Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Stenografický zápis 40.schůze výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu 

 

(Jednání zahájeno v 9.58 hodin.)

 

Poslanec František Kozel: Dobrý den, dovolte mi, abych zahájil pokračování 40. schůze výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Dospěli jsme v našem pořadu k bodu, který je nazván

 

Informace ministra kultury a zástupce Rady Státního fondu kultury o vyřešení situace ve věci "České Lotynky"

 

K projednávání tohoto bodu zde srdečně vítám pana ministra kultury Pavla Tigrida, vítám též jeho náměstka pana Kratochvíla a zástupce člena Rady Státního fondu kultury pana doktora Šoltése.

 

Myslím si, že téma je dosti obsáhlé, a proto bych si dovolil navrhnout výboru, abychom jednání rozdělili zhruba do tří částí. V první části bychom se zabývali projektem tehdejšího Artlota, nyní České Lotynky, procedurou povolování této číselné loterie, v druhé fázi bychom se zabývali získáním úvěrů a jakým způsobem byl tento úvěr čerpán. Třetí bod bych si pracovně dovolil nazvat bilance České Lotynky a perspektiva splácení úvěrů, který byl pro tyto účely vzat. Tolik k mému návrhu, jak bychom mohli případně postupovat při projednávání tohoto bodu.

Zaregistroval jsem přihlášku pana místopředsedy Koronthályho, prosím, uděluji mu slovo.

 

Poslanec Vladimír Koronthály: Omlouvám se, pane předsedo, že vás přerušuji. Uvědomil jsem si, že včera při hlasování o programu schůze jsme schvalovali pouze včerejší program, ne dnešní. Myslím, že bychom toto opomenutí měli napravit.

 

Poslanec František Kozel: Omlouvám se, že jsem nebyl včera přítomen při schvalování programu. Je-li tomu skutečně tak - a zdá se mi to být neobvyklé, neboť zpravidla hlasujeme o celém programu schůze - že byl včera odhlasován program pouze na jeden den, v tom případě beru do ruky program a konstatuji, že v návrhu programu je bod jedna dnešního pořadu - Informace ministra kultury atd., jak jsem citoval, druhý bod - Informace ministra kultury ve věci Národní galerie a Bojnického oltáře. Třetí bod Různé, pokud nebyl vyčerpán již včera, byl by také zařazen. Takto by vypadal program dnešního dne.

Táži se, zda má někdo návrh na doplnění či změnu pořadu. Paní poslankyně Nováková.

 

Poslankyně Eva Nováková: Pane předsedo, já chápu, jak jste říkal, že program je velmi obsáhlý, nic méně si dovoluji navrhnout, aby při příležitosti pana ministra a jeho náměstka jsme se alespoň krátce dotkli problémů vůbec zdrojů Státního fondu kultury. Jestliže zúžíme zdroje pouze na problém Lotynky, myslím si, že v dohledné době se nedočkáme řešení. To za prvé.

Za druhé se domnívám, že v situaci, kdy celou záležitost šetří nezávislý kontrolní úřad, bude poměrně pro nás obtížné, abychom celou záležitost nějak fundovaně řešili. Nakonec je přenechána tomuto úřadu, který má daleko víc nástrojů, aby velmi důkladně celou tuto záležitost prošetřil. Z toho důvodu také nevidím možnost, že bychom došli k nějakým závěrům a usnesení. Děkuji.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Já bych si dovolil poznámku, že věc šetří Nejvyšší kontrolní úřad. Pokud vím, byl podán návrh na šetření a bylo publikováno vyjádření prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, že výsledky tohoto šetření budou k dispozici někdy na jaře příštího roku. Obávám se, že náš výbor má zodpovědnost za to, jakým způsobem je nakládáno s majetkem českého státu - a Státní fond kultury nakládá s majetkem českého státu. Domnívám se, že tento výbor má právo být průběžně informován o tom, jakým způsobem je s tímto majetkem nakládáno.

Samozřejmě, že našemu výboru nepřísluší, aby činil závěry toho druhu, jaké může činit Nejvyšší kontrolní úřad. Jde o to, aby tento výbor byl informován, co se děje ve Státním fondu kultury, zejména co se děje se státním majetkem, který byl tomuto fondu svěřen.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Chtěla bych k tomu podotknout, že Nejvyšší kontrolní úřad může zkontrolovat, jak se hospodaří s konkrétními finančními prostředky, ale nemůže vyslovit své připomínky ke způsobu vzniku a ke způsobu některých akcí, které fond je nucen díky své existenci provádět. Myslím, že výsledky NKÚ neovlivní např. to, jak byla založena Česká lotynka, jak jsou dále řešeny problémy kolem existence státního fondu atd. atd.

 

Poslanec František Kozel: Rozuměl-li jsem správně poznámce paní poslankyně Novákové, doporučuje v mnou navrženém tříbodovém programu zařadit ještě bod, který by celou záležitost zařadil do širšího rámce Státního fondu kultury. Já se tomu nikerak nebráním. Nenavrhl jem to sám z toho důvodu, že k tomu širšímu rámci naprosto logicky dojdeme při projedávání těch částí, jak jsem je navrhl. Kupř. máme-li se zabývat projektem České lotynky, dostaneme se k tomu, že ze zákona by tento projekt měl být schválen Státním fondem kultury, měl by být jasný zápis, kdy se tím Státní fond kultury zabýval, kdy konkrétní projekt schválil, v jaké podobě atd. Takže k tomuto širšímu rámci se dostaneme. Pokud tomu tak nebude a pokud bude třeba dovysvětlit a doprojednat širší souvislosti se Státním fondem kultury po těch třech etapách, jak jsem je navrhl, tak samozřejmě já doporučuji, abychom se tím takto zabývali.

Mohu modifikovat můj návrh, že by to byly čtyři části - projekt a povolování číselné loterie Lotynka, získání úvěru a jeho čerpání, bilance a perspektiva splácení úvěru a pak zasazení celé této problematiky do širšího rámce Státního fondu kultury.

Je možné takto upravit v duchu vašeho návrhu způsob projednávání? Ano. Hlasovat o tom snad není nutné. Má ještě někdo jiný návrh, jak upravit postup při projednávání?

 

Poslanec Jaroslav Soural: Jen otázku, pane předsedo. Při formulaci "bilance" se má na mysli i určité zhodnocení dosavadního průběhu atd.? Je to všechno v tom zahrnuto?

 

Poslanec František Kozel: Ano, já slovem bilance rozumím vysvětlení má dáti -dal, aktiva - pasiva. Moje bilance je ta, jestli mám na účtu l0 000 a pohledávek 100 000 atd., tak tím rozumím bilanci. Nebo si přejete navrhnout jinou formulaci?

 

Poslanec Jaroslav Soural: Pokud se dohodneme na tom, že pod pojmem bilance se mohou skrývat otázky, které souvisejí s celou řadou právních aktů následujících po vzniku České lotynky, celou řadu otázek, které souvisejí s tímto problémem, tak samozřejmě souhlasím. Aby nešlo jen o problém úvěrů a splátek.

 

Poslanec František Kozel: Dobře. Je ještě nějaký návrh na úpravu způsobu projednávání prvního bodu dnešního pořadu? (Ne.) Dovolím si dát hlasovat jednak o pořadu dnešního dne, ale zároveň i o způsobu projednávání, jak jsme o něm teď hovořili.

Kdo souhlasí s tímto pořadem a způsobem projednávání, ať laskavě zvedne ruku. 12. Kdo je proti? Nevidím nikoho.

Takže byl jak pořad, tak způsob projednávání schválen.

Tím bych zároveň chtěl poprosit předkladatele, zástupce obou institucí, aby se snažili ve svých úvodních slovech se držet tohoto členění, tzn. první část je projekt České lotynky a projednávání povolování tohoto projektu atd. Pane ministře, předpokládám, že vy budete mít úrovní slovo a potom pánové budou postupně doplňovat. Takže máte slovo vy.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, když nyní řeknu, že jsem opravdu rád, že tady zase sedím po letních prázdninách před vámi, bude to znít ironicky, protože to vypadá tak, že jsme na koberečku oba - Ministerstvo kultury i Státní fond kultury - tak jak se patří a sluší, ale zájem tisku je veliký. Takže já to říkám bez ironie. Jsem opravdu rád, protože kontrolní funkce Parlamentu samozřejmě aspoň pro mě jako celoživotního demokrata je naprosto nezbytná, nutná a chvályhodná.

Tady byla řeč o kontrole. No ovšem, to s tím souvisí. Já jsem rád, že i několik desítek opozičních poslanců následovalo iniciativu a vytváří vyšetřovací komisi pro případ Lotynky. Velice to vítám. Já sám - jak víte - jakmile signál byl jasný pokud šlo o Státní fond kultury, Lotynku a všechno co je s tím spojeno, jsem okamžitě požádal (dokonce ne docela podle regulí) Nejvyšší kontrolní úřad o kontrolu. Vláda to schválila a už u mne byli ti lidé, kteří fyzicky budou kontrolu provádět. Budou mít na ministerstvu svoji místnost a věc bude pokračovat.

Zároveň jsem požádal - jak asi víte z tisku - dvě soukromé advokátní kanceláře nezávisle na sobě, aby prohlédly dokumenty a především smlouvy, o které jde a podaly nezávislou zprávu. Jsou to firmy, které se zabývají speciálně komerčním právem. Výsledky jsem dostal minulý pátek. Mám je s sebou a mohu vám je samozřejmě přečíst, když budete chtít.

Než přejdeme k vlastnímu problému, přece jen bych rád - jestli dovolíte, pane předsedo - vám ještě řekl, že my na ministerstvu nejsme jen jako hasiči, kteří přicházejí vždy, když něco doutná nebo hoří. Pracovali jsme na řadě projektů zákonů a myslím, že s jistým úspěchem a výsledkem. Když dovolíte, trochu jsem si je sepsal.

Za tu krátkou dobu, co tam jsem, jsme např. v oblasti legislativy vládě předali zákon o neperiodických publikacích, novelu památkového zákona (ta už je v paragrafovaném znění). Pro poradu ministrů byly zpracovány teze zákonné úpravy v oblasti vysílání. Se zástupci všech regionálních církví a náboženských společenství byla projednána koncepce vztahu státu a církví a bude teď předložena poradě ministrů. To byla obzvláště dobrá, vynikající pozoruhodná porada u nás na ministerstvu, kde těch 15 církví, které potřebují podporu státu, se dohodlo (i ty nejmenší s těmi velkými) na nějakém společném postupu. Nerovnosti jsou tam ohromné. Hlavně tam byl poprvé formulován (bude to v tezích) nejen poměr státu k církvím, ale také poměr těchto církví k státu. Ten je úplně nový. Tady máme nový

stát, který je demokratický, otevřený, a církve z toho vycházejí. To se mi velmi líbí a myslím, že to bude pozitivně přijato. To nás zvláště uspokojilo. Tady ve sněmovně byly projednány zásady zákona o hromadné správě autorských práv. Velmi pokročila příprava zásad nového tiskového zákona. V oblasti majetku je před dokončením privatizační proces. Proces vydání majetku židovským obcím bude v resortu kultury dokončen jako první, a to včetně vydání podstatné části sbírek Židovského muzea a zřízení společného Židovského muzea v Praze. Podařilo se provést některé systémové změny tzv. národních institucí. A konečně - pokročil i složitý proces grantového financování v rámci programu jak v oblasti tvorby a výkonného umění, tak v oblasti kulturního dědictví.

To jsem chtěl říci jen pro vaši informaci o naší činnosti.

Pane předsedo, to by bylo pro tuto chvíli všechno. Myslím, že Státní fond kultury a Lotynka jsou naprosto propojeny, nelze to od sebe oddělovat. Prosil bych, pane předsedo, abyste se toho ujal.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Dohodli jsme se, že první část jednání se bude týkat projektu Artlota a později České lotynky a povolovacího řízení v této věci. Předpokládám, že pravděpodobně pan náměstek Kratochvíl přednese úvodní slovo k této části jednání.

 

Náměstek Kratochvíl: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, já tady nesedím při jdnání o této věci poprvé a možná budu opakovat některé argumenty nebo popisovat některé události. Nicméně asi poprvé se to bude dít v ucelené podobě nebo se speciálním zaměřením.

Nelze jinak než začít tím, že Česká národní rada v dubnu 1992 schválila zákon o Státním fondu kultury. Zákon nabyl účinnosti 1. července. Státní fond podle tohoto zákona byl fondem, který měl nejdříve akumulovat prostředky nad rámec veřejných

rozpočtů, tzn. státního rozpočtu a rozpočtů místních, tyto prostředky kapitalizovat, vytvořit základní jmění a pak teprve nad toto základní jmění měl poskytovat podporu. Zákon tomuto fondu nezaručil žádný zdroj. Všechny zdroje byly pouze možné. Od 1.července tudíž ministerstvo jakožto správce Fondu zahájilo proces nastartování těchto zdrojů. Samozřejmě, jestliže proberete zdrojovou stránku fondu, zjistíte, že byť zdrojů je tam uvedeno několik, tak reálným příjmem mohly být pouze akcie privatizovaných podniků nebo výnosy loterií. Všechno ostatní je velmi problematické, včetně poslední možnosti, to znamená dotace ze státního rozpočtu. Ta dotace tam byla jako možnost uvedena proto, že jakýmsi druhoplánovým cílem tohoto Fondu (byť nedeklarovaným ani v důvodové zprávě) byl jakýsi lepší způsob rozdělování prostředků státního rozpočtu.

Poté co jsme (jak to vycházelo z programového prohlášení vlády) zkoumali možnost využití tohoto zdroje, tzn. dotací ze státního rozpočtu, s výsledkem negativním, soustředili jsme se na dva zdroje, o kterých jsem hovořil. V první oblasti, to znamená akcie privatizovaných podniků, se nám podařilo pouze dosáhnout koupě určité části akciové společnosti Gramofonové závody za symbolickou cenu 1,- Kč za akcii. Tato koupě dosud uskutečněna nebyla, přestože vláda ji schválila.

Co se týče veřejných sbírek a loterií, zkoumali jsme všechny možnosti, to znamená nejen číselné loterie, ale i okamžité loterie atd., s tím, že jsme vyhodnotili, že jediným skutečně efektivním zdrojem by byla číselná loterie hraná novým systémem. Tady vedení ministerstva (říkám znovu, že zákon nabyl účinnosti 1. července) navázalo na jednání, která byla vedena předtím, na nabídku firmy KJD provozovat nebo řekněme připravit - a pokud by Státní fond byl pověřen provozem - tak realizovat tuto loterii.

Nabídka nebyla samozřejmě učiněna po účinnosti Fondu, ale byla učiněna před účinností tohoto zákona.

V červnu byla tato nabídka konkretizována. My jsme ji nějakým způsobem zkoumali a v září 1992, po projednání ve vedení ministerstva, byla uzavřena příslušná obstaravatelská smlouva ve věci přípravy a realizace tohoto projektu.

Na čem byl projekt postaven? Byl postaven na tom, že do té doby se u nás číselné loterie provozovaly systémem OFF LINE. Toto měl být nový systém ON LINE v reálném čase pomocí koncových terminálů s přenosem do centrálního výpočetního střediska s tím, že vlastní hry by bylo možno hrát v podstatě denně. To se již opakuji. Bylo to tady vícekrát řečeno.

Od začátku bylo jasné, že tento projekt je finančně náročný a bude stát minimálně 300 mil. Kč. Poté, co jsme sondovali možnosti státního rozpočtu s negativním výsledkem, začali jsme projednávat příslušný úvěr včetně zajištění tohoto úvěru. Když příprava projektu pokročila do tohoto stavu, bylo možno podat žádost o pověření, což se stalo nadvakrát, ještě v roce 1992 (v září a na přelomu listopadu a prosince), souběžně s projednáváním na Ministerstvu financí jsme podle smlouvy vytvářeli všechny předpoklady pro to, aby projekt byl úspěšně realizován.

K vlastní smlouvě s firmou KJD možno říci jen tolik, že účinnost všech ustanovení smlouvy nastávala samozřejmě až pověřením, tzn. až rozhodnutím Ministerstva financí.

Vše hovořilo pro to, že pokud se nezmění podmínky loterijního trhu, tak obrat loterie by nebyl pod 1 miliardou Kč, tudíž by bylo možno zaplatit jak úvěr na vstupní investici, tak poté získat i potřebné prostředky do Státního fondu kultury.

Dlužno říci, že proces povolování resp. pověřování, trval až do května 1993 a vyznačoval se obsáhlou korespondencí, která byla mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem kultury. Ve druhé polovině května bylo Ministerstvem financí vydáno Státnímu fondu kultury pověření k provozování loterie; budu říkat rovnou "Česká Lotynka", i když se to v té době jmenovalo pracovně ještě Art Loto.

V té době, bylo to v březnu, byl samozřejmě sjednán úvěr 350 mil. Kč.

 

Poslanec František Kozel: Já se omlouvám, že do toho vstupuji, ale mohli bychom ten úvěr nechat do druhé části. Výbor se rozhodl, že se budeme v první části věnovat projektu Lotynky a schvalování. Pokud máte ještě něco k tomu.

 

Náměstek ministra kultury ČR Kratochvíl: Ano. Jen bych dokončil. Tedy poté, kdy bylo dáno pověření s tím, že konkrétní podmínky jsou stanoveny v přiloženém povolení, zahájili jsme práce na realizaci projektu. Do té doby prakticky nebyla vydána ani koruna na projekt.

Byly nasmlouvány hlavní dodávky, provedeny smlouvy o reklamě, stejně tak smlouvy o pronájmu určitých spojových sítí, o jejich technickém vylepšení atd. atd.

Samozřejmě, původní čas byl odhadován na 9 měsíců k pořízení celého loterijního systému; nakonec to trvalo přesně 1 rok, takže v polovině května byl záběhový provoz zahájen. I v té době jsme ovšem čile korespondovali s Ministerstvem financí, protože se velmi výrazně měnily podmínky loterijního trhu, tzn. základní podmínky ze kterých vycházel vlastní podnikatelský záměr či vlastní "byznysplán".

V tomto smyslu naše korespondence, musím říci, že úspěch neměla, takže loterie byla zahájena v normálním konkurenčním prostředí, což se nemohlo neodrazit na výsledcích prvních měsíců provozu loterie. Korespondenci (myslím, že při odpovědích na otázky se k ní ještě dostaneme) mám zde; obsahuje v podstatě 30 vzájemných dopisů, a teprve po jejich prostudování by bylo samozřejmě možno lépe nahlédnout do procesu přípravy a spuštění loterie. Toť asi úvodem všechno.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji panu náměstkovi. Dovolte mi, abych jako první vstoupil do této rozpravy.

Byl bych velice nerad, a považoval bych za nešťastné, kdyby výbor byl zaplaven stohy korespondence, která přímo nemíří k jádru věci. Kolegyně a kolegové mají všichni k dispozici kopie smlouvy s KJD, mají k dispozici zákon o Státním fondu kultury; nemají k dispozici třetí dokument, o kterém budu hovořit.

Zvláštní na tomto procesu projednávání projektu loterie je to, že smlouva s firmou KJD byla jménem Státního fondu kultury podepsána 10. 6. 1992, zákon vstoupil v platnost 1. 7. 1992 a vedení ministerstva podle dokladů, které mi byly poskytnuty, se zabývalo prvně projektem loterie 16. 9. 1992. Velice se omlouvám, ale tento postup se mi nezdá být logický. Nejprve je podepsána s obstaravatelskou firmou smlouva jménem Státního fondu kultury v době, kdy Státní fond kultury neexistuje, a potom teprve nabyde účinnosti zákon o Státním fondu kultury a úplně na konci se zabývá touto smlouvou resp. projektem loterie ne Státní fond kultury, ale vedení ministerstva, protože zápis z porady z 16. 9. říká, že jedním z mnoha 25 bodů byla informace o projektu Art Loto.

Rád bych slyšel vyjádření, zda tomu skutečně tak je. Zdá se mi to absurdní, že vedení ministerstva a ne Státní fond kultury jmenovitě, se zabýval projektem loterie v okamžiku, kdy již byla zhruba 3 měsíce podepsána smlouva s obstaravatelskou firmou.

V této věci bych chtěl mít jasno.

Ještě bych si dovolil chvilku pokračovat, když jsme u tématu projekt a povolení. Byl někdy projekt, který má pracovní označení "základní rysy obchodní strategie loterní společnosti SFK" z června 1992, skutečně oficiálně projednán tak, jak je, Státním fondem kultury, protože zákon říká jasně, že tyto věci mají být Státním fondem kultury projednány. Je mně jasné, že v době, kdy neexistuje Rada, která ze zákona se má těmito věcmi zabývat, že se tím zabývá Státní fond kultury, což bylo ministerstvo v té době.

Chtěl bych slyšet odpověď na to, jak to bylo s časovou posloupností smluv a kdy skutečně se Státní fond kultury zabývat nějakým materiálem, který by se dal označit jako to, co je ve smlouvě, projekt on line loterie.

Ještě bych si dovolil dát slovo dalším přihlášeným do rozpravy. Jsou přihlášeni další tři kolegové. Kolega Přibáň, kolegyně Pavlíková, kolega Soural.

 

Poslanec Martin Přibáň: Mám dotaz na pana náměstka. Pane náměstku, vy jste na smlouvě mezi Státním fondem kultury a společností K.J.D. podepsán celkem 6krát. Tehdejší ministr kultury pan Kabát jenom jednou. Proto předpokládám, že budete o smlouvě vědět víc. Zajímá mne, jak je možné, že je Státní fond, byť neexistující, jak právě hovořil pan kolega Kozel, zastoupen panem Jindřichem Kabátem, ministrem kultury 10. 6. 1992, když 10. 6. 1992 žádný ministr kultury Jindřich Kabát nebyl. Jestli šlo o vaši vizi, že bude.

 

Poslanec František Kozel: Kolega Přibáň vše, kolegyně Pavlíková.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: V podstatě moji připomínku řekl kolega Přibáň, ale chtěla bych upozornit ještě jednou všechny na to, kteří mají tentýž materiál před sebou. 10. 6. bylo v tomto státě v roce 1992 něco, co bych si dovolila označit za interegnum. Bylo krátce po volbách a rozhodně nebylo jisté, kdo je ministrem kultury. Bylo dva či tři dny po volbách, takže by mne moc zajímalo, jak je to s touto smlouvou. Kdo, kdy, jménem koho ji ve skutečnosti podepsal.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Kolegyně Pavlíková skončila. Kolega Soural.

 

Poslanec Jaroslav Soural: V podstatě plejádu otázek bych rozšířil ještě o jeden problém, který zde na půdě výboru snad dvakrát diskutován byl, byť jenom okrajově. Škoda, že jen okrajově. Je to otázka v této fázi klíčová. Zda firma K.J.D., která s nabídkou přišla, byla jedna, zda byla osamocena v této nabídce, zda nabídek - pokud se prostor začal otevírat - nebylo víc. Jestliže nebylo, proč se ministerstvo nepokusilo s touto nabídkou oslovit podnikatelkou veřejnost a další kvalitnější nabídky.Jestli existuje nějaké výběrové řízení. Vy jste dokonce říkal, pane náměstku, že jste nějakým způsobem zkoumali projekt. Mne zajímá právě způsob, jakým způsobem jste zkoumali tento projekt a proč zrovna tato firma byla vybrána. Proč jste se neobrátili na jiné renomované zkušenější firmy, pokud tento projekt byl - a zákon zanedlouho tento prostor otevřel - celkem reálný. To jsou otázky, které ještě dostatečně zodpovězeny nebyly a vzhledem k tomu, jak se potom vyvíjel celý projekt, naplňování projektu české Lotynky, jsou o to více aktuální. To je problém, který bych rád také otevřel.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Ještě se přihlásila paní poslankyně Nováková.

 

Poslankyně Eva Nováková: Jsem samozřejmě pro to, aby celá tato záležitost byla skutečně velmi solidně prověřena, ale dovolím si upozornit na to, že v květnu minulého roku se ministr Kabát obrátil na předsedu výboru a doslova si dovolím citovat a žádal se vší vážností ,aby se výbor právě projektem a celou touto záležitostí zabýval. Jedná se o květen 1993. Cítím odpovědnost také za to, že výbor bohužel se celým problémem zabývá až dnes. Nedá se samozřejmě nic dělat, je to minulost, ale myslím, že pro budoucno toto říkám, aby když přijde signál, že je nějaká vážná situace a ministr říká, že nás žádá, abychom vyhověli jindy, protože se můžeme dostat do obdobných situací. Možná, že bychom dnes tady tyto problémy neřešili.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Myslím, že pan náměstek se teď vyjádří.

 

Náměstek Kratochvíl: Vysvětlení je naprosto logické v tom, že smlouva nebyla podepsána nikdy v červnu. V tom to zkrátka je. Jestli tam je takové datum uvedeno, tak je to datum návrhu, který učinila kdysi firma K.J.D. a jestliže znáte smluvní proces, tak smluvní proces začíná návrhem a mezitím může být "x" protinávrhů. Já tady mám doklady o tom, že smlouva byla podepsána až v říjnu 1992. Samozřejmě to nemohl podepsat dřív ministr Kabát, protože byl ve funkci - pokud se pamatuji - až od července a je podepsán nad celou smlouvou. Pokud já tam jsem uveden, tak signuji jednotlivé stránky dole konečného návrhu, který byl. Já jsem se stal náměstkem 14. července. Do té doby jsem s tím neměl nic společného. Teprve tehdy jsem se s tím začal zabývat. Na mých poradách gremiálních se s tím samozřejmě zabývali od srpna pravidelně a tady je od začátku, jak se vyvíjel smluvní proces a jasně z toho vyplývá, že než to ministr podepsal, tak si vyžádal různé expertizy, dokonce i ministerstva. Smlouva byla podepsaná až v týdnu před 21. říjnem. Já třeba chápu, že možná na tom není uvedené nějaké datum, ale existuje víc kopií. Vycházíte zřejmě z kopie, nevím, jestli máte k dispozici originál.

 

Poslanec František Kozel: Omlouvám se, pane náměstku, že vám skáču do řeči. Vycházíme z toho, co nám bylo vámi poskytnuto. Tuto kopii jsme nedostali nějakou pokoutní cestou, dostali jsme ji úřední cestou na moje vyžádání letos v létě.Moc se omlouvám. Smlouva, která začíná slovy Státní fond kultury České republiky, Valdštejnské nám. zastoupeným panem dr. Jindřichem Kabátem, je parafována dole panem Kratinou, a toto je předpokládám váš podpis, a smlouva má datum 10. 6. 1992 a smlouva, jak je v článku 10 v bodě 4 řečeno, nabývá platnosti dnem podpisu oprávněnými zástupci obou smluvních stran. Předpokládám tedy, že to bylo 10. 6., protože 5. listopadu už je dodatek č. 1 k této smlouvě, na kterou je odkazováno a není zde řečeno nic, že by tato smlouva mezi tím platila a neplatila. Další právní postup se od této smlouvy odvíjí, takže vaše argumentace, že snad to bylo nějaké předběžné jednání, pane náměstku, nezlobte se na mne, je argumentace ne zcela správná. Dovolil bych si udělit slovo.

Pane náměstku, omlouvám se ještě jednou, že jsem vám vstoupil do vaší řeči. Učinil jsem to tímto způsobem - myslím - poprvé, ale byl bych hrozně rád, kdyby naše jednání bylo věcné a mířilo vždy k tomu problému, o kterém se právě jedná. To znamená, znovu opakuji, že to, co jsem kolegům a kolegyním dal, to bylo doručeno oficiální cestou z vašeho úřadu. Teď bych rád slyšel, jak se věci mají.

 

Náměstek Kratochvíl: Pane předsedo, budu pokračovat. Já jsem tady - a prohlašuji to s plnou odpovědností - řekl, že smlouva nebyla podepsána 12. nebo kolikátého 6. je tady uvedeno. Nemohla být, protože ministr Kabát v té funkci nebyl. Ani já jsem nebyl v té funkci. Pokud tam takové datum je, vychází zřejmě z návrhu. Podle zápisu z našich porad jednoznačně je prokazatelné, že vlastní podepsání, to znamená den platnosti, je až někdy kolem 20. října.

Dokumenty, které vám byly dávány na vyžádání, byly sice samozřejmě posílány oficiální cestou, ale nebyla to - jak se domnívám - žádost pro výbor, ale byla to žádost vaše osobní. Nějakým způsobem jsem ji ani nekontroloval a musím říci odpovědně, že na to, že je tam takové datum, jsem přišel teprve po následné kontrole. Smlouva byla nepochybně uzavřena až v říjnu 1993. Tím odpovídám na dotazy některých poslanců. To je v podstatě vše, co bych mohl říci k tomu, kdy smlouva byla podepsána.

Co se týče jiných otázek, výběrového řízení - naznačil jsem tady a jistě si asi vzpomenete rok 1991, 1992, v podstatě se na ministerstvo obraceli různí, kteří nabízeli různé. Jedním z nich byl pan Kratina a přišel s nabídkou číselné loterie, hrané v sysému on-line. Tato nabídka byla nějakým způsobem konkretizovaná právě v červnu 1992. Mohu hovořit pouze za dobu, kdy já jsem byl ve funkci. My jsme nabídku postupně konkretizovali a prošetřovali jsme si, zda je nebo není reálná. Jediný, kdo přicházel v úvahu, že by mohl přijít s nabídkou jinou, lepší, byl v té době monopolní provozovatel číselných loterií, tzn. podnik Sazka. I s podnikem Sazka jsme na různých úrovních jednali, a to proto, že podnik Sazka - říkám schválně v té době podnik Sazka - byl pro nás výkonným provozovatelem tak, jako je dneska KJD, u číselné loterie Mates na základě smlouvy z roku 1990. Vlastně jsme jednoho výkonného provozovatele už měli. A vyhodnocovali jsme si zkušenosti s tímto výkonným provozovatelem. V podstatě jsme vlastně volili pouze mezi dvěma nabídkami.

Pokud chcete slyšet, jestli bylo nějaké výběrové řízení nebo nebylo, musím říci, že v podstatě toto výběrové řízení nebylo. Bylo jenom toto užší rozhodování mezi současným monopolním provozovatelem a mezi tím pro nás výkonným provozovatelem a mezi firmou KJD. Tolik, co k tomu mohu říci.

Pokud se týká konkretizace projektu - projekt byl konkretizován různými dodatky. Projekt nemá název projekt tak, že je zabalen v jedněch deskách s mašličkami. Je to prostě soubor dokladů a dokumentů, které rozvíjejí tento podnikatelský záměr - "Základní rysy obchodní strategie loterní společnosti". Projekt

 

je soubor všech dokumentů, které k tomu kdy byly pořízeny atd.

Znovu upozorňuji, že platnost smlouvy byla ode dne podpisu, tzn. od října. Ale účinnost smlouvy byla až od vlastních pověření - v plném rozsahu. Do té doby firma KJD, pokud pro nás jako obstaravatel některých věcí něco udělala, měla pouze nárok na vypořádání nákladů, a to do výše - pokud se nemýlím - 100 000 Kč. Po celou dobu přípravy loterie do doby pověření prakticky byl smluvní vztah ne úplně plnohodnotný.

Chci říci, že jsme samozřejmě nebyli a nemohli být rozhodnuti loterii v každém případě provozovat, dokud projekt nebude zkompletizován. To se nakonec stalo až těsně před vydáním vlastního pověření.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Dovolím si technickou poznámku.

Nevím, jak lze dopis, který má hlavičku Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, dr. Kozel, předseda výboru pro vědu, vzdělání atd., adresovaný panu ministrovi kultury, považovat za osobní dopis, na který odpovíte tím, že pošlete nějaké materiály, jejichž věrohodnost a platnost je velice pochybná. Omlouvám se, ale takto to skutečně podle mne interpretovat nelze. Jediný doklad, který tento výbor má, je smlouva, která je podepsaná jménem Státního fondu kultury 10.6. a je to smlouva, která je parafovaná vámi, panem Kratinou a podepsaná panem Jindřichem Kabátem. Ta má datum 10.6. Jestli toto je pracovní verze a je nějaká jiná smlouva, je mi líto, ale dodatek č. 1 se odvolává právě na tuto smlouvu z 10.6.

Obávám se, že tady skutečně je poněkud nejasno a vaše vystoupení ještě do toho nějaké světlo nevneslo. Osobní dopis vám jsem neposílal nikdy.

 

Přihlášeni do diskuse jsou poslanec Přibáň, poslankyně Pavlíková, poslanec Zemina, poslanec Wagner, poslanec Zeman a poslanec Soural. Slovo má pan poslanec Přibáň.

 

Poslanec Martin Přibáň: Už jste to řekl, pane předsedo.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Nezbývá mi nic jiného, než znovu upřít pozornost k materiálům, které jsme dostali. K smlouvě, o níž se stále bavíme, je nejen dodatek č. 1, ale i dodatek č. 2 a ten přímo ve své hlavičce, byť je datován 11. únorem letošního roku, se odvolává na smlouvu ze dne 10. června 1992. Znovu jsme zpátky v tomto kolotoči.

Ráda bych se ještě vrátila k jedné věci. Pan náměstek se zmiňuje o tom, že ona původní smlouva, o které stále ještě nevíme, ze kdy je, má jinou platnost a jinou účinnost. Ale v textu této smlouvy není rozdílné označení, až právě v dodatku č. 2 v odst. 4 je, že je platný a účinný od okamžiku podpisů. Takové rozlišení jsem tady nenašla. (Někdo z přítomních namítl, že to tam je.) Nicméně se stále točíme kolem data a kolem toho, že materiály, které máme a jsou závazné, jsou vyžádány parlamentním výborem, hovoří o něčem jiném, než o čem hovoří pan náměstek.

 

Poslanec František Kozel: Musím konstatovat totéž. Slovo má pan poslanec Zemina.

 

Poslanec Ondřej Zemina: Naváži pouze na to, co říkala paní poslankyně Pavlíková. Pane náměstku, jestli se nepletu, jste povoláním stejně jako já právník. Takže vaše argumentace mi trochu - promiňte - připadá směšná. Jestliže právník podepíše smlouvu, parafuje ji někdy v říjnu 1992 a nevšimne si, že o 15 cm nad tím je napsáno "V Praze dne 10.6.1992" a že v té době jsem já právník náměstek nebyl ve funkci, nebyl ve funkci ministr kultury - pro mne z toho vyplývá jediné: smlouva je od začátku neplatná.

 

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, rozpočtový výbor uvažoval o možnosti, zdali má či nemá do těchto věcí nějakým způsobem ingerovat. Pověřil tříčlennou pracovní skupinu členů výboru - pana poslance Ježka, pana poslance Pěničku, který je přítomen rovněž, a mne, abychom předložili nějaký návrh. Máme za to, že bude rozumné takový návrh předložit až poté, co u vás jednání skončí a na základě vašeho doporučení. Eventuálně nějaké vzájemné dohody předsedů výborů. Tolik k technické stránce věci.

Nebyl jsem osobně příznivcem ustavení vyšetřovací komise od samého počátku. Během pár minut tohoto jednání mám vážné obavy, jestli taková komise se všemi pravomocemi, které jí ze zákona můžeme dát, by nebyla na místě. Dedukuji jen z faktů, která jsou k dispozici z dokumentů, které byly parlamentu postoupeny ministerstvem. Fakt, že k 30. 6. 1994 byl ukončen Mates, má jistě nějakou souvislost. Bylo by asi na místě uvažovat o tom, jestli se rozhodovalo na ministerstvu koncepčně či nekoncepčně, protože výpověď k tomuto datu se jeví velmi pozdní s ohledem na zahájení loterie. Trh je nějak omezen. Zde se jeví nejen chyby právní, tady se jeví chyby ekonomické. V podstatě to, co řekl pan kolega Zemina, bych viděl jako hlavní důvod toho, aby se tím, zabývali jiní, než jen parlamentní výbory s pravomocí parlamentní.

Prosil bych, jestli by pan náměstek mohl odpovědět na otázku, jestli je obvykle zvykem ministerstva kultury postupovat tak - já dedukuji, mohu se mýlit, ale domnívám se, že je téměř na sto procent jasné, že se nemýlím - že ministerstvo kultury podepisuje smlouvy na textech, které jsou mu doručeny, aniž udělá nejmenší opravu. Mám za to, že smlouva je textem, který doručil navrhovatel, tedy firma, která chtěla na tom participovat. Je to její text, nebyl nikde opraven a formální stránka smlouvy ukazuje na strašlivé vady.

Takže, pane náměstku, já bych se na vašem místě styděl za takovouto práci. Je mi líto, ale musím to říci takto. Protože jsme v parlamentě a stydíme se za práci svého ministerstva, neseme i my odpovědnost a podle toho se budeme muset v dalším postupu chovat. Děkuji.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Dále je přihlášený pan poslanec Zeman. Má slovo.

 

Poslanec Eduard Zeman: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, pan náměstek se zde zmínil o tom, že při zadávání tohoto projektu v podstatě přicházely do úvahy možnosti dvě, že zde existoval již vyzkoušený partner, o kterém byly příslušné parametry známy. Nicméně pan náměstek se nijak blíže nezmínil o tom, čím byla výsledná volba potom motivována. Mne to zajímá ze dvou hledisek.

Partner, o kterého zde šlo - existující společnost Sazka - měl k dispozici veškeré systémy na své náklady a Státní fond kultury by nemusel investovat vlastně ani korunu, kdyby takovouto smlouvu byl uzavřel s již existujícím partnerem. V tomto případě dochází k vysokým investicím atd., proto zde nakonec sedíme.

Dále je zde právě souvislost již zmíněná kolegou Wagnerem. Ministerstvo kultury mělo dohodu s podnikem Sazka o provozování Matesa, ze kterého vyplývalo 27 % ze sázkového obratu ve prospěch kultury. Oproti tomu z podniku Lotynka jde zhruba jen 16 - 19 %. Opět mi není zcela jasné, proč byl Mates pozastaven, když objektivní fakta hovoří o tom, že byl efektivnější z tohoto hlediska. Čili ještě jednou se vracím k základní otázce: proč bylo rozhodováno při výběru z těchto dvou partnerů takto?

 

Poslanec František Kozel: Děkuji panu poslanci Zemanovi. Dále je přihlášen pan poslanec Soural. Má slovo.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Pan kolega Zeman v podstatě navazuje na to, co zde neustále ve vzduchu zůstalo nezodpovězeno. Jestliže výběrové řízení nebylo provedeno - pan náměstek potvrdil, že zřejmě důvody je nenutily k takovému postoji -vzniká otázka, na základě jakých kritérií se rozhodovalo. Zda návrh firmy KJD byl skutečně a v čem lukrativnější než ty předchozí nezmíněné návrhy.

Jestliže se mám ptát do detailu - jaké podmínky firma KJD na rozdíl od jiných návrhů dávala lepší, v čem konkrétně je výše odměny vyšší, v čem jsou závazky, které se kolem toho točí, výhodnější atd. V čem jsou tyto přístupy odlišnější a pro Státní fond kultury lukrativnější? To dosud nebylo zodpovězeno.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Poslední, který je přihlášen, je pan místopředseda Koronthály.

 

Poslanec Vladimír Koronthály: Dámy a pánové, nemám v úmyslu se nyní vyjadřovat k volbě partnera pro Lotynku atd. Na celém problému vidím dva základní body. Jedním je chyba už v samotném zákoně o Státním fondu kultury, které se dopustil předchozí parlament tím, že se nepostaral dostatečně i o její financování. V podstatě zbyly pouze některé možnosti. Tam vidím první chybu. Je-li něco Státní fond kultury, tam by určitá státní dotace nejen měla být navržena jako možnost, ale skutečně by k ní mělo docházet.

Druhá rovina problémů je to, co držím v ruce, co je nadepsáno Smlouva. Nevím, co to je. Mám v ruce papír, nejsem právník. Kdybych tento papír měl jako jeho vlastník, budu jej podle toho, co tam čtu na začátku a na konci a mezi tím, považovat za platnou smlouvu. Jelikož ovšem smlouva zjevně vykazuje určitý anachronismus, to znamená, že je tam datum, které neodpovídá podepsaným osobám, s největší pravděpodobností bych takovou smlouvu odnesl na Státní zastupitelství s požadavkem, aby podali trestní oznámení na toho, kdo padělal buď datum, nebo podpisy. To je vše.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji panu místopředsedovi, opět jsme se jednou shodli.

Mohu-li udělat mezisoučet našeho jednání, zabýváme se první částí - projekt a povolení České Lotynky. Dovolil bych si konstatovat, že kolem otázky projektu se nám nedostalo náležitého vysvětlení, protože ty velice zásadní rozpory - trestuhodné rozpory - mezi dokumenty a výroky zde zůstávají. Navíc na oficiální vyžádání mi jako předsedovi výboru byly doručeny pouze základní rysy obchodní strategie atd., ale verbálně jsme se nyní dověděli, že bylo pracováno ještě s jinými materiály. Musím konstatovat, že výboru nebyly poskytnuty zřejmě všechny podklady, které byly vyžadovány, a že byly poskytnuty jen některé. Nevím, na základě jakého principu byly materiály selektovány.

Mohlo by se navrhnout ukončení první části etapy. Konstatoval bych, že v této věci projektu nebylo vše dostatečně vysvětleno. Pan náměstek Kratochvíl chce ještě doplnit.

 

Pan náměstek ministra kultury Kratochvíl: Rád bych ještě odpověděl na dvě otázky, které zde zazněly, nebo na určité výtky. Znovu upozorňuji, že jedna věc je platnost smlouvy a druhá věc je účinnost smlouvy. Účinnost je daná až od okamžiku vydání povolení. To je za prvé. Za druhé - do doby, pokud by nebyla smlouva účinná, nedošlo k tomu nikdy, došlo by k vypořádání ve výši 100 tisíc korun. Z hlediska úkonů, které se učinily, můžeme diskutovat o čemkoli, ale říkám, že zde žádné nebezpečí ani majetku státu, ani komukoli nevzniklo. Nedokážu lépe vysvětlit, nevím, jak se tam ocitlo červnové datum. Prohlašuji skutečně místopřísežně, že smlouva byla podepsána Jindřichem Kabátem, ministrem kultury, až v říjnu 1992. Předtím v tomtéž období mnou parafována. To je jedna věc. Nyní to dokázat nedovedu, nechť to tedy posoudí klidně na základě trestního oznámení příslušný orgán činný v trestním řízení. To je první věc.

Druhá věc je, jestli jsme vybrali Sazku, nebo nevybrali. Bylo zde řečeno, že jsme se Sazkou měli určité zkušenosti, protože pro nás provozovala číselnou loterii Mates. My jsme přihlíšeli ke zkušenostem z tohoto provozování.

S tím, že Sazka v té době provozovala pouze off-line systém a pouze hry týdenního a čtrnáctidenního cyklu, bez checkpotu atd. Prostě všechny změny, které dnes znáte nastaly až v nedávném období. Tady se jednalo o hru novou, hranou novou technikou, kdy přímo provozovatelem by byl státní fond atd. Čili výhody a nevýhody jsme zvažovali a našli jsme tam převahu výhod, byť to přinášelo určité podnikatelské riziko. To podnikatelské riziko se ale naplní až tehdy, kdy je vydáno pověření, nebo není vydáno, v jaké je formě. Ještě předtím, než pověření bylo vydáno, tzn. toho 25. května, se v této věci obrátil ministr kultury J. Kabát jak na místopředsedu vlády a ministra financí, tak dopisem, o kterém tady už byla řeč, přímo na váš parlamentní výbor, abyste se tím zabývali na zvláštním zasedání. To tady je, takový dopis existuje. Bylo to před tím, než bylo vydáno pověření. Takže vlastní provoz, to, co bylo spuštěno vůbec, bylo až v červenci 1993, kdy byly podepsány hlavní smlouvy.

Chci tím říci, že toto je problém obtížný, protože my jsme samozřejmě zvažovali, jestli přijmeme nebo nepřijmeme určitou nabídku, která svým způsobem vykazovala i určitné znaky autorství atd. Tady jsme se rozhodli tak, jak jsme se rozhodli, a nikoli, že by to bylo rozhodnutí jednoho člověka. To se u nás na ministerstvu projednávalo v příslušných odborech včetně textů smluv, o kterých tady hovoříme. Znovu říkám, tyto doklady mohu dodatečně poskytnout, jsou k dispozici. Velmi lituji, že jsme to na výboru tady neprojednávali, tak jak jsme o to žádali.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Jen k tomu, co říkal pan předseda Kozel, jestli jsme nějaké dokumenty na jeho žádost vybírali. Já jsem dostal od pana předsedy Kozla dopis 15. srpna, v němž mě žádá o zaslání fotokopie smlouvy uzavřené mezi Státním fondem kultury a společností K.J.D. - Česká lotynka atd., včetně dodatku výše uvedené smlouvy, fotokopie licence udělené Ministerstvem financí atd., využívání objektu.

Pověřil jsem příslušnou úřednici, právničku v našem sekretariátu, aby všechno, co je k dispozici ze všech odborů, samozřejmě především z úřadu pana náměstka

Kratochvíla, dala do pořádku. To je úřednice neobyčejně vzorná, skoro bych řekl. Myslím, že to, co jsme měli a co bylo k mání, jsme vám dali a dokonce s předstihem, jestli se nemýlím.

 

Poslanec František Kozel: Ano, já jsem naprosto nic nenamítal proti svižnosti vyřizování těchto záležitostí, to bylo v naprostém pořádku. Přesto musím trvat na konstatování, že je zde zásadní rozpor mezi slovním vyjádřením pana náměstka a dokumenty, které byly oficiálně ministerstvem postoupeny našemu výboru. Domnívám se, že ve věci projektu a této smlouvy se náš výbor nikam dále nedobere a že bychom se měli dostat v první etapě k procesu povolování této loterie.

Pan náměstek už zde naznačil, že v určitém momentě jsem já v tomto procesu též byl. Bylo to v okamžiku, kdy Ministerstvo kultury požádalo o povolení číselné loterie Artloto a tato žádost ležela na Ministerstvu financí - odhaduji - dva měsíce a nebyly informace o tom, jak bude, jestli bude vyřízena atd. Tehdy jsem se já dotázal pana náměstka Purkyně, jestli vyřizování všech žádostí trvá tak dlouho. To byla celá věc. Mně ani parlamentnímu výboru myslím nepřísluší, aby se zabýval business plány loterijních společností, které předládají Ministerstvu kultury a aby posuzoval, jestli tento plán je dobrý nebo špatný atd. Na to jsou myslím jiné instituce. Ten, kdo se rozhodne nějakou loterii provozovat a dostane nabídku, si má vyžádat odborné posudky, jak dalece je ten návrh reálný.

Dovolil bych si úvodní slovo k druhé části první části, tzn. k procesu povolání. Chtěl bych se dotázat pana náměstka Kratochvíla, čím jménem obstaravatelská společnost K.J.D. se vyjádřila k zásadním koncepčním otázkám, jak bude rozdělován výnos číselných loterií, jestli bude výnos z číselných loterií věnován na tělovýchovu nebo kulturu, jestli bude nějakým způsobem rozdělován? Jestli Státní fond kultury, rada, která má v této věci kompetenci a v tom období již fungovala, dala zmocnění obstaravatelské firmě k tomu, aby zpochybnila postup Ministerstva financí - hovořila o nezákonnosti postupu Ministerstva financí - a aby šířila v podstatě nepravdivé

informace o tom, v jakých časových termínech kdo dostal povolení k různým číselným loteriím.

V této věci jsem si pro výbor vyžádal informaci od Ministerstva financí, jak probíhal proces povolování všech číselných loterií v posledních 40 nebo kolika letech. Tento přehled dostali všichni členové výboru. Z tohoto přehledu jednoznačně vyplývá, že měl-li by platit výklad, který šířila zprostředkovatelská firma K.J.D., nevím čím jménem, že tedy ten, kdo dostal první od státu povolení provozovat číselnou loterii měl zůstat jediným, tak by potom platila verze, že Česká lotynka neměla být povolena, neboť Sazka byla státem, Ministerstvem kultury, pověřena, aby provozovala číselnou loterii Mates již někdy v dobách, kdy já jsem byl malým děckem.

Takže jsem chtěl vznést dotaz na pana náměstka v tomto smyslu, kdo pověřil tuto firmu, aby v podstatě jménem státního fondu tyto informace šířila. Protože zde pan náměstek není a není možné odpovídat, udělám 10minutovou přestávku. Ještě technická poznámka pana místopředsedy.

 

Poslanec Vladimír Koronthály: Jen bych upozornil na jednu věc. Minimálně dva poslanci, tj. kolega Zemina a já, zpochybnili platnost této smlouvy. Je-li tato smlouva skutečně neplatná nebo padělaná nebo něco takového, absolutně nemá smysl se bavit o jakýchkoli krocích, které na ni navazují, poněvadž jsou logicky stejně neplatné. Doufám, že pan kolega mi to jako právník potvrdí.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Chtěl jsem reagovat na pana kolegu Koronthályho. Vážím si právního názoru kolegy Zeminy a jeho, ale pokud má někdo rozhodnout, jestli je smlouva platná či nikoli, může to učinit pouze soud a nikoli my. Takže náš předmět jednání se nijak nevyčerpal naším rozhodnutím, resp. právním názorem.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Jen k platnosti smlouvy by snad bylo vhodné přečíst z obou dopisů, z obou závěrů dvou advokátních kanceláří, o nichž jsem mluvil. Jedna z nich, Kocián-Šolc-Touška a spol., konstatuje: závěrem tohoto rozboru nelze než konstatovat, že zkoumaná smlouva trpí vadami formálního i věcného charakteru.

Tato firma považuje smlouvu za právní dokument, na jehož základě může vzniknout státu škoda velkého rozsahu.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji, pane ministře. To byla tečka před přestávkou na 10 minut. Nejpozději v 11,25 začneme jednat.

 

(Schůze na 10 minut přerušena.)

 

Poslanec František Kozel: Dámy a pánové, skončili jsme před přestávkou u druhé poloviny prvního bodu, to znamená, že jsme se zabývali procedurou povolování provozování loterie, nazvané nejprve Artloto, později přejmenované na Českou lotynku. Já jsem si dovolil dotázat se, kdo dal obstaravatelské firmě KJD oprávnění ať již jménem Státního fondu kultury nebo jménem ministerstva zpochybňovat postup Ministerstva financí při udělování licencí na provozování číselných loterií. Kdo oprávnil tuto firmu k tomu, aby šířila informace, které nebyly přesné nebo které byly nepravdivé, protože z přehledu, který všichni poslanci mají před sebou, je patrné, že měl-li by být správný výklad, šířený obstaravatelskou firmou, že ze zákona vyplývá, že když stát již pověří někoho obstaráváním číselné loterie, tak nesmí licenci dostat nikdo další, znamenalo by to, že licenci by nesměla dostat Česká lotynka, protože - jak je zřejmé - Mates je číselná loterie, kterou obstárává Sazka pro Ministerstvo kultury někdy od r. 19967.

Moje otázka na úvod zní: Kdo pověřil tuto firmu, aby jménem Státního fondu zpochybňovala proces povolování České lotynky a aby byly dávány k dispozici informace, které nejsou správné.

Táži se, kolegyně a kolegové, jestli někdo z vás se chce ještě k této části vyjádřit. Zdá se, že nikdo. Slovo má pan náměstek Kratochvíl.

 

Náměstek Kratochvíl: Omlouvám se, že jsem nemohl být na konci jednání před přestávkou, protože jsem musel odejít k důležitému hovoru ohledně státního rozpočtu. Chápu to tak, že rozprava k výběru firmy KJD a k projektu on line loterie byla ukončena.

 

Poslanec František Kozel: Já bych si dovolil to upřesnit tak, že skutečně jsme se o procesu schvalování projektu na úrovni Státního fondu kultury, resp. Ministerstva kultury, nedozvěděli nic nového. Rozpory, které zde byly diskutovány, nebyly uspokojivě vysvětleny a záleží na tom, jak výbor na konci svého jednání tuto situaci zhodnotí a jaké k tomu zaujme stanovisko, usnesení atd.

Pokročili jsme ke druhé části, která se týká vlastní procedury povolování číselných loterií a jsme u jádra problému - jestli vyjádření, která byla publikována v tisku, jsou názorem Státního fondu kultury nebo názorem ministerstva nebo názorem obstaravatelské firmy. Nebylo to z tisku zřejmé.

 

Náměstek Kratochvíl: Já bych se přece jen chtěl vrátit ke smlouvě v tom smyslu, že samozřejmě můžeme diskutovat o tom, jaké je tam datum, o platnosti té smlouvy, ale znovu upozorňuji, že účinnost smlouvy je jednoznačná. To za prvé. Za druhé - nic nebrání tomu, aby smluvní strany, tzn. firma KJD a Státní fond kultury, resp. jeho správce, učinily v této věci závazné prohlášení a event. napravily tu nejasnost, která se vám tady může zdát. To je naprosto relevantní právní postup. Říkám, že toto je možné a můžeme to kdykoliv učinit. My jsme o tom neměli pochyb, a proto jsme to dosud neučinili.

Pokud se týká toho, jestli někdo pověřil firmu KJD nebo ne, tak samozřejmě firma KJD jedná jako výkonný provozovatel podle smlouvy, kterou my tentokrát považujeme nejen za platnou, ale i za již účinnou.

Za druhé - výkonný provozovatel je přímo uveden v podmínkách provozování loterie, čili v tomto smyslu může učinit i určité právní úkony.

Za třetí bych chtěl říci, že právní názor, který firma KJD (který zřejmě máte na mysli) v tisku uvádí, byl obsažen v dopisech, které ministr kultury napsal jak místopředsedovi vlády, panu ministru financí Kočárníkovi, tak vám, pane předsedo,

 

ještě před vydáním vlastního pověření. Já z těchto dopisů mohu citovat, např. z toho, který byl určen panu místopředsedovi vlády.

Pan ministr říká: "Je mou povinností jakožto zákonného představitele Státního fondu kultury České republiky Vás, pane místopředsedo vlády, informovat o této situaci a s veškerou vážností Vás požádat o zásah, který definitivně zamezí snahám o zachování neopodstatněného monopolu a.s. Sazka k provozování číselných loterií, jejichž důsledkem je znemožnění finanční ..."

V dopise, který byl určen vám, pan ministr říká: "Je mou povinností jakožto zákonného představitele Státního fondu kultury České republiky Vás, pane místopředsedo, informovat o této situaci a s veškerou vážností Vás požádat o urychlené zařazení předmětné záležitosti na pořad jednání výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, kde bude možné mj. prověřit koncepci Ministerstva financí České republiky v oblasti číselných loterií."

Další dopisy by jednoznačně nasvědčovaly tomu, že Státní fond resp. jeho správce se snažil diskutovat jak koncepci v číselných loteriích, tak výklad příslušného ustanovení § 4 zákona 202/90 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách.

Já tady nemohu říci, že by firma KJD dostala zvláštní pověření, ale jejich titul vyplývá jak ze smlouvy, tak z vlastního pověření ministerstva financí k provozování loterie, tak z toho, že každý může nějakým způsobem diskutovat o zákonu. To je normální.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Poslanec Přibáň má slovo.

 

Poslanec Martin Přibáň: Omlouvám se, ale chtěl bych reagovat na slova pana náměstka k předchozí části. Pane náměstku, vy stále operujete pojmy "platnost smlouvy" a "účinnost smlouvy". V případě, že je sporné datum, je jasné, že smlouva nemůže být platná, protože neexistující orgán ji ani nemůže uzavřít. Z neplatné smlouvy nemůže pramenit žádná účinnost. Opačný postup je možný, ale naopak to nejde.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Měli bychom toto nyní uzavřít. Prosím, abychom se drželi dalšího tématu, tj. vlastního procesu povolování loterie Art Loto atd. Protože se k této věci nikdo nepřihlásil, nejprve bych reagoval na to, že se nedomnívám, že výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu je tím kompetentním výborem, který by se měl zabývat koncepcí loterií v České republice. To výboru nepřísluší.

Náš výbor se může zabývat konkrétním případem, jestliže se ten případ týká Ministerstva kultury, které je, řekněme, naším přímým partnerem.

Pokud byly či jsou pochybnosti o tom, jaká je koncepce loterijního trhu v České republice, pak bych v tomto bodu odkazoval na příslušné výbory tohoto Parlamentu, které mají jaksi fundovanější odborníky; nechci se kolegyň a kolegů dotknout, v těchto záležitostech.

Ptal jsem se na konkrétní věci z toho důvodu, že provedení k provozování číselné loterie, pokud vím, zní na Státní fond kultury. Nevidím tedy důvod, proč by obstaravatelská firma se měla k tomuto povolení vyjadřovat.

Tato firma byla pouze pověřena tím, aby obstarala určitou záležitost, nikoliv aby se zabývala hodnocením a rozborem povolení, které dostal někdo úplně jiný.

Podle mého názoru tyto pochybnosti skutečně přísluší Státnímu fondu kultury, případně ministerstvu jako správci, ale nevidím nejmenší důvod, proč by nějaká firma měla toto zpochybňovat a zavádět do veřejnosti takové pojmy, jako že existuje jakýsi trh a konkurenční boj mezi Ministerstvem kultury, které provozuje svou loterii a mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, pro které de facto, provozuje jiné číselné loterie podnik Sazka.

Zavádění těchto praktik do povědomí veřejnosti považuji za scestné. Proto jsem se tázal, zda tyto názory prezentované soukromou firmou jsou názorem ministerstva, popř. Státního fondu kultury anebo jsou to názory soukromé firmy. Na to jsem zatím jasnou odpověď nedostal.

Ptám se tudíž jinak, přeformuluji to. Je skutečně ministerstvo toho názoru, že udělení některých licencí podniku Sazka bylo nezákonné? Ano, máte slovo, pane náměstku.

 

Náměstek ministra kultury ČR Kratochvíl: Já jsem to, pane předsedo, ale v podstatě řekl. Z korespondence vyplývá, že jsme téměř stejné námitky napsali anebo že jsou obsaženy v dopise, o kterém jsem se zmiňoval, a v dalších dopisech v následujících měsících, po květnu. Právní názor či právní výklad § 4, o který tady jde, ten jsme my, jakožto správce Státního fondu, několikrát v korespondenci uvedli. Musím tedy říci, že je to názor správce Státního fondu. Víc nevím, co bych k tomu dodal. Je to v korespondenci obsaženo.

Pokud někde firma KJD v tisku takto vystupuje, tak vychází z korespondence, která byla mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem financí vedena, a tak byla vedena i mezi Ministerstvem kultury a tímto výborem.

Sám v podstatě říkáte, že koncepce není záležitostí tohoto výboru. Ale příjmy, které jdou z provozování loterií, jdou jak ve prospěch kultury, tak i ve prospěch sportu a tělovýchovy; čili do oblastí, kde tento výbor je garanční. Tady šlo o tuto záležitost.

Teď sám kladete otázku, zda tím není poškozeno jméno Sazky, nebo nevím, jak to mám chápat. Vlastně znovu hájíte něco v těchto odvětvích. Prostě nechápu, kam vlastně míří tyto otázky.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Myslím, že jste se nevyjádřil o mých výrocích přesně, ale prosím, abyste je také příliš neinterpretoval. O slovo se nyní hlásí pan ministr. Potom je přihlášen pan poslanec Zemina.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Jen zcela věcně k tomu, co bylo uvedeno v tisku. To, co bylo v médiích bylo za Ministerstvo kultury, byly zprávy ČTK. Myslím, že byly dvě. Všichni ostatní mluvili samozřejmě za sebe, pochopitelně včetně sporných stran.

 

Poslanec Ondřej Zemina: Pane předsedo, chtěl jsem se zeptat, zda bude ještě nějaká část, ve které bychom se mohli pana náměstka zeptat na některé věci, které souvisejí s Českou Lotynkou, a nespadají do kapitoly povolování. Mám tři velice krátké dotazy.

 

Poslanec František Kozel: Ano. Vy jste zde nebyl na začátku, kdy jsme se dohodli, že projednávání bude mít tři až čtyři části. Třetí část je pracovně nazvána "Bilance České Lotynky a perspektivy splácení úvěru".

Nyní bych si dovolil ještě krátce replikovat. Považuji za naprosto správné, jestliže Ministerstvo kultury, příp. Státní fond kultury má pochybnosti o výkladu zákona ze strany Ministerstva financí, a že proto příslušní páni ministři spolu korespondují.

Tomu já rozumím a považuji to za naprosto správné. Méně již rozumím tomu, jestli tato korespondence je využívána soukromou firmou v okamžiku, kdy tato dvě ministerstva jednají a nedospěla zřejmě k nějakému názoru, protože - nezlobte se na mne - udělení povolení jedné nebo druhé firmě, to se týkalo pánů ministrů, protože povolení dostával Státní fond kultury a povolení k ostatnímu dostávala instituce, která se týká ministerstva školství, řekněme. Nerozumím tomu, jak může soukromá firma při veřejných polemikách využívat poznatky, řekněme, z privátní korenspondence dvou ministrů. Na toto jsem já odpověď stále ještě nedostal.Myslím, že není třeba to natahovat.

Hlásí se ještě jeden z příchozích. Jedná se o pana dr. Uppaluri, který je advokátem a soudním tlumočníkem a je právním zástupce firmy K.J.D., přesto je zde jako soukromá osoba a žádá tímto o udělení slova. V duchu jednacího řádu se táži výboru, kdo souhlasí, aby zástupci firmy K.J.D. bylo uděleno slovo, nechť laskavě zvedne ruku. Paní doktorko, spočítejte to, prosím. (8). Osm. Kdo je proti? Nikdo. Kdo se zdržel hlasování? 6.

Pane doktore, máte slovo, ale nejprve bych chtěl vědět, v jaké věci se chcete vyjádřit, protože výbor se usnesl na určitém způsobu projednávání a v tuto chvíli projednáváme proceduru povolování artlota Státnímu fondu kultury. Pokud se skutečně chcete vyjádřit k této věci, máte nyní slovo.

 

JUDr. Rao V. Uppaluri: Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené paní poslankyně, páni poslanci, chtěl bych se vyjádřit jednak jako volič, jednak jako osoba, která se zúčastňuje vašeho jednání samozřejmě k bodu, který je projednáván a navázal bych možná trochu neústrojně na vaši otázku, pane předsedo, která opakovaně byla formulována takto - na základě čeho firma K.J.D. vynáší nějaké soudy o skutečnostech, které mj. tvoří obsah korespondence mezi dvěma ministerstvy.

Chtěl bych především zdůraznit, a to nejen jako právní zástupce shodou okolností firmy K.J.D., ale jako právník a občan tohoto státu, že pochopitelně jako v každé demokratické společnosti každá fyzická i právnická osoba má právo vyjadřovat svůj názor. Pokud firma K.J.D. se stala účastníkem právního vztahu při provozování

číselné on line loterie, tak samozřejmě z toho pro ni vyplývají určité povinnosti a určitá práva. Já bych to uvedl ještě víc na pravou míru.

Podle právního řádu se může kdokoliv, jehož práva mohou být nějakým správním rozhodnutím dotčena, obrátit na příslušný orgán státní správy. Firma K.J.D. mimo jiné koncem srpna bez ohledu na to, že ona sama není osobou, které bylo vydáno oprávnění k provozování číselné loterie, kterou nepochybně je pouze Státní fond kultury, tak firma K.J.D. vzhledem k tomu, že ze smlouvy, o níž jste pojednávali v první části, je oprávněna zajišťovat skutečné fungování loterie a z toho jí nepochybně plynou i určité příjmy. Jestliže se firma K.J.D. obrátila návrhem na zahájení správního řízení na Ministerstvo financí s argumentací, která vychází z jejího výkladu zákona a - s vaším dovolením, i když nerad bych vás připravoval o čas, bych se ještě o znění tohoto zákona zmínil - tak je to její právo, které jí umožňuje jednak právní řád a samozřejmě v podstatě celý náš právní řád, který umožňuje komukoliv se k čemukoliv se vyjadřovat a nerozlišuje mezi fyzickou osobou a právnickou osobou.

K otázce povolování, pokud jste se mne ptal, jestli můj příspěvek, kterým zatěžuji vaši pozornost směřuje k této části vaší rozpravy, tak bych řekl asi tolik, že nemůže hrát sebemenší roli to, jestli Sazka nebo kdokoliv jiný dostal před dvaceti třiceti lety to či ono povolení provozovat to či ono, ale zásadní roli podle mého názoru hraje to, jak je daná problematika upravena zákonem. V daném případě potvrzuji, že stanovisko společnosti K.J.D. je totožné k výkladu zákona jako stanovisko provozovatele, tedy Státního fondu kultury, když se dovolává pouze toho, aby byl dodržován zákon č. 202 z r. 1990 o loteriích a jiných podobných hrách, který ve svém ustanovení § 4 - doufám, že ho všichni máte k dispozici - říká zcela jednoznačně, že povolení k provozování loterie může být vydáno určitým subjektům, pokud neprovozuje loterii přímo stát nebo jím zřízená organizace. Státní fond kultury je nepochybně státem zřízenou organizací. Ze zákona, který máte rovněž k dispozici o zřízení Státního fondu kultury, vyplývá, že příjem z loterií je jedním z jeho příjmů. Jak

jsme slyšeli z přednesu pana ministra a jeho pana náměstka v podstatě Státní fond kultury nemá příliš na vybranou, kde prostředky by mohl čerpat z ostatních vymezených.

Chtěl bych vaši pozornost obrátit na důvodovou zprávu k zákona 202 z r. 1990 Sb., kde Ministerstvo financí, které bylo předkladatelem tohoto zákona a které důvodovou zprávu pro poslance, kteří posléze tento zákon v tomto znění schválili, na str. 27 důvodové zprávy, jednoznačně říká: Účelem tohoto zákona je posílit monopol státu pro provozování loterií státem zřízených organizací. Marná sláva, a.s. Sazka není státní organizací. Je to naprosto nepochybné. Jestliže se tedy ať už K.J.D. v rámci svého podání adresovaného Ministerstvu financí, tam ještě Ministerstvu financí běží zákonná lhůta k tomu, aby o tomto podání rozhodlo, obrátilo na tento správní orgán, aby učinil výklad tohoto zákona a aby ho učinil v souladu s tím tak, jak poslancům vaším předchůdcům předložilo ministerstvo návrh zákona o loteriích a o monopolu státu se tam mluví i na dalších místech, např. na str. 29 důvodové zprávy, domáhá se jenom toho, aby byl respektován zákon.

Vím, že mluvím příliš dlouho, ale pokud by vaše plénum dovolilo, že bych - ač je to neobvyklé - se pokusil ještě vyslovit k jiným námitkám nebo pochybnostem o platnosti smlouvy, které byly předmětem jednání, které byly v první části.

 

Poslanec František Kozel: Obávám se, že toto téma se výbor rozhodl uzavřít, že se k této věci výbor zatím nevyjádřil, že by se chtěl vrátit. Pokud výbor uzná za vhodné se vrátit ještě k tomu prvnímu tématu, tak samozřejmě máte možnost, jak jste viděl, se přihlásit o vystoupení a záleží na výboru, jak se rozhodne.

 

JUDr. Rao V. Uppaluri: Děkuji, pane předsedo.

 

Poslanec František Kozel: V tuto chvíli jste řekl velice závažnou věc a já bych poprosil pana ministra, aby se k ní vyjádřil, totiž že stanovisko Státního fondu kultury a tedy ministerstva je stejné jako stanovisko K.J.D. ve věci výkladu zákona. Situace mi přijde skutečně zvláštní, a tak bych tedy si dovolil požádat, je-li tomu skutečně tak nebo je-li situace jiná.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Stanoviska ministerstva a K.J.D. nejsou totožná a sice od té chvíle, kdy v hodinovém rozhovoru mezi ministrem financí, panem místopředsedou Kočárníkem a mnou jsme probrali a pan ministr Kočárník měl namalovány celé velké grafy časové, jak k tomu došlo, kdy a jak se vykládá zákon, co říkají jeho právníci, co říkají jiní právníci.

Myslím, že mohu říci i za něho, že jsme se dohodli na tom, že právní stránka věci - pokud jde o naše ministerstva - je uzavřena. Nebudeme zkoumat, který právní výklad, velice sporný, je tam slovíčko "potud", jak víte - prostě pokud jde o tato dvě ministerstva, tyto dva ministry, tato složka byla uzavřena.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji pane ministře. Myslím, že jste velice přispěl ke zkrácení této části jednání. Přihlášen je pan poslanec Zemina a pan poslanec Wagner.

 

Poslanec Ondřej Zemina: Pane předsedo, jen krátce bych navázal na vystoupení pana doktora. Samozřejmě si vážím jeho názoru, nicméně si dovolím podotknout, že důvodová zpráva žádného zákona není součástí zákona, není nikde publikovaná ve Sbírce zákonů. Byl bych rád, kdyby mi pan doktor ukázal ustanovení příslušného zákona, ze kterého on dovozuje, že stát má zájem na monopolu.

§ 4 odst. 1 říká: Peněžité a číselné loterie a dále sázkové hry podle § 2 písm. f) mohou provozovat jen organizace k tomu účelu zvláště zřízené, pokud není provozovatelem přímo stát.

Pokud v důvodové zprávě tehdejšího Ministerstva financí bylo napsáno, že zákon bude směřovat k něčemu, mělo to být, pane doktore, v preambuli nebo v jiném ustanovení zákona, jinak to není součástí zákona.

 

Poslanec Jozef Wagner: Malou připomínku. Chtěl bych jednoznačně, aby bylo vzato na vědomí, že problém, zdali Ministestvo financí jako ústřední orgán odpovědný ve věci loterií postupoval či nepostupoval podle platného zákona, nemůže být řešen v této souvislosti. A bude-li nastolen, bude samostatným problémem.

Domnívám se, že by býti nastolen měl, a to i v Parlamentě. A nejen kvůli této cause, ale kvůli koncepčnímu vyřešení celé záležitosti loterií. Rozhodně to ale nemá žádnou přímou souvislost s řešením problému, který je tady nastolen. Děkuji.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Nikoho dalšího nemám k této části přihlášeného do rozpravy, domnívám se že můžeme tímto ukončit první část, která se týkala projektu a povolování Lotta, posléze České lotynky.

Dovolil bych si velice stručně shrnout výsledek: Stanoviska publikovaná ve sdělovacích prostředcích jako rozpor ve výkladu zákona o loteriích mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem financí - tento rozpor není.

Je to tak zhruba správně? Pan náměstek Kratochvíl chce vznést námitku k mé formulaci.

 

Náměstek ministra kultury pan Kratochvíl: Ano, protože podle mne nejde o to, jestli mezi námi je nebo není rozpor. Jde o to, že o tomto rozporu ministerstva dále nebudou vést spor, ale nejde o to, jestli výklad je správný ten nebo druhý. Prostě nebudou ať ve správním řízení nebo jakémkoli jiném řízení vést spory. To je něco trochu jiného, než jak vy formulujete, že my máme stejný názor jako má Ministerstvo financí. Řekli jsme, že spor nepovedeme. To je velký rozdíl.

 

Poslanec František Kozel: Přiznám se, že na mne je to poněkud komplikované, ale myslím, že podstata je jasná - že názor publikovaný soukromou firmou, názor na oprávněnost, zákonnost či nezákonnost postupu Ministerstva financí je její soukromý názor, nikoliv názor Ministerstva kultury. Mohu to takto přeformulovat?

(Náměstek Kratochvíl: Myslím, že ano.)

Tím můžeme přistoupit ke druhé části, kterou jsme si pracovně nazvali

"Získání úvěru a jeho čerpání".

Poprosil bych pana náměstka Kratochvíla, příp. bude-li se také chtít vyjádřit pan dr. Šoltez, aby tuto část jednání uvedl. Jak byl získáván úvěr a jak byl čerpán. Možná by bylo dobré rozdělit to na dvě části.

 

Náměstek ministra kultury pan Kratochvíl: Předtím než se k úvěru vyjádřím, řekl bych jednu věc. Pane předsedo, vy jste požádal pana ministra o určité dokumenty. Dokumenty byly zaslány přesně podle vašeho seznamu. Kromě toho existují samozřejmě ještě dokumenty jiné. Vyhověli jsme prostě vaší žádosti a poslali jsme vámi označené dokumenty. Posuzování věcí jen na základě zaslaných dokumentů nemůže být nikdy úplné. Krom toho k posuzování je zapotřebí, aby to dělal orgán nejvíce kompetentní, např. vlastnímu povolování, pověřování nebo event. k výkladu zákona.

Co se týče úvěrové smlouvy, znovu opakuji, že informace základní, které jsem tady přednesl při více příležitostech, nebudou jiné. Pokud jsme se rozhodli realizovat projekt číselné loterie on-line, vyžadovalo to vstupní investici. Investice byla spočítána a byla vždy předkládána v jednotlivých fázích někde kolem 35O mil. Kč. První možnost - státní rozpočet, protože Státní fond kultury neměl při svém vzniku žádné zdroje, kterými by mohl nějakým způsobem zafinancovat tuto investici. Naopak jedním ze zdrojů je uveden v zákoně úvěr. Skutečně správce státního fondu úvěr vzal poté, co se ukázala cesta dotace ze státního rozpočtu neschůdná. Úvěr byl na 350 mil. Kč u pobočky v Praze 1 a.s. Komerční banka. Je to úvěr střednědobý za obvyklých

úvěrových podmínek, splatný do dvou let. Úvěr byl zajištěn zástavou majetku fondu. Majetek fond jako věci podle zákona i statutu může spravovat. V okamžiku uzavírání smlouvy skutečně takový majetek spravoval. Nevím, co bych k tomu v podstatě dodal. Na jaře v březnu roku 1993 ještě před vydáním vlastního pověření byla tato úvěrová smlouva uzavřena. To je vstupní informace.

 

Poslanec František Kozel: Nechám kolegyně a kolegy, aby se vyjádřili v rozpravě. Slovo má paní poslankyně Pavlíková.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Ráda bych se zeptala na záležitost, kdy byly nemovitosti z majetku státu převedeny do správy fondu a kdy byla tato úvěrová smlouva uzavřena, tzn. na jaře 1993. A kdy tedy došlo k tomu, že byly nemovitosti převedeny do správy fondu, protože jak všichni víme, rada fondu byla zvolena až v závěru roku 1993.

 

Také by mne zajímalo, ale předpokládám, že je to stále konstantní, kdo vystupoval jménem fondu, kdo jednotlivé smlouvy signoval.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Dále se přihlásil pan poslanec Wagner.

 

Poslanec Jozef Wagner: Mám otázku pro pana náměstka. Pane náměstku, bývá dobrým zvykem, když slušná společnost nebo slušný občan něco zastavuje, že to je ve stavu vhodném k zastavení, totiž, že na tom není již jiný závazek. Byl bych velmi rád, kdybyste nám mohl popsat historii několik let zpět vztahující se k Domu u Černé matky boží a za jakých okolností, kdy bylo zastaveno a jaké závazky tam byly před tím. Pokud je vám to samozřejmě známo.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Slovo má pan poslanec Soural, potom bych si dovolil vystoupit i já.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Svými otázkami asi trochu přesáhnu, ale jak jsme se již dohodli, v rámci tohoto bodu. Jedná se mi, pane náměstku o tuto záležitost. Samozřejmě jsem chápal váš postoj v úvodním slovu, že prakticky nechcete nebo nemáte co dodat, protože řada věcí skutečně zde zazněla. Nicméně vzhledem k tomu, že téměř veškeré podnikatelské riziko převzal Státní fond - podnikatelské riziko firmy KJD skutečně z hlediska celkových proporcí je minimální - předpokládám, že jako správce fondu dostatečně a průběžně kontrolujete, jakým způsobem firma postupuje, do jaké míry se podnikatelské riziko zvyšuje či snižuje.

Proto se ptám. Jestliže docházelo k vybavení technikou, softwarem, byla vypsána na tyto investice nějaká výběrová řízení, nebo jakým způsobem se rozhodovalo? Byla na projekt a propočet her Terno a Lotynka provedena oponentura, nebo jakým způsobem se postupovalo? Byly prověřeny náklady na provoz loterie, jak je firma předpokládala? Byly kontrolovány nějakým způsobem problémy, které souvisejí se způsobem použití prostředků na reklamu se zaměřením této reklamy? Které firmy se podílely, jaké jsou vzájemné vazby mezi KJD a těmito firmami? Byla nějakým způsobem prošetřena otázka, proč původní náklady, které souvisely s vytištěním tiketů, se ukázaly jako špatné a byly vytištěny nové tikety? Jakým způsobem se podle vás tyto prostředky využívaly atd.?

Otázek je více, ale je to součást této tématiky. Podnikatelské riziko převzal Státní fond - jakým způsobem se tedy stará o to, aby tato rizika se nezvyšovala neúměrně.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Dovolil bych si jít trochu obecněji na celou záležitost. Chci se zeptat, z jaké právní normy Státní fond kultury, který vy jste zastupoval, odvozuje to, že je oprávněn dát do zástavy státní majetek. Do zástavy byl dán majetek Státního fondu kultury, nebo majetek českého státu?

Když se podívám na § 8 zákona o Státním fondu kultury odst. 5, je tam řečeno cosi o podobných transakcích. Říkám záměrně "podobných", protože tam se říká "fond může peněžnímu ústavu poskytnout záruku za úvěr nebo za půjčku poskytnutou žadateli na projektu uvedeném v odst. 1". To znamená, že je zde řečeno cosi o záruce, nikoli zástavě. Protože je taxativně vyjmenováno, co smí Státní fond kultury, ptám se, od čeho se odvozuje právo Státního fondu kulturu dát tento majetek do zástavy, nikoli jako záruku. Zástava a záruka je podstatný rozdíl. Domnívám se, že by bylo dobře vysvětlit, o jaký zákon se rozhodování správce Státního fondu kultury opíral, když dával správce fondu do zástavy bankám nějaký majetek, protože ze zákona o Státním fondu kultury to nevyplývá.

Jestliže se tak stalo před 1. červencem 1992, kdy fond vznikl, tak je to opět jiná situace. Proto bych prosil o jasný výklad, o jasnou chronologii, kdy se co událo ve věci úvěru. Kdy bylo požádáno o úvěr, jaký majetek fondu je v zástavě, které všechny nemovitosti jsou v zástavě? Zejména bych rád slyšel, jak je úvěr specifikován. Jestli je to úvěr na cokoli, nebo jestli úvěr zní na určitý účel nebo určité účely. To je také podstatné, jestliže se peníze na základě zastavení státního majetku použijí na reklamu, nebo se použijí na něco jiného. Prosil bych tedy o jasnou chronologii, jak postupovalo získávání úvěrů, dále o jasný přehled nejen pro Lotynku, ale vůbec jaký majetek Státního fondu byl zastaven.

Poslední drobná otázka, která - omlouvám se - míří trochu jinam - co je pravdy na tom, že Státní fond kultury odstoupil od smlouvy se Signum Artis, která se týká Domu u Matky boží a U Hybernů.

Dále má slovo paní poslankyně Nováková.

 

Poslankyně Eva Nováková: Ráda bych požádala zástupce Rady fondu, který je zde přítomen, aby se k této otázce také vyjádřil, protože Rada posuzuje zejména zásadní otázky tvorby atd. Myslím, že by nám to mohlo řadu věcí osvětlit, protože předpokládám, že Rada se tímto problémem určitě v poslední době také zabývala.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Samozřejmě tam je třeba rozlišit období, kdy byla Rada zvolena, kdy parlament dostal od ministerstva kultury návrhy na volbu členů atd. Ta období je třeba rozdělit. Slovo má pan místopředseda Koronthály.

 

Poslanec Vladimír Koronthály: Omlouvám se, nechci vypadat jako hnidopich, ale přesto si vás dovolím, pane předsedo, ještě doplnit v otázkách. Mluvíte o zástavě, kterou fond poskytl podle onoho § 8, ale tam se uvádí, že může poskytnout záruku na projekty uvedené v odstavci 1. Ne na jiné. Táži se tedy, zda Česká Lotynka je projektem, který lze najít v § 8 odst. 1 písm. a) až i) v taxativním výčtu.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji, pane kolego. Dnes jsme v dojemné shodě. Omlouvám se výboru a všem přítomným, že jsem toto opomenul zdůraznit, že skutečně je to tak, jak říká pan místopředseda Koronthály. Děkuji za upřesnění. Nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy, takže bych si dovolil požádat pana náměstka Kratochvíla, aby se vyjádřil k námětům.

 

Pan náměstek ministra kultury Kratochvíl: Otázek bylo samozřejmě víc. Nevím, jak mám začít. Začnu v podstatě od následující otázky. Především, jak jsem už říkal, úvěr byl sjednán v březnu 1993. O tom snad není pochyb. Zástava byla sjednána následně, to znamená opravdu v roce 1993. Otázky stále směřují na to, že by se něco mělo stát jako v čase dávno minulém.

Co se týče majetku fondu, podle zákona zcela nepochybně je Státní fond právnickou osobou. Není úplně právnickou osobou podle zákona 576/1990 o rozpočtových pravidlech, protože zvláštní zákon, kterým byl zřízen, vykazuje určité odlišnosti oproti obecné úpravě v tomto zákoně. Samozřejmě jsou vyjmenovány příjmy a výdaje tohoto fondu. Ale zároveň se říká, k čemu je fond zřízen, to znamená, že je zřízen k podpoře, to znamená k hospodaření s finančními prostředky, čili nepochybně fond musí mít určitá majetková práva.

Proto statut, který schvalovala ČNR a který obsahuje ustanovení, ve kterém se hovoří, že majetkem fondu jsou věci a majetková práva, k nimž má fond právo hospodaření a majetková práva fondu. O tom asi není pochyb. Z toho je dovozeno, že lze na státní fond převádět i věci a tak se skutečně stalo. Nikoliv nějakým rozhodnutím, ale smlouvou. Smlouvou podle platných předpisů, které upravují hospodaření s majetkem ve vlastnictví státu, byť se tomu říká národní majetek v § 119 a několika paragrafech, které ještě i po zrušení hospodářského zákoníku pro tento úsek platí.

Takže k 1. 11. 1992 byl na základě smlouvy převeden majetek na fond, který spočíval - když to řeknu zkráceně - ve dvou objektech: dům U černé matky Boží a dům U Hybernů. Byl převeden ze státní příspěvkové organizace Dům umělců. Stejně tak byl v následujících letech převeden i další majetek, a to k 1. 1. 1993 Nostický palác a k 1. 7. 1994 zámek Dobříš. V souvislosti s realizováním projektu České lotynky byl zakoupen dům v Praze 8 - Libni, který slouží jako centrála té loterie. To je, co se týče věci. Samozřejmě bylo u toho ještě nějaké příslušenství a součásti, ale řekněme, že takto se to dá popsat. To za prvé.

Z čeho vyplývá, jaký je titul k té vlastní zástavě: Já se zeptám obráceně - z čeho vyplývá, že zástava nemůže být poskytnuta? Myslím, že tento výbor nemůže o tom meritorně rozhodnout a tudíž je to otázka spekulace. Ptám se obráceně: co brání tomu, aby nemohl tuto zástavu poskytnout? Vůbec nebudu hovořit o tom, jestli příslušný paragraf mluví o záruce nebo podobně. Kdyby se to pořádně nějakým výkladem studovalo, zjistí se, že to nemělo být nějakou smlouvou o ručení, ale jestli je použito záruka, myslí se zajištění nějaké pohledávky. Čili já odmítám takto vystupovat, jestli my k tomu máme titul. Říkám, který titul tomu brání? Smlouva o zástavě je dvoustranný právní vztah. Musí to být ten, kdo zástavu přijímá a ten je si dobře vědom toho, jaký je náš právní řád. Čili Komerční banka tuto zásadu přijala. To je moje odpověď na vlastní úvěr a na jeho zajištění.

Co se týká domu U černé matky Boží nebo domu U Hybernů, jestli jsme si byli vědomi toho, že se vlastně tomu zajištění, té zástavě dávají objekty, které jsou již nějak zatíženy: samozřejmě zástavní věřitel si přečetl podrobné ohodnocení těchto objektů,

a to jak fyzického, tak právního stavu. Zástavní věřitel dobře věděl, že na tom domu váznou závazky z nájemní smlouvy. Zároveň i přihlédl k event. likviditě při uplatnění práva zástavního věřitele. Proto také ty domy ocenil tak, jak je ocenil v zástavní smlouvě. Zcela určitě daleko méně, než je normální tržní cena. Takže nevím, k čemu tyto otázky směřují. Taková je odpověď.

Co se týče ostatních, jestli je něco zastaveno, tak není. Jsou zastaveny pouze domy, o kterých jsem hovořil a ten dům v Libni, centrála loterie. To jsou objekty, které slouží k zajištění úvěru 350 mil. Kč.

Co se týče výběrového řízení na dodavatele, podle té smlouvy obstaravatelská firma K.J.D. nám zajišťovala v podstatě celou paletu služeb, které jinak státní fond nebo lépe řečeno správce státního fondu nemůže logicky jako státní úřad obstarat sám. I výběr dodavatelů provedla obstaravatelská firma a je to na základě výběrového řízení.

Jak prověřujeme náklady? Je nutno si uvědomit, že loterie běží prakticky od druhé poloviny května, čili dnes vlastně čtyři měsíce. Je to vlastně záběhové období. Řada věcí se při realizaci i teď v tom období musí nějakým operativním způsobem řešit a jsme v neustálém kontaktu s firmou K.J.D. Mohu říci, že náklady prověřujeme. Pokud bychom někde nějaké pochyby - jako že je někde máme - uplatňujeme své nejen právo ze smlouvy, ale i naši povinnost jako správce majetku, který je ve vlastnictví státu.

Proč na sebe převzal státní fond podnikatelské riziko? Myslím, že to vyplývá i z toho, co bylo řečeno. Nevím, jestli si to dostatečně uvědomujete - ale já myslím, že ano - co to každý rok je sestavovat rozpočet a co to je dnes a denně reagovat na tisíce žádostí, ať už je to v oblasti tvorby nebo kulturního dědictví. Sami víte, že prostředky z veřejných rozpočtů jsou pro tuto oblast omezené. Proto státní fond vznikl a proto měl být nějakým doplňujícím zdrojem financování. To je normálně v koncepci financování kultury, která byla schválena vládou. My jsme se snažili některé z těchto zdrojů nastartovat. Podnikatelské riziko jsme vzali proto, že kdybychom ho na sebe nevzali, tak jsme tuto loterii nikdy nehráli. My bychom pořád zůstali u toho Matesa. To

tady říkám s plnou odpovědností. A protože tady byl zatím volný sektor na tom loterijním trhu, jestli to tak mohu říci, a zákon nám byl příznivý, tak jsme toto riziko na sebe vzali. Kdyby bylo to riziko natolik velké, tak jsme to nedělali, ale vycházeli jsme z platného zákona a ze stavu loterijního trhu. Riziko na sebe vzal Státní fond kultury jako státní organizace, která bude podle zákona pověřena provozem loterie podle zákona o loteriích a podle zákona o státním fondu přímo výslovně je jedním zdrojem organizování loterií.

Co je pravdy na odstoupení sdružení Signum artis od smlouvy? To řekne sám pan ministr.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Skutečně je to tak, že Konstruktiva a.s., čili Signum artis, mi adresovala dopis 26. 8., v němž se praví, že kampaň proti firmě Konstruktiva Signum artis v prostředcích masové informace je taková, že poškozuje, snižuje prestiž firmy - to cituji - a upevňování jejího postavení.

Proto navrhuje pan ředitel Suchý za Signum Artis ukončení nájemného vztahu Signum Artis k oběma předmětným domům ke dni 30. 9. 1994. Zdůrazňuje (předevčírem jsem U Černé matky boží byl), že konstrukce je v podstatě skončena, a to dokonce tak, že 18. října tam může být už výstava Jiřího Koláře a že vlastně tento dům začne splňovat původní úkol v gesci Českého muzea výtvarných umění. Já jsem odpověděl na tento dopis 13. září v tom smyslu, že vedení Ministerstva kultury přijímá tuto nabídku, tento návrh, pokud jde o první předmětný dům, to je U černé matky boží, že bude normální kolaudace a že na příští týden (nebo v dohledné době) by byl připraven příslušný právní akt k podpisu mezi zástupcem Ministerstva kultury a Signum Artis.

 

Poslanec František Kozel: Promiňte mi malou odbočku. Táži se, jestli Ministerstvo kultury tím přistoupilo na to, že bude uhrazena Signum Artis, resp. Konstruktivě, částka 70 mil. Kč za provedenou rekonstrukci. Říkám to z toho důvodu, že původní smlouva, která byla sepsána mezi Signum Artis a Státním fondem kultury (možná to neříkám přesně), měla pětiletou výpovědní lhůtu. Kdyby se totiž přistoupilo na to, že Signum Artis vypovídá tuto smlouvu, pak během pětileté výpovědní lhůty mohou dále běžet výstavy v těch částech, které podle předběžných dohod má zajištěno Art Forum a zbývající část domu U matky boží by mohla Konstruktiva 5 let pronajímat. Byla by zde naděje, že by si vydělala na úvěr 60 mil. Kč, který si na rekonstrukci vzala. Domnívám se, že z hlediska Státního fondu kultury by to bylo daleko výhodnější, protože Státní fond kultury v tuto chvíli disponuje přavděpodobně pouze dluhy, nikoliv hotovostí. Jestliže spadne na Státní fond kultury odstoupení od smlouvy, nikoliv přistoupení na pětiletou výpověď, spadne na něj také dalších řádově 70 mil. Kč. Já se obávám, že za dobu existence Fondu mu stále jen narůstají dluhy a na obzoru se ani nerýsuje žádná šance, že by nějaké prostředky Státní fond kultury získal. Proto se tedy táži, jestli připravovaná smlouva nebo dohoda o odstoupení od smlouvy atd. také obsahuje to, že dojde k tomuto vyrovnání ve výši řádově 60 - 70 mil. Kč.

Můj osobní názor je, že bych považoval za velmi nešťastné uvalit na bedra Státního fondu kultury ještě další dluhy. Omlouvám se, že jsem odbočil od tématu.

 

Náměstek Kratochvíl: Jednalo by se o zrušení, nikoliv vypovězení smlouvy, přičemž by byly uzavřeny smlouvy nové. První by byla na Dům u Černé matky boží a byla by uzavřena mezi Státním fondem kultury a mezi Českým muzeem výtvarných umění, což je organizace v působnosti Ministerstva kultury. Tato organizace by dům provozovala tak, jak byl původně provoz zamýšlen ve smlouvě o sdružení mezi Konstruktivou, a.s. a Českým muzeem výtvarných umění, to znamená že od 1. do 5. patra by byly galerijní prostory.

Připomínám, že nikdy tento dům nesloužil k těmto účelům. Vždy tam byly prodejny nebo kanceláře. Tento dům je velmi významný a prošel v rekonstrukci významnou památkovou obnovou, přičemž pouze suterén a přízemí by byly pronajímány ke komerčním účelům, takže příjem z tohoto nájemného by byl započítáván na dluh v rámci vypořádání.

Dům U Hybernů by byl dále provozován tak jak je provozován, to znamená ke komerčním výstavám při běžné opravě a údržbě a výnosy tohoto pronájmu by byly jako dosud započítávány na umoření vlastního dluhu.

Je to v podstatě obvyklý způsob, který se používá u takovýchto druhů rekonstrukcí, neboť vlastník nebo správce nemá dostatek prostředků na to, aby mohl rekonstruovat.

Toto je samozřejmě předmětem jednání o vlastním vypořádání, které bude teprve následovat. Nelze nevidět, že na domech vázne zástavní právo. Toto všechno bude posuzováno v určitých souvislostech. My si myslíme a jsme přesvědčeni, že

zástavní věřitel v současné době své právo zástavní smlouvy neuplatní a přispěje k tomu, aby vypořádání bylo učiněno rozumným způsobem. Podstatné je, že dům U černé matky boží je stavebně dokončen, do konce měsíce bude kolaudován a od října (někdy kolem 18.-19.10.) bude otevřen ve všech svých galerijních patrech jako galerie, v prvním a druhém patře výstavou Jiřího Koláře, ve čtvrtém a pátém patře stálou expozicí kubismu, ve třetím patře hned týden poté italským moderním uměním.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Mám jen krátký dotaz a prosil bych o jednoslovnou odpověď. V zákoně o státním fondu kultury se říká, že Rada posuzuje zejména zásadní otázky tvorby a užití prostředků Fondu. Ptám se, kdy Rada Státního fondu kultury projednala tuto velice závažnou věc, jakou je odstoupení od určité smlouvy s tím, že následně při vyrovnání, které bude muset následovat, když se odstoupí od smlouvy, budou následovat značné finanční výdaje. Kdy Rada Státního fondu kultury tuto záležitost projednala, jestli ano nebo ne.

 

Dr. Šoltéz: Rada Státního fondu kultury byla o tom informována toto útevý a tuto transakci doporučila pozastavit.

 

Poslanec Jozef Wagner: Omlouvám se, ale zřejmě jsem dostatečně nepochopil, co pan náměstek k faktům sdělil, a proto bych požádal, alespoň pro rozpočtový výbor, o originální dokumenty, úvěrové a zástavní smlouvy. Pokud budete považovat tyto věci za důvěrné, adresujte je na předsedu výboru s tím, že žádáte, aby s nimi bylo jako jako s důvěrnými naloženo. Vlýbor rozhodne o tom, jestli bude jednat a v tom případě by jednal v neveřejné schůzi. To, co jste sdělil, neukazuje na to, jaké závazky vlastně stát nese nebo nenese. Pro posouzení té věci je nezbytné vědět, jaká rizika neseme. Z toho, co jste řekl, si to mohu vysvětlovat všelijak. My z toho nevíme,

co smluvní partner (banka, která vám půjčila), může dělat hned, co může dělat později a jak může postupovat.

Byl bych rád, kdybyste odpověděl zcela přesně, jak je to se záležitostí domu U černé matky boží, protože tam vlastně byla personální unie mezi dvěma organizacemi. Je to problém složitý.

Záležitost s Konstruktivou může i s ohledem na to, že byl předložen její návrh, že chtějí odejít, mít ten aspekt, že skutečně nechtějí riskovat, a že by měli co riskovat. Též by mě zajímalo, zda někdo u vás, ve vašem útvaru event. nebyl dříve zaměstnancem Konstruktivy, aby bylo zcela zřetelné, do jaké míry tam může jít o zájmy jiné, než by se slušelo.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Dovolil bych si udělit slovo dalším přihlášeným do rozpravy. Je to pan poslanec Zemina.

 

Poslanec Ondřej Zemina: Dámy a pánové, jen tři krátké myšlenky. První věc. Rád bych se zeptal pana náměstka, zda by mohl výboru sdělit, jaké důvody vedly k tomu, že logo České Lotynky se objevuje jako hlavní sponzor na dresech fotbalistů Slávie Praha (to jsem zjistil pohledem do televize na první kolo poháru UEFA). Pokud vím, protože se o sport zajímám, na těchto místech jsou vždy generální sponzoři. Zajímalo by mě, kolik to Českou Lotynku stálo.

Věc druhá. Poslouchám už asi dvě a půl hodiny plynoucí rozpravu a docházím k osobnímu závěru, proč k tomuto stavu došlo. Za prvé. Zákon, kterým byl zřízen Státní fond kultury je špatný, a to v jedné věci. Ministerstvo kultury má obrovskou pravomoc, a Rada téměř žádnou.

Další věc, kterou si musíme všichni uvědomit, je ta, že v této zemi funguje řada fondů, ale tento fond je velmi specificky postaven, na rozdíl třeba od Pozemkového fondu a jiných.

Je pro mě nepochopitelné, že zákon o Státním fondu kultury nabyl účinnosti 1. 7. 1992. Až do prosince 1993 nevyvinulo vedení ministerstva žádnou aktivitu k tomu, aby byla Rada zvolena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu, přestože někteří vysocí funkcionáři ministerstva, kteří se zároveň podepisují za Státní fond kultury, již rozjížděli obrovské akce Státního fondu.

Třetí věc. Jenom na okraj, je to krátký dotaz na pana náměstka. Už jsem se zmínil a citoval § 4 odst. 1 zákona č. 202 o loteriích a jiných podobných hrách. Dovolím si ještě jednou velmi pomalu tuto jednu větu přečíst: "Peněžité a číselné loterie a dále sázkové hry podle § 2 písm. f) mohou provozovat jen organizace k tomu účelu zvláště zřízené, pokud není provozovatelem přímo stát (ministerstvo nebo jím pověřená státní organizace). V zákoně o Státním fondu kultury se praví, že fond je právnickou osobou, která se zapisuje do obchodního rejstříku."

To mě vede k názoru, že provozovatelem není stát. Domnívá se pan náměstek, že Státní fond kultury je organizace k účelu zvláště zřízena? Děkuji.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Dále se přihlásil pan poslanec Koronthály. Má slovo.

 

Poslanec Vladimír Koronthály: Moc se omlouvám, pokud jsem pana náměstka špatně pochopil anebo jsem mu špatně rozuměl, ale zaregistroval jsem takový výrok, že celá akce s Lotynkou nesla příliš velké podnikatelské riziko, které nemohl vzít na svá bedra soukromý podnikatel (možná, že to neinterpretuji úplně přesně).

Je-li to pravda, pak se zděšeně ptám, zda je naše ekonomika na tom tak strašně špatně, že Státní fond kultury nenašel jiný, jistější způsob investice svých několika domů.

Pokud je tomu tak, v tom případě je zpochybněna ekonomická sitauce této země.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Pan poslanec Soural.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Jen dvě věty. Konstatuji, že pan náměstek zodpověděl otázku podnikatelského rizika. Na jiné otázky mi neodpověděl. Ptal jsem se konkrétně na projekt a propočet her Terno a Lotynka. Ptal jsem se na provozní náklady. Pan náměstek řekl obecně, že se to prověřuje, že se zjišťují některé nedostatky. O jaké nedostatky jde, neřekl. Ptám se teď nyní konkrétně. Byl vydán snář České Lotynky. Kdo je jeho výrobcem? Jak se tato akce osvědčila? Jaké odměny byly vyplaceny? Pan kolega Zemina se zmínil o celé řadě reklamních akcí. Jak proběhlo vyhodnocení těchto akcí? Které firmy se na tom podílely?

 

Poslanec František Kozel: Pane kolego, dovolím si vám skočit do řeči. Pan náměstek i ostatní si tyto otázky poznamenaly, a já se domnívám, že spadají přesně do třetího bodu, tj. do bilance atd., kde bude pravé místo na jejich uplatnění. Měli bychom se teď vrátit ještě k úvěru.

Dovolil bych si připomenout, že jsem vznesl dotaz, zda byl úvěr nějak blíže specifikován. Na jaký účel je úvěr poskytnut, lidově řečeno, co se z tohoto úvěru může platit. Anebo zda je to takový úvěr, že se z toho může zaplatit cokoliv.

Kolegyně Pavlíková je zatím poslední přihlášená do rozpravy.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Z vystoupení pana náměstka jsem bohužel nepostřehla jasnou odpověď na otázku, která tady zazněla, i když si myslím, že spadá přesně pod odpovědi, o které požádal pan kolega Wagner. Přesto si to dovolím zopakovat ještě jednou.

Má otázka zní: Jestliže firma Signum Artis odstoupila od smlouvy, dochází k vzájemnému zrušení, zajímá mě, jak velké náklady z toho padají na hlavu Státního fondu kultury.

To je opravdu totéž, na co se ptal pan kolega Wagner. Pouze jsem si to dovolila téměř triviálně zopakovat.

Chtěla bych dodat, že firma Signum Artis není pouze Konstruktiva. Je to právnická osoba, která je tvořena Konstruktivou a Českým muzeem, ale jak jsem porozuměla, zůstane v prostorách domu U Černé Matky boží dál a bude je určitým způsobem užívat.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Myslím, že by bylo dobře zodpovědět dotazy, které byly vzneseny.

Jen bych ještě poznamenal. Byl koupen dům v Rozmberkově ulici. Z jakých peněz? A za kolik, to už se neptám. Prosím, máte slovo, pane náměstku.

 

Náměstek ministra kultury ČR Kratochvíl: Otázek je skutečně hodně. Postupně bych na ně nyní odpověděl.

K panu poslanci Wagnerovi. Samozřejmě, že je možno smlouvu o úvěru a její dodatky (zástavní smlouvu) rozpočtovému výboru bystře předat. Myslím, že nic tajného na tom není.

S tím souvisí odpověď na otázku, k čemu byl úvěr poskytnut. Je to střednědobý úvěr na investice a technické zabezpečení ON LINE loterie. Samozřejmě, že dodatky jsou přímo řečeny. K tomu jsme museli dávat vlastní projekt, výpočet a všechno potřebné. Pokud vaše otázka míří k tomu, co všechno se z úvěru dá nakupovat, je zkrátka na to, aby loterie jako loterijní systém, mohl prostě fungovat. To je všechno, co k tomu mohu dodat. Na vyžádání to poskytneme i VVKMT.

Druhá věc. Zpět k návrhu na zrušení smlouvy. Výpovědní lhůta je 5letá. Pokud by mělo dojít k zániku smluvního vztahu, mohou se na tom strany dohodnout, a Konstruktiva jako účastník sdružení navrhuje právě toto zrušení jako dohodu o ukončení smluvního vztahu. Není to možné nějakým jednostranným aktem, jinak tou výpovědí. Samozřejmě to není právnická osoba. To je sdružení bez právní subjektivity. Tam každý podle smlouvy o sdružení jedná nějakým způsobem. Protože jsou dva, to znamená že ten jeden, pokud nemá plnou moc druhého, tak nemůže takový úkon učinit. Čili, jestli tím míříte na to, že by se mohla Konstruktiva jednostranně s námi dohodnout, tak to samozřejmě není možné, pokud by neměla plnou moc od druhého účastníka. Toto všechno je samozřejmě známé a zatím vztah zrušen nebyl. Navrhli jsme určité řešení na základě nabídky ke zrušení smlouvy a o tom se teprve bude jednat, samozřejmě s přihlédnutím k názorům rady. To je druhá věc.

Pokud jde o špatný zákon, to tady bylo vícekrát řečeno, ale již na prvních projednáváních, ať už návrhu Fondu či závěrečného účtu Fondu, toto od začátku bylo v souhlasu jak výboru, tak Ministerstva kultury jakožto správce řečeno a také v plánu práce vlády je zařazena novela tohoto zákona, a to k 30. 9. letošního roku s tím, že chceme posunout k 31. 10. předklad. K tomu byl ustanoven pracovní tým, kde měli pracovat i vámi navržení poslanci. Tým se již třikrát sešel ke svému jednání, bohužel vaše účast nebyla. Jsme si ale vědomi, že zákon je špatný. Já si nemyslím, že je špatný jenom v tom, že dává příliš velké pravomoci správci, ale proto, že zákonodárce Fondu dal do vínku pouze zdroje možné a nikoliv zdroje zarušené. V tom jsou opravdu specifika oproti všem jiným státním fondům.

Malá aktivita ke zvolení rady. To se možná zdá z pozdního zvolení, ale jestliže si znovu vezmeme dikci zákona, tak tam se říká, že to je na návrh ministra po projednání v uměleckých svazech a obcích. Zároveň je tam stanoveno, jaké má splňovat požadavky příslušný kandidát a musím říci, že výběr nebyl jednoduchý, protože lidé, kteří by chtěli tuto čestnou funkci vykonávat a zároveň vlastně nebýt v nějakém rozporu se svojí profesí nebo s čímkoliv jiným, nebylo jednoduché najít a nebylo jednoduché projednat tyto návrhy ve všech možných uměleckých obcích, svazech, atd. Vlastní návrh trval téměř rok, než se sestavil.

 

Poslanec Ondřej Zemina: Promiňte, pane předsedo, 16 měsíců.

 

Poslanec František Kozel: Nabádal bych ke kázni pana kolegu Zeminu.

 

Náměstek Kratochvíl: 16 měsíců je do doby zvolení vlastní rady, ale návrh byl samozřejmě předložen na podzim roku 1993, tak jestli si chceme hrát se slovíčky, pane poslanče. Tím chci říci, že návrh byl mnohokrát přepracováván u nás, mnohokrát diskutován a nebyl to záměr, abychom oddálili zvolení rady. To vůbec ne. U rady Státního fondu kinematografie to urychlení bylo, a přesto že úsek, který pokrývá Státní fond kinematografie je daleko užší, tak se to podařilo pouze o několik měsíců dřív.

Co se týká § 4 zákona, už tady bylo řečeno - výklady mohou být různé. Jsem přesvědčen, že pokud je tam vylučující spojka "pokud", tak to je z výkladu gramatického podle mne jednoznačné.

Na vaši otázku, jestli pokládám Státní fond za organizaci zřízenou k provozování loterií, tak říkám, že organizace jako právnická osoba je zřízena k účelu jinému, ale nevylučuje se a tím pádem i Ministerstvo financí tím, že pověření dalo, nevylučuje se, aby v předmětu činnosti takováto činnost byla.

Co se týká výkladu dále, samozřejmě by musel být proveden i výklad systematický nebo historický a tím bych nechtěl zatěžovat, protože bych upozornil na rok 1990, kdy byl přijat zákon o loterii a jiných podobných hrách a na čas, kdy byl přijat a zároveň na shodné doby přijetí takových zákonů, jako byl zákon o sdružování, který vlastně mířil na jakousi trasformaci společenských organizací na občanská sdružení, na zákon o změně a doplnění hospodářského zákoníku, kterým se definitivně oddělilo vlastnictví společenských organizací, v té době už občanských sdružení, na zrušení zákona o organizaci tělesné výchovy u nás a další a další. Kdybychom si to vzali v nějakých časových a historických souvislostech, pak bychom mohli i s přihlédnutím k důvodové zprávě k zákonu 202 dojít k překvapivým závěrům, Ale nechci to tady říkat. Spor, jak tady pan ministr řekl, mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem financí je uzavřen v tom, že to necháme někde jinde. Nevím, co bych k tomu dál řekl.

Pokud se týká vlastních nákladů včetně takových nákladů jako je Snář, tak musím říci, že Snář nevydal Státní fond kultury ani ho nezaplatil a pokud se jedná o Logo České Lotynky na drezech Slavie, samozřejmě jsem bývalý aktivní sportovec, pořád sport sleduji, ale musím říci, že jsem si toho nevšiml. Je-li tomu tak, tak za sebe musím říci, že to nevím. Nevím na základě čeho, něco takového bylo.

 

Poslanec František Kozel: Omlouvám se, že vstupuji do hovoru, ale domnívám se, že to patří do třetího bodu. Spíš k prvnímu bodu ještě patří to, co jsem se tázal, z jakých peněz byl koupen dům v Rosenbergově ulici.

 

Nám. Kratochvíl: Samozřejmě z úvěru.

 

Poslanec František Kozel: To znamená z 350 miliónů.

 

Nám. Kratochvíl: Ano.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Mám přihlášenou paní poslankyni Pavlíkovou a poté paní poslankyni Novákovou. Paní Nováková má faktickou poznámku.

 

Poslankyně Eva Nováková: Chtěla bych připomenout, že nevím, jestli přestavitel Fondu nechce se zúčastnit, ale já jsem žádala, aby právě k tomuto problému i on se vyjádřil. Měl možnost říci jedno slovo a myslím si, že by členy výboru zajímalo i jak se Rada s tímto problémem potýká nebo jaké jsou závěry Rady. Možná by to byl trochu jiný pohled a já osobně bych ráda slyšela, k čemu Rada dospěla.

 

Poslanec František Kozel: Paní kolegyně, ač kantor, nemám právo zde vyvolávat, i když si to někdy dovolím. Přesto kolegyně Pavlíková se chtěla vyjádřit k poznámce neúčasti poslanců na jednání oné skupiny, která má připravit novelizaci zákona o Státním fondu kultury.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Ano, děkuji. Nemohu nereagovat do jisté míry na vytýkací slova pana náměstka. Reaguji totiž nejen za sebe, ale myslím i za ostatní kolegy, kteří byli příkazem ministra kultury jmenováni do tohoto pracovního týmu, který se má zabývat přípravou novely zmiňovaného zákona. Toto oznámení nám přišlo v době, kdy jsme si dovolili ten luxus a měli jsme parlamentní prázdniny. Zároveň pozvánka, která přišla na tuto schůzku, přišla 3 dny před konáním této schůzky, ale přišla tady na naše parlamentní adresy, to znamená, že jsme je dostali do jednotlivých výborů, do kterých podle své příslušnosti náležíme. Takže při sebelepší vůli, i kdyby sekretářka otevřela soukromou poštu, nebylo možné, abychom se o tom dozvěděli a jednání, které bychom rádi absolvovali, abychom se zúčastnili. Chtěla bych tímto poprosit pracovníky kanceláře Ministerstva kultury, aby v případě podobných situací vzali v potaz domácí adresy a pokud zkonzultují náš pobyt se sekretariátem výboru, nic nebrání tomu, aby pozvánky byly poslány tam, kde jsme. Protože jistě tento týden, který byl podle pracovního rozpisu týdnem poslaneckým a kdy se měl sejít v pondělí pracovní tým, znamená pro ty, kteří nejsou z Prahy, že v Praze ani nejsou. Moc ráda bych se takové přípravy novely zákona zúčastnila, ale při sebevětší vůli jsme se nemohli zúčastnit a tuto výtku bych si dovolila tvrdit, že vnímáme oprávněně jako vůči nesprávnou.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji kolegyni Pavlíkové za vysvětlení. Přihlášen do rozpravy je pan poslanec Wagner. Než mu dám slovo, chtěl bych ho upozornit, že za 10 minut musíme opustit tuto místnost, protože zde bude probíhat jednání organizačního výboru. Bude tedy následovat přestávka na oběd.

 

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, mám k vám prosbu. Položil jsem nějaké otázky panu náměstkovi. Nevím, vztahují-li se k dalšímu bloku, ale minimálně podotázku, zdali někdo z vedení ministerstva či v úseku pana náměstka byl někdy zaměstnancem Konstruktivy, bych považoval za relevantní zodpovědět.

 

Náměstek ministra pan Kratochvíl: Samozřejmě na to odpovím. Mohu mluvit pouze za sebe. Jestli myslíte na mne, nikdy jsem zaměstnancem Konstruktivy ani takového podniku nebyl. Pokud vím, žádný pracovník mé sekce, tím spíše odborů, které se podílejí na celém projektu, nebyl. To mohu stoprocentně dokázat. Jestli to tvrdí někdo v novinách, tak jsou to pouze - Za celou dobu, než jsem přišel sem, jsem vpodstatě nezměnil zaměstnání. Byl jsem pouze ve dvou firmách, které se transformovaly, a to v Pražských vodárnách a ve Výstavbě inženýrských staveb, investorská organizace. Nikdy jsem v Konstruktivě nebyl.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Dovolím si využít zbývajících pár minut k vysvětlení. Jako laik tomu málo rozumím. Dům v ulici Rosenbergových byl koupen z úvěru za 35O milionů a byl zastaven na tentýž úvěr, nebo jak tomu lze rozumět? To je perpetum mobile nebo je to běžná praxe? (Ano, je.) Děkuji.

 

Pan dr. Šoltez: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, samozřejemě cítím jako svou povinnost se také k těmto věcem vyjádřit. Rád bych své vystoupení zaměřil poněkud obecnějším způsobem, takže se domnívám, že by spíš patřilo do úvodu 4. bodu jednání, který tady byl přijat, tzn. obecné otázky, koncepce, zdrojů apod.

Rád bych využil i svého práva člověka, který odvádí poměrně vysoké daně, vyjádřit se k práci možná i Parlamentu i některých státních úředníků.

Ale na konkrétní dvě připomínky bych tady reagoval. Vždycky se tady říká, co na to rada. Za prvé bych chtěl připomenout, že rada byla zvolena x měsíců po přijetí zákona. To znamená, že v době všech těchto rozhodnutí, ať je to rozběh České lotynky, úvěrové smlouvy a podobné věci, rada neexistovala. To je první věc.

A druhá věc - i kdyby existovala, její postavení ze zákona je vpodstatě postavení grantové komise, která rozděluje prostředky vytvořené Státním fondem jednotlivým žadatelům o příspěvek nebo podporu ze státního fondu. To znamená, že ve skutečnosti rada, kdyby tímto způsobem postupovala, tak může další své zasedání svolat za pět let, protože do té doby tam nebude ani koruna k rozdělení. Vzhledem k tomu, že v radě jsou asi lidé, kteří nechtěli postupovat tímto způsobem, angažuje se rada v jakýchsi doporučeních vůči správci, ale upřímně řečeno, jestli je správce bude nebo nebude akceptovat, je ze zákona jeho věc. My nemáme právo do těchto věcí hovořit. Formulace, že něco posuzujeme - dobře, tak to posoudíme. A co?

Stav je prostě takový. Chtěl bych se k tomu ale dostat v zásadnějším vystoupení třeba na počátku čtvrtého bodu, jestli se tak domluvíme, že bych uvedl celý blok obecných problémů. Děkuji.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Pan poslanec Koronthály.

 

Poslanec Vladimír Koronthály: Dovolím si jen poznámku. Pan náměstek nereagoval na mou repliku, z čehož soudím, že jsem slyšel dobře. Čili z toho pro sebe vyvozuji jediný závěr, že smysl celé záležitosti je tím dostatečně vysvětlen. Jedná se o - řekněme - bezrizikové podnikání za státní peníze.

 

Náměstek ministra kultury pan Kratochvíl: Pane místopředsedo, jestli jsem nereagoval, tak to nebylo proto, že bych si takto vykládal celou záležitost. To bylo proto, že otázek je tolik a možná jsem tuto otázku nezodpověděl.

Myslím, že od začátku přece šlo o vytvoření nějakého zdroje. Primérní nebyla otázka, jestli něco je rizikové nebo není. Primérní je tam to, že státní fond žádné zdroje neměl a my jsme se pokusili je vytvořit. To se neobejde bez malého či většího rizika. Nejmenší riziko je samozřejmě dotace ze státního rozpočtu. Několikrát jsem řekl - na příští rok jsme dotaci znovu žádali obecně, ale zase ji státní rozpočet ve své příloze neobsahuje. Pak mohu říci, jaké jsou další. Když budeme vydávat pohlednice tak, jak zákon říká, riziko je samozřejemě menší, ale zdroj je zanedbatelný. Chtěli jsme vytvořit zdroj poměrně významný, který je v řádu asi stamilionů. Pohyboval se v intervalu od 13O do 200 milionů korun. To samozřejmě sebou přináší určité riziko. Snažili jsme se riziko vyloučit tím, že tato loterie dostane v koncepci loterijní nějakou přednost. Přednost jsme si vykládali tak, jak to zákon umožňuje. V tom smyslu byla vedena určitá jednání. Musím říci, že tato jednání i tento výklad potvrzovala. Čili riziko se dneska samozřejmě zdá, že bylo vysoké, ale tenkrát se nám prostě nezdálo, že by bylo neúměrné.

Znovu musím říci, že riziko bylo úměrné právě proto, že se jednalo o státního provozovatele, tzn. o někoho, kdo má určitou přednst. Na tom to je postavené. Kdyby to bylo postaveno na volný loterijní konkurenční trh, tak jsme to nikdy takto udělat nemohli. Myslím, že doklady - byť ne úplné, které jsme předali, protože jsme předali jen ty na vyžádání - ve svém souhrnu by toto dokazovaly.

Čili odpovídám - to není riziko soukromého podnikání za státní peníze. To bylo riziko státního fondu úměrné k výši očekávaného příjmu.

 

Poslanec Vladimír Koronthály: Nedomnívám se, že je to přesně správně interpretováno, pane náměstku, protože loterii neprovozuje státní podnik, ale podnik soukromý. V tom je první rozdíl. Kdyby to mělo být něco, co má přednost, tak by ji měl provozovat stát. A z tohoto a z výnosu loterie financovat tuhle záležitost.

Jinak nechci pochybovat o podnikatelských schopnostech lidí, kteří se kolem celé záležitžosti točí. Domnívám se jen, že kdybych ty dva domy někde zastavil a peníze, které tím získám, vložil do banky na nějaký slušný úrok, rozhodně neprodělám nic.

 

Poslanec František Kozel: Dovolil bych si shrnout druhý bod, který jsme si nazvali "Získání úvěru". Zůstala nám druhá část bodu - jeho čerpání, o tom jsme vpodstatě nehovořili.

Dávám členům výboru na zvážení a myslím, že by bylo účelné svým usnesením, doporučením atd. vejít v užší kontakt s dalšími výbory této sněmovny, které jsou zajisté kompetentnější k posouzení úvěrové záležitosti. Přiznám, že jsem předběžně jednal s panem předsedou Ježkem, který též celou záležitost do jisté míry sleduje.

Dávám vám k obědu na zvážení, abyste uvažovali, s jakým závěrem tuto část, týkající se úvěru, bychom uzavřeli, ev. otevřeli další možnosti, jak se tím zabývat. Tímto tedy končím dopolední část našeho jednání.

Začneme po obědě jednat ve státních aktech - místnost č. 108. Tato místnost nebude k dispozici ve 14 hodin, proto začneme ve 14.30 hodin.

 

(Přepis odpoledního jednání výboru byl proveden z magnetofonové nahrávky.)

 

Jednání výboru po polední přestávce zahájil jeho předseda poslanec F. Kozel a přivítal ministra Tigrida, náměstka Kratochvíla a zástupce Rady Státního fondu kultury pana Šoltese. (Organizační a technické pokyny.)

 

Poslanec František Kozel: Před polednem jsme skončili tím, že jsme se ve druhé části věnovali její první části, totiž způsobu, jakým byl získán úvěr 35O milionů pro účely České lotynky. Schválili jsme si, že ve druhé části se budeme věnovat

č e r p á n í ú v ě r u.

Dovoluji si tedy požádat pana náměstka Kratochvíla o uvedení této věci, jakým způsobem byl úvěr čerpán, jestli byl čerpán, jaký je zůstatek, kolika účty disponuje Státní fond kultury atd. Pane náměstku, máte slovo.

 

Náměstek ministra kultury pan Kratochvíl: Pane předsedo, doufám, že ve shodě s tím, jak jste na začátku naznačil, samozřejmě nepůjde o to, abych tady předložil konkrétní přehled všech výdajů, které byly s projektem on-line loterie. To doufám ode mne neočekáváte. Mohu vám jen říci tolik, že v podstatě předpoklady, které byly v projektu, co se týče pořizovacích nákladů, byly naplněny. Jediný rozdíl, který je, je rozdíl ve clu a v dani z přidané hodnoty u některých částí loterijního systému, které jsme pořizovaly. Tento rozdíl činí řádově 30 mil. Kč. Účet samozřejmě má státní fond jeden svůj vlastní a jeden loterijní. Tolik vše, co bych vám v úvodu mohl říci.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Budeme tedy pokračovat v rozpravě. Dovolil bych si rozpravu k této věci začít sám.

Řekl jste podstatnou informaci, že Státní fond kultury disponuje dvěma účty - je to běžný účet Státního fondu kultury u České národní banky a účet, který je nazýván loterijní. V této věci tak, jak jsem napsal v dopise panu ministrovi, jsem obdržel výpis plateb z běžného účtu Státního fondu kultury a chtěl bych se zeptat na několik věcí. Z výpisu je patrné, že byly prováděny platby nejrůznějších věcí. Protože

z běžného účtu se nedá vyčíst úroveň hospodaření, je to skutečně jen přehled pohybu na účtu, rád bych se zeptal na tyto věci:

Běžný účet je veden - alespoň výpis, jehož kopii jsem dostal - začíná dnem 19.7.1993, kdy Komerční banka přistavila - cituji "přistavila 87 milionů korun" na účet a pak následují různé platby. Když jsme si posčítali některé položky z běžného účtu, skutečně od 19.7. poskytla Komerční banka na tento účet 35O mil. Kč. Z tohoto účtu na nejrůznější účely bylo placeno. Kromě toho bylo placeno nejen na loterijní účet nejdříve 6 mil., potom 5 mil., což je pochopitelné jako záloha na provoz do začátku lotynky, ale byly placeny na další účty firmy KJD částky, které celkově tvoří sumu 5O mil. Kč. Z tohoto podkladu samozřejmě nevyplývá, k jakému účelu bylo použito těchto 50 mil. Kč, které byly vzaty jako úvěr od Komerční banky. Proto tedy moje první laická otázka je, jakým způsobem a kde je podchyceno, jak bylo nakládáno s těmito 50 miliony, které jsou charakterizovány někdy jako záloha firmě KJD, někdy jako úvěr KJD, někdy je to pojmenováno "půjčka za květen 9 mil. a něco" atd. Jako laikovi mi není jasné, proč 50 mil. proběhlo několika účty obstaravatelské firmy. A tedy co v globále, za jakým účelem těch 50 mil. účty obstaravatelské firmy proběhlo. Omlouvám se, jestli je to příliš laická a diletantská otázka, ale po přečtení výpisu z běžného účtu to byla první věc, která mě napadla. Nemá smysl se tím tady zabývat do detailu a tázat se na platby třeba v sumě 700 tisíc soukromé osobě za projekty, studie, autorský dozor atd. Myslím, že ami není důstojné parlamentního výboru v tuto chvíli, aby se tázal, jestli vybavení nábytkem za 5,4 milionu je přiměřené atd. To bych nechal na jindy. Měl bych pouze tuto základní otázku - za jakým účelem na různé účty, kde je označen jako příjemce firma KJD, byly poskytovány tyto částky ve výši 50 mil. korun. A jestli je to právně správné, že obstaravatelské firmě je poskytován takový úvěr a za jakým účelem.

Rozprava je otevřena. Kdo dále z kolegů a kolegyň se chce tázat. Kolega Soural, má slovo.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Domníval jsem se, že teď bude pan ministr reagovat na naše otázky. Pokud se mám zapojit do rozpravy, tak trochu jiným způsobem než jste možná očekával, pane předsedo. Jedná se mi o to, že určité zkušenosti z dosavadní rozpravy za námi jsou a možná že by nebylo špatné je trochu zhodnotit. Můj názor je aspoň takový, že pokud slyším dotazy takového typu, jako před chvílí, je mi stále více zřejmé, že se výbor náš i jiné výbory mohou dostat do poněkud prekérní situace, pokud budou chtít zjišťovat skutečné náležitosti a souvislosti.

Stejně tak chci připomenout, a pan ministr se o tom zmínil, že existuje skupina 67 poslanců, kteří navrhují, aby příští zasedání Parlamentu ČR - Poslanecké sněmovny přijalo jejich návrh na zřízení vyšetřovací komise pro tento případ z důvodů, které nakonec už z rozpravy vyplývají. Řada otázek je mimo rámec a schopnosti parlamentních výborů a ty nemají ani nástroje tyto skutečnosti zjišťovat.

V podstatě chci navrhnout, aniž bych chtěl předbíhat událostem a průběhu, že by naše jednání mohlo směřovat k tomu výsledku, že by se výbor ve svém usnesení obrátil na Poslaneckou sněmovnu s doporučením, aby návrh 67 poslanců (možná jich je více, ale vím o 67) podpořila a schválila. Tím vznikne situace, kdy příslušná vyšetřovací komise by mohla využívat odborníků jak z oblasti financí, tak z oblastí, které souvisejí s právními kroky atd. Zřejmě by to posunulo věc k nějakému efektu a současně k řešení.

Nechci předbíhat, ale myslím, že tento typ otázek a skutečností svědčí o tom, že by ten krok nebyl zrovna vhodný. Pokud se bude přijímat usnesení, apeloval bych velice na své kolegy, aby zvažovali variantu, že bychom doporučili Poslanecké sněmovně souhlasit s návrhem, který skupina 67 poslanců prezentuje. Děkuji,

 

Poslanec František Kozel: I když vaše vystoupení, pane kolego, směřuje úplně někam jinam, než co právě projednáváme, rozumím tomu tak, že je to návrh na usnesení na závěr.

Hlásí se kolegyně Pavlíková, doufám, že ke stejné věci.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Chci navázat na slova pana poslance Sourala. Nechtěla bych v žádném případě vetovat jeho návrh. Jenom chci připomenout to, co tady zaznělo při dopoledním projednávání. Zvlášť chci připomenout slova pana poslance Wagnera. Měla jsem zato, že tím, že se setkal návrh s obecně kladným přikývnutím, nebudeme směřovat své odpolední jednání až k takovým závěrům, ale spíš k tomu, aby jak výbor hospodářský, tak náš měl možnost se seznámit s materiály, které jsme si vlastně souhlasem s požadavky pana poslance Wagnera vyžádali i my.

 

Poslanec František Kozel: Jestliže nejsou další dotazy, nikdo další se nehlásí, pane náměstku, máte slovo.

 

Náměstek ministra kultury pan Kratochvíl: Navázal bych na to, co jsem řekl v úvodu. Mám takový pocit, že jsme se dostali už zase do oblasti, kterou jste sám na začátku charakterizoval, že je vlastně doménou Nejvyššího kontrolního úřadu. Lépe řečeno, jeho prověrky. Totiž teď se dostáváte k běžnému hospodaření státního fondu. Řekl jste, že se bude posuzovat něco, co by jinak Nejvyšší kontrolní úřad nemohl nebo spíše nemusel posuzovat. Jsou to speciálně věci, které posuzovat bude - jestli byly provedeny platby takové a takové, jestli bylo hospodárně nakládáno s majetkem ve vlastnictví státu, byť byl spravován Státním fondem kultury. Na programu byly otázky České lotynky. Jestli po mne chcete odpovědi tohoto typu, proč se platilo někomu za posuzování něčeho, mohl bych odpovědět: Jistě, samozřejmě, protože jestliže se prováděla úprava domu pro loterijní účely, asi někdo musel provádět jakýsi technický dozor, protože nelze očekávat, že technický dozor bude provádět ministerstvo samo. Nebo lépe řečeno státní fond, jehož je ministerstvo správcem. Toto jsme byli samozřejmě schopni dokládat, pokud by si to výbor nebo vyšetřovací komise sněmovny vyžádala.

Domnívám se, že toto je typicky (nesrozumitelné slovo - úkol, pramen?) Nejvyššího kontrolního úřadu. V obecné poloze, jestli byly provedeny některé platby KJD, to vyplývá ze smlouvy, protože smlouva o obstarávání říká o tom, že některé platby jdou jménem fondu na jeho účet, některé jdou samozřejmě trochu jinak, protože loterijní náklady jsou různého druhu. Takže samozřejmě můžeme dokladovat, na co byly jednotlivé platby určeny, použity. Nebudu to tady - to říkám zodpovědně -říkat, protože k tomu nejsem připraven, abych vám takové otázky zodpověděl. Mohu být, jestliže si to vyžádáte, příště. Nemám veškeré účetní operace. Tolik jako odpověď. Shrnu tím, že pokud byla provedena platba na účet KJD, nebyla to ani žádná provize, ani něco jiného, byly to skutečně prostředky použité na pořízení loterijního systému. Na něco, co je ve vlastnictví státu, nebo na něco, některé činnosti, které pro tu vlastní loterii bylo nutno obstarat.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Nevyjádřil jsem se dostatečně přesně. Neočekávám - a asi nikdo tady - že nám budete zdůvodňovat a vysvětlovat jednotlivé položky. Můj dotaz směřoval k tomu, jestliže projde účty obstaravetslké firmy sedmina úvěru, je celkem legitimní, že se výbor táže, jakým způsobem tyto peníze jsou vyúčtovávány, kde je možné se dobrat jejich použití. Protože bylo řečeno, že úvěr byl poskytnut, je svým způsobem specifikován a že jeho prostředky mohou být používány ne k libovolným účelům.

A proto tedy svoji otázku přeformuluji. Netáži se po jednotlivých platbách. Táži se - a omlouvám se, že se táži jako laik - jakým způsobem tedy je zpětně informován Státní fond kultury o tom, jak s těmi penězi bylo naloženo. Mělo by to být v nějaké účetní knize. Nechci se míchat do práce Nejvyššímu kontrolnímu úřadu ani v nejmenším, ale v principu bych chtěl vědět, jakým způsobem tyto peníze proudí a jakým způsobem je zpětně Státní fond kultury informován, co se s těmi penězi stalo.

Ještě byla přihlášena kolegyně Pavlíková.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Omlouvám se, že se zeptám na něco, co bych zřejmě mohla vědět, kdybych pečlivěji sledovala tisk. Ale nejsem si jista, jestli bych se to tam dočetla. Zajímalo by mě, jestli Nejvyšší kontrolní úřad už zahájil kontrolu nebo ji pouze zařadil na program těch, které bude provádět. Přiznávám, že to nevím a velmi by mne to zajímalo. A pokud kontrola už byla zahájena, tak kdy. A pokud ne, tak kdy bude.

 

Poslanec František Kozel: Ano. Pan poslanec Wagner.

 

Poslanec Jozef Wagner: Kolegové a kolegyně, včera jsme měli v rozpočtovém výboru pana prezidenta NKÚ a přislíbil, že se pokusí během října udělat co nejvíce, ale samozřejmě nemůže nikdy říci dopředu, kdy skončí. Ale budou se snažit nasadit na to tolik lidí, aby se to stihlo co nejdříve.

 

Poslanec František Kozel: Pane náměstku, máte slovo.

 

Náměstek ministra kultury pan Kratochvíl: Odpověděl bych v tom smyslu, že minulý týden byla předána potřebná pověření a do konce tohoto týdne odevzdáváme již první část dokladů, které si kontrolní skupina vyžádala. Čili kontrola již probíhá.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Přesto se omlouvám, jestli jako laikovi by mi mohlo být vysvětleno, kde se lze dozvědět, k jakému účelu byly použity prostředky, které jsou zde zmíněny.

 

Náměstek Kratochvíl: Samozřejmě Ministerstvo kultury jako správce má svůj specializovaný útvar, který se zabývá správou státních fondů, čili toto oddělení spolu s naším oddělením a účtárna je samozřejmě vybaveno příslušnými doklady. Příslušné oddělení je v neustálém styku s obstaravatelem a obstaravatel dostává měsíční výkazy, čili je to běžná praxe, běžná kontrola v rámci smluvního vztahu. Takže doklady jsou u nás na ministerstvu a je to něco, co bych nazval běžným pracovním pořádkem. Je to možné samozřejmě získat. Kontrola se provádí vždy na účelovost. Jestli někdy by byla porušena, z toho samozřejmě vyvozujeme příslušné sankce. Příslušné sankce? -zjednání nápravy prostě.

 

Poslanec František Kozel: Ano, děkuji. Paní poslankyně Nováková.

 

Poslankyně Eva Nováková: Nemám teď konkrétní dotaz k žádným položkám, ale vzhledem k tomu, že tady pan kolega Soural přednesl určitý návrh, jak by se v dané situaci mělo postupovat, dovolila bych si vznést také určitý návrh. A sice zatím náš výbor vychází pouze z několika málo materiálů a jak je vidět, jsou to materiály, které řadu kolegů neuspokojují. Připadlo mi v tuto chvíli dosti troufalé, že na základě tohoto a ad hoc třeba dotazovaných položek, které samozřejmě v různých souvislostech možná nedají komplexní obraz o celé záležitosti, že bychom měli dát příležitost i ministerstvu.

Věřím, že ministerstvo, jak jsme už i z úst pana ministra slyšeli, podniklo řadu kroků, aby se tento problém vyřešil. Připadá mi, že se snažíme v tuto chvíli vyřešit něco, co v našich silách třeba úplně není. Informace máme jenom to, co tady máme. A to podle mne nevnáší dostatečně objektivní vhled do celé záležitosti. Například nám chybí vlastně celá situace ohledně toho, jak se měly věci při sjednávání smluv atd. Docela bych přivítala, kdyby se ministerstvo mohlo k celé situaci solidně vyjádřit, protože čerpání ... (konec strany B 2. magnetofonové kazety).

 

(pokračuje Trigrid)

 

To je delší proces a to je taková ta historická část toho. Jak vidíte, nechávám mluvit svého náměstka. Já si nemyji ruce, já jsem u toho nebyl. Ale to, jak se to pokoušíme vyřešit, to si dovolím vám říci, až nadejde ta správná chvíle.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji, pane ministře. Nikdo další není přihlášen kromě mne do rozpravy. Já jsem dalek toho, abych chtěl činit závěry z výpisu z běžného účtu. To nedává dostatečně komplexní obrázek o tom, jak si Státní fond kultury stojí. Samozřejmě, že toto jednání si také neklade za cíl dospět k definitivnímu poznání a vyřešení celé záležitosti. Toto jednání má - dovolím si citovat pana ministra Piťhu - ohmatat terén a zjistit, jaký je stav a teprve na konci jednání se rozhodnout, co náš výbor hodlá v této věci dělat. Myslím, že je celkem zřejmé, že si budeme muset buď my nebo výbor rozpočtový, případně oba výbory společně, vyžádat celou řadu dalších informací, řadu dalších podkladů, ale to dnešní jedání má právě udělat první sondu a zjistit, co vlastně je nejasné a co máme dále žádat.

Proto bych, i když chápu váš návrh jako návrh procedurální a nechám o něm hlasovat, velmi nedoporučoval, abychom jednání nyní přerušili. Rozuměl jsem tomu tak, že máte na mysli tu část jednání, kterou jsme nazvali čerpání úvěru. Nebo jste měla na mysli celý bod, tak jak jej od rána projednáváme? Rád bych si ujasnil, o čem mám případně dát hlasovat.

 

Poslankyně Eva Nováková: Poté, co pan ministr řekl, že má již připraven jistý návrh dalšího postupu ministerstva, tak samozřejmě se situace mění. Myslím, že to bude pro výbor velmi důležité v dalším rozhodování o tom, jaké event. usnesení a další kroky bude chtít výbor učinit. Takže v tuto chvíli stahuji svůj návrh a vyčkáme toho, co řekne pan ministr.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Jestli mohu částečně shrnout jednání, které jsme pracovně nazvali čerpání úvěru, tak zjišťuji, že nemáme dostatečné podklady, že z pouhého výpisu běžného účtu si nelze udělat celkový obrázek o situaci, a proto budeme potom zvažovat usnesení nebo jinou formu, jak si vyžádat další podklady pro další jednání výboru. Mohu takto shrnout zhruba tuto část jednání? Pane náměstku?

 

Pan náměstek Kratochvíl: Já jsem tomu dobře porozuměl, ale v podstatě jen při té příležitosti konstatuji, že to vlastně byl i závěr toho druhého bodu, protože co se týče úvěru - tak se jmenoval druhý bod - tak vlastně jak garanční výbor, tak rozpočtový si vyžádal další doklady, které dosud neměl. Např. úvěrové smlouvy, jak jste sám řekl, nebyly předloženy. A jestliže jdu dál, tak k prvnímu bodu se vycházelo z těch podkladů, které jste si vyžádal. Já jsem tady řekl, že existuje řada dalších dokladů, které celý problém ozřejmují. Jen to říkám v této souvislosti, že samozřejmě my jsme schopni poskytnout řadu dalších dokladů, které by jistě přispěly k ozřejmení jednotlivých projednávaných otázek. Přitom se vždy bude jednat o tu historii nebo řekněme o vznik a přípravu loterie. My jsme se domnívali, že se spíš bude jednat o tu budoucnost, že stav je takový, že projekt nebo skutečnost je rozdílná od toho projektu. To samozřejmě má značné důsledky. V této chvíli je řekl bych důležitější budoucnost a ta minulost je samozřejmě i procesně velmi náročná a my jsme připraveni doplnit řadu dalších dokladů, abychom mohli tuto věc kvalifikovaně posoudit.

 

Poslanec František Kozel: Myslím, že zde není sporu a námitek, a proto doporučuji přistoupit k další části, kterou jsme si pracovně nazvali "bilance České lotynky a perspektiva splácení úvěru". Pokud nikdo z členů výboru nemá námitky, abychom pokračovali dál, otevírám tuto část, která by měla výboru ozřejmit, jaké jsou dosud výsledky ČL, jakým způsobem jsou spláceny úroky úvěru, příp. jak je nebo bude splácen úvěr a tedy perspektiva lotynky do budoucna. Nemyslím, že je historie pryč a že se tím nebudeme zabývat. Naopak je třeba poznat vývoj, kterým se dospělo do současného stavu, abychom se v tom současném stavu mohli dostatečně zorientovat. Takže mohu požádat, pane náměstku, o vstup do této části jednání? Máte slovo.

 

Pan náměstek Kratochvíl: Já to své předchozí vystoupení jsem nemyslel tak, že by se neměla poznat historie, naopak jsem právě chtěl přispět k tomu, aby se poznala, tzn. aby se poznal skutečný stav věcí tenkrát. Takže zdaleka bych nechtěl nějakým způsobem to odkládat.

Současný stav, jak už bylo řečeno, není totožný s představou projektu. Tady bylo několikrát řečeno, že projekt počítal s minimálním obratem 1 mld Kč, v současné době je obrat 1 mil. Kč denně. Z toho vypočtete, kolik by byl roční obrat. Pravda je, že je zaváděcí období. Důvody jsem tady říkal, nebudu se o tom dál šířit. Pokud by to takto šlo dál, nemohli bychom dostát závazkům, které máme především z té úvěrové smlouvy. Proto správce státního fondu, ale myslím, že i rada se touto situací zabývali a předpokládáme určitá opatření. Nejdříve bych řekl ta technická, která nemohou nějak zásadně změnit současný stav.

Technická opatření znamenají snižování nákladů, zavádění dalších inovací her atd. atd. To jsou věci, které přinášejí na jedné straně mírné zvýšení příjmů, na druhé straně mírné zvýšení nákladů. Toto všechno se dělá průběžně a nevím, co bych k tomu dál řekl. Zásadnější věci, o nichž zřejmě bude hovořit sám pan ministr, jsme mnohokrát diskutovali jak ve vedení ministerstva, tak s radou, tak s výkonným provozovatelem. Znovu říkám výkonným provozovatelem, protože provozovatelem je sám fond. Ten má to pověření, ten má to povolení. Firma K.J.D. je jen obstaravatelem určitých služeb. Takže v podstatě to, o čem budeme hovořit, by mohlo směřovat k řešení situace, která - pokud by takto trvala dál - je samozřejmě neúnosná, o tom není sporu. Současné výnosy jsou v takovém rozporu s původním záměrem, že bychom nebyli schopni splácet úvěr. Tolik na úvod.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Pan dr. Šoltéz se vyjádří za radu státního fondu.

 

Pan dr. Šoltéz: Vyjádřil bych se trochu ze širšího hlediska, nechci říkat jménem rady, spíše jménem svým, protože to, co budu říkat, není usnesení rady Státního fondu kultury, ale myslím, že vystihuje názor většiny nebo téměř všech jejích členů.

Jsme v situaci, kdy řešíme problém, který vznikl velice dávno a který nevznikl na Ministerstvu kultury ani u osoby konkrétní, třeba pana náměstka Kratochvíla nebo někoho jiného, ale který vznikl na půdě tehdejšího parlamentu. Tehdy byl přijat zákon zcela impotentní zákon, který by se možná hodil jako pasáž obchodního zákoníku někam mezi ustanovení o různých obchodních společnostech, ale který má se zákonem o státním fondu kultury společný snad jen název. Přijal se zákon, který leccos umožňuje a vymezuje určité mantinely, což je jistá charakteristika zákona, ale přijal se zákon, který zcela zásadně neplní to prioritní, co by měl plnit zákon o jakémkoli fondu, tzn. neřeší jeho zdrojovou část. Fond je - ať už je státní, nestátní, investiční, neinvestiční apod. - v tomto slova smyslu majetek a je třeba si říci, že toto bylo zcela opomenuto. Takže zatímco u jiných fondů, i schválených tímto nebo předchozím parlamentem, jako je FNM a pozemkový a garanční atd., byla vždycky tato zásada nějakým způsobem akceptována, buď tam byly převedeny hotové peníze nebo akcie nebo nemovitý majetek apod., nebo některá práva (viz Fond kinematografie, ta koruna ke každému lístku), tak Státnímu fondu kultury nebylo do vínku dáno nic, žádný majetek, žádná práva, pouze možnosti. Tím pádem se dosáhlo toho, že místo státního fondu byl uzákoněn v podstatě podnikatelský subjekt.

Nyní nastal hlavní zádrhel celého procesu, že do čela podnikatelského subjektu, který byl asi schválen nechtěně, protože si všichni mysleli, že schvalují státní fond, byl postaven státní úředník, ministr kultury, resp. Ministerstvo kultury. Tady je zásadní problém, že státní ministerští úředníci nemohou spravovat podnikatelský subjekt. Důvodů je celá řada, nebudu je tady říkat, ale troufám si tvrdit svým jménem jako člověka, který tři a půl roku se zabýval a pracoval v instituci, která na český trh zavedla fondy a je dnes největší investiční společností tady, a člověka, který stál u jejího začátku a stál v top-managementu této firmy, tak si troufám tvrdit, že to je tak, že státní úředník nemůže spravovat, protože u něj mj. - řeknu honem jeden dva příklady - dochází k základním rozdílům v jeho motivaci. Všimněme si některých vystoupení, ale neberte to jako kritiku, berte to jako fakta, třeba současného správce, který má na krku dluh 350 - 400 mil., v ruce čtyři nemovitosti a tito lidé vám řeknou, že ty nemovitosti použijí tak, že jednu dají třeba Památníku národního písemnictví, v druhé zřídí galerii a třetí dají nevím komu. Přece takto se nemůže chovat podnikatel. Když mám dluhy, nemohu si hrát na dobrodince. Samozřejmě ministr a jeho úředníci se chovají zcela správně z hlediska ministra a ministerských úředníků, protože řeší své problémy, které jim ukládá zákon, parlament, správní řád apod. Ale neřeší tím problémy Státního fondu kultury. Tito lidé se dostali ne svojí vinou do schizofrenní situace, ve které jsou, a oni sami to i mnohokrát přiznávají, alespoň nám na radě, a nevědí, jak z toho.

Tudíž jestliže tady vznikl takový divný zákon, nastala jistá patová situace, kdy buď tito státní úředníci a jmenovitě např. pan náměstek Kratochvíl, mohli dělat to, co možná měli dělat, tzn. nic a bylo by všechno v pořádku, protože by nic nezkazili. Ale já se obávám, že titíž, kteří dnes tady těmto lidem nadávají, co všechno provedli za zločiny, tak titíž lidé by jim nadávali za to, že se nic neděje a proč fond je, k čemu je atd. Takže tady by byla vyvinuta určitá snaha, která zákonitě, ne ze zákona, ale zákonitě musela dopadnout špatně a špatně dopadla.

Takže souhlasím, a asi je správné, že tam bude řádit NKÚ. Jestli někdo potřebuje obhájit, proč bere svůj plat, ať si zřídí ještě další vyšetřovací komisi, ale důležité v dnešní době je pochopit, kde je jádro problému a to začít řešit. My jsme na minulém takovémto sedánku si řekli, že jádro je v tom, že zákon je špatný a měl by se radikálně předělat, změnit a tyto věci vyjasnit. Na tom se pracuje a nezbývá mi než - a to snad řeknu oficiální stanovisko rady - vyzvat všechny, tzn. jak Ministerstvo kultury, které bude zřejmě předkladatelem, tak dejme tomu i členy, kteří jsou zapojeni v té komisi, aby urychlili práci na tomto zákoně, aby se buď zrušil v té podobě, v jaké je, nebo aby se dostal do podoby funkceschopné. Ale to je zase záležitost na trochu dlouhé lokte.

To, co je potřeba udělat hned, jsou dva jiné kroky. Za prvé parlament by měl napravit nebo snažit se napravit svou chybu, protože to je skutečně i ostuda parlamentu, a tomu fondu už konečně něco dát do vínku, pokusit se ho také sanovat. Buď ho zrušíme, tudíž je potřeba do něj dát tu půlmiliardu, aby se to usanovalo, anebo se smíříte s tím, že budovy budou prodány. Také proč ne, vždyť nakonec měly být privatizovány jako majetek státního podniku. Nevím, proč se dnes někdo strašně diví, že ty budovy by měly být soukromé? Tady je spousta hezčích domů, které jsou v soukromých rukách a nikdo se tomu nediví a najednou takový poprask. Proč? Takže buď se to prodá, uhradí se dluhy a zbytek se zamázne ze státního rozpočtu. Nebo se tomuto fondu dá nějaká šance a něco se mu dá, ta částka by mohla být menší - stačila by možná třetinová, pětinová, poloviční - a byla by použita ke skutečné sanaci. To je jedna věc a to musíte udělat vy tady.

Druhá věc je, že by ministerstvo, které opět je v patové situaci, protože zákon říká, že ministerstvo vykonává správu a je to spráce výlučný, což by bylo dobré u redistribučního fondu, ale ne u tohoto typu fondu, že by mělo vyhlásit výběrové řízení nebo určit nebo najít opravdového správce. To, co se tam dnes děje, není spravování fondu. Takže najít správce, který musí mít dostatečné pravomoce, aby se mohl bránit infiltraci těch názorů nepodnikatelských. Musí to být správce, který bude mít své pravomoci a který, jestliže dnes je dluh, tak tu Černou matku pronajme arabské bance, která mi za to dá nějaké prachy a nebudu si hrát na to, že tam budu dělat galerii. Toto si musíme uvědomit a říci. Já jsem ve výhodě proti státním úředníkům, že to mohu říci takto na plnou pusu. Proto to takto říkám. Najděme takového správce, vyhlašme buď konkurs nebo ho jmenujme nebo něco, který toto udělá a pokusme se udělat sanační program. To je asi všechno, co jsem chtěl říci.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Děkuji za upřímnost, která mohla být pro některé šokující, pro některé právě tou vítanou pravdou. Máme otevřenou rozpravu, prosím kolegy, aby se vyjádřili.

 

Poslanec Jozef Wagner: Zástupce fondu mě přesvědčil, že je potřeba otevřít problém ekonomicky a přes rozsah toho, co je předmětem jednání v tomto výboru. Ten trh, na kterém se má lotynka pohybovat, je trhem, na kterém se před nějakým časem pohybovala jen Sazka. Někdo rozhodl, že se na něm může pohybovat ještě Lotynka a teď rozhodl, že se bude pohybovat ještě Bingo a na tomtéž trhu je Státní loterie. Nějaký průzkum tvrdil, že zhruba 18 % obyvatel sází pravidelně a řádově něco pod 40 % občas. Tím je dáno, co je k mání. Ministerstvo financí, které má jménem státu tuto politiku podle příslušného zákona provádět, rozšířilo okruh těch, kteří na tom trhu mohou fungovat v domnění, že konkurence je na místě. Konkurence nemůže zvýšit rozsah zájmu těch, kteří sázet chtějí, ale může zvýšit jedno - a to zvýšila náležitě - a to je náklady na organizování sázek. Takže ty náklady poutají v podstatě to, co by mohlo být příjmem státního rozpočtu, fondů, něčeho, o čem by zákon rozhodl. Takže vina, nesporná, zřejmá a stoprocentní je na Ministerstvu financí ČR a na nikom jiném. Neplní povinnosti ze zákona, neuskutečnilo patřičnou ekonomickou úvahu, kterou mělo udělat předtím, než povolovalo dál, a ponechávám mimo tuto úvahu spory o to, jestli výklad zákona o loteriích je ten či onen. To už tady bylo zmíněno. Myslím, že právní zástupce provozovatele lotynky namítal, že zákon je vykládám Ministerstvem financí špatně. Ať je vykládán jakkoli, ten trh prostě neunese tolik organizátorů sázek a Ministerstvo financí má vnímat realitu. Možná, že v různých fázích vývoje ji vnímalo jinak a že ji vnímali jinak i lidé, kteří za jednotlivé subjekty organizující sázky jednali. A tehdy na počátku mohli být přesvědčeni, že oni budou výlučným organizátorem. To se tak mohlo jevit. Z toho vyplynuly kalkulace o miliardovém příjmu a teď ten příjem prostě není. Je na místě, aby vady, které Ministerstvo financí zavinilo, též pomohlo odstranit.

To, co jsem teď tady řekl, tak zhruba v této logice jsem informoval rozpočtový výbor a měl jsem pocit, že kolegové z rozpočtového výboru, a především pan předseda Ježek, by tento výklad akceptovali.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Nikdo další k této části rozpravy není přihlášen, takže já se táži pana ministra, pana náměstka, pana Šoltéze, jestli se chtějí k tomu vyjádřit nebo nikoli? Nikoliv. Tudíž bychom měli dospět ke druhé části třetího bodu, tj. perspektiva splácení úvěru. Nevím, kdo se ujme slova k této věci. Je to na vás, pane ministře.

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Pane předsedo, dámy a pánové, nebude to delší než 6 minut nebo 7 minut, ale ty potřebuji. Především ještě k historii a k procesu přešetření, co se vlastně stalo, co bylo dřív, co bylo později atd. Už jsem tady, myslím, říkal vám, ale říkám to veřejně, že se nesluší a nehodí - a já bych to nikdy neudělal - abych jakkoliv pronášel soudy nebo nějaké závěry z činnosti svých předchůdců. Nemám na to právo. Samozřejmě, že mám svůj názor na to, jak vznikl Státní fond kultury, rozhodnutí o Lotynce. Mám ho. Nechám si ho v této chvíli pro sebe, protože by to k ničemu nevedlo. Jen to bych řekl, že bych před podpisem takovéto pověřovací smlouvy velice váhal.

Pokud jde o kontrolu, ano, ta bude probíhat na všech rovinách. Rozumím tomu velmi dobře, co říkal pan dr. Šoltéz, ale právě rozdíl je, že my jsme státní úředníci, spravujeme státní peníze poplatníků a z toho plyne naše zásadní povinnost. Jinak bychom tu neseděli anebo bychom byli vyhozeni. Takže ano, všechno je otevřeno. Bylo řečeno, že pracovníci, přípravný tým NKÚ začíná už pracovat a dokonce se zdá, že to nebude tak dlouho trvat, jak se původně myslelo. Naše ministerstvo má samozřejmě svůj nezávislý kontrolní útvar, který vede pan dr. Kolář a někdo mi řekl, že jsme měli i ten pověřit interní kontrolou. Zatím jsem to neudělal proto, poněvadž by se asi řeklo - když něco ministerstvo přešetřuje, to asi nebude moc věrohodné. Ale mohu to kdykoliv na požádání udělat. Zatím přešetřují jiné problémy v jiných příspěvkových organizacích. Tolik k této historii.

Nyní k budoucnosti. Na ministerstvu jsme opravdu jednali - a dr. Šoltéz to potvrdí - celé desítky hodin, co dál. Na rozlitým mlékem máme už jen hadr, jak to utřít. Co s tím udělat? Dospěli jsme k závěru, že máme před sebou jako ministerstvo vůči vládě a parlamentu tři alternativy. Říkáme, že jsou to jediné, ale zatím tyto tři se nám zdají být schůdné nebo aspoň srozumitelné.

První: vložit Českou lotynku takříkajíc za provozu do společného podniku se silným partnerem, případně i zahraničním. Víte asi, na co narážím. To je možnost, že by společnost, která je provozním činitelem v této věci, to znamená K.J.D. získala takového zahraničního investora, který by umožnil Lotynce pokračovat. Vyslechli jsme

pana dr. Havlíka, poptali jsme se ve Francii, jak to je a dali jsme panu dr. Havlíkovi a jeho spolupracovníkům do konce tohoto měsíce, aby prokázali, že to je úmysl vážný, o jaké sumy jde, v jaké podobě atd. Zároveň jsme požádali, jak víte asi z tisku, hlavního věřitele - Komerční banku, aby průběžně také zkoumala serióznost tohoto návrhu. Jde o 14 dnů.

 

Druhá alternativa, která se nám zdá být rozumná, prodat fungující loterii tak, jak běží, to znamená za provozu, v soutěži.

Třetí - zrušit Českou lotynku a prodat ji mimo provoz, to znamená barák v Libni, všechny přístroje, které tam stojí. Prodat to a skončit.

Rád bych od vás slyšel, dámy a pánové, jestli jsou nějaké jiné alternativy, než tyto a můžeme je ještě trochu zpřesnit. Jisté je, že pro jednu z těchto tří alternativ se budeme muset brzy rozhodnout podle toho - a to je podstatné - jak v největší míře bude možné splnit závazky z úvěrové smlouvy, čili splatit co nejdřív co nejvíc z 380 mil. korun, buď najednou nebo po nějakých splátkách. Zároveň budeme pokračovat v jednání s Komerční bankou jako zástavním věřitelem a ze stanovisek Komerční banky - a to už také prošlo tiskem z poslední doby - jednoznačně vyplývá, že nehodlá tlačit na pilu, že nás nehodlá tlačit do rohu jako Ministerstvo kultury, případně Fond, k uspokojení své pohledávky. To je jisté. Tady byla vstřícnost a nejen zde očividná.

Předpokládám, že postupně se brzy rozhodneme pro jednu z těchto nebo jiných alternativ tak, aby to bylo v první polovině října. Já bych to hrozně rád, poněvadž mne to trápí. Zdědil jsem mnoho problémů v tomto ministerstvu, nejsou vlastně žádné nové a já se pokouším podle mých slabých sil je někam dotahnout, dokopat, vyřešit.

V této souvislosti snad je vhodná jiná informace o jiných aktivitách Státního fondu kultury, resp. o majetku, který má, a s jeho nakládáním. Jak už jsme si řekli dopoledne, se Sdružením Signum artis se projednává na jeho návrh zrušení nájemní a správcovské smlouvy Domu u Černé matky boží k 1. 10. 1994. Také jsme řekli, že na Ministerstvu kultury se přikláníme k názoru, že by se tak mohlo stát, že bychom tu nabídku měli realizovat. Už jen proto, že práce na rekonstrukci Domu u Černé matky boží - a jděte se tam podívat, je to moc pěkné - končí v těchto dnech a rekonstruovaný dům může být po kolaudaci, jak bylo ostatně plánováno, odevzdán Muzeu výtvarných umění, dříve Středočeská galerie. Proč? Protože ona někam musí jít. To je ta odpověď. Samozřejmě, že kdybychom to prodali nějaké superbance, musíme také vidět, jaké požadavky mají, co na nás tlačí jiné příspěvkové organizace. Hned k tomu přijdeme. Bylo to pro galerijní účely, bylo to tak plánováno. Vzhledem k obchodům dole a k té hospodě, by z toho mohlo něco být. Je to skvělá adresa. Víc vám nemusím povídat. Dva obchody se tam dají pronajímat za velké peníze. Skutečně také nabídky jsou, pokud již nebyly zčásti realizovány.

Doufám, že zahájení u Černé matky boží nějak obrátíme, že to bude hezké, výstava je krásná. Budou pozváni členové vlády. Rád bych to obrátil v něco dobrého. Barák je krásný. Je to skvěle zrenovované, co se dalo zachránit, se zachránilo. Běžte se tam podívat. Zahájení bude výstavou Jiřího Koláře 18. října.

Pokud jde o Dům U Hybernů, pozor! Předpokládáme - a to je jedna z alternativ, a zdá se nám být účelná - že na rozdíl od Černé matky boží, provozovatel Signum artis bude nadále provozovatelem, ovšem podle nové smlouvy, neboť chceme, aby to fungovalo jako dosud U Hybernů. Jsou tam podivné happeningy a výstavy, ale nese to peníze podle platné smlouvy, ale to můžeme změnit a ty samozřejmě jdou a půjdou ke splácení nákladů rekonstrukce Domu u Černé matky boží.

Dále jsou v majetku Státního fondu kultury ještě dvě nemovitosti - Nostický palác a zámek Dobříš. Jednáme o budoucnosti těchto dvou objektů a teď vás možná překvapím. Chceme dospět k takovému cílovému stavu, který by sice objekty státu zachoval, ale nikoliv ve správě Státního fondu kultury. Proč? Poněvadž - a teď přicházíme k Státnímu fondu kultury a k zákonu o něm - nám se také nelíbí. Mně se nelíbí zoufale, poněvadž, kde nic není, ani smrt nebere. Když toto by se podařilo a lotynka by nebyla - abych to řekl na rovinu - tak Státní fond kultury proč vůbec státní? Ale ze zákona je možné, že by bylo účelné změnit ho na něco jako Český fond kultury a pak tam může být všechno, poněvadž do Státního fondu kultury v cizině např. velké organizace do Státního fondu nic nedají, protože je to státní, atd. To se dá nějak udělat. Nevím.

Přicházím tudíž k poslednímu bodu, a sice, že pracujeme na novele tohoto zákona. Radikálně. Rád bych slyšel od vás, jestli to stojí za to. Poučili mne moji úředníci, že parlament hrozně nerad něco odvolává, co už jednou vynesl.Proč bychom se namáhali s novelou zákona, který možná vlastně nikdo nechce.

Úplně na závěr a tím končím, bych chtěl něco říci o prvním náměstku Kratochvílovi. Už několikrát jsem řekl veřejně, že si ho vážím jako pracovníka seriózního, oddaného, pilného a inteligentního. Bez něho bych se prvního půl roku na ministerstvu těžko vyznal. Jako každý má své specifické vlastnosti. Někdo třeba se do nějaké věci zatne, už s ním nelze hnout. Kdybych mohl a směl citovat ze soukromého dopisu svého předchůdce, tak by bylo vidět, že fatální rozhodnutí bylo dílem obou. Můj předchůdce už k tomu nemá, co říci, ale náměstek Kratochvíl to nese tak, jak to tady bylo víceméně vysvětleno. To neznamená, že se nestaly chyby. Myslím, že v právním posudku druhé firmy je důležitá věta, že zřejmě posuzovaný smluvní dokument byl stranami uzavírán v dobré míře a shodě s konkrétním cílem zajistit rekonstrukci obou objektů při zachování rovnocenného postavení stran. Dobrá vůle tady je. Někdy ovšem - jak říkal starý Masaryk - dobrými úmysly je možno dláždit ulice. Děkuji vám za pozornost.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji panu ministrovi. Tím jsme dospěli k možná už závěrečné části prvního bodu dnešního pořadu. Protože se nám perspektivy České lotynky a perspektivy Státního fondu kultury začínají vzájemně snoubit do podzimních barev nikoliv jásavého charakteru, doporučil bych v tuto chvíli celou záležitost opět trochu strukturovat, to znamená jako poslední věc bych doporučoval zabývat se otázkou Signum artis. Zřejmě je to věc, která je z těch záležitostí nejméně urgentní, i když o tom může být spor. Ne, nejméně urgentní je záležitost řešení novely zákona o Státním fondu kultury nebo jestli zrušit Státní fond kultury a zřídit něco jiného. To je skutečně nejméně urgentní v tuto chvíli. Na druhé místo bych zařadil záležitost, která se týká Signum artis, ale přesto si myslím, že na prvním místě bychom se měli věnovat rozpravě, která se týká České lotynky a tří variant, které zde pan ministr nastínil. K této věci bych otevřel rozpravu.

Jenom pro stručnost i pro sebe bych si dovolil navrhnout označení, že by první varianta byla společný zahraniční podnik, lze to tak charakterizovat, společný podnik, případně se zahraničním partnerem.

Druhá varianta, která je charakterizována jako prodej lotynky ve veřejné soutěži, jestli tomu dobře rozumím, ale za provozu, stále by to běželo dále. U terminálu by stáli zájemci o sázení.

Třetí varianta je ta fatální, to znamená asanace. Samozřejmě, že by bylo možné vymyslet i varianty další, ale ty se zdají být jaksi nejpřiroznější.

Nemám dotazy k variantě asanační. Ta je myslím nejzřejmější a nejjasnější. Vidím největší problém ve variantě první, kde je v zárovce "případná zahraniční účast". Byl bych velice rád, kdyby mi bylo - a výboru předpokládám také - vysvětleno technicky, jak by to bylo provedeno, jakým způsobem, jestli přichází v úvahu varianta, že by zahraniční nebo další partner se spojil s firmou K.J.D., vznikla by nová firma, se kterou by Státní fond kultury uzavřel obstaravatelkou smlouvu, nebo jestli by vstup vypadal tak, že by zahraniční partner poskytl další úvěr Státnímu fondu kultury, pak by mně zajímalo, za jakých podmínek a kladl bych otázku, jestli je únosné, aby Státní fond kultury jakoukoliv další půjčku, jakýkoliv další úvěr bral na svá bedra, neboť v tuto chvíli nemá skutečně nic jiného nežli úvěry. Takže jestli by bylo možno vysvětlit první variantu, jaká je představa, že by bez dalších dluhů provoz nějak dále běžel.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Aby nebyla dlouhá debata, to je poslední stéblo, mám-li to říci na rovinu, které jsme hodili tonoucímu systému, který nyní existuje. Dali jsme tedy prakticky měsíc na to, aby bylo prokázáno, že zahraniční investor opravdu má zájem, jak si to představuje. Víme, kdo je zahraniční investor.Je to jedna z dceřinných organizací francouzského Lota, není to francouzské Loto, to bych vlastně neměl říkat, je to jedno, stejně už se to profláklo. Je to takové gesto, nebo pokus dát panu dr. Havlíkovi a ostatním možnost, jak to ještě zachránit. Jak by to vypadalo, je zbytečné se o tom moc bavit, protože nevíme.

 

Náměstek ministra kultury Kratochvíl: Chtěl bych jen doplnit. Samozřejmě jde nejdříve o zhodnocení loterního trhu. Pan poslanec Wagner zde o tom také hovořil. Čili jde o to, jestli tento trh, jak je dnes veden, takovou možnost skýtá. A to samozřejmě nemůžeme kvalifikovaně posoudit my, nemůže to kvalifikovaně posoudit výkonný provozovatel. Proto vlastně i tato firma provádí toto zhodnocení. Studuje tento trh, protože jak pan dr. Šoltéz řekl, toto jsou byznysmani. To opravdu nejsou státní úředníci, protože to je jenom dceřinná společnost velkého lota. Když to není zajímavé, tak to není zajímavé, a oni to prostě řeknou. Pokud to zajímavé je, pak o tom můžeme hovořit a bavit se o nějakém silném investorovi. A to samozřejmě pak nemusí být ani silný investor.

..... otázku financování. Státní fond - a to se i členové Rady vlastně vyjádřili - nechce, aby se to financovalo z dalších úvěrů poskytnutých Státním fondem. Proto se hovoří o společném podniku. Myslím, že v této chvíli by bylo předčasné, abychom vlastně dál hovořili, protože to na jedné straně znamená - znovu opakuji - dokončit zjišťování trhu, event. zájmy a bonitu partnerů, a za třetí event. financování. To jsou tři věci, které se skutečně projevily, a proto jsme požádali Komerční banku jako samozřejmě nejen největšího věřitele, ale jako banku, která provádí mnoho úvěrových operací a posuzuje bonitu zákazníků, aby posoudila i tady tyto věci. Tam oddělme, ona bude posuzovat .... (výpadek nahrávky).

 

Poslanec PSP František Kozel: ... roku 1990, kde účast zahraničního partnera v těchto loterijních společnostech je poněkud problematická. Jestliže by zahraniční partner měl vstoupit s jakýmsi kapitálem na náš trh, je to - pokud jsem informován - vázáno také na souhlas České národní banky a podobných institucí. Proto mám takový pocit, že první dvě varianty jakoby začínají splývat ve variantu jednu, protože k firmě, která ručí majetkem ve výši řádově 100 tisíc korun, hledat dostatečně silného partnera, který by byl schopen investovat řádově stamilióny, není to vlastně nic jiného než prodej Lotynky silnému partnerovi. Skutečně mám pocit, že se tyto dvě varianty jakoby první dvě velmi sbližují.

 

Náměstek ministra kultury Kratochvíl: My jsme si vědomi toho, co připouští zákon č. 202, ale to neznamená, že partner se zde nemůže nějakým způsobem na tom systému podílet. Vezměte si, jak to funguje v a. s. Sazka. Její on line také není. Je to věc, kterou vlastní úplně někdo jiný a provozuje se to jako leasing. Nevím, pane předsedo, v čem je problém. Zákon skýtá určité možnosti a v jejich rámci by se Státní fond, potažmo výkony, pohyboval. Myslím, že zde je zapotřebí vyčkat minimálně předání studie, což má být v posledním týdnu září, pak se kvalifikovaně - a myslím, že nejen my sami jako správci Státního fondu - budeme rozhodovat.Děkuji.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Je přihlášen pan poslanec Soural, potom poslankyně Pavlíková.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Já jsem se, pane předsedo, hlásil zuřivě ještě, než jste se vsunul, protože jsem měl obavu, že právě se stane to, co se stalo. Nemám v úmyslu, nemám ani chuť tematicky se vyjadřovat k jednotlivým třem variantám řešení, protože přesně tak je třeba zvážit variantu číslo jedna, expertizu atd. atd. Na to nejsme vybaveni, nemáme k tomu podklady, nemáme k tomu vůbec nic. Děkujeme panu ministru za informaci - teď hovořím za nás tři - a bereme na vědomí, že tyto alternativy se objevily na stole a že se zvažují.

Chtěl jsem současně říci, že pokud bychom měli nějakým způsobem posunout se v čase a v rozhodování, bylo by asi žádoucí nějakým způsobem uzavřít tento bod a směřovat jednání k finále. To znamená rozhodnout, jak postupovat, jestli přijmeme atd. O to více, že se poslanci začínají v důsledku toho, že jejich plat není dostatečný atd., ztrácet tam, kde zřejmě zhodnocují své úsilí. Hlásím se až do té části, kde se bude projednávat usnesení a kde mám návrh do usnesení. Děkuji.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Při statistickém šetření bych patřila do skupiny obyvatel, kteří nesázejí. Mně totiž matematika nečinila potíže, takže si dovedu celkem spočítat, jaká je pravděpodobnost, abych i já něco vyhrála. Přesto se mi poněkud příčí představa, že by Česká lotynka měla zaniknout. Nemohu říci, že by mi byla nesympatická. Já ji nehraji, ale docela se mi líbí a připouštím, že by měla existovat. Zvláště po informacích, kdy se dovídáme, že Mates, který byl jedním ze zdrojů financování obnovy kulturních památek, na konci tohoto roku přestane dále fungovat. Hra bude ukončena k 31. prosinci t. r. Tím se objeví na trhu jakési volné místečko, které by Lotynka mohla vyplnit.

Zároveň ale na druhé straně mě poněkud znepokojuje představa, že by Lotynka měla být součástí firmy se zahraniční účastí. Já bych spíš chápala obstaravatelský podnik nebo firmu - či jak to budeme nazývat - která se sama postará a zahraničního partnera si opatří jako svého partnera, ale ne partnera pro Lotynku.

Ale samozřejmě si dovedu představit ještě další aleternativy, které zde nezazněly. Jedna z nich se mi zdá, nevím jestli lákavá jako vhodné řešení, ale jako úvaha dostatečně lákavá. Chtěla bych se proto zeptat, jestli například ministerstvo neuvažovalo i o tom, že by Lotynku nerušilo, ale převedlo ji na dosavadního provozovatele hry Mates, který má dostatečné zkušenosti. Vím, jak je to se Sazkou, kdo a jakým způsobem - naprosto odlišným od Lotynky, technicky odlišným od Lotynky - je systém one line zaveden. Přesto by mě zajímala i tato úvaha.

Jinak mi nezbývá nic jiného než opravdu vyjádřit podporu tomu, co zaznělo z úst pana poslance Wagnera. Poté, co jsem si prostudovala různé materiály, a zejména onu velmi přehlednou tabulku o tom, které hry a kdo je provozuje, si myslím, že k pochybení došlo jak na straně ministerstva kultury při určitých transakcích v souvislosti se vznikem a provozem Státního fondu kultury, tak si ale myslím, že stejná chyba, ne-li větší, se odehrála na ministerstvu financí. Prostým srovnáním povolování jednotlivých her musí i takový laik, jako jsem já, dojít k tomu, že zřejmě ten, kdo povoluje, vycházel z nedostatečně zpracovaného průzkumu trhu, z nedostatečně vyhodnocených možností hraní na území tohoto státu. Že na určitý počet obyvatel je možné zřejmě úspěšně provozovat jenom určitý počet her, nota bene her, které jsou někdy téměř i stejné. Takže viděla bych pochybení nejen na straně jedné, nerada bych, aby ministerstvo kultury bylo pouze to jediné, které zůstane jako "černý petr", na kterého budou všichni ukazovat, že se dopouští omylu. Ale zajímalo by mne velmi moc, je-li i jiná úvaha, že by se Lotynka převedla na jiného tuzemského provozovatele, dejme tomu zkušenějšího. Pokud taková úvaha už se zrodila, za jakých podmínek by bylo možné dosavadní obstaravatelskou smlouvu rušit atd.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Omlouvám se kolegyni Pavlíkové, ale já jsem rozuměl tomu, co navrhuje, tak, že je to vlastně ta druhá varianta. Prodat v soutěži za provozu. Vypsat soutěž na obstaravatele hry Česká lotynka.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Já vnímám pod slovem prodej zřejmě poněkud něco jiného, ale tím, že nejsem ekonom.

 

Poslanec František Kozel: Tím se budou prodávat samozřejmě dluhy. Takto jsem tomu rozuměl, je to přesně ta druhá varianta, ale nerad bych to dále zdržoval, i když začínám mít dojem, že snad poslední člověk, který v této záležitosti nic nezavinil, zemřel asi před 350 lety. Nevadí. Myslím si, že je velice nosná myšlenka, kterou přednesl pan poslanec Soural, že bychom měli pozvolna - možná rychleji - spět k jakémusi - neříkám závěru - ale vyústění. Bylo zde navrhováno, že bychom měli v této věci přijmout usnesení.

Protože jednání bylo poměrně dlouhé, padlo zde poměrně hodně názorů, protože v tuto chvíli náš výbor není usnášení schopný, jestli dobře počítám, tak bych doporučoval, abychom tento bod v tuto chvíli na chvíli přerušili - nevyhlašuji přestávku - projednali druhý bod, který jsme zařadili, tj. bojnický oltář Národní galerie, potom udělat přestávku, během které bychom se mohli ve skupince sejít, pokusit se zformulovat nějaký návrh usnesení, který by stejně mohl být přijat, až bychom byli usnášení schopní, že bychom pana ministra a další zde nezdržovali, aby se mohli věnovat posledním několika málo problémům, které mají k řešení.

Máte námitky proti tomuto postupu? Vidím, že mi nikdo neodporuje. Ještě bychom se měli dohodnout, jaký postoj zaujmeme k námětu, který pan ministr přednesl, a to je záležitost Státního fondu kultury, tedy otázka ano nebo ne. Já bych doporučoval toto řešit na některém z dalších zasedání výboru, až by byla připravena první verze případné novely zákona a případně návrh na to, jak řešit zdroje, které by Státní fond kultury měl prakticky využívat.

Myslím, že poslední věc, kterou bychom se měli zabývat v prvním bodu našeho dnešního pořadu, je záležitost Signum artis a smlouva, která by měla být případně zrušena, nikoliv vypovězena. V této věci už jsem ráno naznačil, že samozřejmě lze od této smlouvy ustoupit, ale má to své důsledky, že musí přijít finanční vypořádání s firmou Konstruktiva. Proto bych vznesl dotaz, jestli byla zvažována i ta varianta, že by se neustoupilo od smlouvy, že by se přistoupilo na vypovězení smlouvy, a nechala se běžet pětiletá výpovědní lhůta, během které by mohla Konstruktiva v té části budovy, kterou rekonstruovala z nájmů, pokrýt peníze, výdaje, které na rekonstrukci vynaložila. Jestli by třeba tato varianta v tuto chvíli nebyla výhodnější pro Státní fond kultury, protože by nekladla okamžitý nárok na placení. Při odstoupení od smlouvy - jak já jsem viděl dopis pana generálního ředitele Suchého - tam bylo vyčísleno, co stála rekonstrukce, co laskavě bude odpuštěno a věnováno na oltář kultury a kolik zbývá ministerstvu kultury, vlastně Státnímu fondu kultury, zaplatit.

Tato varianta mi není nikterak proti mysli až na to, že tato varianta znamená placení na stůl, kdežto varianta pětileté výpovědní lhůty znamená odklad placení a dohodnout se na úhradě až za pět let. Za pět let třeba Státní fond kultury bude již disponovat potřebnou hotovostí. Proto můj dotaz zní, jestli byla zvažována případně i takováto varianta, která by neznamenala odstoupení od smlouvy, pouze její vypovězení a odklad plateb. Protože v platné smlouvě je, že náklady na rekonstrukci Signum Artis získá odpuštěním - omlouvám se za formulaci - nájemného, že nájemné nebude dáváno Státnímu fondu kultury. Mně se zdá osobně být tato varianta schůdnější, že neklade nároky na hotové peníze.

 

Náměstek ministra kultury Kratochvíl: Nechtěl bych samozřejmě zdržovat, ale z toho, co jsme říkali - pan ministr i já - nevyplynulo, že by vypořádání znamenalo okamžité placení. To v žádném případě. Vypořádání by znamenalo rozložení plateb v čase tak, aby se na tom podílely jak výnosy Domu u Černé Matky boží, tak výnosy domu U hybernů. Vlastní techniku nechme v podstatě stranou, jenom jasně se zvažovalo a v tom smyslu se vyjádřili i smluvní partneři, že jsou pro rozložení v čase splátky pohledávky. Takže to je to samé. My jsme předpokládali, že by se - jak říkal pan ministr - domu U hybernů využívalo pro to, aby se to zpětně umořilo samozřejmě jako dluh. To je principiálně stejné.

Zde zazněly rady i doporučení, abychom to nedělali. Řekli jsme, že to zvažujeme samozřejmě v souvislosti se zástavou a úvěrem jako takovým. Odpověď zní - nebude to v žádném případě v jednání tak, aby to byla okamžitá platba. Je to na rozložení v čase. Stačí to tak, pane předsedo?

 

Poslanec František Kozel: Děkuji, ale přesto zde vidím určitý rozdíl. Tak, jak je to navrhováno, rozložení v čase znamená v podstatě převzetí úvěru. Varianta, o které jsem hovořil já, znamená, že úvěr zůstává tomu, kdo si úvěr vzal, tedy Konstruktiva. Podnik Konstruktiva si na základě stále ještě platné smlouvy, protože nebyla vypovězena, byl návrh na její ukončení, může na nájemném svoje náklady získávat zpět. Jinak potom Státní fond kultury musí platit úrok. Nebo to bude chápáno jako bezúročná půjčka? Bude-li z čeho. To je ten podstatný moment. Nebude-li z čeho, tak si Státní fond kultury na splácení tohoto bude muset vzít úvěr, nebo požádat o státní dotaci atd. Pan ministr se hlásil o slovo a neprodleně ho dostává.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Obě alternativy jsou brány v potaz. Máme jich pět.

 

Poslanec František Kozel: V tom případě už nemám dotazy. Myslím si, že i tuto část - nikdo není přihlášen do rozpravy - bychom mohli považovat pro tuto chvíli za projednanou. Měli bychom uvažovat nad návrhem usnesení. Zatím jediný návrh usnesení, který zde zazněl, byl z úst pana poslance Sourala, ale to byl vlastně návrh, který nebyl bezprostředně spojen s tím, co jsme zde řešili.

Jestliže není námitek, pro tento okamžik bych na chvíli přerušil bod 1 a umožnil bych přejít k bodu 2, který máme nazván "Informace ministra kultury ve věci Národní galerie a Bojnického oltáře". Myslím, že někdo navrhoval ještě drobné rozšíření na "Zdroje Státního fondu kultury". Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Měla bych prosbu. Mám dotaz, který trochu souvisí s předchozí kauzou. Uvědomila jsem si, že při slovech, která zazněla, si nejsem jista svými předchozími informacemi.

Chtěla jsem se zeptat, jak je to s Českým muzeem výtvarného umění, onou předchozí Středočeskou galerií. Musí opustit své dosavadní sídlo anebo je v takové situaci, že dostává výpověď? Je to v souvislosti s využitím "Černé Matky boží". Měla jsem za to, že tato galerie má své stálé sídlo, že to bude spíše něco navíc, co obohatí; netvrdím, že by se mi to nelíbilo. (Předsedající F. Kozel: Omlouvám se, ale mám pocit, že jsme už v tom druhém bodu dnešního pořadu.) Ne, ne, to je tak trochu mimo, ale týká se to jednoho z členů, kteří tvoří Signum artis. Kdyby totiž došlo ke zrušení smlouvy, tak se toto muzeum vrací do "Černé Matky boží".

Ze slov, která zazněla, jsem vyrozuměla, že bezprostředně nutně potřebuje střechu nad hlavou, a měla jsem za to, že má svou střechu.

 

Poslanec František Kozel: Prosím, technická pan poslanec Soural.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Pane předsedo, pokud ještě nějakou chvíli bude postup výboru stejný jako doposud, tak my prostě odejdeme, protože tento způsob projednávání je v rozporu se všemi zvyklostmi, nehledě na psaní atd. atd.

 

Poslanec František Kozel: Já jsem se tázal, jsou-li námitky proti způsobu projednávání.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Jsou námitky velmi důrazné, protože jestliže nebudeme volit postup zde obvyklý, dostaneme se do chaotického stavu, kdy si prakticky každý přednáší tematické zaměření jednání tak, jak uzná za vhodné, vstupuje do jednání, jak uzná za vhodné. Závěry, které je vůbec schopen tento výbor alespoň částečně předjednat, protože už projednat není schopen zřejmě vůbec nic, jak vidím, tak se ani to nepodaří. Byl bych nerad, abychom se po osmi hodinách dostali do situace, kdy to bude velmi prekérní pro vás, jako předsedu tohoto výboru, že tu zůstanete sám.

 

Poslanec František Kozel: (Věřím, že paní dr. Havrdová by mě neopustila.) Přesto, já jsem se tázal, jsou-li námitky proti tomuto způsobu projednávání, a v té chvíli, pane kolego, jste námitku nevznesl. Jestliže jsou takto vážné námitky, já je samozřejmě akceptuji, a táži se, jaký postup navrhujete.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Když jsem hovořil ještě v rámci rozpravy, navrhoval jsem, že jakmile tento bod bude nějakým způsobem ukončen, když uzavřete rozpravu, projedná se návrh usnesení a půjde se dál.

Návrh zněl zcela jednoznačně. Uzavřít bod 1, přednést návrh na usnesení. Předpokládám, že se bude moci odhlasovat až na příštím výboru, a postoupit k dalšímu bodu druhému a třetímu, kdy vyslechneme informace atd.

Jinak by to mohlo skončit naprostým rozkladem jednání. To nevyhrožuji, pouze konstatuji, jaká je tendence.

 

Poslanec František Kozel: Nedovolil bych si tomu rozumět tak, že tady někomu vyhrožujete. Procedurální východisko vidím v tom, že se táži, kdo další chce navrhnout usnesení k bodu 1, který jsme dnes začali projednávat v 9.47. Pan poslanec Soural.

 

Poslanec Jaroslav Soural: Dovolil bych si rozšířit původní návrh v tom smyslu, že jsem chtěl navrhnout, pokud si vzpomínáte, jako bod č. 1 usnesení v tom smyslu, že VVKMT doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby souhlasila s návrhem 67 poslanců, podle čl. 30 odst. 1 Ústavy ČR a § 55 a) zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro vyšetření a objasnění okolností vzniku a realizace projektu České lotynky. Tak nějak pracovně jsem to signalizoval; tak nějak by měl znít návrh na usnesení.

Chci to zdůvodnit ještě dvěma větami. Paní poslankyně Pavlíková a kolega Wagner mají naprosto správný záměr, který se ale s tímto návrhem usnesení vůbec nevylučuje. Samozřejmě, rozpočtový i náš výbor se mohou sejít k dalším materiálům, mohou projednávat otázky úvěrových plánů atd., ale nemůžeme opomenout fakt, že pouze vyšetřovací komise má určité nástroje, který žádný z výborů nemá. Nástroje není třeba popisovat, všichni je známe. To je první důvod, proč to navrhuji.

Druhý důvod je ten, že organizační výbor před půlhodinou rozhodl, že v bodu 17 budoucí schůze 27. září bude navržen právě tento problém. My jako garanční výbor bychom na to měli nějakým způsobem zareagovat, protože tento problém tady zřejmě bude.

Třetí důvod je velmi praktický. Dělal jsem si zde určité poznámky z těch formulací, které zde zazněly. V tomto momentu bych je poněkud připomněl. První poznámku uvedl pan ministr kultury přímo v úvodu, že i on by se nějakým způsobem nebránil nějaké takové instituci, která by měla fungovat. Možná, že jsem ho špatně pochopil, ale pochopil jsem ho tak, že i on dobře ví, že pokud se tyto věci diskutují pouze na úrovni tisku, na úrovni parlamentního výboru, je více otazníků, než vyřešených věcí.

Neprospívá to ani budoucnosti České lotynky, pokud nezvolíme variantu č. 3, že ji chceme zlikvidovat; to by ji skutečně prospělo, takovýto způsob projednávání. Ale pokud chceme variantu jedna, dvě, jistě bude žádoucí, když se na půdě vyšetřovací komise bude šetřit.

Druhá poznámka byla pana náměstka Kratochvíla, který správně upozornil na to, že zejména ta minulost je věc procesně náročná. Kdybychm k ní postupovali stejným způsobem jako dneska, čekají nás skutečně hodiny a hodiny jednání, možná i s rozpočtovým výborem, které nemusí vyústit v nic racionálního a použitelného. Ale tam, na té půdě se dá i celá řada minulých otázek řešit s výsledkem, který bude průzračný a jasný.

Jestliže bych chtěl dodat ještě nějakou argumentaci, snad to stačí na to, že přinejmenším to bude jeden z výstupů před plénem, že nějakým způsobem jsme se k tomu postavili. Ničemu to nebrání, snad to nic nepoškodí. Víme, jak takovéto instituce fungují.

Druhý bod, který bych si dovolil navrhnout po rozpravě ke zvážení: Zazněly tu obavy, že by se v tomto výboru anebo ve sněmovně bránilo projednávání novely zákona č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury. Myslím, že ne. Naopak, náš výbor by měl dát najevo svou vůli, příp. požádat Ministerstvo kultury, aby urychlilo práce na této novele. Jsme připraveni včetně skupinky, kterou jsme si před parlamentními prázdninami obsadili, že bychom své síly spojili a že by se mohlo docílit nějakého výsledného efektu.

Doporučil bych tedy zvážit výše uvedené první dva body a ukázat svou připravenost a vůli na tom pracovat, pokud jde o Státní fond kultury, jeho postavení atd.

 

Poslanec František Kozel: Mohu požádat o malinko přesnější formulaci návrhu usnesení ve druhé části?

 

Poslanec Jaroslav Soural: Dobře. VVKMT žádá Ministerstvo kultury, aby urychlilo práce na novele zákona č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky. (Možná místo slova "žádá" by se mohla použít formulace "doporučuje".)

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Vyslechli jsme návrh na dvě části usnesení. Neslyšel jsem v celé rozpravě žádný konkrétní návrh, který by se týkal usnesení, proto bych si dovolil přednést v podstatě to, na co jsme tady tak dost svorně kývali, totiž, že by předsedové výborů našeho a rozpočtového byli pověřeni tím, aby si vyžádali všechny potřebné podklady od Ministerstva kultury, které jsou potřebné k posouzení všech okolností k poskytnutí úvěru Státnímu fondu kultury. (Pardon, přehlédl jsem, máte slovo.)

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Chtěl jsem jen podotknout, že Ministerstvo kultury už předem rádo samozřejmě tyto podklady poskytne.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Myslím, že část, co jsem navrhl, by bylo v podstatě pověření pro předsedy obou výborů, aby věc vykonali. Domnívám se, že je jasné, oč běželo. Tak, jak byly požadavky formulovány, v podstatě byly podklady doručeny. Protože o ně žádal víceméně laik, tak se ukázalo, že skutečně z výpisu z běžného účtu ty skutečnosti, které jsou podstatné pro posouzení situace, že se nedají vyčíst.

Takto by v tuto chvíli vypadal návrh na usnesení. Návrh, o kterém nemohu dát hlasovat, ale přesto jsem povolán svolat výbor ještě před plenární schůzí na kratičké zasedání "na postání u piána" případně, nebo zasedání někde zde, abychom se pokusili usnesení k tomuto bodu přijmout.

V tuto chvíli mi nezbývá nic jiného, než projednávání bodu 1 přerušit, což tedy tímto činím, a jsem rád, že jsme dospěli ke shodě i co se procedury týče.

Nyní se můžeme vrátit ke kolegyni Pavlíkové, která rozšířila bod druhý o záležitost, která již byla předestřena. Chce ji ještě doplnit.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Pane předsedo, uvědomuji si, že ten můj dotaz nesouvisí s kauzou Česká lotynka, ale vyvstal tady během projednávání. Chtěla jsem využít toho, že jsou tady zástupci Ministerstva kultury a chtěla jsem tedy získat rychle informaci z té nejlepší možné ruky. Nechtěla jsem jakkoliv zdržovat proceduru přijímání usnesení. Pokud se tedy dozvím informaci i po našem jednání, budu spokojena.

 

Poslanec František Kozel: Ano. Máte slovo, pane náměstku.

 

Náměstek ministra kultury Kratochvíl: České muzeum výtvarného umění má samozřejmě domy v Husově ulici i nadále. Tam jsou jen určité galerijní prostory. Jak víte, dříve Středočeská galerie vystavovala i v domku Nelahozeves, který byl v restituci vrácen. Hledala už od roku 1991 další prostory. To samozřejmě neznamená, že opustí prostory v Husově ulici. Rozšíří jen výstavní potenciál; na Královské cestě budou v podstatě oba dva domy.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. Pane ministře, myslím, že se dostalo k tomu, co bylo původně avízováno, tzn. záležitost Národní galerie a Bojnického oltáře. Prosím, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Já to poněkud zkrátím, protože vlastně vám nic více neřeknu, než to, co bylo v médiích a v tisku.

Pokud jde o Národní galerii, celá historie, nebudu ji nyní opakovat, vypukla, když jsem byl na dovolené; to všechno víte. Vrátil jsem se a od té doby jsme od pondělka 8. srpna zasedali a jak víte, protože si netroufám a nechtěl bych rozhodovat o věcech, kterým nerozumím, a žádný ministr kultury nemá právo, aby rozhodoval o tom, co je lepší, co je horší, kdo co koupil nebo nekoupil, zda ve Státní opeře se zpívá lépe, než v Národním atd. To odmítám, je to nepřijatelné. To jsme měli za komunistů, to ne.

Vlastně šlo o spor v Národní galerii, příspěvkové organizaci, která má světové renomé a bylo třeba zasáhnout. Bylo mi vytýkáno, že jsem váhal atd. Já jsem neváhal. Vyslechl jsem skutečně desítky odborníků, a nejenom žijících u nás, ale také původem českého v zahraničí. Když jsem zjistil, že všichni dospěli k názoru, i stoupenci pana generálního ředitele Daniela, že jeho pozice není již udržitelná, aniž by se otřáslo celou Národní galerií do základů, tak jsem se rozhodl pana generálního ředitele odvolat. Zároveň jsme postupovali tak, že jsme projednali s prozatímním zastupujícím generálním ředitelem dr. Zlatohlávkem s tím, že bude samozřejmě konkurz na místo ředitele Národní galerie, jak to má být, a jak to také bude.

Zároveň jsme chtěli napřed jaksi upřesnit, co Národní galerie je, jak asi bude v budoucnosti vypadat, a tudíž vypracovat napřed statut, což jsme učinili. Příslušný odbor statut vypracoval; já jsem ho schválil a podepsal. Zdůrazňují se tam určité věci, které potom ti, kteří budou kandidovat na generálním ředitele, budou muset přijmout. Je to trochu obráceně; ne, aby byl zvolen generální ředitel, a ten potom určoval preference atd. Je tam např. velká změna s Veletržním palácem. Zvýší se radikálně pravomoc, nikoliv už správní rady Národní galerie, ale prostě rady Národní galerie, kterou hodláme ustavit co nejdříve, opatrným způsobem, s rozvahou. Včera jsme o tom jednali.

Bude zřejmě 9 nebo 15 členů této rady, a tu bychom ustavili či jmenovali (tam je jistý problém) dříve, než dojde k výběrovému řízení, konkurzu na generálního ředitele.

Zatím to běží. Důležité je, že ve statutu je nová funkce - inspektor Veletržního paláce. Jakýsi "policajt", chcete-li, který má právo kontrasignace na finanční politiku. U Veletržního paláce je to obrovský problém, nemáme na to. Musím vám sdělit, že nebude Veletržní palác otevřen, jak je plánováno (ani v dubnu, ba ani v květnu příštího roku). Není to možné z důvodů technických a samozřejmě také finančních. Abychom mohli odzkoušet, jak to bude všechno fungovat, tak potřebujeme, aby se alespoň zčásti otevřel Veletržní palác. K tomu je zapotřebí 20 mil. Kč. Chceme je naléze jednak metodou sponzorství, jednak z rozpočtu, z ne příliš velkého balíku peněz, který Národní galerie dostane pro příští rok. Zatím je "pokoj na bojišti", a já doufám, že vydrží.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji za první část informace. Myslím, že bychom teď mohli dát prostor pro případné dotazy. Pan poslanec Zemina.

 

Poslanec Ondřej Zemina: Chtěl bych pana ministra poprosit, zda by bylo možné získat nový statut Národní galerie. A potom jen krátká, orientační otázka. Nová rada Národní galerie bude vybavena kompetencemi v duchu "rada moudrých" anebo také v duchu "rada schopných"?

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Statut je samozřejmě k dispozici na Ministerstvu kultury. A pokud jde o druhou část, to je velmi nádherná otázka, pane poslanče. Co kdyby byla vybavena obojím?

 

Poslanec František Kozel: Paní poslankyně Pavlíková.

 

Poslankyně Jiřina Pavlíková: V souvislosti s bonmotem o těch radách; instituce, které mají ve svém názvu "národní" není pouze "Národní galerie". Je jich více. Systémem "vyzobávání rozinek" se snažilo Ministerstvo kultury řešit věci. Tam, kde to hořelo, se hledalo rychle řešení. Takže instituce, které mají správní radu jsou už, myslím, dvě či tři. Zajímalo by mě, zda Ministerstvo kultury uvažuje spíše o nějakém obecném řešení, které by bylo aplikovatelné na všechny tyto příspěvkové organizace honosící se v názvu označením "národní" anebo bude pokračovat v tom, zřejmě i pro ministerstvo svízelném systému, kdy je vždy postaveno až před hotový problém.

Domnívám se totiž, že pokud by se našlo řešení, které by umožnilo najít způsob, jak vyřešit existenci těchto institucí, mnohé problémy by se ani nevyklubaly na povrch a nemusely by se zbytečně označovat za problémy celé české kultury. Opravdu si totiž nemyslím, že problém Národní galerie by byl problémem celé české kultury. Nicméně, problém, který vedl až k takovému stavu je do jisté míry možné zobecnit a zřejmě se odehrává pod povrchem i řady jiných příbuzných institucí.

Takže ještě jednou zopakuji svůj dotaz. Bude se ministerstvo snažit vytvořit spíše systém, který by nalezl způsob, jak umožnit existenci těmto organizacím anebo bude řešit jednotlivé instituce případ od případu; to znamená zvlášt Národní galerii, zvlášť případ Národního divadla, zvlášť Českou filharmonii, zvlášť postavení Národního muzea atd.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Zase takoví hasiči nejsme. Já jsem se to pokoušel na začátku zdůraznit. Fakt je, že normálně, když je nějaká krize, a ministr je na dovolené, tak se počká, až se vrátí. V tom smyslu jsem také informoval faxem atd. Ale, a já jsem to také vytkl zejména panu generálnímu řediteli, že šli do médií, místo toho, aby počkali; tím to všechno začalo.

Paní poslankyně, my máme několik takových podobných situaci, které řešíme, a vy o tom naštěstí vůbec nevíte, protože jsme u toho. Tolik na vysvětlenou.

 

Poslanec František Kozel: Pan náměstek Kratochvíl.

 

Náměstek ministra kultury ČR Kratochvíl: Jen konkrétně. Samozřejmě, často je to mimo možnost Ministerstva kultury, protože jsou to státní příspěvkové organizace, které jsou vlastně upraveny obecným zákonem a rozpočtovými pravidly. Již delší dobu je připravena novela, která podle našeho názoru by měla i tuto záležitost řešit. Odkládá se to v podstatě s poukazem na zákon o neziskových organizacích, který byl již předložen do Parlamentu v zásadách; neziskovou osobu charakterizuje jako subjekt soukromého práva. Znamená to, že následně na to dostaly neziskové sektory včetně školství atd. úkol se touto věcí zabývat. Pan ministr Pilip měl do patnáctého předložit jakousi variantu řešení, která by byla použitelná právě pro ty organizace, které nemohou nikdy transformovat do této podoby. Takže to je obecné řešení, které nemůže přijmout kultura sama.

Naším cílem bylo samozřejmě vyzkoušet fungování správních rad, a proto jsme se o to pokusili nejdříve u těch organizací, které zároveň ještě jsou upraveny samostatným zákonem jako je Národní galerie a Česká filharmonie z dob minulých, kde jistá oprávnění ministr kultury má. Tam jsme to zkoumali. Bylo to nelehké zkoumání, ale postupně se to udělalo i v Národním divadle a nyní v Národním muzeu, kde je rada také součástí statutu a připravuje se to u národních institucí více (třeba Uměleckoprůmyslové muzeum atd.).

Je rozdíl mezi takovou organizací jakou je Národní divadlo, která je postavena na kumštu, a vedle toho Národní galerie či Muzeum, kde je to postaveno na sbírce. Tudíž vždy tam určitá odlišnost bude.

 

Poslanec František Kozel: Děkuji. K této části jsem nezaznamenal dalšího přihlášenoho do rozpravy. Pane ministře, Bojnický oltář.

 

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Opět to nejnovější. Věc se zpolitizovala, jak se nyní stále říká. Je otázka, kdo ji zpolitizoval. Tím, že se zpolitizovala, na straně slovenské, do jisté míry se zpolitizovala nutně, na druhé straně, na straně české; byl jsem se na Bojnický oltář podívat; chci zkrátka říci, že o Bojnickém oltáři nikdo nic nevěděl a najednou se to dostalo do debaty. Zkrátím to. Slovenská strana, pan ministr Roman přijel. My jsme řekli, že ano. Vyměníme "z ručky do ručky". Pan ministr Roman do podmínil tím, že desky zůstanou na Slovensku. Bojnický oltář do Bojnic, a nic. Věděl jsem v podstatě, že to neprojde. Protože směna s touto podmínkou nelze. Jak jsem řekl, možná hloupě či méně vtipně, než mohu něco půjčit, tak to musím mít. To dá rozum. Takže se to nedohodlo, a nyní je to tak, že jednání šlo na úrovni ředitelů galerií. Národní galerie v Praze, Národní galerie v Bratislavě, neboť ministr kultury nemá právo, byla by to hrůza, přikazovat řediteli Národní galerie, co má směnit nebo co má koupit, kam bychom to došlo. Zatímco anekdoticky - na Slovensku je to zřejmě asi snažší.

 

(Konec magnetofonového záznamu jednání výboru. Po příspěvku ministra kultury Pavla Tigrida předseda výboru posl. Kozel schůzi ukončil s tím, že výbor se sejde k hlasování o usnesení v úterý 27.9.1994 před jednáním pléna.)