Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se stanovisky výboru pro obranu a bezpečnost a zahraničního výboru, které společně projednaly otázku další účasti České republiky na mírové operaci na území Bosny a Hercegoviny na svém společném zasedáni přijetím společného usnesení. Dovolil bych si v úvodu navrhnout návrh usnesení, jak vyšlo z tohoto společného zasedání. Oba dva výbory přijaly shodné usnesení, ve kterém navrhují Poslanecké sněmovně následující text. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky 1. souhlasí na základě článku 43 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, aby Česká republika v souladu s mandátem Organizace spojených národů, po rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o zahájení nové mírové operace Joint Guard mnohonárodních sil pod vedením NATO k dohledu nad dodržováním mírové dohody a stabilizací situace na území Bosny a Hercegoviny (Stabilization Force - SFOR) po ukončení mandátu IFOR dne 20. prosince 1996, vyslala do této mírové operace a pod operační řízení NATO kontingent Armády České republiky v počtu do 700 vojáků na dobu 18 měsíců s tím, že odsun tohoto kontingentu bude ukončen do 3 měsíců po skončení platnosti mandátu SFOR a s tím, že tento vysílaný kontingent bude složen z vojáků z povolání a vojáků v další činné službě na základě dobrovolnosti,
II. souhlasí na základě článku 39 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky s tranzitem vojsk členských států NATO a dalších států zúčastněných v operaci Joint Guard přes území České republiky,
III. souhlasí na základě § 18, odst. 6, zákona č. 576/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (rozpočtová pravidla) s použitím státních finančních aktiv České republiky z výsledků rozpočtového hospodaření z minulých let k úhradě nákladů spojených s přípravou a činností kontingentu Armády České republiky v rámci operace Stabilization Force - SFOR v roce 1997 ve výši do 700 mil. Kč,
IV. žádá vládu České republiky, aby v rámci státního závěrečného účtu na rok 1997 byl Poslanecké sněmovně předložen rozbor použití finančních prostředků uvedených v bodu III.
Dámy a pánové, toto je shodný text usnesení, které přijaly zahraniční výbor a výbor pro obranu a bezpečnost. Vedle toho se touto problematikou zabýval i rozpočtový výbor. Jeho usnesení však není součástí sněmovního tisku. Předpokládám, že zástupci rozpočtového výboru nás seznámí s návrhem svého usnesení. Zrovna tak nás seznámí s návrhem usnesení, které se týká menšinového stanoviska, které podle mých informací bylo v tomto výboru předloženo.
Protože tento návrh usnesení, jak je formulován, se odvolává v podstatě na dva články Ústavy a na jeden další zákon, dovolil bych si navrhnout vzhledem k rozdílnému kvóru, který se týká odstavce l, kde stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců, a odst. II, kde je potřeba nadpoloviční většiny všech poslanců Poslanecké sněmovny v souladu s příslušnými články Ústavy, a článku III, kde opět stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců, protože se jedná o standardní usnesení, způsob projednávání takový, abychom hlasovali o jednotlivých částech I až IV odděleně, čili jednotlivě.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Považuji tento způsob projednávání za jedině možný vzhledem k tomu rozdílnému kvóru a způsob rozhodování o návrzích usnesení.
Dámy a pánové, otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Petr Šimůnek, kterého prosím, aby se ujal slova. Jako další vystoupí pan poslanec Štrait.
Poslanec Petr Šimůnek: Pane předsedající, dámy a pánové, jsem jedním z poslanců, kteří se zúčastnili na prvních poválečných volbách jako pozorovatelé na území Bosny a Hercegoviny. Byl jsem na tzv. území Republiky srbské poblíž hranic s bosensko chorvatskou federací a prožil jsem tam téměř týden, když jsem měl možnost hovořit s místními lidmi i s vojáky jednotek IFOR.
Abych si udělal obrázek, navštívil i území obývané Muslimy, kde jsem s nimi podrobně hovořil. Říkal jsem si, že pokud mám tuto možnost, využiji ji, abych mohl co nejlépe informovat své kolegy ve sněmovně.
Dnes končí mandát naší jednotky IFOR k 20. 12. 1996. Naskýtá se zde možnost vyslat další jednotku, tentokrát SFOR znovu na území Bosny a Hercegoviny. Celkové množství vojáků IFOR činilo 53 tisíc. Jednotky SFOR budou činit 31 tisíc. Snižují se tedy početně na 56 % vojáků ze stavu IFOR. Česká republika měla 830 vojáků na území Bosny a Hercegoviny, vysílala by jich nebo je bude vysílat, pokud to bude odsouhlaseno v jednotkách SFOR v počtu 700. Je to snížení na 84 %. Zde jsem se zastavil, jak je možné, že je to v určitém nepoměru s ostatními státy.
Dále se mi jedná o to, že jestliže je to mírová operace a máme jeden rok prakticky po válce v Bosně a Hercegovině, proč nemůže naše jednotka, pokud se chceme zúčastnit a pomáhat v tom smyslu, poslat například ženisty, kteří mohou pomáhat při stavění mostů a dalších staveb na území Bosny a Hercegoviny, nebo jednotku, která by pomáhala odminovávat území Bosny a Hercegoviny?
Myslím si, že všichni z poslanců, kteří dojeli na území Bosny a Hercegoviny, dostali mapy o zaminování této země, od některých vojáků IFOR. Já jsem je konkrétně dostal od britských a byl jsem zděšen, kolik milionů min je nakladeno na tomto území. Dále bych se pozastavil i nad možností vyslání vojenských lékařů.
Druhý bod je tranzit jednotek NATO nebo jednotek SFOR přes území České republiky. Pokud i toto bude odsouhlaseno, tak se ptám, jestli bude rovnocenně zhodnocena i finančně pro naši republiku přeprava těchto vojenských kontingentů.
Nezlobte se na mne, ale zvažoval jsem to dlouho, ale nemohu souhlasit s vysláním jednotek SFOR na území Bosny a Hercegoviny, protože vezmu-li si odsouhlasený státní rozpočet, ke kterému byla velká diskuse a vidím, kolik peněz chybí armádě jen u nás doma. Pokud armáda tyto peníze nechce, tak si myslím, že by se daly uplatnit ve školství nebo ve zdravotnictví - a tak nemohu odsouhlasit vyslání naší jednotky do Bosny a Hercegoviny.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šimůnkovi. Pane poslanče Štraite, panem zpravodajem byli vyzváni ještě zástupci rozpočtového výboru a tak pokud byste nenamítal, dal bych přednost zástupci rozpočtového výboru, aby nás seznámil s návrhem usnesení. Děkuji za pochopení. O slovo se hlásí pan poslanec Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nebudu dlouho zdržovat - rozpočtový výbor projednal návrh usnesení, které je shodné s usnesením výboru zahraničního a branně bezpečnostního a připojuje se k jejich návrhu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Hlásí se ještě pan poslanec Václavek, potom vystoupí pan poslanec Štrait.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedající, dámy a pánové, včera, přibližně v tuto odpolední dobu byl svolán rozpočtový výbor, ve kterém neprošel určitým způsobem způsob projednávání této záležitosti. Rozpočtový výbor byl ukončen a za 15 minut byl svolán jiný rozpočtový výbor, kde prošlo usnesení, které jste dostali k dispozici.
Menšinová skupina rozpočtového výboru jednak nesouhlasila se způsobem projednávání a především má řadu dotazů a výhrad, které bych chtěl přednést k tomu, jak má být celá akce financována. Tím nevyjadřuji vztah k celé akci SFOR 1997, ale pouze k jejímu financování. Čili v zásadě k bodu III. - doporučení obou výborů.
1. O účasti České republiky a vůbec o účasti cizích vojsk v Jugoslávii na akci SFOR bylo rozhodnuto 12. prosince. Až 13. prosince probíhalo druhé čtení zákona a vláda tudíž měla možnost ve druhém čtení vznést požadavky na financování této akce. Neudělá to a já se ptám jménem této menšinové skupiny proč?
2. Žádost vlády o financování, kde uvádí z které kapitoly by tato akce měla být financována čili, do které kapitoly mají být státní aktiva převedena. Čili vznáším dotaz, do které? Tím se totiž podle nás zvýši výdajová stránka rozpočtu, který byl schválen zatím bez deficitu.
3. K 30. 6. podle zprávy, kterou máme a která by ještě měla být na této schůzi projednávána, měla vláda ve státních aktivech na účtech v bankách celkem 41 mld. Kč, z toho 7,5 mld. Kč z výsledku hospodaření předchozích let, čili uvolnitelných pouze se souhlasem Poslanecké sněmovny zbývající 33 mld. Kč - ty měla vláda sama k dispozici. Ptáme se, kolik tam zůstalo, když pouhých 700 mil. Kč se musí financovat z výsledku hospodaření předchozího roku. I kdyby neprošel návrh vlády, aby se to financovalo z výsledku hospodaření předchozích let, pořád má vláda k dispozici 1,15 mld. Kč ve své rozpočtové rezervě v kapitole "Všeobecná pokladní správa", čili není zde nebezpečí, že by celá akce nemohla být financována.
Poslední dotaz - byl bych rád, kdyby nám to pan ministr vysvětlil, protože na rozpočtovém výboru včera nebyl - on prohlásil při projednávání ve třetím čtení zákona o rozpočtu, že vzít i jen část aktiv ze státních aktiv z výsledku hospodaření předchozích let - víte, že my jsme to navrhovali pro financování určitých mzdových prostředků pro pedagogické pracovníky - znamená způsobit skrytý deficitní rozpočet. Ptám se, jak se mezitím změnila situace, když před týdnem to nešlo a za tři dny v rámci Poslanecké sněmovny dostáváme návrh, že to již jde.
Doporučuje proto menšina rozpočtového výboru zamítnout požadavek vlády na financování této akce ze státních aktiv z výsledku hospodaření minulých let, a doporučuje vládě, aby financovala tuto akci buď ze své vládní rezervy v kapitole Všeobecná pokladní správa a nebo z ostatních státních aktiv, kterými vláda disponuje, a o kterých k tomuto dni nevíme, kolik činí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Václavkovi. S faktickou poznámkou se hlásí předseda rozpočtového výboru.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chci pouze odpovědět panu kolegovi Václavkovi a informovat vás.
Podle zákona o jednacím řádu byl předložen návrh na doplnění pořadu rozpočtového výboru a nezískal potřebné kvórum, které je požadováno větší než za normálních okolností, s ohledem na to, že menšinová skupina reprezentovaná panem Václavkem nestála o to, aby se tento bod pořadu projednával. Poté jsem výboru navrhl, aby byla svolána další řádná schůze, na což stačí normální kvórum. To se stalo, to schůze projednala, takže procedurálně je vše v pořádku.
Věcně odpovídám panu Václavkovi a tedy i sněmovně, že je obrovský rozdíl mezi tím, jestli posíláme z rozpočtové rezervy peníze k posílení inflačního vývoje, nebo je posíláme k mimorozpočtové potřebě mimo území republiky, a to na žádost Organizace spojených národů. To jenom chce tomu chtít rozumět.
Ještě chci položit jedinou otázku. Není snad - pokud ještě trochu znám politiku sociální demokracie, pane kolego Václavku - v úmyslu sociální demokracie vetovat vládní návrh a účast České republiky na ozbrojených silách v Jugoslávii?
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Prosím pana kolegu Štraita, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec - omlouvám se, hlásí se pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Nejdříve s faktickou, pane předsedající. Podotýkám, že pan kolega Wagner záměrně mylně informuje tuto sněmovnu. To vůbec procesně není v pořádku, protože podotýkám, že tady jednoznačně dva kluby v této sněmovně odmítly nové usnesení sněmovny, které se týkalo právě financování. Organizační výbor tento návrh usnesení neprojednal, tedy nemohl ho ani přidělit rozpočtovému výboru a výbor sám o sobě si osvojil pravomoc, která mu je dána teprve po projednání v organizačním výboru a zařazení tohoto bodu na program jednání.
Takže podotýkám, že takhle to, pane kolego, není. Pokud tady chtěl někdo, a to se stalo na výboru pro obranu a bezpečnost, zařadit tento bod jako bod k jednání číslo 106, k tomu se vyjádřím věcně ve vlastní diskusi.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Doplním tady z pozice předsedajícího ještě jednu informaci.
Pan předseda vlády Václav Klaus poslal předsedovi Poslanecké sněmovny Miloši Zemanovi dopis, ve kterém prost o urychlené projednání vládního návrhu, uvedeného ve sněmovním tisku 106, který nám byl rozdán. Pan předseda sněmovny navrhl přikázat tento sněmovní tisk 106 k projednání zahraničnímu výboru a výboru pro obranu a bezpečnost. Oba výbory se sešly na společné schůzi atd. atd. Přece jen bych na základě těchto informací malinko možná zmírnil ten tón. To jsem chtěl doplnit Jen pro korektnost.
Teď se přihlásil o slovo místopředseda vlády a ministr financí pan Ivan Kočárník. Pak se hlásí s faktickou poznámkou pan kolega Grulich, ještě pan kolega Karel Vymětal. Kromě toho je přihlášen do rozpravy.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Pane předsedající, chci říci, že závidím všem, kdo mají čas zdržovat se takovými obstrukcemi. Já ten čas nemám.
Chtěl bych říci, že je pochopitelné, že chce-li rozhodnout sněmovna o tom, že budou jednotky SFOR pokračovat v Bosně a Hercegovině, musí spolu s tím rozhodnout, jak se to bude financovat. Všechny řeči o tom, že jsme to měli udělat dříve, jsou bezpředmětné, protože sněmovna nerozhodla. Nevím dodnes, jestli sněmovna rozhodne, jestli tam ty jednotky budou nebo nebudou. Takže všechna tato obvinění, která jsou zde z tohoto hlediska snášena, jsou naprosto zbytečná a falešná.
Musí být z tohoto hlediska nedílnou součástí rozhodnutí sněmovny. Jestliže sněmovna rozhodne, že tam žádná vojska nebudou, tak se o žádných penězích jednat nebude. Když se rozhodne, že tam budou, tak musí jednat o penězích. To vyplývá z logiky věci.
Chtěl bych se vyjádřit k návrhům, které jsou tady na použití státních aktiv, jiných státních aktiv. Celá naše státní aktiva jsou rozdělena do dvou skupin. První skupina jsou aktiva peněžní a druhá skupina jsou pohledávka, nepeněžní aktiva. V rámci peněžních aktiv jsou dvě položky pouze - státní finanční rezervy, ze kterých se navrhuje, aby se to uskutečnilo, to jsou peníze, které přešly z loňského přebytku do státních finančních rezerv, a dále jsou tam prostředky z půjčky SAL, kterou nám poskytla Světová banka. Ale ty mají svoji protipoložku, protože je to náš závazek současně, to musíme splatit, ve státních pasívech. Nebo-li v ostatních aktivech žádné jiné peníze, které by vláda mohla použít, nejsou. Proto i návrh vlády je učiněn takto. Byl bych hrozně rád, abychom to věděli.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Pan kolega Filip se hlásí jako předseda klubu. Je tady mnoho těch, kdo mají přednost. Pan kolega Grulich pochopí situaci, pan kolega Vymětal také. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, mám jen jednu poznámku k vystoupení pana ministra financí. To není moje chyba, jakým způsobem předložila vláda návrh na projednání tisku 106. A prosím, ať neplete do sebe dvě věci, které spolu nesouvisejí. Žádám, aby si stejně dobře prostudoval jednací řád, jako ho znají ti, kdo o něm hovoří.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan kolega Grulich, pan kolega Vymětal. Pan kolega Vymětal stahuje. Pan kolega Grulich s faktickou poznámkou.
Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, nebývá zvykem, že nečlen klubu a nečlen strany informuje sněmovnu o záměrech poslaneckého klubu. Jsem nucen v zastoupení poslaneckého klubu sociální demokracie prohlásit, že to, co tady sdělil předseda rozpočtového výboru, je nepravda. Tedy je to informace lživá. V jeho podání to není nic mimořádného a nic neobvyklého.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Faktická poznámka pana kolegy Wagnera. Vánoce se blíží.
Poslanec Jozef Wagner: Vážení, opravdu naposled, ale snad předřečník nevnímal to, co jsem říkal. Já jsem říkal, že mám za to, že Česká strana sociálně demokratická podporuje vyslání vojsk a odpovědnost České republiky. Jestli je to nepravda, vyslovuji nad tím podiv.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Do rozpravy je dále přihlášen pan poslanec Štrait, Vymětal, Hofhanzl, Šulák, Holáň.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, z jedné velké příčiny jsem si prostudoval vládní návrh na usnesení, poněvadž jsem také jeden z toho úzkého kroužku pozorovatelů OBSE, kteří jsme byli tehdy v Bosně a Hercegovině. Každý jsme však byli v jiné části země a tak máme také dojmy různé. Měl jsem možnost vnímat situaci v této nové republice v její severovýchodní části v okrese Bjelina, to je na silnici Tuzla - Novy Sad, kde jsem byl spolu s americkou kolegyní, právničkou z Bostonu s překrásným jménem Marilyn Stample. Měli jsme spolu na starost devět volebních místností kolem muslimského městečka Čelič, kde se ještě nedávno střílelo, jestli jste to zaznamenali. iniciativně jsem si také navštívil konfliktní místo prakticky celé Daytonské dohody, město Brčko, kde se celá enkláva zužuje na dva kilometry.
Mezi muslimsko-chorvatskou federací a Srbskou republikou, dohromady tvořícími Bosnu a Hercegovinu, je poměrně úzká a z vojenského hlediska široká zóna separace, kterou právě hlídají vojáci IFOR. Já jsem naše neviděl, ale mluvil jsem s Američany a Rusy. Tam je právě nejvíce min, jsou všude v celé zemi, je jich na 6 miliónů. Z min mají velký strach vojáci IFOR, civilisté, a já jsem měl obavy také.
První tragédií občanské války v Bosně a Hercegovině je, že vám nikdo neřekne, jak začala. V tom zmíněném okresním městě Bělina někdo hodil v prosinci 1991 do místní kavárny Istanbul granát. Zabilo to osm lidí a dodnes se neví, zda teroristou byl Muslim, Chorvat nebo Srb. čisté svědomí nemají ani v Německu, které tehdy velmi neomalené nutilo své spojence v Evropské unii k uznání nezávislosti Slovinska a Chorvatska.
Druhou tragédií té země jsou běženci. Stále jich je ve světě - a ta zpráva o tom hovoří dobře - kolem 2 miliónů, ale já podtrhuji to, co tam už není, že se jim totálně nechce domů. Potkáte je tady u nás v Praze mimo jiné na stanicích metra, potkáte je v Berlíně a já nevím, kde všude jinde. Označují se nepřesně jako uprchlíci z bývalé Jugoslávie.
V Bělině jsem bydlel v podnájmu u paní, jejíž dcera žije v Ulmu se dvěma dětmi a jejíž sestra žije v Berlíně. Ani jedna z nich nepočítá, že se vrátí do Bosny a Hercegoviny. Tam není totiž práce, není tam totálně co dělat. V Bosně byl dříve koncentrován zbrojní průmysl a těžba nerostů, ale to už nefunguje.
Naši vojáci jsou vystaveni dvěma velkým rizikům. V prvé řadě to jsou ty zmíněné miny, ale také nebezpečí, o kterém se tady dosud nehovořilo (ani zpráva o tom nehovoří), to je nebezpečí nakažlivých chorob. Nechci nikoho strašit, ale celá řada vojáků IFOR byla nakažena tzv. Hanta-viry (?), které vyvolávají krvácivou horečku a selhání ledvin. Nemoc přenášejí krysy, kterých je v Bosně požehnaně.
Další vojenskou přítomnost jednotek IFOR resp. SFOR nepovažuji za nutnou, protože dělá z občanů Bosny a Hercegoviny nesvéprávné lidi. Pomoc tohoto typu, která především odděluje jednotlivé národnosti, může trvat 300 let a etnické rozmíšky to nenapraví. Stejně tak ale nepomohou humanitární gesta typu ošacení nebo sušeného mléka. Bosna a Hercegovina není Sudán.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, jsem upozorňován, abych dával dobře pozor, jak moc to je nebo není k věci.
Poslanec Jaroslav Štrait: Ano, stále se držím vyslání jednotek SFOR a zdůvodňuji, proč bych byl pro jinou formu pomoci. Tady už jedna forma padla - ženijní pomoc. I tu bych vítal. Já bych ovšem upřednostnil jinou.
Mělo by jít především o pomoc investiční, aby se tam vytvořily alespoň minimální pracovní příležitosti, pomoc civilních poradců z nejrůznějších profesí. Je tam zmatek v bankovnictví a v peněžním oběhu, ve zdravotnictví, v dopravě, v poštovních službách, v organizaci bezpečnosti atd. Země potřebuje především byty. Nevím, jak dopadne tato zima.
Aby se v Bosně a Hercegovině mohla alespoň pálit slivovice, tak je potřeba udělat to první - zemi odminovat.
A teď teprve, pane předsedající, řeknu jen několik souvětí nad rámec té věci. Bosna a Hercegovina byla tradičně územím, kde bojovali naši vojáci ve všech tamních válkách. Ostruhy třetího rakouského generalissima (první byl Valdštejn, druhý Evžen Savojský) si tam vysloužil i legendární rakouský voják Arnošt Laudon. Když se v historickém roce, bylo to v prosinci 1781 (?) vracel z Balkánu ...
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, k věci!
Poslanec Jaroslav Štrait: ...(ano, poslední věta) vítal ho obrozenec Pelz veršem: Žádné strachy z Turka, ten dostal bití od ....
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, upozorňuji vás, že vám odejmu slovo. Všichni kteří tu jsou, to jistě pochopí.
Poslanec Jaroslav Štrait: Laudon dobyl Bělehrad, kdo by k čertu nebyl rád.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Výborně. Ještě někdo s podobným příspěvkem? Předseda klubu pan poslanec Sládek má slovo.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, za prvé nechápu, co nacvičuje předsedající schůze. On má tu a tam tendence zkoušet, kam až to jde, co všechno si sněmovna nechá líbit. Víte, že tady před nedávnem zkoušel také to, že by se hlasovalo o požadavku poslaneckého klubu na přestávku. Už to zkoušel, kam až to půjde posunout. Teď by neustále zkoušel, co je nebo co není k věci. Cožpak vylíčení situace, třeba osobní zkušenosti z Bosny a Hercegoviny, není k věci? Cožpak konstatování o tom, jak se třeba vyvíjel onen etnický konflikt, jaké byly jeho následky atd., to není k věci? To už skutečně přestává všechno! To je vyloženě omezování těch nejzákladnějších práv, které snad má poslanec.
Velmi se mi také nelíbí to, že se tady před pár dny říkalo "schvalte rychle ten zákon, čeká na to pan prezident, má na to jen 15 dní." Poté, co se výrazně zlepšil zdravotní stav prezidenta republiky, se tady používá nový strašák nebo jak bych to nazval, nový způsob vydírání - Senát už to schválil. No a co? (Potlesk.)
Koneckonců poslanci vědí, že už jsem tady jednou prohlásil, že budu muset přehodnotit výrazně svůj vztah k Poslanecké sněmovně a k poslancům Poslanecké sněmovny, protože když se třeba teď podíváte na Senát, co to je za sbor, když se podíváte na to, že nerozeznají kroužky od křížků a že dokonce vzhledem k tomu, že to je luxusní domov důchodců na pět písmen, potřebují ta kolečka a ty křížky mít v rozměru 1x1 metr, tak proč by se tady argumentovalo tím, že Senát to schválil. Poslanecká sněmovna bude rozhodovat mimo jiné o věcech, které jsou zcela mimo dosah Senátu, který je zcela formální údajnou pojistkou demokracie. Nechápu sice, jak oni budou jistit demokracii nebo slovy senátorky Moserové tlumit vášně, i když zase na druhé straně vzhledem k věkovému průměru chápu, že tam už ty vášně bujet nebudou.
Já si skutečné vyprošuji takovéto zasahování do přirozených práv zástupce lidu nebo takovéto odkazování kdo všechno už o tom jednal. Je zcela pravděpodobné, že na téma vyslání jednotek do Bosny už jednali chovatelé drobného zvířectva, svaz chovatelů včelstev apod. Pravděpodobně k tomu také zaujali nějaké stanovisko. Ale já mohu konstatovat, že mne jejich stanovisko vůbec nezajímá a byl bych rád, aby sněmovna posoudila velmi zodpovědně tuto velmi zodpovědnou a náročnou akci a podle toho také hlasovala. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan poslanec Karel Vymětal, připraví se pan poslanec Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Karel Vymětal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se pokusím mluvit za lidi, nikoliv za včely. Rád bych svým vystoupením oslovil i pana ministra financí, ale bohužel se zdá, že nepovažuje tento bod jednání za významný, a proto není přítomen ve sněmovně.
Předložený vládní návrh účasti České republiky v jednotkách SFOR těsně po ukončení složitých jednání naší sněmovny o státním rozpočtu pro příští rok 1997 považuji přinejmenším za necudný, ba přímo hambatý. Když si vzpomeneme, jaké jsme zde měli tvrdé diskuse o naplnění mnoha základních potřeb naší republiky ve všech možných oblastech, od ohodnocení pedagogických pracovníků až po pokrytí potřeb naší armády a na druhé straně bránění se ministra financí, že nejsou zdroje pro pokrytí těchto potřeb, tak soudný člověk mi musí dát zapravdu.
Zůstanu-li pouze u naší armády, připomeňme si požadavky některých klubů a jednotlivých poslanců na zvýšení finančních prostředků pro výcvik vojenských letců. Sám si musím připomenout svoji interpelaci na ministra obrany, na kterou teprve dostanu odpověď, o technickém stavu bojové techniky, která je často nebojeschopná, že nejsou Ministerstvem obrany zadávány práce Vojenským opravárenským podnikům na provádění oprav státního majetku, tedy bojové techniky, která je často v žalostném technickém stavu. Je možné pokračovat o rozsahu cvičení s bojovou technikou. To vše je zdůvodňováno naprostým nedostatkem finančních zdrojů pro státní rozpočet. A najednou se nám předkládá návrh, který vyžaduje pro příští rok 1 miliardu 63 miliónů a nějaké drobné. A ejhle, kouzelný pan ministr financí objeví rezervu 700 miliónů korun ve státních finančních aktivech a zřejmě jeho učedník, ministr obrany, objeví rezervu 364 miliónů korun přímo ve svém resortu. Pánové, kdybych věřil ve vaše kouzelné schopnosti, navrhl bych Poslanecké sněmovně usnesení, kterým by vás požádala, abyste stejným způsobem, mně ovšem neznámým, objevili např. 2 miliardy korun pro učitele. Bohužel, takovým schopnostem u vás nevěřím a ani nevěřím, že máte na svých úřadech osly, kterým, když přikážete, aby se otřepali, tak z nich padají dolary a rovnou v miliónech.
Dovolím si jednu odbočku v tématu. Abych vyjádřil obdiv nad tím, jak je možné vyjádřit potřebu finančních prostředků pro příští rok ve výši 1 miliardy 398 miliónů 105 tisíc 700 korun českých. Někdo by se mohl zeptat, zač těch 700 korun? Ale já se tak nezeptám. Já se zeptám. Pánové, nezapomněli jste napočítat všechny hygienické potřeby a hlavně přesný počet rolek papíru? Odpověď neočekávám.
Co ale vůbec nechápu, to jsou mimořádné schopnosti vlády, jak objevit zdroje financování nikoliv pro potřeby České republiky a České armády, ale pro potřeby jiných států. Nechtěl bych to nazývat pravým jménem. Chápu Radu bezpečnosti OSN, její snažení o stabilizaci situace v Bosně a Hercegovině i řešení v mnohonárodních silách. Pro nás ale, pro Českou republiku, podle mého názoru, stojí otázka tak. Máme v současné době na to, abychom se k těmto silám připojili? Podle výsledků a průběhu projednávání státního rozpočtu na příští rok každý soudný člověk musí odpovědět, že ne. Přesto se nám takový návrh předkládá. Že by vláda neznala, v jaké finanční situaci se naše republika nachází, to myslím, že nelze předpokládat. Musím proto přemýšlet, proč takový návrh přesto předkládá. Domnívat se mohu cokoliv, ale ať nad tím přemýšlím, jak přemýšlím, nezbývá mi jiné vysvětlení, než takové, že vláda se snaží toporně až křečovitě zavděčit kruhům NATO a ukázat, jak moc si přeje, aby naše republika byla do NATO přijata, a to za jakoukoliv cenu vytržení dalších peněz ze zdrojů, které i tak nepokrývají potřeby občanů naší republiky.
Já se na rozdíl od vlády domnívám, že pro vstup do NATO udělala už dost a že není nutné se takovým způsobem vtírat do přízně, když na to zatím navíc nemáme. Věřím, že ostatní státy pochopí naši situaci, situaci mladé, rodící se kapitalistické ekonomiky, že prostě na všechno nemáme ani pro sebe.
Proto na předložený návrh mám jen jednu odpověď. Návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Věřím, že každý soudný a odpovědný poslanec nemůže odpovědět nic jiného. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vymětalovi a prosím pana kolegu Hofhanzla, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Petr Šulák.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, dámy a pánové, nejsem ani docent na pořady schůzí ani nejsem hyena žíhaná. Já jsem v Bosně na volbách také byl a také jsem leccos viděl. Uznávám, že příčinou toho, že vřed v Jugoslávii se rozhnisal do té hloubky, jsme nebyli, ale vřed tady je a vřed je v naší těsné blízkosti. Byl jsem na velkém mítinku největší srbské strany v Banja Luce na fotbalovém stadionu, který končil frenetickým voláním celého stadionu: Republika Srbska, prvša, srbska deržava, za Drinoj. Viděl jsem nenávist, které se tam dal základ. Když vám bude kdokoliv vyprávět, že pomůžeme zemi teď tím, že tam budeme stavět a investovat třeba do průmyslu a dalších věcí, řeknu, že to bohužel není teď řešení. Když si jedna rodina druhé zabije syna nebo vyvraždí půl rodiny, pak dlouhou dobu, když se k tomu nechalo dojít, tam musí být policejní a vojenské jednotky, které dokážou oddělit tyto navzájem smrtelně znepřátelené lidi. Teprve potom je možné pracovat na obnovení normálního lidského života. Bohužel, jestli naše země k tomu nepomůže, vřed je vedle nás. Nechápu to, proč ženete svoji vlastní zemi do rozvratu. Rozvrat nás postihne všechny. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Hofhanzlovi. Prosím pana kolegu Šuláka, aby se ujal slova. Připraví se pan předseda výboru Holáň.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážení kolegové, viděl jsem, že tady hovořilo k tomuto problému více kolegů, kteří se zúčastnili české mise v průběhu voleb v Bosně a Hercegovině. Také já jsem se této mise zúčastnil. Musím potvrdit poznatek, že pobyt IFOR, resp. nyní SFOR. je v Bosně nezbytný. Je nezbytný pro další mírový vývoj v této zemi, je nezbytný pro naši věrohodnost, pokud jde o vstup do evropských struktur a do Severoatlantické aliance. Hovořilo se zde o otázce financování této akce. Já, jako poslanec tohoto parlamentu, se přikláním ke stanovisku oponentní menšiny rozpočtového výboru. Tedy pro financování z vládní rezervy. Její argumenty považuji za relevantní. Děkuji.