Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, bodem pořadu, kterým se právě zabýváme, je zpráva ministra vnitra České republiky o činnosti policie v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V podstatě se jedná o vyřešení problému, který nastal 21. ledna odpoledne v prostorách klubu Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa.
Zhruba o půl třetí odpoledne doslova vtrhla skupina mužů, z nichž se později vyklubali příslušníci Policie České republiky a správy ochrany budov Parlamentu České republiky, do přední místnosti našeho klubu. Myslím si, že je záhodno podotknout nejenom, že při tomto kroku užili bez předchozího zazvonění či zaklepání k otevření dveří své magnetické karty, ale nikomu se v tuto chvíli - mám na mysli přítomného tajemníka klubu a dva poslance - neidentifikovali a nebyli stavu předložit jakýkoliv dokument, který by je k této činnosti opravňoval. Na základě toho se je snažil přítomný poslanec Zajíc vykázat z nám vyhrazených prostor. Se zlou se však potázal. Policisté na něho nebrali žádný zřetel, přestože je opakovaně upozorňoval, že je poslancem Parlamentu České republiky. Naopak se snažili proniknout do dalších místností, které jsou vyhrazeny našemu klubu, především do kanceláře tajemníka klubu, kde se nacházejí velmi důležité klubové a stranické materiály. Kolega Zajíc se tedy logicky snažil zabránit dalšímu vstupu policejní skupiny do této kanceláře tajemníka klubu, neboť do této chvíle nikdo z přítomných policistů nebyl stavu říci, co v klubu SPR-RSČ vlastně pohledávají, ani předložit jakékoliv oprávnění ke své činnosti. Poslanec Zajíc si stoupl do otevřených dveří a vlastním tělem bránil, jak se domníval, vykradení sekretariátu. Byl však násilím vtlačen několika policisty do místnosti, kde s ním muž v civilu opakovaně mrštil o zeď. Mezitím další skupina policistů vtrhla do zadních prostor klubu a zkoušela je prohledávat. Tomuto se pokoušela zabránit kolegyně Zajícová. Musím podotknout, že ona byla úspěšnější. V útočnících se probudilo asi cosi lidského, a proto nepoužili násilí vůči ženě a naopak postupně začali prostory klubu opouštět. Stáhli se ale pouze do předsíně, kde tvrdili, že mají příkaz k prohlídce, což ovšem opět nedokázali nijak doložit. V tento okamžik se kolega Vik s jinými poslanci dostavil, tak říkajíc, na scénu. Na základě rázného vystupování poslance Vika vyklidila policie své pozice v předsíni klubu a zaujala číhavý postoj v různých částech parlamentu.
Nyní vás chci požádat, kolegyně a kolegové, abyste se oprostili od případných antipatií vůči naší politické příslušnosti a pokusili se celou tuto kauzu posoudit věcně, neboť jde dle mého názoru napříč celým politickým spektrem. Poslanci totiž nemohou být v žádném případě jakýmisi rukojmími vlády, což se v tomto případě nepochybně stalo. Uvědomte si, prosím, že to, co se stalo v minulých dnech nám, se může docela lehce kdykoliv v budoucnosti státi i vám.
Závěrem si dovolím ještě jednu poznámku, reagující na slova ministra Rumla o mém údajném výroku o mém použití střelné zbraně. Pan ministr samozřejmě nemá pravdu, a když, tak ne úplně. Pokusím se celou záležitost osvětlit.
V úterý 21. ledna v podvečer jsem v předsálí našeho klubu oslovil muže v civilu bez jakéhokoliv označení s tím, že jsem se jej dotázal, co tam pohledává a co je zač. Bylo mi odpovězeno, že mi po tom nic není a že se se mnou vůbec nemusí bavit. Na to jsem odvětil onu větu o použití zbraně, ovšem tím způsobem, že jsem doslova řekl: Pokud se tady znovu kdokoliv bez jakéhokoliv označení pokusí provádět nějaké manévry, upozorňuji, že jsem ozbrojen. Na rozdíl od poslance Zajíce se nenechám od nikoho mlátit a nebudu váhat na ochranu svého zdraví svoji zbraň použít. Tomuto výroku byl nakonec přítomen i asistent Matoušek. Takže nikomu jsem nevyhrožoval použitím střelné zbraně při případném zatýkání pana Votavy, pouze jsem upozorňoval, že nebudu váhat použít zbraně při ochraně svého života a zdraví. Na to ji snad nakonec i mám. Spíše by mě v tuto chvíli zajímalo, kdo jmenovitě je oním informátorem o mém výroku. Mám totiž sto chutí na tohoto muže podat trestní oznámení za šíření poplašné zprávy, protože to nic jiného není.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Maixner. Připraví se poslanec Vrzáň.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, je faktem, že na půdě Parlamentu se toho odehrálo za celá léta jeho působnosti velmi mnoho a nezasvěcený divák by byl mnohdy z těchto scén velmi a velmi rozčarován. Jsou zde k vidění mnohdy scény, za které by se nemuselo stydět leckteré divadlo a prkna co znamenají svět by bledla závistí, čeho to jsou schopni ti politici.
Faktem zůstává, že i politika je částečně divadelní scéna, ale podstata by měla vždy zůstat a především není možné měnit politický scénář tak, jak se momentálně hodí současné garnituře, která drží v ruce výkonnou moc.
A zde se dostáváme k onomu skutečnému problému, který je i v našem údajně právním státě nevyřešen, a to je střet mezi mocí zákonodárnou a výkonnou mocí, ke kterému došlo nebo může dojít i na půdě Parlamentu. Než se začnu podrobně zmiňovat o daném problému, nemohu se nezmínit o naší historii, která se musela i s tímto rovněž vyrovnat.
Ještě před ustavením naší státnosti v roce 1918 byli naši zákonodárci zastoupeni v rakousko-uherském sněmu, kde s patřičným důrazem prezentovali svoje myšlenky a své názory. Nebyla to jen vzorná docházka do tohoto parlamentu, byla to vždy otázka střetů jasně protichůdných názorů, která vyústila téměř vždy ve slovní či verbální konflikt. Bylo zničeno mnoho zařízení rakousko-uherského sněmu, a to takovými muži, velikány politiky, jako byl Milan Rostislav Štefánik nebo T. G. Masaryk. Přitom nejhorším postihem, který stihl naše politiky, byla náhrada dvaceti zlatých za poškozené věci v parlamentu. Nikdy nedošlo a ani by si to nikdo nedovolil a nikoho by to nenapadlo, aby došlo ke střetu moci zákonodárné a výkonné.
Mnoho dalších podobných problémů provázelo naši politickou scénu po dobu první republiky a největší problémy zažilo naše zákonodárství po roce 1935, kdy v parlamentu zasedala Henleinova strana.
Je sice logické, že nastolením parlamentní demokracie a vstupem více politických subjektů na parlamentní půdu musí docházet ke střetům, které mnohdy mohou vyústit až k verbálním střetům. Toto vše je celkem srozumitelné, každý z nás to chápe, ale skutečností zůstává, že nám dnes platí zákony, které by se měly respektovat a ne porušovat, dokonce z rozkazu policejního ředitele či ministra vnitra tohoto státu.
Jak jinak hodnotit zákrok Policie ČR, který se stal 21. 1. 1997 v odpoledních hodinách v prostorách poslaneckého klubu SPR-RSČ. l za válečného stavu či s ním srovnatelného totalitního režimu mívala policie jakožto výkonná moc vždy alespoň vymyšlené povolení na daný zákrok a zaštiťovala se daným režimem ve jménu státu. Ani s tímto vším se nedá srovnat zákrok Policie ČR a jakýchsi jinak nezjistitelných mužů v budově Parlamentu ČR 21. 1. 1997. Nejenom, že nepředložili žádné povolení ke vstupu do poslaneckého klubu SPR-RSČ, ale po tomto násilném vtrhnutí do našich prostorů ještě ohrožovali životy osob, které se v poslaneckém klubu nacházely. K tomu všemu bezdůvodně napadli poslance Parlamentu ČR ing. Petra Zajíce a způsobili mu zranění, která si vyžádala lékařské ošetření a následnou neschopnost.
Jak je vůbec možné, že Policie ČR svévolně vtrhne do soukromých prostor poslanců Parlamentu ČR a předvádí zde akce podobné jen akčnímu filmu? Copak neplatí pro policii tohoto státu zákony? Jakou důvěru může mít občan naší země v tyto výkonné složky státní moci a jejich šéfy, kteří neváhají ani na vteřinu, aby mohli vědomě porušit zákon a využít tak ve svůj prospěch, své politické cíle, diskreditaci naší strany a omezení vlivu SPR-RSČ na veřejnost? Kde je pak plán a rozvaha našich mocných ve vedení ministerstva vnitra, když neváhají vydávat takovéto rozkazy? Desítky policistů a speciální Jednotka nejdříve týden okupovali Parlament ČR, omezovali v práci poslance řádně zvolené v parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny ČR, poslance, kteří mají svůj mandát stejně hodnotný, jako mandát jakéhokoli poslance např. vládní koalice.
Všechny tyto události posledních dnů jasně ukazují jedno, a to je skutečnost a jednoznačná pravda, kterou vyslovil předseda poslanecké sněmovny Miloš Zeman o policejním státu. Teorie, kterou se snaží, seč jim síly stačí, vládní strany zamlžit, ale fakta a praxe jasně ukazují, že je to pravda. Jak je vůbec možné, že ministerstvo vnitra se odhodlalo k těmto diskriminujícím krokům proti naší straně? Nebralo v úvahu podstatu celého problému, celé kauzy, která je někde v rovině přestupku či tak mírného trestu, který nemůže být soudně jinak řešen, nežli podmínkou. Proč tedy Policie ČR nečiní taková opatření v případech skutečných vrahů, skutečných zločinců, skutečných násilníků, kteří ohrožují každý den naše životy? Kde je pak smysl naší politiky, smysl celého ministerstva vnitra, kde máme záruku naší bezpečnosti, když ji nenajdou ve svých prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ani poslanci?
Začínám nabývat dojmu, a to stále silněji, že nejen že zde máme policejní stát, ale že i tento se začíná vymykat kontrole a vládnou zde blíže nespecifikovaní jedinci, kteří začínají mít neomezenou moc.
Proto doporučuji sněmovně, aby vážně zvážila to, co se skutečně na parlamentní půdě odehrálo, abychom nebyli někdy v budoucnu postaveni před podobný problém, jaký se odehrál nedávno v Rusku. Nemůže být v žádném případě zákonodárná moc ve státě v područí moci výkonné. Tato zákonná nedokonalost by se měla co možná nejrychleji zakotvit do našich zákonů a být tak pojistkou skutečné parlamentní demokracie.
Závěrem - i když vím, že to s tímto případem vůbec nesouvisí - musím podotknout, že samotné zatčení pana Luboše Votavy byl čin nehodný Policie ČR a že pan Luboš Votava není a ani nikdy nebyl žádný vrah, násilník či jiný zločinec a ani nemá nic společného s vrahem Winkelbauerem, ale je to člověk, který nebyl nikdy soudně trestán a je řádným členem SPR-RSČ, což je dnes pravděpodobně asi ten nejhorší zločin.
Navrhuji sněmovně, aby přijala usnesení, předložené poslaneckým klubem SPR-RSČ. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Promiňte, pane poslanče, vy jste mluvil o usnesení?
Poslanec Pavel Maixner: Návrh.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Vrzáň.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k činnosti Policie ČR v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu, přesněji řečeno v poslaneckém klubu SPR-RSČ, neboť jsem byl těchto událostí osobně účasten.
Do prostor poslaneckého klubu jsem vstoupil přibližně v 7.00 hodin za účelem vyřízení běžné korespondence a očekával zde návštěvu, která měla přijít kolem osmé hodiny ranní. Šlo o čtyřčlennou návštěvu a podotýkám, že mě nikdo nijak neomezoval při vstupních formalitách po jejím ohlášení na vrátnici. Stejně tak jsem nebyl upozorněn na zákaz hromadných návštěv.
Musím se proto ohradit proti existenci vydání podobného omezení tak, jak je uvedeno ve zprávě ministra vnitra Jana Rumla. V opačném případě konstatuji nedůsledné dodržování tohoto interního pokynu.
Protože si jakéhokoliv zákazu tohoto typu na můj následný dotaz není vědom nikdo z kolegů, musím konstatovat, že žádný zákaz nebyl v žádném případě obcházen.
Dále musím důrazně odmítnout účast mého kolegy Josefa Krejsy na materiálem podsouvaném vyjednávání s majorem Křížem. Především z toho důvodu, že jsem byl po celou dobu s ním, a to nejen z důvodu intenzivní práce na společném úkolu, ale protože jsme se v inkriminované době až do společného odchodu mimo budovu pohybovali na jednom pracovišti. Odpoledne, přibližně ve 14.30 hodin, byly otevřeny vstupní dveře a do prostor poslaneckého klubu vniklo bezmála 20 cizích osob včetně uniformovaných policistů. Na místě přítomný poslanec ing. Petr Zajíc považoval toto vniknutí oprávněně za bezdůvodné, neboť nebylo dostatečně objasněno, s jakým cílem byla tato akce zahájena a za jakým účelem byla provedena. Postavil se proto před dveře, o nichž předpokládal, že budou terčem zájmu tohoto komanda.
Další pasáž zprávy ministra vnitra charakterizovaná hlasitými výroky, údajným napadáním policistů poslancem ing. Petrem Zajícem je, jak lze nakonec doložit i policejním videozáznamem, je smyšlená a zavádějící. Poslanec ing. Petr Zajíc bránil sebe, ale i majetek svěřený klubu, přičemž byl učiněn pokus odstranit jej z prostoru těchto dveří násilím. Při tomto nepřiměřeném napadení byl jedním z útočníků naprosto zbytečně zraněn. Po tomto bezcílném zásahu se jednotka vzdala dalších aktivit, avšak ani poté nebyla vlastní operace jejími aktéry relevantně vysvětlena ani zdůvodněna. Takovýto zásah lze označit za naprosto neoprávněný, a proto nepřijatelný.
Připojuji se tedy k požadavku stažení Policie České republiky ze všech prostor parlamentu a pro naplnění dikce jednacího řádu Poslanecké sněmovny vytvořením parlamentní stráže. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vrzáňovi. Slovo má pan poslanec Nehera.
Poslanec Jindřich Nehera: Pane předsedo, dámy a pánové, zpráva ministra vnitra České republiky o činnosti policie v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mne moc nepřekvapila. Co jiného se také dalo od pana ministra vnitra Jana Rumla očekávat. Pan ministr vnitra Jan Ruml uváděl, že o celé akci nevěděl a že pokyn k útoku na parlament dal policejní prezident pan Tomášek. Ať už to bylo jakkoliv, jedno je jisté. Pokud si policie v tomto státě bude dělat, co se jí zachce, dokonce si dovolí dělat razie na půdě parlamentu, a dokonce si dovolí na parlamentní půdě fyzicky napadnout a zranit poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky tak, jak se to stalo panu kolegovi Zajícovi, je to alarmující. Nevěřím však panu ministru vnitra Janu Rumlovi, že o tom zásahu nevěděl. Možná pan ministr vnitra Jan Ruml a pan policejní prezident Tomášek načerpali inspiraci od bolševika Borise Jelcina, který nechal ruský parlament dokonce rozstřílet tanky. Podle zprávy ministra vnitra Jana Rumla o zásahu Policie České republiky v poslaneckém klubu SPR-RSČ na půdě sněmovny bylo samozřejmě všechno v pořádku. Nelze s tímto souhlasit, protože napadání a následné zraňování poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky určitě v pořádku není. Tlučením poslanců to začíná a střílením z tanků to může končit. Policie měla dostatek času zatknout pana Votavu při vstupu do parlamentu, ale nechala ho klidně projít. To nasvědčuje tomu, že celý tento incident byl Ministerstvem vnitra připraven a má posloužit k zastrašení opozičních poslanců, zejména pak poslanců za SPR-RSČ. Zvláště pak uvážíme-li, že celý tento incident byl připraven zrovna na den, kdy republikáni připravili protestní akci proti podpisu česko-německé deklarace. Určitě to nebyla náhoda.
Další věcí je zranění poslance Petra Zajíce policistou na půdě parlamentu. Sdělovací prostředky o tomto brutálním činu policie proti ústavnímu činiteli vesměs mlčely. Ani toto nebyla určitě náhoda, když bereme v potaz, že převážná většina sdělovacích prostředků je dnes v německých rukou a když známe republikánský postoj k česko-německé deklaraci. Není směšné, když na pana Votavu je pořádán doslova hon, obléhání parlamentu a policejní manévry za údajné výtržnictví a několikanásobní vrahové jsou propouštěni z vyšetřovací vazby na svobodu, otcovrahové dostávají za své činy směšné tresty, aby následně dostali milost. Za této situace nemohou argumenty pana ministra vnitra Jana Rumla obstát.
O druhé akci policie v Parlamentu České republiky se zmiňovat nebudu. To, jak policie pana Votavu zatýkala, mluví samo za sebe. Za tyto metody by se nemusel stydět ani Hitler ani Stalin. Ve zprávě pana ministra vnitra Jana Rumla jsou však velice závažné věci. Pan Ruml ve zprávě uvádí, že poslanec Zajíc napadl a zranil policistu na levé ruce, dále pak, že na policistu křičel, že je svině. To, že dokládá videokazetou. Včera jsem si tuto videokazetu vypůjčil a po jejím zhlédnutí se nic takového, co pan ministr vnitra Jan Ruml uvádí v této zprávě, neobjevilo. Toto je jasný důkaz, že ministr vnitra vědomě lže, což u jeho osoby mě už ani nepřekvapuje. Veřejně prohlašuji pana ministra vnitra Jana Rumla za lháře a vyzývám ho, aby s okamžitou platností odvolal policejního prezidenta Tomáška a neprodleně podal svoji demisi. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Vrcha.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy a pánové, vážený pane předsedající, prosím vás, abyste zavolal pana ministra Rumla, aby byl účasten jednání, neboť se ho tento případ týká.
Poslanec Oldřich Vrcha: Opakuji. Pane předsedající, vyzývám vás, abyste zavolal pana ministra Rumla, protože tento případ se ho týká. Pokud pan předsedající neslyší, budu muset ještě jednou zopakovat svoji zprávu.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, tuto zprávu podává ministr vnitra, takže měl by jejímu projednávání být přítomen, což po většinu doby nečiní. Pokud někdo má takové roztoulané nohy, tak se může vrátit na Vihorlat. (Potlesk)
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, ke zprávě ministra vnitra České republiky o činnosti policie v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mám několik výhrad.
Nejdříve se chci malinko zmínit předsedovi PS Parlamentu ČR panu Miloši Zemanovi: I když nesouhlasím s některými jeho výroky či politickým postupem, musím však kladně ocenit jeho odvahu, kterou prokázal svým postupem proti současné vládní koalici, zejména pak proti Ministerstvu vnitra a BIS.
To, že jsou někteří poslanci a představitelé některých opozičních stran protizákonně, tajně odposloucháváni, dokazují jisté věci. Proto Ministerstvo vnitra řízené Janem Rumlem bylo nuceno původní materiály zlikvidovat, vystavit originály jiné, které pana předsedu nyní diskreditují, a vyšetřovací komise pro práci Ministerstva vnitra ČR a BIS vlastně zjišťuje rozdíly a teď bude tvrdit, že pan Zeman má falzifikáty. Pracovníci Ministerstva vnitra ČR jsou schopni z úmrtního listu vyhotovit rodný list, aniž by matrika cokoli poznala, že byl proveden podvod.
Já jsem několikráte v této sněmovně interpeloval exministra Dybu či premiéra Klause, kde jsou všechna ta odposlouchávací zařízení bývalé Státní bezpečnosti, tedy organizace i Československých spojů. Nejen to, že se oba vládní činitelé tomuto vyhýbali, ale také všechny řídící pracovníky, tj. náměstky, ředitele, kteří právě spolupracovali se Státní bezpečností, nechali ve funkcích dodnes, aby mohli za patřičné vysoké mzdy pracovat s tímto zařízením pro současnou BIS.
Není tomu tak dávno, co jsem interpeloval, kritizoval vysoké platy v SPT Telecom či Českém telekomunikačním úřadě, zejména pak Nováků, Stádníků, Chytilů, Šuranských, Němců a dalších jiných, kteří zajišťovali odposlechy pro bývalou tajnou službu StB. Co se tedy změnilo? Tito v tichosti mají zařízení pro odposlech a jsou daleko více na úkor všech občanů odměňováni. Na odposlechy poukazovali i ostatní koaliční vládní činitelé, jako pan Lux a pan Kalvoda, i na aféru odposlechů kolem bývalého ministra pana Nováka apod. Republikáni dr. Sládka jsou, včetně příznivců, samozřejmě odposloucháváni. Kde je potom závazek naší republiky o dodržování Listiny základních práv a svobod, tedy svoboda projevu a tisku? Proč myslíte, že republikánský sekretariát strany je neustále vykrádán a nikdy nikdo nezjistí, kdo to provádí? Je to samotné komando Ministerstva vnitra České republiky a BIS. Nikdy se však o tom nijak sdělovací prostředky nezmíní ze strachu. Jen jednou v případě vloupání, a to do sekretariátu České strany sociálně demokratické.
To, co provedla policie či útvar rychlého nasazení a další mafiáni v budovách PS Parlamentu ČR a v okolí, to takovým stylem neprovádělo ani gestapo za protektorátu. Jistě, ministr Jan Ruml jezdí do Spolkové republiky Německo učit se modernějším způsobům zatýkání. Jako gangsteři si počínala policie při zatýkání pana Lubomíra Votavy. Vzpomínám na vyprávění svých rodičů, když za protektorátu pro ně přijelo gestapo. Dům byl také obklíčen jako sněmovna Rumlovou policí jen s tím rozdílem, že gesta požádalo moji matku, aby otevřela dům sama za účelem prohlídky a zatčení naší rodiny. StB při zatýkání mého otce v roce 1949 jej žádala, aby se nejprve oblékl a vzal si s sebou osobní potřeby. Co se dělo dál, to nemusím ani rozebírat. Jak to udělala Policie ČR řízená ministrem vnitra Janem Rumlem, co udělala s panem Lubomírem Votavou, to jsme všichni viděli, nejenom my v České republice, ale i v zahraničí. Co se dělo ve sněmovně s asistentem poslance Josefa Krejsy panem Vojtěchem Matouškem, to jistě viděl každý, i když na pana Matouška zatykač vydán nebyl. Zcela bosý, vyvlečený policejními gangstery na mráz na ulici, to je nejen zostuzující čin police, ale urážlivé pro nevinného občana. Žádná země ani stát na světě by nezatýkaly člověka, který není oblečen, a tím méně, aby byl v takovém stavu vyvlečen na mráz. Bratři Slováci bedlivě sledují chování naší vlády a také sledovali zatýkání pana Lubomíra Votavy. Mně osobně bylo na Slovensku řečeno: Kdyby se takto chovala policie u nás, tak by pan ministr visel nohama vzhůru. Jistě, u nás nejsme v cizině. I naši občané zhlédli moderní gestapácké postupy při zatýkání Policií České republiky. Proto se také podepsala česko-německá deklarace, a to jako průprava, pouze k tomu, jak to bude vypadat i s ostatními občany naší země, až budeme opět pod jařmem velké říše, nově zvané Spolkové republiky Německo. Je to vstup evropských států do Německa, jeho nadvlády nad těmito státy nazývaný Evropskou unií, nikoli vstupem do Evropy.
Policejní komando pplk. Žáka ČR, oddaného pracovníka pana ministra Rumla, se osvědčilo již v roce 1994 při manifestaci SPR-RSČ na Staroměstském náměstí, kdy tento vedl skupinu tzv. anarchistů, jak je tehdy nazývaly sdělovací prostředky, které zásoboval útočnými granáty, vajíčky a dalšími prostředky. Tehdy měl být napaden předseda SPR-RSČ pan dr. Miroslav Sládek, avšak toto se nepodařilo díky ostraze republikánů. Tito mladí lidé nebyli anarchisté, ale mladí kapitáni s platem 1000 Kč denně, přesně tak, jako byla Hitlerova mládež nazývána Hitlerjugend.
Proto také musí ministr vnitra sem tam někdy do "rajchu" na doškolení. Tehdejší nezdařený pokus útoku na předsedu republikánů Dr. Sládka byl alespoň přeinscenován jako útok na tehdejšího pořadatele manifestace pana Lubomíra Votavu, prostřednictvím pohůnků televize Nova ve formě připravených dvou kamer této firmy a redaktora Marka Vítka. Bylo to pouze zinscenované divadélko na občany ve snaze zdiskreditovat republikánskou stranu Dr. Sládka. Jak jinak,"když nejvyšší šéf policie je členem ODS a jeho podřízení musí být apolitičtí. Zato městská policie může být politicky organizována, jako byl Blažek, šéf Městské policie v Praze. Proto se Jan Ruml vyhýbá tomu, že jeho podřízení jsou apolitičtí, ale stranicky řídí i policii městskou či obecní. Je vyškolen samozřejmě v Německu.
Není tomu tak dávno, co republikáni byli nazýváni fašisty, rasisty a extrémisty. Byl to záměrný čin odpoutat pozornost od těchto skutků právě těch, kteří takto hovořili, svoji vinu či záměry svádět na někoho jiného, a tím byli republikáni. Dnes si již každý občan velmi dobře spočítá, kdo to myslí s lidem této země od srdce dobře. Není to v žádném případě vládní koalice. Ta je jen pro zbytečný, drahý, nesmyslný senát, pro teplá místečka svých zkrachovalých kolegů.
Jmenovec pplk. Žáka (České republiky), který pracoval jak pro Státní bezpečnost, tak pro KGB, je ve Švýcarsku. Tam byl i exministr Dyba - také ODS. A dále v Edmontnu v Kanadě. Jsou to velmi dobře vyškolení gangsteři na likvidaci pokojných, čestných a pracovitých občanů. Pokud není občan zlikvidován někde na dně Orlíku, tak je zastřelen či hozen z okna, které se za sebevrahem zavře samo - jako za Janem Masarykem.
Nejlepší politik, který hájí zájmy obyčejných a poctivých občanů, dr. Miroslav Sládek je zbaven svého asistenta Lubomíra Votavy zatčením, tak jako Vik je zbaven svého asistenta Vítězslava Šomana zastřelením - policie se snaží situaci obrátit na sebevraždu. Jako vždy - jak tvrdí někteří pracovníci z Ministerstva vnitra ČR. Další republikánský poslanec Josef Krejsa je na tom o něco lépe. Jeho asistent pan Vojtěch Matoušek Je při zatýkání Lubomíra Votavy zbit tak, že má podlitiny a rozervaný oděv. To je pravá demokracie dnešního Ministerstva vnitra, Václava Klause a jeho kumpánů z ODS, tedy.Jana Rumla, Dyby, Vodičky a dalších. Jen si poslužte, pánové a dámy. Republikáni jsou vám k dispozici. Občané tohoto ještě státu to dobře vědí.
Jakékoliv materiály o činech vládní koalice musely být vyvezeny za hranice, protože hrozí nebezpečí dalších vloupání do sekretariátu SPR-RSČ či poslaneckých kanceláří. Velmi dobře jsem viděl, jak Rumlova policie dovede otevřít dveře, které byly zamčeny a klíč v zámku zevnitř. Pak se nedivme, že jsou různé vloupačky a nikdo není dopaden. Kdo to asi dělá? Kdo je k tomu vyškolen? Kdo to provádí? Zamčený zámek zevnitř do kanceláře poslance pana Jana Vika byl policisty otevřen cca během 2 vteřin. Proč lže místopředseda Ledvinka, že jsou všude v prostorách budov Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jen elektronické karty na otevírání dveří. A touto si měla údajně policie otvírat. Jeho výroky mě ani neudivují. Prostě koaliční sluha bude vždy jen sluhou bez vlastního uvážlivého rozumu.
A teď k věci těch policistů, kteří chtějí dělat pořádky v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Jistě ani pan předseda Miloš Zeman si neuvědomuje tato fakta. Prezident Václav Havel dovezl tzv. tajnou skříňku od prezidenta Borise Jelcina za účelem zveřejnění. Kam se propadla a co v ní bylo? Zda kompromitující materiály současné vlády či byla plná Jelcinovy vodky? Jistě. Kdyby tam byly materiály proti republikánům, tak hned ten večer bylo vše zveřejněno, není-liž pravda? Co na to ministr vnitra ČR pan Jan Ruml? Je hluchý jak to poleno.
Další věc. Autohavárie Alexandra Dubčeka. Dveře od jeho BMW byly po havárii všechny otevřené. Výrobce této firmy tvrdí, že není absolutně možné, aby se dveře při havárii vozidla otevřely, tím méně všechny. Kam zmizely všechny dokumenty, které měl sebou Alexandr Dubček? Kdo na nich měl zájem? Ministerstvo vnitra ČR pod vedením Jana Rumla nic nezjistilo. Proč asi?
Dále mohu dokumentovat - smrt pana Romana Zelenaye. A co dokumenty? Rovněž byly pryč. Otázka - proč asi? Generální ředitel České zbrojovky Uherský Brod pan Duda. Zahynul údajně sebevraždou v Norimberku. Případ šetřila německá policie a opět zde byla TV Nova. Ministr vnitra Jan Ruml případ nechtěl řešit naší policií, neboť údajně on věří jim, t.j. Němcům. Proč asi? Jen a jen proto, že náš podnik měl jít na světový trh do popředí, ale to přece není možné. Tam musí být Němci. Jsou snad lepší. Ne? Kde je práce našich poctivých občanů. Duda nebyl na to, aby spáchal sebevraždu v cizině. Tomu nevěří ani děti v Uherském Brodě. Pokud ji chtěl spáchat, tak měl daleko jiné prostředky a možnosti. A je tu opět v podezření Rumlova mafie.
Dále poslanec Řezáč za ČSSD. Měl určité kompromitující dokumenty na vládní koalici, proto musel zemřít. Výsledek koalice ODS, ministra Jana Rumla - opět to byla údajné sebevražda. Bylo snad lepší, kdyby materiály převezl mimo území ČR, ale i tam musí být občané opatrní. Neboť jak mi jeden náš občan v zahraničí sdělil, mafie pracuje i tam. Dnes je chudák po smrti. Snad ne proto, že jsme měli spolu kontakt.
Další zločiny ODS: V roce 1994 jsem interpeloval tehdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Nováka ve věci volebního podvodu ODS - města. Ten toto předal státní zástupkyni jako trestnou činnost. Ta to předala okresnímu státnímu zástupci, a ten to předal Policii ČR k vyšetření. Ale proto, že se jedná o představitele ODS, tak se nic do dnešního dne nevyšetřilo.
Připomeňme si jen Rumlovu akci v Mošnově. Skandál pro celý svět. Další aféry Ministerstva vnitra - ve Zvolenu, jen pro zajímavost aféra u Holubů - jak nechutné to bylo. Další aféra kolem bratří Helbigů - kam zmizely ty mercedesky rumlovců, čermákovců a dalších. Opět aféry Ministerstva vnitra ČR. Vezměme si další příklad kolem vraha Winkelbauera, Odložila, který za úkladnou otcovraždu dostal od prezidenta Václava Havla milost. Dostane pan Lubomír Votava milost jen za údajné výtržnictví? Jistě ne. Je republikán! Raději by ho viděla současná mafie na šibenici.
Posuďte sami, jakou má ministr Jan Ruml společnost. Jeho přítel, který je přítelem také Stanislava Devátého, Arnošta .... (Pokračuje v řeči současně s místopředsedou PSP J. Vlachem.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane poslanče, dovolte mi, abych vás upozornil, že projednáváme bod Zpráva ministra vnitra o činnosti policie v sídle Poslanecké sněmovny.