Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

 

Poslanec Tomáš Teplík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve svém příspěvku hodlám polemizovat s jedním pozměňujícím, případně doplňujícím návrhem, který tady padl, a to s návrhem, který se týkal § 89 odst. 16, konkrétně ustanovení, aby cenné papíry byly pokládány za věc.

Já se domnívám, že ačkoliv určitá část akcií má listinnou podobu, za věc ji považovat nelze. Proč se to domnívám? Akcie totiž není pouze výrazem určitého podílu na majetku movitém nebo nemovitém, ale také výrazem určitých práv, rozhodování na valných hromadách, vyjadřování se k budoucnosti společnosti a práv těmto právům podobným. Myslím, že hovořit o tom, že by akcie měly být považovány za věc, je tvrzení zjednodušující. O tomto problému se nejen v této době, ale i v dřívější době, vede poměrně obšírná debata. Já se domnívám, že tento problém je třeba nejprve řešit z hlediska občanskoprávního, kde je třeba řešit takové věci, na které se tento pozměňující nebo doplňující návrh paní kolegyně Kupčové nevztahuje, a to je třeba řešení z tohoto pohledu podílu ve společnostech s ručením omezeným nebo ve společnostech komanditních.

Dáte se tento návrh nevztahuje na další cenné papíry, které mají jinou povahu, nebo na jejich deriváty, jako jsou třeba opční práva. To tento návrh neřeší. Teprve až bude vyřešena tato problematika z hlediska občanskoprávního, je podle mého názoru možné, ale také nutné, vyřešit ji z hlediska trestně právního, ale nikoliv tímto jedním poměrně velmi zjednodušujícím pozměňujícím návrhem, ale komplexně.

Já se domnívám, že se jedná ze strany překladatelky o poměrně rozsáhlé nepochopení problematiky cenných papírů, a jsem přesvědčen, že tento pozměňovací návrh přijat být nemůže.

Děkuji.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Teplíkovi. Slovo má pan poslanec Kudláček.

 

Poslanec Libor Kudláček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přišel jsem sem proto, abych se vyjádřil k jednomu z pozměňovacích návrhů a abych k jinému podal sám vlastní návrh na úpravu. Shodou okolností je to ten, o kterém právě před chvílí hovořil pan poslanec Teplík a který navrhla paní poslankyně Kupčová. Ale začnu jiným tématem.

Přišel jsem proto, abych se přiklonil k návrhu pana poslance Kužílka na vypuštění nově navrhovaných odstavců 250 a) a b) z novely trestního zákona. Rád bych, aby tím slovesem přiklonil byl rozuměn i poměrně nejednoduchý proces úvah a diskusí na téma, které bezpochyby zasluhuje mimořádnou pozornost.

Chtěl bych říct, že podle mého názoru jedna ze základních otázek trestního práva vůbec je, do jaké míry máme postihovat některé hospodářské aktivity, které se mohou jevit nebo i být nezákonné, nebo řekněme ne správné, trestním právem. Je to prostě otázka, jak husté má být síto, kterým bychom měli vylovit zločince, a zároveň dosáhnout toho, aby osoby, které nepůsobí nic, co by se dalo nazvat trestnou činností, v něm nezůstaly. Aby v něm nezůstali nevinní, mohu-li to tak říci. čímž prosím jednou provždy odmítám jakákoliv podezření, že pod pojmem nevinný tady myslím osoby, které skutečné trestné činy páchají, a přitom nejsou postihovány prostě proto, že třeba orgány v trestním řízení činné zatím to nedokázaly.

Je určitě nepochybně dobrý záměr Ministerstva spravedlnosti a vlády vůbec přísně postihovat hospodářskou kriminalitu, ale myslím, že náš záměr zároveň byl vyloučit, že by trestní právo nepřiměřeně zasahovalo do obchodních vztahů, do smluvních vztahů a také do odpovědnosti smluvních vztahů za to, že dodržují pravidla, že dodržují to, co si dohodly. Ne všechno je opravdu nutné postihovat právem trestním. Mnohdy stačí normální běžné sankce vyplývající ze zákonodárství obchodního.

Hledali jsme řešení, které by splnilo účel, a tady tím účelem chápu nějaká specifika nezákonných jednání v oblasti bankovnictví a v oblasti pojišťovnictví. Mám prostě o navrhovaném řešení určité pochybnosti (a zůstaly mi i po těch debatách), že se takový účel podařilo splnit tím zněním, v němž jsou ty návrhy podávány. Řeknu proč.

K vlastním paragrafům 250 a) a 250 b). Podívejte se na první odstavce těchto paragrafů. Tady se navrhuje učinit trestným uvedení nepravdivých údajů, aniž by něco takového vůbec mohlo vést ke vzniku škody nebo hrozilo, že vznikne škoda, nebo samozřejmě aniž by něco takového bylo spojeno s úmyslem způsobit škodu, obohatit se na úkor jiného apod.

Položím opačnou otázku: Je nám všem úplně jasné, co je a co není úmyslné uvedení nepravdivých údajů? Předpoklad té nové skutkové podstaty? Obávám se, že ne a že je možné nalézt příklady, kdy podobně nejasná ustanovení mohou vést k nepřiměřenému postihu, aniž by zároveň zajistila, že se podle nich podaří naopak dosáhnout účelu, totiž postihnout porušení zákona v této oblasti.

A u těch dalších odstavců, všimněte si, je pak obecně zřejmé a v těch diskusích jsem nenarazil na opačný názor, že toho účelu, který zamýšlejí, lze dosáhnout i na základě obecných ustanovení o podvodu. Myslím, že to uznali i zástupci předkladatele třeba na jednání ústavně právního výboru. Myslím, že to je možné nikoliv pouze podle těch nových skutkových podstat, ale podle obecných ustanovení o podvodu podle § 250, případně podle § 256 o poškozování práv věřitele.

Doporučoval bych trochu jiné řešení, a sice systémové, vážící se na připravovanou rekodifikaci, a v ní můžeme volit dvě cesty. Provést úplný a promyšlený výčet speciálních ustanovení o různých druzích podvodů, pokud je důvod k takovým specifickým výčtům, anebo upravit natolik zásadně obecné ustanovení o podvodu, aby to vyloučilo pochybnosti, které jsem před chvílí vznesl. Případné je možné volit nějakou kombinací toho.

To byla první delší část mého vystoupení. Teď ta kratší.

Paní poslankyně Kupčová podala pozměňovací návrh k § 89 odst. 16, ve kterém se říká, že věcí ve smyslu trestního zákona - parafrázuji - je i elektrická energie. Možná necituji přesně. Záměrem je - laicky řečeno - postihnout jakékoli formy krádeže elektrické energie, což je věc poněkud neobvyklého charakteru, takže zákonodárce správně zamýšlel zvláště uvést, že i elektrická energie je věcí. Vznikl problém vztahující se k trestné činnosti nepochybně páchané v souvislosti s nakládáním s cennými papíry a tento problém se navrhuje - paní poslankyně Kupčová ten návrh podala - řešit tím, že se pod obecnou definici věci zahrne i to, že mezi takové věci patří zaknihované cenné papíry.

Pan poslanec Teplík toto řešení zpochybnil s tím, že to je otázka. Nechci to rozvádět, všichni si to můžete přečíst, jak to říkal. A já se domnívám, že mohu přinést řešení, které nevyloučí dosáhnout záměru, s nímž paní poslankyně Kupčová ten návrh podala, a zároveň neponese s sebou taková - řekněme systematická rizika, o kterých tady mluvil pan kolega Teplík. Totiž považovat pro účely trestního zákona cenné papíry za věc, aniž by se tím řeklo obecně, že jsou věcí. Pan kolega Teplík tady zpochybnil tu definici cenné papíry jsou věcí.

Návrh by byl velmi jednoduchý. Za současné znění odst. 16 doplnit další větu, a sice "Ustanovení o věcech se vztahují i na cenné papíry." Bylo by zřejmé, že se tím myslí ta ustanovení, která jsou obsažena v trestním zákoně a která pro účely trestního zákona umožňují postihovat nakládání s cennými papíry, jako by šlo o věc - jsou-li například kradeny nějakým způsobem.

Podle stanoviska, které jsme měli k dispozici z příslušného odboru Ministerstva spravedlnosti, takové řešení by bylo možné. To je vše.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kudláčkovi. Jelikož to byl poslední příspěvek, obecnou rozpravu končím.

Táži se, protože nepadl žádný návrh na zamítnutí ani na vrácení k novému projednání, jednak paní ministryně, jednak všech zpravodajů, zda si někdo přeje vystoupit se závěrečným slovem. Je tomu tak. Dáme slovo paní ministryni, potom se zeptám ještě jednou zpravodajů.

 

Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, k jednotlivým návrhům se vyjádřím při projednávání ve třetím čtení.

Nyní bych chtěla reagovat pouze k jednomu tématu, a to je otázka nedbalostních trestných činů podle druhé hlavy trestního zákona - trestné činy hospodářské. Obecně se dá říct, že důkazní situace nedbalostních trestných činů rozhodně není snazší než u úmyslných trestných činů. Má li býti důvodem konstituování nedbalostních trestních skutkových podstat pouze neúspěšnost dokazování úmyslu, je tato argumentace zejména v oblasti hospodářské kriminality velice problematická, ne-li vysloveně nesprávná.

Při úvahách o trestní odpovědnosti v hospodářské oblasti je třeba počínat si velmi opatrně. Trestně právní úprava má vést k postihování pachatelů hospodářských trestných činů. Nesmí se však tak dít na úkor podnikatelské iniciativy a aktivity a vylučování možností zdravého podnikatelského rizika.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím tentokrát kolegy Kopeckého, Grulicha, Grosse, abych nestranně postihl i levou stranu politického spektra, o ukončení diskuse a děkuji, že tak učinili.

Pokračujte, paní ministryně.

 

Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Použití nevědomé nedbalosti je pro hospodářské trestné činy velice problematické co do výsledku jejího působení. Kritérium nedbalosti v obou jeho formách vede k vyšší míře opatrnosti v oblasti podnikatelských aktivit a iniciativa tak tuto aktivitu a iniciativu ochromuje. Ústavní zásada, která je formulována v článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, nevylučuje trestní postih pachatele pro neschopnost dostát svému finančnímu závazku. Zakazuje však z tohoto důvodu zbavit člověka svobody. Z aplikace této ústavní zásady vyplývá základní právní rámec pro možnosti trestního postihu. V případě nezpůsobilosti plnit peněžní závazky nelze uložit trest odnětí svobody. Ve sféře podnikání samotný fakt možnosti ohrožení zákonem chráněného zájmu by neměl být formotvorným principem pro tuto trestně právní oblast. Sféra podnikání se realizuje zejména na základě smluvních vztahů a musí vycházet z předpokladu, že smlouvy budou plněny, nikoli z předpokladu, že smlouvy plněny nebudou. Povinnost počítat s rizikem neplnění nemůže být předmětem trestně právní odpovědnosti. Pro naplnění skutkových podstat trestných činů v této oblasti je žádoucí vyžadovat úmysl. Na této skutečnosti nemůže nic změnit poukaz na obtížnost jeho prokazování. V oblasti trestního práva a trestní odpovědnosti je úmyslný skutek nosným pilířem k trestní odpovědnosti. Vědomá či nevědomá nedbalost v oblasti podnikání nestojí mimo okruh právní odpovědnosti, jde jen o to, že to není odpovědnost trestně právní, ale třeba odpovědnost občanskoprávní. Jde o to, jaké jednání ve sféře podnikání má být sankcionováno trestním právem a jaké jinými právními odvětvími, např. systémem sankcí, které obsahují zvláštní zákony, zejména obchodní zákoník, živnostenský, daňový. Přílišné rozšíření trestně právní odpovědnosti by sice mohlo vést k snadnějšímu postihu některých protiprávních jednání, avšak ztráty v ekonomické oblasti by mohly být vyšší než takto získaný prospěch.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní ministryni. Chtěl jsem znovu vyzvat ke klidu, ale v okamžiku, kdy jste skončila, již tak činit nebudu. Doufám, že se uklidníme sami.

Prosím nyní zpravodaje, zda si přejí vystoupit, ať už pan poslanec Zajíček, pan poslanec Uhde, pan poslanec Nečas, případně kdokoli jiný. Není tomu tak.

V tomto případě blahopřeji paní ministryni i všem zpravodajům, protože probíraný návrh zákona prošel do třetího čtení, neboť nebyl předložen návrh na jeho vrácení nebo zamítnutí.

Kolegyně a kolegové, je 18.32 h. Podle jednacího řádu můžeme běžně hlasovat pouze do 19.00 hodin. Proto vám po dohodě s místopředsedy sněmovny a po informaci představitelů poslaneckých klubů předkládám k hlasování o něco méně drastický návrh, než jsme na vás chystali původně. Původně jsme vám chtěli navrhnout, abychom dnešní jednání protáhli do 23.00 hodin. Protože po prodiskutování našeho programu máme 30 bodů a je tedy rozumná naděje, že v tomto týdnu těchto 30 bodů zvládneme, chci vám předložit umírněnější variantu, abychom dnes jednali do 21.00 hodin, samozřejmě včetně možnosti hlasování. Tento návrh byl předem avizován a byl projednáván v klubech.

 

Rozhodneme se hlasováním, ale předtím, než tak učiníme, vás odhlásím a poprosím vás, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami. Návrh k hlasování zní, že dnes, tj. v úterý, budeme jednat do 21.00 hodin, včetně hlasování.

Zahájil jsem hlasování. Kdo podporuje tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.

Konstatuji, že tento návrh byl přijat, když se pro něj hlasováním pořadové číslo 39 vyjádřilo 91 ze 157 poslanců, proti bylo 42 poslanců.

 

Děkuji vám za toto sebeobětování, kolegyně a kolegové, a dovolte, abych přešel k dalšímu tisku, což je sněmovní tisk 224 - druhé čtení.

 

4.
Vládní návrh zákona, kterým se doplňuje zákon č. 117/1995 Sb.,
o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 224 - druhé čtení

 

Prosím pana ministra Jindřicha Vodičku, aby ve druhém čtení tento vládní návrh zákona uvedl, a všechny ostatní prosím buď o klid nebo o opuštění zasedací síně.

Prosím, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, dovolte, abych při projednávání novelizace zákona číslo 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v rámci druhého čtení stručně zmínil důvody, které k navrhovaným změnám vedly.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane ministře, ale prosím pana poslance Kužílka a další, s nimiž diskutuje, o klid. Jedná se o velmi důležitý zákon a jistě se budeme rozhodovat na základě argumentů, které právě teď slyšíme. Pokračujte, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Chtěl bych zdůraznit, že státní sociální podpora jako nový systém adresně poskytovaných sociálních dávek určených především rodinám s dětmi splní spolehlivě své funkce, o čemž svědčí také to, že jen provedené změny této úpravy mají dílčí charakter a vůbec se nedotýkají principů, z nichž státní sociální podpora vychází.

Tak jako v jiných sociálních oblastech je třeba v současné době provést některá nezbytná opatření ve státní sociální podpoře a reagovat tak na aktuální ekonomickou situaci. Předložená novela zákona obsahuje změny vyplývající z poznatků praxe představující ve svých důsledcích upřesnění a zjednodušení dosavadní úpravy a současně s tím obsahuje změny, jichž si vyžaduje realizace stabilizačního rozpočtového programu vlády.

Podrobněji jsem se odůvodněním uvedených změn zabýval v rámci prvního čtení předloženého návrhu, a proto bych se nyní ve svém vystoupení chtěl zmínit jen o nejzávažnější navrhované změně, a to o úpravě podmínek nároku na přídavek na dítě a jeho výši.

Pokud jde o tuto dávku, navrhuje se vázat nárok na výši příjmů nepřesahujících v rodině 2,2násobku životního minima rodiny, a to na rozdíl od dosavadní úpravy, kdy nárok na tuto dávku vzniká v případě, že rozhodný příjem v rodině nepřesahuje trojnásobek životního minima rodiny.

Nově navrhovaná výše přídavku na dítě činí 27 % částky na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině není vyšší než 1,8násobek životního minima rodiny, nebo 14 % částky na osobní potřeby dítěte v ostatních případech. I když zde dochází k určitému zpřísnění a omezení nároků na tuto dávku, nejde o změnu, která by zásadním způsobem omezovala nárok na tuto dávku v případech, kdy sociální situace rodiny takový příspěvek ze strany společnosti vyžaduje.

Kromě přídavku na dítě se navrhují některé další věcné změny jen velmi omezeného charakteru, které se také týkají jen omezeného počtu případů.

Uvedené změny přídavků na děti a další dílčí úpravy představují úsporu ve výši zhruba 4,1 miliardy korun v roce 1998. Odhad nákladů na dávku státní sociální podpory v roce 1997 přitom představuje 31,6 miliardy korun a v roce 1998 32,8 miliardy korun.

Z uvedeného vyplývá, že i přes navrhovaná úsporná opatření se tyto náklady zvýší o 1,2 miliardy korun, tj. o 3,9 %. Všechny ostatní úpravy, které předložený zákon obsahuje, jsou reakcí na potřeby praxe a zjednodušení dosavadní právní úpravy. Nevyžadují zvýšení finančních nákladů a je jimi sledován cíl snížení administrativní náročnosti a tím i snížení nákladů na systém státní sociální podpory při zajištění komfortu pro občany. Pro hladké fungování systému však považuji jejich přijetí za nezbytné.

Žádám vás, vážené poslankyně a páni poslanci, aby návrh zákona byl postoupen do dalšího čtení.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministrovi.

Konstatuji, že vládní návrh zákona jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Tento výbor nepřijal usnesení, ale předložil záznam, který máme označen jako sněmovní tisk 224/1. Zpravodajem výbor určil pana poslance Václava Krásu, jehož tedy prosím, aby se ujal slova a informoval nás o projednávání uvedeného vládního návrhu zákona ve výboru.

 

Poslanec Václav Krása: Pane předsedo, paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, pan předseda už vlastně řekl to hlavní, co ve zpravodajské zprávě mělo zaznít, a to že výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, který se sešel 28. 8. 1997, projednal zmíněný návrh novely zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a že k němu nezaujal žádné stanovisko.

Při jednání výboru probíhala poměrně rozsáhlá diskuse, která směřovala především k úsporným opatřením, která jsou součástí navrhované novely. V diskusi byly probírány i otázky přiznávání příjmu při žádostech o dávky státní sociální podpory a možnost časového omezení navrhovaného snížení přídavku na dítě.

V rámci podrobné rozpravy byla podána řada pozměňovacích návrhů jednak k výše zmíněným okruhům, ale také byly podány návrhy směřující k nepřímým novelám dalších zákonů, např. zákona o životním minimu, zákona o sociálním zabezpečení, o veřejném zdravotním pojištění a dalších.

Protože při závěrečném hlasování o vládním návrhu zákona ve výboru nebyl návrh přijat, nemohly být uplatněny ani pozměňovací návrhy.

Pane předsedo, domnívám se, že to je na úvod mého zpravodajování všechno. Prosil bych pouze paní poslankyně a pány poslance, až budou v podrobné rozpravě podávat pozměňovací návrhy, aby je dávali zásadně písemně.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: To je samozřejmě běžná praxe. Takže, kolegyně a kolegové, otevírám obecnou rozpravu, do níž mám dvě přihlášky, o to více jich mám potom do rozpravy podrobné.

Jako první se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Krampera, připraví se pan poslanec Štrait.

 

Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedo, dámy a pánové, vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, je z hlediska snižování výdajů na sociální oblast do konce roku 1997 o 300 mil. Kč a do příštího roku 1998 zhruba o 4,1 mld. Kč naprosto nepřijatelný.

Navíc navrhovaná předloha bude mít vliv a bude zároveň znamenat odebrání přídavků na děti u více jak 200 tisíc rodin. Snad lze souhlasit s odebíráním přídavků na děti u rodin mnohamiliónových zbohatlíků, či rodin, kde skutečné příjmy se pohybují řádově v desetitisících korun. Navrhovaný zákon však nepostihne pouze tyto vrstvy obyvatel, zasáhne ve velkém množství střední vrstvy obyvatel a v některých případech vrstvy obyvatel chudších.

Vzhledem k tomu, že zvláště všechny životní náklady v blízké budoucnosti porostou velmi rychlým tempem a geometrickou řadou, jako např. zdražování nájemného, elektřiny, plynu, dopravy, zdravotnictví či služeb, musím opět konstatovat, že přes veškerou apatii a odevzdanost obyvatel České republiky občané České republiky tuto prohlubující se krizi nezavinili, a proto nelze schvalovat postup současné vlády, která své obrovské a nenahraditelné chyby chce v rámci postupného rdoušení obyvatelstva České republiky na principu feudálního vydírání finančních prostředků udržet tento systém u moci.

Pokud má vláda skutečný zájem řešit vše, co v České republice způsobila, nechť začne sama u sebe a svých nejvěrnějších přisluhovačů a formou dobrovolného navrácení stanovených částek, které za spoluúčasti a tichého souhlasu vlády České republiky byly rozkradeny, vrátí na účet České národní banky. Jedině takto může dojít k začátku myšlenky jakéhosi stavu nápravy věcí veřejných.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: (Zvoní.) Kolegové a kolegyně, prosím o klid, nebo navrhnu pokračovat v našem jednání do 23.00 hodin, abychom přebytek našich energií transformovali užitečnějším způsobem. Pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Krampera: Je sice hezké, že vláda pamatuje na zvýšení částky pohřebného, které ovšem v současné době působí jaksi dvojsmyslně. Z hlediska krize, která patrně v nebývalé míře zasáhne celý systém zdravotnictví, se dá očekávat v návaznosti na neustále se zhoršující celosvětové klima životního prostředí zvýšený počet umírajících spoluobčanů. Sami víme ze všech možná pravdivých statistik, že každý rok dochází ke snižování počtu obyvatel České republiky.

Musím konstatovat, že takový návrh zákona o státní sociální podpoře, sněmovní tisk 224, nelze v žádném případě podpořit. Proto v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny České republiky vznáším návrh na jeho zamítnutí.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče, slovo má pan poslanec Štrait, připraví se paní poslankyně Fischerová.

 

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, záporné stanovisko klubu KSČM k navrhované novele zákona o státní sociální podpoře jsem již vyjádřil v prvním čtení. Dovolte mi, abych velice krátce v rámci obecné rozpravy připomněl snad tři nejdůležitější důvody, proč budu navrhovat též zamítnutí.

1. Míra sebefinancování sociálního zabezpečení je v České republice vysoká. V roce 1993 dosahovala 89,9 %, v roce 1994 92,4 %, v roce 1995 95,5 % a v případě, když schválíme věci, které tam jsou navrhovány, tak se míra financování zvýší na 104 až 113 procentních bodů. Znamená to tedy, že sociální pojištění bude financovat státní rozpočet a ne státní rozpočet, alespoň tím málem, sociální transfery. To je důvod první.

Druhý důvod - ani po 7,5leté působnosti současného režimu nedosahuje kupní síla sociální pomoci rodinám s dětmi hodnot roku 1989. Propad je v současné době 89,8 procentních bodů. Výjimkou jsou určité nejchudší rodiny. Navrhovaná restrikce dětských přídavků a mechanizace valorizace životního minima ostudnou situaci zakonzervuje v podstatě natrvalo.

A důvod třetí je ten, že stále se propadá česká natalita víc a víc. Projevuje se to i ve výživě mladých rodin, i když to někteří slyšet nechtějí, např. u rodin s dětmi, a to není normální situace, došlo ke snížení spotřeby mléka o 36 procentních bodů.

Na základě těchto faktů - a mohl bych uvádět ještě další, ale říkal jsem už některá minule - považuji navrženou restrikci sociální pomoci rodinám s dětmi za nepřijatelnou. Vládní návrh zákona o státní sociální podpoře navrhuji v rámci obecné rozpravy zamítnout a dále neprojednávat.

Děkuji.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Štraitovi, kterého mám přihlášeného potom také do podrobné rozpravy. Uděluji slovo paní poslankyni Evě Fischerové.

 

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, vládní novela zákona o státní sociální podpoře bohužel povede k velmi výraznému poklesu kupní síly rodin s dětmi, na které se tento zákon vztahuje především. Vládní kroky tedy směřují k úsporám státního rozpočtu na úkor rodin pečujících o nezaopatřené děti. Konkrétně zvoleným nástrojem je snížení hranice rozhodného příjmu rodin, což zatěžuje rozpočty rodin s nižšími příjmy. Restriktivním opatřením snižujícím sociální příplatek se snižuje dostupnost jak středoškolského, tak vysokoškolského vzdělání v rodinách s nezaopatřenými dětmi, které mají nižší příjmy a patří tak do sociálně slabších skupin. Na druhé straně např. v oblasti nemocenských dávek již řadu let dochází ke zcela zbytečným ztrátám, aniž by jim byla věnována dostatečná pozornost. Hledání východiska pouze několik let avizovanou změnou zákona o nemocenském pojištění nepovažuji vůbec za řešení tohoto závažného celospolečenského a nesmírně finančně nákladného problému. Je totiž zvládnutelný i v rámci stávající právní normy jen s poněkud výslednějším přístupem Ministerstva práce a sociálních věcí.

Při vládou vynuceném hledání úspor v resortu byla tedy zvolena cesta toho nejmenšího odporu. Terčem opatření se stala bezbranná mladá rodina s malými dětmi. Nepopulární kroky v problematické celospolečenské oblasti nemocenského pojištění a jeho vztahu ke zdravotnickým službám jsou zřejmě považovány za politicky daleko rizikovější. Zcela panenskou půdou pak zůstává obrovská finanční rezerva v pojistném na státní politiku zaměstnanosti, kde neuvěřitelně nadměrně vysoké příjmy nejméně 10x převyšují odpovídající výdaje.

Konstrukce tzv. druhého pilíře sociální politiky, tj. státních podpor, kam mimo jiné dávky spadají přídavky na děti a sociální příspěvky, vedla již v prvním projednávání k obrovským a dlouhodobým diskusím. Výsledkem byl pak kompromisní návrh zákona č. 117 z roku 1995 Sb., který je sám o sobě nesmírně sporný.

Vyvstává zásadní otázka, zda se ČR touto cestou může zbavovat odpovědnosti za péči o nezaopatřené děti. Není jistě náhodné, že v duchu Listiny základních práv a svobod se ve vyspělých evropských zemích přídavky na děti považují za právo dítěte a jsou poskytovány všem dětem bez ohledu příjmu jejich rodin. Jestliže vláda předkládá návrhy typu tisku 224 a zcela přitom pomíjí skutečné zdroje úniku prostředků a jejich plýtvání, jak jsem již uvedla, např. nemocenské pojištění a skrytý...

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegové, prosím o klid.

 

Poslankyně Eva Fischerová: ...přebytek ve státní politice zaměstnanosti, a ve výčtu plýtvání bych mohla pokračovat i v jiných resortech, pak je to projevem naprostého přehlížení současných veřejných problémů, které souvisejí se změnami sociální transformace české společnosti po roce 1989.

Sociální politika se, dámy a pánové, nemůže stát nástrojem dalšího snižování úrovně obyvatel tohoto státu za stavu, kdy skutečné příčiny hospodářských problémů postiženy nejsou. Jestliže v naší ekonomice dle oficiálních informací došlo pouze ke zpomalení tempa růstu, pak by to nemělo znamenat, že musí dojít k okamžitému snížení reálné výše sociálních dávek formou novelizace příslušných zákonů. Navíc podle posledních prognóz Českého statistického úřadu se obnovuje růstová tendence hospodářského vývoje a není mně tedy jasné, zda tisky 224 a 225 nejsou zcela předčasným, nebo dokonce zbytečným krokem.

Předložené vládní balíčky jsou pro vládu příležitostí ideálního útoku na výdaje v sociální oblasti s cílem dosáhnout jejich co nejrychlejší redukce. Tím spíše však musí tyto vládní kroky vést poslance Parlamentu k váženému a pečlivému zamyšlení, abychom nebyli vtaženi do vládni pasti, která byla urychlené vypracována naprosto bez potřebného dialogu se sociálními partnery a bez jakékoliv širší veřejné diskuse.

Celý proces vládních úsporných opatření je krokem následným. Zcela pomíjí příčiny současného neutěšeného stavu naší ekonomiky. Zátěž dopadá, a to zvláště v sociální oblasti, na řadového občana, který je zcela bez jakékoliv viny, zatímco viník zůstává bez povšimnutí a bude profitovat dál. Žádné z vládních opatření není zárukou, že skončí odliv mozků do zahraničí, zvýšená tvorba rezerv, přesuny finančních prostředků mezi ekonomicky spřízněnými objekty s cílem minimalizace zisku či dosažení arteficiálních ztrát s následnými přesuny majetku vyvoleným jednotlivcům.

Je pro mě zcela logické, že za těchto okolností nemohu v žádném případě souhlasit s tím, aby parlamentní tisk 224 byl přijat v navrženém vládním znění. Případné přijetí návrhu by totiž nebylo vůbec obhajitelné nejen před naší občanskou veřejností, ale ČR by riskovala vážným způsobem i svoji mezinárodní pověst a rozvoj vztahů k EU. Ministr Vodička by měl se svými spolupracovníky velmi dobře uvážit, čeho se vlastně dopouštějí při předložení tisku 224 a 225 českého parlamentu.

Dámy a pánové, z pověření klubu ČSSD z důvodu převahy pro občana negativních prvků v projednávaném vládním návrhu podávám v souladu s § 93 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny návrh na zamítnutí parlamentního tisku č. 224.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji za vystoupení paní poslankyně Fischerové. Vzhledem k tomu, že to byla poslední přihláška do obecné rozpravy, obecnou rozpravu uzavírám a vidím zde, ano, budu to respektovat, požadavek na odhlášení. Ještě předtím se přihlásil pan poslanec Janeček. Nicméně myslím si, že obojí je možné udělat současně.

Takže, kolegové a kolegyně, odhlašuji vás, přihlaste se svými kartami a uděluji slovo před hlasováním panu poslanci Janečkovi.

 

Poslanec Josef Janeček: Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně, já bych chtěl požádat o půlhodinu na poradu klubu.

***