Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O hlas jste nepřišel, pane kolego. Slova se ujme pan kolega Krejsa. Připraví se pan kolega Huml.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená vládo, dámy a pánové, já se pokusím poněkud zklidnit vzrušenou verbální atmosféru a hlavně oddělit rozpravu obecnou od rozpravy podrobné.
Dostáváme se nyní k zákonu, jehož důležitost může být značně podceňována. Podceňovat by byla zásadní chyba, neboť problematika odpadů, jejich přepravy, úschovy, zpracování nebo konečného uložení je v České republice v současné době velmi ožehavá.
Jak jistě všichni dobře víte, patří Česká republika mezi země s nejvíce poškozovaným životním prostředím na světě. Vodní toky na našem území jsou většinou zařazovány do 4. až 5. stupně znečištění. Za jednu hodinu řekou Labe vyteče mimo území našeho státu obrovské množství odpadů. Mimo jiné 80 tun rozpuštěných barnatých solí. Vodní proudy však v sobě vždy unášejí i značné množství tzv. inertních odpadů, to je mechanických nečistot a naplavenin.
Zpět však k rozpuštěným solím. Většina průmyslových podniků již nevypouští přímo do vody vyprodukované odpady, ale odpadní vody zbavuje těchto nebezpečných látek v čističkách. Odkud se tedy ve vodě bere takové množství rozpuštěných barnatých, kobaltnatých, rtuťnatých, chromových, kademnatých a olovnatých solí? Odpověď je nasnadě. Tyto nebezpečné látky většinou unikají ze špatně zabezpečených skládek, které jsou buď vybudovány zcela načerno nebo jsou přímo v areálech výrobních podniků vedeny jako dočasná odkladiště.
Nezodpovědností vedoucích a provozovatelů takových skládek prosakují pak nebezpečné odpady do podzemních vod a dále pak kontaminují životní prostředí. Obzvláště citelný problém představuje druhotné zpracování obalových materiálů. Není tomu více než 5 let, kdy Česká republika vyvezla technologie a strojové vybavení pro balení mléka do skleněných lahví a prodala je rakouským firmám.
Na skládkách ročně přibývají tisíce tun obalů, pro které neexistuje druhotné zpracování. Nemohu v této souvislosti nezmínit rovněž proslavené plastové obaly od limonád, různých dobrých vod a dalších nápojů. Spotřeba těchto nápojů a tím ekvivalentně i obalů v ČR za posledních 6 let mnohonásobně vzrostla. Přitom tyto obaly, od jejichž užívání se již v západní Evropě rychle ustupuje, představují přímo ekologickou bombu. Jejich likvidace pálením samozřejmě není únosná, neboť by přitom unikalo do ovzduší ekvimolární množství látek, které obsahují obaly v pevné stavu. Ukládání těchto obalů na skládkách je však stejně nevyhovující. Tyto obaly jsou působením erozních a korozních vlivů životního prostředí prakticky nezničitelné. Jejich jiná likvidace je však též mimo hranice reálného uvažování v budoucích 20 letech. V současné době existuje na světě pouze jediná provozní zkušební linka na ekologickou likvidaci těchto odpadů, která se nachází v areálu firmy Solwai na předměstí Bruselu. Podobně jsme se s likvidační procedurou Solwai seznámili a konstatovali, že ničení plastikových obalů touto metodou je podstatně nákladnější než výroba a druhotné zpracování obalů skleněných nebo papírových. Jedinou perspektivou pro zlepšení neúnosné situace v oblasti produkce a ukládání odpadů je jejich velmi pečlivé třídění a recyklace provádění obdobným způsobem, který v současné době užívají např. firmy, zabývající se výkupem a zpracování odpadů ve Velké Británii. Pro budoucnost není možné, aby se na skládkách na sobě hromadily odpady organické, kterými mohou být užity ve výrobním procesu ve vyhnívajících nádržích za účasti aktivního kalu a přeměněny na bioplyn a humus a dále využitelné např. při vytápění obytných domů nebo k výrobě elektrické energie vedle odpadů dobře se hodících ke druhotnému zpracování, které mohou být kovové součásti, sklo, keramika, většina plastových materiálů, papír, stavební suť a mnoho dalších.
A nakonec vedle odpadů škodlivých až jedovatých s přímým vlivem na receptory rostlin, živočichů a samozřejmě i člověka. Mezi zvlášť nebezpečné odpady bych zde zvlášť zařadil zbytky dusíkatých látek z hnojiv, fosforečnanů a fosforitanů obsažených v absolutní většině volně užívaných detergentů a také různé organické meziprodukty a stabilizátory užívané při výrobě textilií, skla, papíru, keramiky, při zpracování surovin i při výrobě potravin. Zvláštní pozornost by měla být věnována fenolům, fluorderivátům, chlorderivátům, sirodérivátům, aromatickým uhlovodíkům, dále obzvláště nebezpečných kyanidům a v neposlední řadě látkám ovlivňujícím aciditu a alkalitu odpadních zbytků a příslušných vodních výluhů. Je samozřejmě pravda, že paradoxy odpadů by měly obyvatelé omezovat především nákupem výrobků v nerecyklovatelných obalech a důsledným tříděním vzniklého odpadu.
Na druhé straně by však i obce a orgány státní správy měly vyvíjet určitou činnost při omezování produkce odpadů a jejich třídění z vlastních prostředků. Je neměnným faktem, že i když je recyklace mnohých odpadů nákladná pořád je podstatně levnější, než dodatečná likvidace skládek a vybírání a ničení již jednou uložených odpadů.
Neukládat recyklovatelné odpady ale přímo je likvidovat za pomoci státních institucí, je jediná možnost, jak zanechat našim potomkům Českou republiku obyvatelnou.
Po tomto krátkém úvodu bych rád přešel k vlastní analýze navrhovaného vládního zákona a pozměňovacím návrhům, které náš klub vypracoval, k mé velké lítosti je však musím nechat, jak mi ukládá jednací řád, do rozpravy podrobné. Zatím děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegovi Krejsovi, slovo má nyní pan kolega Huml, připraví se pan kolega Vlček.
Poslanec Ondřej Huml: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, původně jsem nechtěl v obecné rozpravě vystoupit, protože s poněkud delším vystoupením vystoupím v rozpravě podrobné, ale musím říci, že mě poněkud překvapil konfrontační a místy až jízlivý tón pana zpravodaje. Domnívám se totiž, že projednávání zákona ve výboru tomu vůbec nenapovídalo. Pozměňovací návrhy, kterých bylo, jak řekl pan zpravodaj, několik, se tak všechny projednávaly a musím říci, že usnesení č.33, které máte na stole, je usnesení, které prošlo napříč politickými stranami a až na pár drobných výjimek, věcí, s nimiž z hlediska konzervativního či liberálního nelze zcela souhlasit (proto se pokusím v některých věcech a detailech usnesení č.. 33 pozměnit v podrobné diskusi), bych rád zdůraznil, že i kdyby usnesení výboru prošlo v podobě, jaká byla předložena, bez jakýchkoli změn, není to pro mě a ani pro nikoho z nás důvod, abychom předlohu zamítli. Domnívám se, že by bylo škoda vnášet do projednávání ryze věcné normy jakési emoce, možná trochu politicky podbarvené. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vlček. Promiňte, s faktickou poznámkou pan kolega Bláha.
Poslanec Jan Bláha: Je mi velice líto, pokud pan kolega moji zpravodajskou zprávu vnímal tímto způsobem, jsem však povinen především podvýboru a předsedsedovi podvýboru panu kolegovi Ambrozkovi po dohodě vznést očekávané a avizované připomínky pouhou citací jenom a jenom vládních dokumentů a materiálů, které se toho týkají. Pokud to pan kolega vnímal jinak, tak se mu samozřejmě omlouvám a zároveň děkuji kolegovi Ambrozkovi, který ve stejném duchu jednání podvýboru doplnil další vysvětlující údaje k obsahu připomínek jako takových, takže nejenom programy, ale všechny významné připomínky pro vysvětlení sněmovně.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Vlček.
Poslanec Miloslav Vlček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vyslovil pár myšlenek k projednávanému zákonu o odpadech, který byl již delší dobu očekáván s netrpělivostí ekologickou veřejností, podnikateli, státní správou a všemi, kteří mají starost o zdravé životní prostředí naší země. V této souvislosti chci připomenout opět základní fakta. Za období jednoho roku Česká republika vyprodukuje 180 miliónů tun odpadů, tedy 18 tun odpadů na jednoho obyvatele. Rozumí se tím veškerý odpad, včetně výrobní činnosti. V České republice se nacházelo ještě v r. 1991 přes 8 tisíc míst s větší koncentrací odpadů. V r. 1995 bylo na území našeho státu 1415 zabezpečených skládek.
Tyto údaje napovídají o důležitosti zákona, který právě projednáváme.
Komplex právních předpisů pro oblast odpadového hospodářství přijatý v letech 1991 - 1993 umožnil, že vůbec poprvé byla u nás celá široká oblast činností spojených s odpadovým hospodářstvím uvedena do určitého řádu. Byl tak učiněn krok na cestě k vyspělým zemím. Považuji za jeden z nejdůležitějších činitelů značného pokroku, který byl dosažen v oblasti likvidace, třídění a recyklace zpracování programů odpadového hospodářství. Tyto programy se staly základním zdrojem informací o současném stavu nakládání s odpady v ČR a umožnily tak poměrně slušné zmapování stavu. Slouží rovněž jako základní pramen k možnosti dalšího monitoringu, kontroly a sankcí. Proto byly také plně podpořeny na panelové diskusi na mezinárodním kongresu JOGA v Luhačovicích v listopadu minulého roku nejen odbornou, ale i podnikatelskou veřejností.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že programy odpadového hospodářství jsou nutným předstupněm zákona o cirkulačním hospodářství a odpadu, který nabyl účinnosti ve Spolkové republice Německo dne 7. října 1996. Tento zákon lze stručně definovat jako vyhýbání se před zhodnocováním a zhodnocování před odstraňováním. Podle tohoto zákona je prvořadé odpadům se vyhýbat, pokud je to v oblasti průmyslové výroby možné, nebo je to k podpoře vývoje a výroby na odpad chudých výrobků předepsáno na základě příslušného nařízení o výrobcích. Pokud toto není možné, je třeba odpady látkově nebo energeticky zhodnotit. Není-li ani zhodnocování možné, je třeba odpady odstranit snesitelně pro životní prostředí.
Chápu, že ekonomické i společenské podmínky k takovému zákonnému řešení v naší zemi ještě nedozrály. Ale zákon, který je nám předkládán, takový postup právě přes programy odpadového hospodářství v budoucnu umožňuje. Proto spolu s ostatními pozměňovacími návrhy výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, zejména doplnění § 5 odst. 1 písm. j), ve kterém se ukládá povinnost původcům odpad - cituji: "zpracovat v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva program odpadového hospodářství a předložit jej k vyjádření příslušnému orgánu státní správy", konec citace - plně podporuji.
Jen na okraj poznamenávám, že ve Spolkové republice Německo a v dalších zemích Evropské unie se tzv. ekologické programy již ujímají jako renomovaný standard seriózního podniku a stávají se součástí ročního auditu firmy.
Navržený a projednávaný zákon je adekvátní stupni dosaženého vývoje naší společnosti, její ekonomiky a jejím možnostem. Jako ve všech oblastech podnikání bude tempo a stupeň jeho realizace závislé na finančních zdrojích. Tyto souvislosti přirozeně navrhovaný zákon neřeší. A není to ani jeho záměr.
Považuji však za nezbytné upozornit na hlavní problém, od něhož se v přímé závislosti odvíjí realizace zákona. Jde o problém recyklace surovin získaných sběrem, svozem a tříděním odpadu. Všeobecně je známo, že podnikání v této oblasti v našich podmínkách až na vzácné výjimky je nepříliš lukrativní a bez různých forem dotací je v podstatě nemožné. Je to způsobeno mimo jiné tím, že suroviny a finální výrobky získané z recyklace odpadů a jejich cena navýšená o 22 % daně z přidané hodnoty jsou ve většině případů neprodejné.
Nehodlám vážené kolegyně a kolegy zatěžovat konkrétními příklady, není na to místo ani čas. Považuji však za nezbytné upozornit pana ministra financí a životního prostředí, aby při dalších úvahách ke státnímu rozpočtu na příští rok, zejména s úvahami o DPH, k této skutečnosti přihlédli a pokusili se najít vhodné řešení ve prospěch této oblasti podnikání, tolik důležité pro zdraví nás všech.
Nemohu se rovněž nezmínit o zklamání odborné a podnikatelské veřejnosti nad tím, že projednávaný zákon o odpadech neřeší problematiku obalů. Dle vyjádření náměstka ministra životního prostředí dr. Dvořáka na kongresu JOGA v Luhačovicích má být pracovně nazvaný obalový zákon připravován. Má však řešit především problém týkající se oběhu obalů. Doporučuji proto, aby při tvorbě tohoto zákona, jehož nutnost je stále více patrná s množstvím zboží přibývajícím na trhu a novými technologiemi, bylo přihlédnuto k jeho provázanosti se zákonem o odpadech.
Ztotožňuji se s názory těch, kteří právě v této oblasti vidí možnost hledání tolik potřebných zdrojů pro celé odpadové hospodářství.
Závěrem si dovoluji požádat paní poslankyně a pány poslance, aby vyslovili souhlas s předloženým návrhem zákona včetně pozměňovacích návrhů, předložených výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Tyto pozměňovací návrhy nemění podstatu a smysl navrhovaného zákona, naopak prohlubují a zpřesňují jeho účel.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grulich. Další přihlášky do obecné rozpravy nemám.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, projednáváme návrh zákona, který se nezdá být středobodem pozornosti, ale který přesto velkou pozornost vzbudil. Ukazuje se, a také se ukázalo, že odpady a nakládání s nimi mohou být a jsou předmětem velkých podnikatelských aktivit. Ten poznatek je dobrý, když si uvědomíme, že skutečně je nutné odpady, které nezbytně jak v našem komunále, tedy v rodinách a jinde, tak v průmyslu, zemědělství vznikají, že je potřeba nejenom kamsi odkládat, protože bychom byli za chvíli jedno velké odpadiště a skladiště odpadů, ale že je potřeba je rozumným způsobem likvidovat a pokud možno přetvářet je v druhotnou surovinu, tedy recyklovat.
Je logické, že při těchto aktivitách se budou střetávat a střetávají se zájmy životního prostředí, jeho udržení a zlepšování a zájmy podnikatelských aktivit. Je pochopitelné, že zájmy životního prostředí se budou střetávat se zájmy těch, kteří odpady vytvářejí a kterých se to nějakým způsobem, a někdy citelným způsobem, finančně, ekonomicky dotýká. Je nezbytné, abychom při tvorbě této zákonné normy našli tu správnou úměru.
Dovedu pochopit protesty průmyslového odvětví, protože jsem do této parlamentní lavice sám z velkého průmyslového podniku přišel, dovedu pochopit, že toto průmyslové odvětví se brání nadměrnému zatěžování, protože transformace našeho průmyslu ještě pořádně nezačala, natož aby byla dokončena. Ale pochopitelně musíme vyvíjet zase přiměřený tlak, aby toto průmyslové odvětví řešení ekologie své činnosti zbytečně neprotahovalo a neodkládalo. Tedy na jedné straně nelikvidujme nadměrným zatížením průmysl, na druhé straně zase nevytvářejme prostředí, aby mohlo být ekologické řešení odpadového systému, odpadového hospodářství neúměrně zbytečně odkládáno.
Mám pochopení např. pro námitku, kterou zde přednesl pan ministr Skalický, a která se týkala likvidace těch divokých skládek a poměru účasti majitele pozemku, obecního úřadu a okresního úřadu. Asi tam bude rozumné najít určitou úměru mezi těmito třemi subjekty při likvidaci těchto většinou samozřejmě divokých skládek. Měli bychom ovšem především mít na zřeteli, že ekologické zatížení naší krajiny a našeho státu je stále nadměrné.
Že je mimořádné a že z ekologického hlediska, z hlediska toho, jaká bude tato země v příštích desetiletích a stoletích, je nezbytné, abychom se vydali naprosto jednoznačným směrem.
Pan kolega Huml, místopředseda našeho výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, po pravdě konstatoval, že projednávání tohoto zákona v našem výboru procházelo napříč všemi politickými stranami. Myslím, že to byla přednost tohoto projednávání, že jsme nesledovali zájmy jednotlivých politických stran, ale že jsme se přeli - pokud k tomu došlo - jenom o věcnou problematiku předlohy tohoto zákona.
Je třeba, abych poděkoval jako předseda tohoto výboru všem, kteří se o důkladnou přípravu tohoto zákona zasloužili. Hovořil zde kolega Ambrozek a je třeba říci, že jako předseda podvýboru pro životní prostředí vyvinul naprosto mimořádné úsilí. Je třeba říci, že kolega Bláha jako zpravodaj rovněž mimořádným způsobem organizoval, zval experty, projednával tento zákon a ve shodě s předkladateli jsme projednávali všechny podané návrhy a jejich východiska i na konečném zasedání výboru.
Myslím, že podobně jako u atomového zákona, i u tohoto zákona jsme našli jakýsi určitý model, jak by práce výboru, jeho podvýboru a spolupráce s předkladateli mohla v dalším průběhu naší činnosti a součinnosti vypadat.
Proč k vám teď hovořím, je to, čím jsem začal. Zákon vždy je pro někoho víceméně bolestivý. Tomu se prostě nevyhneme. Naším úkolem je posoudit uplatnění zákona v dané hospodářské, společenské a ekologické situaci tak, aby bylo dosaženo jeho cílů a abychom přitom žádnou ze stran, která je do realizace zákona zainteresována, nepostihli tak silně, aby nedocházelo k jejímu výraznému omezení až případné likvidaci. Potom by ten zákon nebyl dobrý.
Já jsem přesvědčen, že to, co po usilovné práci vám bylo výborem předloženo, i námitky nebo některé připomínky, které teď ještě zazní v podrobné rozpravě, jsme schopni v klidu projednat a při zřetelech, o kterých jsem se zmínil, jsme schopni dojít k rozumnému výsledku. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujma kolega Vrcha.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, k vládnímu návrhu zákona o odpadech uvedeném ve sněmovním tisku č. 31 navrhuji následující:
Dávám návrh dle § 93 odst. 2 jednacího řádu na zamítnutí tohoto zákona. Pokud tento můj návrh nebude přijat, dávám dle stejného paragrafu návrh na vrácení výboru k novému projednání.
Odůvodnění: Pan zpravodaj zde řekl, že zvýšení poplatků za odpady nebude v nějaké velké výši. Praxe je však úplně jiná. V Prostějově jsme např. za popelnici v roce 1993 v centru platili 50 korun, na okrajových částech 35 korun. Dnes prakticky po dvojnásobném zvýšení by občané platili za popelnici 1200 - 1300 Kč.. Jelikož se nejedná o zanedbatelnou část finančních prostředků, navrhl jsem, aby tento zákon byl vrácen, případně vrácen do výboru zpět k projednání.
Co nastalo? Nastala taková skutečnost, že občané nejsou schopni platit poplatky za odvoz odpadů, proto dochází k tomu, že poplatníci odhlašují popelnice, bobry atd. a tyto své odpady vyváží do přírody. To je ekologická katastrofa.
Mohu vám říci, že jediná říčka Hloučila na Hané, dále potom Romže je posypána doslova popelem, odpady, papíry, sklem, kůžemi ze zvěře, různými polystyrénovými odpady atd. To chceme docílit tímto zákonem? Vždyť přece musíme mít zájem na tom, aby naše příroda byla krásná a nedotknutelná. A ne, abychom přírodu takovýmto zákonem ještě špinili. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy obecné se nikdo už nehlásí, takže rozpravu končím.
Slyšeli jste, že v obecné rozpravě zazněly některé návrhy, a to od pana kolegy Vrchy - a to dva na zamítnutí návrhu zákona a na vrácení návrhu zákona výboru k novému projednání. Je tomu tak, pane kolego? Děkuji.
Odhlásím vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme o těchto dvou návrzích vzešlých z obecné rozpravy hlasovat. Nejprve budeme hlasovat ve smyslu jednacího řádu o návrhu pana kolegy Vrchy na zamítnutí návrhu tohoto zákona. Zahájil jsem hlasování č. 200.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 17, proti 129 poslanců.
Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu pana kolegy Vrchy, který navrhl, aby Poslanecká sněmovna vrátila návrh zákona výboru k novému projednání.
Zahájil jsem hlasování č. 201.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 31 poslanců, proti 118.
Tím jsme ukončili obecnou rozpravu a zahajuji podrobnou rozpravu, do které se zatím přihlásili tito poslanci: pan kolega Grégr, pan kolega Frank, pan kolega Skalický, pan kolega Krejsa a pan kolega Huml. V tomto pořadí prosím, aby se ujali slova. Jako první pan kolega Grégr.
Dámy a pánové, vás prosím o klid.
Promiňte, pane kolego. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud potřebujete si vyměnit nějaké informace, prosím, abyste tak učinili v kuloárech a umožnili panu kolegovi Grégrovi, aby promluvil.
Prosím, pane kolego.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, návrh tohoto zákona by měl upravit nakládání s odpady způsobem maximálně šetrným k životnímu prostředí, přitom však existenčně neohrozit průmyslovou sféru, živící značnou část občanů této republiky, vytvářející prostředky do státního rozpočtu a samozřejmě i na ekologii. Průmysl nese již tak značnou část zátěže na hospodářskou transformaci. Je nutno hledat přijatelný kompromis, který by podporoval ekologická opatření, ošetřoval maximální šetrnost k přírodě a životnímu prostředí, ale umožnil tak jako je tomu na světě, fungování průmyslu, protože jinak bychom se museli vrátit do společnosti prvobytně pospolné.
Bohužel zákon nabyl podoby, která může způsobit vážné celospolečenské ekonomické potíže. Mám na mysli zejména rizikovou složku poplatku - § 30, finanční rezervu - § 32 a výši poplatku za ukládání odpadů - příloha č. 3.
Návrhy, které teď uvedu, jsou probrány a prodiskutovány i se Svazem průmyslu, který nemá - tak jak tady zaznívá - zájem pouze na tom, aby průmysl mohl co nejšetrněji fungovat, ale také, aby se skutečně choval ekologicky.
1. K rizikové složce poplatku. V letech 1993 až 1995 byla ve Státním fondu životního prostředí z těchto prostředků nashromážděna částka 1,450 mld Kč, investičně však bylo do péče o odpady vydáno pouze 44,2 % těchto prostředků. Považuji proto za prioritní pozitivně stimulovat využití finančních prostředků na minimalizaci produkce nebezpečných odpadů přímo u původce odpadu, nikoliv odčerpávat rizikovým poplatkem obrovské prostředky, a to až 4 mld korun ročně z průmyslové sféry ve prospěch nepříliš efektivně působícího fondu.
Navrhuji proto, a předám písemně panu zpravodajovi tyto připomínky, doplnit text § 3 odst. 7 takto: "Zahájí-li původce nebezpečného odpadu investiční akci, jejímž záměrem je snížení produkce nebezpečného odpadu, odloží okresní úřad na základě žádosti původce nebezpečného odpadu placení rizikového poplatku až do výše 90 % jeho vyměřené výše, úměrně projektovému snížení produkce, a stanoví podmínky odkladu. Při splnění stanovených podmínek vydá okresní úřad rozhodnutí o prominutí povinnosti poplatek doplatit. Při nedodržení podmínek odkladu rozhodne okresní úřad o povinnosti poplatek doplatit a stanovit k tomu podmínky.".
2. K finanční rezervě. Paušální úprava částky pro tvorbu rezervy může být na jedné straně v konkrétních případech nedostatečná, na druhé straně možno odčerpání takto vytvořených zdrojů až po skončení provozu skládky je neefektivním, nadměrným zařízením průmyslových podniků.
Navrhuji proto nahradit § 32 odst. 2 textem: "(2) Výši povinného odvodu do finanční rezervy, postup její tvorby a čerpání stanoví okresní úřad
a) u nově zahajovaného provozu skládky při udělování souhlasu s provozem zařízení podle § 7 odst. 1,
b) u skládky, která je v době účinnosti již řádně provozována, na základě dodatku k souhlasu s provozem zařízení, jehož návrh předloží provozovatel zařízení příslušnému okresnímu úřadů nejpozději do šesti měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona.". Zdůvodnění. Tato úprava představuje značné přínosy:
a) možnost individuálního stanovení výše odvodu pro tvorbu rezervy, vycházející z konkrétních potřeb, při schvalování projektu skládky a vydávání souhlasu k jejímu provozu příslušným orgánem státní správy,
b) průběžné čerpání prostředků i na dílčí řádně plánované práce spojené s uzavíráním, rekultivací a monitorovacími pracemi,
c) dodatečnou možnost úpravy projektu skládek, jejichž provoz byl zahájen před účinností nového zákona. V tomto upraveném a řádné schváleném projektu pak stanovit tempo a výši tvorby finanční rezervy a postup jejího čerpání.
Pane předsedající, prosil bych o zjednání klidu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Mohu se obrátit, a je to mojí povinností, na své kolegy, aby se pokusili chovat se slušně. Prosím, pane kolego.
Poslanec Miroslav Grégr: 3. K poplatkům za ukládání odpadů. Viz příloha č. 3 zákona.
Pánové, nebo pane předsedající, ať si jdou někam vedle, bavit se přímo proti mě - já se chovám zdvořile ke všem poslancům a byl bych rád, kdyby aspoň minimum slušnosti zachovali ke mně.
Vládním návrhem zákona jsou poplatky za ukládání nebezpečených odpadů postupně zvyšovány až na 1450 Kč za tunu. 450 Kč je základní poplatek, 1000 Kč rizikový poplatek. Z podnikové sféry odčerpávají takto stanovené poplatky ročně okolo 2 mld Kč, což je na hranici jejich současných finančních možností. Dvojnásobné zvýšení této částky, navrhované výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, je za hranicemi reality. Chtěl bych zdůraznit, že podle studie České podnikatelské rady pro trvale udržitelný rozvoj už nyní český průmysl v letech 1989 až 1995 zvýšil investiční prostředky na ochranu životního prostředí 12x a provozní náklady na ochranu životního prostředí 30x.
Navrhuji proto v příloze č.. 3 zákona se v poplatcích za ukládání odpadů vrátit ke znění podle vládního návrhu zákona. Děkuji vám, těm, kteří mi věnovali pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan poslanec Frankl, připraví se pan kolega Skalický. (Přichází pan poslanec Frankl.) To je faktická poznámka?
Poslanec Michal Frankl: Ano, přihlášen je pan kolega Frank. Protože písmeno l na konci jména je neznělé, prosil bych vás, i ostatní předsedající, kdybyste nás rozlišovali i křestním jménem.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Václav Frank.
Poslanec Václav Frank: Děkuji. Myslím, že s kolegou Franklem si rozumíme. I dopisy nám docházejí společně.
Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, i já jsem si vědom toho, že vládní návrh zákona o odpadech provázela široká diskuse, rozsáhlá diskuse odborníků, zástupců ministerstev a v podstatě našeho garančního výboru. Přidávám se k těm kolegům, kteří řekli, že jsou přesvědčeni o tom, že byla potřebná k tomu, aby návrh zákona postoupil hodnotově, dovolím si tvrdit, o stupínek výš.
Samozřejmě jsem si také vědom, že asi nepůjde vyhovět všem vašim představám a přáním, přesto alespoň při projednávání v našem výboru, to je výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, došlo k možné realizaci požadavku a návrhu jak předkladatelů, tak i občanských iniciativ, odborníků, tak i nás poslanců. Mé absolutorium patří pracovní skupině podvýboru, která po téměř bezkonfliktním jednání a za pochopení odborníků z Ministerstva životního prostředí dokázala zpracovat více než 300 doporučujících návrhů.
Výsledkem je to, co máme dnes před sebou. Je to tedy předloha nejoptimálnějších změn, které mají za cíl postavit - jak už jsem naznačil - návrh zákona o stupeň výše v podobě předlohy 31/1 a 31/2, i když samozřejmě předpokládám, že při dnešním projednávání zákona se řada pozměňujících návrhů rozmnoží.
V říjnu loňského roku jsem v rámci prvního čtení upozornil na řadu nedostatků, které jsou v rámci pozměňujících návrhů přijatelným způsobem řešeny. Jak se následně ukázalo, neměl jsem tyto připomínky nebo obavy pouze já. Mrzí mě, a to už zde zaznělo tuším od kolegy Ambrozka z výboru, že vládě jako navrhovateli zákona se nepodařilo řešit problematiku komplexněji, tedy včetně zákona o obalech, aby tento okruh odpadů nemusel být řešen opět pouze nařízením vlády.
I přes pozitivní změny v návrhu zákona - a jeví se mi opravdu, že k lepšímu - mi dovolte předložit některé pozměňující návrhy, i když jsem si vědom, že zřejmě zejména tím prvním si asi nesklidím uznání.
První pozměňující návrh je k § 2 odst. 6, kde výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí doporučuje vypustit slova "spalování odpadů s využitím tepla". Dávám protinávrh, aby tento text zůstal v návrhu zákona zachován, aby tedy celý odstavec 6 zůstal ve znění původně navrhovaného textu. Já se přiznávám, že při prvotním seznámení se s návrhem zákona jsem vystupoval svým způsobem i proti spalování odpadů, přičemž jsem měl na mysli ty odpady, které prošly procesem recyklace a nelze je využít jinak než uložením na skládce.
Svůj pozměňující návrh předkládám proto, že jsou mi známy dnes nové generace ekologických spaloven, které dokáží zachovat nejen vzduch, zemi, ale i vodu čisté. Dovolím si tvrdit, že lze jimi nahradit zastaralé tepelné zdroje, ale zajistit i výrobu elektřiny. Konečně se domnívám, že i samotné ukládání popílku se mi jeví jako přijatelnější než ukládání zbylých odpadů na skládku. Konečně, pokud někdo slyšel o plazmovém spalování odpadů, tak ví, že je naprosto bezodpadové.
Druhý pozměňující návrh je k § 26 odst. 6, kde navrhuji nahradit část znění první věty takto: vypustit slova "určené k nakládání s odpady" a nahradit tuto část novým textem, který by zněl: "při jehož činnosti bude nakládáno s odpady". Čili celá první věta odstavce 6 by zněla: "Vyjádření podle odst. 5 písm. a) - c) vydává okresní úřad, v jehož územním obvodu se nachází zařízení, při jehož činnosti bude nakládáno s odpady". Původní text působí nesrozumitelně a jeví se mi, že i dost nejasně.
Třetí pozměňující návrh je k § 41 odst. 4, kde doporučuji změnit celý text odstavce 4 takto: "Pokuty uložené okresním úřadem jsou příjmem okresního úřadu". Zdůvodňuji to tím, že dosavadní praxe ukázala, že právě díky těmto příjmům se podařilo v mnoha místech zlepšit situaci nejen v odpadovém hospodářství zejména v obcích, kde se mnohdy těžko hledají zdroje např. k nákupu kontejnerů na tříděný odpad, rekultivaci starých skládek atd.
Zastávám názor, že jestliže nepořádek vznikne v okrese, měly by finanční prostředky v tomtéž okrese zůstat. Děkuji za pozornost.