Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

1. volební období

z 20. schůze výboru petičního, pro lidská práva a národnosti

dne 16. - 17. 11. 1993 v POLSKU/ Varšava

a dne 22. 11. 1993 v RAKOUSKU/ Vídeň

Příprava výboru na zpracování návrhu zásad zákona o zřízení institutu ochránce lidských práv /Ombudsman/

Přítomni: posl. J. Pavela, L. Body, P. Buzková, V. Exner, J. Machalík, H. Orgoníková, J. Ortman, Z. Stodůlka, Z. Trojan, Z. Vlček.

Omluveni: posl. J. Drápela, V. Trojan.

Výjezdní zasedání bylo zahájeno přijetím výboru velvyslankyní ČR

v Polsku p. Markétou Fialkovou a uvedením do institutu ombudsmana, který v Polsku funguje již třetí období, na které je volen.

Výbor se setkal se zástupci komise pro národnosti polského Sejmu.

Předseda této komise p. Jacek Kuroň seznámil přítomné s náplní práce komise, která se zajímá především o práva národnostních menšin. V platné Ústavě z r. 1992 se hovoří o svobodách a národnostech obecně. Vzhledem

ke skutečnosti, že v r. 1956 bylo vzato na vědomí, že v Polsku jsou národnostní menšiny - Ukrajinská, Běloruská, Litevská, Slovenská, Česká a Židovská - bylo v r. 1989 komisí vyvoláno zákonné uznání Německé národnostní menšiny.

Ze strany Romů ani ze strany státu uznání této národnosti nebylo iniciováno. Stát účelově dotuje národnostní menšiny v oblasti školství.

Komise pracuje na změně příslušné části Ústavy, existuje problém zákona o národnostních menšinách - v jednotlivých zákonech jsou ustanovení reflektující práva menšin - je však třeba to sumarizovat jedním zákonem. Volební zákon zvýhodňuje kandidáty za národnostní menšiny - nepodléhají 5 % klauzuli. Definice menšiny není ustavena; při vládě PR pracuje rada pro národnosti - vede ji ministr kultury.

Za VPLPN se rozpravy zúčastnili poslanci:

J. Pavela (podal polské straně přehled národnostního složení ČR); Z. Stodůlka ;

J. Ortman (v ČR postavení národ. menšin upravuje LPS, která je součástí Ústavy); L. Body (Radou Evropy je kladen důraz na práva romské minority

v jednotlivých státech, vznesl proto dotaz, je-li pravda, že velká část Romů se považuje za Poláky);

V. Exner (je v Polsku problematika Romů otázkou nejen národnostní, ale i sociální, jak je tomu v ČR?).

Reag. na dotazy poslanců VPLPN: sociální problémy v Polsku s Romy nejsou, pogromy proti Romům spíše proto, že byli bohatí; kriminalita stejná jako u ostatní populace; problém je zajistit vzdělání romským dětem - je pro ně vytvořena speciální koncepce vzdělávání.

V další části jednání v Sejmu se výbor setkal se zástupci komise administrativy a vnitra. Předseda této komise Andrzej Potocki provedl výčet oblastí, které do činnosti komise spadají: veškeré kompetence min. vnitra, vnitřní bezpečnost státu, policie, celnictví, cizinecká policie, pravomoci předsednictva vlády ve sféře státní správy.

Za VPLPN se rozpravy zúčastnili poslanci:

J. Pavela (otázka migrace a uprchlíků); P. Buzková (otázka ustavení institutu Ombudsmana v ČR je ve fázi jednání se zástupci konzervativních stran o vymoženosti "O" jak pro občany, tak pro vládu a parlament; fungování této instituce v PR?); Z. Stodůlka (institut "O" by měl být jedním z kontrolních mechanismů občana vůči státu); J. Ortman (požádal polské poslance o objasnění dotazů: 1/ co považují za klad zákona o "O", co by po svých zkušenostech v praxi chtěli změnit v této právní úpravě; 2/ jak je v Polsku zabezpečen institut státního žalobce; 3/ Parlamentem ČR schválena novela tr. zák., v němž § 102 zakotvuje hanobení republiky, vlády a parlamentu - jak je toto řešeno v Polsku?); L. Body (jaké právní úpravy jsou v Polsku k problému migrace, ochrany státu a cizinecké politiky); J. Machalík (v ČR dynamicky narůstá skupina osob o kterých se neví odkud přišli - Polsko má obdobné problémy?); V. Exner.

- Ombudsman je v Polsku nezávislý na státní správě, je volený Sejmem a odvolání může navrhnout pouze maršálek Sejmu; intervenuje ve věcech práv občanů; má právo uplatnit podnět Ústavnímu soudu k přezkoumání zákona a po rozhodnutí soudu Sejm jedná o věci znovu. V Polsku je hanobení obdobně zakotveno jako v uvedeném § 102 tr. zákona.

Ze svých poznatků v praxi doporučili při zpracování návrhu zákona tyto zásady: nutno zakotvit "O" v Ústavě; nezávislost obmbudsmana; právo žalovat státní orgány - pokud chybí právní úprava žaloba Nejvyšším soudem; neodvolatelnost ombudsmana a kontrolu parlamentem provádět pouze prostřednictvím roční zprávy ombudsmana.

- Problémem migrace a uprchlíků se zabývala komise v předchozím volebním období - přijala opatření i na mezinárodní úrovni, stále však chybí zákon o cizincích; otázky trvalého pobytu a politického azylu budou řešeny v Ústavě, přičemž podmínkou bude práce a trvalý pobyt v místě. Readmisní jednání s Německem jsou na mrtvém bodě, stejně tak se státy bývalého Sovět. svazu. Německo institut bezpečné třetí země zakotvilo pouze pro sebe, pokud by takto postupovaly ostatní státy, nebylo by dodržování lidských práv v celé Evropě.

Zástupci výboru - členové pracovní skupiny pro přípravu návrhu zákona

o institutu ombudsmana posl. J. Pavela, P. Buzková, J. Ortman

navštívili prvního ombudsmana v Polsku JUDr. Evu Letowskou, která vyslovila tyto myšlenky k úvaze při přípravě návrhu zákona:

a) vhodnost doby ke zřízení "O" v České republice - není-li příliš pozdě, či naopak brzo;

b) nízké právní vědomí ve společnosti, neucelenost a nesystematičnost práva;

c) vyloučit v zákoně zpětnou účinnost, případně stanovit termín,

od kterého možno šetřit;

d) ombudsman by měl plnit funkci "učitele" k právnímu vědomí, lidských práv;

e) první osoba ombudsmana je velice důležitá pro tento úřad.

Jednání na Úřadu ombudsmana - prof. Zielenski současný polský ombudsman provedl úvod za účasti pracovníků řídících oddělení - odsouzených; soudnictví; pracovního práva a sociálních záležitostí.

Institut ombudsmana v Polsku vznikl v roce 1987 na základě zákona jako jakási "kulisa" pro zdání demokracie v posledním období socialismu. Následně bylo ustanovení týkající se "O" zakotveno do Ústavy. Současně vznikl také Ústavní soud.

Úřad "O" získal v krátké době, zejména zásluhou prvního ombudsmana pí. Letowské, velký kredit. Kontroluje dodržování zákonů a je svým způsobem nadřízen zákonodárné, výkonné i soudní moci. Upozorňuje Sejm na nedostatky zákonných úprav, nemá zákonodárnou iniciativu, může však vznést doporučení vládě a parlamentním výborům. Domnívá-li se, že je zákon v rozporu s lidskými právy, může podat žalobu u Ústavního soudu; také může požádat Ústavní soud o výklad zákonů. Vůči výkonné moci vznáší připomínky a musí obdržet odpověď do 6ti dnů. Má možnost podávat vůči pravomocným soudním rozsudkům mimořádný opravný prostředek - realizuje se však zcela výjimečně; Nejvyšší soud může uzpornit na nesprávnou právní praxi.

"O" nemá přímou rozhodovací pravomoc, jeho činnost je však velice důležitá pro vytváření právního státu. Je proto nutno dodržet podmínku vysoké odbornosti a pracovníci musí být zkušení právníci z teorie i praxe s velkou autoritou a nepolitickým charakterem.

V současné době, která je obdobím přestavby práva a Polsko je podle Ústavy demokratic. právním státem, objevuje se otázka, proč má být "O", když je tu kupř. Ústavní soud. "O" je nezbytným úřadem právě v době transformace společnosti, kdy hrozí nebezpečí porušování lidských práv, neboť většinou zákonodárci mají tendece řešit problémy zjednodušeně, případně se pomstít. Úkolem mluvčího je dohlížet, aby při vyrovnávání se s minulostí nebyla připuštěna kolektivní vina, zpětná účinnosti v trestním právu, dodržena ochrana práv nabytých v dobré míře, zásada "stálosti práva" a tím jistota obyvatel.

Hlavní zásady, které je nutno dodržet: "O" musí být mimo strukturu moci; nesmí být součástí žádného jiného orgánu (např. petičního výboru Parlamentu). Důvod, proč v některých zemích myšlence "O" nejsou vlády nakloněny: měl by možnost "vidět jim do karet".

Struktura Úřadu "O":

"O" je jmenován Sejmem se souhlasem senátu na období 4 let; musí být znalý práva a citlivý na společenské problémy; je nezávislý a není podřízen žádné moci; požívá imunity. 1x za rok předkládá Sejmu zprávu o činnosti.

Úřad v současnosti má 120 pracovníků; jejichž úkol je pomáhat osobě mluvčího.

Rozdělení do jednotlivých sekcí:

Úřad "O" má samostatnou kapitolu v rámci státního rozpočtu. Co se týká velikosti úřadu, je větší než např. obdobný ve Švédsku, či komise LP u Rady Evropy.

Technika fungování úřadu:

Denně přibližně 300 dopisů od občanů (často však do kompetence "O" nepatří); ombudsman je osobně prohlíží a provádí předběžnou analýzu; po roztřídění jsou přiděleny jednotlivým oddělením a zde vyřizovány (je-li více reakcí na stejný problém, je to poklad pro "generální vystoupení"; při charakteru individuelním se písemně odpovídá pisateli, případně úřadu, na který si stěžuje). Přijímají se návštěvy stěžovatelů, provádějí se kontroly přímo na místě (vězení, vojenské útvary - často se "O" účastní osobně).

Velice důležitý je kontakt se sdělovacími prostředky, aby byli občané průběžně o práci úřadu informováni; každých 14 dnů má "O" vystoupení

v televizi (14 minut).

Celosvětová konference "O" vyslovila názor, že je třeba tento institut rozšířit po celém světě. Ve Vídni funguje Ústav, který shromažďuje informace

o práci tohoto institutu v celém světě.

V rozpravě vystoupili poslanci:

J. Ortman (vznesl tyto otázky: 1/ ověřili si zda úprava stávající právní úprava je dobrá, nebo by vyžadovala změny? 2/ neprokázala praxe, že by "O" měl být zakotven v Ústavě, nikoliv zákonem? 3/ jaký je počet právníků v úřadě a jakým způsobem je vyhledali a získali?). Reag.: 1/ + 2/ zákon novelizován v r. 1991 - rozšířen o kompetenci ve vztahu k cizincům; další novela není potřebná - snad úvaha o právo "O" interpelace, ale pravomoc vystupovat v Sejmu s informacemi vpodstatě pokrývá - "zásada včasného varování". 3/ 80 právníků; úřad vytvářela první "O" p. Letowská a v dalším v.o. zůstali; snaží se otevřít světu, kontakty s Radou Evropy - předpokládají práci pracovníků úřadu "O" v budoucnu ve Strasbourghu - připravují si je kvalifikovaně.

Z. Stodůlka (pravomoci "O" by se měly v budoucnu rozšiřovat nebo zmenšovat?) Reag.: Ve fungujícím právním státě by "O" měl zasahovat pouze kde není občan spokojen. Svého zástupce "O" nemá, mohlo by být zpolitizováno.

P. Buzková (v případě, že by se v ČR podařilo zákon o "O" přijmout, jak řešit problém obsazení úřadu z hlediska odborného i politického?;

polský zákon o interrupcích - konflikt "O" s vládou?). Reag.: Osoba prvního ombudsmana musí mít obrovskou autoritu - velice důležité pro úřad; kodex lékařské etiky p. Letowská zažalovala pro rozpor se zákonem.

L. Body (zabývají se otázkami ochrany práv národnostních menšin a etnických skupin, Romů?). Reag.: mají sekci pro ot. menšin - vyvstala otázka vyučování dětí v mateřském jazyce.

J. Machalík (je dána vnitřní struktura úřadu zákonem, nebo zkušenostmi; otázka skupinových práv dětí; lze zobecnit lhůty řešení případů?). Reag.: Struktura je vlastní záležitost úřadu "O", pouze ji schvaluje maršálek Sejmu. Problém týraných dětí - 1 pracovník se bude tímto problémem zabývat; "O" práv pacientů by byl potřebný. Kladou důraz na odbornost vyřizování případů, nikoliv na lhůty (průměrná lhůta 3 měsíce).

H. Orgoníková (působí "O" k tomu, aby se občané seznámili se svými právy a rozuměli zákonům?). Reag.: "O" vydává články a stanoviska, dopisy formulují tak, aby byly pro občany srozumitelné.

V. Exner (srovnání platů pracovníků úřadu se soudci a jinými stát. úředníky; obsah org. řádu a statutu?; problematika cizinců). Reag.: Platy ve srovnání s pracovníky rozpočtové sféry vysoké - vyšší jsou u NKÚ - průměrně ale nižší než v ekonomické sféře; org. řád patří do kompetence ombudsmana; statut schvaluje maršálek Sejmu. Práva cizinců - chrání základní lidská práva (právo obrátit se k soudu, speciálně hlídají práva cizinců ve věznicích, právo na lékař. péči, na práci).

Ústavní soud ustaven r. 1985; měl sloužit jako příklad demokratic. práv ve státě; neměl však při svém ustavení kompetenci konečného rozhodnutí o neústavnosti zákona, vracel zákon parlamentu.

Parlament volí 12 soudců na 8 let - 1/2 soudců se obměňuje po 4 letech; možno zvolit pouze na 1 volební období.

Poslanci vznesli tyto dotazy:

Z. Stodůlka (na základě jakých podnětů a který orgán zkoumá soulad zákonů s Ústavou?). Reag.: podněty: a) všechny nejvyšší státní orgány včetně Ombudsmana; b) splečenské org. - odbory na celost. úrovni, družstevní org. a ostatní profesní org. - ve svém předmětu činností; c) právní dotazy soudů v souvislosti s projednáváním konkrétní právní věci, kdy soud přeruší řízení a obrátí se na Ústavní soud; d) vlastní iniciativa Úst. soudu (dosud použito v 16 případech ochrany občanských práv). Asi 90 % rozhodnutí se týká poruš. lidských práv, přičemž Ústavní soud neprojednává individuelní ústavní stížnosti - předpokládají, že bude v budoucnu změněno.

J. Ortman (1/ jakým způsobem se v Polsku podává stížnost u Ústavního soudu; 2/ není-li Parlament spokojen s nálezem Úst. soudu, jak se postupuje; 3/ kolik rozhodnutí vydal Úst. soud ve věci rozporu zákona s Ústavou?).

Reag.: 1/ stížnost podává nejméně 50 poslanců Sejmu nebo 30 senátorů;

2/ Sejm projednává rozhodnutí Úst. soudu, když shledá nesoulad zákona a Ústavy. Nález možno zrušit kvalifikovanou většinou; úprava však není dobrá, neboť umožňuje jednání ne z právních, ale politických důvodů. Zruší-li Sejm rozhodnutí Úst. soudu, nelze tuto věc znovu projednat. Sejm má lhůtu 6 měsíců pro zrušení přísluš. zákona nebo zrušení rozhodnutí Úst. soudu. Výklad Úst. soudu je ten, že pokud je Sejm více než 6 měsíců nečinný, nabývá účinnosti nález Ústavního soudu.

P. Buzková.

L. Body (návrhy a jmenování úst. soudců?). Reag.: v současnosti návrhy i jmenování v Sejmu; uvažuje se nová úprava: 1/3 prezident, 1/3 parlament,

1/3 soudy; členové Úst. soudu nemohou být členy polit. strany.

Přítomni: posl. J. Pavela, L. Body, V. Exner, H. Orgoníková, J. Ortman, Z. Stodůlka, Z. Trojan, Z. Vlček.

Omluveni: posl. P. Buzková, J. Drápela, J. Machalík, V. Trojan.

Delegaci uvítal předseda Lidového zastupitelství dr. H. Kohlmaier se svými zástupci p. E. Messnerovou a p. H. Schenderem.

Tito 3 ombudsmani mají rozděleny oblasti působnosti, kde pracují samostatně. Jde-li o závažnější problém, dohodnou se všichni tři na definování, konstataci nedostatku a informují o tom nejvyšší správní úřad, občana, veřejnost a je zahrnuto ve zprávě pro parlament.

Úřad lidového zástupce provádí kontrolu nad veškerou státní správou:

1/ správní soudnictví; 2/ parlamentní kontrola.

Pravomoci "O": "O" plní funkci kontroly, která je blíže občanu; je nutná snadná dosažitelnost pro občana. Posuzuje korektnost, zákonnost jednání státu, nemá rozhodovací pravomoc. Autorita "O" je propůjčena Ústavou a parlamentem. Osobnost "O" je velice důležitá, je nezávislý a je národní (rozdíl od systému v jiných zemích, kde je "O" pouze regionální - kupř. Holandsko, Švýcarsko; mediateur /prostředník/ ve Francii, nebo pouze národní).

Rak. Ústava dává možnost využít inst. "O" i pro jednotlivé země - regionální kontrola - z 9 spolkových zemí Rakouska 2 ustavily regionálního "O". Mästrichtská smlouva uvažuje o nadnárodním ombudsmanovi.

Povinnosti "O": - převzít a přešetřit stížnosti od každého občana, který tvrdí, že byl postižen ze strany státu nepořádkem. Každé kontrolní řízení musí uzavřít a je-li konstatováno, že státní správa jednala v souladu se zákonem, "O" musí občanovi svůj závěr vysvětlit. Při závažnějších pochybeních usnese se úřad "O" na konstataci závažného pochybení.

- předkládat zprávu parlamentu a zemským parlamentům.

Práva "O": Státní správa je povinna poskytnout ombudsmanovi jakoukoliv informaci a umožnit nahlížení do správních spisů (poslanci nemohou), povinnost mlčenlivosti, kontrolní řízení nemůže "O" zahájit ve vztahu k soudnímu řízení (pravomoc nemá) pouze může kontrolovat správní činnost justice, kupř. průtahy; nemá-li však občan již žádný opravný prostředek, teprve poté se může obrátit na "O". "O" může také zahájit řízení ex offo (bez konkrétní stížnosti) i na základě zprávy z tisku; může také doporučit státní správě, aby změnila způsob svého rozhodování, a to ve lhůtě 8 týdnů, kdy musí akceptovat doporučení "O" nebo písemně zdůvodnit proč tak učinit nemůže (zahrnuje i ministry, předsedy zemské správy atd.); v případě protiústavnosti předpisů (ne však zákonů) může "O" podat žalobu u Ústavního soudu; zprávy, které předkládá parlamentu obsahují iniciativní návrhy či výhrady vůči zákonům; spolupracuje (Ústavou má uloženo) s petičním výborem parlamentu, který ombudsmana o došlých peticích má informovat.

3 nejsilněji zastoupené strany v parlamentu navrhují svého kandidáta;

ty pak volí celý parlament. Podařilo se, díky první generaci "O", neudělat z těchto funkcí tzv. "malý parlament". Je zachována nepolitičnost a podřízenost pouze zákonu a zatím nebyl případ, že by občané vyjádřili nedůvěru, protože jsou jiného politického zařazení.

Pozice, plat, zařazení - předseda jako ministr, 2 zástupci jako státní tajemník (předseda se střídá po roce, každý "O" je tedy 2 roky předsedou). Veškeré důležité záležitosti hodnotí zasedání kolegia (každých 10 - 14 dní).

Úřad má celkem 50 osob, včetně administrativ. pracovníků. V čele úřadu je sekční šéf, každý "O" má svého "hlavního právníka"; odborných pracovníků je přibližně 20 pro celý úřad.

Ombudsmani pořádají tzv. "výjezdní zasedání" do okr. hejtmanství a zde mají "volné dny" (hovoří s občany). Tyto akce v předstihu oznámí občanům plakáty a v regionálním tisku. Každý okres mají snahu navštívil 1x ročně, do zemských hlavních měst výjezdy pořádají častěji. Pokud nelze zahájit kontrolní řízení (je-li např. stížnost na soukromou banku) "O" pouze poradí.

Za rok obdrží přibližně 4 000 stížností (více než 1/2 písemně, ostatní z ústního rozhovoru, výjimečně telefonicky). Je velice důležité, aby občané měli jistotu, že se jejich záležitostí bude někdo zabývat. Proto v televizi - neděle večer měl 20ti min. pořad "O" pro informování veřejnosti. Nyní pracují s veřejností těmito způsoby: tiskovými zprávami, tisk. konferencemi, stykem s novináři, aby podchytili veřejné mínění a prezentovali myšlenku úřadu "O", neboť i zde chybí tradice jako např. ve Švédsku.

Po obdržení stížnosti založí spis, napíší příslušnému ministru (v méně závažných věcech příslušnému stát. orgánu); odpověď z ministerstva - jsou-li pochybnosti, nechají si předložit celý spis, případně svolají stěžovatele a úředníky ke konfrontaci; je možno vyžádat znalecký posudek, povolat svědky. Nález, i když nic podstatného nezjistí, sdělí písemně stěžovateli.

Vztah k parlamentu: Zprávy úřadu "O" bere parlament vážně. Problém je odhalovat nešvary na vyšších postech, pak je velice důležitá objektivita a kolegialita v úřadu "O" a pak může "O" v politickém a společenském životě plnit úlohu pilíře důvěry a stálosti. Zjistí-li "O" na základě stížnosti, že nebyl porušen zákon, ale věc je nedostatečně řešena, má možnost se zasadit o zlepšení situace do budoucna.

Dotazy vyslovili poslanci:

J. Ortman (1/ důvody odvolatelnosti "O"; 2/ jak určují pořadí výměny předsedů; 3/ dělba práce mezi "O" je dohodou, zákonem?). Reag.: 1/ možnost odvolání není ustavena ani v zákonu ani v Ústavě (stejně je to pro předsedu parlamentu, soudce); 2/ pořadí "O" je dáno velikostí strany v Parlamentu, která "O" navrhla; 3/ je řešeno dohodou mezi "O"; v případě nemoci nebo dovolené předseda "O" určí svého zástupce.

L. Body (rozpočet úřadu "O"; přístup na jednání vlády a parlamentu; pozastaví činnost v politické straně při nástupu funkce "O"; vstup "O" do LP národnostních menšin a etnických skupin; "O" je v kontaktu se zástupci národnostních menšin, příp. Amnesty International?). Reag.: rozpočet na r. 1994 počítá s 44,5 mil. - z toho 60 % na mzdové náklady; 19 mil na věcné výdaje; služební auta nemají; v parlamentu má právo vystoupit v případech, kdy se to týká parlamentu; podle Ústavy "O" nesmí být poslancem a nesmí fakticky vykonávat žádné jiné povolání ani občanskou činnost, funkce a činnost v polit. straně - rozhodne si "O" každý sám, ale musí se striktně držet zákona a stranou politického rozhodování; dříve probíhala disciplinární opatření s nesprávně jednajícími úředníky vůči příslušníkům národ. menšin (neochota, formálnosti), poslední zpráva "O" již konstatovala, že počet stížností v oblasti nár. menšin poklesl; nyní několik stížností na nedostatky etnic. školství v Korutanech, přičemž každý může svou stížnost přednést ve své mateřštině.

V. Exner (1/ nemají dle svých zkušeností názor, že by "O" měl kontrolovat i soukromé osoby; 2/ osobní rozhovory; 3/ telefonní informační servis - jeho organizace?). Reag.: 1/ je snaha přimět parlament, aby kontrole "O" byla podřízena činnost, přenesená ze státní správy na soukromé osoby; při poruš. LP soukr. os. jde spíše o trestní právo a "O" pouze kontrolu prokuratury;

2/ v průměru 1/2 hodiny.

Z. Stodůlka (1/ jak se dostala do kompetence "O" policie; 2/ vzhledem k rozdílnému funkčnímu období parlamentu a ombudsmana může být "O" i z jiných, než parlamentních stran; 3/ postup "O" v příp., kdy práva jsou upravena pouze Ústavou; 4/ stížnosti na advokátní nebo lékařské komory?).

Reag.: 2/ ano; 3/ "O" nekontroluje hospodárnost a účetnictví - věc účet. dvora; neřešení stát. činnosti zákonem je teoreticky nemyslitelné; ind. stížnost k Úst. soudu ve věci LP je možná; 4/ profesní svazy nelze kontrolovat; spor s lékař. komorou byl - nahlédnout do disciplinár. spisů pouze tam, kde jde o výsostné právo státu - odpovědnost ministra.

Zd. Trojan (1/ vymezení kompetencí, případně spolupráce, u těchto org.: správní soudnictví, parlament, poslanci, Úst. soud, NKÚ, příp. finanční dvůr; 2/ musí být "O" právník, nebo ze své zkušenosti mají jiný názor?). Reag.: 1/ "O" má specifické možnosti, které ostatní jmenované instituce nemají a zákon vymezuje rozdělení jejich úkolů v kontrole; 2/ "O" má spolupracovníky právníky, záleží tedy především na osobě "O".

Na závěr jednání v úřadu Lidového zastupitelství se uskutečnilo krátké setkání s velvyslancem ČR Ing. Jajtnerem.

Ze strany p. velvyslance bylo výboru přislíbeno dodání materiálu

o postavení národnostních menšin a migraci v Rakousku. Současně výhledově zprostředkuje kontakt výboru petičnímu, pro lidská práva a národnosti s partnerským výborem rakouského parlamentu.