Místopředseda PSP Jan Kasal Děkuji panu poslanci Frankovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Štrait a připravil se pan poslanec Jindřich Nehera.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v sociální politice má klub poslanců KSČM stabilní koncepci, kterou v parlamentě prosazuje již po dvě volební období. Řídí se tím, že na transformaci ekonomiky nesmí doplácet sociálně ohrožené skupiny naších spolu-občanů. Za sociálně ohrožené považujeme většinou rodiny s dětmi, občany zdravotně postižené a důchodce. Životní náklady v polistopadových letech vzrostly více než třikrát, ale u většiny občanů to činí statisticky 94 %, výdělky, resp. sociální příjmy dvakrát. Je zde také zakleto kouzlo české statistiky, která byla nejednou předmětem nesouladu v této sněmovně a také terčem vtipů. Vládní statistika vychází z údajů konce roku 1993, prvního roku hospodaření České republiky a naše dlouhodobě vychází ze sledování životních nákladů odborovým sdružením Čech a Moravy i Slezska z konce roku 1989. Ať se slovně argumentuje jakkoliv, tak litr mléka stál dvě koruny a chleba pět korun. Dnes mnohonásobně a nezdůvodnitelně víc.
Sociální opatření státu jsou dlouhodobě nedostatečná a hlavně spojená s ohromnou administrativou, čekáním a mnohde i ponižováním. To se ještě do voleb nepodařilo sněmovnou potlačit zákon o sociální pomoci, který by občana definitivně v rukou státního úředníka degradoval Nic nového. To jsou věci, na které naši poslanci upozorňovali včas, jak při projednávání zásad, tak i jednotlivých paragrafů v zákonech o důchodovém zabezpečení a sociální podpoře.
Sociální koncepci nové vlády tak, jak je uvedena ve vládním prohlášení, mohu vytknout příliš velkou obecnost a střídmost ve vyjadřování. Nechceme sliby, ale chceme takové věci, které by za čas bylo možné kontrolovat a čas od času i bilancovat. Vládní záměry jsou velmi kulantní a nezavazující. Nelze souhlasit s tendencí, aby stát se permanentně vzdával odpovědnosti za sociální politiku a přesouval odpovědnost na obce různě movité či soukromé a různě spolehlivé instituce, Nadace, církve, pokud to myslí upřímně - a většina z nich doufám ano - lze vždy považovat za doplňkovou péčí. Z tohoto hlediska nebudeme jednoznačně podporovat oddělení důchodových fondů od státního rozpočtu. Garance státu za výplatu důchodů jsou nezastupitelné. Kulhání celé řady připojišťovacích důchodových fondů je toho důkazem.
V době nepříliš vzdálené náš klub poslanců předloží parlamentu návrhy novel sociálních zákonů a také důležitý zákon o zaměstnaneckých radách, který je plně - podtrhují plně - v souladu s evropským standardem. Nemusíme čekat,, až to přijde do Prahy z Bruselu befelem. Aktivně se zúčastníme příprav dalších zákonů, které předloží další poslanecké kluby a budou v souladu s naší koncepcí. Podpoříme pochopitelně i ty vládní normy, které budou zlepšovat životní úroveň těch skupin občanů, kteří na transformací české ekonomiky doplatili, doplácejí a neměli v privatizaci tzv. široké lokty.
Ještě jednu věc chci připomenout. Ve vládním prohlášení se o tom nehovoří a má to také výrazný sociální podtext. Jde o odškodnění našich spoluobčanů v důsledku nacistické okupace v období 2. světové války. Těmto občanům je dnes nejméně, ale spíš víc, 72 let a byli přímo věznění nebo totálně nasazeni. Bude jen chabou náplastí, když odškodnění bude dostávat vnuk a s jistou nadsázkou řečeno svého dědu, válečného veterána, nechat umřít v Domově důchodců. Je neoddiskutovatelné, že jsme jedinou zemí na světě, kde lidé odškodnění nedostali, a to nemluvím o jiné kapitole nulových reparací, které byly také v Postupimí pro československou republiku vyčísleny. Je potřeba odmítat různé koncepce česko-německých deklarací a nemít čistý stůl. Hovoří se o tom, že to byla válka a ta je vždycky krutá. Ano, historik může pochopit s lidskými výhradami třeba bodákový útok v Sadové v roce 1866, kde tekly doslova potoky krve, ale nelze nikdy pochopit vraždy zajatců v Ardenách, Katyni, Buchenwaldu, stejně jako nelze odpustit holocaust v Osvětimí, krematoria v Burkenau, Terezín, Kounicovy koleje atd. Na to je 50 let skutečně velmi málo.
Jsem doslova znepokojen tím, že vládní prohlášení druhé vlády České republiky nejde alespoň tak daleko, jako vládní prohlášení vlády minulé. Cituji z protokolu 2. schůze české národní rady, str. 32, 13. 7. 1992. Začátek citátu:
"Vyjadřujeme znepokojení nad pokračující podporou, které se ze strany bavorské vlády dostává jednostranným požadavkům některých představitelů sudeto-německého krajanského sdružení. Vláda bude důsledně hájit zájmy občanů České republiky." Konec citátu.
Není velkým tajemstvím, kdo právě na druhé straně hranice brání spravedlivému a legitimnímu vypořádání válečných restů, Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Jaroslav Štrait. Nyní se ujme slova pan poslanec Jindřich Nehera a připraví se pan poslanec Zdeněk Krampera.
Poslanec Jindřich Nehera: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, po přečtení programového prohlášení Vlády české republiky, hlavně pasáže o vnitřní bezpečnosti, jsem si porovnal tutéž pasáž prohlášení, které vláda vydala před čtyřmi roky. Tehdy vláda rovněž slibovala, že výrazně omezí růst zločinnosti, posílí autoritu policejního sboru, podporu prevence proti trestné činnosti a zvláště pak předcházení drogové závislosti mládeže atd.
Protože ministerstvo vnitra zůstalo ve stejných rukách a pod vedením staronového ministra vnitra, nezbývá nic jiného, než si trochu osvěžit, jak staronová vláda, stejné vládní koalice své sliby plnila.
Začnu problémem drogy. Nejen, že se v této oblasti téměř nic neudělalo, naopak stále víc slyšíme hlasy, aby se lehké drogy dokonce legalizovaly. Pokládám za nutné, než začneme hlasovat o důvěře či nedůvěře vládě, podívat se trochu hlouběji do problému tohoto důležitého resortu.
Na úvod bych se chtěl zmínit jak neúměrně stoupá kriminalita mezi samotnými příslušníky Policie České republiky, což určitě nesvědčí o proklamovaném posilnění autority policejního sboru a samozřejmě ani o dobré prácí ministerstva vnitra. Pak se ale nemůžeme divit, jak vysoká je kriminalita v naší republice, nemluvě o brutalitě trestných činů a o snižování se věkové hranice těch, kteří trestné činy páchají. Už vůbec nemůžeme souhlasit s výrokem staronového pana ministra, který před časem řekl, že je spokojen kam současnou policii dostal, že teprve nyní pracuje tak, jak policie pracovat má. Toto tvrzení pana ministra se ale vymyká každodenní realitě, kterou můžeme sledovat v ulicích našich měst, pokud ovšem toto sledovat chceme.
Nelze provádět žádné statistiky z úřednického křesla, byť je třeba i ministerské. Přímo na ulici můžeme být svědky, jak tlupy cikánských nezletilců beztrestně terorizují a okrádají naše spoluobčany za bezmocného přihlížení policie. Pokud se osmělíte a zeptáte se policisty, proč nezakročí, je odpověď jasná a stručná: Udělali by ze mne rasistu a propustili by mne. Je nutné odsoudit, jak se zde uměle vytváří rasistická otázka a přitom se zavádí rasismus naruby. Příkladem budiž návrh vlády, aby cikáni byli přijímáni k policií bez patřičného vzdělání, které musí prokázat ostatní uchazeči.
Připomeňme si údajnou sebevraždu Antonína Brabce, který pracoval na odhalení sítě vyděračů mezi policisty, kde se jednalo o vydírání podnikatelů. Co asi zjistil vyšetřovatel Brabec, který patřil k našim špičkám, že za to musel zaplatit životem. Zpráva o sebevraždě pro údajnou krádež 500 Kč, která měla celý případ objasnit, je směšná a neuspokojila ani mne, ani většinu občanů. Připomeňme si aféru, která se týká bratří Helbigů, kteří zde mimo jiné působili dlouhou řadu let a úspěšně spolupracovali i s tehdejší STB. Je známé, kolik polistopadových prominentů jezdilo zdarma v jejich autech včetně tehdejšího ministra vnitra Čermáka z ODS. Jak to dopadlo se zatýkáním této povedené bratrské dvojice, známe všichni. Výmluva, že policisté, kteří zatýkání prováděli si museli odskočit ověřit zda razítko na zatykači je pravé, je hodna žáka druhého ročníku zvláštní školy, nikoli však ministerstva vnitra. Je to důkaz arogance ministra vnitra a celé Občanské demokratické strany, pod kterou tento resort patří.
Vzpomeňme, jak dopadl zásah policie na letišti Mošnov, kde se opět hledalo nenalezené. Následky zásahu jsou známy. Připomeňme si rovněž kauzu U Holubů, která byla rozpačitě ukončena v minulých týdnech. Na anonymní udání, že v prostorách restaurace má být zavražděn šéf ukrajinské mafie Mugilovič, je ministerstvem vnitra rozpoutána obrovská akce, která dopadla, jak dopadla. Zajímavé však je, jak rychle byla z celé aféry stažena zpráva televize NOVA, že policisté U Holubů údajně hledali videokazety, na kterých měli být zachyceni vysoce postavení činitelé ve velmi choulostivých situacích. Jaká byla pravda v této kauze se už asi nedovíme tak jako v mnoha dalších případech.
Méně horlivá již policie byla na žádost podnikatelů z Prahy 5. Ti požádali o ochranu proti vyděračům. kteří dokonce vyhrožovali vraždami. Zde policie nezasáhla s odvoláním, že se jim zatím ještě nic nestalo. Zde je na místě otázka, nač máme ze svých daní platit takovou policii, která odmítá chránit naše slušné občany a na straně druhé neváhá pořádat manévry, aby chránila cizí mafiány.
Nemohu se nezmínit o tzv. rumové aféře, kde korupce sahá údajně až na ministerstvo vnitra. Kolik vražd už bylo v této kauze a kolik jich ještě asi bude, pokud se najde někdo, kdo by do celého případu mohl vnést jasno. Stejného rázu je aféra kolem lehkých topných olejů. Celá věc je mistrně zamlžena a tak jako v ostatních případech se pravdu nedovíme, protože policie působí dojmem, že ani nechce nebo nemůže celou věc dotáhnout do zdárného konce.
Prapodivná je i neschopnost ministerstva vnitra vysvětlit kam zmizelo 1,5 mld. Kč, které byly určeny na mzdy. Rovněž tak záhadný byl útěk vězně Winkelbauera, který se zbavil uzamčených pout a ještě stačil dva ozbrojené policisty, kteří ho eskortovali, připoutat ke stromu a ujet s jejich policejním vozem, Zrovna tak záhadně zmizel devizový úplatek, který vyčlenilo ministerstvo vnitra a který byl určen k dopadení drogových mafiánů v Plzni.
Připomenout si ale musíme i zamlžování vraždy bývalého olympionika pana Odložila, která byla prokázána a kdy pachatelem byl označen jeho syn, ale celá věc je však zpochybňována a každý si určitě udělá úsudek proč.
Dostávám se k pochybnému navrácení občanství a majetku šlechticům, z nichž snad nejkřiklavější je případ Walderode.
Nakonec se chci zmínit o několikanásobném vykradení sekretariátu Sdružení pro republiku-Republikánské strany Československa v Praze, kdy ani v jediném případě nebyl zjištěn pachatel. Není ale bez zajímavostí. že se ale vždy ztratily seznamy členů a jiné stranické materiály.
Toto je jen malý výčet toho negativního, čím oplývá ministerstvo vnitra se svým staronovým ministrem. Dosavadní činnost ministerstva a ani odborná kvalifikace pana ministra neskýtá záruku, že by se něco mělo zlepšit k lepšímu.
Z těchto a z mnoha jiných důvodů budu hlasovat proti vyslovení důvěry vládě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Neherovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zdeněk Krampera.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, využívám příležitosti vyjádřit se jako občan a jako poslanec pro Sdružení pro republiku-Republikánskou stranu Československa k staronovému vládnímu prohlášení.
Současná vládnoucí garnitura, totožná s vládou, která se vyšplhala po zádech oklamaných a podvedených občanů po tzv. textilní revoluci - nerevoluci v roce 1989, oklamala celý národ. Připomeňme si onu dobu, ve které občané demonstrovali a věřili v nápravu politického, ekonomického, bezpečnostního a hlavně právního systému. Jedním slovem jsme věřili, že dojde pokud možno k co největší očistě společností, zákonů a hlavně k nastolení pokud možno co největší míry spravedlnosti. Tento žádaný stav se ale, bohužel, nedostavil a tak občanům dnes po šesti letech zbývají jen oči pro pláč.
Zvlášť bych se chtěl věnovat ve svém referátu záležitostem spojeným se 'sporným dvojím výkladem práva a zákonů.
Ve vládním prohlášení sice tak, jako v předchozím prohlášení, je deklarován model právního státu, dodržování zákonů, cesta k demokratické společnosti a vše ostatní, spojené se zárukami právního státu a dodržování zákonů.
Kladu ale zde základní otázku, zdali jsme si před zákonem všichni rovni tak, jak praví Ústava.
Jak zhodnotit skutečnost, že neustále jsou prominenti, kteří mohou doslova a do písmene vše, a ti zbylí - tedy velká většina národa je neustále poučována, jakým způsobem má vystupovat, jak se má chovat, co smí a co nesmí. Praktických příkladů je víc než dost.
Začneme u problémů každodenního života občanů, kteří nemají možnost dovolat se na úřadech svých práv a nároků. Tyto oprávněné stížnosti občanů se týkají hlavně dvojího metru v případech kriminality, manipulace s finančními prostředky v průběhu tzv. privatizace a restituce, dále pak daňových přiznání, občanskoprávních sporů i provádění kontrolních řízení. Drobný podnikatel například udělá účetní chybu čí jiný drobný finanční přestupek. Finanční úřad a orgán státní správy postupují okamžitě velmi tvrdě a důrazně. Na druhou stranu tentýž finanční úřad či orgán státní správy zcela nečinně přihlíží, jak mafiáni, veksláci a pašeráci všeho druhu páchají závažnou trestnou činnost, a to jak neplacením příslušných daní, tak jejich krácením či zapíráním nebo hlavně propíráním špinavých peněz. Konkrétních případů všichni známe velké množství. Jen pro osvěžení paměti pánové typu Komanický, Čadek, Čekan, Mach, Kožený, Volf, Pech, Lízner. Karmov, Helbigové, to bych se tady prostě ujmenoval. Orgány státní správy i orgány činné v trestním řízení, ba i vláda České republiky v podstatě tato základní porušení zákonů přehlíží a mám ten dojem, že v mnoha případech i kryjí Občan si pak na základě těchto skutečností klade po právu základní otázku, zda vůbec zákon respektovat, či nikoliv.
Dvojí metr pro občany je zcela markantně vidět i v případech hrubého vandalismu v ulicích našich měst, které se přenášejí i do politického dění v naší zemi. Jako nejmarkantnější případ z poslední doby je řádění opilých fotbalových fanoušků při závěrečných utkáních mistrovství Evropy ve fotbale v Anglii. V hlavním městě Praze byly rozbíjeny výkladní skříně, telefonní budky, auta a celé vybavení komunikací.
Ulice byly zasypány střepy od lahví alkoholu, docházelo k napadání okolních spoluobčanů, jdoucích po ulicích. Byly ničeny památky v centru hlavního města Prahy včetně sochy sv. Václava, na které má vláda velký zájem, aby žádným způsobem nebyla poškozena ani znečištěna. Upozorňuji vás zde proto, že v tomto případě dochází k precedentu dvojího výkladu práva a zákonů.
Socha sv. Václava je celý rok doslova obsypána lidmi všech národů a všeho druhu. Zvláště pak na každého Silvestra se toto místo stává velmi nebezpečné. Na pomníku se válejí opilá individua, dochází i - omlouvám se - k močení na podstavec sochy sv. Václava. O sochu jsou rozbíjeny lahve od alkoholu a dochází i k dalším situacím, které skutečně nemohu popsat. Všichni budete jistě vědět asi, o co jde. To vše za okázalé benevolence Policie České republiky, městské policie a orgánů státní správy. O lezení po tomto pomníku snad ani nemusíme vůbec mluvit.
A teď vše převedeme do praxe, kterou jsem sám viděl na vlastní oči a zažil. Pří jakékoliv příležitosti, kdy občané, příznivci, členové či představitelé Sdružení pro republiku -Republikánské strany Československa po splnění zákonem předepsaných náležitostí přijdou na Václavské náměstí k soše sv. Václava u příležitosti státního svátku vzniku Československé republiky čí u příležitosti upálení studentů Jana Palacha a Jana Zajíce nebo u příležitosti výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy a následné okupace Československa, se okamžitě situace změní a výklad zákona je ve zcela jiné poloze. Nastupují stovky policistů České republiky i městské policie, policistů v civilu i z úřadu BIS, uniformovaná policie vybavená štíty, slzným plynem, obušky, tomfami a v záloze vodními děly. Mnohdy nechybí ani policie jízdní. Jsou nasazovány stovky provokatérů přivezených autobusy, kteří jsou předem rozděleni na anarchisty a skinheady a kteří za účasti a tiché asistence státních orgánů provádějí za peníze daňových poplatníků násilné akce, provokace proti účastníkům těchto shromáždění. Tím přispívají k předem připravené diskreditaci občanů, kteří odmítají současné praktiky polistopadových vládnoucích textilních dobrodruhů. Do těchto akcí se velmi intenzívně zapojují televizní stanice včetně televizní stanice Nova, která obratně dokáže zinscenovat inscenaci při demonstračních akcích Sdružení pro republiku -Republikánské strany Československa, zvláště pak na Staroměstském náměstí v roce 1994.
Za tyto provokace byl dokonce v politickém procesu teď v těchto dnech souzen pan Lubomír Votava a ještě v těchto dnech a hodinách je ve vazbě, který se snažil těmto provokacím zabránit.
Poté dochází k napadení pokojného shromáždění občanů příslušníky městské policie placenými provokatéry. Jedná se hlavně o výročí 28. 10. na Václavském náměstí či Staroměstském náměstí. Vrcholem těchto provokací pak bylo bezdůvodné napadení předsedy Sdružení pro republiku -Republikánské strany Československa dr. Miroslava Sládka v okamžiku, kdy šel pokládat k soše sv. Václava květinu u příležitosti státního svátku 28. října 1994. Dále následovat útok městské policie provedený obušky, slzným plynem, tomfami proti dalším účastníkům shromáždění. Při této nezákonné akci, kterou osobně vedl a řídil ředitel městské policie mgr. Rudolf Blažek, byl také těžce zraněn pan poslanec Jan Vik. Dále byli zraněni další spoluobčané, já nevyjímaje.
Dovoluji si zde upozornit, že městská policie nemá takovéto pravomoce a navíc ještě napadla pokojné občany. Po těchto skutečnostech měla ještě vládnoucí garnitura drzost a zahájila vykonstruovaný politický proces proti předsedovi SPR-RSČ Miroslavu Sládkovi a dokonce ho skutečně za položení této kytice k soše sv. Václava odsoudila. Toto je další příklad velice viditelného porušování a zavádění dvojího výkladu práva a zákonů. Jako další příklad nerespektování zákona pro všechny občany stejným metrem uvedu příklady sociální a bytové politiky. Již delší dobu probíhají intenzivní prověrky a posudky daně všech invalidních důchodců. Tito důchodci jsou velmi pečlivě prověřováni a posíláni na nové zdravotní posudky. V případě, že je zjištěn zdravotní stav invalidního důchodce alespoň částečně způsobilý k nějaké, byl' neadekvátní pracovní činnosti, je invalidní důchod okamžitě odebrán a v lepších případech přiznán důchod pouze poloviční. Na druhé straně tytéž úřady bez nejmenších problémů přiznávají invalidní důchody velmi ochotně občanům cikánské národnosti a dokonce jsou i případy cikánů, kteří jsou celý život v invalidním důchodu a nikdy tudíž nepracovali. Proto se vás ptám, z jakých finančních prostředků jsou asi tyto invalidní důchody vypláceny.
Podobná situace je i v oblasti sociálních dávek. Slušný a řádný občan, který platí zdravotní a sociální pojištění, musí mnohdy - dostane-li se do těžké situace - prosit o výše uvedené sociální dávky a v mnoha případech neuspěje. Proto se v ostrém protikladu jeví příklady, kdy úřad vyplatí cikánům veškeré sociální dávky, na které nemají žádný nárok, hlavně aby se těchto řvoucích a agresivních občanů zbavili.
V bytové problematice není situace o nic růžovější. Pro občany získání bytu v dnešní době pří cenách 1,5 milionu Kč - myslím v Praze - je naprosto nemožnou věcí, Proto se ptám, jak je možné nechat obyvatele cikánské národnosti ničit celá sídliště nebo jim přidělené státní byty. Tím ale vše nekončí, protože takováto cikánská rodina, která již dokázala zničit dva státní byty. nakonec dostane byt další. Potom se nelze divit, že ostatní spoluobčané pod dojmem takovýchto skutečností ztrácejí sami důvěru v proklamovaná hesla právního státu.
Tyto uvedené příklady porušování práv a zákonů, výkladů práv a zákonů jsou jenom stručnou a příkladnou ukázkou stavu, který občané nejvíce kritizují.
V další části tohoto referátu se proto zaměřím ve stručnosti na další právní vztahy, ve kterých je třeba velmi mnoho změnit, novelizovat nebo přijmout zákony nové.
V oblasti právních vztahů je třeba zejména už konečně vytvořit úplnou kodifikaci co jeden zákon občanského práva, tak, že se vytvoří jeden občanský zákoník, který v sobě bude obsahovat kromě stávající úpravy i následující: právo rodinné, dosud upraveno zákonem z roku 1963, který už vůbec neodpovídá; právo pěstounské a poručnické, dnes je na každé z nich zvláštní zákon, nikdo neví proč, je zde právní roztříštěnost a vzniká právní nejistota; vztahy vzniklé v souvislosti s restitucemi, nikoliv restituce jako také, tile vztahy vznikající následnými pohyby již restituovaného majetku. Ze zákona vypustit zájmová sdružení právnických osob a vsunout je pokud možno do obchodního zákoníku, v občanském zákoníku nemají co pohledávat. Zahrnout do občanského zákoníku problematiku nájmu a podnájmu nebytových prostor, upravenou dnes zákonem 116/1990 Sb., a tam řešit zejména problém pokračování nájemní smlouvy při změně majitele objektu, v němž jsou nebytové prostory. Dnes o tom v zákoně není ani slovo. Nově upravit právo bytové, hlavně ho domyslet do detailu, aby se nemohlo stát, že občan, který má dvacet a více let dekret na byt, najednou zjistí, že podle kolaudačního rozhodnutí bydlí třeba v nebytovém prostoru, ze kterého může být vyhozen bez náhrady nebo mu může být nasazeno tržní nájemné. Otázky přechodu nájmu, kde jsou ještě relikty bývalé doby, problém souhlasu majitele domu s výměnou bytu, kdy on povolí výměnu bytu pronajatého na dobu neurčitou s tím, že novému nájemci dá jen smlouvu na dobu určitou, čímž vlastně výměnu nepovoluje.
K obchodnímu zákoníku: Zařadit do něj zájmová sdružení právnických osob s tím, že se toto sdružení bude považovat za bývalé konzorcium, a podrobně upravit i vztahy uvnitř konzorcia, zejména příspěvky konzortů na náhrady škod, sankcí apod., vzájemných nároků mezi konzorty.
V zápisu v obchodním restříku stanovit pro soud závaznou lhůtu, ve které je soud povinen společnost zapsat nebo návrh zamítnout. např. 30 dní. Dnes žádná lhůta není, dejme jim lhůtu a bude z velké části vyřazena korupce. Na místo do obchodního zákona to může být dáno popř. i do občanského soudního řádu. Po uplynutí nějaké lhůty, třeba tří měsíců, zrušit automaticky ze zákona všechny společnosti, u nichž zápis v obchodním restříku neodpovídá zákonům. Ne, že by byly nezákonné, ale jsou zapsány podle starého hospodářského zákoníka a na lhůtu, kterou jim dal obchodní zákoník, tj. do konce roku 1992, nikdo nedbal. Tím by došlo k pročištění.
Jakému režimu vlastně podléhají státní zdravotnická zařízení z hlediska obchodního zákoníka? Zlepšit nějak způsob zveřejňování předepsaných údajů, vstup společností do konkurzů, likvidace, zvýšení a snížení základního jmění, roční účetní uzávěrky apod. Obchodní věstník je pro to málo. Podrobněji stanovit, specifikovat, co je ušlý zisk. Sjednotit už jednou promlčecí lhůty na jedinou, dejme tomu tříletou. Dnes jich máme příliš moc. Konečně upravit podrobně leasing. Dnešní právní úpravy tzv. smlouvou o koupi najaté věci vůbec neodpovídá praxi.
V občanském soudním řádu uložit soudům především, aby žalobu, která jím byla předložena, zkoumaly z hlediska jejího smyslu v celém rozsahu a mimo jiné i z hlediska podnikatelské etiky. Současná úprava umožňuje nekonečné spory o tom, zda žaluje právní subjekt správného odpůrce, takže se firmy vyžívají ve formálních námitkách, aniž by se zkoumala podstata věci, např. že někdo neplatí, na místo čehož se soudy vyžívají v tom, že neplatič není správně v žalobě označen. Zaplacení soudního poplatku v případě, že překročí dejme tomu částku 20 000 Kč, odložit až po sporu. Řada subjektů, které chtějí žalovat, to neudělá jen proto, že nemá na poplatky. Stanovit pro soudy lhůty, ve kterých musí rozhodnout věc, ať již v prvé nebo druhé instanci, pod sankcí náhrady škody oprávněným stranám v případě nedodržení lhůty. Stále slyšíme tvrzení, že soudců je dost. V případě uznání dluhu notářsky ověřeného stanovit, že takovéto uznání je exekučním titulem a lze ho vykonat bez soudního jednání.
Vytvořit nový zákon o právu směnečném a šekovém. Stávající je z roku 1950 a již neodpovídá současnosti. Možno též vložit do obchodního zákoníka.
V připravovaném zákoně o státní službě bych spíše než na občanskou spolehlivost dával důraz na to, aby v případě, že se u státního úředníka zjistí korupce, tento byl trestně stíhán a navíc dostal doživotní zákaz výkonu činnosti, byl dále zanesen do počítače a nikdy tudíž nadále ve státní službě nedostal práci. (Hluk v sále. Poslanci, kteří neopustili sál, se mezi sebou baví.)
Já bych prosil pana předsedajícího, my také tady nechodíme a do ničeho nikomu nemluvíme.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím, poslouchejte pozorně pana poslance Kramperu. Děkuji. (Oživení v sále.)
Poslanec Zdeněk Krampera; Děkuji vám. My také tady nikoho nevyrušujeme.
V trestním zákoníku znovu zavést jako výjimečný trest smrti. Zákon o prokazování původu nabytí majetku, zpřísnit a opravdu stíhat službu v cizím vojsku, pletichy proti veřejné soutěži atd. Maximálně zpřísnit zákony týkají se drog.
Na závěr svého vystoupení bych se v krátkosti chtěl zmínit vzhledem k předkládanému programovému prohlášení staronové vlády o záležitosti problematiky bezpečností, která úzce navazuje na moje předchozí úvahy. Vláda české republiky má za jeden z prvořadých úkolů dbát o ochranu života, zdraví a majetku občanů, jak ukládá Ústava ČR. Musíme však konstatovat, že se tak neděje a dokonce se vše jeví tak, že to vládnoucí garnituře vyhovuje. Společnost, kde panuje strach, je velmi dobře ovladatelná. To je po dlouhá staletí ověřená praxe. Mafie a nejhorší zločinci všeho druhu a všech národnosti si udělali z naší země jedno velké eldorádo. Občané mají dnes obavy vyjít po setmění na ulici. Rodiče se bojí o své dětí a bezpečný není občan ani při návštěvě hřbitova. Vše začíná již od naprosto nedostatečné kontroly státní hranice a osob, které ji překračují, takže zločinci všeho druhu a všech národností mají téměř volný příchod a odchod z České republiky.
S tímto přímo souvisí skutečnost, že česká republika se stala cílovou zemí pro drogové mafie. Drogy jako největší metla lidstva ničí naši mládež a situace se velmi rychle zhoršuje. Ve vládním programovém prohlášení je sice určitý způsob omezení drog zakomponován, ale zcela chybí jednoznačné kategorické odmítnutí drog jako takových a dále dostatečná a důrazná represe proti všem, kdo drogu vlastní, překupují či konzumují.
Za organizování obchodu s drogami by zcela jednoznačně měl být zaveden jako výjimečný trest smrti. V případě, že vláda bude nadále liknavě postupovat k této neuvěřitelně vážné situaci, dojde v brzké době k nenahraditelným lidským ztrátám.
Počet brutálních trestných činů, hlavně vražd, také narůstá. Zločinci nejtěžšího kalibru mají tak přímo volnou cestu, protože proti nim není uplatňován mimořádný výjimečný trest, trest smrti. Jedná se hlavně o případy brutálních vražd dětí, brutálních nájemních vražd s následným úmyslným zohavením zavražděného nebo loupežných vražd, dále pak vražd spáchaných na našich starších spoluobčanech.
Cikánské mafie útočí proti pokojnému obyvatelstvu a každý, kdo se proti řádění těchto band ozve, je označen jako rasista, přičemž je známo a statisticky doloženo, že právě cikánské bandy se podílejí na trestné činností nejvyšším podílem. Tvrzení, že dochází k poklesu trestné činnosti, je naprosto nepravdivé a nemůže nikoho, kdo ještě neztratil zdravý rozum, přesvědčit. Velká část krádeží dnes totiž není občany vůbec ohlášena, protože všichni víme, že najít v současné džungli zloděje, který vykrade sklep či auto, zahrádku nebo chatu, je prakticky úplně nemožné. Proto může vzniknout zdání, že počet trestných činů, statisticky, může zaznamenat pokles.
Znovu zdůrazňují, že se jedná o pouhou manipulaci klamání celé společnosti. Policie má vládou svázané ruce, a tak může mnohdy nečinně přihlížet. Tak bych mohl pokračovat dlouhé hodiny, neboť zvláště bezpečnostní situace v České republice je nejvážnější a nejpalčivější problém, který zde vyprodukovala ona slavná "textilní" revoluce a její zvrhlý management.
Z výše uvedených důvodů i mnoha dalších je jednoznačné, že tato staronová vláda nebude hájit zájmy, práva většiny občanů, a proto nemůže obdržet naši ani moji důvěru ani podporu. Děkuji za pozornost.