výboru,
aby spolu se zpravodaji ostatních výborů,
které návrh projednaly, vypracovali společnou
zprávu, která bude předložena schůzi
Poslanecké sněmovny Parlamentu.
K bodu 5:
Vládní návrh zákona,
kterým se mění a dolňuje zákon
č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství,
ve znění zákona č. 153/1994 Sb. (tisk
1474) odůvodnil náměstek ministra obrany
České republiky PhDr. Jiří POSPÍŠIL.
Zpravodajskou zprávu přednesl
posl. ing. Ivan MAŠEK.
Závěrem výbor doporučil
Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhla
s návrhem s připomínka k čl. I bodu
4, 5 a 6 a k čl. III (z 12 přítomných
poslanců 8 hlasovalo pro, 2 proti a 2 se hlasování
zdrželi).
Po odůvodnění náměstka
ministra obrany České republiky PhDr. Jiřího
Pospíšila, zpravodajské zprávě
posl. ing. Ivana Maška a po rozpravě
ústavně právní
výbor
I. doporučuje Poslanecké
sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s návrhem
s těmito připomínkami:
k čl. I
k bodu 4
slova "a slovo "šest"
slovem "tři"" nahradit slovy "a slova
"dalších šest měsíců"
slovy "další tři měsíce"",
k bodu 5
upravit takto: "5. V § 16 odst.
3 se slova "§ 2, 19 až 21" nahrazují
slovy "§ 19 až 21a",
k bodu 6 - § 17 odst. 1
za slovo "příslušníka"
vložit slova "Vojenského obranného zpravodajství",
k bodu 6 - § 17 odst. 3
slova "tyto prostředky"
nahradit slovy "krycí prostředky a krycí
doklady",
čl. III zní:
"Tento zákon nabývá
účinnosti dnem 1. června 1995.",
II. zmocňuje zpravodaje výboru,
aby spolu se zpravodaji ostatních výborů,
které návrh projednaly, vypracovali společnou
zprávu, která bude předložena schůzi
Poslanecké sněmovny Parlamentu.
K bodu 7:
Výbor souhlasil, aby jednání
řídil poslanec JUDr. Jiří Vyvadil.
Zásady zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon České
národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní
policii, ve znění zákona č. 67/1993
Sb., a zákona č. 163/1993 Sb., předložené
poslancem O. Zeminou (tisk 1423) odůvodnil člen
návrhové skupiny poslanců JUDr. Ondřej
ZEMINA.
Zpravodajskou zprávu přednesl
posl. Petr KOHÁČEK.
Stanovisko vládu k těmto zásadám
bylo poslancům rozdáno.
V rozpravě mj. posl. Mašek navrhl,
aby se návrh neprojednával, protože nejde o
"zásady", ale rovnou o paragrafované znění.
S tímto návrhem výbor nesouhlasil (z 12 přítomných
2 pro a 2 proti).
Po rozpravě výbor vyslovil
souhlas s předloženými zásadami s připomínkami
k zásadám č. 4, 5, 6, 8 a 9 (z 12 přítomných
8 hlasovalo pro a 4 se zdrželi).
Po odůvodnění navrhovatele
posl. JUDr. Ondřeje Zeminy, zpravodajské zprávě
posl. Petra Koháčka a po rozpravě
ústavně právní
výbor
souhlasí s
předloženými zásadami s těmito
připomínkami:
k zásadě č. 4
upravit takto: "V § 2 odst. 3
se na konci tečka nahrazuje čárkou a připravují
se slova "za přestupky spáchané stáním
vozidla na chodníku, kde to není dovoleno.",
k zásadě č. 5
- dopracovat tak, aby všichni strážníci byli jednotně viditelně označeni na uniformě,
- vypustit dosavadní text této
zásady,
k zásadě č. 6
v § 13 odst. 2 nahradit tímto
textem: "(2) Strážník je oprávněn
předvést na policii osobu, u které se při
zjišťování její totožnosti
prokáže, že je osobou hledanou policií,
jakož i osobu, která odpovídá popisu
osoby hledané policií, neprokáže-li
tato osoba hodnověrně svoji totožnost.",
k zásadě č. 8
- text navrhovaného § 17b upravit takto: "Strážník je oprávněn zastavit vozidlo, jehož řidič spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu neuposlechnutím zákazu vjezdu všech vozidel, všech motorových vozidel s výjimkou motocyklu bez postranního vozíku, nákladních automobilů, autobusů, traktorů, motocyklů, potahových vozidel, ručních vozíků nebo cyklistů, zákazu vjezdu do pěší zóny a zákazu zastavení a zákazu stání, včetně těchto zákazů v zóně s dopravním omezením, vyplývajících z příslušných dopravních značek8). Při zastavování vozidel postupuje strážník obdobně jako příslušník Policie.",
- text navrhovaného § 17d vypustit,
k zásadě č. 9
v návaznosti na navrhované
doplnění § 18 odst. 1 je nutno provést
též upřesňující novelizaci
§ 18 odst. 3 v tom směru, aby v prvním řádku
za slova "donucovacích prostředků"
byla vložena slova "podle odstavce 1 písm. a)
až g)".
K bodu 7:Sdělení
předsedy výboru
1. Dne 21.3.1995 (úterý - volný týden) by se mělo uskutečnit setkání členů ústavně právního výboru s předsedou a členy Ústavního soudu Polska (jednání by měl být též přítomen předseda dr. Uhde, předseda Ústavního soudu dr. Kessler a další.
K účasti se přihlásili
posl. Výborný, Röschová a Vyvadil.
2. Předseda výboru informoval
poslance o návrhu programu na 69. schůzi ÚPV,
která by se měla konat ve dnech 1. až 3. března
1995.
3. Poslanci byli seznámeni se Sborníkem
příspěvků přednesených
na semináři Bílého kruhu bezpečí
"Vliv násilí v médiích na děti
a mládež".
4. Poslanci byli seznámeni také
s překlady zákonů Slovinské republiky
o komunálních volbách a zákona o místní
samosprávě.
5. Poslanci byli seznámeni s propagačními
materiály Armády ČR.
6. Poslanci byli seznámeni s dopisy
místopředsedkyně Českého helsinského
výboru PhDr. Libuše Šilhánové,
který se týká stanoviska k návrhu
zákona o advokacii (čj. 60 a 69/95-ÚPV).
7. Poslanci byli seznámeni s dopisem
pana Jiřího Maštery z Prahy 6, který
se týká zákona o tisku (čj. 68/95-ÚPV).
8. Poslanci byli seznámeni s dopisem
ing. Karla Přistoupila z Karlových Varů,
který se týká hospodářských
komor (čj. 65/95-ÚPV).
9. Poslanci byli seznámeni s dopisem
pana Jaroslava Rejžka ze Strakonic, který se týká
restitucí (čj. 71/95-ÚPV).
10. Poslanci byli seznámeni s dopisem
ředitele ISŠ stavební v Hradci Králové
ing. Košťálem a ISŠU stavební v Pardubicích
ing. Karafiátem, který se týká statistických
údajů z oblasti středního školství
(čj. 81/95-ÚPV).
11. Poslanci byli seznámeni s dopisem
pana ing. Bohuslava Pečiny z prahy 8, který se týká
etiky zákonů (čj. 73/95-ÚPV).
12. Poslanci byli seznámeni s dopisem
paní Ludmily Kozákové z Frýdku-Místku,
který se týká informací o osobních
údajích (čj. 77/95-ÚPV).
13. Poslanci byli seznámeni s dopisem
JUDr. Jiřího Fadrného z České
Lípy, který se týká zneužití
pravomoci veřejného činitele (čj.
82/95-ÚPV).
14. Poslanci byli seznámeni s dopisem
pana Jaroslava Kasla z Prahy 6, který se týká
odškodnění obětí nacismu (čj.
83/95 ÚPV).
15. Poslanci byli seznámeni s dopisem
pana Lubomíra Šušlíka z Krměříže,
který se týká zákona o státní
správě a samosprávě ve školství.
16. Poslanci byli seznámeni s dopisem
MUDr. Marcely Drbohlavové z Mladé Boleslavi, který
se týká zákona o zbraních a střelivu
(čj. 84/95-ÚPV).
17. Poslanci byli seznámeni s dopisem
pana Petra Jaroše z Prahy 4, který se týká
restitucí (čj. 86/95-ÚPV.