Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jako poslanec zvolený za Sdružení pro republiku - Republikánskou stranu Československa se musím vzhledem k předložené zprávě o stavu české ekonomiky a celé době tzv. transformačního procesu vrátit o celých šest let zpět do doby počátku polistopadového podvodu, který zahájil celou následnou devastaci České republiky.
Již na počátku tohoto dobrodružství právě republikáni zcela jednoznačně a s velkým časovým předstihem upozorňovali na všechny potíže a problémy, které se musí zcela zákonitě v dalších letech dostavit. Poukazovali jsme na fakta, rozkrádání majetku Československé Federativní Republiky, následně České republiky, na obrovské finanční kriminální delikty, devastaci kultury, školství, životního prostředí, tunelování bankovního sektoru, obrovsky narůstající kriminalitu, neexistující bytovou výstavbu, rozkrádající se průmysl a tím i rozložení exportu. Nemluvě o likvidaci zemědělství, dopravy a zdravotnictví. Pochopitelně vždy následovaly konkrétní návrhy na řešení narůstající krize.
Těmto analýzám ale nebyla diky cenzuře sdělovacích prostředků věnována náležitá mediální pozornost. Občané byli v několika volbách zmanipulováni sdělovacími prostředky pro údajně jedinou možnou cestu, která povede k naprostému blahobytu a prosperitě. Po kolikáté v tomto století budou lidé takto oklamáni a zrazeni? Pochopitelně i občané za svoji důvěřivost a naivitu nesou svoji velkou vinu a tak, jako bezhlavě za kus žvance a pivo tolerovali vládu Gustava Husáka, tak úplně stejně tolerují vládu pana Václava Klause a mnohdy si neuvědomují a nechtějí ani slyšet, jaké ponesou v konečné fázi perestrojky následky. Proto je v dnešní den zcela absurdní, když vládnoucí garnitura, která se pod tíhou prohlubujících se problémů a sílící nespokojenosti obyvatel, předkládá opět lidem blamáž a snaží se říci: "Promiňte, stalo se, my už budeme hodní."
Musím připomenout, že nic takového nenastane, ba naopak, každý měsíc existence této vlády bude znamenat další nenahraditelné ztráty. Místo slibovaného kroku vpřed se Česká republika rozvíjí do podoby konce minulého století Občan uvažuje: "Proč bych platil daně a vykazoval zisky, když takováto zločinnost je vlastně ještě podporována a chválena". A tak narůstají miliardové částky nezaplacených daní, neplacení pojistného, nehrazení úvěrů, neplacení zboží, neplacení nájmu a dalších položek. Opět je plně zodpovědný ten, kdo tento systém zde zavedl, legalizoval a tím je vládnoucí garnitura. Nejen členové vlády, ale celá ta zhoubná síť vládnoucí elity a ti, kdo horlivě tomuto zlu slouží. Výčet předložených souborů opatření nemůže na prohlubující se krizi nic vyřešit. Vyhlašovaný boj proti kriminalitě přes veškerá prohlášení nezačal. Zatčení dvou osob nic neřeší, navíc byly již propuštěny. Policie České republiky, místo aby obdržela příkazy ke skutečnému boji proti zločinu všeho druhu je v obrovském množství v současné době nasazována na silniční kontroly vozidel. Ochrana kapitálového trhu je vlastně bezpředmětná, protože tento trh existuje pouze na stránkách určitého vládního tisku a u skupiny provládních ekonomů, kteří se snaží tento trh obstarávat a fingovat. Kuponová privatizace je jednoznačně podvodem tisíciletí na celé planetě Země. Ke stati černé a šedé ekonomiky je nutno konstatovat opět již citovaná fakta, která nejsou žádnou novinou. Nečinným přihlížením a tichým souhlasem dala vládnoucí garnitura hned v počátku perestrojky vekslákům zkorumpovaným kádrem Komunistické strany Československa, kteří navlékli modré kabáty a dalším zločincům jednoznačný signál k zahájení bezbřehého rozkrádání státu, neplacení daní, pašování, rozkrádání bank či další organizované ekonomické kriminality. Jak je jinak možné posoudit prohlášení vládních činitelů, že vlastně jde o nezkušenost s novým podnikatelským prostředím a o špatně připravené a provedené podnikatelské záměry a ještě chválí zločince typu Kožený zcela veřejně a svádí tyto zlodějiny na údajnou závist národa k lidem, kteří umějí podnikat. Tito lidé typu Koženého, Lieznera, Čekana, Volfa, Čadka, Karmova, Jonáka, Macha atd. jsou zcela jasně obyčejnými zloději a měli by se za své zločiny zodpovídat. Proto zde existuje džungle, která umožňuje ony jevy, jako černá a šedá ekonomika. Pochopitelně, že lidé to vše vidí a vnímají a pak vzniká řetězová reakce občanů: "Když kradou oni, proč máme my občané platit."
K tzv. souboru opatření: Pro zvýšení proexportní politiky by bylo hlavně nutné přestat s likvidací našich průmyslových podniků, zahájit obnovení výroby a pak teprve je možno zahájit ve větší míře export. Co se týče dovozních depozit, to také nic nevyřeší. Pouze umožní bankám se složenými penězi půl roku manipulovat a může se také stát, že za půl roku složené částky budou vytunelovány. Navíc dovozní depozita znemožní právě drobným podnikatelům jejich další činnosti a ohrozí i naše obchodní styky se sousedními státy. Jedinou možnou formou zahájení obnovy České republiky je skutečný boj proti zločincům všeho druhu a všech funkcí ve státní správě i jinde. Restituce nezaplacených, rozkradených, zdevastovaných podniků a organizací zpět do majetku státu a jejich postupné obnovení a zahájení výroby a následné zvýšení exportu. Propadnutí majetků vzniklých trestnou činností. Obrovskou úsporu ve státním rozpočtu snížením počtu zaměstnanců státní správy ze současných 250 000 na 150 000 v roce 1989 - mnohamiliardové úspory. Snížení počtu ministerstev na sedm - opět tři miliardy. Zrušení Senátu - další tři miliardy. Odchod našich vojáků SFOR z Bosny - další tři miliardy korun. Zamezení státního plýtvání ve formě podpory bankrotářských organizací typu UNESCO, OSN, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní měnový fond atd. - zhruba 10 miliard korun. Snížení platů ústavních činitelů zhruba 3 miliardy korun. Vydat státní dluhopisy ne na pokrytí schodku způsobeného neschopností vlády, ale na obnovu např. infrastrukutry. Maximálně zvýšit trestní sazby pro všechny opravdové dlužníky Fondu národního majetku a tvrdě vymoci pohledávky - opět mnohamiliardové ztráty. Tím bych mohl pokračovat dlouhé a dlouhé hodiny. Možností, jak postupně obnovit bezpečnostní ekonomickou a politickou stabilitu České republiky, je mnoho. Základním krokem ale musí být demise celé vlády České republiky a odchod celé vládnoucí garnitury. Dále musí následovat změna celého politického systému a zároveň i ekonomického systému. Nechceme kapitalismus konce minulého století. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, udílím slovo panu poslanci Jindřichu Neherovi, připraví se pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Jindřich Nehera: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dospěli jsme k bodu, kde nám vláda předložila Zprávu o stavu české ekonomiky včetně příčin poklesu konkurenceschopnosti, efektivnosti a produktivity české ekonomiky v závislosti na realizaci transformačního procesu v uplynulých letech. Materiál, který nám vláda předložila, hovoří o narůstajícím vlivu institucionálních bariér a úzkých hrdel, která nedovolovala ekonomice plně rozvinout svůj potenciál. Vláda tyto bariéry rozčlenila na čtyři hlavní oblasti.
Za prvé jde o nepružnou a ne vždy ekonomicky efektivní strukturu vlastnických práv v české ekonomice. Druhým vážným problémem je nedostatečné právní povědomí, které se projevuje kromě jiných oblastí zhoršující se platební disciplínou podniků. Tzv. úzkým hrdlem české ekonomiky je i nedokonalý regulační rámec české ekonomiky. A za čtvrtý klíčový problém vláda uvádí napětí na trhu práce. Je však udivující, že vláda na takové nedostatky přišla až tak pozdě, když už se naše ekonomika dostala do krize a kdy bleskurychle klesají volební preference ODS a důvěra vlády České republiky. Proč vláda neslyšela dříve varující hlas opozice, zejména Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa, která na tyto další nedostatky a chyby minulé o současné vlády důrazně upozorňuje už léta.
Místo vyslyšení a za včasného sjednání nápravy se však vládní koalice věnovala více osočování, napadání a pomlouvání nepohodlné opoziční strany Sdružení pro republiky - Republikánskou stranu Československa, a výsledek, který se dostavil, je ekonomická krize České republiky, i když pan Klaus a pan Kočárník tento termín odmítají. Pan Klaus termín ekonomické krize odmítá vůbec, pan Kočárník se vyjádřit, že se nejedná o ekonomickou krizi, že jde pouze o varovný signál. O jaký signál jde lze úspěšně vytušit z poklesu volebních preferencí ODS a poklesu důvěry vlády v očích občanů.
Krátce se chci zmínit o úzkém hrdle zvaném nedokonalý regulační rámec České republiky, kde se píše, že se stále ještě nepodařilo ekonomiku důsledně zbavit zbytečných byrokratických omezení a přitom nevzniká nebo se nedostatečně prosazuje dosažená regulace v těch oblastech, kde je nezbytná, jako je např. ochrana kapitálového trhu, ochrana konkurence atd. Zde nevím, zda to vláda myslí vážně nebo zda si z nás dělá legraci. Vždyť celý systém této vlády se zakládá na prudkém vzrůstu administrativy a na zbytečné byrokracii. Před časem byla dána interpelace na ministra Dlouhého, kde nezávislí ekonomové upozorňovali na nebezpečí narůstajícího obchodního schodku, na nedostatečnou ochranu kapitálového trhu, na miliardové úniky. Odpovězeno však bylo, že je vše v pořádku. Dnes se tento pořádek projevuje se vší parádou. Není v České republice resort nebo obor, kde by se ekonomická krize neprojevila. A i když vláda nechce slyšet tato slova, dovolím si tvrdit, že se jedná o hlubokou ekonomickou krizi, do které nás vláda této země zatáhla. Pana premiéra chci ujistit, že se nejedná o hluboké nedorozumění, ale opravdu o hlubokou ekonomickou krizi. A tak by se dalo pokračovat bod po bodu, ale protože nechci zdržovat, zastavím se pouze u bodu 2 - Státní rozpočet na rok 1997. Zde se dovídáme jediné - nedocenil, nedocenil, nedocenil a ještě jednou nedocenil. Nikde však není, jak již je u této vlády tradiční, kdo nedocenil, kdo je za co zodpovědný a kdo se za co bude zodpovídat. V poslední době i sám Václav Klaus prohlásil, že korekce ve vládě jsou nezbytné a že proběhnou pravděpodobně v létě. Nemyslím si však, že tímto krokem se změní něco k lepšímu. Některé současné ministry lze tedy označit jako letní.
Já si však myslím, že nejlepší pro naši zemi by bylo, kdyby letní byla celá vláda a na podzim letošního roku byly vyhlášeny mimořádné parlamentní volby. Vyzývám proto vládu České republiky, aby neprodleně podala demisi, což by k mimořádným volbám mohlo velmi pozitivně přispět.
Na závěr mi dovolte jen krátkou reakci na projev pana Miloše Zemana. Mluvil kriticky, mluvil věcně, mluvil hezky a mluvil dlouho. Pouze slova, jak jsme se už mnohokrát mohli přesvědčit, nestačí. A zde musím připomenout, byla to Sociální demokracie, která umožnila, aby této vládě byla vyslovena důvěra, byla to Sociální demokracie, která odsouhlasila této vládě státní rozpočet a byla to Sociální demokracie, která minulý týden neumožnila, aby byl zařazen nový bod na této schůzi - Vyslovení nedůvěry této vládě. Myslím si, že je na čase, aby se sociální demokraté nad sebou vážně zamysleli, aby přestali kličkovat jako zajíci na lovu a aby se alespoň jednou zachovali opozičně a pomohli smést tuto vládu na smetiště dějin České republiky. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Svatomír Recman a připraví se pan poslanec Krejsa.
Poslanec Svatomír Recman: Paní předsedající, pane ministře, vážená sněmovno, rád bych stejně jako mí ostatní předřečníci se vyjádřil k předložené zprávě vlády o stavu české ekonomiky. Pro vývoj české ekonomiky, zejména v loňském roce bylo příznačné především znepokojující prohlubování nových nerovnovážných stavů, což našlo svůj výraz v nejrůznějších deficitech. A tak koncem roku 1996 jsme mohli zaregistrovat schodek celkové platební bilance v rozsahu 22,5 mld. korun a při zohlednění chyb, opomenutí i kurzovních rozdílů platební bilance ve výši 11,6 mld. korun, schodek běžného účtu platební bilance ve výši 121,5 mld. korun, čili 4,48 mld. amerických dolarů, schodek obchodní bilance, ten dokonce v rekordní výši 162,1 mld. korun, čili 5,97 mld. dolarů a schodek státního rozpočtu ve výši 1,6 mld. korun.
Citelný pokles tempa růstu zaznamenal průmysl o 1,9 procentního bodu a zejména pak stavebnictví o 3,7 procentního bodu. Tempo růstu celkového produktu, čili reálného hrubého domácího produktu pokleslo oproti předchozímu roku pouze o 0,4 procentního bodu, kdy naštěstí v posledním čtvrtletí loňského roku dynamickým rozvojem prošly odvětví obchodu, pohostinství a ubytování. Pokles výroby v průmyslu a ve stavebnictví však pokračuje i v letošním roce. Meziroční propad průmyslové výroby činil za leden až březen 4,2 % a reálný pokles ve stavebnictví dokonce 5,2 %.
Obdobně jako ekonom Jan Švejnar, což publikoval v Hospodářských novinách 29. března letošního roku, se lze oprávněně domnívat, že je nutno přiznat určitý neúspěch v realizaci přijaté strategie radikální ekonomické reformy. Konkrétně jde již o to, že došlo k vyčerpání dvou tzv. transformačních polštářů - mzdového a měnového polštáře vytvořeného v letech 1990 a 1991, aniž se podařilo v dostatečné míře uskutečnit nezbytnou restrukturalizaci naší podnikové sféry. Výsledkem je pak nízká konkurenceschopnost našich výrobků na zahraničním i domácím trhu ve srovnání s dováženým zbožím a tzv. nepružnost na straně nabídky, čili neschopnost uspokojit rostoucí spotřebitelskou a investiční poptávku nabídkou domácích produktů za přijatelnou cenu a na patřičné kvalitativní úrovni.
Závažnou otázkou zde zůstává, nakolik některé kroky v rámci realizace přijaté strategie ekonomické reformy spíše přispěly k dalšímu podvázání růstového potenciálu našich podniků než k jeho rozvoji. Jedná se např. o podhodnocené, resp. nevalorizované odpisy, kupónovou privatizaci, která nepřinesla podnikům dodatečný kapitál, neuváženou likvidaci průmyslového podnikového výzkumu v rámci dosahování snadných úspor, pomalé řešení problematiky nedobytných pohledávek, dlouhodobé odmítání přijetí nezbytných odvětvových politik - zde mám na mysli průmyslovou politiku, zemědělskou, dopravní, vědní politiku a celou řadu dalších, v tom zejména nutných opatření na podporu vývozu, koncepci proexportní politiky, ignorování podpory bytové výstavby v rámci tzv. politiky bydlení atd.
Výsledkem je podle mého názoru a názoru klubu KSČM krizová situace v ekonomice ČR, kterou dokládají i další ekonomické ukazatele. V tomto se hodnocení současné situace diametrálně liší mezi poslanci KSČM a vládou. Je to možné doložit např. tím, že z velkých průmyslových podniků bylo v loňském roce téměř 37 % ztrátových. Hospodářský výsledek průmyslových organizací v ČR se v loňském roce snížil o 40 % ve srovnání s r. 1995. To nejsou demagogie opozice, ale údaje vlády. Jsou čerpány z podkladů Ministerstva průmyslu a obchodu.
Znepokojivé na loňském vývoji je i to, že tvorba zisku se snižovala v průběhu celého roku. Počet ziskových organizací se za loňský rok snížil asi o 7 %. Jejich kladný hospodářský výsledek meziročně poklesl o 17,7 mld., tedy o 19 %. Na druhé straně vzrostl počet ztrátových organizací o 11 % a jejich ztráta vzrostla zhruba o 1/3. Největší úbytek hospodářského výsledku, snížení o 7,5 mld. Kč, zaznamenalo odvětví hutnictví. Toto odvětví významné zejména na severní Moravě vykázalo za celý loňský rok ztrátu téměř 3 mld. Kč.
V českém průmyslu se nadále zvyšovaly i platební problémy. Závazky po lhůtě splatnosti dosáhly 82,8 mld. Kč s meziročním zvýšením o 5,5 %. Prvotní platební neschopnost vzrostla na 27 mld. Kč, to je téměř o 17 %.
Významným ukazatelem je i devizová pozice státu. Ta se podle propočtu Ministerstva průmyslu a obchodu v roce 1996 změnila z věřitelské na dlužnickou.
Zaznělo to tady i z úst ministra průmyslu a obchodu i ve vystoupení guvernéra České národní banky. Hrubá zadluženost ČR v konvertibilních měnách loni vzrostla o 3,9 mld. dolarů. Ke konci r. 1996 již činila celkem 20,4 mld. amerických dolarů. Úroveň zahraničního dluhu představuje podle Ministerstva průmyslu a obchodu asi 39 % hrubého domácího produktu. Na konci r. 1989, tzn. na začátku transformace, byla přitom hrubá zadluženost celého Československa jen 7,9 mld. dolarů. Samotná ČR měla v okamžiku vzniku hrubou zadluženost ve výši 7,1 mld. dolarů. Tyto ukazatele hovoří jasnou řečí. Že něco v české ekonomice v posledním období není v pořádku, si všimli na rozdíl od koalice nejen opozice, ale i v zahraničí. Píše o tom zcela otevřeně tisk západoevropské provenience, který snad nebude koalicí považován za tisk demagogický a zaslepený. Např. německý deník Süddeutsche Zeitung uvádí v reakci na opatření české vlády na oživení ekonomiky, že (cituji):
"Země považovaná při transformaci dlouho za vzorovou, se náhle ocitla ve vážné krizi. Obchodní deficit ČR byl dlouho zlehčován s poukazem na potřebnou modernizaci výroby. Teď se však ukazuje, že česká ekonomika má zřejmě strukturální slabiny." Dále připomíná, že nová úsporná opatření přicházejí v době, kdy se obyvatelé ČR musejí vyrovnávat se značným zdražováním a tak se 7 let po politickém zvratu sčítají v ČR předchozí polovičatosti i úplné ignorování některých problémů.
Jiný německý list Die Welt napsal, že český premiér musel pod tlakem akutní krize - tady chci jen připomenout, že slovo krize zaznělo nebo je v tomto článku použito - zatáhnout za záchrannou brzdu a pokusit se stabilizovat ekonomiku země, jejíž chod je vážně narušen. Tempo růstu výrazně pokleslo a ztratilo impulsy, tím klesají příjmy a rozpočet se ocitá v deficitu. Obrovský je schodek obchodní bilance, který dosahuje 11 % domácího hrubého produktu. Vývoz zaostává a příliš rychle rostoucí mzdy oslabují konkurenční schopnost. Po pádech bank a těžkých podvodech na kapitálovém trhu se navíc cizí investoři začínají držet zpátky.
Deník Kurier napsal, že severní soused Rakouska se z bývalého vzorného žáka reforem stává děckem působícím jen starosti a zároveň upozornil, že upravený růst hrubého domácího produktu pro letošní rok nanejvýš 3,5 % představuje jen polovinu růstu konkurenčního Polska a Slovenska. Vinu na celé mizérii mají závažné chyby při privatizaci, které sice Klaus uskutečnil v rychlém tempu, ale bez dostatečného právního rámce, takže si na své přišli především spekulanti a tzv. mafie, zdůraznil list. Řadoví obyvatelé byli sice poděleni privatizačními kupóny, vesměs je však svěřili investičním fondům, které hospodařily především do vlastní kapsy. Místo aby získané podniky modernizovaly a zvyšovaly jejich konkurenceschopnost, často je pouze vytunelovaly. Na 80 mld. šilinků takto zmizelo v temných kanálech, napsal doslova Kurier.
I analytik britské poradenské firmy Independent Strategy James Lister-Cheese přirovnává stav ekonomiky ČR dokonce k Thajsku. Cituji: "Je zde mnoho stejných problémů jako v Thajsku. Ekonomický růst se zpomaluje, návratnost kapitálu je nízká, nadměrnému růstu platů neodpovídá růst produktivity práce. Jak Thajsko, tak ČR potřebují snížit úrokové sazby, aby stimulovaly ekonomický růst a posílily vývoz. Radikální reformní program je jediným řešením ekonomické situace." Z řady dalších faktů vyvozuje, že musejí být provedeny určité politické změny. Vláda nemůže prosazovat reformní politiku a bránit přitom krachu neefektivních podniků. To je zásadní věc. Jednoznačný je názor tohoto experta na efekt čili výsledek transformace. Cituji:
"Tady nejsme svědky žádného ekonomického zázraku." Konec citace. Obdobná hodnocení můžeme číst i v dalším tisku, např. Die Welt, Handelsblatt, Der Standard, The Economist a dalších. Kritika zazněla nejen z řad politiků opozice, v zahraničním tisku, ale i z řad domácích podnikatelů. Ředitel Svazu průmyslu a dopravy Břetislav Oštěral prohlásil, že (cituji) "Hospodářství je v nouzi, český průmysl potřebuje víc, než je ve vládním materiálu ke korekci hospodářské politiky. Očekávali jsme, že se vláda pokusí ekonomiku razantněji rozhýbat." Jeho další názor na možnosti balíčku stojí rovněž za zaznamenání, cituji: "I když vláda opatření na podporu ekonomiky splní, českému průmyslu to moc nepomůže. Ten totiž potřebuje důležitější věc finanční injekci. Tu však vládní balíček neobsahuje." Konec citace.
Jaká jsou možná a navrhovaná východiska. Východiskem ze současné složité ekonomické situace je kromě nápravy evidentních chyb a opomenutí výrazná přeorientace naší hospodářské politiky na stimulaci dlouhodobého ekonomického růstu. To je na podporu strany nabídky, na podporu růstu našeho ekonomického potenciálu, čili maximálního dlouhodobě udržitelného výstupu ČR slučitelného s cenovou stabilitou. Potřebné změny by se přitom měly týkat především daňové politiky, celní politiky či snížení cel na dovoz tzv. špičkových technologií, obchodní politiky - zde mám na mysli výraznější podporu domácího zboží na vnitřním trhu, a to včetně preference nákupu domácího zboží ze strany státních institucí a podniků s většinovou účastí státu či přísnější ochrany vnitřního trhu před dovozy nekvalitního a dumpingového zboží, finanční politiky.
Dále je to snížení státních příjmů z titulu daňových či jiných úlev řešených například důraznějším postihem hospodářské kriminality, neplatičů daní a sociálního pojištění důslednější kontrolou oprávněnosti vyplacení sociálních dávek či zkvalitněním práce obchodních soudů.
Prostor a možnosti pro podporu ekonomického růstu jsou tedy k dispozici. Teď je potřeba správně sestavit hospodářskou strategii a politiku tak, aby docházelo ke vzájemnému zesilování a ne oslabování jednotlivých opatření.
Tvorba a realizace konzistentní hospodářské strategie a politiky odpovídající novým podmínkám vývoje české ekonomiky ovšem patří mezi nejnáročnější úkoly, které aktuálně stojí před pracovníky naší ekonomické teorie i praxe.
Ekonomické potíže přiměly vládu České republiky ke korekci její hospodářské politiky v podobě tzv. balíčku. V řadě momentů tato opatření odpovídají představám opozice. Jde například o zvýšení možnosti odpisů tzv. starých nedobytných pohledávek ze současných 10 % na 20 %, přípravu programu rozvoje exportu s využitím zdrojů české exportní banky, EGAPu a Konsolidační banky, návrh na transformaci Centra vnějších ekonomických vztahů v novou organizaci na podporu obchodu České republiky v zahraničí, lepší ochranu vnitřního trhu, zde mám na mysli např. regulaci stánkového prodeje, zavedení institutu minimálních dovozních cel v zemědělství, otázku preference tuzemských dodavatelů a výrobců při rozhodování o veřejných zakázkách financovaných přímo z veřejných rozpočtů nebo státních fondů, zvýšení účinnosti regulace tzv. přirozených monopolů, jde hlavně o přirozený monopol v energetice či plynárenství, i o rasantnější boj proti závažné hospodářské a finanční kriminalitě.
Kladně je třeba hodnotit rovněž to, že se vláda vyhnula devalvaci měny. Na druhé straně však vzrostou spotřební daně u benzinu, nafty, petroleje a cigaret. Podnikatelská sféra dále negativně pocítí pokles investičních výdajů ze státního rozpočtu či krácení věcných výdajů rozpočtových a příspěvkových organizací.
Rovněž ochrana vnitřního trhu by mohla být důslednější. Urychlené přijetí antidumpingového zákona, rozšíření ochrany vnitřního trhu i mimo zemědělství a podpora ekonomického růstu výraznější, např. už zmiňované zrychlení odpisů investičního majetku či opatření na podporu průmyslového výzkumu. Někteří ekonomové, např. Ivan Šujan či Jan Klacek, soudí, že rozpočtová a mzdová restrikce jsou nadměrné a že nedostatečné růstové stimuly nemohou dobře vyvážit jejich negativní dopady.
Ze současné situace a z dlouhodobého vývoje vyplývá, bohužel, že stále nemá většina občanů důvod ke spokojenosti. Svou nespokojenost se současnou situací vyjadřují různé skupiny občanů - od opozičních poslanců, přes železničáře, lékaře, učitele až po odboráře a další občany. V České republice prudce roste nespokojenost lidí s politickou situací. Vyplývá to i z dubnového průzkumu institutu pro výzkum veřejného mínění. Loni v létě se podíl nespokojených pohyboval kolem 50 %, letos v lednu činil 58 % a počátkem dubna již 72 % občanů.
Obdobný vývoj byl zaznamenán i při hodnocení transformace české ekonomiky. Její dosavadní průběh považuje za úspěšný pouze 11 % občanů, z toho pouhé 1 % za velmi úspěšný. Naproti tomu 44 % respondentů ji kritizuje jako neúspěšnou a 38 % ji hodnotilo jako úspěšnou tak napůl.
Když tato čísla porovnáme s údaji loňského března, zjistíme, že těch, kteří průběh transformace hodnotí jako úspěšný, je o 17 % méně a naopak nespokojených je o 25 % více.
Velmi zajímavé je srovnání úspěšnosti ekonomické transformace podle politické orientace občanů. To, že ji za neúspěšnou považují voliči opozice, jistě nepřekvapí, ale že ji za úspěšnou považuje jen 35 % příznivců ODS a 13 % voličů ODA a KDU-ČSL, je jistě překvapující. Zdá se, že se koalice v chvále transformace netrefila ani do zkušeností vlastních příznivců a voličů.
Vážená sněmovno, chtěl jsem položit ministru průmyslu a obchodu Vladimíru Dlouhému jeden dotaz, který se týká dovozních depozit, což je věc, která je v tom pověstném vládním balíčku schváleném 16. dubna letošního roku. Podle informací, které jsem získal z tisku i z Bruselu, považuje Evropská komise zavedení depozit za porušení článku 65 Evropské, čili Asociační dohody mezi Evropskou unií a Českou republikou. Z tisku vyplynulo, že k prvnímu jednání k této problematice mezi Českou republikou a Evropskou unií došlo již v Bruselu 29. dubna. V tisku proběhla i zpráva, že se pan ministr setkal s 15 zástupci všech zemí Evropské unie a vedoucími delegace Evropské komise Jonsenem Terhaarem zde v Praze, aby vysvětlil postoj české vlády. čili chtěl jsem požádat pana ministra o vysvětlení, protože bych rád znal výhrady komise Evropského společenství vůči depozitům a odpověď české vlády, která, tak jak jsem zaznamenal v tisku, měla být do 20. května doručena do Bruselu. Vzhledem k tomu, že dnes už je 22. května, rád bych znal vysvětlení na tuto otázku.
V závěru svého vystoupení chci zdůraznit, že korekce hospodářské politiky vlády je skutečně nedostatečné a polovičaté řešení. Tak to vnímají i občané, což jsem dokumentoval na výsledcích veřejného mínění. Je potřeba zásadní změny v ekonomické- strategii a přístupu vlády. Podle jednání zde ve sněmovně je jasné, že toho není česká vláda schopna a měla by odstoupit. Šanci by měla dostat alternativní varianta ekonomického rozvoje. Než dát ještě 100 dní současné vládě, raději ho věnujme opozičnímu návrhu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Josef Krejsa, připraví se pan poslanec Jaroslav Gongol.