Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Zaorálkovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Zdeněk Krampera, další písemné přihlášky do rozpravy jsem neobdržel.
Registruji návrh na odhlášení před hlasováním, nicméně rozprava zatím pokračuje, dostanou pak příležitost vystoupit i zpravodajové.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, stanovisko Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa k úmluvě č. 176, doporučení č. 183, a protokolu z roku 1995 k úmluvě č. 81 přijatém na 82. zasedání mezinárodní konference práce v roce 1995.
SPR-RSČ nesouhlasí s návrhem stanoviska vlády České republiky k úmluvě č. 176 a doporučení č. 183 a k protokolu k úmluvě č. 81 přijatými na 82. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1995.
K úmluvě č. 176: požadujeme, aby úmluva č. 176 byla ratifikována, neboť tím budou vytvořeny předpoklady pro přijetí nové zákonné úpravy pracovně právních vztahů, které by měly zahrnovat i oblast úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Odmítnutím ratifikace úmluvy pouze z důvodů neexistence institutu kolektivně zvoleného zástupce pracovníků pro bezpečnost práce považujeme za naprosto nedostatečné.
K protokolu k úmluvě č. 81: rovněž nemůžeme souhlasit s důvody odmítnutí ratifikace protokolu k úmluvě č. 81, které spočívají v argumentu, že Česká republika dosud úmluvu č. 81 neratifikovala. Upozorňujeme na skutečnost, že tuto úmluvu již ratifikovalo 114 členských zemí a u nás je snaha o její ratifikaci vyvíjena téměř 7 let.
Vzhledem k tomu, že pro členské země Evropské unie nebyl vydán žádný obecně právně závazný dokument, předpis, který by upravoval oblast inspekce práce, je úmluva č. 81 v těchto zemích používána jako výchozí dokument. Oproti minulému zasedání došlo sice k malé drobné úpravě, když byl do vládního prohlášení přijat bod IV, kdy vláda doporučuje členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů přihlížet v legislativní činnosti a praxi k ustanovením úmluvy č. 176, k doporučení č. 183 a k protokolu k úmluvě č. 81, ale to považujeme za nedostatečné, a proto musíme trvat na ratifikaci výše uvedených dokumentů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Ještě jednou se ptám, hlásí-li se někdo další do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu končím .a táži se pánů zpravodajů, zda se chtějí vyjádřit k rozpravě? Pan poslanec Frankl nemá zájem vystoupit, pan poslanec Škromach také nemá zájem vystoupit. Pan ministr samozřejmě může vystoupit, takže prosím pana ministra o závěrečné slovo.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička:
Dámy a pánové, rád bych poděkoval oběma výborům, že se zabývaly těmito dvěma dokumenty Mezinárodní organizace práce. Máme předložena dvě usnesení. Usnesení, které vzniklo v mezinárodním výboru Parlamentu je usnesení, které více odpovídá praxi tohoto parlamentu a praxi, jak nakládat s dokumenty MOP. Usnesení, které vzniklo ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví je rozšířeno o druhý bod, který na vládě něco žádá. Chtěl bych říci, že může být i toto usnesení schváleno, ale budeme schvalovat něco, co vláda automaticky samozřejmě dělá, protože při přípravě jakékoli legislativy přihlížíme k těm normám. které v Evropské unii platí. Samozřejmě ustanovení jednotlivých norem už zapracováváme do nových zákonů, při novelách je zapracováváme do stávajících zákonů. Ostatně nás k tomu zavazuje i asociační dohoda, kterou Česká republika podepsala. čili pasáž usnesení připraveného výborem pro sociální politiku a zdravotnictví je trochu nadbytečná, ale je na sněmovně, aby se pro jednu z těchto variant rozhodla.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi za závěrečné slovo a prosím zpravodaje pana poslance Zdeňka Škromacha, aby nás provedl následným hlasováním. K dispozici máme text usnesení ze dvou výborů a předpokládám, že současná diskuse pana zpravodaje s panem poslancem Kramperou je upřesňováním event. pozměňovacího návrhu. Prosím ještě o chvíli strpení a má výzva panu poslanci Škromachovi trvá.
Nyní si vás dovolím všechny odhlásit a poprosit vás o nové přihlášení. Myslím, že by bylo dobře, pane poslanče Škromachu, kdybyste se přihlásil u řečnického pultu, protože nás budete provázet jednotlivým hlasováním.
Poslanec Zdeněk Škromach: V rozpravě zazněl návrh pana poslance Zaorálka jako člena zahraničního výboru na podporu stanoviska výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, schválit 11 - žádá vládu v usnesení tohoto výboru. O tom není potřeba hlasovat, to je vlastně v rámci požadavku na oddělené hlasování o jednotlivých částech.
Druhá věc, poslanec Krampera. Je to protinávrh proti 11 usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, a sice v tom smyslu, že žádá vládu o rarifikaci a teď by následoval celý název úmluvy, doporučení atd., tak jak je uveden v tom názvu, abych to celé nečetl. Tyto návrhy jsou hlasovatelné.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pokud jsem to správně pochopil, budeme hlasovat odděleně o dvou bodech usnesení. K prvnímu bodu nebyl přednesen žádný pozměňovací návrh, ke druhému byl přednesen pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat jako o druhém. Na závěr bychom hlasovali o bodě II, tak jak bylo navrženo, pokud neprojde pozměňovací návrh. Prosím, aby pan poslanec Škromach přečetl text, který je v usnesení výbory pod I, abychom věděli, o čem budeme hlasovat.
Poslanec Zdeněk Škromach: 1. Poslanecká sněmovna bere na vědomí texty úmluvy č. 176 a doporučení č. 183 Mezinárodní organizace práce o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v dolech a protokolu z r. 1995 k úmluvě č. 81 o inspekci práce (1947), které byly přijaty na 82. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu 1995, a stanovisko vlády České republiky k úmluvě, doporučení a protokolu, (sněmovní tisk č. 58).
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji a zahajuji hlasování č. 48. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Konstatuji, že z přítomných 157 poslanců bylo 140 pro, nikdo nebyl proti. Tuto část usnesení jsme schválili.
Poslanec Zdeněk Škromach: Myslím, že bychom měli nejdříve hlasovat o protinávrhu pana poslance Krampery, a sice v tom smyslu, že II by byla ve znění "žádá vládu o ratifikaci úmluvy č. 176 a doporučení č. 183 Mezinárodní organizace práce o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v dolech a protokolu z r. 1995 k úmluvě č. 81 o inspekci práce (1947), které byly přijaty na 82. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu 1995, a stanovisko vlády České republiky k úmluvě, doporučení a protokolu".
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Frankl k tomu má poznámku?
Poslanec Michal Frankl: Mám technickou poznámku. Domnívám se, že vláda nemůže ratifikovat, že je ten návrh nehlasovatelný.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Takže stojíme před problémem, zdali skutečně je návrh nehlasovatelný.
Poslanec Zdeněk Škromach: Osobně se naopak domnívám, že to není ukládáno, ale žádáme vládu o ratifikaci. Žádat mohu o cokoli.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Myslím, že je těžko hledat nyní arbitra, že nejlépe svůj názor vyjádříme hlasováním. Tím nic nemůžeme pokazit. Takže přece jen doporučuji, abychom hlasovali o návrhu, který byl přednesen. Zahajuji hlasování pořadové číslo 49.
Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Konstatuji, že z přítomných 157 poslanců bylo 86 pro, tudíž tento návrh byl přijat.
Prosím pana zpravodaje, aby dokončil návrhy k hlasování.
Poslanec Zdeněk Škromach: Tím, že byl schválen tento návrh, návrhy byly vyčerpány, protože to byl protinávrh vůči původnímu návrhu II.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Myslím si, že v tomto okamžiku má text, který jsme přijali k tomuto bodu programu, dva body. Oba byly schváleny, není nutné hlasovat o usnesení jako o celku, protože toto hlasování by nic na faktu, že byly přijaty tyto dva body, nemohlo změnit.
Děkuji panu poslanci Škromachovi, děkuji panu ministrovi. Považuji tento bod za ukončený.
Předseda zahraničního výboru Holáň má faktickou poznámku.
Poslanec Vilém Holáň: Opravdu si myslím, že se vláda nemůže žádat o ratifikaci. Přece my jsme ti, kteří schvalují věci před ratifikací prezidentem. To je opravdu nesmysl. Nebo by se musel upravit tento text tak, že PS žádá, aby věc připravila vláda k ratifikaci, ale ani to podle mne nejde.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Sněmovna rozhodla svým hlasováním. Je vysoce pravděpodobné, že námitky pánů poslanců Frankla a Holáně byly relevantní, nicméně usnesení zde je. Pokud někdo nevznese návrh na revokaci. Hlásí se pan poslanec Gross.
Poslanec Stanislav Gross: V rámci tohoto bodu bych si dovolil předložit návrh na revokaci. Pokud projde, tak upřesnit návrh, který byl přednesen kolegy z republikánské strany, ve smyslu vystoupení kolegy Holáně.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vzhledem k tomu, že jsem uzavřel svým konstatováním předcházející bod, nezbylo panu poslanci Grossovi - pokud by chtěl dosáhnout svého cíle - nic jiného, než aby vznesl návrh na zařazení nového bodu. Revokace je možná jedině tehdy, nebyl-li bod ukončen. Já jsem skutečně svým konstatováním tento bod ukončil. Hlásí se pan poslanec Gross.
Poslanec Stanislav Gross: Omlouvám se, nemám úplně přesně povědomost o tom, jestli byla ukončena rozprava, nebo ukončen bod. čili v tomto směru bych prosil pana předsedajícího, aby sdělil, jak byl tento bod vypořádán. Pokud byl ukončen, další návrh vznášet nebudu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Rozpravu jsem ukončil, pane poslanče, před hlasováním a svým konstatováním jsem skutečně ukončil projednávání tohoto bodu. Revokace není možná, vy nenavrhujete nový bod programu. Ještě jednou opakuji - možná jsme přijali nesmysl, ale stalo se tak.
V tomto okamžiku si dovolím přednést procedurální návrh, protože vystoupení pana poslance Sládka před několika desítkami minut jsem vnímal jako námitku proti tomu, co jsem já navrhoval, nezbývá mi než se opřít o jednací řád, a to konkrétně o § 54 odst. 8. Proto navrhuji, abychom si odhlasovali změnu programu, a to tak, že bychom v dnešní dopolední části programu zařadili body, které máme ve schváleném návrhu programu pod čísly 39 - 46, tj. smlouvy v prvním čtení. Projednáním těchto smluv v prvním čtení bychom skončili dopolední jednání dnešního dne.
Nyní vás požádám, abyste hlasovali a vyjádřili souhlas s mým návrhem, ve kterém navrhuji, abychom v tomto okamžiku projednávali body 39 - 46. Zahajuji hlasování.
Kdo je pro tento procedurální návrh? Kdo je proti?
Konstatuji, že z přítomných 159 poslanců bylo 127 pro, 20 proti. Tento návrh byl schválen.
Následuje další bod
28.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu materiál Ukončení
platnosti Úmluvy o naturalizaci mezi Československem
a Spojenými státy americkými, sjednané dne
19. července 1928 v Praze, a to
formou výměny nót" tisk 96
Prosím, aby se k bodu vyjádřil a odůvodnil jej z pověření vlády její místopředseda a ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec. Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Pane předsedající, dámy a pánové, Úmluva o naturalizaci mezi Československem a Spojenými státy americkými byla přijata v roce 1928. Jejím hlavním účelem bylo vyloučení dvojího státního občanství v případech, kdy občan jedné strany získá naturalizací občanství strany druhé. Hlavním důvodem sjednání úmluvy bylo především mohutné přistěhovalectví do Spojených států, které sjednaly obdobné smlouvy i s mnoha dalšími evropskými zeměmi.
Podstatné jsou zejména dva články úmluvy. Podle článku 1 osoba automaticky ztrácí občanství jedné strany tím, že naturalizací nabyla občanství strany druhé. Podle článku 3 dojde ke ztrátě nově získaného občanství tehdy, když naturalizovaná osoba obnoví svoje bydliště ve své původní vlasti bez úmyslu vrátit se do země, kde byla naturalizovaná.
V období bývalého režimu měla úmluva značný význam pro československou emigraci v USA. Naši emigranti v případě získání amerického občanství automaticky pozbyli občanství ČSSR a jako jediní z celé československé emigrace se tak mohli do vlasti vracet, aniž by jim stát nutil uzavírat nechvalně známé smlouvy o postoupení pohledávek pro případ vystěhování.
V roce 1970 prohlásil Nejvyšší soud Spojených států obdobnou úmluvu se Spolkovou republikou Německo - a tím de facto všechny úmluvy, včetně s Československem - za proti ústavní. Podle Nejvyššího soudu USA totiž tyto smlouvy vytvářejí zvláštní kategorii amerických občanů, kteří podléhají zcela odlišným podmínkám pro pozbývání občanství než ostatní občané. V důsledku tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu USA úmluvu s naší zemí již více než 20 let neprovádějí. Na její další existenci nemá žádná ze smluvních stran zájem.
Na tomto místě je třeba uvést, že zrušením úmluvy se logicky změní režim nabývání státního občanství České republiky pro občany USA. Zatímco v současnosti není po žadatelích o české občanství požadován doklad o propuštění ze státního svazku USA, nyní budou muset žadatelé takové vyvázání prokázat. Nebude tedy již stačit čestné prohlášení odkazující na čl. 1 úmluvy, jako tomu bylo doposud.
Na závěr musím dodat, že ukončením platnosti úmluvy pozbyde účinnosti na základě svého § 2 i zákon č. 60/1930 Sb., kterým byla úmluvy reciprována do našeho právního řádu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministru zahraničí Josefu Zieleniecovi. Zpravodajem pro první čtení byl určen poslanec Pavel Tollner, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Tollner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, máme před sebou návrh na ukončení platnosti poměrně slavné úmluvy, zvláště v posledních letech. Jak už řekl pan ministr, hlavním účelem úmluvy je vyloučit dvojí občanství. Domnívám se, že za stavu, kdy Nejvyšší soud USA v roce 1970 svým nálezem prohlásil provádění této úmluvy v USA za protiústavní, je třeba vzniklou situaci respektovat. Myslím, že tuto neudržitelnou situaci, ve které jsme, nelze řešit jinak než ukončením platnosti a s tímto ukončením souhlasit.
Vzhledem k tomu, že úmluva byla do našeho právního řádu recipována jako zákon, je třeba, aby s jejím zrušením vyjádřil souhlas parlament. Úmluva tedy spadá do kategorie prezidentských smluv, a proto k jejímu ukončení je nutný souhlas prezidenta. Ukončení platnosti úmluvy bude provedeno formou výměny nót.
Aniž bych chtěl překročit rámec daný jednacím řádem zpravodaji, nedá mi neříci, že cítím jako člen tohoto zákonodárného sboru jistý dluh vůči našim exulantům, žijícím v USA. Myslím, že by se otázkami spojenými s občanstvím těchto našich krajanů měla přece jen naše sněmovna v budoucnu zabývat, už kvůli peticím a dopisům, které jsme k tomu v uplynulých letech dostali.
Jako zpravodaj samozřejmě navrhuji, aby byl tento vládní návrh propuštěn do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu zpravodaji poslanci Tollnerovi a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Jiří Karas.
Poslanec Jiří Karas: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, v souvislosti s projednávaným tématem otevírá se nepřímo i problematika československé, nebo chcete-li české emigrace a českého státního občanství.
Po roce 1948 postihlo Československou republiku několik emigračních vln. Naši občané odcházeli do ciziny, zprvu zejména do USA, vedeni politickými, náboženskými, rodinnými, ale i ekonomickými důvody. Jejich československé občanství mělo v průběhu oněch čtyř desetiletí různé osudy. Buď byli naši občané československého občanství zbavováni proti vlastní vůli, nebo se jej sami z méně či více vážných důvodů vzdali.
Potom přišel listopad 1989 a naše zákonodárné orgány přijaly zákony, které umožnily našim emigrantům požádat o vrácení československého občanství bez ohledu na nově získané občanství v cizině. Toto dosud platí, ale tato platná legislativa má vážné nedostatky.
1. Snad desetitisíce československých emigrantů se nedozvěděly včas o možnosti vrácení československého občanství vzhledem ke krátkému termínu.
2. Značná část našich bývalých občanů o občanství nepožádala obávajíce se ztráty nového občanství získaného v cizině.
3. Občané, kteří se občanství sami vzdali, obávajíce se často o osud svých příbuzných žijících v Československé republice, nárok získat znovu československé občanství neměli a nemají.
4. Paradoxem je, že určitá část bývalých emigrantů, kteří znovu občanství získali, jsou držiteli dvojího občanství v rozporu s nyní platnými zákony České republiky.
Tato situace má - jak jsem se pokusil naznačit - značně diskriminační zabarvení. Jedná se o nespravedlnost, kterou bude nutné napravit, a to cestou novely zákona o návratu československého občanství našim emigrantům.
Projednávaný bod, dámy a pánové, je pro mne vážným impulsem k řešení toho, o čem jsem právě hovořil. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Karasovi. Ptám se, je-li někdo další přihlášen do rozpravy. Písemnou přihlášku žádnou nemám. Nevidím žádnou zvednutou ruku, tudíž rozpravu končím a ptám se navrhovatele a zpravodaje, chtějí-li přednést závěrečné slovo. Není tomu tak. Vzhledem k tomu, že nebyl přednesen žádný návrh na vrácení či zamítnutí, doporučuji přikázat předložený vládní návrh k projednání zahraničnímu výboru. Má někdo ještě jiný návrh? Není tomu tak.
V tomto okamžiku dávám hlasovat o mém návrhu. Táži se vás v hlasování pořadové číslo 51, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru. Kdo je pro? Kdo je proti?
Konstatuji, že z přítomných 147 poslanců bylo 86 pro, 1 proti. Tento návrh jsme přikázali k projednání zahraničnímu výboru.
Děkuji panu ministru zahraničí.
Přistoupíme k projednání dalšího bodu, k prvnímu čtení smlouvy, kterou máme pod pořadovým bodem 40. Jedná se o bod
29.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou
republikou a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně
investic, podepsaná dne 28. června 1996
v Dublinu (sněmovní tisk 97)
Zvu místopředsedu vlády a ministra financí pana Ivana Kočárníka, aby nám předložený vládní návrh z pověření vlády odůvodnil.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, 28. června 1996 byla v Dublinu podepsána dohoda mezi Českou republikou a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně investic. Tímto žádám Poslaneckou sněmovnu o vyslovení souhlasu s jejím uzavřením.
Předkládaná dohoda zakotvuje záruky obvykle poskytované investorům obou smluvních stran, které se týkají závazku umožnit na svém území investice investoru druhého státu, tzv. princip národního zacházení a doložku nejvyšších výhod, záruku proti vyvlastnění, záruku volného převodu plateb a způsob řešení sporů.
Tato sjednaná dohoda se neodchyluje od zásad uvedených ve vzorové dohodě o ochraně investic, za kterou považujeme dohodu s Maďarskem, která byla uzavřena v roce 1993. Dohoda je v souladu s mezinárodním právem a proto doporučuji, aby tato smlouva byla propuštěna do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi. Zpravodajem pro první čtení byl určen pan poslanec Vladimír Laštůvka, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedající, dámy a pánové, máme před sebou návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 28. června 1996 v Dublinu. Pan předkladatel, pan ministr dostatečné - podle mého názoru - odůvodnil, proč je naprosto nezbytné tuto dohodu postoupit do dalšího čtení.
K jeho slovům bych chtěl podotknout jen jednu větu, jednu myšlenku. Se vším ostatním se ztotožňuji. Předkládaná dohoda je pro Českou republiku velmi potřebnou a žádoucí, a to zejména na pozadí trvale negativní obchodní bilance České republiky. Myslím si, že právě takové dohody, takové iniciativy jsou jednou z možných cest, jak tuto situaci také překonat.
Jako zpravodaj doporučuji propustit tento vládní návrh do druhého čtení a navrhuji, aby byl přikázán zahraničnímu výboru a hospodářskému výboru.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Písemnou přihlášku do ní nemám. Táži se, chce-li někdo vystoupit? Není tomu tak. Rozpravu končím.
Navrhovatel a zpravodaj mají šanci na závěrečné slovo. Předpokládám, že této možnosti nevyužijí, tudíž nám zbývá zabývat se návrhem na přikázání k projednání jednotlivým výborům. Předložený vládní návrh se navrhuje přikázat k projednání zahraničnímu výboru. Ptám se, má-li ještě někdo jiný návrh? Není tomu tak.
Navrhuji, abychom za chvíli hlasovali o usnesení, ve kterém doporučujeme, aby předložený návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 52 a ptám se, kdo -
Dobře. omlouvám se, byla tady vznesena námitka, zaregistroval jsem ji pozdě. Toto hlasování považujme za neplatné, protože kolegové avizují, že byla velká disproporce mezi počtem přihlášených a počtem přítomných ve sněmovně.
Odhlašuji vás. Poprosím, aby byl změněn displej tak, abychom mohli zahájit nové hlasování. Děkuji.
Ještě jednou zahajuji hlasování pořadové číslo 53 a ptám se, kdo je pro navržené usnesení, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti, ať učiní taktéž.
Konstatuji, že z přítomných 95 poslanců bylo 85 pro, nikdo proti. Tento návrh byl přijat.
Dalším bodem je
30.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou
republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojího
zdanění v oboru daní dědických a darovacích, podepsaná
v Praze dne 19. září 1996 (sněmovní tisk 82}
O odůvodnění tohoto návrhu opět požádám ministra financí pana Ivana Kočárníka.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, Smlouva o zamezeni dvojího zdanění s Rakouskou republikou v oboru daní dědických a darovacích byla podepsána v Praze 19. září 1996. Tato smlouva sleduje objektivní rozdělení práva na vybírání daní z bezúplatného nabytí majetku mezi oba státy v případech, kdy majetek, nacházející se na území jednoho státu, nabývá osoba s bydlištěm nebo sídlem na území druhého státu. čili jde zase o objektivní rozdělení práva zdanění mezi dva státy. Tato smlouva, jejíž návrh jste obdrželi, představuje smlouvu, která vychází z modelu OECD a v současné době Česká republika má obdobnou smlouvu se Slovenskou republikou, která se týká pouze daní darovacích a dědických.
Doporučuji Poslanecké sněmovně, aby přijala tuto smlouvu do druhého čtení
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Zpravodajem pro prvé čtení byl určen pan poslanec Václav Nájemník, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Václav Nájemník: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, tato smlouva je jenom dalším právním aktem, který přispívá k dobrým a mnohočetným vztahům naší republiky s Rakouskou republikou. Odborné spadá do oblasti zájmů rozpočtového výboru a vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem panem ministrem mohu svoji zpravodajskou zprávu ukončit a požádat sněmovnu, aby svým usnesením přikázala k dalšímu projednávání tuto smlouvu rozpočtovému výboru.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou přihlášku. Nevidím nikoho, kdo by se hlásil, tudíž obecnou rozpravu končím.
Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání k projednání výborům. Předložený vládní návrh se navrhuje přikázat k projednání zahraničnímu výboru a ve vystoupení zpravodaje jsme vyslechli návrh na přikázání rozpočtovému výboru. Ptám se, má-li ještě někdo další návrh? Není tomu tak.
Chtěl bych se zeptat, vznáší-li někdo námitku proti tomu, abychom o přikázání hlasovali jedním hlasováním? Není tomu tak. Takže si dovolím spojit hlasování o přikázání k projednání rozpočtovému výboru i zahraničnímu výboru v jedno. Zahajuji hlasování pořadové číslo 54.
Ptám se, kdo je pro předložený návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Konstatuji, že ze 102 přítomných poslanců 83 hlasovalo pro, nikdo proti. Předložený návrh jsme tedy přikázali výborům rozpočtovému a zahraničnímu.
Dalším bodem je
31.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou
republikou a Uruguayskou východní republikou
o podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 26. září
1996 v Montevideu, sněmovní tisk 86
Předložený návrh nám opět odůvodní ministr financí pan Ivan Kočárník, kterého prosím, aby se ujal slova.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, před chviličkou jsem charakterizoval obsah smluv o podpoře a ochraně investic. Stejně tak tato smlouva obsahuje standardní záruky pro investora, nicméně poněkud se liší od vzorové smlouvy. Proto mi dovolte, abych charakterizoval ta ustanovení, ve kterých se tato dohoda s Uruguayí liší.
Jedná se zejména o následující odchylky, jinak je najdete podrobněji zdůvodněny v předkládací zprávě.
V čl. 1 definice, v odst. 3 pojem investora je vymezen poněkud úžeji než ve vzorové dohodě. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit, aby osoby s občanstvím obou smluvních států využívaly výhod poskytovaných touto dohodou, a současně výhod vnitrostátního zákonodárství.
Dále potom v čl. 5 Vyvlastnění není na rozdíl od vzorové dohody zakotven odst. 2, zaručující investorovi právo na okamžité přezkoumání, vyvlastnění a ohodnocení vyvlastněné investice soudním nebo jiným nezávislým orgánem hostitelské smluvní strany. Toto ustanovení je však obsaženo v čl. 8, ve kterém se řeší spory z oblasti investic.
V čl. 8, kde jsou řešení sporů, jsou poněkud omezena procesní práva investora nakládat svým sporem, neboť poté, kdy investor již předložil spor některé z rozhodovacích institucí dle svého výběru, nemůže toto své rozhodnutí měnit. Zmíněné odlišnosti nejsou v žádném případě v rozporu s hlavními principy, které jsou obsaženy ve standardních dohodách tohoto typu, a proto doporučuji Poslanecké sněmovně, aby tuto dohodu propustila do druhého čtení.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Zpravodajem pro první čtení byl určen pan poslanec Petr Šulák, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené dámy a pánové poslanci, dohoda mezi Českou republikou a Uruquayskou východní republikou o podpoře a ochraně investic, která byla podepsána 26. října 1996 v Montevideu, sněmovní tisk 86, obsahuje všechny záruky uváděné ve vzorové dohodě o ochraně investic schválené usnesením vlády č. 12/1993. Dohoda se ve čtyřech článcích, jmenovitě článku 1, 5, 8 a 9, jak už bylo řečeno panem ministrem Kočárníkem, odchycuje od vzorové dohody o ochraně investic. Z tohoto důvodu byl návrh dohody předložen vládě České republiky k projednání ještě před vlastním podpisem dohody. Svým usnesením č. 475 ze dne 11. září 1996 vláda dohodu schválila, neboť odchylky nejsou v přímém rozporu s hlavními principy standardních dohod tohoto typu. Předkládaná dohoda vytváří dobré, stabilní investiční prostředí pro české investory, neboť zaručuje výhodnější podmínky k investování než ty, které jsou obsaženy ve vnitrostátních právních předpisech Uruquaye. Stejně tak přispěje ke zvýšení zájmů uruquayských investorů o Českou republiku, čímž dojde k uplatnění hlavního smyslu uzavírání dohod o ochraně investic. Proto doporučuji - stejně jako svým usnesením organizační výbor - přikázat dohodu mezi Českou republikou a Uruquayskou východní republikou k projednání zahraničnímu výboru Parlamentu ČR.