Čtvrtek 15. května 1997

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Brožíkovi. Do podrobné rozpravy se zatím nikdo další nepřihlásil a nehlásí, tudíž podrobnou rozpravu končím.

Pan ministr jako navrhovatel a pan zpravodaj mají právo na závěrečné slovo. Nechtějí tohoto práva využít.

Vzhledem k tomu, že v podrobné rozpravě nepadl žádný návrh, končím druhé čtení tohoto vládního návrhu zákona.

Dalším bodem je

12.

Návrh poslanců Zdeňka Jičínského a dalších na vydání zákona,

kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 238/1992 Sb.,

o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného

zájmu - sněmovní tisk 101 druhé čtení

Předložený návrh uvede pan poslanec Zdeněk Jičínský. Pane poslanče, prosím, ujměte se slova.

Měl jsem avizováno od některých předsedů klubů, že u tohoto bodu budou žádat o přestávku. Nicméně nevěděl jsem, zda před projednáváním tohoto bodu nebo v průběhu projednávání tohoto bodu. Navíc nám nyní chybí navrhovatel. Myslím si, že bychom měli dát šanci panu poslanci Jičínskému několik minut, aby se dostavil do sněmovní síně, takže vyhlašuji pětiminutovou přestávku. Pokračovat budeme v 11.14 hodin.

(Schůze přerušena v 11.10 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 11.16 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dámy a pánové, dovolte, abych vás pozval znovu do jednací síně a abych poprosil předkladatele a navrhovatele zmíněného zákona pana poslance Zdeňka Jičínského, aby předstoupil před sněmovnu a ujal se slova. Přítomné ve sněmovní síni prosím o klid a pozornost a pana poslance o přednesení úvodního slova.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, o návrhu zákona, který tu jménem skupiny poslanců Sociálně demokratické strany předkládám, o tomto návrhu už byla vedena v plénu Poslanecké sněmovny obsáhlá diskuse, která vedle obecné problematiky se zabývala i konkrétními problémy, takže se mi nezdá nezbytné celou tuto problematiku znovu tu vysvětlovat.

Důvody, které nás vedly k podání tohoto návrhu a které odůvodňují jednotlivá jeho ustanovení, jsou podrobně odůvodněny v důvodové zprávě. Inspirací pro nás bylo řešení, které je v ústavě z roku 1920. Máme za to, že to je problematika, která patří do ústavy, v Ústavě České republiky ovšem tato problematika řešena nebyla, je odkaz na její realizaci zvláštním zákonem resp. zvláštními zákony, což se dosud děje některými jednotlivými zákony, které upravují vztah výkonu poslaneckého nebo senátorského mandátu k výkonu jiných činností, a to tak, že stanoví neslučitelnost.

V našem případě my to nechápeme jako neslučitelnost těchto dvou činností, my to chápeme tak, že ten, kdo je - a tady užívám termínu, který jsme pro jasnost zvolili, i když při absenci zákona o státní službě není zcela jednoznačné, jeho obsah, užíváme tu termínu "státní zaměstnanec", a tím rozumíme pracovníka orgánů, které jsou v zákoně uvedeny obecné, anebo pokud jde o jednotlivé orgány, uvedeny výslovně, - tedy, že ten, kdo je takovýmto státním zaměstnancem, jestliže je zvolen členem Parlamentu, ať už Poslanecké sněmovny nebo Senátu, po složení slibu je uvolněn od výkonu svých práv a povinností, čili nemůže tu konkrétní pracovní nebo služební činnost, kterou až dosud vykonával, vykonávat. To oprávnění mu zaniká ze zákona složením slibu, ale jeho pracovní nebo služební poměr trvá. Skončí-li výkon jeho mandátu, ať už uplynutím normální doby funkce té či oné komory, nebo tím, že by případné se tento člen Parlamentu svého mandátu v průběhu volebního období vzdal, obnovuje se mu jeho pracovní poměr ve smyslu, že může potom opět vykonávat práva a povinnosti spojené s jeho dosavadním zařazením.

Toto je naše koncepce. Omezili jsme to na tuto kategorii, protože se nám zdálo důležité odstranit tu praxi, která se dosud vytvořila, že se totiž funkce členů zákonodárných sborů spojovaly s plněním funkcí státní správy, což oslabuje důvěryhodnost státní správy jako orgánu, který má vykonávat své činnosti v zájmu všech občanů bez ohledu na stranickou příslušnost. Jestliže dochází k takovémuto spojování, potom jsou pochybnosti o tom, zda státní správa není příliš stranicky orientována a tím neznevýhodňuje určité kategorie občanů na úkor druhých. Tolik k obecnému zdůvodnění.

Na ústavné právním výboru byla o tom obsáhlá diskuse, o které bude hovořit předseda ústavně právního výboru, který je v této věci zpravodajem. Myslím, že potom v obecné rozpravě, případně v podrobné rozpravě se budeme moci zabývat podrobnějšími problémy tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Předložený návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 101/2. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj výboru pan poslanec Libor Novák.

Poslanec Libor Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, když si přečtete usnesení ústavně právního výboru č. 41 ze 17. schůze z 30. dubna, je usnesením poměrně stručným. Je to usnesení, které doporučuje Poslanecké sněmovně, aby neschválila předložený tisk, předložený návrh zákona.

Myslím, že ta stručnost usnesení nevyjadřuje dostatečně čas, který ústavně právní výbor této předloze věnoval. Věnoval jí čas na dvou svých jednacích dnech, dal by se počítat na několik hodin a byl to čas, - řekl bych, - který není standardní pro každý tisk, a pro předlohu, která je poměrně takto stručná, už vůbec ne. čili tomuto tisku byla opravdu věnována velká pozornost. Myslím, že už to předjímala trošku debata tady na plénu při prvním čtení, kdy bylo zřejmé, že tento tisk v sobě spojuje dvě věci: Spojuje v sobě jistý náboj politický a spojuje v sobě i jisté a nemyslím si, že jednoduché problémy právní.

To, proč většina ústavně právního výboru dospěla k závěru, který máte před sebou, je asi těžké ve stručnosti vyjádřit a já doufám, že někteří členové ústavně právního výboru vystoupí v diskusi a řeknou, čím byli oni bezprostředné motivováni ve svém hlasování, ale pokud bych je mohl obecně shrnout, byly to připomínky zejména právního charakteru, které zazněly, byly to připomínky k tomu, že ustanovení předloženého návrhu zákona jsou v některých věcech nejasná, jsou v některých věcech zřejmé problematická a byli vedeni tím, aby tato ustanovení byla dost podstatné změněna nebo vylepšena. Musím říci, že se nepodařilo najít model nebo způsob, jak je vylepšit, a proto ústavné právní výbor nenavrhl žádné změny a svou většinou odsouhlasil usnesení, které máte před sebou. Já doufám, že teď v tuto chvíli, ať už v obecné nebo event. podrobné diskusi, pokud proběhne, budeme pokračovat v diskusi nad touto tematikou, která není ani triviální ani zcela lehce řešitelná a ani zcela lehce právně řešitelná a že výsledkem této diskuse nebude ani polotovar, který by vyšel z této Poslanecké sněmovny a myslím si, že ani striktní ukončení této diskuse s tím, že je to problém, který nikoho nezajímá, protože to jsou krajní póly, na kterých doufám nikdo z nás nestojí.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Liboru Novákovi. K projednávanému návrhu zákona jsme obdrželi také oponentní zprávu menšiny členů ústavně právního výboru, sněmovní tisk 101/3. Uděluji proto slovo poslankyni Jitce Kupčové, která byla pověřena funkcí zpravodaje. Prosím, paní poslankyně,

Poslankyně Jitka Kupčová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, byla jsem pověřena menšinou ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, abych předložila a odůvodnila Poslanecké sněmovně oponentní zprávu menšiny výboru k návrhu poslanců Zdeňka Jičínského a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu. Tato oponentní zpráva menšiny vám byla rozdána jako tisk 101/3.

Při projednávání tisku 101 v ústavně právním výboru dne 30. 4.1997 bylo ústavně právním výborem přijato usnesení, kterým tento výbor doporučuje Poslanecké sněmovně návrh zákona neschválit. Proti tomuto návrhu usnesení hlasovala menšina ústavně právního výboru, kterou tvoří poslanci Zdeněk Jičínský, Jitka Kupčová, František Španbauer a Luděk Polášek, a to z důvodu svého přesvědčení o nezbytnosti této právní úpravy. Důvody, které k tomuto názoru vedou, jsou podrobně uvedeny v důvodové zprávě k návrhu zákona. Proto se omezím na stručné zdůraznění některých z nich.

Návrhem se sleduje, aby bylo zabráněno prolínání moci zákonodárné a moci výkonné ve smyslu článku 22 odst. 1 ústavy. Uplatnění ústavních principů dělby moci zákonodárné a výkonné je až dosud nepřípustné zanedbáno. Trpění dosavadního stavu, kdy lze současné vykonávat mandát poslance či senátora a zároveň funkci v orgánech státní správy, degraduje tyto ústavní zásady i instituce a oslabuje důvěryhodnost ústavních orgánů již tak nebezpečně nízkou. Ústava vyžaduje, aby zákon stanovil, které funkce, jejich výkon jsou neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, dále které činnosti nesmí vykonávat člen vlády. Zákon o střetu zájmů ukládá poslancům a senátorům určité povinnosti, neslučitelné funkce ve smyslu článku 22 ústavy však nestanoví. Naproti tomu stanoví neslučitelné funkce a činnosti nejenom pro členy vlády, ale i pro vedoucí ústředních správních orgánů, kteří nejsou členy vlády.

Navrhovaná úprava tedy do tohoto zákona logicky patří, protože upravuje materii náležející do okruhu téže problematiky. Vláda sama ve svém vyjádření označila záměr za v principu správný. Sama však uskutečnění tohoto záměru nikdy nenavrhla. Dosud neexistuje zákon o právních poměrech státních zaměstnanců, jehož vydání ústava požaduje. Vláda ve svém legislativním plánu s návrhem zákona o státní službě, který by měl tento problém řešit, počítá až koncem roku 1998 a po zkušenostech s plněním legislativních plánů minulé i této vlády lze o reálnosti tohoto termínu vážně pochybovat. Námitky vznášené proti návrhu z důvodů jeho údajné nesystematičnosti, nekomplexnosti, právní nedokonalosti apod. menšina ústavně právního výboru odmítá jako nedůvodné. Ti, kdo s těmito námitkami přicházeli, nepředložili jediný pozitivní návrh na změnu či doplnění této předlohy. Menšina ústavně právního výboru se domnívá, že navrhovaná úprava přispěje k naplnění demokratických základů státu a uplatnění dělby státní moci.

Proto předkládá toto menšinové stanovisko, kterým doporučuje Poslanecké sněmovně, aby při projednávání tohoto návrhu zákona umožnila vedení podrobné rozpravy v takovém rozsahu, aby bylo možno návrh seriózně projednat a s případnými pozměňovacími návrhy schválit. Pokud odmítne z formálních důvodů sněmovna tak učinit, bude to znamenat, že se věcné řešení tohoto závažného problému opět odloží na dobu neurčitou.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Kupčové. Dříve než k předloženému návrhu otevřu obecnou rozpravu, oznamuji vám, že pan poslanec Kužílek má náhradní kartu č. 17. Do obecné rozpravy, kterou tímto otevírám, se jako první přihlásil pan poslanec Zdeněk Krampera, připraví se pan poslanec Zdeněk Zajíček.

Poslanec Zdeněk Krampera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, k návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon ČNR č. 238/92 Sb., v některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, sděluji následující vyjádření. Návrh na doplnění zákona je velmi stručný a potřebný, ale pro poslance SPR-RSČ je zcela nepřijatelný pro část navrhované předlohy, kterou nemůžeme připustit. Touto částí je § 13 odst. 4, který zní: Ustanovení odstavců 1 - 3 se nevztahují na členy vlády.

Ustanovení právě těchto odstavců umožňuje střet zájmů, a to na nejvyšší úrovni. Vždyť právě před několika týdny jsme již v případě policejních razií v kancelářích poslaneckého klubu SPR-RSČ viděli, jak může být nebezpečná propojenost moci výkonné a moci zákonné.

Nejde ovšem jen o jeden takovýto příklad, ale dnes a denně dochází ke zneužívání tohoto propojení. Poslanci, kteří jsou zároveň členy vlády, jsou navíc ještě např. členy dozorčích rad velkých akciových společností a mnohdy i členy různých - slušně řečeno - podivných klubů, jako např. Rotary klub, PEN klub apod. Proto se nelze divit, že tito lidé mohou doslova a do písmene s naší zemí kšeftovat a nakládat jak se jim zamane.

Proto důrazně varujeme před pokračováním takovéhoto propojení moci a následných nedozírných a nekontrolovatelných škod. Navíc je takové propojení nepřijatelné i z hlediska finančních příjmů, které těmto členům vlády z těchto funkcí ještě plynou. Skutečně by se členové vlády měli okamžitě rozhodnout, jaké místo vlastně chtějí zastávat.

Vzniká návazná situace, že ten či onen ministr není přítomen na území republiky či má různá státní jednání a zákony, u kterých působí jako předkladatel, se musejí překládat a odkládat, nebo je zasedání vlády a ministři žádají o posunutí času zahájení zasedání atd.

Ještě schází, aby ministři byli senátory, ale i toho se můžeme v budoucnosti dočkat.

Má-li být návrh na doplnění zákona o střetu zájmů vůbec účinný, je nutno odstavec č. 4 odstranit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Prosím pana poslance zpravodaje Nováka, aby evidoval případné návrhy. Slova se ujme pan poslanec Zdeněk Zajíček. Písemné je dále přihlášen pan poslanec Frankl.

Poslanec Zdeněk Zajíček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych i já se vyjádřil v obecné rozpravě k návrhu zákona o střetu zájmů, resp. k jeho novele. Jsem jedním z těch, kteří vystupovali velmi aktivně na jednání ústavně právního výboru a vznášeli připomínky k předloženému návrhu. Chtěl bych vás seznámit i zde s těmi důvody, které vedly k tomu, abych i já podpořil konečné usnesení ustavně právního výboru, které doporučuje sněmovně tento návrh zákona neschválit.

Předkladatelé měli záměr předložit návrh zákona, který předpokládá zakotvit zákonným způsobem neslučitelnost některých funkcí s funkcí poslance či senátora. Já osobně se přikláním k tomu, že taková právní úprava v našem právním řádu je potřebná, měli bychom na ní pracovat a měli bychom ji v nejbližší době přijmout. Jediné, k čemu se nemohu přiklonit, je to, jakým způsobem je tato právní norma připravena, jakým způsobem neslučitelnost funkcí chce zakotvit.

To, že se domnívám, že předkladatelé měli zájem upravovat neslučitelnost funkcí tak. jak předpokládá tuto neslučitelnost článek 22 ústavy, čerpám z důvodové zprávy, kterou předkladatelé spolu s návrhem zákona předložili. V důvodové zprávě odkazují opět na článek 22 odst. 1, který stanoví, že s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon. Domnívám se, že to byl záměr předkladatele předložit tuto zákonnou úpravu. Bohužel, tak jak je tato předloha předložena, jde spíše o úpravu, která by měla být zakotvena někde v zákoně o státní službě.

To byly také výhrady, které jsme sdělovali předkladatelům zákona při jednání ústavně právního výboru a snažili jsme se při jednání výboru si tyto názory vysvětlit. Bohužel, v tomto směru nedošlo ke shodě a předkladatelé nadále trvají na tom, že návrh, který předložili, je věcně i formálně právně správný.

Musím říci, že mě trochu překvapuje oponentní zpráva menšiny výborů v některých jejích pasážích. Budu citovat: "Ti, kdo s těmito námitkami přicházeli, nepředložili jediný pozitivní návrh na změnu či doplnění této předlohy. Tím se deklarování jejich úmyslu, že s intencí návrhu souhlasí, ale nesouhlasí s jejím provedením, jeví jako neupřímné a pokrytecké." Musím tady na mikrofon říci, že se proti tomu velmi důrazně ohrazuji. Mé návrhy nebyly pokrytecké a nebyly neupřímné, směřovaly k čistotě právního řádu, k tomu, abychom - když přijímáme takovou normu, která by měla důsledné provádět ústavu této republiky - postupovali v intencích ústavy a co nejlépe tak, abychom nezaváděli nesystémové prvky do našeho právního řádu. Proto se mi tento postup jeví jako velmi zvláštní.

Na druhé straně musím říci, že v rámci diskuse padlo několik velmi konkrétních návrhů, jakým způsobem tento návrh upravit tak, aby byl přijatelný. Trochu se divím, že právníci v tomto výboru, předkladatelé tohoto zákona, si nedokázali z návrhů, které ve výboru padly, vybrat to pozitivní a případně návrh upravit tak, aby byl schopen projednání a schválení na tomto plénu.

Z toho důvodu i vám nadále doporučuji setrvat na doporučení ústavně právního výboru a v této podobě návrh zákona neschválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi. Písemnou přihlášku do rozpravy mám od pana poslance Frankla k tomuto bodu. Další písemné přihlášky do obecné rozpravy nemám.

Poslanec Michal Frankl: Vážená sněmovno, nebudu opakovat argumenty, které zde padly. Já sám se kloním spíše na tu stranu, že skutečně v případě problému, o kterém hovoříme, nejde o střet zájmů, ale jde o neslučitelnost. Neslučitelnost funkcí, o kterých můžeme a měli bychom věcně politicky diskutovat a měli bychom si seriózně připravit seznam těch institucí a těch funkcí, o které jde. Pro mně je nepřijatelný postup, který tak trochu "kouká" z tohoto návrhu, kdy byl nejprve vyhotoven seznam jmen a podle toho do návrhu zákona doplňovány instituce.

Myslím si, že rozhodnutí o tom, ve kterou chvíli předložit poslanecký návrh zákona, je na předkladatelích. Apely na to, aby byl návrh zákona dopracováván ve výboru, na plénu ve sněmovně a s pomocí pozměňovacích návrhů mu byla dávána podoba taková, aby byl přijatelný, podle mého názoru v tomto případě nejsou na místě.

Proto podávám návrh na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Frankl byl posledním písemně přihlášeným do obecné rozpravy. Táži se, zda se hlásí někdo další. Pan poslanec Bláha. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Bláha: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, minulé období - a myslím, že už to tu i bylo zmíněno - se vytvářel zákon o střetu zájmů, který v první verzi samozřejmě chtěl postihnout v širší podobě to, co je v předkládané novele. Už tehdy z řad koaličních poslanců, ale i ze stanovisek vlády zaznívaly naprosto stejné argumenty pro nepřijetí, pro zamítnutí, pro další rozpracování, protože vláda předloží - už v roce 1993 to slibovala - zákon o státní službě, který dokáže řešit všechny funkce, které by přicházely v úvahu. Znovu připomínám, že jsme v roce 1997 a opět mám pocit ne z toho, že by někdo hodlal mapovat jakýsi jmenný seznam, jak tu předřečník sdělil, což považuji za naprosto mylné a pochybné tvrzení, ale spíš mě překvapuje, že na druhé straně tu zaznívají důvody, proč znovu z mnoha a mnoha příčin nepřijmout.

Nevěřím zrovna tak jako někteří přede mnou a nevěřím především proto, že sám jsem byl tehdy tvůrcem zákona, který si prožil všechny zkazky od jednání až k bývalému předsedovi sněmovny a vytvoření úzkého kruhu zástupců tří stran koalice tehdy a mojí, kde se vypracovávaly další a další varianty, kde jsme ustoupili z řady věcí, které se zčásti snaží tento návrh pana prof. Jičínského vrátit.

Jsem naprosto přesvědčen o tom, že není možné se tvářit, že zákon zamítneme a opět nic nebudeme řešit. To, co zde sdělila menšinová zpráva, je podle mě naprosto seriózní, v pořádku a správné. Jedna připomínka tu možné nezazněla. Již tehdy - a zopakuji to znova a vědí to i někteří poslanci ODS, protože s tím ona přišla v minulém parlamentu - se Rada Evropy podivovala faxem směrem k našemu parlamentu tomu, že máme pro ni jeden zvláštní střet zájmů, a to je funkce náměstka ministra a zároveň poslance, že je to věc naprosto neobvyklá a v demokratických systémech v podstatě nepřijatelná.

Proto se domnívám, že tento zákon naopak je potřeba projednat a pokud vláda skutečně předloží zákon o státní službě, může podle mého soudu předložit a můžeme se bavit potom, až bude předložen, zdali tento zákon s touto novelou bude potřebovat nebo nebude potřebovat event. jiné úpravy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji poslanci Bláhovi. Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Čestmír Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, viděl jsem v této sněmovně předkládat už mnoho návrhů zákonů o střetu zájmů, fakticky od r. 1991 a viděl jsem, jak jednou tento zákon zpochybnila a zamítala tato strana sněmovny, podruhé ho zamítala tato strana sněmovny. Viktor Dobal v uplynulých letech předkládat důsledný zákon o konfliktu zájmů a byl také zamítnut. Zákon o konfliktu zájmů měl být v této zemi již nejpozději v roce 1991. O tom by neměly být žádné pochybnosti. Myslím, že zpochybňovat v této době zákon o konfliktu zájmů neposlouží nikomu. Měl by být schválen. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Další přihlášky do obecné rozpravy nevidím, tudíž obecnou rozpravu končím. Mám avízo ze strany poslaneckého klubu KSČM o tom, že budou po skončení obecné rozpravy žádat o přestávku. Ptám se, zda je to právě tento okamžik, kdy přestávku budou žádat a případně na kolik minut, nebo až po hlasování, které nás čeká?

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, pane předsedající. Žádala bych o přestávku pro poslanecký klub KSČM ještě před hlasováním o tomto návrhu, a to do 12.30hodin.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Čili na 45 minut. Dobře, pan poslanec Jičínský chce ještě vystoupit před přestávkou. Žádosti hodlám samozřejmě vyhovět. Vydržte, kolegyně a kolegové, protože budeme muset spojit tuto žádost už i s polední přestávkou, na kterou je plánováno několik schůzek a akcí různých uskupení sněmovny.. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci stručně zaujmout stanovisko k diskusi, nejprve k poslanci Kramperovi. Já chápu jeho kritický postoj k tomu ústavnímu institutu, který u nás máme, to je k tomu, že funkce členů zákonodárného sboru jsou slučitelné s funkcemi členů vlády. Chtěl bych ovšem říci - a už jsem o tom podrobně hovořil při odůvodňování tohoto návrhu - že to je ústavní problém, který nelze řešit prostým zákonem. Ústava např. v čl. 32 říká: Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu atd. čili Ústava vychází z koncepce, že je slučitelný výkon poslaneckého mandátu s funkcí člena vlády. Hovořil jsem o tom, jaká je historie tohoto institutu u nás v polistopadovém období. Od počátku se o tom diskutuje, zda je to nebo není vhodné, ale ústavní většina vždy byla toho názoru, že tyto funkce slučitelné jsou a že tu není důvod k inkompatibilitě nebo k zavedení tzv. klouzavého mandátu.

Hovořím o tom proto, že nelze od tohoto prostého zákona chtít řešení této otázky, protože to je ústavní záležitost. Tu tímto prostým zákonem řešit nelze, stejně jako jím nelze řešit otázku, kterou se budeme muset zabývat v budoucnu, zda členové vyšších územně samosprávných celků mohou nebo nemohou být členy zákonodárného sboru. Hovořím o tom proto, že Ústava z roku 1920, jíž jsme se inspirovali, tuto slučitelnost funkcí neumožňovala, stejně tak neumožňovala slučitelnost funkce županů a okresních náčelníků, protože to byli představitelé samosprávy. To jsou ústavní otázky, které musejí být řešeny v ústavním pořádku, nikoli běžným zákonem.

Možná, že by poslanci SPR-RSČ, i když je to samozřejmě jejich záležitost a náš jednací řád tuto otázku neřeší, měli uvážit účelnost své absence ve výboru. Kdyby jejich členové byli ve výboru, mohli by tam tyto věci uplatnit a mohlo se jim dostat vysvětlení tam. To je k této zásadní otázce.

Pokud jde o stanovisko poslance Zajíčka a jeho ohrazení proti menšinové zprávě, já jsem jeden z těch, kdo menšinovou zprávu podepsal. V této souvislosti není podstatné to či ono slovo. Chci říci jednu věc. Vítám to jako pozitivní reakci členů ústavně právního výboru, která snad bude uplatněna v podrobné rozpravě. Totiž, že jsem dostal včera komplexní pozměňovací návrh k návrhu, který jsem jménem skupiny poslanců předložil. Bohužel během rozpravy a jednání v ústavně právním výboru žádný návrh, tím méně komplexní, jsem písemně nedostal. Já jsem upozorňoval během té rozpravy na to, že přístupy těch, kteří říkají, že jsou pro to, aby tento problém byl řešen, byly jiné než přístupy v tom návrhu zákona, který já jsem předložil jménem skupiny kolegů.

Čili v tomto směru jsem nepovažoval za možné, ne z důvodu nějaké kaprice, ale protože to byly jiné principy, abych na základě diskuse ten předložený návrh modifikoval. Kdyby kolegové v tom mezidobí, kdy se v ústavné právním výboru o tom jednalo, tento návrh, který - jak říkám - doufám, že bude předložen v podrobné rozpravě, předložili, mohli jsme být podstatně dále, protože ústavně právní výbor se mohl zabývat těmito dalšími návrhy. Mohl posoudit, zda jsou nebo nejsou slučitelné, či zda případná nová varianta není lepší. Ale to se nestalo, a proto jsou ona slova v menšinové zprávě. A nejsou podstatná potud, pokud bude zde předložen komplexní návrh pozměňovací, o kterém sněmovna bude jednat.

To považuji za důležité, protože si myslím, že skutečné nazrála doba, aby tento problém byl řešen. Ne proto, že by byl tak významný, ale proto, že je problém - a kolega Hofhanzl o tom mluvil, kde se toto spojení prosté nikdy nemělo připustit. Vždycky jsem to považoval za chybu, nebyl jsem sám. V bývalém Federálním shromáždění, pokud ještě existovalo, jsme se snažili tuto praxi nepřipustit, resp. snažili jsme se v návrhu o střetu zájmů odlišit tyto různé funkce. To, že se tak nestalo, je podle mého soudu chybou a je to jeden ze zdrojů chabé důvěryhodnosti ústavních institucí. čili v tomto smyslu projednání a přijetí určité úpravy - říkám určité - návrhu, který jsem předložil, je podle mého soudu důležité jako určitý signál veřejnosti, že si Poslanecká sněmovna vážně uvědomuje určité problémy a že je odhodlána je řešit.

Tolik zatím do obecné rozpravy.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O slovo požádal rovněž zpravodaj po skončení obecné rozpravy, takže mu je uděluji.

Poslanec Libor Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, neměl jsem v úmyslu vystupovat na konci obecné rozpravy, ale když to tak učinil pan předkladatel, chci tak učinit také několika poznámkami, které tady v obecné rozpravě zazněly.

Musím říct, že oponentní zpráva výboru je zprávou nekorektní a jestli tady zaznívalo jakékoli její obhajování, jsou to obhajování slabá. Ve výboru byla několikahodinová diskuse, kdy tomuto návrhu byly vyčítány právní vady takového charakteru, že bylo velmi obtížné najít jakékoli řešení. Jestli oponentní zpráva neobsahuje jediný pozměňující návrh k předkládanému návrhu a píše se v ní, že tento návrh je po právní stránce bezvadný, tak já tvrdím, že to tak prostě není. Každý právník, který v ústavně právním výboru seděl, si toho musel být vědom. A to nemluvím o tom, že se v této oponentní zprávě používají výrazy jako pokrytectví atd. Mohl bych stejná slova použít na předkladatele, stejná slova bych mohl použít na ty, kteří podepsali oponentní zprávu a mohl bych mluvit ještě o termínech jako váhavost, nepřesvědčivost a právní pochybenost.

Druhou poznámku. kterou jsem chtěl říci. Jsem rád, že tady vystupuje pan kolega Krampera za Republikánskou stranu s připomínkami k tomuto textu. Musím se bohužel podivit nad tím, proč tak neučinil na jednání výboru, jak tak nečiní již několik měsíců, kde spolu s kolegou Novákem se na ústavné právní výbor nedostavuje a tudíž nevyvíjí dostatečnou snahu, jak vylepšovat různé návrhy zákonů.

Tolik má poznámka.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Přihlásil se o slovo pan poslanec Jičínský, Mám teď malý problém a chtěl bych vás, pane poslanče, poprosit o sekundu strpení. Vy jste využili jako předkladatel a zpravodaj svého práva na závěrečné slovo. Obecnou rozpravu jsem uzavřel, čili mám tomu rozumět jako žádosti o faktickou poznámku? (Ano.) V pořádku. Prosím, pane poslanče.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP