3. den schůze (6. února 1997)
Přítomni:
Předseda PSP M. Zeman, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP J. Honajzer, místopředsedkyně PSP P. Buzková, místopředseda PSP K. Ledvinka a 191 poslanců.
Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místo" předseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, místopředseda vlády a ministr zahraničí J. Zieleniec, ministr P. Bratinka, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministryně spravedlnosti V. Parkanová, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr vnitra J. Ruml, ministr dopravy a spojů M. Říman, ministr pro místní rozvoj J. Schneider, ministr životního prostředí J. Skalický, ministr zdravotnictví J. Stráský, ministr kultury J. Talíř, ministr sociálních věcí J. Vodička, ministr obrany M. Výborný.
(Schůze zahájena v 9.01 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zahajuji třetí den jednání Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám.
Prosím, abyste se přihlásili hlasovacími kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní hlasovací karty.
Dovolte mi dále, abych vás seznámil s omluvami 8. schůze Poslanecké sněmovny, a to od pana poslance Dušana Kulky, který je nemocen, od pana kolegy Petra Plevy, který je nemocen a od pana kolegy Pavla Dostála, který je také nemocen.
Na dopolední jednání se omlouvá pan kolega Jindřich Vodička, a to vzhledem k přijetí komisaře Evropské komise pro záležitosti zaměstnanosti, sociálních věcí a pracovních vztahů Flynna.
Dosud jsme projednali 1. až 6. a 8. až 10. bod schváleného pořadu. Podle schváleného pořadu budeme projednávat bod 86. Bodem 86 jsou
10.
Odpovědi na písemné interpelace
Dámy a pánové, prosím o klid.
Dovolte, abych oznámil, že pan kolega Zvěřina má náhradní kartu č. 8.
Na pořad jednání 8. schůze Poslanecké sněmovny je předloženo 5 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nejsou spokojeni a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Nyní přistoupíme k projednávání těchto odpovědí.
Pro stenozáznam opravuji, že pan kolega Zvěřina má náhradní kartu č. 15.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Františka Chobota ve věci odštěpného závodu Důl Paskov, OKD, a. s. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 119. Otevírám rozpravu. Jako první se hlásí pan kolega Chobot, kterému uděluji slovo.
Poslanec František Chobot: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, dostal jsem odpověď na interpelaci ve věci útlumu těžby uhlí na Dole Paskov a postavení našeho uhelného průmyslu v rámci Evropské unie a dokončení transformace průmyslu na severní Moravě, kterou jsem podal 29.11.1996.
Pokud jde o otázku č. 1 a 4 k záměru utlumit celý Paskov, považuji odpověď zatím za dostačující s tím, že se k problematice vrátím po předložení materiálu z OKD, a. s., k tomuto záměru.
Odpověď na otázku 5 rovněž považuji za dostatečnou.
Ovšem na otázky 2 a 3, které se týkaly postavení našeho uhelného průmyslu v rámci Evropské unie a aplikace principu státní podpory uhelnému průmyslu v zemích Evropského společenství a na podmínky České republiky nepokládám za dostatečně konkrétně zodpovězené. Znovu zopakuji otázky v interpelaci.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, dámy a pánové buďte tak laskaví, žádám vás o trochu klidu, abyste umožnili panu kolegovi promluvit.
Poslanec František Chobot: Otázka č. 2: jak bude vláda ve svých dokumentech deklarovat názor, že uhlí je strategická surovina. Budou v souladu s touto proklamací aplikovány principy státní podpory uhelnému průmyslu platné v Evropské unii, zejména podpora na krytí nákladů spojených se zachováním přístupu k uhelným rezervám po ukončení dolování?
Otázka č. 3: jaký je názor vlády na budoucí postavení našeho uhelného průmyslu v rámci Evropské unie? Hodlá vláda ve svých dokumentech k uhelnému hornictví uzákonit modernizaci a zajištění jeho konkurenceschopnosti? Uvědomuje si Česká vláda, že existence českého uhelného průmyslu je bez přechodné pomoci státu ve smyslu pravidel Evropského společenství ohrožena?
Porovnáním závěrů vyplývajících z rozhodnutí komise č. 3632 z roku 1993 Evropského společenství pro uhlí a ocel z 28. prosince 1993, kterým se stanovují pravidla společenství pro státní podporu v uhelném průmyslu se závěry usnesení vlády č. 691 z roku 1992 a 558 z roku 1995 stanovující státní podporu černouhelnému hornictví v České republice vyplývá: v podmínkách České republiky není řešena podpora modernizace a racionalizace u skupiny dolů, které nebudou likvidovány nebo budou likvidovány později, a dále není v podmínkách České republiky zatím vůbec řešena podpora na krytí nákladů spojených se zachováním přístupu k uhelným rezervám po ukončení dolování.
Z vašich odpovědí, pane premiére, není zřejmé, jak bude vláda v těchto otázkách postupovat. Na otázku k podpoře na krytí nákladů spojených se zachováním přístupu k uhelným rezervám po ukončení dolování nereagujete ve vaší odpovědi vůbec a na dotaz k modernizaci a racionalizaci u skupiny dolů, které nebudou likvidovány nebo budou likvidovány později se vaše odpověď omezila jen na konstatování, že vláda k tomu bude vytvářet podmínky. Tato odpověď se mi zdá málo konkrétní.
Pro úplnost doplňuji výše nezodpovězené otázky takto.
K otázce č. 2: jakými systémovými opatřeními a v jakém časovém horizontu bude zabezpečena podpora na krytí nákladů spojených k zachování přístupu k uhelným rezervám po ukončení dolování a jakými opatřeními se bude na tomto řešení spolupodílet vláda.
K otázce č. 3: jaká systémová řešení a v jakém časovém horizontu budou přijata k podpoře modernizace a racionalizace dolů, které nebudou likvidovány nebo budou likvidovány později, jaké konkrétní podmínky bude k tomu vláda spoluvytvářet. Smyslem této mé interpelace je pomoc při řešení současného stavu v hornictví, aby se předešlo situacím, které jsou již nyní např. v dopravě nebo ve zdravotnictví.
Navrhuji proto Poslanecké sněmovně k přijetí toto usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR nepřijímá odpověď předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Františka Chobota ve věci útlumu těžby na dole Paskov a v OKD a žádá o konkrétní odpovědi a doplnění otázek č. 2 a 3 zmíněné interpelace.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy je dále přihlášen pan kolega Gongol. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, pokládejte, prosím, mé vystoupení ne jako touhu se zde veřejně prezentovat, ale jako určitou stavovskou povinnost zejména proto, že s podobnou otázkou jsem se přihlásil v interpelaci na prosincovém zasedání Sněmovny na ministra Dlouhého. Chtěl jsem jít tzv. služebním postupem, ale, bohužel, štěstí v parlamentním Bingu jsem neměl.
Řešil jsem to na poslední chvíli při schvalování rozpočtu alespoň návrhem na vyčlenění 1 mld. Kč (místopředseda Ledvinka:
Dámy a pánové, prosím o klid.) na tvorbu nových pracovních příležitostí v Ostravském regionu. Děkuji všem 76 poslancům, kteří tento návrh podpořili, tím 77 jsem byl samozřejmě já. Mrzí mě však, že tento dík nemohu vyslovit i vám, pane premiére, přesto, že jste za tento region kandidoval a jistě víte ze svých návštěv na Ostravsku, jak svízelná situace tam je. Okres Karviná má přes 7% nezaměstnaných a další útlumy budou pokračovat, i když vy jste ve své odpovědi tuto skutečnost nepřiznal.
Ujišťuji vás, že z celé záležitosti nechci dělat politiku, ani mediálně těžit. Konečně média mají na to své pokyny.
Mé připomínky k vaší odpovědi na moji interpelaci budou ryze profesní.
K otázce č. 1:
Vy hovoříte o útlumu neekonomických částí dobývacího prostoru a to Staříč 1, Staříč 3 a Řepiště, ale otázka se týkala útlumu celého závodu Paskov, kterého je součástí o.z. Staříč. To je o něčem jiném.
Dále není pravdou vaše tvrzení, které zní: Nejméně do 31. 12. 1997 se těžba nesníží, protože již dnes se omezuje příprava zásob a kdo zná technologický postup při dobývání, ten musí potvrdit nesmyslnost tohoto tvrzení.
K otázce č. 2:
Řekl bych, že se jedná o obrovské nedorozumění, podle vašeho názoru. Není pravdou to, co tvrdíte, že rozpočet plně kryje náklady na útlum i aktuální zdravotní dávky. Tak např. rozpočet na rok 1997 nedosahuje výše roku 1996, i když roste inflace a valorizují se zdravotní dávky. Otázka se ale týkala úplně něčeho jiného, to jest přístupnosti zásob po ukončení dolování, ale to je zase o něčem jiném. Tím nechci říci, že já osobně to považuji ve všech případech za účelné, ale to je na širší diskusi.
K otázce č. 3:
Otázka se týká toho, zda si vláda uvědomuje nutnost zajištění modernizace a konkurenceschopnosti. Opět se zabýváte poskytovanou pomocí na útlum a dále pak vydáním antidampingového zákona. To je také, bohužel, o něčem jiném. Oni vám, pane premiére, zapomněli říci, že např. Německo dotuje 1 vytěženou tunu okolo 160 DM a přitom od nás si ji mohou koupit za 90 DM. Podobně to řeší ve Francii, kdy dávají dotaci přes 200 franků na tunu, ale další částku asi 7 mld franků dávají ročně na tvorbu nových pracovních příležitostí v regionech s útlumem těžby.
Pane premiére, já jsem se zřejmě mýlil, že vám to zapomněti říci. Ne, oni pravděpodobně nezapomněli, oni mají pouze lidský strach to říci. Raději už ani neříkám, jak to řeší Poláci, protože tam je tzv. levicová vláda a to není vaše "krevní skupina". Antidampingový zákon může pomoci vyřešit pouze odbyt v tuzemsku a nikoliv regulovanou cenu.
K otázce č. 4:
Souhlasím s tím, že nebude problém - říkám zatím - zaměstnat důlní pracovníky. Ale co těch 628 povrchových dělníků, z nichž je značná část vyřazených horníků, kteří byli přeřazeni z důvodů naplnění tzv. prašné expozice. Přímo cynicky zní tvrzení, že Ministerstvo práce a sociálních věcí má dostatečnou výši finančních prostředků na podpory v nezaměstnanosti, vč. 600 mil. Kč na tvorbu nových pracovních příležitostí pro celou republiku. Spočítejte si, kolik těchto pracovních příležitostí může vzniknout z této částky v jednom okrese.
K otázce č. 5:
Ta totiž úzce souvisí s otázkou č. 4. V regionu nebudou snižovat stavy jen doly, ale i hutě, Vítkovice, Nová huť, Třinec apod.. Vy se ale v odpovědi zabýváte tím, že tyto podniky budou privatizovány v tomto roce a FNM bude prodávat akcie. Řekněte sám, jako pragmatický člověk, vy byste takovou odpověď přijal? Těch 13 mld. Kč na záchranu krachujících bank jste byl schopen obhájit, ale 1 mld. Kč na tvorbu pracovních příležitostí pro lidi ne. A přitom jde o lidi, kteří nechtějí čekat na potupnou almužnu ze sociální sítě a chtějí se dále živit poctivou prací, i když mají určitá zdravotní omezení pro práci v dolech. Ale na to se nedostává peněz. Vždyť tyto peníze se státní pokladně vrátí zvýšenou výrobou a odvodem daní, zatímco u bank si nejsem tak jistý, že nepřijde akce "tunelování č. 2".
Já vím, že o tom všem nemůžete být dokonale informován a že těch, co chtějí, je mnoho. Ale když se chce, tak se společně vždy najde rozumná cesta. A věřte, že toto mé vystoupení nebylo motivováno ničím jiným, než upřímnou snahou přispět k řešení. A právě proto s odpovědí zásadně souhlasit nemohu a připojuji se ke stanovisku, které zde předložil pan Chobot.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále se do rozpravy hlásí pan kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi jen několik poznámek. Velmi pečlivě jsem zde poslouchal projev, který v podstatě naznačoval věci, které se mi zdají, že nejsou zcela namístě. Jsem Ostravák, jednám občas také s Ostravsko-Karvinskými doly a chtěl bych vás ujistit, že generálním ředitelem je pan Zida a nikoliv pan Klaus. To v prvé řadě. Jestliže se rozhodovalo o tom, zda ta či ona šachta bude dál těžit nebo nebude, nerozhodoval o tom, samozřejmě, ani pan Zida sám, ale bylo to předmětem poměrně rozsáhlého šetření, bylo to předmětem určité strategie podniku a mne trochu udivuje, že bychom my tady měli hrát roli jakési správní rady Ostravsko-Karvinských dolů.
To v prvé řadě. Pokud jste vzpomínal, jak se dotuje uhlí v Německu, co s tím dělají Poláci či jiní, ano, je to pravda, ale měl byste jít s tím do Bundestagu, nikoli do Parlamentu České republiky. (Oživení v sále.)
Nakonec bych ještě chtěl říci - pokud by vyvolalo nevoli to, co jsem říkal před chvílí, pokud máte představu takovou, že se takto dotačně budeme chovat, pak bych rád věděl, zda jenom k uhlí nebo ke všemu ostatnímu, a zda tedy přistoupíme na to, co jsme tu měli, že všem firmám nejdříve všechno vezmeme, abychom jim posléze dali podle svého nejlepšího uvážení, aby mohly žít tak, jak my si představujeme, že žít mají. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážený předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, jako bývalý horník sice nepamatuji ukládání uhlí do ostravských slojí, ale pomatuji dobu, kdy se v roce 1968 a v dalších letech rušily a uzavíraly doly. Pak to stálo strašné a strašné peníze, než jsme se dostali k obnoveným zásobám, které v těchto dolech byly. Dneska se děje podobná věc. Odepisují se velké uhelné zásoby jenom administrativním škrtem. Tyto zásoby - třeba na dole Paskov - jsou těžitelné. Jsou dokonce i rentabilní a je jenom na tom, abychom do otevření těchto zásob vrazili pár desítek milionů Kč, a máme důl, který bude žít ještě do roku 2005. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Dovolte, abych vám navrhl, abychom hlasovali o usnesení tak, jak jej navrhl pan kolega Chobot. Poprosím ho, aby byl tak laskav a sledoval mě, neboť - jestli jsem dobře rozuměl - navrhl sněmovně, aby nepřijala odpověď s tím, že žádá o novou odpověď především na otázky dvě a tři. Je to tak? (Souhlas.) Děkuji. Slyšeli jste návrh usnesení. Budeme o tomto návrhu hlasovat.
Zahájil jsem hlasování č. 72 a ptám se:
Kdo podporuje návrh pana kolegy Chobota, tak jak byl přednesen? Kdo je proti?
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 78, proti 62 poslanců.
Druhou odpovědí na interpelaci týkající se předsedy vlády Václava Klause je odpověď na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka, ale nemůžeme ji projednávat pro jeho nemoc.
Místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci stavebního spoření. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 108 a já k němu otevírám rozpravu. Jako první se do ní hlásí pan kolega Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik vět, abych zdůvodnil své zamítavé stanovisko k odpovědi na interpelaci o stavebním spoření. Jde mi především o tu část odpovědi pana ministra financí, která na několika místech předpokládá, že na byt, resp. na bydlení spoří celá rodina. To jde v lepším případě, když mají třeba jednoho potomka. Ale u dvou, třech ... (Hluk v sále.) Já vás poprosím, pane předsedající, abyste vytvořil nějakou odpovídající atmosféru.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já jí mohu vytvořit jenom tím, že poprosím, aby ji naši kolegové a kolegyně vytvořili.
Poslanec Jaroslav Štrait: Já jim děkuji. Když ovšem má člověk dva nebo tři potomky, tak shromáždit milionové částky je přes stavební spoření vyloučené. Vím, že podobná praxe by mohla nést plody za dvě, tři generace, třeba za sedmdesát let, jak tomu je v Rakousku nebo v Německu, ale život je neúprosný. Nastává postupně velký nedostatek bytů, který přerůstá v bytovou nouzi. Neřekl bych krizi, ale nouzi.
Za jednu z velkých vad celého systému stavebního spoření považuji to, že podporuje sice obecnou spořivost, ale naspořené peníze lze použít na cokoliv. Nemám na mysli tu úvěrovou část. Stát dotuje a podporuje něco, co nemá v této podobě naději, že nastartuje bytovou výstavbu. V průběhu času jsem si dále uvědomil, že adresátem interpelace měl být spíš pan ministr Šnajdr a stavební spoření by se mělo stát integrální součástí urychleného nebo rychlejšího řešení bytové nouze. Podíl státu by se měl zvýraznit i finančně.
Jak plyne z výše uvedeného, navrhuji toto usnesení:
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí pana místopředsedy vlády na interpelaci... atd. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se dále hlásí pan kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, cítím potřebu k tomuto vyjádření pronést několik slov, protože jsem byl jedním z těch, kdo se podíleli na přípravě zákona o stavebním spoření. My jsme si ho nevytáhli tak úplně z paty. My jsme studovali Jak to funguje jinde. Ptali jsme se na mechanismy, jak fungují. Mluvili jsme s německými stavebními spořitelnami, s rakouskými stavebními spořitelnami.
Jednou z věcí, kterou nám kladly na srdce s tím, že bez toho systém vůbec nebude fungovat, bylo právě to, co je tu kritizováno. Že do tohoto systému se musí dostat peníze i těch, kteří prostě šetří na cokoli. Pokud se tam nedostanou ty peníze, pak se ptám, z čeho budou vypláceny ty dlouhodobé úvěry. To prostě nelze. To je alfa a omega, základní podmínka stavebního spoření jako systému.
A ještě bych si dovolil pronést několik slov k tomu, že nelze ušetřit stavebním spořením na byt. Ani v Německu tomu dnes už tak není. Když nám vysvětlovali historii stavebního spoření, které tam má velmi starou tradici, tak nám sdělili: Ano, těsně po válce bylo možno postavit na základě stavebního spoření velmi malý a velmi skromný domeček, který bych přirovnal k našim bývalým havířským koloniím, ale ještě o něco skromnějším. Nějaké - jak bychom dnes chápali - v podstatě provizorní bydlení. To je pravda. V současné době se dá bydlení realizovat pouze na základě stavebního spoření v kombinaci s dalšími druhy buď naspořených peněz, případně hypotečních úvěrů nebo jiných zdrojů.
Nicméně pokud šetří dva, a znám ten případ, protože mám dospívající děti, a dohromady dají dva včetně úvěrů ze stavebního spoření cca 600 tisíc Kč, tak to není sice na haciendu, není to na rodinný domek, ani na pětipokojový byt. Ale je to na střechu nad hlavou. A toto byl smysl. Není to samospasitelné řešení, stavební spoření... (Potlesk v řadách opozice.) Děkuji za potlesk, myslím, že jste to pochopili, leč poněkud jinak, než jsem to myslel. (Smích.) Stavební spoření není samospasitelné, tak jako vlastnické bydlení není jediná forma bydlení. Stavební spoření je jeden z kamínků mozaiky, který se zapojuje do toho systému, který způsobuje, že nakonec lidé bydlet mohou. Neříkám, že je to geniální, ale zaplať Pán Bůh za to.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vymětal. Mezitím dovolte jednu technickou poznámku. Pan kolega Pilip má náhradní kartu číslo 16.
Poslanec Karel Vymětal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, projednávaná interpelace týkající se stavebního spoření, které je deklarováno jako státní podpora bydlení, mě zaujala už proto, jak masivní propagace tohoto druhu spoření je stavebními spořitelnami prováděna ve všech hromadných sdělovacích prostředcích. Tak jsem se zamýšlel nad tím, proč se stavební spořitelny tak intenzivně snaží získávat další a další spořílky. Musí to mít pro ně přece nějaký smysl a hlavně žádný peněžní ústav nezískává klienty z lásky k nim či v tomto případě ze soucitu k jejich potřebě získávat prostředky na řešení svých bytových problémů. Přece cílem každého podnikání v tržní či chcete-li kapitalistické ekonomice je zisk a banky nemají žádný jiný cíl svého svérázného podnikání. Potom jsem na to přišel. Jsou to jednoduché počty. Když budu spořit v jakékoliv bance a zavážu se, že nebudu 5 let vybírat své úspory, tak mně banka dá 10 či spíše 12 % úroků. Je to logické, protože po celou tuto dobu může se svými úsporami nakládat dle libosti.
Při stavebním spoření se také zavazuji, že 5 let nebudu své úspory vybírat, ale světe, div se, stavební spořitelna mně dá pouze 3,5 až 6 % úroků. Protože ale spořílek by na takové podmínky nepřistoupil, tak mu rozdíl v úrocích dodá nikoliv banka do oněch 12 %, ale stát. A Ještě tomu říká státní podpora bydlení. Samozřejmě ze státního rozpočtu. Takže ergo kladívko, co ušetří, jí zůstane a místo ní platí hodný strýček - stát. Spořílek Je spokojený, protože svých 12 % úroků dostane, takže proč by se ozýval. Ale nám by to nemělo být jedno, protože do státního rozpočtu přispívají všichni občané a ze státního rozpočtu jsou touto formou dotovány banky, v tomto případě stavební spořitelny. Tato přímá dotace bankám v letošním roce má hodnotu 4,3 miliardy korun českých. Je mi teď už jasné, proč se stavební spořitelny tak moc snaží získávat co nejvíce klientů pro stavební spoření. Protože z této státní dotace každá chce získat co největší díl. Proto ty obrovské soutěže, televizní reklamy, celostránkové inzeráty a nevím, co ještě všechno. To se přece vyplatí. Čím více spořílků získají, tím více získají z této státní dotace a ta je jistá na rozdíl od jiných bankovních operací, které jisté nejsou vždy.
Pan ministr financí mně jistě namítne, že to není pravda, protože stavební spořitelny ušetřené peníze zase vydají na výhodné úvěry účastníkům stavebního spoření za 6 %. To je sice pravda, ale ne celá. Jednak tyto úvěry ještě nebyly poskytnuty a ani poskytnuty být nemohly, protože ještě neuplynula ani u prvních střádalů pětiletá lhůta. To bude teprve v roce 1999. Takže je pravda, že do té doby za celých 5 let jde o státní dotaci stavebním spořitelnám. Za druhé zvýhodněný 6procentní úrok dostanou pouze ti střádalové stavebního spoření, kteří jej skutečně použijí na řešení své bytové situace. U ostatních to zůstane státní dotací stavební spořitelně. Poměr těchto dvou skupin teprve ukáže čas, až budou poskytnuty první úvěry v r. 1999 a v dalších letech.
To vůbec neuvažuji o tom, zda současné stavební spořitelny budou ještě existovat, když všichni víme, jak to v bankovním sektoru dnes vypadá s jistotami i bankovních klientů.
Pokud jde o cílové částky stavebního spoření a maximální částku, na kterou poskytuje stát onu státní podporu a která činí 18 tisíc korun ročně, chtěl bych říci, pane ministře, že za tuto částku je možné dnes koupit tak jedny dveře a chtěl-li bych si ze stavebního spoření postavit dům nebo rodinný domek, potom jenom za předpokladu, že bude povoleno v našem státě mnohoženství a ženy by byly povinny rodit třikrát ročně, abychom potom mohli všichni stavebně spořit. Anebo by přátelští spořitelé, jak uvádíte ve své odpovědi k interpelaci, museli být všichni obyvatelé malého města pro jednoho stavebníka. Nemyslím si proto na rozdíl od vás, že stavební spoření v té formě, jaká je u nás zavedena, může nějak výrazně pomoci k řešení bytové situace občanů našeho státu a navíc ji považuji za finančně naprosto nekorektní.
Očekával bych, že ve své odpovědi ve spolupráci s ministrem pro místní rozvoj uvedete své představy a koncepci, jak dál ve stavebním spoření, aby plnilo svoji funkci a skutečně sloužilo k řešení potřeb bydlení občanů našeho státu. To ale ve vaší odpovědi není, a proto si myslím i já, že je třeba znovu se tímto problémem zabývat a zpracovat novou odpověď, která problém bude řešit.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Šulák.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, kolegové, pan kolega Ullmann ve svých dvou vystoupeních předvedl klasickou sociální demagogii. Domnívám se, že je třeba se držet statistických údajů a faktů.
Ostravsko se dnes ocitá v situaci, kdy dochází ke ztrátám pracovních míst. Otázku regulovaného útlumu a vytváření nových pracovních míst na Ostravsku je nutno vážně řešit.
Pokud jde o bytovou výstavbu, domnívám se, že v podstatě bytová výstavba za posledních 5 let se dostala na minimum za posledních několik desítek let, čili nastává zde situace, kdy vzniká vážný nedostatek bytů pro mladou generaci. Řeči o tom, že trh s byty vyřeší vše, jsou nesmyslem. Jsou peníze na krytí zlodějin v bankovním sektoru a nejsou peníze na vytváření nových pracovních míst a byty. Typická situace, kterou vytváří současná vláda.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, budu co nejstručnější. Vidím, že přesto, že tento zákon o stavebním spoření je tu již dlouho, řadou mých kolegů nebyl pochopen. Můj předpředřečník by si to mohl nechat vysvětlit od svého kolegy pana Recmana, který se všech našich aktivit zúčastnil a byl pod tím spolupodepsán. Možná, že by stálo za to, aby chvíli času věnoval studii tohoto zákona, aby pochopil, když hovoří o bankovních rizicích, že v tomto zákonu jsou jistá ustanovení, kterých si zjevně nepovšiml atd. Nemá smysl vyvracet úplně všechno, ale jeho projev odmítám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem překvapen, že jsem něco podepsal. Sice mohu vysvětlit věci ohledně stavebního spoření, protože zákon jsem četl a byl jsem v minulém volebním období členem rozpočtového výboru, ale tady musím říci, že si mě můj předřečník určitě stoprocentně s někým spletl.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Pokud jsem se spletl, velmi se omlouvám, nicméně prosím, abyste to vysvětlil svým kolegům.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Rozpravu končím. Dovolte mi, abych navrhl usnesení tak, jak je přednesl pan kolega Štrait.
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci stavebního spoření podle sněmovního tisku 108.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 73 a ptám se, kdo tento návrh podporuje? Kdo je pro? Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, pří zahájení jsem avizoval nutnost odhlásit, takže žádám o revokaci.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zpochybnil jste toto hlasování, a to bezprostředně po hlasování, takže samozřejmě v této chvíli mi nezbývá nic jiného než vyhovět této vaší žádosti a nechat o ní hlasovat. Odhlásil jsem vás, prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Sládka. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti? Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 99, proti 33 poslanců. Děkuji za pochopení.
Zahájil jsem hlasování č. 76 o návrhu pana kolegy Štraita. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti? Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 85, proti 70 poslanců. Přistoupíme k odpovědi na další písemnou interpelaci. Ministr životního prostředí Jiří Skalický odpověděl na interpelaci poslance Karla Vymětala ve věci řešení životního prostředí v obci Klimkovice. interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 124. Otevírám rozpravu. Jako první se do ní hlásí pan kolega Vymětal, který se ujme slova. Vás, dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Karel Vymětal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, asi se divíte, proč jsem požádal předsedu sněmovny, aby zařadil moji interpelaci na pořad jednání sněmovny.
Sám se domnívám, že odpověď pana ministra Skalického je korektní, řekl bych, že chlapsky přiznal omyl a provedl opatření, které by mělo vést k nápravě stavu, který jsem v interpelaci popsal.
Bohužel ale všechno je jinak. Když jsem seznamoval starostu města Klimkovice s odpovědí pana ministra a očekával jsem potěšení, že se nám společně podaří napravit pochybení Státního fondu životního prostředí, odpovědí mi byla smutná tvář starosty. Předložil mi zcela čerstvý dopis ředitele Státního fondu životního prostředí ing. Vychodila z 10. ledna letošního roku, ve kterém sděluje opětovně, že zamítavé stanovisko fondu bylo již odesláno Městskému úřadu Klimkovice 31. července 1996 a aby nedošlo k omylu, toto stanovisko v kopii znovu přiložil. A tak nevím, pane ministře.
Ve své interpelaci jsem vás žádal, abyste sjednal nápravu mnou popsaného stavu dotýkajícího se občanů města Klimkovice a důvěryhodnosti vámi řízeného resortu. Na základě toho jste vydal pokyn, který, jak je vidět, nikdo nerespektuje a nehodlá se podřídit vašim pokynům. Nemyslíte, že byste měl udělat ve svém resortu pořádek? A to už vůbec nechci uvažovat o tom, že vám to někdo dělá záměrně. Čerstvý dopis ředitele Státního fondu životního prostředí České republiky vám v kopii po ukončení svého vystoupení předám. Sněmovně navrhuji, aby nepřijala odpověď pana ministra Skalického s tím, že pan ministr zpracuje v zákonné lhůtě novou odpověď, která reálně a skutečně bude problém řešit. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se dále přihlásil pan ministr Skalický.