Čtvrtek 27. února 1997

Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, o veřejném ochránci práv toho bylo řečeno už mnoho. Celý tento institut vede k zamyšlení nad danou problematikou z několika pohledů.

V předkládaném dokumentu zákona v § 2 se praví, že ochránce zaručuje ochranu lidských práv a základních svobod zaručených Ústavou České republiky a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách závaznými pro Českou republiku. Již samotné toto vymezení působnosti ochránce práv je velmi nejisté a samotná Ústava a dané zákony jsou platné a tím je celkem logické, že se jimi musí řídit každý občan našeho státu. Případný špatný nebo dokonce protiprávní postup případných orgánů by mělo vylučovat mnoho platných předpisů, zákonů a dalších ustanovení, kterých se dá proti těmto postupům použít. Konečný a ani ničím nezpochybnitelný poslední institut při jakémkoli sporu je stejně vždycky nezávislý soud, který musí rozhodnout o daném problému.

Dalším a dovolím si poznamenat jedním z nejvíce problematických paragrafů je § 4, který určuje volbu ochránce. Ochránce volí Poslanecká sněmovna z osob nařízených prezidentem republiky nebo skupinou nejméně 10 poslanců. A zde se Již dostáváme ke skutečným problémům, protože jak prezident, tak Poslanecká sněmovna budou jen velmi těžko hledat vhodnou osobu na tento úřad, aby alespoň částečně sjednotil politické spektrum rozložené v Poslanecké sněmovně a dal tím dotyčné osobě do vínku potřebný kredit k dobrému chodu tohoto dalšího nového byrokratického centra a mohl se tak oprostit od závislosti na politických stranách.Pokud by neměla tato osobnost tento kredit, jen těžko bude před veřejností obhajovat to, co se nepodařilo mnohým politickým stranám, osobnostem a v neposlední míře i nezávislým soudům. Proto výběr a volba onoho ochránce práv bude jednou z klíčových rolí a osobně si myslím, že je zcela neřešitelná v současném rozložení politických sil v tomto ctihodném zákonodárném sboru.

Přitom druhý bod, § 4, již předem vylučuje ze hry mnoho významných osobností našeho státu a je to bod zcela nepřijatelný pro většinu lidí, kteří se nad tímto dokumentem zamýšlejí. Limitovat někoho předem z pozice dosažených let či vzdělání je přímo proti Listině základních práv a svobod a již při samotném vzniku této nové byrokratické instituce bychom se dopustili základních omylů. A jestli si neuvědomíme tyto základní věci hned při samotném zavedení tohoto nového byrokratického institutu, tak potom bude pozdě.

Další velmi sporný paragraf je § 14, odložení stížnosti ochránce, kde se v bodě c) praví, cituji: "Věc, které se týká, je projednávána soudem nebo o ní soud už pravomocně rozhodl." Pokud by se měl ochránce řídit tímto ustanovením, tak dojdeme k otázce, proč vůbec tento nový byrokratický úřad by se měl zřídit. Přece většina veškerých spáchaných křivd, které jsou evidovány a občan se právem domáhá nápravy, již prošla pravomocně soudním rozhodnutím, a to rozhodnutím nepřesným, špatným nebo úplně rozdílným od skutečných problémů, které jsou současně u mnoha stěžovatelů a jsou oprávněné. Po tomto výkladu by bylo zjevné, že veřejný ochránce práv by suploval jednotlivé již platné zákony tohoto státu, nahrazoval by to, co je dnes možné nahradit jiným legitimním způsobem. Nakonec bychom po letech posoudili situaci, tak jak se o ní dnes zmiňuji, a to je jen o jakémsi hlídači nařízení úřadů, dodržování zákonů, vyhlášek a v neposlední míře především dodržování Ústavy a lidských práv a svobod bez sebemenší možnosti nápravy a řešení, ale s alibistickým přesvědčením, že zde máme onoho svatého, který vše pohlídá a bude vždy na stráži demokracie.

Dalším z řady velmi problémových paragrafů je § 23, který upravuje ekonomické zázemí ochránce, a to je pojem kancelář veřejného ochránce práv. I když místo ochránce je jasně dané již v jiném odstavci zákona a je určeno, že veřejný ochránce práv sídlí jen v Praze, u jeho ekonomického zázemí již není nic podobného uvedeno a dá se předpokládat, že postupem času bude tento nový byrokratický aparát plošně všude po státě a bude sídlit ve všech bývalých krajských městech a následovně bude importován i do všech okresních či jiných měst většího charakteru.

A zde se dostáváme k zcela nejdůležitější a prioritní otázce, kterou chce slyšet každý daňový poplatník v našem státě, a to je, kolik tento nový byrokratický aparát bude skutečně stát. A já se k této otázce každého daňového poplatníka přidávám a sám bych rád věděl, kolik stovek miliónů korun tento nový byrokratický aparát bude opravdu stát.

Můžeme i při této argumentaci podotýkat stav právního vakua, špatného výkladu či jiné chyby, které provozují diskriminující opatření proti jednotlivcům, kteří se budou na veřejného ochránce práv obracet se svými problémy.

Ještě tomu není ani tak dávno, co vláda bohužel za velkého pobavení obyvatelstva zřídila jakýsi úřad, který má bránit rozrůstání byrokracie v našem státě. Pan premiér sám tento úřad uvedl a do funkce jmenoval jako vrchního antibyrokrata exministra dopravy pana Budínského. Nevím, čím si zasloužil tento exministr, na kterého ve vládě křesílko po volbách 1996 nezbylo, tuto poctu, ale skutečností zůstává, že by bylo asi chybou, kdyby se vedla soukromá válka mezi těmito pány z ODS, jak bylo vidět po parlamentních volbách 1996. Tímto jejich gestem smíření jsme zřídili úřad, ještě nezrušili do dnešního dne ani jeden a přibyl nám další.

V § 23 se dále neříká nic o tom, kolik zástupců bude ochránce mít, kolik zaměstnanců se bude nacházet na těchto úřadech, kolik právníků a různých expertů bude placeno touto novou byrokratickou institucí. Přesně to potvrzuje moje předpoklady postupného rozšiřování těchto úřadů a postupně čím dál tím větší zátěže státního rozpočtu na další roky.

I kdybychom pominuli všechny tyto neinvestiční výdaje a brali je jako součást daně dnešní mladé demokracii, musíme ale brát na zřetel i fakt investičních výdajů, které by byly zvláště v prvním období značné. Proto se nemohu stále více ubránit dojmu, že nám nejde skutečně o vytvoření něčeho, co by mělo smysl a oporu u našeho obyvatelstva, ale o vytvoření dalšího obludného monstra, který zaplatí daňoví poplatníci.

Dostáváme se do stavu, ve kterém se nacházel Senát celé minulé volební období. Nikdo toto nenarozené dítě nechtěl, ale každý věděl, že se jednou narodí. A všichni dobře víme, kdo tomuto porodu pomohl a kdo ho chtěl. Přece nevstoupíme dvakrát do stejné řeky nebo neuděláme tuto chybu podruhé.

Je zde poměrně velmi silná skupina vesměs právníků, kteří nevěří sami sobě, nevěří našim zákonům a ani nevěří ve schopnosti našeho práva. Protože kdyby věřili, tak by nemohli dojít k těmto návrhům a k těmto předlohám zákonů.

V tomto stručném souhrnu upozornění některých problémových paragrafů jsem se zdaleka nezabýval každým, který je problémový. Snažil jsem se jen upozornit na ty, které jsou nejvíce problémové a jsou přece součástí této předlohy zákona o veřejném ochránci práv. Není zde jen otázka, kdo bude tento ctihodný institut zastávat, jací to budou lidé a kolik to bude stát. Ale je zde i otázka právního pohledu. Neměli bychom se raději zaměřit na to, že budeme tvrdě usilovat o vytvoření dokonalého právního státu, dokonalého právního vědomí, které nikdo nebude moci napadnout, zpochybnit či jinak zneužít? Povinnost nás všech z ústavy je jasná - zdokonalovat naši legislativu natolik, aby vyhovovala většině, demokracii a Listině základních práv a svobod. A těmto principům je zapotřebí především se plně zajímat.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, čas uplynul, dokončete větu.

Poslanec Pavel Maixner: Mám ještě jednou deset minut.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Tak se samozřejmě přihlaste. Dostanete slovo.

Poslanec Pavel Maixner: Takže dokončím projev v dalším vystoupení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Nyní se o slovo přihlásil pan poslanec Josef Krejsa, potom pan poslanec Ondřej Huml.

Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, vážení přátelé i nepřátelé, poslanecký klub SPR-RSČ v souladu s předvolebními sliby svým voličům a se svým pravicovým volebním programem přijetí návrhu zákona o veřejném ochránci práv nepodpoří. Přestože nás dnes tato sněmovna vydala trestnímu stíhání, věříme, že žijeme v právním státě, který má k ochraně práva dostatečně fundované instituce a orgány. Proto v souladu s jednacím řádem § 93 odst. 3 navrhuji předložený návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ondřej Huml.

Poslanec Ondřej Huml: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dlouho jsem přemýšlel, jakými slovy vyjádřit svůj vztah k projednávanému návrhu zákona, až jsem zjistil, že kdosi to už před časem udělal mnohem lépe, než bych to dokázal já. Dovolte, abych vás seznámil s částí vnitropolitického komentáře Františka Ringo Čecha, který byl zveřejněn v Annonci 1. června 1992. Cituji:

"Před časem jsem zde psal o zrůdnosti výmyslu pomateného úřednického mozku. O úřadu ombudsmana. Ombudsman je ve Švédsku státem placený úředník, který má ze své nezávislé výše na starosti zastávat se občanů. Touhle další plánovanou úřednickou židličkou, tímhle dalším příjemným státem zaplaceným místečkem jsem se dopodrobna zabýval před šesti týdny a rozhořčeně jsem konstatoval, že už se přípravou téhle pro nás momentálně nezbytné instituce zabývá dokonce místopředseda vlády pan Mikloško s celým kolegiem právníků. Ano, mašinérie blbosti se řítí nezadržitelně vpřed. Kdyby byla společnost zdravá a normální, skončil by v profesionálním konsorciu návrh na instituci ombudsmana smíchem či v horším případě pohlavkem opilému úředníkovi, který s tím přišel.

Občane, hleď zmenšit počet úředníků na svém pracovišti. Až se ti to povede, my ti za odměnu ustavíme úřad ombudsmana. Vyklidíme pro něj v Praze palác a tam bude ombudsman sídlit. Ombudsman samozřejmě musí mít náměstky, ti musí mít zase své zástupce. Ombudsman, jeho náměstci a náměstci jeho náměstků musí mít své sekretariáty. Sekretariáty musí být řádně obsazeny a musí v nich být faxy, počítače, kožený finský úřednický nábytek. A dole na dvoře pro tu úřednickou pakáž BMV, Volva a Oply. Přece safra ombudsman, který se bude zastávat tvých práv, tě musí náležitě reprezentovat. Občane - oslíčku, otřep se. Penízků na zbytečný úřad je nám třeba.

Nezdá se vám, bratři češi, že si z nás někdo dělá legraci? Znovu namítám - úředničtí slepci, jestli to nevíte, tak my máme své ombudsmany už mnoho let. Protože ale na sebe mluvíme srozumitelně, tak jim říkáme poslanci a soudci. To jsou ti, kteří by se měli brát o práva občanů a dbát spravedlnosti. Tihle by snad měli stačit. Další úřednický obejda není zapotřebí.

Když jsem v divadle Semafor informoval o úmyslu zřídit u nás úřad ombudsmana, padali diváci smíchy ze židlí. Vstal pan poslanec Dostál a řekl: "Františku, tohle je přece taková blbost. Ty jsi určitě nalítnul na novinářskou kachnu. To bude zřejmě aprílový fór jako před rokem ta zpráva o majiteli Národního divadla." Zviklal mě. Sám fakt existence nějakého českého ombudsmana pokládám za natolik zhovadilý, že jsem se po napsání článku "Ombudsman píše vezírovi" přestal o tuto věc zajímat. Něco v zádech mi ale pořád říkalo: Vždyť ono to přece není tak absurdní, úředníci se vždycky množili a množí, a tak co udělat s jejich synky a dcerkami? Pracovat? Ne. Úřadovat. Ano, úřadovat. Úřadovat pro blaho společnosti a dobro občana. Za tučné gáže dbát na to, aby snad občanovi nikdo neubližoval. Že už od toho máme policii a soudy? Maličkost. Šup, zaměstnáme své pitomé děti v instituci ombudsmana. Čeští oslíčkové, otřeste se. Penízků na zbytečný úřad je nám třeba.

Ombudsman mi opravdu leží v žaludku, protože to považuji za výsměch všem prostým občanům republiky. Až prostý občan procitne a zjistí, že má ombudsmana i s celým jeho obludným zbytečným úřadem, až prostému občanovi dojde, že zase jednou zvítězila pravda a láska nad důslednou spravedlností, jistě bude chtít obnovit hezkou pražskou tradici - defenestraci.

Čeští oslíčkové, otřeste se. A já se ptám za všechny české oslíky - neboť i já k nim jako daňový poplatník patřím - jak dlouho s námi budete klepat?"

Dámy a pánové, já se ptám, jak bude hlasovat pan poslanec Čech a pan poslanec Dostál o této předloze.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Humlovi. Slova se nyní ujme pan poslanec Zdeněk Jičínský.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, na otázku, kterou tady položil pan poslanec Huml, jak budou hlasovat moji kolegové, poslanec Čech a poslanec Dostál, samozřejmě odpovědět nemohu. Chtěl bych jen připomenout, že citace - samozřejmě vtipná, protože František Ringo Čech píše občas vtipně - je z roku 1992. Od té doby uplynulo pět let a já jsem svého času měl jednoho přítele, který říkal "jenom osel říká stále yá". Čili připouštím možnost v průběhu doby měnit názory. Tím nechci dělat advokáta svým kolegům. Je na nich, pokud to budou považovat za potřebné, aby se k této věci vyjádřili.

My jsme v diskusi občas svědky zvláštní situace, jak se názorově tvoří kuriózní koalice, které v jiných otázkách se zase zcela radikálně rozcházejí. V této souvislosti mě skutečně zaujalo to, jak se shodují argumenty řady poslanců ODS s argumentací poslanců SPR-RSČ proti úřadu veřejného ochránce práv. Nechci z této skutečnosti nic vyvozovat. Platí argumenty, ne to, kdo je říká. Já jsem pro to, aby se věci posuzovaly podle jejich obsahu, ne podle toho, kdo je vyslovuje.

Ty argumenty, které tady uváděli kolegové ze SPR-RSČ proti instituci ombudsmana, jsme tady už slyšeli, a samozřejmě na ně nelze dát jednoznačnou odpověď. Jsou argumenty pro a jsou argumenty proti. U poslanců SPR-RSČ však zjišťuji zvláštní paradox. Oni velmi tvrdě kritizují neuspokojivý stav fungování naší administrativy, nedostatky v právnosti našeho státu a najednou se bojí instituce, která by se měla pokoušet tyto nedostatky napravovat, nebo být něčím, co může tyto nedostatky řešit.

Nemyslím si také, že je správné tady vyvolávat obavy z nějakého molocha, který bude daňovým poplatníkům spolykávat ročně stamilióny korun. Kolik na tuto instituci bude ze státního rozpočtu přiděleno, je v moci parlamentu, v moci poslanců, a nepočítá se s tím, že by mělo jít o takovouto nákladnou byrokratickou instituci.

Rovněž musím odmítnout argumentaci o byrokratické instituci. Tato instituce má právě být něčím, co má omezovat byrokratismus v negativním slova smyslu.

Já jsem už říkal v obecné rozpravě v prvním čtení, že tu samozřejmě jsou argumenty pro i proti. Rozhodne politická vůle a potom rozhodnou praktické zkušenosti s tím, jak se tato instituce utvoří a jak se bude vyvíjet.

Chtěl bych jenom říci - a navazuji teď na kolegyni Kupčovou - že zkušenosti z Polska jsou velmi pozitivní. Ombudsman funguje v Rakousku, ombudsman funguje ve Francii. Je řada zemí, kde tato instituce je.

Nebojme se předem toho, že třeba bude problém vybrat vhodnou osobu. Já vím, že v našem životě, který je příliš rozdírán stranickými přístupy, je obtížné dohodnout se na někom, kdo se bude těšit obecné důvěře. Přesto doufám v to, že se bude více prosazovat zdravý rozum a vůle k dohodě o tom, že tu mají být určité instituce obsazeny lidmi, kteří se mohou těšit obecné důvěře ne pro svou stranickou příslušnost, ale pro své odborné, morální a lidské kvality. Pokud bychom zcela takovouto možnost vyloučili, potom samozřejmě nebudou fungovat dobře ani ty instituce, o kterých kolega Šmucr hovořil, to je soudy, protože sama právní nezávislost soudů také nezabezpečuje jejich kvalitní fungování, jestliže bychom neměli důvěru, že většina soudců má lidské, odborné i morální kvality k tomu, aby tuto funkci mohla vykonávat.

Jsem si vědom toho, že mé argumenty proti argumentaci kolegů Šmucra a Krejsy jsou také jenom relativní, ale přesto si myslím, že bychom je měli brát v úvahu a že pozitivní zkušenosti z řady zemí, kde tato instituce funguje, jsou dobré a přesvědčující a že bychom se v tomto směru neměli bát nového odvážného rozhodnutí.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňkovi Jičínskému. Nyní prosím, aby se slova ujal opět pan poslanec Pavel Maixner. Poslanec Maixner se vzdává slova, takže prosím, aby k mikrofonu přistoupila paní poslankyně Štěpová.

Poslankyně Vlasta Štěpová: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda vzpomněla jednoho drobného příběhu z Velké Británie, který popisuje v jedné ze svých knížek dlouho tam žijící český novinář Karel Kyncl. Píše, jak ho kdysi taxikář vezl k jednomu televiznímu či rozhlasovému vysílání. Taxikář, který ho znal a který se znovu a ještě jednou zeptal na to, co se to vlastně v té republice Československé odehrávalo, proč vlastně emigroval, jak byl perzekuován. Když se to Karel Kyncl, dlouho v Británii žijící, snažil popsat slovy i pro Brita průhlednými a pochopitelnými, taxikář se od volantu trochu otočil a zeptal se "proč jste neinterpeloval svého poslance?"

Je to velice krátká story o tom, jak institut poslance je vnímán ve světě, byl vnímán ve světě, a nikdo ze zaběhané demokracie nemohl pochopit, že jsou prostě země světa, kde je to jinak, kde nikdo svého poslance neznal a věděl, že i kdyby ho poznal a obrátil se na něj (ještě před deseti nebo méně lety), tak by si velice zadal a jeho život by dále nebyl klidný.

Když jsem s radostí poslouchala pana Budínského, jak svůj úřad považuje za úřad ombudsmana, když jsem vyslechla nádherné citace z velice půvabného dnes už historického článku našeho kolegy Františka Čecha, když jsem vyslechla několik dalších příspěvků o tom, jaký moloch vznikne a jaká auta budou na ombudsmanské úředníky čekat, uvědomila jsem si, že i my jsme někde zakotveni.

V časech France Jozefa, kdy se první úředníci přijímali k přijetí v půl páté ráno, protože císař pán měl krátké spaní, že si zřejmě nedovedeme představit, že tato instituce v jiných zeměpisných šířkách může fungovat také jinak.

Dovolte mi dál o tom nevyprávět, spíše snad zkusit poznat a pochopit, proč je tato instituce tak dobrá, fungující a vážená. Já nevím, jestli je někde blízko funkce faráře, který vyslechl a znal ty krátké cesty jak stěžovateli pomoci, ale proč to jinde funguje a proč my tak váháme, jestli ano nebo ne. Já bych snad přidala ještě jeden drobný argument na misku vah. Česká republika už byla podruhé předmětem monitoringu Rady Evropy, monitorovací delegace, která má za povinnost čas od času ověřit, jestli země, která do Rady Evropy s jistými podmínkami přijata byla, tedy s podmínkami, že bude vyvíjet dále své demokratické instituce a že se svým projevem práva bude blížit Evropě, tyto podmínky skutečně plní. Tato monitorovací delegace ve svém posledním shledání konstatovala, že Česká republika nemá ještě zřízenu funkci ombudsmana a toto zřízení velice zdůrazňuje. Toť tečka. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Vlastě Štěpové a protože přihlášky do rozpravy nejsou, obecnou část rozpravy končím a konstatuji, že zazněl z úst pana poslance Krejsy návrh na to, abychom návrh zákona zamítli. Hlásí se pan poslanec Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já žádám o desetiminutovou přestávku před hlasováním.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře, pan poslanec Chobot.

Poslanec František Chobot: Já jednu faktickou připomínku. V hlasování, které bylo označeno č. 31 o žádost k vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Sládka, je v záznamu uvedeno, že jsem hlasoval pro, prohlašuji, že jsem hlasoval "ne" a žádám, aby to bylo akceptováno.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, přestávka do 11.22 hodin.

(Schůze přerušena v 11.13 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 11.23 hodin.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní poslankyně, páni poslanci, čas určený pro přestávku, uplynul. V tuto chvíli jsem vás odhlásil a prosím, abyste se znovu zaregistrovali a vzápětí přistoupíme k hlasování o návrhu pana poslance Krejsy na zamítnutí tohoto zákona.

Paní poslankyně a páni poslanci, zahájil jsem hlasování pořadové číslo 331 a ptám se, kdo je pro návrh pana poslance Krejsy na zamítnutí tohoto zákona, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem 62 pro, 63 proti. Tento návrh nebyl přijat.

Já mohu zahájit podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se přihlásili paní poslankyně Hana Orgoníková, pan poslanec Kroupa, Orel a Langr. Jako první prosím paní poslankyni Orgoníkovou a ostatní prosím o klid.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, jsou čtyři rozdíly a už jsem se o nich zmiňovala v obecné rozpravě, mezi pozměňovacími návrhy výboru petičního a ústavně právního.

Pane předsedající, napomeňte pana kolegu černého.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní kolegyně, páni kolegové, prosím, aby záležitosti, které nesouvisí bezprostředně s projednávaným bodem, jste řešili v kuloárech nebo o přestávce, která bude zhruba za hodinu a něco.

Poslankyně Hana Orgoníková: První rozdíl je v § 12, který se zabývá podáním stěžovatele, kde v odst. 2 je uloženo ochránci, aby vyzval stěžovatele - cituji - "aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno" - konec citátu - a určil mu k tomu přiměřenou lhůtu. Tato úprava chrání stěžovatele v případě, že by neměl podání v pořádku, aby ho mohl opravit a nehrozilo mu, že projde roční lhůta od tvrzeného porušení práva nebo svobody. Pokud by došlo k vypuštění odst. 2, pak ochránce nesprávné nebo neúplné podání odloží a stěžovatele o tom vyrozumí. Stěžovatel sice má možnost učinit podání znovu, ale v tom případě se jedná o podání nové, u kterého se znovu zkoumá podmínka podle § 14 odst. 1 písm. b), tj., zda od tvrzeného porušení práva nebo svobody neuplynula doba delší jednoho roku. Tím by v mnoha případech stěžovatel ztratil šanci nové podání uplatnit, zejména pokud to původní podal těsně před skončením roční lhůty pro podání.

Případné vypuštění odst. 2 v § 12 se projeví i v § 14 odst. 1 písm. f), a to je druhý rozdíl, kde ústavně právní výbor navrhuje vypustit slova "a stěžovatel ani ve lhůtě určené podle § 12 odst. 2 podání neopravil ani jej nedoplnil" a navrhuje nahradit tento text slovy "je nečitelné nebo jinak nesrozumitelné".

Doporučuji ponechat v § 12 odst. 2 a rovněž nevypouštět z § 14 v odst. 1 v písm. f) slova "a stěžovatel ani ve lhůtě určené podle § 12 odst. 2 podání neopravil ani nedoplnil" a myslím si, že by bylo docela vhodné ještě v § 14 odst. 1 písm. f) doplnit slova "je nečitelné nebo jinak nesrozumitelné". Domnívám se totiž, že tento zákon má dávat občanovi možnost domáhat se svého práva a ne mu tuto možnost znemožňovat nebo ztěžovat.

Třetí rozdíl je v § 16 odst. 2, ale to je pouze legislativní úprava, obsahově se nemění a je na rozhodnutí sněmovny, pro který návrh se rozhodne. V obou případech je odkaz na předpisy upravující povinnou mlčenlivost, např. zdravotnických pracovníků a jiných.

V obou výborech byl shodně vypuštěn § 17, neboť poskytovat ochránci potřebnou pomoc úřady je upraveno v § 16 odst. 2. Po vypuštění § 17 se ostatní paragrafy přečíslovávají a čtvrtý rozdíl je již v přečíslovaném § 17, kde petiční výbor podpořil návrh pracovní skupiny, tj. znění: "Výsledky šetření sdělí ochránce stěžovateli i úřadu."

Ústavně právní výbor podporuje původní návrh a rozděluje §17 na §17 a §18 s tímto textem.

§ 17: Jestliže ochránce na základě šetření nezjistí porušení zákona nebo jiného předpisu ani jiná pochybení, písemně o tom vyrozumí stěžovatele a úřad.

§ 18: Zjistí-li ochránce na základě šetření porušení zákona nebo jiného právního předpisu, sdělí písemně své stanovisko úřadu a stěžovateli.

Již jsem se o tomto rozdílu zmínila v úvodu. Faktem skutečně je, že odpovědět ochránce musí v každém případě, což je ošetřeno jednoduchou větou: "Výsledky šetření sdělí ochránce stěžovateli i úřadu".

Podporuji tuto jednoduchou formulaci, tedy návrh petičního výboru, která postihuje oba případy navrhované ústavně právním výborem.

V § 25 odst. 1 je v návrhu ústavně právního výboru nesprávně řazeno odchodné, tedy v textu "naturální plnění a odchodné stejně jako členu Nejvyššího kontrolního úřadu". Toto je v rozporu se zvláštními právními předpisy, ve kterých odchodné členům NKÚ nepřísluší. Proto je nutné zachovat návrh ve znění petičního výboru, to znamená "ochránci přísluší plat, další plat, náhrady výdajů, naturální plnění stejně jako členu Nejvyššího kontrolního úřadu a odchodné podle zvláštního zákona. Tyto náležitosti mu poskytuje Kancelář."

Legislativní úprava je nutná v § 24, odst. 2, kde je třeba slova "§ 73 odst. 2-4 zákoníku práce nahradit slovy "§ 73 odst. 2-5 v zákoníku práce." Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Orgoníkové. O slovo se přihlásila paní místopředsedkyně Petra Buzková. Má slovo.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Paní poslankyně, páni poslanci, chtěla bych poprosit, aby veškeré pozměňující návrhy, které padnou, jsem od vás dostala písemně.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Daniel Kroupa a připraví se pan poslanec Jaroslav Orel.

Poslanec Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, už před časem jsem zde zdůvodňoval, proč se domnívám, že je žádoucí přijmout zákon o ombudsmanovi. Jeho úlohu vidíme nikoliv v tom, aby suploval nedostatečnost soudů a dalších úřadů, ale jeho úlohu vidíme zejména tehdy, až naše soudy a naše úřady budou fungovat dobře a správně. Teprve tehdy se ukáže mezera mezi tím, co lze řešit zákonem a mezi uplatněním práva jednotlivců. V souladu s tím proto navrhuje klub ODA, aby tento institut byl zřízen až poté, až budou vytvořeny územně samosprávné celky a poté, co bude zřízen správní soud. Předpokládáme, že tomu tak bude do 1. 1. 1999. Toto je datum, kdy bychom si přáli účinnost zákona.

Proto podávám pozměňovací návrh k předloženému usnesení petičního výboru, který zní: § 27 účinnost. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1999.

Chtěl bych zdůraznit, že podpora tomuto zákonu ze strany ODA závisí na přijetí tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kroupovi a prosím, aby se slova ujal Jaroslav Orel a připraví se Ivan Langer.

Poslanec Jaroslav Orel: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, podávám návrh na vypuštění odstavce prvého v § 16. V důsledku toho by ustanovení § 16 činil pouze obsah druhého odstavce a číslování by se zrušilo.

Odůvodnění tohoto návrhu. Podle odst. 1 se umožňuje klást otázky kterémukoliv zaměstnanci úřadu v rámci šetření, která provádějí zaměstnanci kanceláře ombudsmana. Podle mého soudu se tak vytváří prostor pro legální podávání mírně řečeno subjektivně formulovaných informací a nikoliv informací objektivních. Je zde potřeba si uvědomit, že výpovědi jednotlivých zaměstnanců úřadů, tedy všech, kohokoliv, mohou vycházet z rozličných motivací, někdy ne pozitivně hodnotitelných. Nechci je tady rozvádět. Věřím jednak ve vaši zkušenost a ve vaši představivost v tomto směru. To se míjí se smyslem činnosti ombudsmana, který jistě spočívá v tom, aby byla zjištěna objektivní skutečnost na základě objektivních informací. Přitom vypuštěním tohoto prvního odstavce se ani o milimetr nezúží právo ombudsmana vyžádat si a obdržet, neboť je to formulováno jako povinnost úřadu, informace, vysvětlení, spisy a jiné písemnosti a stanoviska ke skutkovým a právním otázkám.

Touto změnou vypuštěním nebude ombudsmanovi odepřen ani jediný list papíru, ani jedná informace ve věci, kterou šetří. Jeho kompetence se nezúží tímto vypuštěním.

Pro pořádek chci uvést, že tento návrh jsem již podával na jednání ústavně právního výboru, kde nebyl těsně přijat a dovolím si vás informovat o postoji klubu KDU-ČSL k této věci.

Víte historicky, že klub KDU-ČSL neměl vůbec k návrhu zákona jednotné stanovisko. Po předložení původního návrhu bych řekl, že převažovalo spíše silně záporné stanovisko, po vypracování nynější verze se situace malinko změnila ve smyslu větší podpory než dříve. Chci říci, že rozhodování o tomto mém návrhu do značné míry ovlivní rozhodování většiny poslanců KDU-ČSL při hlasování o návrhu zákona jako celku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Orlovi a o slovo se přihlásil zpravodaj, pan poslanec Kulka. Jako zpravodaj nebo jako poslanec? Do pořadí. Dobře. Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Langer a připraví se pan poslanec Maixner.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP