Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi Zemanovi. K faktické poznámce se přihlásil předseda klubu pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, v obsáhlém a důvěryhodně znějícím proslovu předsedy sociálně demokratické strany, jedné z opozičních stran, lze najít určité racionální jádro. Bohužel, této výpovědi chybí jeden podstatný rys, a to je upřímnost. Jak může totiž znít upřímně kritika vlády, této vlády, z úst předsedy sociální demokracie, když právě díky sociálně demokratické straně tato vláda získala už více než rok na devastaci naší země. Děkuji. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Chtěl bych vás, dámy a pánové, upozornit na znění paragrafu 60 jednacího řádu, pravda, poslanec má právo vystoupit přednostně s faktickou poznámkou, ve které však nelze uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce.
Faktická poznámka - pan předseda klubu Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Paní a pánové, já skutečně jen faktickou poznámku. Byl bych velmi rád, kdyby mohl mít klub ksčm k dispozici vystoupení pana předsedy vlády a po jeho obdržení bych poté požádal o krátkou přestávku na poradu klubu, kterou bychom chtěli věnovat po proběhlé diskusi našemu stanovisku k současné ekonomické situaci a také k tomu, co vláda předkládá se svým požadavkem na vyslovení důvěry v tuto vládu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Zaznamenal jsem správně, že jste říkal po proběhlé diskusi? Ano. čili je to prosba, aby v průběhu rozpravy, která může pokračovat, byl vám dán k dispozici text projevu předsedy vlády.
Děkuji.
O slovo se přihlásil místopředseda vlády pan Josef Lux. Už jsem, pane kolego, udělil slovo, nemůžete dostat slovo. Pane kolego Sládku, nemáte slovo.
Poslanec Miroslav Sládek: Dámy a pánové, já jsem se hlásil s faktickou poznámkou k výroku předsedajícího schůze na téma faktické poznámky.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážený pane předsedo, žádám vás, abyste opustil řečniště, přihlaste se s faktickou poznámkou, až k tomu bude šance.
Poslanec Miroslav Sládek: Chci říci jen jedno: Nechápu nervozitu vládní koalice, když už je vše dopředu rozhodnuto. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan místopředseda vlády Josef Lux.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Česká vláda, jíž jsme součástí, předstupuje před tuto sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry. S touto žádostí tato vláda předstupuje v situaci, kdy česká ekonomika řeší dva důležité problémy: Otázku vnější nerovnováhy, tj. otázku platební, resp. obchodní bilance, a otázku vnitřní nerovnováhy, tj. nerovnováhy rozpočtové.
Příčinou těchto problémů byly chyby v hospodářské politice této vlády. A důsledkem těchto problémů bude snížení životní úrovně mnoha lidí této země. Tato vládní koalice chyby ve své politice přiznala.
Myslím, že není chyby možné omlouvat. Je možné jich pouze litovat a snažit se je napravit.
My přistupujeme k řešení těchto problémů v rámci koalice z různých východisek. Občanské strany, tj. ODS a ODA, z pozice více liberální politiky, KDU-ČSL z pozice politiky křesťanskodemokratické. Myslím, že tyto rozdíly je třeba zaznamenat a také popsat.
My jsme si (šum v sále) - když dovolí poslanci, abych pokračoval - poslední týdny a poslední měsíce kladli otázky, jestli rozdíly v těchto přístupech nejsou již příliš propastné, jestli rozdíly v těchto přístupech skutečně nejsou tak jak se někdy zdá navenek - jako oheň a voda a jestli tyto rozdíly v těchto přístupech dávají naději k nějaké další spolupráci. Na tuto otázku jsme si odpověděli, že šancí pro tuto koalici, pro tuto koaliční vládu není naděje, že by liberálové přesvědčili křesťanské demokraty, aby dělali liberální politiku, ani opačně - aby křesťanští demokraté přesvědčili liberály, oni s nimi jejich politiku. Šancí pro tuto vládní koalici je uskutečňovat průsečík své shody, hledat věci, kde se vzájemně obohacujeme, a naopak vyvarovat se těch střetů, které nás vzájemně spíše vyčerpávají.
K tomu, aby se tak stalo, bude zapotřebí více tolerance, více schopnosti komunikace a jistě i více respektu. My jsme k tomu připraveni. KDU-ČSL chápe svoji účast v této vládě především jako výraz povinnosti napravit chyby, které se staly, a jako výraz povinnosti usilovat o změnu politiky této vlády. Jsme před otázkou vyslovení důvěry této naší vládě. My nechceme vyslovovat důvěru v neomylnost této vlády, protože žádná vláda nikde na světě není neomylná. Nechceme klást na stůl nějaké podmínky v naší účasti v této vládě, naopak chceme sami sobě si dát podmínky ve smyslu naší větší aktivity v této vládní koalici, ve smyslu toho, aby pravda zazněla vždy, kdy má zaznít. Ve smyslu toho, aby vedle nezbytných restriktivních kroků také jsme již nyní našli dohodu na programech, které by směřovaly k oživení této ekonomiky, ve smyslu toho, aby tato vláda uměla zachovat sociální smír v této zemi.
Dámy a pánové, poslanci klubu KDU-ČSL jsou připraveni vyslovit důvěru této vládě ve smyslu důvěry v její programové prohlášení, ve smyslu důvěry v ohlášenou změnu hospodářské politiky a ve smyslu důvěry v onen stabilizační a ozdravný program. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Krampera, kterého prosím, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Loukota.
Dámy a pánové, prosím o klid. Slovo má pan poslanec Krampera.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, dnešní den předkládá předseda vlády České republiky Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky žádost o vyslovení důvěry staronové vládě znamenající pokračování v polistopadovém podvodu, který místo slibovaných změn demokracie, prosperity a suverenity Československé federativní republiky znamenal proti vůli statisíců občanů za obrovského přispění zmanipulovaných a dnes již i cenzurovaných sdělovacích prostředků pravý opak všeho, co občané v oněch dnech konce roku 1989 žádali a v co také doufali.
Československá federativní republika byla proti vůli občanů bez vyjádření v referendu zničena. Nevzpomínám si, že občané v polistopadových dnech 1989 žádali rozbití Československé federativní republiky a umělé vytvoření následných problémů, které dnes vidíme již zcela jasně. Vládnoucí garnitura, která tvoří dnešní vládnoucí kabinet, ruku v ruce s podvodníky všeho druhu provedla následnou devastaci bezpečnosti, ekonomiky, zdravotnictví, zemědělství, dopravy, kultury, průmyslu a měny České republiky. Zvláště tzv. kuponová privatizace a její následné rozkrádání stojí skutečně i ve světovém měřítku za zvláštní pozornost i v mezinárodním měřítku za tuto událost označit jako podvod tisíciletí.
Přes veškerá varování, která právě Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa vždy včas předkládala, nebyly tyto varovné hlasy brány na zřetel, ba dokonce veřejnost zfanatizovaná sdělovacími prostředky byla ochotna se propůjčovat i k těm nejhorším útokům proti vlastencům shromážděným okolo předsedy Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa dr. Miroslava Sládka.
Právě sdělovací prostředky až na malé výjimky nesou na prohlubující se krizi svůj velký podíl. Právě ony celou dobu polistopadového podvodu dnes a denně zastíraly pravou tvář tzv. transformace, neboli perestrojky. Ony dnes a denně opěvovaly vládnoucí garnituru a odsuzovaly každého, kdo velmi rozumně poukazoval na blížící se problémy. Ony to jsou, kdo stále ve stejném duchu uráží české vlastence, kteří jsou vesměs soustředěni ve Sdružení pro republiku - Republikánské straně Československa, a neváhaly použít taková přirovnání jako spodina společnosti, lůza, cirkusoví psi či fašisté. Tito lidé vlastně ani nevědí, co vlastně vůbec slovo fašista znamená. A tak tito tzv. redaktoři typu paní Tachecí, pana Černého, Vávry, či pana Uhla a Dostála atd. a jako samostatná veličina lži a dezinformací pana Leštiny a jim podobných, vytvářeli a vytváří této vládnoucí garnituře prostředí. A také oni nesou obrovskou vinu za strádání, které vlastně teprve přijde.
Vládnoucí garnitura reprezentovaná vládou Václava Klause nás uvrhla do dnes již velmi těžko řešitelných nesnází. Je proto také plně zodpovědná - a to nejen za stav rozkládající se ekonomiky, jak se opět nám všem snaží propaganda namluvit - za obrovský nárůst kriminality a vše negativní, co s kriminalitou souvisí - viz šíření drog, které jsou dokonce bez problémů veřejně konzumovány, rozdávány a propagovány přímo v cenu Prahy na Václavském náměstí, jak se stalo zhruba před měsícem.
Vláda je zodpovědna, že přes veškeré a neustálé připomínky odborné veřejnosti nechala vydrancovat kulturní odkaz našich předků. Vždyť dnes jsou již kostely, které se nemusí ani zamykat, protože v nich není co ukrást. Sochy se musí sundávat z podstavců, aby byly uchráněny před krádeži a jejich následným vývozem do ciziny. Pochopitelně nejde pouze jen o sochy. Jsou vykrádány knihovny a prastaré a cenné tisky mizí hlavně na území SRN. Vláda je zodpovědna přes veškeré varování odborné veřejnosti za zánik mnohých vědeckých ústavů a pracovišť. Každý stát si přece musí uvědomit, že bez vědeckého výzkumu se nemůže rozvinout moderní společnost. Vláda je zodpovědná, že přes veškerá varování odborné veřejnosti dopustila devastaci našich průmyslových podniků a za celkový propad a rozklad výroby, viz případ Poldi Kladno, kde je dnes následně ohrožen celý kladenský region.
Seznam dalších stovek zlikvidovaných podniků nelze ani vyčíslit. Vláda je zodpovědná za rozkrádání státního majetku v rámci ČSTV, SSM a podniku Sazka. Vláda České republiky se připravuje bez jakékoliv celospolečenské diskuse a následného referenda vtáhnout Českou republiku do vojenského paktu NATO a Evropské Unie. Všichni, kdo si to ještě pamatujeme a máme alespoň trochu paměť, víme, že rozpuštěním vojenského bloku Varšavské smlouvy bylo dohodnuto také rozpuštění paktu NATO. Není tomu tak dlouho. Všichni si ještě pamatujeme, že naším cílem byla neutralita a ta je také pro naši těžce zkoušenou zemi tou nejlepší variantou pro budoucnost. Vždyť vstupem do NATO a Evropské Unie ztratí Česká republika velkou část své nevelké suverenity. Opět budou o našich osudech rozhodovat místo v Moskvě pro změnu v Bruselu, Berlíně či Washingtonu. Snad poslední ranou, kterou vláda České republiky chystá, bude privatizace největších bankovních ústavů. Ono nestačí, že Česká republika přišla během posledních let o stovky miliard korun výše uvedeným dobrodružstvím, ale ještě nás postupně vládnoucí garnitura připraví o naši měnu. Jak asi může tato, tzv. privatizace, dopadnout? Vkladatelé přijdou o své úspory, jak se již u mnohých bank stalo a zbytek bude novými tzv. vlastníky směněn za valuty a vyvezen do zahraničí. Upozorňujeme proto v tento den opět s dostatečným předstihem, aby i ty dodnes hluší a slepí se nemohli vymlouvat. Není přece možné akceptovat žádost vlády České republiky, která po letech zcestné a zhoubné politiky prohlásí, co se stalo, to se stalo, my už budeme hodní a vše napravíme. To přece nemůže projít snad ani v České republice. Přece v nás zůstala hrdost po našich předcích a snad na sobě nenecháme dříví štípat a snad v sobě máme alespoň pud sebezáchovy.
Je proto zcela jednoznačně nutno tomuto zcestnému pokusu o pokračování v polistopadovém podvodu zabránit. Kosmetické změny ve vládě nemohou změnit situaci, jak se nás snaží přesvědčit vládní politici. Tomu asi nikdo nevěří. Proto budeme hlasovat proti vyslovení důvěry této staronové vládě. Proto jsme pro změnu nejen této vlády, ale celé vládnoucí garnitury a pro nápravu a korekci celého systému. Současná rozpoutaná kampaň vlády o stabilitě české měny, která je podmiňována setrváním vlády vedené Václavem Klausem, je zcela nepřijatelná, protože právě tato vláda po celých 7 let polistopadového podvodu prokázala svou neschopnost vést nadále tuto zemi. Právě pokračování této politicky dobrodružné cesty bude znamenat z výše uvedených důvodů negativní následky a další devastaci České republiky. T. G. Masaryk, prezident republiky, zanechal pro budoucí generace stručné a pravdivé přikázání: nebát se, nelhat a nekrást.
Vážené dámy, vážení pánové, navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu do té doby, než bude přítomna vláda, která o důvěru žádá.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Zazněl procedurální návrh. Prosím, kolegyně a kolegové, dostavte se do jednací síně. Dovolím si vás odhlásit. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Zazněl návrh, který musím rekapitulovat, pana poslance Krampery, aby byl tento bod přerušen, dokud se nedostaví vláda.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 308. Kdo je proti?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 63 pro, 52 proti.
Vyhlašuji 5 minutovou přestávku. Věřím, že členové vlády se stihnou ve vymezeném čase dostavit do sněmovny.
(Schůze přerušena v 15.18 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 15.23 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, čas určený pro krátkou přestávku uplynul. Prosím členy vlády, aby se dostavili do sněmovní síně. Prosím kolegyně a kolegy, aby zaujali svá místa, abychom mohli pokračovat v jednání. Pro nově příchozí chci zrekapitulovat, že sněmovna rozhodla svým hlasováním o přerušení projednávání tohoto bodu do okamžiku, než bude přítomna vláda.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych teď splnil ještě jeden dluh ze začátku schůze. Ve chvíli, kdy jsem rekapitulovat jednotlivé dohody z ranní porady předsedy Poslanecké sněmovny s místopředsedy a předsedy poslaneckých klubů, jsem vám nepředložil návrh na to, abychom dnes rozhodli hlasováním o tom, že budeme jednat včetně hlasování do 21 hodin a budeme pokračovat v jednání bez hlasování do 23 hodin. Zítra začneme jednání v 9 hodin. Předpokládáme prodloužené jednání. O konkrétní podobě návrhu na zítřejší prodloužení jednání se dohodneme v průběhu dne. Toto je vlastně závěr dnešního jednání porady, kterou jsem zmínil.
Prosím vás, abyste se znovu zaregistrovali, předložím vám tento návrh k hlasování. Pak budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu.
Dámy a pánové, kdo je pro přijetí návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v 309. hlasování této schůze. Kdo je proti?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 108 pro, 35 proti.
Jako další se slova ujme pan poslanec Loukota, připraví se pan poslanec Ransdorf. (Hluk v sále.) Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, takřka po roce zde máme opět možnost vyjádřit se slovně či jen prostým hlasováním k velice důležitému bodu, kterým bezesporu je vyslovení nebo nevyslovení důvěry vládě pod vedením Václava Klause.
Doslovně bych zde mohl opakovat svá slova z července 1996 týkající se zahraniční politiky České republiky. Protože vše, co jsem tehdy nové vládě vyčítal, zůstalo samozřejmě neřešeno a nevyřešeno, tak si myslím, že by to bylo pouhopouhým házením hrachu na zeď. Raději se zaměřím na otázky mnohem důležitější a aktuálnější.
Oproti situaci před rokem zaznamenáváme některé odlišnosti. Bohužel k horšímu. Tehdy nejen že nebyla naše vlast v čím dál hlubší ekonomické krizi, ale měli jsme přece jen jakýs takýs čas na to, abychom prozkoumali vládní prohlášení. Ne tak dnes. Předseda vlády nás - musím říci, že poněkud překotně - seznámil se svými záměry a od nás se pravděpodobně očekává stejně překotné rozhodnutí. Já jsem ale rozhodně proti tomuto postupu.
Dámy a pánové, překotných hlasování jsme v této sněmovně zažili až příliš a mohu směle prohlásit, že i tato překotná hlasování jsou částečně příčinou situace, ve které se dnes naše země nachází.
Nyní však k samotné vládě, která nás ústy Václava Klause žádá o vyslovení důvěry. Když se podíváme na její složení, zjistíme, že od té, která žádala o důvěry v loňském roce, až k tak podstatným změnám v jejím obsazení nedošlo. Vezměme to ale pěkné popořádku.
Máme zde nového ministra financí, který však ve vládě není žádným nováčkem. Ing. Pilip své schopnosti, resp. neschopnosti plné prokázal v resortu školství a je pro mě opravdu hádankou, proč zrovna jeho premiér vybral k vedení Ministerstva financí. Současný ministr zahraničí a místopředseda ODS Zieleniec nedávno prohlásil, že vládě sice jde o hlasy, ale více o důvěru veřejnosti. Opravdu nevím, jakou důvěru hodlá tato vláda u veřejnosti získat, když do vedení Ministerstva financí postavila Ivana Pilipa. Pokud budeme věřit latinskému přísloví vox populis, vox dei, tedy hlas lidu, hlas boží, mohu vás seznámit s názorem, který jserň zachytil při svém sobotním mítingu s občany na Třinecku. Tam mi bylo sděleno, že pan Pilip by údajně nemohl dělat ani ministra na Sahaře, neboť do půl roku by se stal písek nedostatkovým materiálem. Tolik malé odbočení, které hovoří o náladách panujících u prostého obyvatelstva.
Opět se začínají objevovat - tak jako za vlády komunistů - vtipy a od nich je to již jen krok ke zvonění klíči na náměstích. To opravdu chcete, pane premiére?
Abych se ale vrátil ke složení staronové vlády. Ivana Pilipa nahrazuje na postu ministra školství bývalý velvyslanec v Bonnu pan Gruša.
Zlobte se na mne, nebo ne, ale ve mně opravdu důvěru nevzbuzuje. Jakou například kvalifikaci má tento spisovatel a básník pro tak důležitou funkci? Je to snad jeho neúspěšná kandidatura do úložiště vyhořelých politiků, tedy do Senátu? To je snad přece jen trochu málo. Další novou tváří ve vládní ekypě je bývalý český velvyslanec ve Velké Británii Karel Kühnl. Ten nastupuje na post ministra průmyslu a obchodu exbolševika Dlouhého, který ze své destruktivní činnosti jako jediný vyvodil správné závěry a odstoupil raději zavčas sám. K osobě pana Kühnla se zatím nemíním vyjadřovat. Osobně jej neznám, takže mohu pouze odhadovat, co v příštích měsících pro posílení resortu průmyslu a obchodu učiní.
Teď ale chci věnovat trochu času staronovým členům vlády. Jak jsem se již vyjádřil v úvodu, mám oprávněné námitky k osobě ministra zahraničí a stejně bych mohl pokračovat u ministra vnitra a ministra obrany. Zastavím se jen a pouze u vicepremiéra a ministra zemědělství Luxe, neboť to, co celému národu v minulých dnech předvedl Josef Lux a jeho politická stana, je již příliš. Ano, mám na mysli ono hadí prohlášení ministra Luxe o podmínkách podpory KDU-ČSL nové vládě. Ponechám teď bokem jeho prohlášení o valorizaci důchodů a odložení deregulace a zaměřím se jen a pouze na prohlášení o snížení platů ústavních činitelů o 40 - 50 %. Musím v tento okamžik říci, že toto prohlášení je účelným vykrádáním programu naší politické strany, kdy bych mohl samozřejmě logicky pokračovat s tím, že ten, kdo vykrádá, je tedy zloděj. To bych ale asi riskoval postih od mandátového a imunitního výboru a to není účelem mého vystoupení.
Vrátím se nyní o něco zpět. Jak jsem zdůraznil, republikáni jak v minulém tak v současném volebním období navrhovali a prosazovali zhruba stejné snížení platů ústavních činitelů. Myslím si, že by bylo nanejvýš zajímavé podívat se do záznamů, jak kdo hlasoval o těchto republikánských návrzích, speciálně pak lidovečtí poslanci. Za svojí snahu jsme tehdy sklidili jen samé urážky a posměch, když jste nás vy, i novináři, prohlašovali za demagogy a populisty. A já se nyní ptám: Co jiného je Josef Lux, srovnáme-li jeho výroky s činy. Abych byl konkrétní, jak zde koresponduje Luxův výrok o snížení platů ústavních činitelů s činností jeho ministerstva, které v minulých dnech koupilo pro potřebu ministra zemědělství luxusní automobil BMW 750 IAL za více než 2,5 mil. Kč.
Na jedné straně tedy vidíme účelové až populistické prohlášení a na straně druhé rozmařilé plýtvání státními penězi. Aby bylo jasné: Nemám nic proti tomu, aby si Josef Lux vyvážel zadek třeba v Rolls-Roysu, pokud mu ho ovšem koupí jeho rodná strana nebo on sám. Ale takové utrácení státních prostředků za situace, v jaké se současně Česká republika nachází, není nic jiného než bohapustou drzostí toho nejhrubšího zrna.
Již v úvodu své řeči jsem poznamenal, že se bojím toho, že má slova budou jen dalším házením hrachu na zeď", přičemž bych mohl případně použít i obdobného podobenství o perlách a sviních, jeli libo. A měl jsem pravdu. Proto, když nechcete brát v potaz mé argumenty, použiji jiné.
Německý tisk, zdůrazňuji, že německý, tedy tisk té země, k níž řada z vás ať ve vládě nebo ve sněmovně až nekriticky vzhlíží, včera popisoval velice pozoruhodně situaci v naší zemi. Tak například Frankfurter Allgemeine Zeitung mimo jiné píše: Je to, jako by člověk přijížděl do jiné země. Ještě začátkem tohoto roku se Česká republika považovala za jakési zázračné dítě mezi reformními státy, kterému se podaří na co sáhne. Teď je ale nedávno sebevědomě hýřící republika v hluboké depresi, neboť češi přestali věřit své měně i své vládě. Premiér Klaus, do nedávna považovaný za nenahraditelného, je vyzýván k odstoupení z vlastních řad a i prezident Havel působí bezradné.
Léta byli Češi přesvědčováni, že se jim podařil mimořádně šťastný tah, když postavili do čela vlády ekonoma Klause. Arogantní neoliberál své zemi slíbil rychlý a v zásadě bezbolestný přechod k západnímu blahobytu, kdy tato víra byla navíc podporována nekonečnými oceněními a doktoráty jež se Klausovi na Západě dostávalo. Čestné ceny se hrnuly, přesto, že reformy na Vltavě zdaleka neprobíhaly podle čisté teorie a vůbec ne příkladně. I proto dali loni voliči Klausovi a jeho ODS podmínku. Tento čas však nebyl vůbec využit a ODS se ukázala jako politicky a personálně vyčerpaná. Hon na šéfa vlády, který začal a zdá se, že se do něj s chutí zapojili všichni, kdo si celá léta netroufali. I pražský tisk, který za zlatých časů pěl na Klause dennodenně oslavné ódy, shledává překvapivě najednou jeho aroganci nepřijatelnou. A také ODS, která od svého založení vlastně nevyrostla z Klausova volebního spolku, vážně zvažuje, zda má větší naději udržet se u moci s ním nebo bez něj. Tolik Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Jiné německé noviny Süd Deutsche Zeitung včera psaly: Vyhlídky, že český premiér Václav Klaus přečká hlasování o důvěře, nejsou dobré. Je pozoruhodné, že to není jenom opozice, kdo se snaží najít za Klause náhradu, ale i tři koaliční strany. Opoziční sociální demokracie by zatím dala přednost tomu, aby v čele vlády stanul Josef Lux. Prezident Havel se jako obvykle snažil uklidňovat a povzbuzovat z povzdálí. Alternativní řešení, které údajné připravoval, spočívalo v prosazení Michaela Žantovského do čela vlády, jako smějícího se třetího, ale to mu však tentokrát nevyšlo. Domnělé politické zázračné dítě se mezitím mamě snažilo převzít skoro každý ministerský úřad a skoro každého důležitějšího ministra diskvalifikovat jako neschopného. Výsledek je, že je to spíš sám Žantovský, kdo teď chodí po Praze jako dvorní šašek napsal Süd Deutsche Zeitung.
Tolik citáty ze včerejšího vydání dvou významných německých deníků. Proto si v závěru dovolím jediné doporučení. Vezměte si příklad z exkomunisty Dlouhého a odejděte - dokud je čas. (V části sněmovny potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se pan poslanec Krejza.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, rekonstrukce vlády je ilustrací Murphyho zákonů - nic nevyjde podle plánů a každá změna je k horšímu. Klausova vláda tak dlouho prohlubovala reformu, až je na dně, A tak se ke slovu opět dostává historie. Ovšem ne historie, kterou vytvářejí lidé, ale historie jako něco neosobního, co na lidi dopadá jako cizí destruktivní sila.
Známý ekonom osvícenec Furgeaux, který v předrevoluční Francii léta bojoval za to, aby vláda změnila svůj kurs, ukazoval, že nejnebezpečnější období pro nedůvěryhodnou vládu je okamžik, kdy se rozhodne vláda sama sebe reformovat. A tak dnešek je dobou konfliktů, srážky dvou sil - odumírající, myšlenkově i akčně impotentní přežilé moci a mladé a životaschopné občanské společnosti, která se konečně hlásí o svá práva. Jsou to lidé z podnikové sféry, škol, akademických ústavů, ti, kteří drželi sedm let tuto společnost v chodu.
Jak tento konflikt skončí, to je jasné. Jde jen o to, aby po tom vzniklo co nejméně škod. Co mě děsí, je úroveň politické diskuse v této zemi. Objevují se nepravdy, polopravdy, i vysloveně nezodpovědná tvrzení vyvolávající paniku. Místo konkrétních opatření se předmětem diskuse staly žabomyší a od podstaty problému odvádějící spory. častokrát nastoupily i vyslovené údery pod pás vůči člověku, který se léta hřál v přízni masmédií. Ano, Václav Klaus je tragickou postavou. Na něm je totiž dobře patrné, že sebelepší schopnosti nezachrání chybný projekt reformy.
V poslední době mě zaujal výrok jednoho čelného politika o Internetu. Tento muž vyslovil pochybnosti o médiu, kde se poprvé základem racionality systému stala participace. Samozřejmě o tom mluvím ne náhodou, protože to je právě médium, které vrhá určité světlo na přístupy jednotlivých stran.
Vládní balíček, který byl předložen veřejnosti, nyní v určitém novém vydání nabízí prakticky pouze restrikce a dotažení vlastnických změn. Zamyslel se někdo ze současné koalice nad tím, že nejdynamičtější systém dneška Internet nemá žádného vlastníka, neprošel žádnou privatizací a přece se rozvíjí?
Antibalíček, který předložila druhá nejsilnější strana v tomto parlamentu, ten implicitně vychází z vize uzavřené národní ekonomiky a nakládá na stát více, než je schopen unést a zvládnout. Převládá tu pohyb shora dolů nad pohybem zdola nahoru. Jakoby byl přehlížen mezinárodní kontext i občanská veřejnost. Opatření v oblasti mikroekonomické jsou vysloveně nedostatečná.
Obojí přístup, přístup vlády i druhé nejsilnější strany v tomto parlamentu, je jakousi asubjektivní ekonomií. Je to ekonomie makroekonomických agregátů, ekonomie bez člověka. My naopak dimenzi občanskou i dimenzi mezinárodní doceňujeme. My na rozdíl od sociálnědemokratických a konzervativních stran nepotřebujeme Internacionálu, i když nám to mnozí podkládají, nám stačí Internet.
Přes vážné výhrady vůči kolegům z opozice a přes obavy z jejich přístupu současné vládě nemůžeme vládě důvěru vyslovit. Její politika je nemoderní, přežila se a její agónie Je překážkou nejen pro překonání krize, ale i pro přetrvání toho pozitivního, co se v minulých letech vytvořilo. Tato země je stále ještě velice bohatá, především znalostmi a schopnostmi svých lidí. Budoucí vláda odborníků bude mít na čem stavět. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Slovo má pan poslanec Krejsa, připraví se pan poslanec Nehera.