Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji předsedovi sněmovny panu Miloši Zemanovi a prosím nyní, aby se slova ujal pan poslanec Svatomír Recman a připravil se pan poslanec Tomáš Páv.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, vážená sněmovno, vládo, dámy a pánové, chtěl bych v úvodu říci, že mé vystoupení nebude mít všechna "P", to znamená, nebude to projev plný positivismu, jak zde v úvodu zazněl z úst předkladatele, ale na druhé straně nebude to ani časově a obsahově tak náročné vystoupení, jaké zde zaznělo ze zpravodajské zprávy. Chtěl bych říci, že přesto v něm zazní i několik evergreenů.
Návrh státního rozpočtu na rok 1997 tak, jak je předložen sněmovně, nevytváří podle mého názoru dostatečné podmínky pro vládou avizovaný rozvoj společnosti a hospodářský růst na makroekonomické úrovni i v mikrosféře a negarantuje vládou navržený vyrovnaný rozpočet bez výrazných restriktivních opatření na straně výdajů. Návrh státního rozpočtu rovněž neskýtá záruku k vyřešení zásadních problémů, na které poslanecký klub KSČM a rovněž další součásti opozice již dlouhodobě poukazují.
Jedná se o vytváření potřebných podmínek pro zvýšení výkonnosti ekonomiky a tím i zvýšení příjmové stránky státního rozpočtu s cílem brzkého dosažení úrovně alespoň roku 1989. Jsem si vědom toho, že máme rozdílné názory na principy fungování ekonomiky a jejího dopadu do měnové a fiskální politiky, včetně sestavování státního rozpočtu. Podle mého názoru současná pravicová vláda nemá strategickou vizi vývoje České republiky na přelomu 20. a 21. století. Nemá zpracován koncepční rozvoj nosných rozhodujících odvětví a řešení zásadních problémů, pokud neberu vizi konzervativní nebo neoliberální vizi některých ústavních činitelů, že všemocný trh vyřeší vše.
Jedná se například o koncepci průmyslové a exportní politiky, ochranu vnitřního trhu, energetické koncepce, zemědělské politiky, koncepce zdravotnictví, reálné politiky bydlení a bytové výstavby, řešení dopravní obslužnosti území atp.
V návrhu státního rozpočtu na příští rok i přes navýšení finanční částky oproti roku 1996 není zajištěna dostatečná podpora státu exportu a zastavení dlouhodobého růstu deficitu obchodní bilance, který jen v letošním roce se očekává na úrovni 165 mld Kč.
Že je to vážný problém, zaznělo i z úst ministra financí v úvodním expozé návrhu státního rozpočtu. Narůstá i krize ve zdravotnictví včetně finanční krize, kde vláda se zavázala dotovat ztráty zaniklých zdravotních pojišťoven, což jistě bude mít dopad i do návrhu státního rozpočtu. Rovněž výdaje na důchody nezajišťují jejich žádoucí vývoj, především v oblasti vazby důchodů na vývoj průměrných mezd ve společnosti.
Pokračuje demografický pokles vývoje naší populace v důsledku nejnižší natality za posledních 210 let. Narůstá nepříznivá situace v bytové výstavbě a finanční stimulace ze strany státu je zatím spíše symbolická, a to jak z hlediska současných, tak i budoucích potřeb.
Poslanci Komunistické strany Čech a Moravy odmítají skokovou variantu deregulace tepla, protože by neúnosně zatížila rozpočty mnoha rodin, a to i přes vládou navrženou kompenzaci pro sociálně slabé občany a jejich rodiny. Navrženou sociální síť považujeme za nedostatečnou. Jsme si vědomi, že odbourání dotací přinese pro státní rozpočet příjmy ve výši 2,4 miliard korun, ale kompenzace v roce 1997 ve výdajové stránce jsou navrženy jen ve výši 400 miliónů korun. Domníváme se, že by to navíc vedlo i k nárůstu složité a neefektivní administrativy při vyplácení velkého množství sociálních podpor.
Stále zhoršující a nedostatečná je i dopravní obslužnost našeho území, což je spojené se snižováním podílu státu na financování veřejné dopravy, přestože zvýšení financí proti roku 1996 o 300 mil. korun na 700 mil. korun je pouhou optickou prioritou vlády, která nemůže mnoho zlepšit na současném špatném stavu.
Rovněž nemohu souhlasit s klesajícím podílem výdajů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu - v roce 1995 bylo 43.9 % - protože nevychází z ekonomických rozborů, ale z teorie o minimální úloze státu. V České republice již dnes je tento podíl podstatné nižší než v řadě evropských států, které jsou pro současnou vládu vzorem. Např. v roce 1994 činil tento podíl ve Francii 54,9 %, v Itálii 53,9 %, v Nizozemsku 54,4 %, v Německu 49 %, ve Velké Británii 49,2 % apod. Průměr 17 nejrozvinutějších zemí světa činil 47,2%.
Domnívám se, že příjmy státního rozpočtu na rok 1997 jsou podceněny a počítají s pokračováním existujících nedostatků. Jedná se především o výpadek dané z přijmu právnických osob, výnosu spotřebních daní i v oblasti cel a silniční daně a rovněž i zde hodně vzpomínaných daňových úniků.
Chtěl bych z tohoto místa požádat předkladatele o doplnění údajů o předpokládaném vývoji státních finančních aktiv a pasiv, aby bylo možno posoudit vztah k bankovní soustavě, k ostatním subjektům v tuzemsku a pozici vůči zahraničí, což - jak se domnívám - bude mít rovněž vliv na státní rozpočet.
Rovněž bych chtěl požádat - pokud je to možné - o kvantifikaci bankovních ztrát v souvislosti se vzpomínanými krachy 11 bank a jejich vlivu na výši navrhovaného státního rozpočtu. Domnívám se, že tyto výpadky řeší banky z vlastních zdrojů, pokrývají tyto ztráty, mají menší zisky a samozřejmě i menší odvody do státního rozpočtu.
Výhrady mám stejně jako při schvalování státního rozpočtu na rok 1996 ke zmocnění vlády v té obecné poloze, jak je formulováno i v rozpočtových pravidlech. Pan ministr Kočárník vzpomínal § 13 odst. 14 rozpočtových pravidel. Já se domnívám, že dává příliš velký prostor, příliš velký polštář vládě k využití příjmů při vyrovnaném státním rozpočtu bez vědomí Poslanecké sněmovny. Domnívám se, že je potřebné změnit toto zmocnění vlády na využití příjmů a výdajů při vyrovnaném rozpočtu s tím, že bude omezeno nakládání s těmito prostředky bez vědomí sněmovny nad uvedený rámec, např. 1,5 %. Ve vztahu ke státnímu rozpočtu na rok 1977 1,5 % by představovalo 8,25 mld. korun.
Než přednesu návrh usnesení, rád bych vznesl dotaz na pana ministra Kočárníka. V návrhu státního rozpočtu na rok 1995 i 1996 bylo v zákoně o státním rozpočtu zmocnění pro vládu, které umožnilo poskytnout provozovateli jaderných zařízení na území České republiky pro krytí náhrady prokázaných jaderných škod vzniklých třetím osobám v důsledku jaderné nehody těchto zařízení, prostředky ze státního rozpočtu až do výše 6 mld. korun. Můj dotaz zní: jak je tato problematika ošetřena legislativně a finančně pro rok 1997, popř. jestli je tato garance vlády ještě potřebná?
Navrhuji Poslanecké sněmovně v souladu s § 102 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, následující usnesení:
Poslanecká sněmovna
1. vrací vládě České republiky návrh státního rozpočtu na rok 1997;
2. doporučuje vládě České republiky provést změny ve státním rozpočtu na rok 1997 a znovu posoudit:
- výši celkových příjmů a celkových výdajů veřejných a státního rozpočtu a zachovat minimální podíl veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu minimálně na úrovni roku 1996
- finanční vztahy státu k rozpočtům okresních úřadů a rozpočtům obcí a výši celkové dotace těmto rozpočtům s cílem posílit dotace státu obcím nad úroveň navrženou v návrhu státního rozpočtu; (Mám zde na mysli posílit finance na dopravní obslužnost území, bydlení a služeb s tím spojených.)
3. stanovit termín předložení nového návrhu státního rozpočtu na rok 1997 Poslanecké sněmovně do 30. 10. 1996.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Svatomíru Recmanovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Tomáš Páv a připravil se pan poslanec Jaroslav Gongol.
Poslanec Tomáš Páv: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, zpravodajská zpráva ke státnímu rozpočtu na rok 1997 byla poněkud netradiční. Spíše než zpravodajskou zprávou byla obžalovacím spisem pro vojenský tribunál nebo pro akční výbor Národní fronty. Nicméně šlo o působivý a možná i o jeden z nejlepších projevů, jaké v této sněmovně zazněly, a naprosto legitimní projev, leč projev převážné politický.
Tento projev zcela názorně ukázal, do jakých krajních poloh se dnes česká sociální demokracie dostává. Ukázal, že snahy o vytvoření moderní evropské sociálně demokratické strany, které její předseda tak rád zdůrazňuje, jsou jen reklamní nálepkou, neboť česká sociální demokracie se zcela zřetelně tlačí do pozic, které tyto moderní sociálně demokratické strany již dávno opustily a přenechaly je svým poněkud levicovějším partnerům. Bohužel spojitost se státním rozpočtem se v přívalu slov poněkud ztrácela.
Dovolte mi proto, abych se alespoň stručně zamyslel nad tím, cože to vlastně v této chvíli projednáváme a jaká je úloha každoročního projednávání státního rozpočtu v ekonomickém a politickém životě země. Abych nemluvil příliš obecně a moje řeč neměla charakter neplodného verbálního cvičení, tak si dovolím hned na začátku vyslovit tézi, že státní rozpočet není nic jiného než numerické vyjádření programu vlády. Tato věta není mým objevem, neboť z logiky této definice vycházejí jednací řády mnoha parlamentů, a to i v zemích, které jsou považovány za kolébku demokracie. V těchto zemích je velice často hlasování o státním rozpočtu automaticky spojeno s otázkou důvěry vládě a nebo má parlament možnost ke státnímu rozpočtu říci pouze ano nebo ne. Já se zdaleka nepřimlouvám za takové radikální řešení, ale rád bych vás vyzval k zamyšlení, proč je některé země do svých jednacích řádů zařadily.
Vláda této sněmovně předložila své programové prohlášení. Sněmovna toto prohlášení schválila. Pro tuto chvíli, ale stejně i pro historii, ať už krátkou nebo dlouhou, není podstatné, co všechno se okolo tohoto aktu dálo, podstatný je sám skutek. Vznikla tak svého druhu smlouva mezi tímto parlamentem a vládou, na jejímž základě parlament dává vládě možnost vládnout v hranících vymezených programovým prohlášením.
Dnes před nás vláda předstoupila se zákonem o státním rozpočtu a jinými slovy říká v podstatě toto: Máme-li naplnit schválené programové prohlášení, máme-li splnit úlohu, kterou jste nás pověřili, tak podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí k tomu potřebujeme tyto finanční prostředky a jsme schopni je zajistit níže popsaným způsobem.
Není možné vytýkat vládě, že nenaplňuje volební program sociální demokracie, komunistické strany, ale ani ODS nebo ODA, neboť vládní program vznikal jako výslednice všech těchto tlaků v povolebním období a přes všechny vlivy volebního výsledku, které nelze zanedbat, musí nutně v principu vycházet z ucelené logiky vládní koalice a nikoliv opozice, z logiky, kterou tady před několika minutami popsal i předseda vlády.
Vláda je povinna naplnit své vládní prohlášení, které se pochopitelně liší od stranických programů, a tudíž se i liší a v každém případě se bude lišit od rozpočtů, které by jistě byly schopny předložit jednotlivé politické strany.
Žádám proto sněmovnu, aby to, co jsem právě řekl, vzala v úvahu. Abeceda má více písmen a k písmenu A je zpravidla nutno připojit také písmeno B.
Neprojednáváme tady výsledky šetření vyšetřovací komise pro zjištění zločinů předchozích vlád, projednáváme státní rozpočet na rok 1997.
Žádám sněmovnu, aby návrh rozpočtu předložený vládou do prvního čtení schválila. Náš právní řád nám dává rozsáhlé možnosti přizpůsobit konečný tvar rozpočtu dílčím zájmům politických stran nebo jiných uskupení v průběhu druhého čtení, i když to osobně velmi nemám rád.
Dovolte mi ještě jednu poznámku k námitce zpravodaje, která se týkala rozpočtu okresních úřadů a obcí. Nepitvejme malicherně jednotlivá slova, ale hledejme smysl ustanovení odst. 2 § 102 zákona o jednacím řádu. Smysl tohoto ustanovení spočívá v tom, že sněmovna chce na samém počátku projednávání rozpočtu vědět, jaká část veřejných financí směřuje do regionů a obcí a jaký je poměr těchto prostředků k celkovému objemu státního rozpočtu. Dále chce sněmovna tyto výdaje petrifikovat tak, aby se nemohly stát předmětem účelových a převážně populistických manipulací v průběhu detailního projednávání rozpočtu, to je aby každý poslanec navrhující zvýšení dotací na svoji rodnou chalupu byl nucen říci, odkud tyto prostředky vezme.
Dikce zákona vychází z cílového stavu, kdy jsou ustaveny ústavou předpokládané vyšší územně správní celky a z rozsahu kompetencí, tak jak byly obsaženy ve vládním návrhu kompetencí vyšších územních správních celků, předloženém sněmovně v minulém volebním období. Přestože rozsah kompetencí byl přijímán vcelku konsensuálně, vyšší územní správní celky nebyly dosud ustaveny a musíme tedy vycházet z reálně existujícího stavu. Nejsou-li vyšší územní správní celky, vykonávají péči o rozvoj regionů a obcí okresní úřady. Takto bylo ustanovení jednacího řádu chápáno i v minulém roce a aplikace tohoto pojetí dosud nevyvolala diskusi ve sněmovně, ani obtíže při projednávání státního rozpočtu nebo státního závěrečného účtu - ba co dím - ani v praxi.
Nevyhledávejme tedy problémy tam kde nejsou, ale zapamatujme si tuto nepřesnost pro budoucí novelizaci celého komplexu zákonů, která nás nevyhnutelně očekává. Kromě zákona o jednacím řádu jsou to zcela jistě rozpočtová pravidla, o kterých mluvil pan ministr Kočárník, ale je to i zákon o okresních úřadech, o hlavním městě Praze a o vyšších územních správních celcích nemluvě. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pávovi. O slovo se přihlásil předseda sněmovny pan Miloš Zeman.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi pouze jednominutovou faktickou poznámku. Pan předřečník zde řekl, že tato sněmovna schválila programové prohlášení vlády. Chtěl bych konstatovat, že nic takového není pravda, protože sněmovna nehlasuje a tedy ani neschvaluje programové prohlášení vlády. Sněmovna hlasuje o důvěře nebo nedůvěře vůči vládě. Jestliže zde poslanci, kteří se účastnili projednávání této věci, budou vystupovat s tak elementární neznalostí, nelze se divit, budou-li zpochybněna i některá jejich další prohlášení, včetně znaleckých posudků o charakteru oponentních politických stran.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi sněmovny Miloši Zemanovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Gongol. Připraví se pan poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, slyšel jsem názor zkušenějších poslanců, že státní rozpočet znamená jakési žně pro parlament. Možná, že to není přesné. Řekl bych, že to je vlastně setba a že ty žně teprve přijdou. Nepolitizuji rozpočet, a proto doporučuji raději počkat na tu slibovanou úrodu.
Mrzí mě proto, že se naše pozornost, ale i pozornost sdělovacích prostředků se víceméně soustřeďuje na nic neřešící přestřelky a politická osočování, zda ta či ona strana bude návrh podporovat či nikoliv, a to bez logického zdůvodnění svého postoje, vyplývajícího jednak z pohledu programu své strany, ale i předloženého návrhu. Pod tímto zorným úhlem se dívá na rozpočet i naše KSČM.
Dovolte mi proto několik poznámek k onomu návrhu. Když se podíváme na úvodní slova rozpočtu na rok 1996 (a mnozí jste tady zřejmé v tomto parlamentu byli a slyšeli jste je) a na rok 1997, zjišťujeme úplnou shodnost slov. Je to tedy nejen opomenutí důležitosti našeho parlamentu, ale je to i snižování jeho důstojnosti.
Myslím, že se musíme dívat na rozpočet jako na komplex, to je jeho příjmovou a výdajovou část. Dosti dobře nesouhlasím s tím názorem, že my jsme parlament, že budeme rozhodovat jen o tom, kam půjdou výdaje a že příjmová část je záležitostí někoho jiného. Ti z vás, kteří jste v životě už nějaký podnik řídili, jistě víte, že mnohem více času jste museli věnovat tomu, jak prostředky získat.
Výše příjmů do státního rozpočtu je z velké části závislá na příjmech z daní, to je správném odvodu, ale také na výši základu pro jejich výpočet, to je na celkové úrovni naší ekonomiky. Tato oblast spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu, ale i jiných tzv. ekonomických ministerstev.
Položme si tedy nejdříve otázku: je výše odváděných daní a tedy příjmů státního rozpočtu nízká proto, že naše ekonomika je tak špatná nebo proto, že daně nejsou správně odváděny nebo vůbec nejsou přiznávány?
V oblasti daní, zejména v kontrole správnosti odvodů do státní pokladny, je role ministra financí nezastupitelná. Mohu říci, že podle mého názoru je tato role plněna zcela nedostatečně, viz úniky daní z lehkých topných olejů, alkoholu, cigaret, provozu loterií, kasin apod.
A že se nejedná o úniky malé, je zřejmě každému normálnímu člověku jasné. Únik daní z prodeje cigaret se zdůvodňuje tím, a to i v tomto rozpočtu, že je způsoben příliš velkým skokem v cenách. Chci upozornit, co se tedy stane teprve při vstupu do Evropské unie, kdy to bude ještě větší skok? To přece není zdůvodnění.
Schází mi zde i důkazy o tom, že příjmy plánované na rok 1997, nebo lépe, aby slovo "plánované" někoho nedráždilo, předpokládané jsou na maximální výši. Netroufám si odhadnout výši daňových úniků, ale Ministerstvo financí má jistě dobrý přehled o tom, kolik to činí. Ve zprávě zpravodaje se dokonce hovořilo o několika stovkách miliard.
Určitě by se nám dnes lépe rozhodovalo o tom, kde posílit rozpočet, kdyby všechny tyto prostředky byly v příjmech státního rozpočtu na rok 1997.
Je tedy nikoli řečnická, ale zcela logická otázka, co udělá ministr financí pro to, aby odvody daní šly podle platných zákonů v plné výši do státního rozpočtu.
Proto zásadně nesouhlasíme se signalizovanými požadavky na snížení daní a přenesení další zátěže nízkého rozpočtu na občana. Naopak doporučujeme, aby byl proveden rozbor úniku daní a rozbor toho, kolik zisku se převádí do zahraničí.
Já vím, že dnešní teorie vlády říká, že to není její parketa, že se o to nemají starat jako vlastníci výrobních prostředků. To však není podle mého názoru celá pravda. Vždyť stát dosud některé významné podniky vlastní a v některých podnicích má rozhodující podíly. Je proto zcela jasné, že Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale i hospodářství je za nízkou výkonnost naší ekonomiky zcela jasně odpovědné. Každý z vás ví, kolik ve vašich regionech je uzavřeno výrobních kapacit fabrik, které chátrají a nepřinášejí žádný užitek.
Když jsme projednávali v našem rozpočtovém výboru návrh státního rozpočtu na rok 1997, zazněla při předvádění jednoho z grafů panem Kočárníkem žertovná poznámka jednoho účastníka, že totiž končí období utahování opasků. Byl to graf o růstu reálných mezd, který jako jediný vycházel při svém srovnávání z roku 1989 jako základu a který předpokládal dosažení v tomto roce 103% proti roku 1989. Není podstatné, zda tuto politiku utahování opasků někdo jako svůj program propagoval a dnes se k tomu nehlásí. Podstatné je to, zda je tato, i když žertem vyslovená poznámka, pravdivá.
Na to nám dá jednoznačnou odpověď pohled na jiný graf, který tam samozřejmě takto upravený předložen nebyl. Je to graf růstu hrubého domácího produktu, který však je jen od roku 1993. Samozřejmě účelově. Právě tento graf protažený až do roku 1989 nám tuto odpověď dává. A to takovou, že totiž žijeme na dluh. Nedivím se, že za těchto podmínek pan premiér bubnuje na poplach a prosazuje snížení tempa růstu mezd. Samozřejmě je to jeden jeho návrh, jedno z možných řešení. Ale vůbec není v souladu s tvrzením o úspěšně provedené transformaci. Svědčí spíše o opaku.
Tím mám na mysli velmi nedokonalou restruktualizaci našeho průmyslu, jeho nízkou výkonnost, nedostatečnou konkurenceschopnost na zahraničních trzích, ale koneckonců i na domácím trhu, neboť spotřebováváme stále více dovážených výrobků.
To se projevuje i v katastrofálním vývoji naší bilance zahraničního obchodu. Ta vysoká spotřeba se bohužel netýká moderní techniky a investic, jak se někteří snaží nás přesvědčit. Ona je skutečně ve spotřebě. Řekněme si skutečně již dost nahlas, že tato pasivní bilance je hrozivá. Že to zlehčuje ministr průmyslu a obchodu je logické, vždyť to má ve své kompetenci. Ale že nebije na poplach ministr financí je mírně řečeno krátkozrakost nebo, chcete-li, malá dávka odvahy. Již Konfucius říkal, že vědět, co je dobré a nečinit to je známkou zbabělosti.
Jsem proto rád, že v předcházející části tohoto zasedání jsme přijali usnesení k antidumpingovému zákonu a k přípravě opatření k posílení zahraničního obchodu. Svědčí to i o tom, že nový parlament je jiný nikoli jen co do složení politického, ale i více odvážný, protože nepochybuji o tom, že i někteří poslanci minulého parlamentu to věděli a neřešili to. Tato dvě usnesení doplněná ještě třetím, to je tím, o kterém jsem již hovořil, totiž opatřeními vlády na zamezení či snížení daňových úniků by zcela jistě posílila příjmovou část státního rozpočtu a zvýšila možnosti jeho výdajů. Tento předložený návrh státního rozpočtu by to zcela jistě potřeboval ve své příjmové části.
Doporučuji proto vrátit tento předložený návrh k přepracování a přijmout usnesení, aby v další předloze předložila vláda opatření pro zamezení daňových úniků jako třetí podpůrný program pro tento státní rozpočet.
A nyní několik slov k výdajové části. Souhlasím s prioritami výdajové politiky, a to bytové, exportu a dopravní obslužnosti.
Je však iluzorní se domnívat, že tím jsou řešeny všechny problémy. Zejména se jedná o byty a jejich výstavbu, kde posledních šest let nestačila krýt výstavba nových bytů ani úbytek bytového fondu.
Protože znám situaci v útlumu hornictví, upozorňoval jsem při projednávání v rozpočtovém výboru, že pokles na 98,5% proti roku 1996 bude znamenat velké problémy. Odpověď pana Kočárníka v rozpočtovém výboru, že s tím souhlasí ředitel OKD, mohu komentovat pouze slovy, že ten, kdo chce řídit, musí jít s kůží na trh.
Proto si myslím, že by měl vzniknout například na Ministerstvu průmyslu a obchodu fond nikoli jen na útlum, ale zejména na skutečnou restrukturalizaci v daném útlumovém regionu, který by řešil tvorbu nových pracovních příležitostí. Není přece normální, že v Praze je nezaměstnanost skoro nulová, ale v hornických okresech jako je Karviná, Ostrava 5-6 a někdy dokonce až 9%.
Souběžné řešení útlumu a restruktualizace hornictví řešili ve Francii a jistě se jim to vyplatilo. Mají nové výrobní kapacity a sociální klid v hornických regionech.
Chtěl bych upozornit ještě na dva problémy, které vidím v návrhu rozpočtu. Je to podceněný rozpočet do zdravotnictví, neboť zřejmě počítal s převedením nemocnic na soukromé podnikatele. Námi přijaté usnesení o pozastavení privatizace nemocnic bude asi potřebovat navýšení. Mzdy v nemocnicích a zdravotnických zařízeních skutečně volají po řešení. Srovnejte si třeba plat úředníka v bance a lékaře v nemocnici. Neříkám, že i tam nejsou možnosti úspor. Třeba v tom, že se odstraní zbytečné náklady pro dealery cizích léků, což se odhaduje na 8 až 9 mld. Kč. Tam bych viděl nezastupitelnou úlohu Ministerstva zdravotnictví, které by mělo přijít s řešením.
Za naprosto nepřijatelné však považuji přenesení celé tíhy snížení dotací na teplo na spotřebitele. Ten důvod, že je snahou, aby se teplem šetřilo, je jen zástupný, hlavní je ten, že se chce ušetřit ve státním rozpočtu. Protože dodávka tepla, jak je známo, je monopolní a spotřebitel nemůže ovlivnit cenu výrobce. Bude zde podle mého názoru stejný efekt, jako u spotřeby vody. Čím více občané šetřili, tím větší cena vody byla stanovena.
Koneckonců lidé zaplatí za krachy bank, pardon, ne za krachy, jak jsme se tady dohodli, ale za ukončení činnosti, daleko více. Jen za Kreditní banku 12 miliard a někteří si myslí, že je třeba zkusit, zda ještě zaplatí více za teplo 2,4 miliardy. Znovu upozorňujeme, že je třeba zpracovat celý palivoenergetický program, který by měl být základem pro programové řešení všech složitých problémů v tomto složitém období jako je třeba i teplárenství.
Jsem toho názoru, že přenést trhu nízkého rozpočtu v příjmové oblasti z titulu např. daňových úniků a krachujících bank nelze jen na občany.
Samostatnou kapitolou je rozpočet měst a obcí. O jejich zadluženosti vám zde nemusím referovat. Je pravdou, že v období tzv. "klondiku" od roku 1989, kdy došlo k některým ručením měst na půjčky firem, které je pak nesplatily a pak se musí hradit z rozpočtu měst, tato města zchudla. Ale dnes jsou zadlužena i města a obce, která si na svůj provoz musí půjčovat a jsou zadlužena do r. 2005 a dále. Lituji proto ta zastupitelstva, která budou zvolena po roce 1998, protože jsem byl i já svědkem usnesení zastupitelstva, které se rozhodlo, že se další zvýšení úvěrů zastavuje až do r. 2005.
Pro zde uvedené připomínky ke státnímu rozpočtu nemůžeme proto v podobě, v jaké byl předložen, tuto předlohu podpořit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Gongolovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Krejsa a připraví se pan poslanec Lubomír Zaorálek.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážená a milá menšinová vládo, vážený a ctihodný pane premiére. Nevidím ho mezi námi, zřejmě šel na tenis. To mohu omluvit, protože daviscupový tým nutno posílit. Vážený zákonodárný sbore. Pane předsedající, jistě vám neuniklo, jak jsem, co by čelný představitel strany považované za extrémistickou, státotvorně oslovil tuto vládu na rozdíl od pana prezidenta, který ji nazval parlamentním údem.
Dámy a pánové, jde o rozpravu obecnou. Budu tedy hovořit obecně. Na rozdíl od některých předřečníků však k projednávanému bodu. Svůj 300 stránkový elaborát postavený na konkrétních číslech si k mé velké lítosti musím nechat napříště, protože už jednou jsem byl od tohoto mixážního pultu dějin vyhnán panem místopředsedou Kasalem jako z ráje Adam v rouše Evině, a to jen proto, že jsem se pokusil o kličku zpravodaje.
Nejprve mi dovolte vyjádřit se k tomu, co mně v předkládaném vládním návrhu chybí. Můj oblíbený literární autor a klasik českého humoru František Ringo Čech neopomene v záhlaví svých, dle mého názoru, podstatně čtivějších knih než je návrh státního rozpočtu, což mi jistě potvrdí i jeho nepřátelé, pokud vůbec nějaké na rozdíl od zde přítomné menšinové vlády má, knih uvést. Cituji: "čtení F. R. Čecha škodí vašemu zdraví".
I když jsem skálopevně přesvědčen o opaku, jen první čtení návrhu státního nebo pro puntičkáře spíš vládního rozpočtu, mi brání podat pozměňovací návrh v tom smyslu, aby podobný text, např. "tato předloha návrhu zákona škodí zdraví i národu", byl v záhlaví téměř všech návrhů předkládaných vládou. Proč o tom mluvím.
Budu na okamžik velmi státotvorný a pochválím předkladatele či přesněji navrhovatele pana ministra Kočárníka za obrovskou píli, opakuji, obrovskou píli, kterou sestavování i zdůvodnění návrhu státního rozpočtu věnoval. Musím však znovu citovat kolegu spisovatele Čecha. Cituji: "Obrovská píle dokáže přemístit vagón zeminy, ale stvořit dílo můžete pouze políbením múz." Konec citátu.
Při sestavování rozpočtu polibek pragmatických múz viditelně chyběl. Kdyby však chyběl jen ten polibek, nestál bych o vaši pozornost. Mistr František Ringo Čech nastiňuje, byť neúmyslně, způsob, jakým vznikal rozpočet, snad nejvýstižněji. Cituji: "Myslím si, že činy a myšlenky, které vznikají v čase a prostoru se od něho nedají oddělit a že k němu patří. Proto musím do knihy zařadit materiál, který jsem napsal před časem." Konec citátu.
Dámy a pánové, jak při povrchním, tak i při hloubkovém studiu vládou předkládaných návrhů zákonů, mně často uniknou nespisovné ba nepublikovatelné výrazy jako například, raději bez příkladu, abych svou rozpravu poněkud zeštíhlil. Při podrobném studiu návrhu mám dojem, že státní rozpočet na r. 1997 byl napsán ne před časem, ale místy před listopadem 1989, a sice podzemní skupinou "plastičtí lidé". Děkuji předkladateli alespoň za to, že používá podstatně slušnějších výrazů než autor zmíněné skupiny, kterého jakýsi úchyl dokonce navrhoval na Nobelovu cenu.
O co mi jde. Chtít řešit katastrofální situaci naší ekonomiky vyrovnaným rozpočtem může jen - řečeno bez možných sankcí imunitního výboru - člověk či kolektiv sám nevyrovnaný, tedy labilní. Nepopírám sice, že to mohlo být horší. Vyrovnaný rozpočet se dá docílit i tak, že autor stanoví, aby příjmy i výdaje byly nula, stát a státní instituce to všechno zabalí a přátelé splynutí s Německem se mohou radovat už zítra. Konečně výpravčí připravované česko-německé deklarace nás stejně pošle na tu samou kolej. Pokud to ale ještě vůbec někdo kromě republikánů myslí s českou, opakuji, s českou budoucností vážně, pak musí buď navrhnout rozpočet deficitní nebo ho zvýšit alespoň o 30 miliard. Je mi známo, že kde nic není, tam ani ptáci neklovou. Japonské přísloví. Dodám jen málo. Před vznikem ODS. Nezbývá nám nic jiného než přijmout rozpočet deficitní.
Aby bylo možno řešit katastrofální situace téměř ve všech resortech, nelze resortům nevyhovět v jejich původní už tak autocenzurou dotčených požadavcích, ba v mnoha resortech musí být dotace daleko vyšší než se odvážili panu premiérovi jeho ministři předložit. Daleko vyšší musí být dotace obcím nikoliv okresním úřadům. V tom se mnou bude alespoň v duchu jistě souhlasit i pan premiér Klaus, neboť v záporném případě by popřel volební program vlastní strany v bodě o pravomocích obcí vzorně opsaný od republikánů.
Deficitní rozpočet, jehož saldo by nemělo být, jak jsem již uvedl, nižší než 30 miliard, což je mimochodem hluboce dolů zaokrouhlená částka na první fázi přezbrojení armády při vstupu do NATO. Tato částka, a zastánci vstupu do NATO mi potvrdí, že jde o částku zanedbatelnou, neboť v případě opaku bych byl nucen zapochybovat o jejich státotvornosti, by se přerozdělila rovným dílem mezi ministerstvo vnitra nikoliv na odměny pro vedoucí pracovníky, a pan ministr Ruml se mnou určitě bude souhlasit, ale na zvýšení platů řadových policistů a na technické vybavení jejich pracovišť.
Druhá část by připadla Ministerstvu zdravotnictví, aby nemuselo soustavně provokovat plátce nemocenského pojištění a zaměňovat nemocnice za hotely, a to vzhledem ke kupní síle většiny obyvatelstva hotely hodinové.
Třetí díl salda by měl být přidělen jednoznačně pro vědu a výzkum. Pádným důvodem budiž současný stav ve vědě a výzkumu. Podrobněji zdůvodním při druhém čtení.
Dámy a pánové, páni ministři, vážený pane premiére - stále je nepřítomen, asi se odstěhoval do Humpolce (potlesk). To byl Hliník, to byl také žert, vím, že pan předseda je na Úřadě vlády, zřejmě si tam pinká o zeď.
Dovolte mi, v případě, že přece jen prosadíte rozpočet tak, jak byl předložen, svou rozpravu a prognózu, jak to všechno dopadne s rozpočtem v praxi, chci zakončit, jak jinak, citátem z díla Františka Ringo Čecha:
To takhle nepůjde, říká paní zubařka Žižková. Vy máte horní polovinu chrupu, mimo dolní polovinu chrupu, a to ještě ne na obou stranách. Horní zuby vám překrývají spodní, a to se bude velmi těžko dělat nadivoko, aby ty dolní nevyvrátily to horní." Zopakuji závěr: aby ti dole nevyvrátili ty nahoře.
Ještě mi, pane předsedající, dovolte dvě velmi stručné poznámky. Včera tu jeden vystupující projevil obavy, že ho budou soudit dějiny. Já mám vážné obavy, že se hluboce a velmi mýlí, protože dějinám jsou malí lhostejní. Klasik F. R. Čech to vyjádřil ještě daleko výstižněji a stručněji: "Nefandi si, prcku". (Smích v sále)
Za druhé, pokud pan navrhovatel mé přání na zvýšení rozpočtu o 30 miliard bude respektovat a bude-li třetina uvolněna na platy policistů, pak náš poslanecký klub zváží podporu vládního návrhu do druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk)