Čtvrtek 4. září 1997

 

Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedající, dámy a pánové, přesto, že jsem celou dobu, kdy se debatuje o této smutné záležitosti, pozorně poslouchal, přesto si dovolím podotknout, že nebylo odpovězeno na několik otázek, které si dovolím položit dodatečně.

Za prvé bych se chtěl dotázat pana předsedy vlády, proč byla otázku dluhopisů, kde sněmovna odsouhlasila 5 miliard, rozdrobena tak, že v první vlně se staly dluhopisy prakticky podpultovým zbožím. Než došlo k vydání dalších dluhopisů, díky jejich distribuci se ztrácí i zájem o ně. Druhá otázka zní - to spíš na pana ministra Skalického - jestli existuje koordinace státní finanční pomoci a nestátní finanční pomoci, tzn. všech nadací a podobných dalších užitečných organizací, z hlediska budoucí evidence příspěvku obyvatelstva, čili zdrojů na pomoc, a dejme tomu doporučení státu, kam tyto prostředky směrovat, aby místa, která jsou obdobně zatížena nebo postižena, byla také přiměřené dotována, ať už státní, nebo nestátní pomocí.

Třetí otázka zní, jak by např. pan ministr Skalický hodnotil přístup veřejnoprávních sdělovacích prostředků k celé záležitosti, a to jak z hlediska varování obyvatel před přívaly vody, tak z hlediska informování obyvatel o průjezdnosti silnic a železnic do postižených oblastí nebo informovanosti o tom, kde je nebo není k dispozici pitná voda.

Čtvrtý dotaz zní, jak by to bývalo dopadlo, kdyby nám v případě potřeby očkování proti žloutence nebyla poskytnuta zahraniční pomoc, jakým způsobem byl stát připraven v přiměřené době přiměřeně reagovat.

K páté otázce mě vyprovokoval projev pana ministra vnitra Rumla, který hovořil o integrovaném záchranném systému. V jeho projevu jsem nezaslechl to, kolik do tohoto záchranného informačního systému už bylo investováno a kolik je ještě potřeba do něj investovat, aby se stal nějak užitečný v tom smyslu, co se od něj očekává. Ptám se na to proto, že i v jiné oblasti, např. v oblasti budování státního informačního systému, existuje iluze o tom, jak by měl vypadat. Dodnes do něj bylo vloženo více než 20 mld Kč, přesto nefunguje tak, jak by měl, a v Poslanecké sněmovně, kde vznikla zhruba před rokem komise pro tento státní informační systém vedená panem kolegou Vrzalem, se dál nic neděje. Mám obavu, že by to s integrovaným záchranným systémem mohlo dopadnout stejně. Předpokládám, že by nám měla být k dispozici aspoň základní informace o tom, jaký je projekt tohoto systému.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Loukota, připraví se pan kolega Melčák.

 

Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, už v úvodu 13. schůze během schvalování programu jsem v kostce pronesl některé výhrady k problematice povodní a likvidace jejich následků. V rámci tohoto bodu chci toto téma probrat poněkud detailněji, i když samozřejmě budu rád, když na své připomínky uslyším od konkrétních ministrů odpovědi, a možná budu ještě raději, pokud budou z mých slov učiněny závěry, které možná někdy v budoucnu, bude-li to třeba, vyloučí nedobré jevy, které budu popisovat.

Nyní však již k věci. Předevčírem jsem se vyslovil v tom směru, že by měla být provedena analýza, zda bylo možné zabránit jak povodním, tak jejich následkům. Zde mám na mysli, že hydrometeorologové již drahnou dobu varovali před možností vzniku povodní nebývalého rozsahu, jejich slova ovšem přišla vniveč.

Dále jsem byl seznámen s názorem, že jedním z rozhodujících faktorů vzniku povodní je několikaletý výrazný útlum zemědělské činnosti v podhorských a horských oblastech. Někteří činitelé ze Vsetínska a Bruntálska mi naznačovali, že díky tomu, že se již několik let neobdělává, tedy nenakypřuje půda, nemohly se vlastně deště vsáknout a z hor a kopců tím pádem sjely jako ze střechy a způsobily prvotní rozvodnění.

Dále bych chtěl slyšet, jakým způsobem byla zabezpečena informovanost obyvatelstva. Postižení z Olomouce mi tvrdili, že bylo údajně již celé tři hodiny před záplavou Olomouce známo, že se blíží povodňová vlna. Občané nebyli včas uvědoměni, údajně z toho důvodu, aby nevznikla panika. Ta ovšem vznikla stejně, jen škody na majetku byly mnohonásobně větší. Zajímá mě samozřejmě, zda je tato informace pravdivá, a pakliže ano, kdo je za toto zpoždění odpovědný a jaké budou učiněny závěry.

V úterý jsem se rámcově zmínil i o nasazení ozbrojených sil. Opět zdůrazňuji, že ve své převážné většině odvedly kus dobré práce, ale i zde lze vypátrat určité negace. Např. v Olomouci v době, kdy již vody odpadly, ve čtvrti Lasce postižení vyklízeli své příbytky, opodál stála skupinka asi 10 vojáků, kteří nejenže bez účasti přihlíželi těžké práci občanů, ale dělali si dokonce nejapné vtipy z jednoho důchodce, který odkázán sám na sebe doslova dřel v troskách svého domku. To armádě opravdu dobré jméno nepřidá. Stejně tak jako další případ z Bruntálska, když povodeň naplno řádila ve Vrbně pod Pradědem a Karlovicích, v nedaleké Světlé Hoře bez jakékoli činnosti stála vojenská kolona plná těžké techniky. Obyvatelé Vrbna a Karlovic osádku této kolony vyloženě prosili o pomoc, byli však striktně odmítnuti s tím, že mají jiné rozkazy. Přitom, jak jsem již uvedl, stáli dále plné dva dny ve Světlé Hoře, a jistě mi dáte za pravdu, že za dva dny se dá udělat plno práce pro záchranu zdraví, majetku a v tomto konkrétním případě i života.

Další okruh problémů bych shrnul do oblasti humanitární péče. Již v úterý jsem se zmínil o jisté zbrklosti v rozdělování humanitární pomoci. V celé řadě obcí, kde se stala životní nutností, chyběla, jinde, kde potřebná nebyla, jí přebývalo. Do dnešních dnů je v celé řadě obcí tato pomoc uskladněna. Za všechny budu jmenovat jen dvě - již zmíněné Vrbno pod Pradědem a Jindřichov ve Slezsku - přičemž již není nebo dokonce ani nebyla potřebná. V těchto obcích jsou dodnes uskladněny hektolitry vody, metráky konzervovaného masa, rýže a těstovin, hygienické prostředky a šatstvo, tedy věci, které dnes už nepotřebují, případně ani nepotřebovali. Kdo nařídil nákup a rozvoz této až přemrštěné humanitární pomoci? Nebylo by lépe počkat s pořízením této pomoci a peníze věnovat později např. na stavební materiál, kterého se dnes doslova nedostává? Myslím, že ano, a proto bych rád znal odpověď i na toto.

Samostatnou kapitolou jsou pak různá konta založená k poskytnutí pomoci postiženým oblastem. Byly vybrány mnohamiliónové částky, kam však přišly, málokdo ví. Nechci ale nyní otevírat tuto problematiku, ke které směřovala odpolední interpelace kolegy Nehery.

Proto vám zatím děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Melčák.

 

Poslanec Miloš Melčák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, ihned první den po skončení zasedání sněmovny jsem 12. července spatřil zatopené Otrokovice. Při celkové prohlídce krajiny z vrtulníku jsem mezi Tlumačovem a Uherským Hradištěm viděl samou kalnou vodu. Více vody pohromadě je snad jen v moři. Nejhorším zjištěním byl poznatek, že pohromu Otrokovic způsobila masivní průrva břehu řeky Moravy do jezera vzniklého těžbou štěrku u obce Kvasice. Bylo vidět, že průrva není přístupná a nelze ji zacelit, dokud hladina řeky výrazně nepoklesne. To znamenalo, že Otrokovicím již teď nezbývala jiná možnost, než čekat na dobu, až opadne voda. Tak se stalo, že velká část města byla dva týdny zatopena vodou. Hloubka vody místy dosahovala více než 3 metry. Již tehdy bylo jasné, že rozsah škod na majetku jednotlivých občanů, obce, ale i podniků a podnikatelů bude značný a že bez výrazné pomoci státu se Otrokovice neobejdou. I když Otrokovice nejsou jediným postiženým městem, vláda bude muset při financování obnovy území poškozeného povodněmi přihlédnout ještě více k jejich specifické situaci, zejména k selhání varovného systému a k době, po kterou bylo toto území pod vodní hladinou, a realizovat účinná opatření na pomoc nejen občanům, ale i podnikatelům.

Státní pokladna penězi příliš neoplývá, vláda se snaží pomoc udržet na nejmenší možné úrovni, a proto vytváří silný politický tlak, aby kritiku nedostatků minimalizovala. Nicméně místopředseda vlády a ministr zemědělství pan Josef Lux při své návštěvě v Otrokovicích dne 31. července 1997 připustil, že určitou vinu na zatopení Otrokovic a celkovém rozsahu záplav stát má. Technická pravda se však dá většinou ověřit poměrně přesně. V současné chvíli to ovšem neztěžuje jenom spleť právních předpisů, ale především skutečnost, že "hlavní svědek", a to břeh Moravy v příslušném prostoru, zmizel v délce asi 140 metrů. To ale v době leteckého a družicového snímkování nemusí být rozhodující.

Pokusme se zrekapitulovat alespoň některé dosud známé skutečnosti, které mají vztah ke katastrofě Otrokovic. Na provozovně Kvasice se těžil štěrk od roku 1957. V roce 1971 měla být těžba zastavena, protože stávající těžební prostor byl vytěžen. Usnesením vlády číslo 182 ze dne 21. 6. 1972 bylo rozhodnuto uvolnit 11 ha lesa pro další těžbu. Těžba se prováděla až do roku 1975 a stát těžbou získal nemalé prostředky. V posledních letech se těžilo právě v místech, kde došlo letos k protržení. Na těžbu dohlížel Obvodní báňský úřad v Brně, který mimo jiné stanovil, že vzdálenost mezi regulovaným tokem řeky Moravy a vytěženým prostorem nesmí být menší než 70 metrů. Existuje podezření, že právě v místech protržení vedl tok řeky Moravy před regulací. Letecký snímek z roku 1950 tuto skutečnost naznačuje.

Podle občanů obce Tlumačov došlo k protržení břehu Moravy ve středu dne 9. 7. 1997 mezi 3. a 4. hodinou ráno. Komentář k videozáznamu Okresní povodňové komise ve Zlíně uvádí čas 3.30 hodin. Armádní letecký snímek průrvy pochází z 10. 7. 1997 v 9.10 hodin. Ukazuje, že hladina za průrvou je na úrovni hladiny v řece. V té době již byly Otrokovice zaplavovány. Existuje ještě letecký snímek jedné známé brněnské firmy z 9. 7. 1997 v 15.27 hodin, který nezasahuje až k průrvě, ale jak se zdá, potvrzuje, že osud Otrokovic je zpečetěn. I když uvedené skutečnosti patří do kategorie "po boji je každý generál", musí být zjištěno, kde a proč došlo k selhání varovného systému. Proč ani městský krizový štáb, a tím ani občané a podnikatelé netušili to, co se dalo vyčíst z každé slušné mapy s vrstevnicemi, že podle nadmořské výšky, ve které došlo k protržení, hrozí několikametrová vrstva vody a nejen trochu vody ve sklepích.

Informace pro poznání příčin tak velkého rozsahu katastrofy pro Otrokovice se stále rozšiřují. V České republice jsou firmy a instituce, kterým se v rámci přípravy projektu "Informace pro obnovu" např. podařilo počítačově zrekonstruovat tvar břehu řeky Moravy před protržením, mimo jiné z radarového snímku, který odfiltrovává zeleň, a ukazuje tedy přímo zemský povrch. Je patrné, že břeh byl v tomto místě výškově i šířkově narušen. Příslušné podklady mohu zájemcům ukázat. Je otázkou, zda by k protržení břehu nedošlo i při poměrné nižším množství vody. Tady ovšem bude muset zpytovat svědomí firma Povodí Moravy, a. s.

To vše, co říkám, nemá být obžalobou státní správy, ale má sloužit jako základ pro posouzení technicko-ekonomické stránky. Všichni odborníci, se kterými jsem hovořil, se shodovali na tom, že množství prostředků, které se vkládají do výstavby protipovodňových zábran, se volí tak, aby bylo v ekonomické rovnováze s hodnotou majetku, který mají tyto zábrany chránit. "Ušetřené" prostředky patří podle této zásady poškozeným.

Informací o tom, co svědčí o našem podcenění přírody na tomto malém kousku našeho území, je pochopitelně daleko více a budou se nejspíše stále rozrůstat. Poukazuji na ně nejen proto, abychom si uvědomili jejich rozsah a v žádném případě jsme nedopustili, aby ten, kdo mnohdy zachránil jen holý život, zůstal bez pomoci státu, tedy nás všech. Také se musíme všichni poučit a být příště moudřejší.

Celý problém má také jiný rozměr. Jestliže jsme mnoho informaci dokázali vyhodnotit dodatečně, je na místě otázka, zda neexistuje možnost získávat takové informace předem a podle zjištěných skutečných a případných simulací provádět preventivní opatření a dokonce v případě havárie minimalizovat škody. Moderní havarijní systém dokáže varovat s několikadenním předstihem, jak tady informoval i kolega poslanec Žižka. Otrokovicím by při pravdivé informaci pomohla každá hodina ušetřit ohromné částky.

Jedním z velkých úkolů pro nejbližší budoucnost bude tedy také zabezpečení havarijního informačního systému a zajištění jeho financování tak, aby mohl být neprodleně použit již pro sledování obnovy oblastí postižených povodněmi a pro optimální provedení nezbytných zemních úprav s cílem minimalizovat eventuální škody podobného rozsahu v budoucnosti. Další povodeň může přijít již zítra. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Protože do rozpravy se už nikdo nehlásil, rozpravu končím. Táži se nyní předsedy vlády pana Václava Klause, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Ano, je tomu tak. Prosím, aby se ujal slova.

 

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane předsedající, dámy a pánové, zde zaznělo mnoho slov. Z řady těchto slov jsem si odnesl leccos pozitivního a poučného. Vážím si některých z těchto vystoupení, kde převážil pokus hledat, pokus dívat se kupředu. Chtěl bych zdůraznit, že si zejména vážím vystoupení pana poslance Grulicha a některých dalších.

Byl jsem to já, kdo si ťukal do čela, jak správné postřehla paní poslankyně Štěpová. Já jsme si ťukal do čela proto, že mezi požadavky byly některé, které jsou dlouhodobým problémem této země. Představa, že bychom na tyto otázky mohli odpovědět takovým způsobem, abychom na příští schůzi Poslanecké sněmovny za 5 nebo 6 týdnů mohli předložit nějaké konkrétní návrhy a materiály, to já si prostě představit nedovedu. To nejsou realistické cíle a myslím, že nikam nemohou vést.

Chtěl bych - bohužel zde není pan předseda Poslanecké sněmovny - chtěl bych mu říci asi toto: on použil termínu, že se skrýváme za povodněmi. Já prostě prohlašuji, že je to hrubé a zlé obvinění, které není pravdivé. Jestli jsem řekl, že si myslím, že pokles hrubého domácího produktu způsobený povodní může činit 0,4, 0,5, 0,6 % a že ztráta daňových výnosů kvůli povodním bude řádově v obdobném rozsahu - ve svém textu jsem měl napsáno 7 mld, což je ale zhruba tato částka 0,5 nebo podobné číslo s HDP - tak prohlašuji, že to není skrývání se za povodněmi, a byl bych velmi rád, aby toto vzala Poslanecká sněmovna na vědomí. Musím říci, že leccos se nám nepodařilo, leccos se nepodařilo i v přípravě státního rozpočtu, ale každý, kdo byl přítomen, a myslím si, že to byli všichni poslanci, na finálním projednávání státního rozpočtu v prosinci loňského roku, tak si vzpomíná, že vláda byla kritizována za nedostatek některých výdajových položek, vláda byla tlačena do deficitu a já jsem ochoten nechat někým zopakovat poslechnutí si nebo přečtení si stenozáznamu z jednotlivých vystoupení. Nevybavuji si, že bychom byli kritizováni za příliš optimistické předpoklady ohledně růstu hrubého domácího produktu a ohledně příjmové stránky rozpočtu.

Takže v tomto smyslu já prohlašuji, že jsme sociální demokracií nebyli kritizováni za to, že máme příliš vysoký státní rozpočet na jeho obou stranách, příjmové i výdajové. Proto musím tuto kritiku pana předsedy Poslanecké sněmovny odmítnout. On také hovoří o povodňovém fondu, povodňovém rozpočtu. Myslím si, že jsem na počátku svého vystoupení udělal první náznak toho, co vláda ještě formálně neudělala a nevyhlásila. První náznak něčeho, co bych nazval povodňový účet. Povodňový účet a jeho obě strany, tzn. má dáti - dal. Stranu zdrojovou a stranu potřeb. Myslím si, že není sporu o tom, že tento povodňový účet budeme dělat, děláme, a jestli jste slyšeli mou úvodní debatu o 12 a třičtvrtě miliardy a jejím složení, to je zárodek nějaké definitivní bilance, neboli účtu, který chceme udělat. Mně se zdá svévolné a naprosto zbytečné, abychom tomu museli říkat druhý rozpočet, abychom z toho museli dělat samostatný povodňový fond nebo cokoli jiného. Že je potřeba tuto bilanci či účet mít, je naprosto samozřejmé a já mohu ubezpečit každého z poslanců, že toto samozřejmě uděláme.

Nechci zde hovořit o detailech, snad dvě zmínky. Opakovaně jsem říkal, že jsme před pěti až šesti lety odmítli účast v onom fondu Rady Evropy, o kterém hovořila paní poslankyně Štěpová, a pokud se nemýlím, i pan poslanec Recman. Tehdy vláda vědomě nehodlala vstoupit do tohoto fondu, zaplatit nemalou částku za vstupné do tohoto fondu, protože se nám tehdy zdálo, že to opravdu bylo používáno na extrémní, trošku bizarní položky, kterých jsme neměli pocit, že my se máme zúčastňovat a že patříme do takové kategorie potřebné pomoci pro naši zemi. Samozřejmě jsme nepředpokládali, že dojde k této stoleté povodni a ke stoletým záplavám.

A poslední otázka, proč jsme vydali v prvním kole málo povodňových dluhopisů. Mě to též mrzí. Mohu k tomu dodat jenom to, že kdyby bylo na mně, tak jsme jich v prvním kole vydali podstatně více, ale musím říci, že vláda podlehla varování všech tzv. znalců našich finančních a kapitálových kruhů, kteří hovořili o sporné umístitelnosti těchto dluhopisů. Já jsem nicméně byl přesvědčen i tehdy, že to není standardní nákup státních dluhopisů, proto jsem velmi doporučoval, aby jich bylo vydáno víc. Bohužel jsem byl v této věci přehlasován. Toto není věc, kterou bych chtěl hájit, myslím si, že jich více být mělo na začátku a bylo by něco snazšího.

Na druhé straně je problém s tím, kdyby tyto dluhopisy zůstaly v ruce Ministerstva financí, které by je začalo prodávat pod cenou apod., ale myslím si, že se nic tak dramatického nestalo, že kdo si chce koupit další dluhopisy, má k tomu teď zrovna nejlepší šanci.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Stejně tak s faktickou poznámkou se hlásí další poslanci - ale ona není rozprava, pozor. Táži se místopředsedy vlády a ministra životního prostředí pana Jiřího Skalického, zda se chce vyjádřit. Ano, jako předkladatel dalšího bodu.

 

Ministr životního prostředí ČR Jiří Skalický: Děkuji, pane předsedající. Já se omezím na několik poznámek a na pokus o zodpovězení otázek, které se mi podařilo v průběhu rozpravy zachytit. Byl tady v některých příspěvcích zmíněn apel na zlepšení rychlosti toku prostředků, které byly vládou uvolněny, ke skutečně postiženým subjektům, to jest do příslušných okresů, z těchto okresů pak do obcí a k občanům samotným.Tuším, že o tom mluvil pan poslanec Recman, já tuto jeho obavu do určité míry sdílím, snažím se působit k tomu, aby tok prostředků byl omezován co nejméně standardní byrokracií na Ministerstvu financí, na okresních úřadech apod. a připouštím, že ne vše v této oblasti běží zcela hladce.

Na druhé straně bych do kontrastu s těmito žádostmi postavil vystoupení pana poslance Wagnera, který při svém referátu o tom, k jakým usnesením dospěl rozpočtový výbor, mluvil také o tom, že se časem, kromě toho, že se teď snažíme co nejrychleji postiženým oblastem pomáhat, že se časem také budeme muset dostat k velice zevrubné, důkladné a přísné kontrole toho, jakým způsobem byly všechny uvolněné prostředky vynaloženy. Z tohoto hlediska my skutečně musíme alespoň již ve druhé fázi, která již není fází havarijní, dbát velmi pečlivě na to, aby nedocházelo k nehospodárnostem, aby nedocházelo k porušování právních předpisů, byť třeba činěnému v dobré vůli poskytnout pomoc co nejrychleji.

Pokud jde o apel na změkčení podmínek nebo na odstranění tvrdostí, které je přítomno v nařízení vlády, na základě něhož se poskytují nenávratné příspěvky a výhodné půjčky při obnově obydlí, mohu s radostí konstatovat, že všechny čtyři případy, o kterých pan poslanec Recman mluvil, byly již vládou reflektovány a vláda včera schválila novelu tohoto nařízení vlády.

Hodně se tady rovněž hovořilo o pomoci podnikatelské sféře. Hovořilo se o malých a středních podnikatelích na Zlínsku, hovořilo se o pomoci průmyslu. Já bych chtěl říci, že považuji tu pomoc podnikatelské sféře za adekvátní a korektní, a zároveň bych chtěl varovat před splněním takových apelů, jaké tady zazněly, totiž aby vláda přistoupila k tomu, že průmyslovým podnikům nejen poskytne určité úrokové příspěvky a těm menším podnikatelům i příslušné garance, ale aby přímo sanovala škody vzniklé v průmyslových podnicích.

Já si nemyslím, že by to byl správný postup. Já se domnívám, že náš program pomoci postiženým oblastem zároveň musí reflektovat nejenom omezené zdroje veřejných prostředků pro tyto účely, ale musí také reflektovat skutečnost, že nemůžeme pominout odpovědnost těchto podniků samotných na tom, aby se také ony poučily z proběhlé katastrofy a aby si zvykly pro příště přijímat vlastní povodňové plány a taková opatření a takové eventuálně i pojištění, které by je chránilo před podobnými událostmi. Jestliže bychom vytvořili obecně v této zemi představu o tom, že stát je skutečnou všeobecnou pojišťovnou, že uhradí všechny škody, které eventuálně jakákoliv přírodní katastrofa způsobí, tak bychom se chovali velmi nemoudře a do budoucna bychom vytvářeli nešťastnou situaci, kdy by byla erodována veškerá odpovědnost jak občanů, tak podniků za sebe samotné.

Já se nebudu už podrobněji vyjadřovat ke všem těm diskusím kolem fungování integrovaného záchranného systému. Já na jedné straně sdílím názor, že bychom měli zlepšit naši krizovou legislativu, a sám jsem to ve své zprávě řekl. Na druhé straně nesdílím onen pocit, který v mnoha příspěvcích zazněl, totiž pocit, že kdybychom měli kvalitnější zákony, tak by průběh věcí byl úplně jiný. Já se domnívám, že v podstatně větší míře platí argumenty, které také zazněly, kdybychom investovali více prostředků do skutečně technického zabezpečení jednotlivých složek integrovaného záchranného systému, tak by ta reakce nebo schopnost všech složek systému zachovat se adekvátně v nastalé chvíli byla podstatně na vyšší kvalitativní úrovni.

Nicméně samozřejmě sdílím názor, že je třeba pracovat na zlepšení legislativy, je třeba se poučit ze všech nedostatků, které zjišťujeme při analýze červencových událostí, a že budou v připravované legislativě promítnuty. Samozřejmě ovšem za předpokladu, že vláda všechny tyto příslušné zákony a eventuálně i další podzákonné předpisy vytvoří s patřičně důkladnou úvahou a ne v termínech, které byly navrženy v návrhu usnesení pana poslance Grosse.

Chtěl bych ještě učinit jednu poznámku, nepřipadá mi příliš fér porovnávat reakci našich záchranných složek s Polskem a Německem. Této úvaze chybí totiž to základní srovnání, které spočívá v tom, že zatímco většinu oblastí ČR, především ty severomoravské oblasti, povodeň skutečně zaskočila, tak Poláci měli minimálně týden a Němci minimálně čtrnáct dní na to, aby se připravili na příslušný objem vody, který k nim putoval a o kterém věděli dopředu.

Chtěl bych ocenit také vystoupení pana předsedy Grulicha. Já sdílím ten jeho požadavek nebo tu jeho strukturaci analýzy, kterou musíme provést, a domnívám se, že zcela koresponduje s tím, co je v závěru mé zprávy. Hovořili jsme o tom i o té výtce, že musíme rychle, třeba i dočasnými podzákonnými předpisy vyřešit situaci, kdy starostové a přednostové okresních úřadů často údajně museli přestupovat zákon. Já takovou evidenci nemám, ale samozřejmě v případech, na které přijdeme při diskusích s jednotlivými přednosty, tak se pokusíme tu situaci adekvátně řešit.

Já jsem se setkal spíše s jinými případy. Setkal jsem se s žalobami na přednosty okresních úřadů nebo na pracovníky okresních povodňových komisí tehdy, když vyzývali nebo nutili občany k tomu, aby se evakuovali, a posléze se ukázalo, že to nebylo zapotřebí a podobně. Ale tady se domnívám, že řešit tuto otázku nějakým tvrdým zákonem by bylo možná spíše kontraproduktivní. Připadá mi spíše vhodné v budoucnosti použít to, co použili například Němci. V Německu příslušné místní orgány vybavené kopií dopisu ministra vnitra varovali všechny občany v těch oblastech, do kterých měla přijít povodňová vlna, a vyzývali je k tomu, aby se evakuovali. V případě, že tak odmítli učinit, podepsali příslušný - v našich podmínkách bychom řekli - revers a rozhodně nikdo neměl právo je násilím nutit k tomu, aby svá obydlí opustili. Jestliže pak ovšem volali o pomoc ze střech svých domů, německá armáda jim samozřejmě pomohla a zachránila je. Ovšem vzápětí obdrželi složenku řádově na 4 tisíce marek, totiž museli si pak samozřejmě vlastní evakuaci uhradit. Já se domnívám, že tento model kombinace odpovědnosti státu za své občany, ale zároveň občanů za to, jak se v podobných krizových situacích zachovají, je vhodný a adekvátní i pro naše podmínky.

Konkrétní otázky pana poslance Václavka, co se týče emise dluhopisů, už odpověděl pan premiér. Co se týče koordinace státní a nestátní finanční pomoci - já se o takovou koordinaci pokouším. Vláda mě k tomu zavázala, jsem v pravidelném kontaktu s představiteli těch institucí a nadací, které shromáždily na svých účtech humanitární pomoc a nyní hledají způsob, jak ji optimálně rozdělit do postižených oblastí. Ale samozřejmě, že jde spíše o výměnu vzájemných informací, o určité služby, které státní správa těmto organizacím poskytuje. Mám na mysli služby typu poskytování dat, kde a jaké pomoci je nejvíce potřebí, ale samozřejmě my nikterak nemůžeme aspirovat - a humanitární organizace by to také odmítly - nemůžeme aspirovat na to, abychom, řekl bych, dirigovali nebo se snažili určovat, kam prostředky vybrané na tato konta mají směřovat.

Otázka hodnocení médií. Já si do určité míry uvědomuji, že jsme možná i na úrovni Ústřední povodňové komise v těch kritických dnech nedostatečně využívali veřejnoprávních médií, že jsme mohli tohoto způsobu komunikace s ohroženým obyvatelstvem využívat ve vyšší míře. Nicméně se domnívám, že celkově veřejnoprávní média splnila svou roli a že o situaci v postižených oblastech informovala poměrně zevrubně.

Co se týče informací o poškozených silnicích, o zdrojích pitné vody, já se domnívám, že hlavně v těch kritických dnech tady byl problém spíše v tom, že se ta situace nesmírně rychle měnila z hodiny na hodinu, a že bylo tudíž užitečnější tyto informace předávat a zprostředkovávat v rámci okresů přes krizové štáby jednotlivých okresních úřadů a že by tady centrální veřejnoprávní média nemohla sehrát nějakou účinnou roli.

Otázka, co by si vláda počala, kdyby na očkování proti žloutence nepřišly očkovací látky formou humanitární pomocí. Samozřejmě, že by vláda tento problém řešila z vlastních zdrojů. My jsme jenom využili této nabídky humanitární pomoci, abychom takříkajíc odlehčili našim vlastním prostředkům.

Na otázku, kolik je třeba investovat do integrovaného záchranného systému, neumím odpovědět přesně. Přesnější odpověď by možná dal pan ministr vnitra. Rozhodně považuji za nepřesnou informaci, že do tohoto systému bylo investováno již přes dvacet miliard korun, a z předběžných pracovních materiálů, které konzultuji s panem ministrem vnitra, vyplývá, že pro to, aby integrovaný záchranný systém v dohledné době fungoval tak, aby byly odstraněny nedostatky, které jsme zaevidovali v letošním červenci, tak se rozhodně pohybuje v řádu několika miliard korun.

Chtěl bych závěrem poděkovat za konstruktivní debatu k tomuto tématu a popřát vám snad konec dnešního jednání a dobrou noc.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní požádám zpravodaje pana kolegu Dostála o shrnutí rozpravy a současně ho požádám, aby nám navrhl způsob, jakým zítra budeme o jednotlivých návrzích hlasovat. Prosím, pane kolego.

 

Poslanec Pavel Dostál: Budu se snažit být stručný kvůli nám všem.

Dámy a pánové a přátelé, v diskusi zazněly v podstatě tři pozměňovací návrhy, které jde sloučit na dva, tj., že po dohodě s paní Vlastou Štěpovou se její návrh přidává k pozměňovacímu návrhu sociální demokracie.

První návrh na usnesení je od pana kolegy Honajzera, který zní, že Poslanecká sněmovna bere na vědomí přednesené zprávy předsedy vlády Václava Klause a ministra životního prostředí a předsedy Ústřední povodňové komise Jiřího Skalického.

Proti tomu je protinávrh, resp. pozměňovací návrh poslaneckého klubu sociální demokracie, a jelikož budeme o něm hlasovat až zítra, každý ho dostane na lavici, navrhuji, pane předsedající, abychom ho zítra, až o něm budeme hlasovat, přečetli.

Musím konstatovat v této souvislosti, že zde došlo k nedorozumění, protože pan předseda vlády se zřejmě zmýlil, protože klub sociální demokracie ho nežádá do říjnové schůze o předložení těchto nových zákonů. Jen upozorňuje vládu, že je potřeba, aby tato legislativa byla urychleně zpracována.

Bohužel na některé dotazy pan ministr Skalický nemohl odpovědět, protože se týkaly resortu ministra obrany a ministra dopravy a ti tady nebyli. Zřejmě se to už ani nedozvíme, protože debata byla uzavřena, takže bych vás, pane předsedo, poprosil, aby jste ukončil schůzi a zítra navrhuji začít hlasováním o pozměňovacím návrhu sociální demokracie.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dámy a pánové, jak navrhl pan kolega Dostál, konstatuji, že jsme v současné době podle svého usnesení přerušili projednávané body 12 a 13, ke kterému bude zítra jako první bod závěrečné hlasování, a pak budeme pokračovat podle schváleného pořadu od bodů 20 až do ukončení jednání.

Sejdeme se zítra v 9.00 hodin. Děkuji vám a přeji vám dobrou noc.

 

(Schůze přerušena ve 20.53 hodin.)

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP