Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Langrovi a prosím pana poslance Petra Plevu a připraví se pan poslanec Oldřich Vrcha.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, musím se přiznat, že já osobně nepatřím k těm velkým odpůrcům ombudsmana, mně ombudsman zatím neschází, ale ani by mně zcela zásadně nevadil. Nicméně když jsem dostal tuto zákonnou předlohu a jelikož jsem o tomhle problému již hodně slyšel, musím říci, že jsem se do ní začetl s velkou chutí a hned na začátku jsem se trochu vyděsil z té základní konstrukce ombudsmana. Ombudsman jako v podstatě poslušný nástroj parlamentu nebo Poslanecké sněmovny - kdyby alespoň parlamentu! - pouze Poslanecké sněmovny. Ombudsman Poslaneckou sněmovnu jmenovaný, ombudsman Poslaneckou sněmovnou odvolávaný na základě neschválení jeho zprávy.
Já se domnívám, že takto konstruovaný ombudsman nemůže být skutečně tou nezávislou osobností. A pokud tedy máme jednat o nějakém ombudsmanovi a pokud zjistíme že skutečně ombudsmana potřebujeme, musíme vymyslet konstrukci, aby tento ombudsman nebyl něčí loutkou, ani loutkou Poslanecké sněmovny a domnívám se, abych se připojil ke svému předřečníkovi, že to je možné udělat pouze ústavním zákonem.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Prosím pana poslance Vrchu a připraví se paní poslankyně Zuzka Rujbrová.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, předložený návrh poslankyně Petry Buzkové a dalších na vydání zákona o veřejném ochránci práv je nepřijatelný. Jeho působnost se má vztahovat na ministerstva, státní zastupitelství, policii, armádu, ale nikoliv na parlament, prezidenta a vládu. Dále zde chybí ochrana nad okrádáním účastníků SPT Telecom. Ochránce je volen sněmovnou a odvolatelný jejím předsedou po projednáni v mandátovém a imunitním výboru. Opatřeními, která může ochránce navrhnout, jsou zejména zahájení řízení, přezkoumání rozhodnutí, náhrada škody a zahájení trestního stíhání. Rozsah činnosti ochránce a jeho kanceláře je fakticky zadán velikostí jejich rozpočtové kapitoly - od dvou pracovníků až po desítky pracovníků v každém okrese.
V důvodové zprávě se argumentuje Švédskem, kde ombudsman existuje již od začátku minulého století, a tím že přijetím zákona bude naplněno doporučení Rady Evropy. Daleko nejpozoruhodnější na celém textu je, že fakticky navrhuje přijetí zákona, který stačí schválit i 34 poslanců z potřebného nejmenšího počtu 67 poslanců parlamentu. Ústavní zákon a mezinárodní dohodu lze přijmout aspoň 120 hlasy. Z důvodové zprávy podle čl. 10 Ústavy České republiky jsou bezprostředně závazné jen ty ratifikované mezinárodní smlouvy, upravující lidská práva a základní svobody, které jsou vyhlášeny ve Sbírce zákonů.
Kromě toho existuje řada mezinárodních smluv obsahujících lidská práva, které dosud nebyly publikovány. Tyto smlouvy jsou však právně závazné pro Českou republiku. Z pojetí funkce ochránce vyplývá, že musí na rozdíl od Ústavního soudu chránit a ve své činnosti aplikovat všechny právní normy závazné pro Českou republiku a její orgány.
Kdyby tedy Česká sociální demokracie jako předkladatelé neschválila svým postojem při hlasování důvěru ve vládu, pak není ombudsman zapotřebí. Rovněž jestliže poslanci České sociální demokracie, tj. předkladatelé návrhu na ombudsmana nejsou schopni jako zákonodárci chránit občany před nezákonností, pak jsou zde v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky naprosto zbytečné. Mohou tedy zřídit ombudsmana a jako neschopní ze sněmovny odejít.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Vrchovi. K řečništi zvu paní poslankyni Zuzku Rujbrovou, připraví se pan poslanec Daniel Kroupa.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážené dámy a pánové, nepochybuji o tom, že na každého z vás, jako na svého poslance, se obracejí vaši voliči, i jiní občané, se žádostí o pomoc proti nesprávnému úřednímu postupu, proti nečinností různých institucí, proti byrokracii a dalším nešvarům, které zde máme. Nepochybuji také o tom, že vám ve většině případů stačí zvednout telefon, abyste zjednali nápravu. Domnívám se však, že úloha poslance, event. senátora, je poněkud jiná. Potom co zde zažíváme, připusťme si, že i do jisté míry politická.
Pan kolega Payne se zde pozastavoval nad výtkou z důvodové zprávy, pokud se zde konstatuje nedostatečné zajištění ochrany práv. Nevím, do jaké míry se někdy jako řadový občan obracel na kteroukoliv úřední instituci, včetně soudu, a to včetně soudu ústavního. Jako řadová advokátka z venkova bych ho ujistila, že projednání podobné ústavní stížnosti trvá dobu o hodně delší než je jeden rok.
Rovněž pan kolega zpravodaj zde konstatoval, že k dobudování systému veřejné správy, zejména správních soudů, je zřizování ochránce lidských práv předčasné. Já tvrdím, že je tomu právě naopak. V daném případě řadový občan potřebuje nezávislou osobu, na kterou by se mohl obrátit a která by mu mohla v ochraně jeho práv pomoci.
Jistě, předloha zákona má určité nedostatky a já sama v tomto směru mám připravenou řadu doplňujících návrhů. Nevylévejme však s vaničkou i dítě, když máme možnost tyto problémy napravit v rámci projednání ve výborech. Domnívám se, že pokud se budeme bát obecně uznávaného demokratického institutu ochránce práv, bude to o něčem svědčit.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Prosím pana poslance Kroupu, připraví se paní poslankyně Anna Röschová.
Poslanec Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní poslankyně a páni poslanci, pozorně jsem vyslechl námitky proti zřízení veřejného ochránce práv a musím se přiznat, že většinu těchto námitek považuji za opodstatněnou. Myslím si, že předložený návrh je pokusem, který má své nedostatky, a myslím si, že v navržené podobě by bylo asi obtížné tento zákon přijmout. Přesto si myslím, že je třeba hlouběji o celé věci uvažovat dříve, než zaujmeme unáhlené stanovisko. Kdosi zde řekl, že jediným argumentem pro zřízení veřejného ochránce práv je, že ho mají v jiných zemích a že ho musíme mít taky. Kdyby toto byl jediný argument, pak vás mohu ujistit, že budu hlasovat proti.
Domnívám se však, že toto není jediný argument. Myslím si, že ten vážný a základní argument je třeba hledat nikoli v zahraničí, ale u nás. Snad mnohý z vás si vzpomene, jak počátkem roku 1990 mnozí státní úředníci pociťovali jakousi nejistotu ze své budoucnosti, jakousi obavu a jak se radikálně změnilo jejich chování k občanu. Náhle jsme přicházeli na úřady a byli jsme vůči těmto úřadům páni, my - žadatelé, a úředníci byli našimi služebníky. Musím konstatovat, že tato pozitivní změna, kterou jsem vnímal počátkem roku 1990, neuvěřitelně rychle vyprchala a dnes jsme mnohdy opět v tom stavu, v jakém jsme byli před listopadovou revolucí, kdy přicházíme na úřady jako poddaní, jako pokorní žadatelé se shrbenou hlavou a kdy úředníci, které platíme ze svých daní, se tváří jako feudálové a rozhodují libovolně.
Nápravou tohoto stavu jistě nebude ombudsman. Nápravou tohoto stavu musí být redukce státní byrokracie a redukce pravomocí, administrativních pravomocí těchto byrokratů.
Prosím, aby tento požadavek nebyl vnímán jako útok na státní administrativu. Byrokracie a administrativa jsou zcela rozdílné pojmy. Administrativa je služba, byrokracie jo forma vlády vedle monarchie, aristokracie a demokracie. V monarchii vládne jeden, v aristokracii vládne několik, v demokracii většina, v byrokracii nevládne nikdo. Byrokracie je taková forma správy veřejných věcí, kde není zodpovědný adresát k němuž se člověk může obrátit. Stát, který se buduje jako řádný stát, samozřejmě musí bránit byrokracii řádnými prostředky a nikoliv prostředky mimořádnými. Musí donutit své úřady, aby administrovaly a nikoliv, aby se snažily vládnout, aby se snažily vládnout nezodpovědně.
Nyní k tomu argumentu pro zřízení veřejného ochránce lidských práv. Z toho, co jsem řekl, může mnohému vyplynout, že napravovat státní byrokracii nemá ochránce veřejných práv. Pak teprve ovšem otázka po jeho účelu je dostatečně ostrá. Co je tedy jeho vlastním posláním, co může být jeho základní úlohou? Jsem přesvědčen o tom, že základní úlohy ochránce veřejných práv se neukazují ve chvíli, kdy stát a jeho úřady fungují povýtce nedokonale, kdy stát a jeho úřady nejsou ještě v plné míře rozvinuty. Plná úloha ochránce veřejných práv se tedy nemůže ukázat ve chvíli, dokud nefunguje dostatečně veřejná správa, pokud stojíme před její reformou a dokud nefunguje správní soudnictví, které řeší nedostatky administrativy.
Vlastní funkce veřejného ochránce práv se tedy ukazuje tam, kde toto všechno funguje, kde všichni úředníci splní své povinnosti, kde státní administrativa funguje a přesto se nemůže domoci svého práva. Každý, kdo má zdravý rozum, musí připustit, že žádný státní aparát nemůže být tak dokonalý, aby pokrýval veškerá práva, která stát svou ústavou garantuje. A právě pro tuto oblast a pouze pro tuto oblast je vymezena úloha veřejného ochránce práv.
Snad jistou výjimku bych připustil na základě svého osobního přesvědčení, které nevnucuji poslancům zvoleným za levicové strany. Jsem přesvědčen o tom, že to není stát, který je původcem všech práv člověka. Jsem přesvědčen o tom, že člověk a jeho práva jsou původnější než je instituce státu, a proto rovněž musím připustit, že je zde určitý prostor v odhalování práv, která stát dosud nedokázal ani formulovat. Toto je tedy druhá úloha ombudsmana, kterou vnímám já, ale nevnucuji ji kolegům s přesvědčením založeným na právním pozitivizmu.
Dámy a pánové, sdílím názor mnohých odpůrců veřejného ochránce práv, kteří říkají, že jeho zavedení v této chvíli je předčasné. Na základě toho, co jsem řekl, vyplývá, že v současné situaci veřejný ochránce práv bude řešit z 90 a možná více procent úkoly, které mají řešit státní úřady a nebude plnit svou vlastní funkci. Přesto dnes a právě v této situaci si myslím, že je třeba podpořit návrh předkladatelů tohoto zákona, aby se rozběhla diskuse o tomto institutu. Myslím, že můžeme diskutovat s předkladateli návrhu zákona o datu zřízení této instituce. Myslím, že je nanejvýš na místě snažit se tento zákon upravit tak, aby předešel většině těch varování, která zde zazněla z úst předchozích řečníků.
Dámy a pánové, prosím, abyste podpořili tento návrh, abyste umožnili rozběhnutí této diskuse. Já sám za sebe jsem připraven s navrhovateli zákona spolupracovat na jeho zlepšování. Děkuji za pozornost. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Kroupovi. Prosím o strpení paní poslankyni Röschovou.. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedající, já bych jen rád vaším prostřednictvím upozornil některé kolegy, aby si buď oblékli saka anebo požádali zde přítomné dámy, zda si mohou odložit. Trocha Gutta-Jarkovského by této sněmovně neuškodila.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Byl jsem požádán panem poslancem Krejsou, abych vás poprosil, pánové, abyste si oblékli saka, anebo požádali o svolení svléci si je dámy. Poznámku jsem vyřídil a prosím paní poslankyni Röschovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Matulka.
Poslankyně Anna Röschová: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, při studování návrhu zákona paní poslankyně Buzkové a dalších poslanců jsem měla v podstatě stejné právní problémy jako pan poslanec Langer, který zde vystupoval přede mnou, a proto bych je nerada znovu zde rozebírala, protože si myslím, že jeho rozbor byl vyčerpávající.
Nicméně o jednom problému, který je pro mě nejzávažnější, se znovu zmínit musím - on se o něm také už zmínil - a sice jakým úřadem vlastně úřad ombudsmana bude do jaké sféry státní moci spadat. Ústava, pokud já vím, zná pouze ministerstva a jiné správní úřady. Bude úřad ombudsmana jiným správním úřadem? Pak dost dobře nerozumím rozsahu působnosti v § 2. Já na tuto otázku odpovědět neumím a byla bych velmi ráda, kdyby zástupkyně předkladatele ve své závěrečné řeči odpověděla na tento dotaz, který zde kladu, neboť se obávám toho, že úřad tak jak je koncipován v návrhu, by měl vycházet z ústavy. To je jedna věc, kterou jsem zde chtěla sdělit a na kterou jsem se chtěla zeptat.
Další věc, která mě napadla při pozorném poslouchání paní předkladatelky, je tato. Jestli jsem dobře pochopila úvodní řeč, vlastně veřejný ochránce práv, neboli ombudsman, je jakýsi bič na nehodné státní úředníky, špatně pracující státní úředníky. To je jistě počin velmi bohulibý, ale kladu další dotaz jak se tento bič, tato věc naplní při neplnohodnotném fungování správního soudnictví? A v této situaci jsme, správní soudnictví nemáme zavedeno v tom plném slova smyslu. Obecné soudy zkoumají pouze formální stránku věci při posuzování správních rozhodnutí. Proto to nazývám, odpusťte mi, neodborné neplnohodnotné správní soudnictví.
Při takovémto typu soudnictví tento bič, tato bohulibá záležitost fungovat nebude. Kdybychom zřídili ombudsmanů v každém městě jeden, fungovat nebude, protože soudy jsou omezeny občanským soudním řádem. Proto se přikláním v této záležitosti v tomto návrhu zákona k názoru pana zpravodaje, který zde řekl, že podávaný návrh je podávaný minimálně předčasně. Přikláním se k tomu a dodávám snad ještě, že přijetím takového zákona mateme občany této země, protože jim říkáme, že zřizujeme nějaký orgán či instituci, která jim k něčemu bude dobrá, která jim pomůže v leckde strastiplné cestě po správních úřadech. Toto není pravda a pravdou to nebude. Přikláním se k návrhu, aby návrh zákona byl zamítnut. Děkuji Vám.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Röschové. Zvu k řečništi pana poslance Dalibora Matulku, připraví se paní poslankyně Hana Orgoníková.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, původně jsem se chtěl přihlásit pouze s faktickou poznámkou. Poté, kdy pan poslanec Krejsa mě údajně volně parafrázoval, já jsem se chtěl ohradit, protože já jsem mluvil dopoledne o něčem a někom úplně jiném. Parafráze byla špatná, i myšlenková konstrukce neodpovídala tomu, co jsem říkal dopoledne. Byl bych velmi rád, abyste vzali na vědomí, že to nebyla parafráze mých slov.
Pak jsem si vzápětí uvědomil, že chci přece jen do rozpravy také něco poznamenat, a proto jsem se do ní řádně přihlásil. Když jsme dostali návrh zákona o veřejném ochránci práv a já jsem si ho přečetl - je to vlastně druhý pokus o takovýto zákon - v duchu jsem si řekl, že zaplať pánbůh nebo jako ateista "zaplať příroda", že máme už v jednacím řádu jiná pravidla k projednávání zákonů, než ještě donedávna byla, a že existuje systém několika čtení.
Pokud by tomu tak nebylo, já bych v této chvíli byl v poněkud prekérní situaci, protože myšlenka ombudsmana je mi velice sympatická, blízká a rád pro tuto myšlenku budu hlasovat, ale na druhou stranu si uvědomuji, že zákon je napsán špatně. Je napsán špatně a mnozí předřečníci na chyby v zákoně poukazovali. Pozoruhodné je, že vcelku zde nehrála ani tak významnou roli politická příslušnost, až na výjimky. Já třeba souhlasím s mnoha připomínkami pana poslance Payrna, už méně s dalšími připomínkami, ale sám také mám mnoho připomínek.
Chtěl bych upozornit, že ale ani paní poslankyně Buzková ve svém úvodním slově neříkala, že návrh je skvělý a že lepší být nemůže. Naopak, jestli jsem dobře poslouchal, v závěru sama upozornila, že se nebrání tomu, aby do něj zbyly zahnuty další návrhy, pokud stav zákona zlepší.
Myslím si, že je dobře, že máme několikeré čtení a že je možné, abychom své připomínky i v rámci dalšího čtení uplatnili. Je to u tohoto návrhu zákona dokonce zřejmě nezbytné, neboť je to v prvé řadě závažný problém, závažná otázka, je to otázka téměř ústavně právní a někteří poslanci zde také vznášeli námět na to, zda by ombudsman neměl být zřízen přímo ústavním zákonem.
Za druhé - zde nemůžeme očekávat, že by se našel vládní resort, který by takovou podobnou předlohu zpracoval. Toto téma nepatří žádnému resortu a tedy je skutečně na Parlamentu, aby se takový zákon zrodil přímo v Parlamentu. Ale jestliže Parlament poslaneckou iniciativu hned zkraje "smete ze stolu" a v prvním čtení ji zamítne, pak se vyhne diskusi, kterou ale nikdo jiný zodpovědný vést nemůže.
Proto jsem se přihlásil do rozpravy, abych vás poprosil, dámy a pánové poslanci, kteří navrhujete zamítnutí, abyste se pokusili přehodnotit svůj postoj a nebránili další diskusi, na jejímž základě se může ukázat, že návrh třeba nejde spravit, nebo jde spravit. Ale nechť se to ukáže až v diskusi.
Obracím se s touto prosbou zejména na kolegy z republikánské strany s podotknutím - nevracejme stejnou mincí. Jestli jsou kolegové poslanci ještě schopni tento svůj názor přehodnotit, byl bych rád a chtěl bych je o to poprosit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Prosím paní poslankyni Orgoníkovou a posledním písemně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Ullmann.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, již v minulém volebním období, výbor petiční, pro lidská práva a národností předložil návrh zákona o veřejném ochránci práv. Tento zákon šel průřezové poslaneckými kluby, pouze klub ODS tehdy zůstal nedotčen, to znamená, že se nenašel ani jeden poslanec ODS, který by návrh zákona podepsal.
V hektické době před volbami nebyl zákon zařazen do pořadu jednání posledního zasedání Poslanecké sněmovny. Nyní před vás předstoupila paní místopředsedkyně Petra Buzková jako navrhovatelka zákona o veřejném ochránci práv, který předkládá náš poslanecký klub, a jasně zdůvodnila, proč tento zákon předkládáme.
Veřejný ochránce práv má zvýšit právní jistoty občana a stát se jedním z nejdůležitějších prvků ochrany demokracie. Na ombudsmana se budou moci obracet např. lidé zdravotně postižení, kterým byl odebrán invalidní důchod, a žádat přešetření, zda se tak stalo právem či jenom svévolí některých posudkových lékařů, kteří někdy s postiženými občany jednají velice nevybíravým způsobem a osobují si větší práva, než jim umožňuje zákon.
Na ombudsmana se budou moci obracet občané, kteří jsou poškozováni nečinností úřadů při vyřizování např. svých oprávněných žádostí o restituce, naopak řada neoprávněných restitučních nároků je vyřizována některými úředníky velice promptně.
Kontrola ochrany práv občanů je velice žádoucí v místech výkonu trestu, vazby, ochranné výchovy a ochranného léčení, ale i v prostorách zajištění, zadržení nebo zatčení v zařízeních policie. Není žádným tajemstvím, že ve vyšetřovací vazbě jsou někteří občané drženi dobu delší, než je zákonem povoleno.
V souhrnu lze říci, že úloha veřejného ochránce práv spočívá v dohledu nad dodržováním zákonů a ostatních právních předpisů, v ochraně občanů před špatnou správou, byrokratickými a necitlivými postupy úředníků, jejich přehlíživým či liknavým jednáním, arogancí, nezdvořilostí, průtahy atd. Pravidla jsou totiž dána. Jde o to, aby byla dodržována.
Pro zákon o veřejném ochránci práv svědčí zejména to, že řeší otázku v této zemi zanedbanou. Hovoříme o reformách všeho druhu. Nehovoříme však o reformě morální. Myslím, že zatím nejsme v zemi, ve které by existovala plně respektovaná a obecně sdílená morální kriteria, cit pro to, co je a co není správné. Ombudsman by měl být morální autoritou. Tak to funguje ve všech zemích, ve kterých byl tento úřad zřízen. Nebojme se této autority, může jen a jen pomoci při vytváření demokratického systému České republiky. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Orgoníkové. Prosím k řečništi pana poslance Ullmanna. Přestože jsem dostal signalizaci od pánů poslanců Holáně a Nájemníka, že se chystají také do rozpravy přihlásit, musím oznámit, že písemně se přihlásil pan poslanec Jičínský. Takže po panu poslanci Ullmannovi vystoupí pan poslanec Jičínský.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegové a kolegyně, původně jsem vůbec nepředpokládal, že k tomuto bodu vystoupím. Dosti jsem k tomuto bodu vystupoval v minulém volebním období. Nicméně rád bych vyvrátil jeden blud, který zde zazněl. Dovolil bych si ho shrnout asi do těchto slov: Ano, je tam strašně mnoho věcí špatných, ale sedněme na to, přepracujme to a ono to třeba bude docela dobré.
Znovu opakuji - je to blud a je to omyl. Vedou mě k tomu zkušenosti z mé praxe architekta. Zabýval jsem se celou řadou adaptací a zabýval jsem se celou řadou nových staveb. U adaptací je jedna základní věc. Musíme přijmout základní konstrukci, základní nosné pilíře a do nich potom můžeme eventuelně adaptačním způsobem zvolit to či ono řešení, jednou lepší, jednou horší, ale celek je již předem determinován základy.
Já tvrdím, že tato předloha prostě není toho charakteru, aby mohla být vzata alespoň za kostru, alespoň za jakési nosné pilíře, za jakési základy. Vůbec se nebráním tomu, aby nějaká instituce tohoto typu byla. Nevím, jestli to bude ombudsman nebo něco jiného. Tomu se nebráním, ale bráním se tomu, abychom v kutilské dílně převzali jakési základní sloupy základní nosné konstrukce a do nich se snažili implantovat něco, co by jejich původní chybný rozvrh poněkud zlepšilo, aby to tak moc nepřečnívalo, aby to tak moc nevadilo. Varuji před tímto přístupem. Je to přístup zcela špatný a v praxi je mnohokrát ověřeno, že nevede k dobrým výsledkům.
Moc vás prosím - ano, diskutujme o této věci. Nebráním se této diskusi. Jsem ochoten se do ní přihlásit. Nedělejme však tuto adaptační práci. Je to opravdu jen ke škodě té instituce, kterou hodláme zřídit. Moc vás o to prosím.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Ullmannovi a prosím pana poslance Zdeňka Jičínského, aby se ujal slova. Pokud nedostanu písemnou přihlášku, vystoupí po něm pan poslanec Holáň.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, jenom několik poznámek k probíhající diskusi.
Dopoledne jsme diskutovali o Senátu si ze strany některých poslanců vládní koalice se ozvaly hlasy, že návrhy na zrušení Senátu ohrožují demokracii. Obdobný hlas se ozval teď od pana poslance Payna, když mluvil o tom, že zřízení ombudsmana by hrozilo totalitárními tendencemi v této zemi. Byl bych rád, kdybychom upustili od takovéhoto demagogického způsobu diskuse. Tak jako diskuse o tom, zda dvoukomorový nebo jednokomorový Parlament jsou legitimní součástí diskusí v parlamentních demokraciích, tak i diskuse o tom, jakým způsobem je vhodné nebo není vhodné zajišťovat občanská práva, zda dosavadní instituce stačí nebo nestačí, včetně toho, zda ombudsman nebo podobné instituce nejsou účelné v rámci té soudobé komplikované společnosti, která je značně zbyrokratizovaná a ztechnizovaná, zda nejsou vhodnými institucemi pro zajištění občanských práv, jsou legitimní součástí diskuse o tvaru a podobě demokratické společnosti. Nestrašme se totalitarismem tam, kde o něj vůbec nejde.
Byly tady otázky, zda to někde funguje a zda jiné systémy správy než jsou naše třeba tu instituci neumožňují a že náš systém to nevyžaduje nebo, že bychom měli provést podrobné analýzy apod. Samozřejmě, u každé instituce tohoto druhu jsou důvody pro a proti. Mluvili jsme o nich v souvislosti se Senátem. U každé instituce jsou argumenty pro a proti, protože nikdy není jen jediné možné řešení, pokud vycházíme z pluralitní demokracie a z toho, že tu není jediná pravda.
Nechci teď vést teoretické diskuse, protože na to není, myslím, ani čas a nejsme na to ani dost připraveni. Jen bych vás rád upozornil na příklad Polska. Polsko můžeme srovnat s Českou republikou. Je tu řada základních shodných tradic minulého vývoje, zkušeností s komunismem apod. Bývalá veřejná ochránkyně práv paní Lentowska patří k nejuznávanějším a nejrespektovanějším osobnostem v Polsku. To znamená, že v zemi s podobnými problémy postkomunistického vývoje si tato instituce a její představitelka dokázaly získat obecný respekt a obecnou vážnost. Myslím, že to o němém svědčí a že to zároveň ukazuje, že tato instituce v takovéto zemi svou důležitou funkci může plnit.
Kolega Payne hovořil o tom, jaká je naše správa a že je potřebná celková reforma správy apod. V obdobném smyslu hovořil i pan poslanec Kroupa, i když dospěl k jiným názorům, pokud jde o tuto instituci. Já bych tady mluvil velmi prakticky. Myslím, že není pochyb o tom, že naše správa v dobrém stavu není. Není však v dobrém stavu také proto, že je příliš stranickopoliticky orientována, že místo aby se v ní prosazovaly ony obecné principy nestranné veřejné správy, hrají v ní příliš velkou roli stranické momenty. Šest let po listopadu už mohl být, podle mého názoru, přijat zákon o státní službě.
V tomto smyslu je tu dost vážných důvodů, abychom se nevzpírali zřízení určité instituce, která může pomoci tomu, aby občané měli větší pocit, že jejich práva jsou zajištěna, že se jich mohou dovolat.
Samozřejmě, existuje tu soudní ochrana práv a nemyslím si, že by naše soudy ji neposkytovaly, i když o její úrovni samozřejmě lze vést řadu úvah a mít k ní vážné výhrady. Ale je pravda, že soudní cesta k zajišťování ochranných práv je mnohdy dlouhá - to je jeden argument - ale ona je skutečně také drahá a stává se pro řadu občanů těžko dostupná.
Nepodceňujme tedy moment, že tato sice možná méně účinná, ale zároveň méně formální, ale také levná ochrana lidských práv, by mohla hodně prospět stavu demokracie a důvěře lidí ve stát. Berme na vědomí tyto praktické momenty, udělejme si opravdu střízlivou rozvahu, jak na tom jsme. To, že nejsilnější strana vládní koalice mění svá volební hesla před volbami do Senátu, že zdůrazňuje heslo práva, pořádku, bezpečnosti pro občany, to není náhodou. Já to vítám jako pozitivní znamení toho, že si vládní koalice uvědomuje, jaký je stav věcí a že značná část občanů pocit toho, že jejich práva jsou zajištěna, že se jich dovolají, nemá. A to je stav pro politickou stabilitu a pro demokracii velmi nebezpečný.
Nebraňme se vážné diskusi bez ideologické předpojatosti o tom, zda nám tato instituce (nebráním se jakýmkoli diskusím o změnách předloženého návrhu) může nebo nemůže prospět. Myslím, že není dost toho, co se pro ochranu občanských práv udělalo. Je to záležitostí nejen stranickopolitických půtek, ale je to v zájmu státu. Mějme toto na zřeteli. Děkuji.