Středa 2. října 1996

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, pan ministr financí předložil obšírný výklad, který se zabýval jak problémy národohospodářskými, tak problémy vztahujícími se k plnění státního rozpočtu za rok 1995. Já se budu zabývat jinou skupinou problémů. Skupinou problémů, která přísluší rozpočtovému výboru jako strážci pořádku ve státním hospodaření.

Rozpočtový výbor explicitně zmínil při projednávání tohoto státního závěrečného účtu potřebu legislativně upravit záležitosti, které se vztahují k mimorozpočtovému hospodaření. Hovořili jsme o tom, jaká je úroveň hospodaření s prostředky státních fondů a jakým způsobem by bylo potřeba toto hospodaření zpřísnit, a zejména jsme projevili názor, že velká většina fondů by mohla být zahrnuta do normálního rozpočtového hospodaření a že v mnoha případech je vznik toho či onoho fondu jen řešením ad hoc jisté konkrétní situace a obvykle vede k tomu, že se zcela odlišně stanovují pak kritéria pro čerpání rozpočtových položek a řádného rozpočtu a pro čerpání položek z fondů. To samozřejmě je pouze kritická poznámka, která může být též podnětem pro zainteresované, zejména pro pana ministra financí, aby o příslušných legislativních změnách uvažoval a případně je předložil vládě a vláda sněmovně.

Dále považuji za důležité sdělit, že kontrolní podvýbor rozpočtového výboru se bude v tomto novém období daleko důsledněji zabývat kontrolou průběžného čerpání prostředků, a to nejen ze státního rozpočtu, ale především pohybu tam, kde jsme tomu nevěnovali v minulém období příslušnou pozornost. A to se týká především opět fondů a samozřejmě státních aktiv a pasiv.

Rozpočtový výbor jako celek by považoval za užitečné, kdyby se jednou za čtvrt roku - pokud bude potřeba, tak častěji - uskutečnila kontrola kapitálových výdajů průběžného čerpání kapitálových výdajů v rozpočtovém výboru, a to tak, aby se tohoto jednáni zúčastnili zpravodajové z ostatních výborů, a abychom průběžné mohli posuzovat, jakým způsobem se plní to, co sněmovna zákonem o státním rozpočtu schválila.

Zcela zvláštním problémem pro legislativu je problém místních rozpočtů. My vlastně to, co v závěrečné části se bere na vědomí. i výsledky hospodaření rozpočtů okresních úřadů a obcí, vydáváme jakoby za jednu kategorii. Ona to není jedna kategorie. Hospodaření okresních úřadů je hospodaření státu a hospodaření obcí je hospodaření veřejných rozpočtů. Opět při rozpočtovém problému se vynořuje problém daleko širší, problém samosprávy druhého stupně. A s touto souvislostí - a nejen a nejen s touto souvislostí - nezbytná potřeba novelizace rozpočtových pravidel. Např. uvedu, že stávající rozpočtová pravidla neznají způsob, jakým se může podle zákona o rozpočtových pravidlech rozhodnout o některé částce tak, že bude použita jen se souhlasem Poslanecké sněmovny. To nelze stanovit v rozpočtovém zákoně, že ten je povinen se řídit zákonem o rozpočtových pravidlech. To můžeme stanovit pouze doprovodným usnesením, které je pro vládu nezávazným. Samozřejmě z respektu politického by to vláda vzala na vědomí a respektovala, ale zákonný stav je takovýto. To byl jen jeden jediný příklad zcela nevhodných již pravidel o rozpočtovém hospodaření, které by bylo potřeba velmi a velmi brzo předložit Poslanecké sněmovně.

Nyní dovolte jednu poznámku, která by zde nezazněla, kdyby předsedou rozpočtového výboru nebyl opoziční poslanec. Paní kolegyně, které zde byly s námi v minulé sněmovně, vědí, že opozice v minulé sněmovně v rozpočtech pro roky 1993, 1994 a 1995 a zčásti i pro tento rozpočet vytýkala vládě, že má vlastně skrytě schodkový rozpočet, protože používá zdrojů Fondu národního majetku a používá zdrojů důchodového a zdravotního pojištění.

Jsem proto rád, že vláda navrhla, aby přebytek rozpočtu byl dán k dispozici, tedy k rozhodování Poslanecké sněmovně právě z toho důvodu, že se jedná o přebytek, který mohl vzniknout jen tím, že právě v roce 1995 jako v roce posledním se použily prostředky Fondu národního majetku jako rozpočtové zdroje.

Závěrem mi dovolte, abych předložil ke schválení Poslanecké sněmovně usnesení rozpočtového výboru k vládnímu návrhu státního závěrečného účtu za rok 1995.

V první části navrhujeme schválit státní závěrečný účet, ve druhé části vzít na vědomí závěrečné účty fondů, stav státních finančních aktiv a pasiv a výsledky hospodaření veřejných rozpočtů.

V závěrečné části navrhujeme souhlasit s použitím přebytku tak jak byl přednesen ministrem financí a jak je předložen v písemném návrhu a v závěrečné části pod č. 2 s použitím nevyčerpaných prostředků z přebytku státního rozpočtu rovněž způsobem shodným, tj. k dispozici Poslanecké sněmovně.

Opět zdůrazňuji, že pokud oněch 6 mld. Kč bude k dispozici sněmovně, budu se starat o to, aby to byly prostředky (byť nemají mašličku), které budou rezervou pro příslušná potřebná sociální opatření.

Děkuji vám za pozornost a doporučuji, abyste vládní návrh schválili.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi, Po úvodních vystoupeních je třeba zahájit rozpravu. Nejprve zahajuji rozpravu všeobecnou. Jsou přihlášeni čtyři zájemci o vystoupení, přičemž jedním z nich je předseda klubu ODA Ivan Mašek. Ptám se, zdali chce uplatnit své právo. Není tomu tak. Pořadí bude následující: poslanec Štrait, poslankyně Fischerová, poslanec Recman, poslanec Mašek. Slovo má pan poslanec Štrait.

Poslanec Jaroslav Štrait: Pane předsedající, jsem na rozpacích, o jaký typ rozpravy jde, když přednesu pozměňovací návrh. To by byla rozprava druhého typu?

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, já jsem na rozpacích, zdali se k tomu má vést obecná rozprava. V mylné naději, že materiál, ze kterého čerpám, je naprosto v pořádku, jsem to takto přečetl. Já osobně se domnívám, že u návrhu usnesení by se mohlo jednat o rozpravu, která by v sobě zahrnovala obé, takže - nejsou-li námitky - prosím, berte mé úvodní slovo o obecné rozpravě jako pouhé formální přečtení toho, co jsem měl k dispozici.

Poslanec Jaroslav Štrait: Děkuji za pochopení. Jsem rozhodnut předložit pozměňovací návrh k projednávané předloze usnesení k státnímu závěrečnému účtu za rok 1995.

Zásadně nesouhlasím, aby největší část přebytku státního rozpočtu byla použita k posílení státních finančních rezerv. Jde tedy o částku 5,4 mld. Kč. Je to v části 111/1 písm. c). Navrhuji, aby bod III (jde o souhlasnou část) v odst. 1 písm. c) zněl takto: částka 4 751 186 857,38 Kč byla použita na posílení důchodového pojištění ve státním rozpočtu ještě na rok 1996 a částku 700 mil. Kč převést do příjmů kapitoly Všeobecná pokladní správa roku 1996 a použít na výplatu dlužných částek státní sociální podpory, sociální potřebnosti a příspěvků v nezaměstnanosti v důsledku opožděné valorizace životního minima.

Svůj návrh zdůvodňuji tím, že soustavně dochází k rozpouštění přebytku pojištění vybraného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti. Je to neuvěřitelné, ale za 3 roky stát použil takto na jiné účely 37,79 mld. Kč. Podobná praxe ve světě nemá obdoby, aby prostředky získané zcela adresně od občanů na základě solidárního principu se používaly jinde.

Výše uvedený návrh by alespoň nepatrně tuto praxi kompenzoval. V podobném duchu jsem dvakrát upozorňoval na tuto věc v minulém volebním období, ale odpovědí koalice bylo zcela neopodstatněné zvýšení důchodové hranice takříkajíc císařským řezem.

Pokud jde o kompenzaci dlužných částek plynoucích z opožděné valorizace životního minima, chci k tomu ještě něco dodat. Zákon č. 118/95 Sb., kterým se doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o státní sociální podpoře, jednoznačně novelizuje režim valorizace životního minima: vzroste-li úhrnný index spotřebitelských cen o 5 %. Mělo k tomu dojít v červenci letošního roku, ale valorizuje se až v říjnu. Zpoždění poškodilo rodiny podle počtu dětí o 1000 až 3000 Kč. Bylo by jednoznačně správné opoždění kompenzovat.

Obecně lze sice souhlasit s posilováním státních finančních rezerv, ale vytvářet je na úkor našich důchodců, resp. seniorů a sociálně potřebných rodin správné zásadně není. Organizace důchodců proti úsporám tohoto typu dlouhodobě protestují. Do rezerv se převádí fakticky to, co se vybralo v solidárním systému na důchodové dávky navíc.

Životní úroveň našich seniorů a sociálně potřebných rodin permanentně klesá. Na transformaci české ekonomiky nedoplácejí všechny sociální skupiny stejně. Reálné příjmy našich seniorů jsou trvale o 10 až 30 % (podle času valorizace) podhodnoceny. Pečlivě sledujeme vývoj solventnosti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní sociální podporu zaměstnanosti. V roce 1993 v systému (mezitím vybraným a vyplaceným) přebývalo 9,89 mld. Kč, v roce 1994 dokonce 17,26 mld. Kč, v roce 1995 to bylo 10,64 mld. Kč, tedy za tři roky zmíněných 37,79 mld. Kč.

Lze namítnout, že přebytky rozpočtu jdou na vrub staré vlády. Bohužel, návrh usnesení ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1995 předkládá tato vláda a nese za něj i odpovědnost. Pan místopředseda Kočárník kontinuitu ostatně potvrdil. Děkuji a návrh předám písemně.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Eva Fischerová a připravil se pan poslanec Svatomír Recman.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, jsem si plně vědoma, že při projednávání státního závěrečného účtu už Parlament prakticky nemá možnost situaci v podstatě ovlivnit, protože proběhla a je tedy nezvratná. Přesto však pod tlakem současných událostí jsem dospěla k názoru, že ve vztahu ke kapitolám 335 a 715 státního závěrečného účtu existují určité skutečnosti, o nichž si myslím, že by v této rozpravě řečeny být měly.

Z obecného pohledu považuji za nezbytné rozšířit analytické přístupy ke zpracování návrhů na státní rozpočet i následnému hodnocení státního závěrečného účtu.

Předpokládám také, že takovýto přístup bude obsažen v novém zpracování právní úpravy o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR. Změna přístupu by se měla týkat více hodnocení, které by bylo založeno na současné analýze výdajů a dosažených výsledků, což by nám umožnilo posuzovat lépe efektivitu vynaložených prostředků.

Jsem si vědoma, že hodnocení výsledků veřejných programů, tj. obecně aktivit financovaných z veřejných prostředků, je obtížným požadavkem. V rámci dalšího rozvoje demokratického přístupu v naší společnosti však je dnes již patrná mnohem větší potřeba podrobnějších východisek pro politické rozhodovací procesy v Parlamentu, a to zejména ve vztahu ke státnímu rozpočtu.

Z tohoto hlediska pak by bylo možné na současnou předloženou zprávu Ministerstva zdravotnictví ČR o hospodaření s rozpočtovými prostředky kapitoly 335 pohlížet pouze jako na dokument, který má popisný charakter, takže nepostihuje význam samotného slova "hospodaření". Použitá metodika nehodnotí dosažené výsledky. To znamená ve zdravotnictví např. ukazatele zdravotního stavu, subjektivní hodnocení zdravotní péče pacienty apod. Nehodnotí ale ani výstupní ukazatele jako jsou rozsah nabídky poskytovaných služeb, takže poslancům uniká řada skutečností a potřebných souvislostí.

K tomuto závěru mě vede i výsledek kontroly hospodaření s prostředky Státního závěrečného účtu v kapitole Ministerstvo zdravotnictví. Kontrola byla provedena NKÚ v období prosinec 1995 - březen 1996 a její výsledek byl zveřejněn ve Věstníku NKÚ. V této souvislosti je kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu č. 95/26 bohužel alarmujícím dokumentem, který nasvědčuje, že prostředky státního rozpočtu nejsou využity efektivně a hlavně s patřičnou odpovědností. Jako konkrétní příklady uvedu jen některé ze závěrů kontroly.

V resortu Ministerstva zdravotnictví došlo v roce 1995 k porušení zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech při hospodaření s rozpočtovými prostředky.

Příklad první: Při hospodaření s rozpočtovými prostředky kapitoly 335 porušovaly kontrolované osoby především postup pro poskytování záloh dodavatelům stavebních prací a dodavatelům zdravotnické přístrojové techniky. Překračující výše záloh, která ve zjištěných případech činila celkem přes 36 miliónů korun, pro dodavatele se stávala fakticky bezúročnými úvěrovými prostředky.

Příklad druhý: Ministerstvo zdravotnictví nehospodárně použilo rozpočtové prostředky ve výši 10 miliónů 600 tisíc korun na reklamní kampaň, která podle smlouvy měla navodit pozitivní vnímání práce Ministerstva zdravotnictví širokou veřejností a prosadit kladné informace o změnách v českém zdravotnictví v období let 1991 - 95. Kampaň byla realizována formou billboardů a televizních šotů. Rozpočtová skladba pro ústředně řízené rozpočtové organizace připouští pouze výdaje na zdravotní výchovu obyvatelstva.

Příklad třetí: Ministerstvo zdravotnictví uhradilo z rozpočtových prostředků r. 1995 vybavení tří služebních bytů náměstků a hlavního hygienika ve výši 219 792 Kč, v letech 1993 a 1994 265 413 Kč, a to bez právního důvodu v rozporu s ustanovením čl. 5, odst. 2 zákona č. 10 z roku 1993 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 1993 a o změně doplnění některých zákonů ČNR a některých dalších předpisů, které takové naturální plnění neumožňují.

Výsledky kontroly NKÚ č. 95/26 a údaje předložené správy Ministerstva zdravotnictví ČR o kapitolách 335 a 715 mě vedou k otázkám, jak vlastně jsou plněny úkoly samotného Ministerstva zdravotnictví. Jak jsou zajištěny kontrolní činnosti Ministerstva zdravotnictví jako zřizovatele celé řady zdravotnických organizací, jakou formou ministerstvo zpracovává výsledky těchto kontrol a kde jsou k dispozici. Jak jsou zajištěny všechny potřebné funkce informačního systému resortu zdravotnictví ve vztahu k pořízení a zpracování dat, která jsou podkladem cenových kalkulací a veškerých potřebných prací na prováděných předpisech zdravotního pojištění pro hodnocení investičního vývoje apod.

Všechny zneklidňující skutečnosti, které jsem uvedla, mě vedou k návrhu na následující doprovodné usnesení k projednávanému státnímu závěrečnému účtu, a to s důrazem na zdravotnictví.

Poslanecká sněmovna Parlamentu žádá ministra zdravotnictví, aby do konce roku 1996 zpracoval a předložil opatření k nápravě současného zjištěného stavu v hospodaření s prostředky kapitol 335 a 715 státního rozpočtu v návaznosti na závěry šetření č. 95/26, které bylo provedeno NKÚ.

Dámy a pánové, jsem přesvědčena, že Parlament v rámci své kontrolní funkce vlády i jednotlivých ministrů nemůže tolerovat skutečnost, že závěry šetření NKÚ se stávají ve značné míře pouhými dokumenty pro historii. V resortech, kde došlo k porušování zákona, je nutné z titulu odpovědnosti příslušného ministra přijmout a realizovat opatření k nápravě. Kontrolní závěr NKÚ č. 95/26 z kontroly hospodaření s prostředky státního rozpočtu kapitoly 335 stejné jako stanovisko NKÚ ke státnímu závěrečnému účtu, jsou z hlediska principiálního pro mne stejně varující jako miliardové ztráty v bankovním sektoru.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Evě Fischerové.

S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Páv. Jinak prosím, aby se připravil pan poslanec Svatomír Recman.

Poslanec Tomáš Páv: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, skutečně jde o faktickou poznámku. V této sněmovně pod rozpočtovým výborem byl založen podvýbor pro kontrolu, který hned na své první schůzce se rozhodl, že provede podrobné prošetření některých kontrolních závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu. Jedním z těchto závěrů je právě tato kontrola, o které mluvila moje kolegyně Fischerová. Byl bych velice rád, kdyby usnesení této sněmovny vyčkalo výsledku šetření od podvýboru pro kontrolu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za tuto faktickou poznámku. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Recman. Paní poslankyně Fischerová má samozřejmě nárok na faktickou poznámku.

Poslankyně Eva Fischerová: Reaguji na pana poslance Páva. Jsem přesvědčena, že jakýkoliv podvýbor sněmovny dost těžko může verifikovat a měnit závěry Nejvyššího kontrolního úřadu. To by byly skutečné dokumenty pro historii.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za toto upřímné vyznání i ke kompetencím podvýboru. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Recman a připravil se pan poslanec Mašek.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, vážená sněmovno, vážená vládo, dámy a pánové, poslanecký klub KSČM považoval a považuje zákon o státním rozpočtu a recipročně i projednání zákona o státním závěrečném účtu za příslušný rozpočtový rok za jeden z rozhodujících zákonů, které projednává a schvaluje Poslanecká sněmovna. Samozřejmě i s otázkou tohoto významu a důležitosti k projednávání takovýchto bodů přistupuje. Na druhé straně vzhledem k tomu, že se jedná už o historii starou devět měsíců, chci se ve svém vystoupení jen stručné dotknout některých zásadních aspektů ekonomického a rozpočtového vývoje České republiky v loňském roce.

Úvodem několik poznámek k ekonomickému vývoji v roce 1995. Nekritické a mnohdy povrchní hodnocení ekonomického vývoje obsažené v předloženém sněmovním tisku považuji za výraz

a) provozní slepoty vládních makroekonomů

b) pštrosí politiky z titulu určité bezradnosti

Rok 1995 totiž signalizoval, a to dosti silně, rostoucí disproporce v ekonomickém systému, které ostatně pokračují v zesílené podobě i v roce letošním. část státního závěrečného účtu hodnotící ekonomický vývoj však postrádá jakoukoli kritičtější analýzu makroekonomických agregátů i probíhajících vývojových trendů a jevů. Potom samozřejmě chybí i poznání příčin a tedy i ochota vlády vůbec v nějakém směru vývoj korigovat, než se vymkne jakékoli kontrole a může přejít k živelnosti.

O které signály se jedná:

1. Jednoznačné došlo ke ztrátě střednědobé komparativní výhody levné pracovní síly, aniž by došlo ke kýžené a žádoucí substituci do konkurenčně srovnatelných výrob. Ojedinělé příklady jsou bohužel světlou výjimkou. Opět se hledá triviální řešení, je zde znovu návrh utáhnout opasky, snížit požadavky na růst mzdových výdajů. Chci říci, že to už tu bylo před pěti lety.

2. Dochází ke stále výraznějšímu převisu domácí poptávky proti růstu hrubého domácího produktu a tento přírůstek je stále více orientován na dovozy. Domácí poptávka se již dostala na úroveň roku 1989, avšak úroveň hrubého domácího produktu je stále ještě asi o 15 % nižší. Růst produktivity práce je nevýrazný a pro vstup přímých kapitálových investic ve srovnání např. s Polskem a Maďarskem dokonce odrazující, To přinejmenším zpochybňuje teze vládních ekonomů, že rychlá privatizace, a podtrhuji slovo rychlá, je nejúčinnější metodou pro rychlou restrukturalizaci výrobní sféry.

3. Dochází k dramatickým posunům na běžném účtu platební bilance. Z mírného přebytku v roce 1994 dnes do masivního deficitu. Záporné saldo zahraničního obchodu narůstá od května 1994 a září letošního roku je v pořadí již 29. měsícem záporného salda. Oproti minulosti letos tento trend ještě více akceleruje. Utěšování o tzv. ufinancování tohoto deficitu na vrub kapitálového účtu je podle mě ekonomicky nemravné. Přímých zahraničních investic ubývá, protože Telecomy, a není jich mnoho, mají své meze. Portfoliové investice zvyšují závislost na zahraničním kapitálu a tedy i destabilitu vývoje. Značná část bankovních rezerv v cizí měně je čistě krátkodobého a spekulativního charakteru.

4. Zjevně dochází k přehřátí naší ekonomiky, a to bez ohledu na celkově dosaženou míru inflace. Dílčí opatření ČNB čelit tomuto vývoji jsou svou osamoceností předurčena k neúspěchu. Vláda tyto měnové snahy podporovala v minulosti jen verbálně, fakticky nikoli. Vždyť jen v minulém roce bylo uvolněno ze státních aktiv přes Všeobecnou pokladní správu 10,9 miliardy korun, z toho pouze 1,6 miliardy korun tzv. měnově neutrálních.

Na dluhovou službu státu bylo dále použito také 10 mld. Kč. Peněžní i kapitálový trh je chorý, to ví v této republice už snad každé malé dítě. Zpráva vlády v příslušném oddíle státního závěrečného účtu však tuto nemoc ani nevidí, natož aby ji diagnostikovala.

Další nečinnost v této oblasti, neřešení systémových opatření, to je nejlepší a nejrychlejší cesta ke kolapsu. Mnohé centrální banky by mohly dosvědčit, že žádné rezervy nikdy nestačí, když se trhy dají do pohybu.

5. Návrh zprávy o státním závěrečném účtu dostatečně nereflektuje sílící sociální dopady vládní hospodářské politiky. Průvodním znakem současné dravé akumulace je akumulace bídy. Mzdový růst probíhal značně diferencovaně a týkal se především určitých profesních skupin. I přes určitý nárůst reálných mezd mzdy stále zaostávaly za produktivitou práce a jejich další nominální zvyšování vytváří určité inflační impulsy.

Rubem poměrně vysokých mezd některých kategorií je také hrozba sociálního pádu v případě propouštění zaměstnanců při reorganizaci, likvidaci podniku nebo útlumu odvětví. Zde mohu uvést např. v rámci ostravsko-karvinského revíru připravovaný útlum Dolu Paskov.

Kritická situace se vytvořila v postavení pracovníků dopravy a vytváří se i v hornictví, hutnictví a některých dalších odvětvích.

6. Většiny občanů se dotýkají opatření, jako je zvýšená hranice odchodu do důchodu a zhoršení podmínek důchodového zabezpečení. Citelná je i přeměna automatického systému vyplácení sociálních dávek a podpor ve složitý a nákladný mechanismus, ve kterém musí potřební občané poníženě žebrat u všemocné a rozvětvené státní byrokracie.

7. Krize zdravotnictví, zejména pokud jde o finanční situaci pojišťoven a nemocnic, vytváří situaci, ve které život nemocných začíná záviset na jejich finanční situaci a způsobu pojištění a samozřejmě i na výběru pojišťovny.

8. Nedostatečné a koncepčně nepodložené jsou i výdaje na bytovou politiku. Podpora podnikání v bytové výstavbě a hypoteční úvěry nemohou vytvořit pro značnou část obyvatel dostupné bydlení, pokud bude pokračovat tlak na další privatizaci bytového fondu, nevýhodné podmínky pro bytová družstva a další zdražování všeho, co souvisí s bydlením. Vláda by měla uznat, že bydlení není standardní tržní statek, ale předpoklad sociálního a kulturního rozvoje, a přehodnotit v této oblasti svoji liberální koncepci. Problémy majitelů domů a problémy s údržbou bytového fondu pak řešit s. využitím jiných nástrojů.

Nyní mi dovolte několik poznámek k rozpočtovému vývoji v roce 1995.

Samotná orientace v rozpočtových procesech minulého roku je téměř dobrodružným zážitkem:

a) část rozpočtového přebytku z roku 1994 se přesunula do příjmů a výdajů státního rozpočtu roku 1995

b) část rozpočtového přebytku z roku 1994 se použila k mimorozpočtovému krytí rozpočtových výdajů

c) o určení nebo doporučení rozpočtového přebytku se rozhodovalo ještě dříve než se projednal státní závěrečný účet za rok 1994

d) byly zapojeny i zdroje z Fondu národního majetku

e) domnívám se, že vláda zneužila svých kompetencí a během rozpočtového roku provedla masivní rozpočtová opatření, která několikanásobně převýšila obdobná opatření ve státním rozpočtu 1994. Zmiňuje se o tom i stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu.

f) ještě v závěru roku došlo k úpravě změněným zákonem o státním rozpočtu.

Pro vytrvalce, který se krůček po krůčku tímto bludištěm propracuje, dočká se jediného zásadního poznání, které však mohl učinit hned. Původní rozpočet, tak jak byl vládou navržen a parlamentní vládní koalicí schválen, byl rozpočet špatný. Domnívám se, že rozpočet byl záměrně podhodnocen a vláda si vytvořila široký polštář pro rozpočtové výdaje dle svého gusta.

Obvykle při podobných jednáních pan ministr Kočárník vystupuje a řekl bych, že zesměšňuje někdy poslance citací ze stenozáznamu, samozřejmě vím, že je to složitá situace. Mohl bych oplatit stejnou mincí, ale vyvaruji se toho, protože vím, že, jak se říká, po boji je vždycky mnoho nových generálů, a nechci takovýmto způsobem vystupovat.

Přesto se domnívám, že odhady prostě nevyšly a i z tohoto důvodu postrádám ve státním závěrečném účtu odpověď na některé otázky proč. Např. proč jsou příjmy z daně právnických osob takové, jaké jsou, když ekonomický výkon konečné roste? Vždyť výnos z této daně byl dán jako plnohodnotný ekvivalent obcím za výnos daně ze závislé činnosti.

Proč se nepodařilo zabezpečit schválený přebytek rozpočtu ve výši 9,3 miliardy Kč, který byl sněmovnou projednán v květnu 1995? K regulaci výdajů má - domnívám se - ministr financí zcela dostatečné kompetence a nástroje.

Státní závěrečný účet se chlubí konstantní zadlužeností, veřejné rozpočty, tedy rozpočty měst a obcí - však jdou do zadlužení, které již dnes má hodnotu 24 miliard Kč. Ani při tomto schodkovém hospodaření však nejsou schopny řešit alespoň na přijatelné úrovni problémy v bytové výstavbě a v dopravní obslužnosti území.

Součástí státního závěrečného účtu je i bilance státních aktiv a pasiv. Je zřejmé, že i v této bilanci ztratila Česká republika ze své věřitelské pozice dalších 5 miliard Kč.

V hodnocení vykázaného rozpočtového přebytku za rok 1995 se ztotožňuji se stanoviskem Nejvyššího kontrolního úřadu, které hodnotí výsledek rozpočtového hospodaření nikoliv jako přebytek v částce 7 miliard 230 milionů Kč, nýbrž jako schodek ve výši 2,07 miliardy Kč. Podstatné je, že nebyla dodržena stěžejní zásada, která vyplývá z usnesení vlády č. 447/1995, a to že výdaje, které budou realizovány v roce 1995, musí být kryty běžnými příjmy inkasovanými v roce 1995. Za běžný příjem roku 1995 nelze podle mého názor u považovat časti přebytku z roku 1993 a z roku 1994.

Co říci závěrem? Návrh státního rozpočtu na rok 1995 byl projednán a schválen sněmovnou 14. prosince 1994. Klub ksčm zákon o státním rozpočtu na rok 1995 nepodpořil. Výhrady a připomínky, které z klubu zazněly, byly zásadní povahy a charakterizovaly rozdílný přístup vládní koalice a KSČM k ekonomické transformaci naší společnosti k prosazování hospodářské, finanční a měnové politiky vlády, což samozřejmě našlo svůj odraz ve fiskální politice vlády, vyjádřené státním rozpočtem na rok 1995 a nyní projednávaným státním závěrečným účtem.

Naše poznatky a zkušenosti z poslanecké práce v uplynulém období potvrdily většinu našich obav a výhrad, které zde ve sněmovně zazněly v rozpravě ke státnímu rozpočtu na rok 1995 nejen z našich řad, ale i od dalších opozičních poslanců a nebyly vyvráceny ani v předloženém sněmovním tisku č. 11.

Z těchto důvodů proto nemohu a nebude ani poslanecký klub ksčm pro státní závěrečný účet hlasovat. Domníváme se, že v roce 1995 se prostě rozpočtovalo a hospodařilo s penězi a majetkem daňových poplatníků špatně a nezodpovědně.

Chtěl bych říci, že situaci velice vtipně vystihl občan - zaslechl jsem to dnes ráno v tramvaji - který se ptal svého kolegy, jaký je v České republice rozdíl mezi životní úrovní a letadlem. Odpověď zněla: Žádný, čím více stoupá vzhůru, tím je menší. Děkuji.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP