Čtvrtek 31. října 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: I já děkuji, zahajuji rozpravu, a to nejdříve její všeobecnou část podle § 58 odst. 1 Jednacího řádu. Jako první a zatím jediný se přihlásil do rozpravy pan poslanec Čech, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec František Čech: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. S velkým zájmem jsem si prostudoval zprávu o plnění úkolů, vyplývajících z programu sociální prevence a prevence kriminality, aktuální stav a východiska do roku 1996. Ve zhodnocení politiky v oblasti prevence musím konstatovat, že existuje rozpor mezi obsahem dokumentů, které teoreticky upravují dané programy a praxi. V současnosti existují programy v oblasti prevence, ale jejich realizace zaostává a zjistit, zda ten či onen program se realizuje, je ve skutečnosti úkol nadlidský a daleko přesahující síly prostého poslance.

Je totiž naprostý nedostatek informací o skutečných preventivních činnostech a jejich výsledcích. To leccos vypovídá i o činnosti celorepublikového výboru pro prevenci kriminality, protože kontrola činnosti jednotlivých subjektů téměř neexistuje a existuje-li, je neefektivní, jelikož její výsledky se nedostávají do podvědomí veřejnosti.

Při studiu této literatury jsem se setkal povětšinou s fenomenologií a etiologií trestné činnosti. Tyto dvě oblasti jsou však všeobecně známy a přes některá specifika - promiňte, že používám to nehezké federální slovo - tak tato specifika se nemění. Literatura živá, neimpotentní, která by mapovala jednotlivé preventivní programy, jejich zavedení do praxí a vyhodnocovala je, ta se u nás v současnosti nevyskytuje. Mám proto pocit, že u nás existuje skutečná propast mezi zájmem o příčiny a podmínky trestné činnosti a zájmem o opravdovou prevenci. Odborníci se zajímají o příčiny, ale propojení těchto příčin s prevencí ještě nikdo nevypracoval.

Dnešní pozornost se spíše soustřeďuje na oblast represe, což dokazují například i dnešní diskuse, týkající se oblasti toxikománie atd. Masmédia se prevence téměř neúčastní. Proto mi nezbývá než konstatovat - nezajímají-li problémy prevence odborníky, nezapojují-li se do této důležité sféry razantně masmédia, nemůžeme se divit malému zájmu občanů a celé veřejnosti o tuto tématiku.

Jednoznačný závěr, který z toho plyne - dokud nevstoupí otázka prevence do obecného podvědomí, zůstane jen na bázi proklamací. Je třeba přesně ujasnit, kdo se má podílet na jakém druhu prevence a zároveň koordinovat práci jednotlivých čerpačů peněz. Ze zprávy jasně nevyplývá, kdo se zabývá jakou prevencí, kdo ji koordinuje, kdo shromažďuje informace a kdo je vyhodnocuje a zjišťuje výsledek.

Konkrétně však k předložené zprávě. Až na drobné ryze formální změny na titulní straně byla již předkládána v naprosto stejné podobě nejen Poslanecké sněmovně, respektive několika zainteresovaným výborům. Kromě branného a bezpečnostního výboru i výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a výboru petičnímu, pro lidská práva a národnosti, kteréžto výbory přijaly začátkem dubna 1996 příslušná usnesení.

Zpráva měla své opodstatnění začátkem tohoto roku a proto také byla výše jmenovanými výbory vzata na vědomí, zatímco v současnosti už není aktuální. Je pro mě zarážející, že republikový výbor pro prevenci kriminality takto poměrně nečasovou zprávu Parlamentu vůbec předložil. Předmětná zpráva měla podle mne tvořit pouze přílohu zprávy zcela jiné, nové, v níž by bylo kriticky zhodnoceno především plnění úkolů v jednotlivých resortech, na jejichž realizaci byla vyčleněna obrovská částka ze státního rozpočtu 100 mil. korun v tomto roce.

Nás však musí zajímat především efektivita vynaložených prostředků. Je třeba vyžadovat a důsledně kontrolovat, aby finanční prostředky byly poskytovány především a výhradně seriózně zajištěným projektům s praktickými dopady v oblasti prevence. Na základě prostudování předložené zprávy se domnívám, že resorty doposud ve valné většině nemají vypracovány seriózní projekty, které by byly s to projít v této oblasti nezbytným oponentním řízením.

Tak se tedy táži - jak bylo splněno usnesení vlády České republiky č. 137 ze dne 21. 2. 1996, jmenovitě ukládající ministru vnitra a předsedovi RVTPK zpracovat do 31. 8. 1996 systém sdružování a vynakládání finančních prostředků ze státního rozpočtu na programy sociální prevence, prevence kriminality a prevence drogových záležitostí a dále zpracovat do 31. 5. 1996 metodiku programů sociální prevence a prevence kriminality na místní úrovni.

Na základě těchto materiálů měla být ministerstvem financí uvolněna druhá polovina z celkové částky, určená na uskutečnění projektu prevence. Opět něco konkrétního. Na jednoho kurátora, páni poslanci, by mělo připadat podle evropského průměru 70 delikventů. Náš kurátor jich má v současné době téměř 200. Je také nepochopitelné, že podle mých informací Ministerstvo práce a sociálních věcí nedostává vůbec nic.

Pro posouzení efektivity vynaložených prostředků by bylo žádoucí, abychom měli možnost seznámit se alespoň s jedním vzorovým projektem z oblasti prevence a to z každého resortu účastnícího se na činnosti RVTPK. Na základě čtení zprávy a pídění se po materiálech jsem nabyl dojem, že jednotlivé resorty vzájemně velmi málo spolupracují, že se programy často překrývají a tím se samozřejmě značně snižuje efektivita vynaložených prostředků.

Rovněž mám dojem, že větší část předkládaných témat či projektů představuje součást běžné agendy úřednické rutiny a neznamená prakticky žádný nový prvek v dosavadních aktivitách resortů. Navíc si myslím, že takovéto aktivity by měly být financovány z běžného rozpočtu resortu.

Bude pro vás, stejně jako pro mne, trochu zarážející bohatě dotovaná grantová činnost v resortu vnitra - viz strana 9 zprávy o plnění programu. Hovoří se zde dokonce o vědeckovýzkumné činnosti, přičemž pokud je mi známo, ministerstvo vnitra žádné takové vědeckovýzkumné pracoviště nemá. Měli bychom chtít vědět, jaké výsledky takový vědeckovýzkumný tým prezentoval za rok 1995, kdy v rámci grantů na tuto činnost spotřeboval cca 5 mil. Kč a v tomto roce - jak jsme tady slyšeli dneska - se má jednat již o 10 mil. Kč. Přitom je pro mne nepochopitelné a je zarážející, jak relativně málo je dotována činnost v oblasti prevence v institutu pro kriminologii a sociální prevenci, který - a právě on - tyto aktivity před léty inicioval. Jedná se o částku, myslím, 614 tis. Kč - viz příloha č. 2, str. 4.

Z předloženého materiálu mám trochu skličující dojem, že činnosti republikového výboru pro prevenci kriminality za 3 roky jeho existence rozhodné nelze považovat za příliš efektivní, možná spíš za formální, nerozhodné a trochu liknavé. Mám proto pocit, že se v oblasti prevence promarnilo hodně času. Ve zprávě bychom měli požadovat dále především zhodnocení a analýzu dosud realizovaných projektů prevence kriminality včetně efektivity naším prostřednictvím občany vynaložených prostředků na jejich uskutečnění.

Myslím,že moje připomínky nepovažuji za tak závažné, abych žádal, aby zpráva byla přepracována. Pouze jsem považoval za svoji povinnost, páni poslanci, vážené poslankyně, vás o tom informovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, do rozpravy se nyní přihlásil ministr Jindřich Vodička, připraví se pan poslanec Hojdar.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Dámy a pánové, chtěl bych vám všem, kteří dnes teď při projednávání tohoto bodu sedíte ve Sněmovně, poděkovat, protože kriminalita je podle průzkumu veřejného mínění i z rozhovorů s lidmi problémem, který zřejmě pálí naší veřejnost co nejvíce. A všem, kteří tady při tomto projednávání sedíte děkuji, ale mrzí mě, že ta sněmovna není plná. Projednává-li se bod nebo problém nebo problematika, která zřejmě naši veřejnost pálí nejvíce, že tady nejsou plně obsazeny všechny poslanecké lavice.

Možná odpovím na několik otázek, které ve svém projevu položil pan poslanec Čech. První, že Ministerstvo práce a sociálních věcí nedostává žádné prostředky na prevenci - ale pane poslanče já myslím, že ... - (Ledvinka: samozřejmě jako ministr můžete)... ony ty programy běží v různých institucích, které nejsou přímo napojeny na rozpočet, takže provádějí-li třeba okresní úřady sociální prevenci, mají-li sociální pracovníky v terénu, pak mají svůj rozpočet, který není součástí rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí. Provádějí-li nějaké programy úřady práce, zaměřené na prevenci, pak mají svůj rozpočet a není to přímo v rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí.

Byla zde zmínka o tom - a opět souhlasím s vámi - že těm projektům, které už běží, nevěnují sdělovací prostředky pozornost, ale to je asi problém dnešního věku nejen v české republice, že pozornost novinářů a sdělovacích prostředků získávají spíš jiné události a takové ty běžné rutinní a pozitivní informace nejsou příliš zajímavé pro sdělovací prostředky.

Chtěl bych tady ještě zopakovat ten údaj, který zazněl, že dnes v terénu pracuje na okresních úřadech tisíc třista lidí - sociálních pracovníků. 1300 lidí.

Je 350 kurátorů pro mládež a 150 sociálních kurátorů dnes pracuje v České republice.

Ke konkrétnějším programům. V některých lokalitách byla zavedena funkce sociálního asistenta, který se orientuje na děti staršího školního věku a mládež odmítající institucionální nabídky a trávící svůj volný čas převážně na ulici. Sociální asistent vyhledává a kontaktuje tyto cílové skupiny v místech a v době jejich neformálního setkávání. Jde o sociální práci známou pod názvem "streetwalking". Zmiňoval ji pan poslanec Langer. V současnosti pracuje v České republice 25 sociálních asistentů, kteří jsou v rámci spolupráce se svobodným státem Sasko školení ve SRN. Tito asistenti pracují v Mostě, v Praze 9, na Kladně, v Příbrami, v Českých Budějovicích, v Jablonci n. Nisou, v Hradci Králové, v Náchodě, Jaroměři, Plzni, Rychnově n. Kněžnou, v Brně, Ostravě, v Klatovech - tam jsou dva dokonce, v Chrudimi jsou také dva, v Novém Jičíně pět a ve Frýdku-Místku tři.

Sociální asistent z Mostu je aktivně zapojen do jedinečného preventivního projektu "Pomoc mládeži znevýhodněné na trhu práce", organizovaného s britskými partnery v rámci Úřadu práce, který je zaměřen na mladistvé s nedokončeným nebo základním vzděláním a s výchovnými problémy. Tento projekt je v současné době rozšiřován i do dalších okresů, např. do České Lípy a do Frýdku-Místku.

Na některých okresních a obvodních úřadech vznikla specializovaná pracoviště sociální prevence, která zpravidla spojují výkon agendy sociálního kurátora, kurátora pro mládež, případně sociálního asistenta, protidrogového kurátora a dalších agend podle místních podmínek. V současné době existuje v České republice více než 50 těchto pracovišť. Nově bylo ustanoven'o oddělení sociální prevence a pomoci Magistrátu města Brno jako školící pracoviště s kvalifikací supervisora sociálních kurátorů a sociálních asistentů české republiky. V září letošního roku otevřel Okresní úřad v Jablonci n. Nisou specifické nízkoprahové zařízení sociální prevence, které kromě služeb sociálního kurátora a kurátora pro mládež nabízí i psychologické poradenství, krizová lůžka, možnost anonymního využití AIDS-poradny a zázemí přímo pro práci sociálního asistenta s dětmi a mládeží.

Ve spolupráci s generálním ředitelstvím Vězeňské služby byl vypracován systém kontinuální sociální práce s pachatelem trestné činnosti, který vymezuje obsah, rozsah a způsob spolupráce sociálních kurátorů a sociálních pracovníků Vězeňské služby. Kromě konkrétní spolupráce sociálních kurátorů s jednotlivými věznicemi, jsou v současné době organizována pracovní setkání obou kategorií sociálních pracovníků, a to na regionální i republikové úrovni.

Rovněž se od letošního roku realizuje úzká operativní spolupráce v rámci resortu práce a sociálních věcí. Pro zkvalitnění práce s klientem se vytváří informační systém mezi sociálními pracovníky okresních úřadů a poradci úřadů práce a v jejich pracovních setkáních budou postupně nalézány metody a formy společného postupu. Cílem je vytvořit účinný mechanismus proti dlouhodobé nezaměstnanosti u těch kategorií nezaměstnaných, které mají tzv. kumulované handicapy.

V současné době zpracováváme ve spolupráci s ostatními resorty návrh strategie prevence kriminality do r. 2000, jak bylo zmiňováno již výše.

To je několik konkrétních odpovědí na vaše dotazy.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Hojdar. Připraví se pan kolega Filip.

Poslanec Josef Hojdar: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem možná jedním z mála z vás, kteří skutečně přišli s tímto programem do určitého osobního kontaktu, a proto bych se zde k němu chtěl vyjádřit. Cítím to jako svoji povinnost.

V první řadě - nevím, jestli si to mohu dovolit - bych chtěl vytknout panu ministru, že sem předkládá materiál, který je - řekl bych - poněkud zpozdilý za tím, co se děje. Naprosto neodpovídá skutečnosti a mrzí mne, že sem dostáváme materiály, které jsou zhruba tři čtvrtě roku za tím, co se dnes děje. Situace v rámci prevence kriminality je výrazně lepší než je popisováno v tomto materiálu a musím říci, že se podařilo Ministerstvu vnitra, nevím, jestli to je osobní zásluha pana ministra nebo jeho podřízených, skutečně vybrat do odboru prevence kriminality lidi, kteří o to mají nesmírný zájem a dělají vše pro to, aby tomu pomohli. Porovnával bych to asi s tím, že se dozvídáme něco nebo ve zprávě je něco, co bylo na začátku roku možná platné, ale dnes jsme už o značný kus práce vepředu.

Záležitost se skutečně rozběhla poměrně dobře a musím říci, že by bylo zapotřebí, kdybychom zde nějakým způsobem požádali pana ministra, abychom dostali přesnější informace, protože to je záležitost, která se dotýká všech bez rozdílu politických stran a bylo by zapotřebí, abychom dostávali informace, které jsou poněkud přesnější.

Mám jenom jednu výhradu, aby to nevypadalo, že tak bezvýhradně pana ministra a jeho resort chválím, ke spolupráci s ostatními resorty. V červenci po rozdělení finančních dotací na jednotlivé programy nám bylo řečeno, že maximálně do jednoho měsíce dostaneme peníze na programy tak, abychom je mohli do konce roku spotřebovat, protože peníze nejsou převoditelné. Bohužel, stalo se to, že ačkoliv Ministerstvo vnitra skutečně dalo na Ministerstvo financí dostatečně včas podklady, aby tyto peníze mohly být vyplaceny, ať už v rámci nějaké kapitoly Ministerstva vnitra anebo Ministerstva školství nebo dalších resortů, peníze z Ministerstva financí jsme dostali teprve na konci září. Jestliže si vezmete, že jsme dostali jako město 4,5 miliónu korun, peníze dostaneme na konci září, musíme udělat výběrová řízení a do konce roku máme všechny tyto peníze spotřebovat tak, abychom je nevyhodili z okna, je to přece jen trochu špatné a myslím, ze by bylo zapotřebí, kdyby i tato záležitost se trochu zkoordinovala tak, aby města mohla peníze využívat rozumně a pro to, pro co byly určeny. Všechno. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Filip.

Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, chtěl bych navázat na vystoupení pana poslance Čecha. Budu ale velice úsporný. Skutečností je, že se tato sněmovna dostala k této zprávě až na konci října a je jistě potřebné, abychom vzali zprávu na vědomí. Mám jedinou výhradu k této věci, to je teď spíš to, co říkal kolega Hojdar, kdyby tato zpráva měla stejně znít za rok 1996, a věřím, že bude předložena dříve, tak by ji bylo třeba vrátit k dopracování, protože posun tady je zřejmý, je určitý. Jsem přesvědčen, že pokud se ve zprávě za rok 1996 objeví skutečně otázka postpenitenciární péče, jak je koordinována, jak v sociální prevenci, jakým způsobem se postupuje v okresních úřadech, bude tato sněmovna jistě obohacena.

Dovolte mi ještě před závěrem jednu připomínku. Kolega Hulínský na výboru pro obranu a bezpečnost pledoval velmi silně několika pozměňovacími návrhy, aby otázka prevence byla založena např. do zákona o silniční dopravě. Většina ve výboru to odmítla. Jsem též přesvědčen, že přímo v tomto zákoně není potřeba ustanovení, které by tuto prevenci zakládaly, ale je potřeba, aby tato zpráva měla svůj důraz v této sněmovně, abychom se jí zabývali a zabývali se i výsledností finančních prostředků, které ze státního rozpočtu jsou na ni vynakládány.

Pokud jde o jednu věc, která mne zarazila, a ta byla ve vystoupení pana ministra práce a sociálních věcí, nejsem přesvědčen, že otázky sociální a jiné prevence jsou běžné a rutinní informací.

Já jsem přesvědčen, že mají stejně silný náboj, možná, že nejsou tak dobře přijímány ve sdělovacích prostředcích, ale mají stejně silný náboj jako právě ty informace, kterými nás zavaluje například některý televizní kanál a ukazuje nám, jak kde a jakým způsobem teče krev. Jsem přesvědčen, že pokud v tomto programu máme ještě pokročit, a jistě je tam co zlepšovat, tak právě otázka běžných a rutinních informací, jak ji zmínil pan ministr práce a sociálních věcí, je potřeba, aby se v této zprávě objevila, aby se projevily ve finančních prostředcích a jejich využívání. Jsem přesvědčen o tom, že pan ministr vnitra spolu s panem ministrem práce jistě pro tok 1996 tyto připomínky ve své zprávě udělají a nám předloží. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Současné otevírám rozpravu podrobnou. Ani do té se nikdo nehlásí, takže ji končím a prosím pana ministra Rumla o závěrečné slovo předkladatele.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mrzí mě, že hlavní kritik této zprávy pan poslanec Čech tady není. Jsem však potěšen tím, že se tak hluboce zabýval tímto materiálem. Poznal jsem v jeho vystoupení rukopis Úřadu pro sociologii, pro kriminologii a sociální prevenci, který je trochu konkurenčním prostředím v této oblasti a cítí se být jaksi nedoceněn. Říkám to velice nerad, ale mám pocit, že všichni bychom od tohoto úřadu, který je součástí Ministerstva spravedlnosti, chtěli žádat daleko více, ale mám takový dojem, že ten úřad je vědecky trochu vyčerpán a chci se domluvit se svým kolegou panem ministrem Kalvodou, aby zvýšil jeho prestiž tím, že tam nastoupí noví lidé, odborníci. Mít takový úřad o několika desítkách zaměstnanců je dobrá věc. Mají spoustu literatury, mají kontakty s vědeckým světem, ale výsledky práce mě nepřesvědčují o tom, že by to měl být - to by měl být teoretický garant této problematiky. Nakonec to má i ve svém názvu.

Všichni vystupující mi vytýkají, že jsem zprávu předložil až teď. Nemohu za to, že byly volby do Poslanecké sněmovny a že minulá Poslanecká sněmovna tuto zprávu neprojednala. Mohla ji projednat na jaře a v té době byla aktuální. A nakonec nebýt voleb, tak tady řada z vás nesedí, takže buďme rádi, že volby byly. A to je tedy daň za volby, že tato zpráva a řada jiných materiálů byla předložena až nové sněmovně a musíme se těmi materiály zabývat chtě nechtě.

Pan poslanec Čech řekl, že by rád viděl nějaký projekt. Doporučil bych mu, aby se za projekty rozjel, jsou ve 22 městech. Projekty nebudou jezdit do Poslanecké sněmovny, bylo by dobré, kdyby poslanci jezdili za projekty, aby viděli na vlastní oči - můžeme doporučit Vsetín, Rokycany, Plzeň, Budějovice, 22 velkých měst konkrétně žije těmi projekty, které tam probíhají. Výsledky té práce jsou těžko změřitelné. Každý se dnes ohání prevencí kriminality a ono je to cosi, co není změřitelné, cítitelné, viditelné, slyšitelné, ono se to projeví všechno za strašně moc let. Ale my víme, že to prostě musíme dělat a musíme spojovat síly na místních úrovních a vychovávat děti a starat se o lidi postižené, poškozené. Strašně těžko se výsledky měří. Doufám, že následující generace důsledky našich preventivních aktivit ocení.

Kriminalita je velice složitý sociální jev. Vědci z celého světa, sociologové, politici, kriminologové se snaží definovat příčiny kriminality. Je jich celá řada a vytvořit nějaký komplexní program, který by příčiny navzájem vyrušil, tak lehce nejde. Zřejmě to souvisí s velice hlubokým procesem, který je v současném světě, takový ten rozpad základních civilizačních hodnot, rozpad rodin, rozpad školství. Svět dnes stojí na jiných nohách, než stál dříve. Nevím, je to strašně složitá záležitost a provázat příčiny s preventivními aktivitami je neuvěřitelně složité, protože my ty příčiny nedokážeme dost dobře sami definovat.

Chtěl jsem ještě odpovědět na dotaz pana poslance Čecha. Nebo požádat pana kolegu Dostála, který sedí vedle něj, aby mu moji odpověď tlumočil. Pan poslanec Čech se ptal, zdali byl splněn úkol, který se zavázalo Ministerstvo vnitra do 31. 8. zpracovat. Materiál o sdružování finančních prostředků na sociální prevenci, prevenci kriminality a prevenci drogových závislostí. Chtěl bych říci, že ano, ministerstvo tento materiál zpracovalo, vláda jej projednala a druhá polovina finanční částky ve výši 50 mil. korun bude na základě projednání vládou uvolněna zase na konkrétní místní projekty prevence kriminality.

Jinak samozřejmě aktualizovanou zprávu předložíme včas, na jaře příštího roku, pracujeme velice intenzivně se všemi ministerstvy na koncepci do roku 2000. Budu rád, když se sněmovna bude těmito věcmi vážné zabývat, protože jsou to věci, které skutečně mají význam pro budoucnost a jsem rád, že jim je věnována ze strany poslanců taková pozornost. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, o závěrečné slovo zpravodaje výborů žádám pana poslance Ivana Langera.

Poslanec Ivan Langer: Děkuji pane předsedající. Dámy a pánové, jsem velice rád a stejně jako pan ministr Vodička vyjadřuji své poděkování za účast v diskusi a opravdu děkuji všem, kteří vystoupili, protože to svědčí o něčem, o čem jsem mluvil na úvod - že problematika prevence je jednak věc složitá a jednak si konečně získává stále větší místo na slunci. Jsem přesvědčený, že tak, jak pan kolega Čech tady vyjadřoval své jisté zklamání nad tím, že stále ještě je represi přikládána větší účinnost než ve skutečnosti je, tak stejně když se zde opět objeví téma, o kterém on mluvil, a to je problematika drogových závislostí, až zde opět budou zaznívat hlasy, které by chtěly například kriminalizovat držení drogy, že bude on stejně jako já stát v té skupině lidí, kteří tvrdý represivní postih odmítnou a budou hovořit o nutnosti prevence.

Pokud jde o kurátory a nedostatek jejich počtu, s tím samozřejmě souhlasím. Potíž je jedna - kurátory neuplácáme z vody a hlíny, ty musíme nejdříve vychovat, vzdělat a vzdělávací proces probíhá, takže věřím, že přinese své plody za krátkou dobu. Tolik asi shrnutí.

Vzhledem k tomu, pane předsedající, že v rozpravě ani obecné ani podrobné nezazněl žádný návrh na usnesení, prosil bych, abyste nechal hlasovat o původním usnesení výboru pro obranu a bezpečnost, to je vzít tuto zprávu na vědomí.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Které jste navrhl v úvodní zprávě. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej zpravodaj navrhl. Zahájil jsem hlasování č. 29.

Kdo podporuje tento návrh? Kdo je proti?

Návrh usnesení byl přijat - pro hlasovalo 116, proti 18, nehlasovali 2.

Děkuji panu ministrovi, společnému zpravodaji panu kolegovi Langerovi. Tím jsme se vyrovnali s bodem 16.

10.

Návrh usnesení Poslanecké sněmovny

k ústním interpelacím

Předkladatel se blíží ke sněmovně berlím krokem. Návrh tohoto usnesení nám byl rozdán na lavice. Upozorňuji, že tento bod byl na návrh předkladatele stažen z pořadu 5. schůze a byl zařazen na schůzi nynější, šestou.

O odůvodnění poprosím místopředsedu Poslanecké sněmovny pana kolegu Vlacha, Jakmile se dostaví, bude mluvit. Vás prosím o pochopení.

Slyším od vás nesouhlasný projev, omlouvám se za to, že dodržuji to, co jsme si schválili, neumím dost dobře nic jiného, než vám navrhnout přerušení projednávání tohoto bodu pro neúčast kolegy Vlacha a ptám se sněmovny, kdo s tímto návrhem souhlasí.

Pan kolega Vlach se dostavil, omluví se nám a ujme se slova.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, ano, kolega Vlach se omlouvá, jde to trochu pomaleji než jsem předpokládal. Nezlobte se za to malé zdržení.

Budu mít pro vás možná příznivou zprávu. Tento bod byl, jak už konstatoval pan kolega Ledvinka, přesunut z pořadu minulé schůze a já se vám chystám uvést jen několik informací, které mě vedou k tomu, že se budeme muset společně pravděpodobně dále zamyslet nad tím institutem interpelací jako takovým.

Dnes nás odpoledne čeká opět projednávání interpelací a my jsme, přestože jsme udělali drobný krůček ke zlepšení politické kultury a institut interpelací je méně zneužíván a nejsou už dávány interpelace nespecifikované a na úpravu tohoto fenoménu bylo zaměřeno usnesení, jehož jsem navrhovatelem, tak samozřejmě, jak jsme tak vycvičeni v obcházení předpisů a využívání mezer v předpisech, tak umíme pracovat i v situaci, kdy toto usnesení hrozí, že bude přijato. A tak dnes odpoledne budeme zažívat opět karneval, který bude spojen s projednáváním interpelací. (Vyrušování panem poslancem Sládkem - bušení do stolu).

Myslím, že platí jednací řád, ale je to situace velmi složitá pro předsedajícího. Dokončím věty, které jsem začal.

My máme dnes na seznamu interpelací interpelace, např. interpelaci ve věci užitečnosti, interpelaci ve věci cti, interpelaci ve věci darů, interpelaci ve věci porostů a další.

Mnoho z interpelací, které už nejsou nespecifikované, jsou specifikované tím způsobem, že se mnoha poslanců týkají, týkají se jednoho tématu, např. česko-německé deklarace, pravda, v některém případě deklarace česko-německé a ne česko-německé deklarace, a tak z 385 interpelací na členy vlády a 90 na premiéra je jich celých 7 od představitelů 5 poslaneckých klubů v této sněmovně.

V tomto okamžiku považuji za rozumnější navrhnout stažení tohoto bodu z pořadu této schůze, protože věřím, že teprve úpravou zákona o jednacím řádu se podaří definitivně vyřešit situaci, kdy tento závažný a velmi významný institut v parlamentní demokracii nebude zneužíván a využíván absurdním způsobem, ale bude používán s důstojností, která této věci náleží.

Berte, pane předsedající a vážené kolegyně a vážení kolegové, tento můj návrh jako návrh procedurální. Myslím, že i to, co jsme zažili v posledních minutách, je dobrou ilustrací politické kultury v této sněmovně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP