Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Orlovi. Slovo má pan poslanec Krejsa. Paní poslankyně, páni poslanci, stalo se již tradicí při tomto odpoledním zasedání, že vás vždy dříve než se některý poslanec ujme slova znovu prosím, abyste zachovali klid.
Poslanec Josef Krejsa: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, pane premiére, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, omlouvám se, že zde v úvodu mé dnes velmi stručné a věcné rozpravy budu citovat Korán. Nenašel jsem však vlastní slova na adresu církve, která by můj názor dokázala tlumočit lépe.
Cituji tedy Korán, sv. 2, verš 184: "Nepohlcujte vzájemně majetky své podvodným způsobem. Nedávejte z nich dary, abyste tak hříšně připravili lidi o část majetku, jsouce si toho vědomi."
Svazek 64, verš 15: "Majetky vaše jsou pro vás jen pokušením, zatímco Bůh má u sebe věru odměnu nesmírnou. "
Svazek 104, verš 1: "Běda každému, který bohatství hromadí a stále je počítá a že jmění jeho jej učiní nesmrtelným se domnívá."
A konečně poslední citát ze svazku 30, verš 38: "To co jako lichvu berete, aby to přineslo rozmnožení, vzaté z majetku jiných, to nepřinese u Boha úrok žádný. Však to co jako almužnu dáváte, toužíce po tváři Boží, tak činí ti, jimž odměna bude zdvojnásobena."
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k hospodaření s majetkem státu. Domnívám se, že nikoli vláda ČR, ale jen a jen tato Poslanecká sněmovna může rozhodovat o tom, komu bude či nebude vydán státní majetek. Jistě je všem mým kolegům známo, že vláda žádný majetek státu nevlastní, ale pouze spravuje. Podotýkám, a to důrazně, že mi nejde o zasahování do procesu restitucí. Mnou navrhované usnesení se pouze přiklání k názoru, že převod lesního, zemědělského a jiného nemovitého majetku církevním právnickým osobám by neměl být řešen exekutivně, ale zákonem.
Ve výše uvedeném příkladu je navíc sporné, zda jde skutečně o restituce či o vydání státního majetku. Navíc si dovolím navrhnout rázné a jednoznačné řešení odluky církve od státu.
Nyní k samotnému znění návrhu usnesení.
Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby
1. Do 31. 12. 1996 připravila a předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o hospodaření se státním majetkem. Do doby projednání tohoto návrhu zákona žádá Poslanecká sněmovna vládu, aby nepřeváděla exekutivním rozhodnutím církvím žádný movitý majetek a nedala souhlas k takovýmto převodům.
2. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby do 31. 12. 1996 připravila a předložila sněmovně návrh zákona na úplnou odluku církví od státu.
Na závěr své rozpravy malou poznámku. Pokud vláda nebo sněmovna vydá státní majetek církvi, rád bych, aby zde zazněl pravý důvod. Pan kardinál Vlk, který se zdaleka necítí na vrcholu své kariéry, touží nejen po majetku státu, ale především po papežském stolci. A ten, jak bývá zvykem, je postoupen tomu, kdo s sebou přinesl největší majetek. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, jestli dovolíte, ráda bych se vás zeptala, zda tento návrh mám chápat jako pozměňovací návrh k návrhu, který zde padl.
Poslanec Josef Krejsa: Dám písemně.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ke slovu je přihlášen pan poslanec Jičínský. Připraví se pan poslanec Palas.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Paní předsedající, vážené shromáždění, diskuse o obecně právně politických problémech v této věci proběhla již na minulé schůzi. Nechci opakovat základní argumenty, které v minulé diskusi zazněly. Poznámku k vystoupení pana poslance Orla. On tu hovořil o tom, že svého času byl exekutivně vydáván majetek obcím a že se tato věc nestala předmětem sporů, kterých je předmětem nyní.
Chtěl bych říci, že jakkoliv si nemyslím, že církev, zvláště církev římskokatolická je prostou soukromou organizací, přesto jsem přesvědčen, že je zásadní právní rozdíl mezi církví a orgány území samosprávy, které jak známo vykonávají funkci samosprávy kde zastupují všechny občany obce, a zároveň do značné míry i přenesené úkoly správy státní. Tento rozdíl je podstatný a neměli bychom jej v této diskusi přehlížet.
Ještě jednu poznámku. Včera pan ministr financí ve svém stanovisku k návrhu státního rozpočtu a k diskusi k tomuto návrhu zákona hovořil o tom, že je třeba přijmout nová rozpočtová pravidla, ve kterých budou přesněji vymezena zmocnění vlády, pokud jde o dispozici s rozpočtovými prostředky. Považuji to za pozitivní ve smyslu realizace zákonné vlády a důsledného uplatnění principu právního státu podle naší Ústavy.
I tento problém vztahu Parlamentu a vlády, jakožto moci zákonodárné a moci výkonné v této otázce je podstatný a nemůžeme s odvoláním na právní předpisy ze starého režimu řešit tyto otázky ústavné politického významu, které vyžadují úpravu zákonem.
Pokud jde o návrh usnesení, který tady formuloval pan poslanec Krejsa, nechci se vyslovovat k jednotlivostem. Zdá se mi ovšem, že některé termíny jsou tak krátké, že jejich lhůtě nelze tak závažné návrhy zákonů seriozně připravit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Faktickou poznámku pan poslanec Orel.
Poslanec Jaroslav Orel: Pokud by problémem bylo to, že je rozdíl mezi obcemi, které vykonávají státní správu a církvemi, které ji nevykonávají, dovolil bych si dát jako námět ten fakt, že církve vykonávají církevní sňatky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, ptám se pana poslance Palase, zda jsem pochopila dobře, že stahuje svoji přihlášku? Děkuji. Slovo má nyní pan poslanec Češka a připraví se pan poslanec Exner.
Poslanec Roman Češka: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, přiznám se, že už podruhé při projednávání tohoto bodu nevím příliš o čem vlastně jednáme, protože se mi zdá, že sami předkladatelé návrhu nečetli zákony, které se mohou týkat převodu majetku státu. Zákon 92/91, to znamená zákon, který upravuje převody majetku státu totiž explicitně zakazuje převod majetku, o kterém tady jednáme. V § 3, zák. č. 92/91 v druhé větě je - cituji: Předmětem tohoto zákona rovněž není majetek, který na stát přešel po 25. 2. 1948 z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností.
Tento paragraf, jak byl navrhován, jak byl schválen ve Federálním shromáždění, má podle mého názoru - a konzultoval jsem to i s místopředsedou vlády, odpovědným za legislativu - pouze jediný výklad. Tento paragraf říká, že není možné takovýto majetek vydávat exekutivní cestou. Nicméně přesto se objevují ve vládě návrhy na vydání majetku církvi exekutivním způsobem. Proč k tomu dochází? Protože majetek v držení státu je dvojího druhu. Je část majetku, která je ve faktickém držení státu, ale právně na stát nikdy nepřešla. Jak jsem byl informován, v rozsahu zhruba 140 tisíc hektarů, o kterých se uvažuje, zhruba 8 - 12 tisíc jsou majetky toho druhu, který byl církví, právně legálně nepřešel na stát. Toto je majetek, který vláda může vydávat, protože to je majetek, který stát drží protiprávně.
Druhá část majetku je majetek, který přešel na stát - podle mého názoru jednoznačně není možno převádět jinak než zákonem. Domnívám se, že i další jednání koaliční tento názor potvrdila a potvrdí a že celé jednání a o vydání majetku církvi vyústí způsobem, který tato sněmovna žádá, to znamená, předložením zákona.
Pokud vím, zatím nedocházelo k vydání majetku církvím ani v rámci privatizace, ani jiným způsobem a osobně bych to považoval v každém případě za porušení zákona.
Z tohoto důvodu si myslím, že předložený návrh je zbytečný a že tato právní problematika je upravena, a to tak dokonce, že je upravena v zájmu těch, kteří předkládají návrh na pozastavení a nakládání s tímto majetkem. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Češkovi a chtěla bych říci ještě dříve než dám slovo panu poslanci Exnerovi, že pan ministr Kalvoda má dnes náhradní kartu č. 33. Slovo má pan poslanec Exner a připraví se pan poslanec Matulka.
Poslanec Václav Exner: Paní předsedající, dámy a pánové, vztah poslanců za Komunistickou stranu Čech a Moravy k navrženému usnesení už byl vysloven. Dovolte ml ale, abych jenom stručné konstatoval, že jsem hluboce přesvědčen o tom, že komunistická legislativa, ani legislativa Národní fronty tento problém, který zde nyní řešíme, nezpůsobila. Nezpůsobila ho dokonce ani československá legislativa z doby, kdy tyto složky byly zastoupeny nebo tvořily vládu Československa.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Exnerovi, slovo má pan poslanec Matulka, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, pokusím se být stejně stručný. V souladu s jednacím řádem musím upozornit na to, že možná je u mě určitý střet zájmů, říkám úmyslně možná, neboť neznám církevní předpisy, církevní pravidla. Vysvětlím to. Byl jsem jako malý hošík pokřtěn, jako malý hošík biřmován a ačkoli jsem přesvědčením ateista, neučinil jsem žádný formální akt k tomu, abych vystoupil z římskokatolické církve, jestli používám správného názvu. Jsem tedy možná jejím příslušníkem, a proto oznamuji střet zájmů, ale mám-li právo mluvit jako příslušník římskokatolické církve, rád bych požádal tuto sněmovnu, že jako příslušník římskokatolické církve žádám, aby navržené usnesení bylo schváleno. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matulkovi, s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Dámy a pánové, teď budu velice rychlý, protože zneužiji faktické poznámky, než mě paní místopředsedkyně přeruší.
Dámy a pánové, považuji to za lidskou slušnost omluvit se komunistickým poslancům, že jsem je nespravedlivě nařkl, protože oni chtěli poctivě tuto rezoluci podpořit, nechtěli ji jenom rozšiřovat. Promiňte, dámy a pánové.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, skutečně bych vám vzala slovo, kdybych to stihla. Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se pan ministr Kalvoda.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Rád bych z tohoto místa oponoval kolegovi Češkovi, který soudí, že dotyčné usnesení je zbytečné. Jak říkal osvícenec Lichtenberg, to, že se v domech božích káže slovo boží, nečiní ještě hromosvody na nich zbytečnými. A proto si myslím, že je třeba uvést některá fakta, která někteří poslanci možná neznají. Základem tohoto problému byl ten fakt, že v roce 1919 přijatý zákon č. 215 nebyl naplněn a důvodem pro to, že nebyl naplněn, bylo to, že agrární strana, která spravovala půdní fond, tak si velice vážila, dá se říci, konzervativního podílu Lidové strany a postupně vypouštěla jednotlivé majetky z naplnění tohoto zákona.
Je třeba také říci, že v roce 1947, když.byl přijat zákon č. 142, který navazoval na zákon č. 215/1919 Sb., že sama římskokatolická církev ústy kardinála Berana žádala, aby tzv. církevní majetek získal veřejnoprávní charakter. Toto je známá skutečnost a myslím si, že je třeba ji vzít do úvahy.
Vydání brání také ta okolnost, že české právo znemožňuje to, aby se majitelem půdy stal cizí subjekt. V daném případě upozorňuji znovu na oddíl De temporealibus ve svodu kanonického práva, kde se stanoví, že spadá majetek katolické církve pod Svatou stolici a osobně i pod papeže. Je to tak, každý, kdo má k dispozici svod kanonického práva Corpus iuris canonici, může si příslušné pasáže nalistovat.
Myslím si, že by se mělo zvážit také to, co se odehrálo v roce 1988, kdy půl milionu příslušníků katolické církve podepsalo petici na odluku státu od církve. Pravda, bylo to v jiné pozici a bylo to také v jiném čase, ale domnívám se, že návrhy, které se dnes dějí, aby došlo k exekutivnímu vydání příslušného majetku, že jsou to návrhy, které neřeší problém financování církví, neřeší ho a myslím si, že pouze vnášejí do majetkoprávních vztahů v naší zemi neklid a také neklid ve veřejnosti. Je třeba hledat jiné řešení, jak uspokojit náboženské potřeby věřících, je třeba hledat jiné řešení, jak financovat kulturní a humanitární aktivity všech církví, nikoliv jen římskokatolické církve, a proto se domnívám, že je třeba podpořit to usnesení, které přispěje k vyjasnění poměrů v této oblasti.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi, slovo má pan ministr Kalvoda, připraví se pan poslanec Mach.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Jan Kalvoda: Paní předsedající, dámy a pánové, když jsem se přihlásil do této rozpravy, tak jsem ještě netušil, že se stane jakýmsi jakobínským fórem, které rozhoduje o osudu církví, potažmo jedné z církví.
Chtěl bych vám říci něco o jisté části dohody dnešní koalice, přestože vás to nemusí zajímat, ale pro chování tří politických stran zastoupených v tomto parlamentě je svým způsobem významná. Proto mi dovolte tuto dezintimaci.
Bylo rozhodnuto, resp. dohodnuto onou dohodou o vydání jistého penza majetku církvím. Spor o to, jak to učinit, je sporem, který do značné míry znejasňuje polohu celého tohoto problému a činí z něj problém právně technický. On to není problém právně technický, a to přesto, že ti, kteří mohou volat po vydání církevního majetku zákonem, mohou stejně tak mít motiv nevydat žádný majetek, nebo stejně tak mohou mít motiv vydat tento majetek. A v tom jsem považoval za nutné se k několika věcem vyjádřit. Nechci tu hovořit o celé genezi tohoto problému, o pozemkové reformě z roku 1919, ani o revizi této pozemkové reformy. Chtěl bych jen upozornit, nakolik tu kolega Ransdorf hovořil a vzpomínal na to, že tento zákon z roku 1919 nebyl realizován z různých víceméně politických pohnutek, pak se přidám a řeknu, že on nebyl realizován ještě z druhého směru a nejen z těchto pohnutek a tímto způsobem, že se vyčleňoval ten který majetek. Ony také nebyly za majetek, který byl nacionalizován na základě tohoto zákona, vyplaceny vesměs náhrady a tento zákon je stejně tak součástí našeho právního řádu jako jiné právní normy, o kterých pan kolega Jičínský říkal, že se jimi zhruba, a teď parafrázuji, není možno až tak řídit.
Myslím si, že je možno a je nutno se řídit celým právním řádem a také argumentovat argumenty všemi, ať už vyhovují mé tezi nebo jí nevyhovují. Je tedy nesporné, že právní poloha majetku, o kterém tu mluvíme, stejně - jako možnosti státu, případně vlády, disponovat tímto majetkem, jsou ne úplné přesně nastíněny tím, čemu říkáme dnes platný právní řád.
Jestliže mně by se líbilo, aby veškerý majetek, který mimochodem zmiňuje také ona koaliční dohoda, jak jsem se o tom zmiňoval, byl církvím, a to nejen jedné církvi, dán do vlastnictví, neříkám vydán ani restituován, pak je to proto, že bych rád, aby církve tento majetek získaly právně zcela nezpochybnitelnou cestou, ale aby ho získaly. Nesdílím pohled na církve jako na veřejnoprávní korporace, nesdílím pohled na církve jako společnosti, které je třeba aktivizovat, sdílím pohled na církve jako na společenství, pro které má stát vytvořit prostor a do kterých se nemá co vměšovat, a to dokonce ani tak, že by je aktivizoval. Tento stát má nedávné zkušenosti s tím, jak aktivizoval různé církve a aktivizoval smutným způsobem. To říkám přesto, že ani jako malý hošík ani jako velký hošík jsem nebyl pokřtěn a biřmován a netrpím tedy jakýmkoliv konfliktem zájmů. Je podle mého názoru dobré říci otevřeně tyto věci a je dobré říci to, že církve by měly požívat dobrodiní veřejně prospěšných organizací soukromého práva, že by neměly být spoutány jakýmkoli zájmem státu vyjádřeným zákonem na tom co mohou a nemohou, prosté proto, že ony patří k našemu kulturnímu a historickému vývoji, k našemu kulturnímu a historickému kontextu a okolí a jakékoliv racionalistické snahy je nějak veřejnoprávně poutat jsou podle mého názoru velmi liché a jsou zcela evidentním odrazem jistého světového názoru.
Názoru, který na území tohoto státu měl v minulých desetiletích mnoho neblahých, ba krvavých peripetií.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Kalvodovi a nyní dávám slovo předsedovi Sněmovny, který se přihlásil ke slovu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové poslanci, vážené kolegyně poslankyně, chtěl bych poprosit všechny, kdo diskutují o tom, zda katolické církvi poskytnout nebo neposkytnout majetek, aby tuto diskusi ponechali pro případ, že Parlament bude projednávat příslušný zákon o majetkovém převodu. Domnívám se totiž, že dnes se jedná o něco zcela jiného. Jedná se o usnesení Parlamentu, který vyjádří svoji politickou vůli založenou na tom, že o rozsáhlých majetkových převodech majetků, které jsou dnes v rukou státu, má tento Parlament rozhodnout zákonem. Nejednáme tedy ještě o obsahu. Jednáme o formě. Nicméně tato forma je nesmírně důležitá. Připustí-li tento Parlament, aby vláda svými exekutivními akty rozhodovala bez projednání v Parlamentu o převodech jakéhokoliv, zdůrazňuji jakéhokoliv státního majetku, pak dojde k tomu, že tento Parlament přestane plnit svoji legislativní roli.
Uvědomuji si význam katolické církve i dalších církví. Plně souhlasím s názorem, že pokud je církev vlastníkem objektů, které mají charakter historických památek, je povinností státu v zájmu uchování historického dědictví na tyto objekty bez ohledu na vlastníka přispívat. Ale žádám i ty, kdo sdílejí názor o restitučních nárocích katolické církve, aby si uvědomili, že nyní rozhodujeme o zcela jiném tématu. Rozhodujeme o tom, zda v této zemi bude hrdý a sebevědomý Parlament, který bude zásadní majetkové převody řešit formou zákona, a nebo zda to bude Parlament, který vyklidí pole vládě a ponechá jí až neskutečně široký prostor pro jakékoliv exekutivní převody státního majetku. Vláda je pouze správcem, nikoliv vlastníkem státního majetku. A Parlament jako výraz vůle národa by si měl uchovat své nezadatelné právo o těchto věcech rozhodovat.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji předsedovi Sněmovny. Nyní se mi zde nakupilo poněkud více těch přihlášek, které mají přednost v rozpravě, takže první byla přihláška od předsedy klubu ksčm, poté přihláška od ministra kultury, poté jsem zaregistrovala faktickou poznámku pana poslance Vika.
Poslanec Vojtěch Filip: Paní předsedající, dámy a pánové, velmi stručně, já žádám, aby se o návrhu pana poslance Krejsy hlasovalo po částech, je tam určitý rozdíl. A pak bych chtěl reagovat na jednu věc, kterou řekl pan místopředseda vlády pan Kalvoda. Pokud se budeme držet zákona, tak nemůže být argument, který tady přednesl pan poslanec Orel, protože samozřejmě ty obce získávaly majetky včetně lesů až po vydání zákona č. 172/1990 Sb., kde ty první dva paragrafy byly čistě restituční a ten třetí a čtvrtý potom umožňoval tento převod.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má ministr kultury.
Ministr kultury ČR Jaromír Talíř: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v tuto chvíli vás seznámil se závěrem jednoho dokumentu, který si vláda oficiálně vyžádala od Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Omezím se na stručnou citaci závěrů z tohoto stanoviska.
"Můžeme tedy shrnout, že církve i církevní instituce včetně řádů a kongregací měly právní subjektivitu i po 1. 1. 1950 a měly také právo vlastnit majetek, což po celou dobu trvání socialistického systému nebylo socialistickou judikaturou nikdy zpochybněno. Naopak bylo opětovně výslovně potvrzeno, že povolení výjimky vládou v případě státních podniků a Ministerstva financí v ostatních případech je jediným omezením možnosti vydat majetek plynoucím z právních předpisů."
Tolik oficiální stanovisko významného právního ústavu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi kultury, slovo má pan poslanec Vik s faktickou poznámkou.
Poslanec Jan Vik: Děkuji, paní předsedající, já bych chtěl v tuto chvíli vznést procedurální návrh na to, aby Sněmovna mohla dnes hlasovat i jednat po 19. hodině. V případě, že tento návrh nebude přijat, navrhuji, aby Sněmovna mohla po 19. hodině alespoň jednat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Vikovi a dám o tomto návrhu hlasovat v tuto chvíli bez rozpravy.
Takže bude to hlasování č. 166, které právě zahajuji. Kdo je pro tento návrh pana poslance Vika - pardon, já se omlouvám a ukončuji hlasování, protože jsem se dopustila chyby při zadání toho, o čem budeme hlasovat.
Takže ještě jednou - zaprvé jsem viděla, že je žádost o novou registraci. Takže té v tuto chvíli vyhovím a prosím vás, abyste se všichni zaregistrovali.
V hlasování poř. č. 167 se nejdříve vyslovíme k 1. části návrhu pana poslance Vika, tzn., aby se dnes po 19. hodině nejen jednalo, ale aby byla po 19. hodině i možnost hlasovat.
Takže toto hlasování v tuto chvíli zahajuji. Kdo je pro takovýto návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že v hlasování poř. č. 167 z přítomných 190 poslanců bylo pro 95, proti 82, tento návrh nebyl přijat.
V tuto chvíli dám hlasovat v hlasování poř. č. 168 o druhé části návrhu pana poslance Vika, to znamená o tom, aby po 19. hodině bylo možné alespoň pokračovat v projednávání pořadu.
Ptám se pana poslance Vika, zda byl správně interpretován? Byl.
Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování poř. č. 168 z přítomných 187 poslanců se pro vyslovilo 60 poslanců, proti 90 poslanců. Tento návrh nebyl přijat.
To znamená, že odpolední část dnešního jednání bude pokračovat tak, že po interpelacích bude jednání přerušeno a bude se zahajovat zítra v 9.00 hodin.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem nucena v tuto chvíli přerušit projednávaný bod, kde se ještě do rozpravy přihlásili poslanci Mach, Jičínský a Ullmann. Tento bod bude přerušen bez ukončení rozpravy, která bude pokračovat zítra v 9.00 hodin. V 16.00 hodin budeme začínat s ústními interpelacemi na předsedu vlády Václava Klause.
Dámy a pánové, v tuto chvíli vyhlašuji přestávku do 16.00 hodin.
(Schůze přerušena v 15.52 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 16.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve čtvrtek 3. října 1996 proběhla první část ústních interpelací podle vylosovaného pořadí. Nyní budou v kladení ústních interpelací na předsedu vlády ČR v čase od 16.00 do 17.00 hodin a na ostatní členy vlády v čase od 17.00 do 18.30 hodin pokračovat paní poslankyně a páni poslanci, kteří se umístili na dalších místech vylosovaného pořadí.
Připomínám zároveň, že předseda poslaneckého klubu SPR-RSČ pan Miroslav Sládek upřesnil v úterý 8. října 1996 ve svém projevu před Poslaneckou sněmovnou témata těch interpelací, která byla původně uvedena jako nespecifikovaná. Nyní jsem se již chystala dát slovo prvnímu interpelujícímu poslanci na předsedu vlády ČR, nicméně předsedu vlády ČR pana Václava Klause v tuto chvíli nevidím, a proto bych jej chtěla požádat, je-li někde nablízku Poslanecké sněmovně, aby se do Poslanecké sněmovny dostavil. Já se ptám pana poslance Petra Vrzáně, který je první v tuto chvíli v pořadí, zda je ochoten přednášet svoji interpelaci bez účasti pana premiéra či nikoli. (Poslanec Vrzáň nesouhlasí.) Dobře, takže já v tuto chvíli chci poprosit službu zde v parlamentě, aby upozornila předsedu vlády. a děkuji, pan premiér právě vchází do sněmovny. Děkuji.
Dávám slovo panu poslanci Petru Vrzáňovi, který byl vylosován na pátém místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády pana Václav Klause ve věci Konsolidační banky. Připraví se pan poslanec Pavel Maixner.
22.
Ústní interpelace poslanců na předsedu vlády
a ostatní členy vlády
Poslanec Petr Vrzáň: Vážená paní předsedající. vážený pane premiére, dámy a pánové, v souladu se zněním části sedmé § 36 zákona 21/1992 Sb. o bankách byla založena Konsolidační banka, státní peněžní ústav. Je známo, že na tuto banku byly převedeny určité specifické pohledávky z minulosti, ale nejen to. Ptám se vás, pane premiére, jaké kategorie aktiv spravuje Konsolidační banka a jaký bude předmět její činnosti do budoucna. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená paní předsedající, vážený zbytku sněmovny, já nevím, jak podrobně mám tuto otázku odpovídat, protože Konsolidační banka je nepochybně zvláštností české specifické cesty transformace naší ekonomiky. Těchto specifických věcí jsme měli celou řadu. Mohu jmenovat kuponovou privatizaci na straně jedné a nepochybně Konsolidační banku mohu jmenovat jako zvláštnost na straně druhé. Ano, jedná se o nestandardní instituci, o instituci, kterou jsme chtěli řešit některé zvláštnosti transformačního přechodného období. Já myslím, že toto pan poslanec ví a toto pan poslanec chápe v tomto smyslu.
Díky tomu jsme v únoru 1991 ještě za mě jako federálního ministra financí zříditi rovněž při tomto ministerstvu speciální banku, státní peněžní ústav, který byl zvláštní. Měla to být banka bez jakékoliv pobočkové sítě, klienty měly být pouze právnické osoby, v žádném případě nebylo možné, aby si tam někdo uložil své peníze, nebo aby jednotlivec dostal úvěr od této banky. Čili byla to banka s omezenou bankovní licencí a ti z vás, kteří o tom vědí trošku více, - byla to banka, která měla pomoci ve zvláštní věci, v tzv. úvěrech na trvale se obracející zásoby, zvláštnost socialistické éry, která samozřejmě do nové ekonomiky nepatřila a bylo jasné, že by podniky i normální banky tyto úvěry nemohly zvládnout a s nimi dále přežít. Mohli jsme to řešit různými způsoby. Myšlenka Konsolidační banky byla jednou z metod, jak tuto věc vyřešit a já si myslím, že to byla myšlenka v tomto smyslu zdařilá. To je základ, já předpokládám, že to pan poslanec asi ví.
Nyní jde o to, že od té doby jsme velmi přemýšleli, jestli Konsolidační banku uzavřít jak úzce vymezenou instituci pouze s tímto jedním jediným konkrétním úkolem a nedovolit jí dělat vůbec nic jiného, anebo jí využít jako zvláštní peněžní ústav, který se pokusí řešit ještě některé věci patřící do obdobné kategorie nestandardních, ne zcela běžných věcí, které dělají normální komerční banky. Čili postupně - musím se přiznat a prožíval jsem to za velké licitace, má-li být více normální bankou, anebo má-li přežít v téhle zvláštní podobě a v nějakou chvíli skončit a zmizet - převažovalo vidění, že si Konsolidační banku už jako fungující instituci máme nechat a máme doplnit její statut a její úkoly o některé další věci, které původně nebyly zamýšleny. čili od toho 25. února 1991 se postupně přidávalo několik úkolů, které já si myslím, že docela rozumným způsobem patří do současného postavení, funkce a činnosti této zvláštní banky.
Mohu vám říci, že se dnešní stav banky vyznačuje tím, že oproti původním úvěrům na trvale se obracející zásoby přibyly další aktivity. Sice by bylo možné, abychom požádali pana ministra Kočárníka, který už čtyři roky má tuto věc na starosti, a určitě to zná detailněji, ale formálně a jednoduše bych mohl říci, že přibyly 4 druhy aktivit.
V letech 1991, 1992 se přebraly od komerčních bank, a to do Komerční banky a Investiční další nebonitní pohledávky z období před rokem 1990, tedy z předlistopadové éry. Říkalo se tomu "starý blok". To byla jedna skupinka aktivit, o které se opět odlehčilo normálním bankám.
Druhým úkolem a specifikou banky byla účast na realizaci specifických projektů a akcí z pověření vlády. Prostě jestli vláda má pocit, že už nemůže přikázat žádné jiné bance, aby se pustila v dnešní etapě ekonomiky do profinancování toho či onoho, tak nechť je jedna instituce, kde přece jenom jistá blízkost k vládnímu rozhodování zůstává. Třetím blokem byla skupina aktivit ohledně restrukturalizačních a revitalizačních programů některých velkých českých podniků, kdy jejich rozsah překračoval možnosti a zájem jedné jediné konkrétní Komerční banky.
A konečně čtvrtou věcí je extenzo do oblasti financování dlouhodobých projektů, zejména v oblasti infrastruktury, ochrany životního prostředí a veřejně prospěšných akcí.
Čili v dnešní chvíli převažuje názor o ponechání si Konsolidační banky jako banky, která neskončí v momentu kdy vymizí přirozeným vývojem úvěry na trvale se obracející se zásoby a kdy ta banka začne fungovat řekněme jak banka permanentního typu s rozšířeným rozsahem aktivit. Myslím, že diskutovat o tom, kolik je dneska aktivit toho typu, kolik miliard onoho, to už je spíše na písemnou odpověď, než na takovouto odpověď v rámci ústních interpelací. Ale je to stále zvláštní banka v plném státním vlastnictví, banka operující bez jakýchkoliv poboček a podobně.
Pokud to panu poslanci stačí, myslím, že máme výroční zprávy této banky, kde je možné se dovědět celou řadu podrobnějších čísel. Takže to je asi to, co já jsem schopen v tuto chvíli říci. Některá čísla tady mám. Pokud by to opravdu někoho hluboce zajímalo, myslím, že je možné o tom diskutovat, ale v každém případě je jasné to, že hledáme-li specifika českého, původně československého, dnes českého přístupu k transformaci ekonomiky, tak nepochybně Konsolidační banka je zvláštním institutem, který patří do tohoto výčtu a o tom, nakolik skutečně pomohla této restruktualizaci celé ekonomiky či nikoliv, to je seriózní debata a vláda je přesvědčena, že role Konsolidační banky v tomto smyslu je pozitivní. A proto i iniciuje přežití Konsolidační banky do budoucna. Doufám, že pan ministr financí neprotestuje proti této mé interpretaci.