Středa 5. února 1997

Poslanec Miroslav Sládek: Já mohu přesně ocitovat slova místopředsedy sněmovny pana Ledvinky, který prohlásil, že dokončím svůj projev. Já dokončuji jenom svůj načatý projev.

... že usoudil, že nebylo možno výši kauce stanovit, a proto ji ani nemůže přijmout.

Přitom kauce byla nabízena ve výši 200 tisíc korun, což u zmíněného trestného činu, § 220 trestného zákoníku, kde nevznikla žádná škoda ani státu ani žádné konkrétní osobě, je více nežli úměrná. Po zjištění, jaké jsou důvody trestního stíhání pana Lubomíra Votavy a po zjištění, za jakých podmínek se uplatňovalo nařízení vzetí do vazby, přejdeme k vlastnímu kroku provedení zatčení a pokusu dání do vazby.

S tím velmi úzce souvisí otázka zásahu policie v prostorách Poslaneckého klubu parlamentní strany Sdružení pro republiky Republikánské strany Československa. To zdůvodnění je samozřejmě obsáhlé, ale je to jen důsledek toho, že se jedná o velmi závažnou věc a už několikrát zmiňovaný pan Lubomír Votava v této době je ve vazbě, ač podle zákona k tomu nejsou žádné jiné důvody než zastrašování opozice. Jak již bylo připomenuto výše, zatykač vydal Obvodní soud pro Prahu 1 sice bez dostatečného důvodu, leč ihned po nedostavení se obžalovaného na jednání, na které byl omluven svým právním zástupcem, a to se souhlasem a vědomím soudce. Ovšem několik měsíců se nic nedělo. Zatykač existoval. V našem právním řádě, kde jeden zákon často koriguje s jiným a kde naopak rozpory často vedou k tomu, že celá ustanovení zákonů nejsou dodržována, neboť by nešla kontrolovat, je jedna zvláštnost, která se dotýká sice okrajové, leč pro náš případ dosti podstatné okolnosti. Podle platné právní úpravy je nutné, aby každý občan byl někde trvale hlášen k pobytu. Jsou sice dnes výjimky, kdy stále větší počet obyvatel nemá kde být trvale hlášen, neboť z nějakého důvodu možnost nejen být hlášen, ale skutečně bydlit prostě ztratili, ale tímto jevem se zde zabývat nebudeme. Podle převládající a víceméně platné právní úpravy osoba, která je trvale hlášena k pobytu na nějakém místě, zde nemusí skutečně bydlit a žít, prostě bydlí a žije jinde, a proto se často uvádí místo trvalého pobytu a místo skutečného pobytu. Dokonce jde o tak častý jev, že například finanční úřady při všech daňových přiznáních chtějí uvést vždy trvalé bydliště, pobyt a místo k doručení pošty. Tento požadavek je zakotven v předtištěných formulářích k daňovému přiznání.

Z toho jasně vyplývá, že praxe je taková, že příliš často se prostě nekryje pobyt s hlášeným místem. Nikomu to v zásadě nevadí a nikdo tento jev ani nekritizuje ani se nesnaží zjednat nápravu, neboť by to znamenalo změnu zákona a zároveň by to znamenalo neobyčejně složitou formu úřední agendy.

Za této situace stačí, aby občan oznámil na příslušném úřadě, kam má pošta docházet, kde se skutečně zdržuje a vše je v pořádku. To je přirozeně i případ pana Lubomíra Votavy, který má v jednom městě trvale hlášený pobyt a v jiném bydlí. Toto bydliště bylo včas a řádně nahlášeno na Obvodním soudu a pro jistotu právní zástupce navrhl, jak bylo uvedeno výše, soudu, aby poštu zasílal na adresu právního zástupce k doručování. Soud však tento návrh neakceptoval a držel se formální stránky věci, že kdo je kde hlášen, tam se také musí trvale zdržovat a tam také musí být kdykoliv k zastižení. To vedlo přirozeně k problému s doručováním obsílek a následně s tím, že Policie v místě trvalého hlášení pobytu nemohla obžalovaného dle požadavku soudu nalézt. Za této situace pak bylo vyhlášeno celostátní pátrání, které však je průběžně vyhlašováno na stovky a stovky osob, které například pouze změní své působiště, aniž by se chtěly vědomě vyhýbat trestnímu stíhání.

Až do pondělí 20. ledna letošního roku se nepodnikly ve věci stíhání a zadržení údajně celostátně hledaného Lubomíra Votavy žádná opatření. Pan Votava chodil pravidelně do Parlamentu, kde nebyl pouze v prostorách klubu, ale i v jiných místech, podle pracovních úkolů, které vykonával. Každý den jej viděli novináři, televizní reportéři atd., nikdo tím nebyl překvapen, dokonce ani pobouřen. Jenže se přiblížil den, kdy do Prahy měl přijet německý kancléř, jehož úkolem bylo podepsat spolu s předsedou vlády České republiky tzv. Česko-německou deklaraci.

V Čechách bylo tradicí, že při příjezdu významných zahraničních hostů, kteří velmi často nebyli obyvatelstvem nijak vítáni, se prováděla vždy mimořádná opaření policejního charakteru. To bylo známo především při příjezdech nejvyšších představitelů bývalého Sovětského vedení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní a pánové, pane poslanče, opět se omlouvám s krátkou vsuvkou, protože se zřejmě nedozvíme od pana poslance Sládka, jak dlouho hodlá v odůvodnění svého procedurálního návrhu pokračovat, chci Vám všem říci, že jsem byl požádán předsedy několika poslaneckých klubů, aby po skončení řeči pana poslance Sládka byla 15minutová přestávka, takže chci jen říci, že této žádosti samozřejmě vyhovím.

Poslanec Miroslav Sládek: Vše? Někdy se tato opatření dělala i v souvislosti s příjezdem nejvyšších představitelů západních států, neboť zde hrozilo nebezpečí, že by se mohli setkat s představiteli opozice. Ovšem podpis deklarace byla událost mimořádného významu, která přesahovala zcela běžný a rutinní způsob návštěv hlav a předsedů vlád států, kterých si nikdo nevšímal. Je všeobecně známo, že tato deklarace je velmi kontroverzní smlouvou, která byla vypracována v mimořádné tajnosti a za mimořádného zájmu především těch obyvatel, kteří zažili na vlastní kůži druhou světovou válku s německou okupací. Je všeobecně známo, že deklarace mění výsledky druhé světové války a že z vítěze dělá poraženého a z poraženého vítěze. To nutně vede k nejistotě vládních míst a k nutnosti vyvolávat ohromnou propagandistickou clonu, která má zastřít (mpř. Kasal: Klid, prosím.) pravý význam tohoto dokumentu. A do této napjaté atmosféry se rozšířila zpráva - poslanec neoslovuje jiného poslance přímo, ale prostřednictvím předsedajícího schůze.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Jak mám rozumět této Vaší replice, pane kolego?

Poslanec Miroslav Sládek: Tady mě obtěžoval jeden poslanec za vládní koalici.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, možná Vás obtěžoval, já totiž jako předsedající schůze v tuto chvíli nemám jednoduchou úlohu. V tom se mnou jistě budete souhlasit. Ale já se musím držet § 59, odst. 4. Zdá se mi, že nehovoříte k projednávané věci, a proto Vás volám k pořádku.

Poslanec Miroslav Sládek: Zdůvodňuji návrh, ke kterému se ...

Místopředseda PSP Jan Kasal: Mně se zdá, že čtete jakýsi elaborát, a to není zdůvodnění, které by směřovalo. Takže berte to jako první vyzvání k tomu, abyste hovořil k věci.

Poslanec Miroslav Sládek: A do této napjaté atmosféry se rozšířila zpráva, že Sdružení pro republiku Republikánská strana Československa uspořádá demonstraci, která má ukázat pravý význam deklarace a celému světu dokázat, že v zemi je ohromné množství obyvatel, kteří jsou deklarací pobouřeni, ohromeni, zaskočeni a roztrpčeni. To vedlo k přijetí mimořádných opatření. V rámci těchto opatření, která se soustředila do prostor Kampy, kde k podpisu mělo dojít, bylo nařízeno zvýšit pozornost a kontrolu i v Parlamentu České republiky a v jeho okolí. A tak když večer přijel pan Lubomír Votava do Parlamentu ohromená policejní stráž ihned podala informaci na nejvyšší místa. Tam byl přijat plán odvést pozornost od chystané demonstrace provedením opatření za účelem zadržení pana Votavy. Pod záminkou hlídání obžalovaného v Klubu poslanců Republikánské strany byly postaveny hlídky před vchod do klubu, tedy hned za dveřmi a dále na všech chodbách, u schodů a před budovou Parlamentu. Při sečtení počtu policistů, kteří takto vstoupili do budovy Parlamentu České republiky a kteří jej obklíčili bylo zřejmé, že stačilo aby moc výkonná během několika vteřin ovládla a případně rozehnala moc zákonodárnou, která jí má být svoji podstatou nadřízena. Takové křiklavé příklady z dějin jsou velmi známé. Podobně postupoval Karel I. v Anglii, Ludvík XVI. ve Franci! v předvečer rozpuštění Parlamentu a následných revolucí a naposledy takto postupoval Boris Jelcin, velký oblíbenec tzv. západních demokratů před rozstřílením a zničením Parlamentu v Moskvě, takže vůbec nešlo o hledaného pana Lubomíra Votavu, ale o ukázku síly všem zákonodárcům, především pak zástupcům Sdružení pro republiku Republikánské strany Československa před podpisem deklarace. Přibližně ve 14.00 hodin odpoledne 21. ledna 1997 v době, kdy se začali shromažďovat demonstranti na Kampě a kdy odešla většina poslanců republikánské strany na demonstraci, vnikla větší skupina policistů, jak v uniformách tak i bez uniforem do předsálí, které je zcela otevřené, před klub strany.

Několik pracovníků klubu a dva poslanci, kteří si sice všimli tohoto soustředění, ale netušili přesně důvod, klidně pracovalo na svých úkolech. Náhle asi ve 14.10 došlo k vniknutí do klubu. Je nutné upozornit, že většina, ne-li všechny dveře do jednotlivých kanceláří parlamentu mají kliky, ale místo zámků jsou opatřeny mechanismy, které otevírají dveře vsunutím magnetické karty, která je však chráněna utajením před veřejností a nezvanými návštěvníky. Takže útočníci měli tyto .....

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, omlouvám se, ale uplynulo pět minut od chvíle, kdy jsem Vás upozornil na existenci § 59 odst. 4. Takže Vás opět volám k nápravě, volám Vás k tomu, abyste přednesl návrh na usnesení, odůvodnil ho a nečetl tady věci, které s tím absolutně nesouvisejí. Myslím, že o usnesení můžeme rozhodnout hlasováním docela jednoduše, berte to jako druhé varování.

Poslanec Miroslav Sládek: Za prvé, první varování bylo údajně proto, že se uchyluji od tématu, ačkoli mi předsedající schůze nesdělil, od jakého tématu bych se měl odchýlit, a za další, druhé upozornění je už k tomu, abych předložil řekněme procedurální návrh. Nemohu být vyzýván, kdy ho mám předložit, jestli ve 14.41 nebo ve 14.50 nebo v 15.10.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, já apeluji na to, co jsme od vás slyšeli na politickém grémiu a byl bych rád, abyste aspoň v této chvíli respektoval to, na čem jsme se tam dohodli.

Poslanec Miroslav Sládek: Já jsem jasně řekl na politickém grémiu a žádám ty, kteří tam byli přítomni, aby mi dosvědčili, že jsem řekl, že to zdůvodnění bude obsáhlé. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ale v souladu s jednacím řádem, tedy k věci. Myslím, že až poslanci rozhodnou o zařazení, nebo nezařazení tohoto bodu, že budete mít dost příležitosti vystoupit.

Poslanec Miroslav Sládek: ...Jak v uniformách tak i bez uniforem do předsálí, takže útočníci měli tyto magnetické karty a těmi bez jakékoli výzvy, bez upozornění si otevřeli vchodové dveře do klubu, ihned se vhrnuli dál a na překvapené pracovníky klubu hrubým způsobem křičeli, že jdou prohledat prostory, ať jim nikdo neklade odpor. Na dotaz o povolení k prohlídce, k důvodu vniknutí do prostor klubu atd. nijak nereagovali. Celkem se jednalo asi o 15 osob, z nichž asi polovina byla v civilu, přitom tito návštěvníci šli vpředu. Jeden z vetřelců měl v ruce videokameru, kterou se snažil natáčet vše, co v klubu bylo k vidění.

Je nutné podotknout, že v místnostech byly na stolech volně položené materiály jednotlivých poslanců zahrnující došlou poštu, tisk, ale také důvěrné materiály stranického charakteru včetně interpelací atd. Vedle toho zde byly aktovky, přenosné počítače, diskety apod. Všechny materiály byly natáčeny na videokameru. Přes opakované výzvy k opuštění místnosti prohlídka pokračovala. Protože v předních místnostech se nesvítilo a nebyl zde nikdo, rozhodla se skupina civilistů i policistů, že vstoupí do kanceláře tajemníka klubu, kde bylo rozsvíceno a kde bylo materiálů nejvíce.

Protože všechna upozornění a námitky, které byly velmi slušně leč razantně předkládány postupující skupině vetřelců, nebyly respektovány, nezbylo než aby přítomný poslanec ing. Zajíc po vykázání se poslaneckým průkazem zabránil vstupu do této místnosti. Aby nebylo možné v případě dalšího předpokládaného vyšetřování celého případu poukazovat na údajné fyzické bránění nebo dokonce napadení uniformovaných policistů, volil cestu pouhého zabránění vstupu tím, že si do otevřených dveří stoupl a zde čekal. Ovšem skupina útočníků, kteří byli v civilu asi v počtu 5, se natlačila násilím na něj a tlačili tak dlouho až neudržel vstup a ustoupil. Tam jej jeden policista uchopil, několikrát jím mrštil o zeď tak, že se pan poslanec udeřil zády a hlavou o stěnu. Další útočníci, kteří se hrnuli do místnosti byli tímto násilnickým způsobem přece jen překvapeni, neboť dobře věděli, že se jedná o poslance Parlamentu ČR a jeho napadení není forma běžného napadení civilisty na ulici. Protože ani v této místnosti nikoho nenašli, začali postupně ustupovat do přední místnosti a nakonec do předsálí, které již není součástí klubu poslanců SPR-RSČ. Zde konečně bylo zjištěno, že jeden z uniformovaných policistů vede skupinu jako její velitel a na něj se rázně obrátil pan poslanec, který sice utrpěl zranění, ale doslova řekl "žádám o zatčení tohoto útočníka, kterým jsem byl napaden". Velitel zásahu váhal, co má dělat, protože všichni přítomní útok viděli a byli jím značně překvapeni a dokonce i někteří útočníci z řad uniformovaných policistů byli tím značně znechuceni.

Civilista, který útok provedl, se bránil tím, že tvrdil, že neviděl poslanecký průkaz a že neměl ponětí o tom, že se jedná o poslance, ač to pan poslanec ing. Zajíc několikrát hlasitě opakoval. Když jej nyní pan poslanec požádal o číslo průkazu, protože stále nebylo jasné, zdali jde o policistu v civilu, nebo o zcela cizí osobu, začal žádat útočník o předložení poslaneckého průkazu. Když mu jej pan poslanec ukázal a rovněž jej ukázal i veliteli zásahu, nastala chvíle nejasností. Muž v civilu stále nebyl průkaz ochoten ukázat se zdůvodněním, že on koná svoji povinnost a nikdo jej nemá právo kontrolovat. Teprve na zcela neformální výzvu velitele zásahu, který byt mezi policisty označován jako pan Kříž jej neochotně vydal a uvedl své osobní číslo, které zde již zaznělo 0635.

Mezi tím, kdy došlo k diskusi o předložení čísla policisty v civilu, který napadl poslance ing. Petra Zajíce, se pokusilo několik přítomných policistů otevřít magnetickou kartou dveře u místnosti předsedy klubu republikánské strany. Tato karta jim nefungovala, proto se rozhodli, že si dojdou pro jinou. Protože další přítomné osoby v klubu telefonovaly na číslo 158, kde však po dobu asi 10 minut nikdo telefon nezvedl, tak i na mobilní telefony, počínali se někteří poslanci, kteří byli přítomni na demonstraci urychlené vracet. Jakmile přijel výtahem do předsálí klubu poslanec Jan Vik, ihned se celá skupina policistů dala na ústup po schodech do nižších pater, aniž by reagovali na výzvy poslance, aby urychleně podali vysvětlení vpádu do klubu, a aby se prokázali nějakým povolením, či pověřením k prohlídce místnosti poslaneckého klubu. Po odchodu policistů ze třetího patra této části Parlamentu České republiky bylo nutné nejprve telefonicky zavolat lékaře k vyšetření poslance ing. Zajíce, který byl zraněn a trpěl závratěmi. Protože nebyl schopen jít sám, byl doveden na první ošetření panem poslancem ...

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, nemůžete mě určitě podezřívat z toho, že bych měl malou trpělivost. Napomenul jsem Vás poprvé před 12 minutami, podruhé před 6 minutami. Nyní jednací řád mi umožňuje, abych Vám slovo odebral. Já, ač nerad, tak činím.

Poslanec Miroslav Sládek: Samozřejmě, v tom nemohu předsedajícímu schůze bránit, takže proti tomuto rozhodnutí předsedajícího schůze se odvolávám ke sněmovně.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, to je Vaše plné právo. Hlásí se paní poslankyně Rujbrová. O návrhu se hlasuje bez rozpravy.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Chtěla jsem vystoupit v zastoupení předsedy poslaneckého klubu KSČM jako první místopředsedkyně tohoto klubu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Buďte tak laskavá, až po skončení hlasování.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Chtěla jsem upozornit, že budeme hlasovat o něčem, o čem bychom hlasovat neměli. Dávám to ke zvážení, pane předsedající.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Každý poslanec se může odvolat proti rozhodnutí předsedajícího. V tom je demokratické právo každého poslance. Já si nemyslím, že by § 59, odst.4 hovořil ve své poslední větě jinak. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne sněmovna bez rozpravy. Myslím, že tato věta hovoří naprosto jednoznačně.

Paní a pánové, byl jsem vyzván, abych vás odhlásil. Poprosím o novou prezentaci.

Paní a pánové, v hlasování pořadové číslo 59 rozhodneme o námitce poslance Miroslava Sládka proti rozhodnutí o odnětí jeho slova.

V hlasování, které jsem právě zahájil, se ptám, kdo podporuje námitku pana poslance Sládka. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování pořadové číslo 59 skončilo. Výsledek - pro 34, proti 73. Námitka pana poslance Sládka nebyla přijata.

Budeme projednávat

5.

Vládní návrh zákona o opatřeních ve vztahu

k Libyi - sněmovní tisk 37

Je to druhé čtení. Úvodní slovo přednese pověřený člen vlády, její místopředseda a ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec. Pane místopředsedo, prosím, ujměte se slova.

Zahájil jsem další bod. V průběhu bodu máte samozřejmě možnost se přihlásit, pane předsedo.

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, to přece není možné. Kdykoli předseda poslaneckého klubu, zcela jednoznačně. Já jsem se hlásil před tím, než předsedající začal vůbec o tom bodu hovořit. Byl zde spáchán tragický precedens, kdy bylo odňato slovo předsedovi poslaneckého klubu, a sněmovna to vzápětí posvětila. Stalo se to poprvé za celou dobu existence Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Upozorňuji na to, že příště stejným způsobem může postupovat jakákoliv vítězná strana. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Takže nyní budeme pokračovat v bodu, který už jsem uvedl a zahájil. Prosím, aby místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec přednesl odůvodnění. Prosím.

Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Pane předsedající, dámy a pánové, přijetím rezoluce číslo 748 dne 31. března 1992 Rada bezpečnosti OSN uvalila omezené obchodní, dopravní a diplomatické sankce proti Libyi. Sankce Rady bezpečnosti OSN proti Libyi představují kolektivní donucovací opatření mezinárodního společenství podle kapitoly 7 Charty OSN a jsou součástí boje proti mezinárodnímu terorismu.

Rada bezpečnosti uvalila sankce proti Libyi poté, co tato země nesplnila její požadavky na vydání osob podezřelých z pumových atentátů proti letadlům jednak americké společnosti PAN AMERICAN a francouzské společnosti UTA. Vyšetřování obou katastrof přineslo vážné podezření o účasti libyjských státních zaměstnanců na těchto teroristických aktech.

Sankce zahrnují zbrojní embargo včetně dodávek zařízení na výrobu zbraní a příbuzného materiálu, zákaz vojenské a technické pomoci, zákaz dodávek leteckých náhradních dílů a údržby a přerušení leteckého spojení. Současně by státy měly omezit svá diplomatická zastoupení a vyhostit nebo zabránit vstupu libyjským občanům, pokud byli zapojeni do teroristické činnosti.

Vzhledem k tomu, že Libye nevyhověla výše zmíněným požadavkům, zpřísnila Rada bezpečnosti již zavedené sankce přijetím rezoluce číslo 883. Toto zpřísnění sankcí zahrnuje zmrazení jakýchkoliv finančních operací přímo či nepřímo souvisejících s libyjským kapitálem, s výjimkou operací souvisejících s prodejem ropy, ropných produktů a zemědělských produktů pocházejících z Libye. Dále zákaz vývozu komodit pro ropný průmysl specifikovaný v příloze vládního návrhu zákona a zákaz jakýchkoli operací s letenkami a dalšími doklady vydanými libyjskými arabskými aeroliniemi.

Rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN jsou závazná pro všechny členské státy OSN, neboť se v Chartě OSN zavázaly k tomu, že přijmou a provedou rozhodnutí Rady bezpečnosti. Je to článek č. 25 Charty OSN. Současně se zavázaly poskytnout OSN veškerou pomoc při každé akci, kterou organizace podnikne podle Charty. Závazky podle Charty OSN mají navíc přednost před závazky podle jakékoli jiné mezinárodní dohody. Je proto povinností každého státu, aby dostál uvedeným závazkům.

Právní závaznost rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN pro Českou republiku jako členského státu této organizace je tedy zřejmá. V této souvislosti rozhodla vláda České republiky o uplatnění uvedených sankcí proti Libyi svým usnesením č. 683 z prosince 1993. podle kterého všem členům vlády uložila, aby v rámci své působnosti zajistili plnění opatření vyplývajících z rezoluce č. 883. O přijetí tohoto usnesení byl následně informován generální tajemník OSN.

V souladu s vládním usnesením č. 683 byl příslušný návrh zákona předložen vládě České republiky, která ho schválila v březnu 1994. Přestože tento vládní návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky již v květnu 1994, nebyl přijat do konce minulého volebního období. Proto byl návrh předložen znovu Poslanecké sněmovně, která byla nově zvolena v loňských volbách, s tím, že pouze důvodová zpráva byla k němu v některých částech aktualizována. Po projednání byl tento vládní návrh postoupen Poslaneckou sněmovnou do druhého čtení.

Chtěl bych zdůraznit, že přijetí zákona nebude mít žádný přímý dopad na státní rozpočet. Je plně v souladu s našimi zahraničně politickými zájmy a jeho přijetí je mezinárodně právní a politickou nutností vyplývající z našich mezinárodních závazků. Nedostatečné respektování tohoto závazku může nejen ohrozit důvěryhodnost České republiky, ale může mít i další politické dopady v době, kdy je boj proti mezinárodnímu terorismu považován za jeden z klíčových úkolů mezinárodního společenství. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru zahraničí Josefu Zieleniecovi a konstatuji, že jsme tento návrh v prvém čtení přikázali k projednání zahraničnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 37/1. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru poslanec Jiří Payne.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, v této sněmovně včera a dnes zaznělo mnoho slov, proto budu stručný.

Zahraniční výbor ve svém usnesení doporučuje sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem o opatřeních ve vztahu k Libyi. Vzhledem k tomu, že usnesení máte před sebou, myslím, že není třeba nic dodávat. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paynovi. K předloženému návrhu zákona otevírám rozpravu. Nejdříve její obecnou část. O slovo se prozatím přihlásil jediný z poslanců - pan poslanec Loukota, takže mu dávám slovo.

Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, máme nyní ve druhém čtení projednat vládní návrh zákona o opatřeních ve vztahu k Libyi. Chci se v rámci obecné rozpravy k této problematice trochu obšírněji vyjádřit.

Není žádným tajemstvím, že jsem se předevčírem po týdenním pobytu s kolegou Krejsou z této severoafrické země vrátil. V úvodu své řeči chci a musím podotknout, že účelem této cesty nebylo uzavření jakéhosi politického kamaráčoftu naší strany s Muhamadem Kaddáfím, jak to bude stejně asi komentováno, ale jen a pouze monitorování situace v Libyjské džamahírji s ohledem na možnost navázání případné spolupráce v oblastech obchodu, školství, zdravotnictví, sportu, turistiky atd. S Kaddáfím jsme se nesetkali.

V rámci projednávaného návrhu tohoto zákona musím dále prohlásit, že se mi tento zákon jeví jednak jako nesystémový v případě našich vztahů vůči Libyi a jednak jako silně diskriminující vůči této arabské zemi.

Je nám předkládán návrh zákona, který nám ve své důvodové zprávě líčí tento stát málem jako baštu světového terorismu. Obecně se u nás tvrdí, že Libye je policejním státem v područí diktátora Kaddáfího. Musím poznamenat, že mé zkušenosti jsou právě opačné. Za svůj týdenní pobyt jsem policisty viděl pouze na křižovatkách, kde řídili dopravu, a o teroristech nám bylo umožněno udělat si také svůj obrázek, avšak zcela opačný než by se očekávalo. Navštívili jsme totiž obytný dům, který se stal terčem útoku amerického bombardéru, kdy se obětí tohoto aktu zvůle a nebojím se použít výraz státního terorismu USA stala adoptivní dcera Kaddáfího Hannah.

Mám-li srovnat situaci Libye se sousedním Tunisem, který je všeobecně košer, musím se jednoznačně vyslovit ve prospěch Libye. Jak jsem již řekl, v celé Libyi jsem viděl policajta jen řídit dopravu. Od libyjsko-tuniských hranic po příjezd na letišti v Džerbě jsme naopak museli projet sedmkrát kordonem po zuby ozbrojených policistů včetně kulometných hnízd plných pohotovosti. Srovnání s naší zemí po nedávné policejní razii v prostorách našeho klubu je rovněž v tomto případě jednoznačné.

Tím jsem ale trochu odbočil od projednávání vládního návrhu zákona. Chtěl jsem však jen dokreslit vnitřní situaci tohoto arabského státu, viděnou mýma očima.

Jak jsem již předznamenal, v Libyi jsem se nesetkal ani s náznakem terorismu z libyjské strany. Naopak jsem zde hovořil s mnoha obchodníky například z USA, Velké Británie, Francie, Itálie i z jiných států světa, čímž chci říci, že mám oprávněnou obavu z toho, že pokud vládní návrh zákona přijmeme, poškodíme tím nanejvýše české zájmy v této zemi. Libye totiž stejně embargo neembargo, sankce nesankce, čile obchoduje s celým světem.

Přímo na setkáních na nejrůznějších úrovních jsme byli znovu a znovu ujišťováni o tom, že Česká republika a české firmy mají v Libyi dobré jméno díky předchozí spolupráci. Já se domnívám, že by bylo velice lehkomyslné o toto jméno přijít díky podpoře rezoluce Rady bezpečnosti OSN, navíc již čtyři roky staré a v praxi stejně nic neřešící, snad s výjimkou letecké dopravy.

Pravděpodobně v tento okamžik narazím na oprávněnou námitku ohledně pohledávek české strany v Libyi ve výši zhruba 270 miliónů US dolarů. V této souvislosti mohu prohlásit, že jsem zplnomocněn libyjskou stranou, konkrétně předsedou Úřadu Lidového kongresu Libyjské džamahírije, tedy předsedou nejvyššího orgánu země, že libyjská strana tuto pohledávku v plné výši uznává a pokud česká strana upraví svůj politický vztah k Libyi, který tato země chápe v dnešní situaci jako nepříliš přátelský, pakliže v této sněmovně nezíská podporu vládní návrh zákona o opatřeních ve vztahu k Libyi (sněmovní tisk č. 37), prohlašuje libyjská strana, že tyto pohledávky budou v plné míře a v dohledné době uhrazeny.

Z toho důvodu podávám návrh, aby sněmovna svým hlasováním rozhodla tak, že tento vládní návrh zákona zamítá. Pane předsedo, chci vás požádat, abyste o tomto mém návrhu nechal hlasovat po uzavření obecné rozpravy.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče. Váš návrh mám poznamenaný. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Krejsa. Doufám, že skutečnost, že napsal, že je to k šestému bodu, nic nemění na tom, že chce vystoupit k tomuto bodu.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP