Čtvrtek 12. prosince 1996

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane poslanče, já neodmítám diskusi o těchto věcech, nicméně mám pocit, že otázky, které byly položeny, nejsou klasickou interpelací. Otázky, které byly položeny, jsou otázkami, které nutně vyvstanou jako základní diskutované otázky ve chvíli vstupu České republiky do Evropské unie.

Vy jste namátkou vytáhl několik drobných bodů, několik detailů z tisíců detailů podobných a diskutovat tyto dva a ne celek vstupu do EU, to já v tuto chvílí považuji za téměř nemožné.

Já si nemyslím, jak jste řekl, že může brzy nastat náš vstup do Evropské unie, nepochybně náš vstup do Evropské unie bude trvat ještě několik let a dnes tuto věc nediskutujeme. Ano, vstup do Evropské unie, a já to nikdy nezakrýval, dokonce mám tendenci to připomínat všem občanům této země, bude jistým omezením suverenity této země, a spíše se mračím na ty, kteří se tváří, že tomu tak není a že to je operace zcela a naprosto bezbolestná.

Nebudu hájit, že to není omezení suverenity. Je to omezení suverenity a já bych byl velmi pro, abychom o těchto věcech diskutovali v celém komplexu těchto věcí. Nepochybně vstupem do EU země a každý občan této země něco získává, nepochybně něco ztrácí a jediný smysl má diskutovat, jestli celkový efekt je plusový.

Naše zahraniční politika a naše vláda vycházejí jasně z hlediska, že je tento efekt plusový a že to je investice, kterou máme podniknout.

Opravdu bych teď nechtěl rozebírat například vámi zmiňovaný článek 8, část b), nebo 8 b), část 2, já ho neznám nazpamět, to byste mě zkoušeli z něčeho, co opravdu neznám. Úvaha o tom, jak se občanství Evropské unie přeměňuje v práva a povinnosti občanů vystupovat v jednotlivých zemích Evropské unie, je to součást přijetí či nepřijetí celkových podmínek. Neexistuje možnost, že bychom přijali část a druhou část nepřijali. Opakuji, nepředpokládám, že to je dnes zásadní diskuse.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu předsedovi a táži se pana poslance, chceli položit panu předsedovi vládu doplňující otázku.

Poslanec Zdeněk Krampera: Doplňující otázka: Chtěl bych se ještě pana premiéra zeptat, protože tento dokument je tak závažným dokumentem, jistě tak obsáhlým dokumentem, má velmi mnoho stránek, myslím si, že skutečně předseda vlády České republiky by skutečně tento dokument zaprvé měl velmi dobře znát, protože i já jsem se ho musel naučit a učil jsem ho velmi poctivě, jak vidíte, a velmi pravidelně na všech možných seminářích i ústavně právního výboru, takže bych myslel, že skutečně v takto zásadních otázkách by měl premiér vlády znát podrobný text smlouvy o Evropské unii.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce předseda vlády reagovat? Nechce na doplňující otázku.

Nyní dávám slovo panu poslanci Petru Zajícovi.

Poslanec Petr Zajíc: Pane premiére, při Úřadu vlády České republiky byla ustavena komise pro odstranění byrokratické zátěže. Zřejmě to bude pouze konzultativní orgán bez exekutivních pravomocí.

Poslanec Budinský, který je předsedou komise, prohlásil, že denně čte nejméně dvě hodiny stížnosti občanů a že bude řešit i konkrétní causy.

Na druhé straně komise, která jedná vaším jménem s úřady a jejich úředníky, si již nyní dělá zásluhy o vyřešení stížností a sníženi zbytečného papírování. Výsledek je ten, že některé věci jsou vyřizovány na úkor těch, které jsou v pořadí. To není rozhodně řešení. Počet členů komise se rozrůstá a náklady na činnost postupně narostou, neboť pan Budinský i Dvořák předpokládají široký tým dalších úředníků. Zatím se komise má řídit vyhláškou č. 150 z roku 1958 o vyřizování stížností a podnětů pracujících, a to je málo.

Pane premiére, nemáte zato, že komise bude řešit záležitosti, za které je mnohdy placeno několik státních úředníků, včetně různých kontrolních orgánů? Nebylo to z vaší strany jen předvolební gesto?

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slovo má pan předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane poslanče, nevím, za co si tato komise dělá zásluhy, nemám pocit, že si dělá zásluhy neúměrné, protože tato komise skutečně v tuto chvíli začíná a myslím, že se nepyšní nějakými výsledky, neoprávněnými, kterými by se pyšnit neměla.

Chtěl bych zopakovat, že náklady na její činnost jsou praktické nulové, jedná se o komise výlučně složenou z dobrovolníků nepobírajících za tuto svou činnost žádný plat. Je to prostě skupina dobrovolníků, která zprostředkuje mě a mým prostřednictvím státní správě jako celku vnější pohled na činnost různých úřadů a na problémy, se kterými se při vyřizování různých věcí naši občané i vy sám setkáváte.

Nemyslím si, že to je nákladná činnost, ale jde o to, aby šlo o pohled vnější, nikoli zevnitř standardních státních úřadů, státních úředníků. Myslím, že to ta komise může dělat velmi úspěšně.

Mohu vás ubezpečit, že denně tato komise za těch pár dní této existence dostává řádově padesát až sedmdesát dopisů a snaží se i v těchto jednotlivostech něco udělat. Komise si v podstatě klade za cíl tři roviny problémů. Jedna věc jsou problémy krátkodobé, kde se komise pokouší ne řešit, ale přispět k rychlému a okamžitému řešení věcí, které rozhodují jednotlivé úřady, tedy věci, ke kterým není potřeba žádných změn zákonů, vyhlášek a kde opravdu jde o popostrčení věcí, upozornění na nějakou věc, zastání se někoho apod. Myslím, že to je věc v každém případě užitečná. To komise považuje za svůj krátkodobý program.

Střednědobý program se skládá z problémů, na jejichž řešení stačí úpravy, nicméně úpravy různých instrukcí ministerstev a různých resortních vyhlášek, čili věcí, které nemusejí podléhat změnám zákonů, o kterých vy byste tady museli jednat. To je věc, která se dá změnit daleko rychleji a opět iniciativa této komise bude určitě brána vážně jednotlivými resortními úřady i jinými úřady a já věřím, že může přispět v řadě věcí ke změně.

A konečně dlouhodobý program jsou věci, které vyžadují, aby došlo ke změně zákona. To je něco, co musí přijít sem k vám do Parlamentu a komise chce opět identifikovat tyto problémy a popostrčit je k nějakému řešení.

O členství komise, jestli vás to zajímá, dodnes projevilo zájem 98 osob a denně přicházejí asi 2 nové přihlášky. Už řada znich začala fungovat. Když už mám slovo, chtěl bych ještě říci, že to bylo iniciováno nebo napadáno, že jde o jakýsi předvolební stranický trik. Nebyl to předvolební trik a nebyl to vůbec trik stranický. Mohu vás ubezpečit, že z 98 osob přihlášených do této komise jo 8 opravdu členy ODS, po jednom zástupci ČSSD, KDU-ČSL, LSNS a LB, ostatní jsou nestraníci. Čili nehrajeme to jako stranickou kartu ani pro, ale ani proti.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku? Není tomu tak. Slova se nyní ujme pan poslanec Jan Vik.

Poslanec Jan Vik: Pane předsedo vlády, obracím se na vás s interpelací ve věci umožnění užitečnosti ministra Bratinky. Obdobnou interpelaci ve věci užitečnosti, konkrétně ve věci užitečnosti ministra Bratinky, vznesl na minulé schůzi republikánský poslanec Šmucr. Bohužel dnes jsem nucen konstatovat, že na neužitečnosti ministra Bratinky se podílíte, či jste se podílel i vy sám, pane premiére.

Ministr Bratinka před časem dokonce pohrozil svou demisí,, pokud nevyhovíte jeho návrhu na jmenování bývalého příslušníka BIS Jana Schneidera do funkce ředitele jeho kanceláře. Bratinkův návrh prý už u vás leží od září. Zakládá se toto trvrzení na pravdě? Myslíte si, že by eventuální demise pana Bratinky, ministra bez ministerstva, ohrozila fungování vlády, potažmo fungování státu?

Ministr vaší vlády dále uvádí, cituji: Přece nemohu být ministrem pověřeným určitou odpovědností aniž k tomu mám základní aparát, který předpokládá usnesení vlády. To prostě není možné pověřit mne pravomocí, čekat ode mě velké systémové změny a zároveň nedělat nic pro to, abych měl určitý aparát, to nelze. Konec citátu ministra Bratinky.

A já se ptám, pane premiére, čekáte opravdu od ministra Bratinky velké systémové změny? Jesliže ano, tak které? Dále se ptám, jak vypadá situace s panem Bratinkou dnes, jaký aparát má mít a jaký aparát má ministr Bratinka dnes. Myslíte si, pane premiére, stejně jako já, že ministr Bratinka z ODA je ve vládě jaksi nadbytečný? Nadbytečný jako Senát v Ústavě? Podle vašeho dosavadního postoje to tak lze hodnotit. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já teď nevím, jestli pan poslanec Vik bojuje za pana ministra Bratinku nebo proti ministru Bratinkovi. To se z toho nedá úplně poznat. Souhlasím s tím, že žádný z nás není natolik nenahraditelný, aby s ním stál či padal tento stát a určitě tento stát by přežil i bez ministra Bratinky, stejně jako by přežil tento stát a tato Poslanecká sněmovna třeba bez pana poslance Vika, určitě by fungovala neméně dobře i bez něho. Takže já bych tu otázku takto nekladl.

Institut ministra bez portfeje je standardní institucí ve standardních demokratických zemích. V drtivé většině případů je ministr bez portfeje vybírán do této funkce buď k tomu, aby pod ním byla zařazena celá řada orgánů, které mají jakýsi nadresortní či mimoresortní charakter a kde se nejedná o masivní instituce se stovkami zaměstnanců. To je případ i ministra Bratinky, který - jak dobře víte - je předsedou Rady vlády České republiky pro výzkum a vývoj, je výkonným místopředsedou - předsedou je předseda vlády - vládního výboru pro zdravotně postižené občany, je předsedou Rady pro nadace, je předsedou Rady pro národnosti, je předsedou Rady pro zpravodajskou činnost. To jsou drobnější instituce, nejsou to samostatná ministerstva a vláda potřebuje mít někoho, koho může pověřit jistou koordinací těchto institucí, jistým poručníkováním nad touto institucí. Bylo to tak vždycky.

My jsme udělali t,o, že jsme už před několika lety u nás výrazným způsobem snížili počet místopředsedů vlády a hlavně jsme snížili místopředsedy vlády bez portfeje. čili nemáme žádné místopředsedy vlády, kteří nemají své ministerstvo a já myslím, že to je velmi dobře. Ale přiřadit tyto instituce, které jsem právě četl, jednomu konkrétnímu ministrovi, k jeho ministerstvu, by už byla zbytečná komplikace.

Takže já myslím, že ja to racionálně tímto způsobem uděláno. Protože jde o činnost koordinační, nejde o to, aby měl tento ministr velký orgán, aby měl své ministerstvo, a proto je možné podle mého názoru, aby fungoval tak, jak fungovat má, to znamená relativně s malým sekretariátem, protože konec konců k dispozici má i sekretariáty právě těchto rad vlády či vládních výborů, které jsem právě před chvílí četl.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance, chce-li předložit panu předsedovi vlády doplňující otázku? Je tomu tak.

Poslanec Jan Vik: Pane premiére, já se předem omlouvám, jestliže mi unikla část vaší odpovědi. Ale já jsem poněkud nezaslechl odpověď na moji konkrétní otázku, jak to tedy vypadá s jmenováním pana Schneidera, bývalého příslušníka BIS, do aparátu pana Bratinky. To je jedna věc. Jinak ještě jsem se ptal, zda čekáte od pana Bratinky ty velké systémové změny, o kterých se on zmiňoval.

Jinak na tu vaši poznámku - já jsem zvoleným poslancem na základě určité vůle občanů, já samozřejmě vím, že pan ministr Bratinka je shodou okolností také poslancem, ale fakt je, že ve vládě je na základě určitého jmenování. Takže já bych tyto dvě věci zásadně nesměšoval.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda vlády chce reagovat.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já jsem nesměšoval tyto dvě věci, já jsem pouze mluvil o postradatelnosti jednotlivce pro blaho naší země a v tomto smyslu se nepochybně tato úvaha týká každého z nás, i pana ministra Bratinky, i pana poslance Vika.

Ale na váš dotaz o jmenování pana Schneidera, pokud se nemýtím, jmenuje se tak, nebo nejmenuje se tak? Já to nevím, já jsem ho nejmenoval do žádné funkce. Takže já myslím, že úvaha o tom, jestli byl nebo nebyl jmenován tento člověk do té či oné funkce, je, pane poslanče, už interpelace jiná. Já jsem rozuměl vaší interpelaci jako interpelaci o užitečnosti pana ministra Bratinky, o tom jsem se pokoušel něco říci. A úvaha o tom, jestli bylo vhodné či nebylo vhodné v momentu jisté krize či spor o vedení bezpečnostní informační služby jmenovat prokazatelně mimo ten hlavní krok člověka do jisté funkce v sekretariátu této rady pro zpravodajské služby, člověka, který zjevně stál na druhém pólu a který by vedl k vyhrocení této situace, to já jsem za vhodné a rozumné v tu chvíli, kdy to považoval pan ministr Bratinka, to {sem za rozumné a vhodné nepovažoval.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní dávám slovo panu poslanci Zdeňku Kramperovi.

Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, pane předsedo vlády, během posledních let se na území České republiky objevil pro nás zcela nový a velmi nebezpečný jev, kterým je terorismus. Terorismus v České republice rok od roku narůstá, a to od prvního výbuchu nálože na Staroměstském náměstí v roce 1990, kdy došlo ke zranění mnoha osob, se tento jev velice rychle rozmáhá, s přibývající tuzemskou i zahraniční mafií se stává velmi nebezpečným.

Zvláště pak je velmi závažný nárůst intenzity i síly provedení jednotlivých útoků. Od výbuchu podomácky vyrobených náloží přecházejí teroristé k používání vojenských zbraní. Prozatím byla veřejnost neustále utěšována, že vždy jde o vyřizování účtů mezi mafiánskými bandami či různými soukromými podnikateli. Musím ale konstatovat, že tomu není vždy tak. Jako příklad nárůstu intenzity teroristických akcí lze uvést odpálení protitankové rakety do domu v Úvalech u Prahy. Bylo pouze velké štěstí, že v okolních domech nebyl nikdo přítomen. Tak došlo pouze k úmrtí osob přímo zasaženého domu. Jako další příklady ze současnosti lze uvést hození ručního granátu do směnárny v Kaprově ulici v Praze či poslední hrůzný výbuch vojenského granátu v nemocnici v Ostravě.

Proto by mě, pane předsedo vlády, zajímalo, jakým způsobem chce vláda čelit narůstajícímu terorismu při současné nedokonalé a špatné legislativě. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pan poslanec skončil pro mě poněkud překvapivě kritikou nedokonalé legislativy. To já bych muset říci, že to je ideální prostor právě pro něho, aby přišel s pozitivními návrhy, s konkrétními návrhy, jak tuto podle něho špatnou legislativu bychom mohli my tady společně s ním změnit, zdokonalit, vylepšit. Pokud má pan poslanec opravdový zájem k těmto věcem přispět, pak ho vyzývám k předložení konkrétního návrhu a mohu ho ujistit, že každému návrhu, který předloží a který by mohl přispět ke zmírnění trestné činnosti u nás, se budu já, Ministerstvo vnitra i vláda skutečně věnovat a bude jim věnovat patřičnou pozornost. Takže to jenom k tomu, abychom místo paušální kritiky přicházeli s pozitivním návrhem. Pozitivní návrhy opravdu vítám, protože spolu s panem poslancem Kramperou kriminalitu, organizovaný zločin, terorismus považuji za nesmírně nebezpečné jevy naší současnosti a považuji také za společný úkol nás všech, abychom udělali všechno pro to, jak je snížit.

Všichni poslanci jistě vědí, že každý rok diskutují zprávu o bezpečnostní situaci v ČR, a že v této chvíli, v momentu, kdy se toto diskutuje v Poslanecké sněmovně, jsou příjímány určité záměry pro vládu, co má, co nemá dělat. Já mohu říci, že se těmito problémy vláda opravdu intenzívně, intenzívně zabývá, naposledy před několika týdny, a já věřím, že v této věci pomalu, pomalu, protože rychlá řešení nejsou, budeme nacházet lepší a lepší řešení. Ale opakuji znovu - návrhy pana poslance jsou vítány.

Místopredseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňujicí otázku?

Chce, prosím.

Poslanec Zdeněk Krampera: Jako doplňující otázku bych pouze uvedl, že na tomto zasedání sněmovny bude zařazen i bod znovuobnovení trestu smrti jako výjimečného trestu a že bychom mohli tedy společnými silami s panem premiérem se o toto znovuobnovení trestu smrti zasloužit v těchto nejmarkantnějších případech.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda vlády chce reagovat.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já bych nechtěl předbíhat diskusi k tomuto bodu ve sněmovně. Nicméně vláda, jak asi víte, k tomuto návrhu zaujala negativní stanovisko. Vláda nedoporučuje znovuzavedení trestu smrti v ČR, uvádí podrobné argumenty, proč by tomu tak nemělo být. A vláda je přesvědčena o tom, že preventivní věc je využití nejvyššího trestu, který umožňuje náš právní řád, a tím je doživotí bez možnosti zkrácení, bez možnosti opravného prostředku. To je trest, který z hlediska zabránění toho, aby osoba takto potrestaná mohla opakovat svůj trestný čin, že to je opatření dostatečné. A jinak máme mnoho důvodů pro to, abychom proti trestu smrti argumentovali a také vláda zastoupená ministrem spravedlnosti bude nepochybně podrobně v této věci argumentovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji předsedovi vlády a nyní dávám slovo panu poslanci Josefu Krejsovi.

Poslanec Josef Krejsa: Pane premiére, v současné době se hodně diskutuje o veřejnoprávní televizi a rozhlase, především o výši koncesionářských poplatků. Bohužel je zcela opomíjena otázka, proč jsou Český rozhlas a Česká televize handicapovány oproti komerčním masmédiím tím, je ze zákona může šířit jejich program pouze tzv. pověřená organizace, to je fakticky monopolně postavená akciová společnost České radiokomunikace.

Ptám se vás, proč pro vysílatele nemohou poskytovat tyto služby i jiné odborné subjekty, které dnes zajišťují šíření programu pro soukromé vysílatele daleko levněji.

Pro upřesnění - jedná se o instalaci a provoz nových vysílačů na dosud signálem nepokrytých plochách. V případě vašeho kladného postoje lze pomocí patentového řešení docílit vysoce kvalitní celoplošné pokrytí programu České televize i Českého rozhlasu, navíc se ušetří tolik, že nebude nutno zvyšovat koncesionářské poplatky. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Před chvílí jsem byl zkoušen z toho, jestli umím nazpaměť desítky stránek Dohody o Evropské unii, nyní jsem zkoušen z toho, jestli vím, jaké jsou náklady fungování instituce zvané České radiokomunikace oproti nákladům jiných alternativních institucí. Musím sdělit panu poslanci, že to nevím. Opravdu to nevím. To, že bylo ze zákona přiděleno, že právě Český rozhlas a Česká televize - veřejnoprávní organizace - používají České radiokomunikace, není věc, o kterou já bych se bral.

A vůbec musím konstatovat, že vy všichni dobře víte, že vláda není institucí, která by měla ve své kompetenci otázku rozhlasového či televizního vysílání. Vy dobře víte, že na to byly zřízeny tři specifické instituce - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada Českého rozhlasu a Rada České televize - instituce, které podléhají přímo vám, tedy přímo Poslanecké sněmovně, které vláda neúkoluje a se kterými vláda nemá žádný bezprostřední ani formální, ani neformální styk.

Vláda v této věci se necítí bezprostředně zodpovědná a já také musím říci, že díky tomu netuším, jestli je pravda nebo není pravda, že je možné provozovat rozhlasové či televizní vysílání levněji než prostřednictvím instituce zvané České radiokomunikace.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Chce, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Krejsa: Pane premiére, já jsem vás nezkoušel, já jsem vám tuto skutečnost pouze oznámil.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda vlády nechce reagovat.

Nyní udílím slovo panu poslanci Janu Vikovi. aby přednesl další interpelaci na předsedu vlády.

Poslanec Jan Vik: Pane premiére, obracím se na vás ve věci věrohodnosti slov předsedy vlády. Koncem srpna jste prostřednictvím tisku a televize slíbil, že do dvou týdnů předložíte vlastní návrh změny zákona o platech ústavních činitelů. Učinil jste tak v reakci na vládou zamítnutý návrh na snížení poslaneckých platů, který podali poslanci SPR-RSČ. Já se ptám, kdy jste vy podal vaše slibované návrhy na snížení platů ústavních činitelů. V případě, že jste své slibované návrhy nepodal, můžete sdělit proč? Nebyly vaše sliby pouze součástí předvolební kampaně do Senátu? Myslel jste vůbec své sliby vážně?

Jak ve světle výše vedených skutečností máme jako poslanci či jako občané hodnotit vaše slova, vaše činy a vaše sliby? Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Teď velmi přemýšlím, o čem mám hovořit, protože jsem si přečetl - aha, to je téma ve věci tzv. věrohodnosti slov předsedy vlády. Já jsem přemýšlel, jak se tato interpelace jmenuje. Už jsem to objevil. Děkuji pěkně.

Musím se přiznat, že jsem nikoli v rámci předvolební kampaně, ale spíše v éře povolební, v letních měsících, chtěl provést návrh na změnu platů ústavních činitelů, protože - a nejen já, ale i řada členů vlády - vyjadřovala svou nespokojenost s tím, v jaké podobě byl nakonec tento zákon přijat. Musím se přiznat, že tento svůj vlastní návrh jsem měl a mám rozpracován. Není dohotoven. Jestli jsem ho z nějakých důvodů nedohotovil, je to proto, že jsem ucítil velmi mrazivou reakci mezi poslanci v této sněmovně. Bylo mi jasně dáváno na zřetel, že to mohu zkusit, ale že nehrozí, že by takováto změna mohla být parlamentem přijata.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Táži se pana poslance, zda chce položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Chce.

Poslanec Jan Vik: Já bych tu doplňující otázku směřoval asi tím směrem, že rozhodně chci potvrdit - a pan předseda vlády mě zcela určitě doplní - že mrazivá reakce nebyla z řad poslanců republikánské strany. Možná by bylo dobré říci, odkud ta mrazivá záležitost přicházela.

Já bych se vás snad ani na to neptal, ale je fakt, že vy jste slíbil - a já jsem to sám na vlastní oči viděl a na vlastní uši slyšel • že tento návrh dodáte do parlamentu do 14 dnů. Proto jsem se na to ptat. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda vlády nechce reagovat na doplňující otázku.

Slovo nyní dávám panu poslanci Jaroslavu Novákovi, aby přednesl interpelaci na předsedu vlády.

Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane premiére, dovoluji si obrátit se na vás s interpelací ve věci programového prohlášení vlády České republiky, ve kterém jste z tohoto místa uvedl doslova v r. 1992 při požádání ještě tehdejší České národní rady o vyslovení důvěry dle stenozáznamu, že - cituji: "Především občan je odpovědný za své sociální postavení a stát k tomu vytváří podmínky. Vláda pak ovlivňuje hospodářský rozvoj tak, aby umožňovat minimalizovat míru nezaměstnanosti, stará se o rozšiřování nových pracovních míst cestou rozvoje drobného soukromého podnikání a malých firem." A nyní je ta důležitá věta, ke které podávám tuto interpelaci: "Dále vláda předloží návrh nové zákonné úpravy všeobecného důchodového a nemocenského pojištění, jehož financování oddělí od státního rozpočtu."

Ptám se vás proto, vážený pane premiére, zda toto prohlášení myslíte doopravdy, protože přesně stejné prohlášení jste učinil dne 23. července 1996 při novém programovém vládní prohlášení. Jestliže vláda nebyla schopna se touto věcí po celé první volební zabývat, jaká je záruka, že se tím bude zabývat v období následujícím či dokonce dalším? Děkuji vám za odpověď.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Chtěl bych ubezpečit pana poslance, že oddělení důchodového pojištění od státního rozpočtu je problém, kterým se zabýváme a který nás trápí. Nicméně musím říci, že nejen my - já za sebe musím opakovat, že jsem si to myslel od počátku - ale myslím, že naše země trochu vystřízlivěla v představách o snadném, jednoduchém a bezproblémovém oddělování jednotlivých typů fondů a pojištění od státního rozpočtu.

Já myslím, že každý v této budově ví velmi dobře, že to není bezproblémová věc. Každý z nás velmi dobře ví, že velmi rychle a bez dostatečné přípravy zhruba pod stejnou argumentací, jaká je opakována dnes, se před čtyřmi či pěti lety (už asi pěti) provedlo oddělení zdravotního pojištění od státního rozpočtu. Považovalo se to stejně za bezproblémový krok, stejně se to považovalo za věc, která zprůzrační některé finanční toky.

Dnes všichni víme, že problém, který vzniká v našem zdravotnictví, byl částečně způsoben i touto věcí. Samozřejmě, kdyby zdravotní pojištění bylo součástí právě dnes probíhající debaty o státním rozpočtu, kde byste vy všichni stejně vášnivě diskutovali o každém miliónu, tak by nepochybně k tomu deficitu, který vznikl ve zdravotnictví, nemuselo dojít a také by v žádném případě nedošlo.

Já naprosto nejsem bezbřehým zastáncem všemožného oddělení všech možných fondů, všech možných typů pojištění a všeho dalšího od státního rozpočtu. Velmi často totiž toto oddělení je pouze jednosměrné. Dokud tento oddělený fond nic nepotřebuje, nebo dokud má dokonce přebytek, tak je všechno v pořádku. Stát zdánlivě nemá žádný úkol a všichni jsou nesmírně spokojeni. To byl také případ, kdy se do tohoto fondu tehdy zdravotního pojištění dalo poměrně dost peněz na počátku a také v prvních letech jeho existence žádný problém tento fond zdravotního pojištění (zvaný Všeobecná zdravotní pojišťovna - pro pořádek) neměl a žádné problémy také nemělo naše zdravotnictví. V momentě, kdy se situace začíná obracet a kdy tento fond začíná mít peněz málo, najednou se začíná okamžitě zapomínat na to, že státní rozpočet na straně jedné a ten či onen fond na straně druhé jsou naprosto vodotěsné nádoby spolu zcela nepropojené a považuje se za zcela logické a zcela automatické, že když chybí peníze v tom či onom fondu, státní rozpočet pomůže.

Z tohoto důvodu, který byl ověřen u nás na fondu všeobecného zdravotního pojištění, který se stokrát nebo snad tisíckrát ověřil v nejrůznějších zemích světa, já nejsem bezbřehým obhájcem tohoto postupu.

Na straně druhé spousta důvodů proto, aby tyto dvě věci oddělené byly, existuje také. Protože však jde o jemné věci na té či oné straně, tak paušální jednoznačné rozhodnutí o oddělení já za správné nepovažuji. Myslím, že to je věc trpělivého a pozorného hledání, jak celou tuto věc vyřešit. Není to otázka paušálních hesel a výzev. Je to docela těžká práce.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Chce. Žádám ho, aby se ujal slova.

Poslanec Jaroslav Novák: Pane premiére, já se chci zeptat na jednu věc. Vy jste tady celkem jasně vyložil, že to asi nepůjde oddělit. Když jste za ty první čtyři roky zjistil, že to nepůjde, proč jste to dával znovu do vládního prohlášení?

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda vlády chce zareagovat na doplňující otázku pana poslance.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP