Středa 14. května 1997

Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dnes se dostáváme k projednávání vládního návrhu zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného, tisk 150. Tento vládní návrh je vytvořen pouze pro občany, kterým rozhodný příjem rodiny nedosahuje částky součinu životního minima rodiny a koeficientu 1,6, to znamená, že tento zákon se dotkne velmi malého počtu rodin. Musím také sdělit, že v současné době je převážně u většiny nájemců, kteří bydlí v bytech ve vlastnictví obcí a fyzických a právnických osob kromě bytů vlastněných bytovými družstvy, nájemné regulováno, je regulováno zákonem č. 526 z roku 1990 Sb. o cenách, a to stanovením maximálních cen předpisem vydaným Ministerstvem financí. Právě podle vyhlášky Ministerstva financí č.176 z roku 1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s využíváním bytu, se každý rok k 1. červenci umožňuje zvýšit nájemné z bytu, a to maximální nájemné z bytu. Tento zákon hovoří ale o tom, že počínaje 1. červencem 1997 se počítá s urychlením tempa růstu nájemného, s jeho postupným uvolňováním. V současné době domácnostem s nízkými příjmy přispívá stát na náklady bydlení poskytováním příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory.

Podle zákona č. 117 z r. 1995 Sb., o státní sociální podpoře se poskytují dávky za stanovených podmínek a ve výši, která umožňuje přiměřeně reagovat na růst životních nákladů. Vývoj spotřebitelských cen se promítá ve valorizaci částek životního minima a tím v automatickém zvyšování dávek státní sociální podpory a rozšiřováním okruhu příjemců, kterým vzniká nárok na dávky.

Problém je, že už výše nastíněný nový zákon velmi zúží okruh těch, kteří budou mít nárok na vyplacení sociálního příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného.

Dále tento zákon hovoří o tom, že nárok na příspěvek budou mít pouze nájemci bytu s regulovaným nájemným, podle vyhlášky ministerstva financí č. 176/93, pokud však jejich příjem a příjem osob s nimi posuzovaných nedosáhne 1,6násobku životního minima. Maximální výši příspěvku dostanou pouze rodiny s příjmem pod nebo na úrovni životního minima. S rostoucím příjmem bude tato částka klesat. Výše příspěvku je podle tohoto návrhu zákona stanovena pečlivě úřednicky zpracovaným vzorcem.

Podle mého názoru a také názoru celého našeho poslaneckého klubu, tedy klubu SPR-RSČ, by tento vzorec měl vypadat následovně. Příspěvek na nájemné je roven, kde od částky potřebné podle zákona o životním minimu k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, která je přímo úměrná stanovenému vypočtenému koeficientu, se odečte zlomek, kde v čitateli je částka potřebná podle zákona o životním minimu k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, která je přímo úměrná stanovenému výpočtovému koeficientu, a toto je násobeno započitatelným příjmem rodiny v rozhodném období. Pokud je však příjem nižší než životní minimum, stanoví se ve vzorci příjem ve výši životního minima. Tento čitatel je pak nepřímo úměrný jmenovateli, ve kterém je zase životní minimum přímo úměrné koeficientu určujícímu hranici přijmu, do níž vzniká nárok na příspěvek, rovnající se ale 1,92. Poté výsledek z daného vzorce je vynásoben koeficientem růstu nájemného podle velikosti obce.

Na základě nesouhlasného stanoviska našeho klubu navrhuji, aby návrh zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného byl podle § 93 zákona č.90/95 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, vrácen výboru k novému projednání. V případě, že tento můj návrh neprojde, jsem připraven podat v podrobné rozpravě pozměňující návrhy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Do obecné rozpravy je dále přihlášen pan poslanec Štrait.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na slova pana ministra, který vyslovil s návrhy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví zásadní nesouhlas. Chtěl bych upozornit v této obecné části rozpravy, že Česká republika je v některých věcech trochu pozadu, např. nemáme zapracováno právo na bydlení do Ústavy České republiky, nemáme přijat zákon o sociálním bydlení a vytvořeny sektory sociálních bytů, nemáme zabezpečené státní garance v bydlení na úrovni minimálního bytového standardu pro všechny občany České republiky, nemáme přijat zákon o nájemném, je rozhodováno na ministerstvu financí, dokonce na subalterní úrovni. Nemáme přesné regule, jak jsou financovány opravy v nájemním bytě. To také prodražuje bydlení. Těch věcí je celá řada.

Cena nájemního bydlení je v České republice utvářena dalšími komponenty. Je to samozřejmě čisté nájemné, o kterém je řeč, ale jsou to i ceny energie, elektřiny, plynu, tepla, vodného, stočného a zmíněných služeb, které dnes už také nejsou právě levné.

Skokový růst ceny bydlení v nájemních bytech bylo navrženo na 3,5 roku kompenzovat příspěvkem na vyrovnání růstu cen čistého nájemného a příspěvkem na vyrovnání růstu cen tepelné energie. Sociální hodnota obou příspěvků není dostatečná a navíc je také proponována sestupná tendence. Také příspěvek na bydlení, poskytovaný v rámci dávek státní sociální podpory, ani valorizace důchodů a dalších sociálních dávek skokový růst ceny bydlení v nájemních bytech nekompenzuje a podle schváleného mechanismu valorizace nebude kompenzovat ani v příštích letech.

Proto výbor navrhuje pojmout příspěvek na čisté nájemné za základní sociální dávku nájemného bydlení a zachovat po roce 2000.

Podle statistiky rodinných účtů vynakládá už dnes průměrná zaměstnanecká rodina na bydlení 16 % čistého příjmu, průměrná zaměstnanecká rodina s dětmi 15 % čistého příjmu a průměrná rodina důchodce 28 % čistého příjmu. Podíl nákladů na bydlení na celkových příjmech u podprůměrných, to je u většiny rodin, je ještě vyšší. Navíc podle modelových propočtů a nestátního šetření ceny bydlení v nájemních bytech jsou současné náklady na bydlení o 3 - 6 procentních bodů vyšší.

Po skokovém nárůstu ceny bydlení (a v Praze se tak už od včerejška stalo, jak asi víte) od 1.7.1997 vzroste podíl nákladů na bydlení v nájemním bytě o 19 - 25 % čistého příjmu u průměrné rodiny zaměstnance a u průměrné rodiny důchodce to bude 34 - 40 % příjmu.

Důsledkem placených oprav v bytech nájemníky budou skutečně vynaložené náklady na bydlení ještě vyšší, u starých bytů výrazné.

Tato situace rozporuje evropský standard a podstatným způsobem snižuje skromnou životní úroveň většiny populace, která bydlí v nájemních bytech.

Vládní návrh příspěvku na vyrovnání růstu cen nájemného plně nevykrývá (a v tom budu dále polemizovat s panem ministrem) zvýšené náklady na bydlení ani nejchudším rodinám a navíc má zmíněnou sestupnou tendenci.

S ohledem na tato fakta je navrhována jednodušší a progresivnější konstrukce příspěvku, který navrhuje ve dvou rovinách diferencovaně kompenzovat zvýšení nájemného až do úrovně průměrných domácností. Já vás všechny žádám, abyste velmi pečlivě zvážili návrhy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Hlásí se kolega Borák.

Poslanec Josef Borák: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného chci využít k tomu, k čemu z tohoto místa včera vybídl poslanec Škromach, totiž hledat širší shodu u předkládaných vládních návrhů zákonů. Ano, i já bych přivítal, kdyby některé zákony nemusely být schvalovány nadpoloviční většinou jediného hlasu, ale zároveň si nemyslím, že vždy je na vině předkladatel. Jestliže opoziční poslanec někdy nechce ani vidět ani slyšet a pouze se opájí vidinou svých politických bodů, nezbývá než ona převaha jediného hlasu.

Ale pojďme ke konkrétnostem. Vláda v březnu tohoto roku schválila koncepci ministerstva pro místní rozvoj, v níž se jednoznačně říká, že musí dojít k narovnání trhu s byty, tedy nájemné musí pokrývat jak nutné náklady spojené s provozem a správou bytového fondu, tak zajišťovat návratnost vložených investic, které dnešní regulované nájemné nezajišťuje, tedy musí dojít ke zvýšení nájemného, ale zároveň musí být odpovídajícím způsobem kompenzovány sociálně slabší rodiny. Ruku v ruce s těmito opatřeními musí být účinně podporována nová bytová výstavba, tedy všechna tato opatření společně.

Jsem si jist, že každá demokratická vláda by musela takto postupovat. Každá demokratická vláda, ano, i vláda se sociální demokracií, chtěla-li by být demokratickou vládou, by musela říci ono nepopulární "budeme deregulovat", chcete-li - zvyšovat nájemné. A řekla-li by, že zvyšovat se bude pozvolně, řekněme v desítkách let, pak by musela ihned dodat, že výstavba nových bytů bude posunuta ve stejném řádu desítek let, neboť žádný slušný investor nepůjde investovat do nerovnoměrného a nevybalancovaného prostředí. Co hledat v prostředí, kde mohu jen ztratit nebo zcela prohrát? Pak teprve mohu licitovat o podpoře bytové výstavby v procentech vzhledem k HDP.

Udivuje mě, že opoziční poslanci, včetně poslanců sociální demokracie, vytrhnou zvýšení nájemného z celého komplexu postupných kroků a tvrdí, že na něm je založena vládní bytová politika.

Mohl bych uvádět citace z prvního čtení právě projednávaného zákona, ale nebudu raději vysílat poplašné zprávy. Občané si to skutečně nezaslouží. Férovější by bylo také říci, že u zvyšování nájemného v bytech bytových družstev nám to jaksi nevadilo, protože to nebyl dostatečně lákavý politický kapitál a přitom v nich také bydleli a bydlí nízkopříjmové rodiny s dětmi či vdovy s dětmi atd. a musí si bydlení do poslední koruny uhradit samy. Ani v dobách totality některým nevadilo, že ony nízkopříjmové rodiny či vdovy s dětmi žijící v rodinných domcích si musely zaplatit úplně všechno na rozdíl od některých rovnějších, kteří bydleli ve státních, tedy dotovaných bytech a ještě měli levné dotované dálkové teplo, a že tyto dotace bohatým té doby do značné míry byly poskytovány přes daňový systém právě i od oněch nízkopříjmových rodin a vdov s dětmi.

Ano, i dnes bydlí v rodinných domcích postavených bez jakékoli státní podpory rodiny s dětmi s nízkými příjmy. A proč se opoziční poslanci těchto rodin nezastanou, když tyto rodiny musí v tomto komunisticky zkřiveném prostředí pro bydlení doplácet na rodiny s mnohonásobně vyšším příjmem bydlícími ve státním bytě? Také bych mohl zdůraznit, že maximální limit nájemného nemusí pronajímatelé, kterými jsou v drtivé většině uvažovaných nájemních bytů obecní zastupitelstva, využívat až na tu nejvyšší mez. Přece jsou tito místní volení zástupci dostatečně kompetentní v konkrétních záležitostech odpovědně rozhodnout.

A ještě, pokud se týká konečné fáze uvolnění výše nájemného, nebude to výše směřující k astronomickým hodnotám, ale budou to hodnoty pod určitou dolaďovací kontrolou státu. I zde by bylo záslužné nevysílat občanům poplašné zprávy.

Mohl bych pokračovat dále a citovat konkrétní opoziční poslance, aniž bych chtěl - a to musím zdůraznit - jakkoli popírat jejich právo na vlastní názor. Chci jen, aby A bylo skutečně A a když zazní A, aby zaznělo i B, případně jiná písmena, tvoří-li kompaktní soubor dat. Abychom nemuseli nakonec dát zapravdu jednomu učiteli, který tvrdil: milí studenti, vy máte svoji pravdu, já mám svoji pravdu, ale skutečnost je úplně jiná. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Borákovi. Uzavírám obecnou část rozpravy. Pan kolega Bláha, omlouvám se. Ne že byste, kolegyně a kolegové, přicházeli nepřipraveni, jak vidím. Možná byste mohli i uvážit přihlásit se písemně. Obecná část rozpravy pokračuje.

Poslanec Jan Bláha: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, ne že bych byl - jak bylo zmíněno - připraven, ale nesu s sebou materiály, které v podstatě všichni máte a hodlám reagovat v obecné rozpravě nejen na tento zákon, na to, o čem jsem se v prvním čtení se zmiňoval, nejen o tomto zákoně, ale o principu politiky bydlení, která tu předřečníkem byla zmiňována.

V úvodu uvádím, že nemám střet zájmů, neboť bydlím ve svém a právě proto především se domnívám, že je potřeba významněji si všímat všech těch, kteří bydlí v nájemním. Sama vláda totiž hovoří o 58 % ve zmiňovaném materiále v tabulkách vztahu nájemného ke komukoli jako majiteli. Svým způsobem je to obvyklý standard, který se pohybuje v úrovni plus minus 50 % v běžných zemích Evropy kolem nás. Nicméně, pokud tady začnou padat argumenty typu "někdo si kdysi postavil rodinný domek", a samozřejmě všichni víme, že se mnohdy, ve velké většině a míře stavěly s bezúročnými půjčkami, s dotacemi, s úrokovou mírou půjčky 1 % u řadové výstavby, maximálně 2,7 % při půjčce na výstavbu samostatného rodinného domku, tak potom bychom měli i toto B nebo C říkat také. A o tom to bohužel dnes není, protože takovýto přístup k bydlení žádný nový zájemce o byt, byť ve vlastním, nemá.

Právě proto se domnívám, že navržené úpravy, které navrhuje výbor zdravotní a pro sociální politiku, alespoň ve druhém čtení zvýšení koeficientu, jsou oprávněné proto, že není pravda, že se např. radnice rozhodnou podle zastupitelstva. Poslední a výrazný příklad hl. m. Prahy včera ukázal, že mnohdy asi záleží víc na tom, kdo je na radnici pánem a bohužel - musím to tak říci - jakou placku nosí. Ukázalo se, že takovéto navýšení se klidně schválí jako 100 procentní bez ohledu na to, kolika lidí s nízkým příjmem a kolika důchodců se to dotkne a jak už tu bylo zmíněno, v kolika procentech.

Nemohu si odpustit poznámku, že potlesk, který tu před chvílí zazněl, je sice zajímavý, ale neřeší princip, který tady ve sněmovně nebyl dán - a už jsem se o něm kdysi zmiňoval. Aby před řešením jednotlivých zákonů, byť jsme dnes ve druhém čtení a nejsou to žádné postupné kroky, je to pouhopouhá salámová technika, protože koncepce bydlení jako taková se sice schválila ve vládě, ale v principu se nediskutovala ani neprojednala tímto parlamentem, protože jde o řadu jiných věcí včetně cen energií a dalších nákladů na bydlení.

Máme tu v pořadí třetí zákon sociálních příspěvků na vyrovnání. Bylo to na bydlení - zákon platí. Bylo to na teplo, centrální dodávky tepla, je tu další na zvýšení nájemného. Už toto mi připadá jako velice nesystémové především proto, že je tady řada nedořešených kroků. Uvedu jeden jediný, na který nikdy nebylo jednoznačně odpovězeno, byť zákon to zčásti řeší. Nájemní smlouva - na základě jaké zákonné úpravy, od kohokoli, kdo je majitelem nemovitosti vůči nájemníkovi, právně vymůžete jakoukoli nájemní smlouvu a na základě čeho právně vymůžete a jak dalece informaci, aby žadatel, který se do dávky dostane, mohl tuto dávku žádat, jestliže druhá strana mu nedá papír, který musí předložit, o požadavcích na zvýšení nájemného, tak aby je mohl uplatňovat. Je to proto, že se začíná těmito zákony řešit řada právních sporů, které podle ně nebudou mít konce.

Osobně se domnívám - a proč to celé říkám - že by stálo skutečně za to uvážit, aby ten jeden rozhodující hlas skutečně nebyl jediným hlasem, ale aby i v tomto případě koalice naslouchala nikoli opozici, ale aby ráčila jít do terénu a všímala si také lidí, kteří možná je nevoli, ale jsou ve mzdových podmínkách, v jakých jsou, na průměru a pod průměrem a o ty se také zajímat, jak oni to vidí a jaké oni mají problémy s tím, jak hluboko musejí sáhnout do kapsy a co si mohou a nemohou dovolit. O tom to, přátelé, je. O koncepci bydlení a o naslouchání. Rád bych se jednou dočkal toho, že i koalice a např. zvláště řekněme strana lidová, bude tyto věci více vnímat a podpoří aspoň snahy tohoto výboru na řešení situace v tuto chvíli částečného vylepšení původního vládního návrhu ve prospěch lidí s nižšími příjmy. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bláhovi. Hlásí se ještě někdo do obecné části rozpravy? Jestliže ne, tuto uzavírám a budeme nyní hlasovat o návrhu pana poslance Smetany na vrácení tohoto návrhu zákona k novému projednání výboru.

Dámy a pánové, kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 31. Kdo je proti?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 31 pro, 79 proti.

Budeme pokračovat podrobnou částí rozpravy k tomuto návrhu zákona. Do ní se jako první přihlásila paní poslankyně Eva Fischerová, kterou prosím, aby se ujala slova. Připraví se paní poslankyně Rujbrová.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, předkládám návrh na doplnění vládního návrhu zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného o novelu zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb. Považuji za správné podotknout, že tento doplňovací návrh je totožný s parlamentním tiskem 174, který jsme 3. dubna předložili se skupinou poslanců sociální demokracie k projednání v parlamentu. Dali jsme přednost vstoupit do legislativního procesu vládního návrhu zákona, který teď projednáváme, protože docílíme dřívější účinnosti, která je podstatná pro systém státní sociální podpory a která usnadní našim občanům v mnohém jejich existenci a jejich potíže, které s celým procesem souvisí.

Nyní k vlastnímu znění. Bod 1. V názvu zákona je třeba na konci doplnit tato slova: "a o změně zákona o státní sociální podpoře".

Bod 2. Za § 14 se vkládá nový § 15, který včetně nadpisu zní:

"§ 15 - Změna zákona o státní sociální podpoře.

V zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., se vypouští v části třetí v hlavě druhé díl druhý a označení dílu prvního, § 26, § 53 odst. 3 a § 57 odst. 3. částky sociálního příplatku a příspěvku na bydlení za období od 1. dubna 1996 do dne účinnosti zákona se nezúčtovávají." Dosavadní § 15 se označuje jako § 16.

Dovolte několik slov k podstatě problému. Sociální příplatek a příspěvek na bydlení se podle dosavadní úpravy přiznávají na období kalendářního čtvrtletí. Pro nárok na tyto dávky se vychází z příjmu rodiny za předchozí kalendářní čtvrtletí. Dávky se poskytují zálohově a po uplynutí období jednoho roku se tyto dávky zúčtují podle prokázaných příjmů rodiny za předchozí kalendářní rok. U osob, které mají příjmy ze závislé činnosti, nedochází k významným rozdílům mezi příjmy doloženými v jednotlivých čtvrtletích a příjmem za celý kalendářní rok. Takže i zúčtování v těchto případech nepřináší významné změny ve výši dávek za jednotlivá čtvrtletí a jedná se spíše o vyrovnání zanedbatelných částek.

Zúčtování nečiní problémy v případech, kdy rodina pobírá dávku ve všech čtvrtletích, V opačných případech však je zúčtování komplikované a někdy jsou rodiny neoprávněně poškozeny. Jedná se např. o případy, kdy dojde k prudkému poklesu příjmů v důsledku ztráty zaměstnání občana, ke vzniku plné nebo částečné invalidity nebo dlouhodobého onemocnění. Vzhledem k vysokým příjmům v předchozích čtvrtletích jsou pak následné v těchto případech buď celé dávky nebo jejich část při zúčtovávání vymáhány zpět, i když nedošlo k vlastnímu zlepšení situace. Občan, který má nárok na uvedené dávky jen v některých čtvrtletích, nemá povinnost hlásit průběžně čtvrtletní příjem i v těch obdobích, ve kterých nárok na dávku vlastně nemá. Toto je důvod komplikující zúčtování, protože při zúčtování se v důsledku toho pak rozpočítávají příjmy na čtvrtletí způsobem neodpovídajícím realitě, přičemž nejsou vyloučeny ani případy spekulativního chování.

V průběhu roku dochází v rodině ke změnám, např. v počtu společně posuzovaných osob, což zúčtování za celoroční období činí obzvlášť složitým a také nepřehledným. U osob samostatně výdělečně činných není možné prokázat jejich skutečné příjmy za čtvrtletí a ani roční zúčtování na této skutečnosti v podstatě nic nemůže změnit. Roční zúčtování dávek se proto z uvedených důvodů jeví jako nadbytečné. Přináší jen velmi nízký efekt a na druhé straně je administrativně velmi náročné.

Navrhovaná úprava si nevyžádá zvýšení finančních nároků na státní rozpočet. Tím, že se nebudou vymáhat přeplatky na sociálním příplatku a příspěvku na bydlení, dojde ke snížení nákladů na administrativu a toto snížení bude beze zbytku kompenzovat možné nevýznamné zvýšení nákladů na sociální příplatek a příspěvek na bydlení vyplývající z toho, že nebude zúčtování prováděno.

Dámy a pánové, závěrem mi dovolte podotknout, že k předloženému zákonu v parlamentním tisku 174, který byl projednán vládou, bylo již zasláno pozitivní stanovisko vlády. Já předpokládám, že i tato skutečnost sama o sobě je dostatečným důvodem pro to, abyste tento vstup do legislativního procesu jiného zákona, který byl proveden po konzultaci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, přijali, abyste nám dali důvěru a tento návrh podpořili. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Evě Fischerové. Prosím paní poslankyni Rujbrovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Grůza.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve vládním návrhu zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného - tisk 150 - navrhuji přijetí následujících změn.

Za prvé - § 2 odst. 1 se mění v poslední větě tak, že za slova "se považuje za splněnou i tehdy" se připojuje text "pokud osoba v bytě bydlí i z jiných důvodů než na základě nájemní smlouvy, avšak platí v souvislosti s tímto bydlením vlastníku nemovitosti řádně částky odpovídající výši nájemného z tohoto bytu".

Za druhé - v § 2 odst. 2 písm. c) se slova "na území České republiky" vypouští a nahrazují se slovy "v bytě uvedeném v § 2 odst. 1".

Za třetí - § 2 odst. 2 písm. d) se vypouští.

Za čtvrté - § 2 odst. 3 se mění takto: Tečka za první větou se vypouští a přidává se text "a pouze jedné oprávněné osobě bydlící v bytě uvedeném v § 2 odst. 1". Druhá věta se vypouští a nahrazuje se textem "uplatní-li nárok na příspěvek více osob, určí okresní úřad rozhodující o příspěvku, zda a které z těchto osob se příspěvek přizná".

K tomu bych chtěla podotknout, že tak, jak je koncipován § 2 odst. 1, je vyloučena nikoli nepodstatná část uživatelů nájemních bytů, kteří byt užívají fakticky, tedy s tichým souhlasem pronajímatele, pro kterého není výhodné domáhat se vyklizení těchto faktických uživatelů. Jde kupř. o pozůstalé rodinné příslušníky bývalých uživatelů vojenských bytů, bytů Ministerstva vnitra, služebních bytů, uživatele bytů v domech, jejichž vlastník s uživatelem z jakýchkoli důvodů odmítl nájemní smlouvu uzavřít, apod.

Poslední věta tohoto odstavce sice některé případy klade na roveň užívání bytu na základě nájemní smlouvy, avšak ani zde není návrh důsledný, neboť kupř. neřeší postavení rozvedeného manžela majícího podle rozhodnutí soudu právo v bytě bydlet do opatření bytové náhrady, kdy není přivolováno k výpovědi z nájmu bytu a nelze vůbec zjistit zavinění, které je i tak v návrhu velmi vágním pojmem.

Tím je opět snížen okruh příjemců příspěvku již obecné bez ohledu na další podmínky, uvedené v návrhu dále.

Pokud jde o změny, které navrhuji u § 2 písm. c), jsou v souvislosti se změnami v § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1, o nichž se ještě zmíním.

Změna u písmene d) - zde tedy tak, jak je návrh koncipován, se domnívám, že by šlo o zcela nadbytečný průlom do ústavního práva ochrany osobních dat podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod za situace, kdy podle § 13 písm. e) je jako nutná náležitost žádosti o příspěvek považováno potvrzení o těchto skutečnostech. Předpokládaný písemný souhlas k vyžádání dat by navíc podle návrhu neměl být časově omezen na výplatu příspěvku, resp. dobu této výplaty, o níž bude nutno žádat a předkládat potvrzení čtyřikrát ročně. Takže vynucování souhlasu je nadbytečné a neodůvodněné.

Změna navrhovaná v § 2 odst. 3 zjednodušuje postup při přiznání příspěvku.

Dále pak navrhuji tyto změny:

5. U § 3 odst. 1 se mění slovo "rodiny", nahrazuje se slovy "oprávněné osoby a společně posuzovaných osob".

6. V § 4 odst. 1 se první věta vypouští. Druhá věta se nahrazuje větou "Společně posuzovanými jsou osoby, žijící s oprávněnou osobou ve společné domácnosti a jejich nezaopatřené děti (§115 občanského zákoníku)."

7. § 4 odst. 3 se vypouští.

8. § 10 odst. 1 se vypouští. Dosavadní označení odst. 2 se vypouští. Za slova "pronajimatel bytu" se připojují slova "nebo vlastník nemovitosti, v níž se byt nachází".

9. Text dosavadního § 13 písm. c) se vypouští. Dosavadní písmeno d), e), f) a g) se označují jako c), d), e) a f).

V § 13 písm. f) se tečka za textem mění na čárku, přidávají se slova "staršího 15 let".

Pokud jde o tyto navrhované změny - § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 - zde předkladatel zcela nesystematicky používá pojem "rodina" pro účely tohoto zákona, ačkoli ve značném množství případů nepůjde o čistě rodinné vztahy - viz např. navržená definice rodiny v § 4 odst. 1 návrhu předkladatele.

Navrhované změny zpřesňují okruh společně posuzovaných osob v souladu s ustanovením § 115 občanského zákoníku a s ohledem na definici domácnosti v této normě obsažené odpadá i nutnost zařazení § 4 odst. 3.

Pokud u § 10 navrhuji vypuštění odst. 1, je to ze stejných důvodů jako u změny v § 2 odst. 2 písm. d). Změna odst. 2 je pak pouze technického charakteru a navazuje na změnu § 2 odst. 2 poslední věty.

Změna u § 13 je navrhována v souvislosti s navrhovanými změnami § 2 odst. 2 písm. d) a § 10 odst. 1.

Změna u § 13 písm. g) - je navrženo doplnění, které předpokládá zjednodušení řízení, neboť u mladších dětí je nutno vycházet z toho, že jde o děti nezaopatřené.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Prosím pana poslance Grůzu, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Kudláček.

Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi předložit návrh na doplnění návrhu zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného.

V § 4 zákona navrhuji doplnit další odstavec tohoto znění: "Odst. 4. Okresní úřad může rozhodnout o tom, že příspěvek se neposkytne, jestliže oprávněná osoba nezaplatila nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce."

Zdůvodnění: V návrhu zákona chybí ustanovení, které by omezovalo poskytování sociálního příspěvku v těch případech, kdy jde o neplatiče nájemného. Pro nárok na vyplacení tohoto příspěvku podle návrhu zákona postačí, jestliže nájemce okresnímu úřadu předloží pouze potvrzení pronajimatele o výši nájemného a o jeho změně včetně počtu osob, hlášených k trvalému pobytu. Nevyžaduje se však potvrzení, že nájemce za byt skutečně platí. Pokud bude v zákoně chybět podmínka, že osoba pobírající příspěvek musí nájemné platit, bude to mít negativní dopad na celkovou situaci v nedoplatcích nájemného, která je velmi nepříznivá. Nedoplatky nájemného stále narůstají prakticky ve všech sektorech vlastnictví a jejich soudní vymáhání je zdlouhavé a nákladné. Tak se stane problém neplacení nájemného ještě naléhavější, neboť státní příspěvek budou dostávat i ti, kteří jej ve skutečnosti nevyužijí k účelu, pro který byl zaveden.

K odstranění tohoto problému navrhuji doplnit do zákona takové ustanovení, které by umožnilo okresnímu úřadu rozhodnout o tom, že příspěvek se neposkytne, jestliže nájemce nezaplatil nájemné za období odpovídající jeho tříměsíční výši. V tomto směru by měl být doplněn § 4 navrhovaného zákona, v němž se i tak počítá s posuzováním podmínek nároku na příspěvek. Jsem si vědom toho, že by bylo technicky obtížné vyžadovat potvrzení pronajimatele o zaplacení každého měsíčního nájemného. Proto se můj návrh omezuje jen na ty případy, kdy nájemné není zaplaceno ani za tři měsíce. To je také důvod pro soudní výpověď nájmu. Tedy na případy převážné notorických neplatičů.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grůzovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Kudláček, připraví se paní kolegyně Marvanová.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP