Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Ledvinka)

Přistoupíme k dalšímu bodu podle schváleného programu, kterým je

Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 329. Z pověření vlády návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Jiří Gruša. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Nyní se hlásí pan kolega Kroupa s procedurálním návrhem.

Poslanec Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, rád bych podal procedurální návrh vzhledem k tomu, že máme předloženy dva návrhy vysokoškolského zákona. Jeden je návrh vládní, druhý je návrh, který byl podán dříve panem poslancem Eduardem Zemanem a dalšími poslanci.

Chci navrhnout, abychom konali společnou rozpravu k oběma zákonům zároveň. S tímto návrhem souhlasí jak pan poslanec Zeman, tak pan ministr Gruša.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Oba souhlasí.

Zahájil jsem hlasování č. 98. Táži se, zda sněmovna souhlasí s touto procedurou. Kdo je proti tomuto navrženému postupu?

Ze 177 poslanců 139 poslanců hlasovalo pro, nikdo proti. Budeme se řídit touto procedurou.

Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Jiří Gruša: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, dámy a pánové, předstupuji před vás, abych uvedl vládní návrh zákona o vysokých školách. Týká se oblasti, která u nás brzy rozhodne o životní kvalitě a také o českém úspěchu v globální soutěži inteligentních produktů. Proto jsme věnovali přípravě návrhu velkou pozornost a zabývali se jím jako zvláštním případem na dvou zvláštních poradách ministrů a před tím v mnoha jednáních se všemi partnery.

Zajistit trvalý růst vzdělanosti založený zejména na terciární sféře je ovšem naše společné téma. Předchozí vládní návrh zákona o vysokém školství dostala sněmovna již před dvěma roky. Byl ale vrácen k dopracování. Čas mezi tím pokročil a zesílila naléhavost přijmout text, který by reflektoval jak evropské standardy, tak obecný nápor inovace. Diskuse ukázaly, že extenze a intenzifikace vysokoškolského vzdělání nejsou protiklady, nýbrž spojité nádoby.

Zároveň se ukázalo, že některé principy někdejšího návrhu z roku 1995 není nutno měnit. Mezi ně počítám těsné propojení výuky a výzkumu, umělecké nebo tvůrčí činnosti, rozmanitost systému a jeho otevřenost, rozlišení univerzitních a neuniverzitních vysokých škol, vznik soukromých vysokých škol, akcent na samosprávnost vysokých škol, systém nezávislé akreditace a hodnocení kvality, založený externě a interně, a zejména tak, aby se týkal jak studijních programů tak habilitačních řízení či jmenování profesorem. Jednotný systém pro celé vysoké školství. A finanční spoluúčast studentů. Současně docházelo a dochází k významnému posunu ve vztahu státu a vysokých škol. Příprava transformace rozpočtové sféry pokročila natolik, že bylo možné navrhnout přechod dnešních vysokých škol jako příspěvkových či rozpočtových organizací do sféry právnických osob s názvem "Veřejná vysoká škola".

Má se odehrát i převod státního majetku, k němuž mají nynější vysoké školy právo hospodaření, a to do jejich vlastnictví. Tento krok znamená zásadní změnu v dlouhodobém postavení vysokých škol. Jsem však přesvědčen, že navržené postavení lépe odpovídá jejich významu ve společnosti, konečně zaměřené na celoživotní vzdělávání a tím i na samosprávné struktury všeho druhu. Vysoké školy by se tak staly první transformovanou složkou rozpočtové sféry.

Hledali jsme proto i mechanismy a nástroje, které v situaci značné nezávislosti zajistí veřejným vysokým školám činnost ve veřejném zájmu. Už proto, že tyto školy budou nadále financovány převážně ze státních zdrojů, ze státního rozpočtu.

Novým a podstatným prvkem návrhu je povinnost ministra školství pravidelně zveřejňovat a aktualizovat dlouhodobý vzdělávací záměr, čili s pomocí nejlepších hlav země hledat cíle a možnosti inovace doma i v zahraničí a orientovat na ně českou společnost. Dotační systém tak dostává novou, nemechanistickou bázi. Vzdělávání a vzdělanost se stávají povinným tématem celonárodní debaty. Stejná povinnost vypracovat, zveřejňovat a trvale aktualizovat dlouhodobé vzdělávací záměry je ukládána také vysokým školám. Diskuse o cílech a pěstování citu pro nové poznatky změní společenskou atmosféru. Bude nás orientovat na podstatu a podrobnosti strategické linie české vzdělanosti.

Zavedením intenzivních tří až čtyřletých programů odborného zaměření bude posléze akcentován význam pěti až šestiletých univerzit v jejich tradiční, ale zejména v jejich budoucím smyslu, totiž jako institucí, kde se výuka rodí z výsledků výzkumu na nejvyšší úrovni.

Zvýšení počtu studentů, o které se tu jedná, nesmí mít za následek pokles náročnosti výuky či více neúspěšných studentů. Mám tedy před očima společnost, v níž se výuka a učení stanou celoživotní institucí. Jde o nový druh sociální soudržnosti. Jde spíše o vědění než přesvědčení, vědění, které spojuje a posiluje kontext. Umožňuje také jasný popis toho, kdo čím na co přispíval, jaké jsou jeho zásluhy či výhody. Jinými slovy - náklady na vysokoškolské vzdělání musí být rovnoměrněji rozděleny a zčásti neseny i těmi, kteří z nich mají osobní prospěch.

Užitek vzdělání se stále více chápe jako komplexní fenomén. Osobní přínos podporuje společenskou kohezi, z níž opět roste užitek celé společnosti. Perspektiva se tedy obrací, obraz je členitější, tak jako nový propojený svět.

Vyšší a vysoké vzdělání je také osobní investice s velkou návratností. Zlepšuje šance všeho druhu. Z tohoto důvodu tedy osoby usilující o získávání titulů začínají postupně přispívat na obecné náklady studia. Jedná se tedy o důsledek revoluce nových technologií a s ní spojené hromadné studium a tímto i o spravedlivější rozdělení celkových břemen. Akcent na rychlost a intenzitu výuky jako na perspektivní normu délky běžných studijních programů je obecný, nejenom evropský, je to celosvětový trend. A ani u nás se mu nevyhneme, byť bychom měli někdy ten pocit. Ale jistě to nebude debata na dlouhá léta, než dojdeme k tomuto závěru, který se zde snažím předkládat.

Při dosavadním typu financování terciární sféry budou totiž brzy chybět zdroje, které školy dlouhodobě vyžadují. Jde tedy o to, věnovat se tomuto námětu seriózně, teď a zejména neideologicky.

Vládní návrh počítá s částečnou finanční účastí studentů. Mluví o školném a míní jeho motivační účel. Dnes je délka studia fakticky neohraničena, i když nikoli na jedné fakultě, existuje možnost studovat na několika fakultách současně, čili znásobování dotační částky existuje bez vazby na potenciální výsledek. Student totiž žádnou z těchto fakult ukončit nemusí.

Školné tedy upozorňuje studující, že také oni jsou součástí společenské smlouvy. Trvalý a nosný podíl státu na nákladech studia však musí nadále ztvrzovat klíčový důraz české společnosti na celou vzdělávací sféru. Navržené rozpětí školného je stejné pro všechny školy, a to v rozpětí 3000 až 9000 korun za rok, čili 5 % z průměrných neinvestičních nákladů na jednoho studenta.

Vysokým školám je ponechávána volnost. Ve stanovení konkrétní výše mohou diferencovat podle atraktivity oboru nebo podle jiných, zejména sociálních hledisek. Nejméně jednu třetinu prostředků získaných ze školného je škola povinna rozdělit formou stipendií, ať prospěchových či sociálních. Školné se již osvědčilo na vyšších odborných školách a bylo by nelogické, aby studium spojené s udělením akademických titulů bylo pojednáváno jinak.

Systém státní sociální podpory a systém stipendií, která kromě vysokých škol již poskytují různé firmy a nadace, podle návrhu zákona je bude moci poskytovat i ministerstvo, umožní adresnou podporu potřebných studentů. Školné se tedy nesmí stát a jistě nestane sociální bariérou přístupu k vrcholnému vzdělání. A není ovšem klíčovým momentem předkládaného návrhu. Otevřená a evropská kompatibilní vzdělávací soustava České republiky je to, co nám leží na srdci. Na dílčí problémy, a v návrhu zákona se jistě najdou, mohou existovat odlišné názory. Objevovaly se již v průběhu přípravy, nepochybně se objeví i zde. Úkolem vlády a zákonodárného sboru je hledat zdravou rovnováhu mezi právy a povinnostmi, mezi zájmy skupin a zájmem republiky. Těmito hledisky se řídilo mé ministerstvo při práci na tomto návrhu, pojednává o nich podrobně důvodová zpráva. Jsem přesvědčen, že se jejím věcným duchem budete řídit i vy, vážené poslankyně a vážení poslanci.

Děkuji vám za pozornost.

***