Poslanec Jan Vik: Pane premiére, obracím se na vás ve věci personálního obsazení ministerstva zahraničních věcí. Jedná se zejména o nového ministra zahraničí Jaroslava Šedivého.
Je vám, pane premiére, znám morální a odborný profil vašeho nového ministra? Znáte, pane premiére, jeho odborné publikace, mj. 15 budovatelských let, či 20 let československo-sovětské spojenecké smlouvy?
Dovolím si z prací nového ministra zahraničí citovat jen několik vzácných perel. "Spojenectvím se Sovětským svazem a příslušností ke světové socialistické soustavě byly vytvořeny nové podmínky pro bezpečnost Československa. To se dnes opírá o kolektivní bezpečnostní svazek socialistických států, jejichž jádrem je vojenský potenciál Sovětského svazu."
Pane premiére, zdá se vám zcela normální, aby osoba s těmito názory zastávala donedávna funkci velvyslance České republiky u Severoatlantické aliance a dnes vykonává funkci ministra zahraničí? Sám si tuto skutečnost nedovedu vysvětlit jinak než jako důkaz toho, že současná vláda je reprezentována lidmi, kterým je úplně jedno, co mluví, ve prospěch koho a čeho pracují.
Před několika lety to byl milovaný Sovětský svaz a komunistická strana. Dnes je to Občanská demokratická strana a údajně demokratické a mírumilovné Německo v čele s NATO. Lidé jako pan ministr zahraničí budou pracovat pro kohokoliv, jen aby se udrželi za každou cenu u plného koryta.
Jak jinak si vysvětlit slova pana Šedivého na závěr jeho publikace - opět cituji: "Podnětný vliv sovětského příkladu v denní praxi socialistického Československa má své správné místo a přináší výsledky. Leninská politika KSSS při důsledném uplatňování principů socialistické demokracie se stala stimulem i pro práci naší strany. Heslo - Se Sovětským svazem na věčné časy - je zbaveno již nánosu profanace a frázovitosti. Je vyslovováno s přesvědčením, s oním vědomím hloubky jeho obsahu."
Pane premiére, opravdu chcete s takovými osobnostmi do Evropy?
Děkuji.
(Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vikovi. Prosím o odpověď pana předsedu vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Skutečně nemám chuť diskutovat o těchto věcech. Chtěl bych říci, že konkrétní citáty, které si našel pan poslanec, neznám a do této chvíle jsem je neslyšel. Rozumím tomu, že jde o citáty někdy z padesátých nebo počátku šedesátých let. Vím to, že dnešní ministr zahraničí byl aktivním člověkem v období Pražského jara, při formulování nových konceptů zahraniční politiky. Vím, že on díky tomu strávil 20 let - léta sedmdesátá a osmdesátá - zcela na okraji naší společnosti.
Vím to, že byl drtivou většinu této doby myčem oken, kdy někteří jiní z této sněmovny měli zaměstnání úplně jiná, daleko výhodnější, lepší a daleko méně tento režim - myslím režim minulý - oslabující. Myslím si, že 20 let - léta mezi rokem 1970 až 1990 - pana ministra Šedivého rehabilitovalo v jiném slova smyslu, než se tento termín u nás normálně používá. Stejně tak si myslím, že ho rehabilitovalo - použiji-li opět tento termín - jeho chování v uplynulých 8 letech. Myslím, že on se intenzivně spolupodílel na koncepci naší zahraniční politiky hned od roku 1990. Mohu říci, že byl naším mimořádně úspěšným velvyslancem ve Francii řadu let do roku předloňského a že byl poté nedávno odstoupivším ministrem zahraničí vybrán na post velvyslance u NATO.
Doporučoval bych brát život člověka v jeho celku. Asi je to správné. Nepochybně někdo více, někdo méně se díváme na celek, někdo více, někdo méně omlouváme ty či ony kroky. Myslím, že je naprosto na místě odmítnout obraty licoměrné, obraty falešné a obraty, které jsou na korouhvičce, kam zrovna zavane ten či onen politický závan větru. Myslím, že to se panu ministru Šedivému nestalo. Kdyby volil takováto řešení, prožil by 70. a 80. léta naší země jinak. On je volil zcela jiným způsobem. I prvotní hřích bych já měl sklon hodnotit jiným způsobem, jakkoli jsem rád, že nemůžete v mých textech ze 60. let nalézt jeden jediný citát takového typu.
Dokonce se musím přiznat, že když mi někdo k padesátinám nabídl vydat knihu mých minulých textů z 80. let, tak jsem v naprostém návalu práce ministra financí kývnul na soubor názvů a na tyto texty jsem se ani nepodíval. To znamená, že mé texty z let osmdesátých vyšly k mým padesátým narozeninám, k 19. červnu 1991, aniž bych se na ně vůbec podíval. Když mi texty nesli, říkal jsem si - to jsem zvědav, co tam kdo vyšťourá na těch 300 stránkách za jednu větu, která se dnes nebude někomu líbit. Myslím, že do dnešního dne - a je to šest a půl roku - tam nikdo žádnou takovou větu nevyšťoural. Nejde z mé strany o obhajobu určitých postojů v mládí za každou cenu. Je to obhajoba toho, že pan ministr Šedivý za dvacet let předváděl něco diametrálně odlišného. Proto si myslím, že není potřeba, abychom se na to dívali tímto velmi zjednodušujícím způsobem.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pokud jste skončil, zeptám se pana poslance, zda si přeje dát doplňující otázku. Nepřeje, takže děkuji. V tomto případě nám pravidla, pane ministerský předsedo, ukládají vyzvat ještě ...
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane předsedo, jakkoli jsem člověk, kterého málo těší a zajímají pravidla jednacího řádu, protože mi vždy šlo o podstatu věci a ne o formální literu a formální hříčku, na druhou stranu vím, že musím mluvit do 16.50 hodin, abych nedal šanci dalšímu panu poslanci k položení otázky, abych musel mluvit ještě dalších 10 minut. I kdybych si teď měl vzít do rukou jakékoli dnešní noviny, otevřít je na libovolné stránce a číst třeba to, jak prohrála Sparta, nevím s kým, tak tady budu ještě jednu minutu hovořit.
(Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane předsedo, jsem tolerance sama, jen vás upozorňuji, že tím odebíráte šanci nikoliv poslanci, ale paní poslankyni Čelišové.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Chci říci, že využiji této šance, kterou mám, že ještě naposledy stojím u tohoto mikrofonu. Doufám, že neprodloužíte schůzi sněmovny do příštího čtvrtka.
Touto formou bych se rozloučil s těmi pár věrnými poslanci, kteří poslouchali mé odpovědi na interpelace, abych nemluvil k prázdnému sálu, protože to se mluví špatně. Těm, kteří souhlasně kývali při mých odpovědích, i těm, kteří vrtěli hlavou, děkuji, že se mnou tuto hodinku ve čtvrtek odpoledne trávili. Děkuji také těm posluchačům ČT2, kteří obětovali noční hodinku místo něčeho bohulibějšího. Také jim děkuji a chci jim říci, že jsem to povídal do značné míry právě pro ně.
(Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministerskému předsedovi. Rád bych mu poděkoval nikoliv pouze za tyto interpelace, ale za veškeré interpelace, které během zasedání této Poslanecké sněmovny absolvoval.
Konstatuji, že podle jednacího řádu budeme pokračovat interpelacemi na členy vlády od 17.00 hod. Vyhlašuji přestávku na dobu 9 minut.
(Schůze byla přerušena v 16.52 hod.)
(Schůze opět zahájena v 17.00 hodin.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, za 1 min. budeme pokračovat v ústním projednávání interpelací na členy vlády podle vylosovaného pořadí.
Dámy a pánové, je údajně 17.00 hodin podle našeho displeje, takže vyzývám paní poslankyni Janu Peškovou, která byla vylosována na 8. místě, aby přednesla interpelaci na pana ministra financí Ivana Pilipa ve věci privatizace bank a zahájila tak blok odpovědí členů vlády České republiky na interpelace poslanců. Připraví se pan poslanec Václav Frank.
Poslankyně Jana Pešková: Pane ministře, dámy a pánové, vláda před pár měsíci zahájila práci na privatizaci státních podílů v bankách strategickým zahraničním investorům. Ze všech stran se ozývá, že tyto banky potřebují výrazné kapitálové investice a mnohem větší zapojení do mezinárodního obchodu apod. Každý, kdo se trochu zajímá o tuto problematiku, přece ví, že v okolních státech, kde nikdy komunismus nebyl, jsou místní banky, které vlastní podnikatelé a nikdo nespěchá tyto podíly prodat nadnárodním korporacím.
Banky u nás vlastní investiční společnosti, které obhospodařují investiční fondy složenými z akcií významných podniků. Také poskytly řadu úvěrů, které jsou jištěny akciemi mnoha úvěrovaných podniků či zajímavými nemovitostmi často na atraktivních místech. Ptám se vás, pane ministře: je nutné a moudré tyto banky prodat cizím investorům? Je rozumné a únosné, aby zde nebyla ani jediná banka majoritně vlastněná českým kapitálem?
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Peškové a prosím o odpověď pana ministra financí.
Ministr financí ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, na začátek odpovědi musím trochu upřesnit některé části otázky. Kdyby ta situace byla taková, jak to popsala paní poslankyně, že tomu je v zahraničí, tedy že by banky vlastnili podnikatelé a tudíž by nebylo nutné je prodávat zahraničním korporacím, pak by to samozřejmě byla situace dobrá a skutečně by asi takový prodej nebyl nutný a ani by ho stát nemohl udělat a dokonce i těžko ovlivnit, ovšem problém spočívá v tom, že ta situace taková není.
Část akcií v jednotlivých bankách vlastní, jak už bylo řečeno ve druhé části, investiční skupiny, investiční fondy, někdy i další podnikatelé, ale velmi významnou část ve všech velkých bankách v České republice vlastní nadále stát nebo subjekty, které stát de facto představují. Je to zhruba 36 % v Investiční a poštovní bance stále ještě, o jejímž prodeji už vláda rozhodla a kde se dokončují rozhovory o závěrečné podobě smlouvy, je to téměř 50 % u Komerční banky a u České spořitelny, jsou to téměř dvě třetiny majetku, který je ČSOB.
Z těchto důvodů je ta situace jiná a znamená nutnost toho, aby se pro fungování českých bank do budoucna hledal silný partner, který dodá těmto bankám kapitál, který z pochopitelných historických důvodů v této zemi obdobné subjekty prakticky nemají a lze předpokládat, že jsou to především velké zahraniční finanční ústavy, které tuto možnost mají. Velké zahraniční finanční ústavy také jsou schopny dodat těm bankám určité znalosti, zkušenosti jak zlepšit práci jednotlivých bank, jejich řízení, rozšířit nabídku služeb, napojit je na mezinárodní spolupráci. To všechno jsou cíle, které sleduje privatizace bank, toto jsou všechno cíle, se kterými je stát nebo vláda zahájila a zahájila je ostatně se souhlasem Poslanecké sněmovny, která o této otázce rozhodovala tuším na začátku září t.r.
Všechny tyto cíle jsou samozřejmě doprovázeny i tím, že stát z prodeje těchto bank bude mít určitý přínos, určitou tržbu pro Fond národního majetku. Na druhé straně toto je řekněme jakýsi doprovodný pozitivní efekt, ale zároveň platí, že pro to, aby banky mohly skutečně dobře, efektivně a silně působit, je nutné předpokládat, že by musely mít nový kapitál, který kdyby stát nadále zůstával akcionářem, je velkým problémem, jakým způsobem by ho získával, jakým způsobem by finančně činnost těchto bank podporoval, když je tady celá řada dalších oblastí, kde - jak jistě v souvislosti se současným projednáváním státního rozpočtu si většina z nás uvědomuje - jsou také potřebné na řadu jiných dalších oblastí.
Jsme přesvědčeni, že práce bank se v případě jejich privatizace může výrazně zlepšit a že je to klíčový bod pro další změny v české ekonomice, pro další pozitivní vývoj této ekonomiky, protože banky tvoří určitou finanční páteř hospodářství a bez jejich kvalitní efektivní práce a silného finančního zázemí lze stěží očekávat, že zašlou ten zásadní impuls k další restrukturalizaci celé ekonomiky.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Pilipovi. Táži se paní poslankyně Peškové, zda si přeje položit doplňující otázku? Není tomu tak. Konstatuji tedy, že dalším vylosovaným je pan poslanec Václav Frank. Pana ministra Římana jsem zde viděl, ale někam si odběhl, takže ho žádám, aby se okamžitě dostavil do zasedací síně, protože právě na něj je adresována interpelace pana poslance Franka, a to ve věci dálničních nálepek. Připraví se paní poslankyně Vlasta Hrůzová.
Poslanec Václav Frank: Pane ministře, Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem financí připravilo na příští rok, tedy na rok 1998, navýšení poplatku za užívání dálnic o 100 %, tedy ze současných 400 Kč na 800 Kč. Tento plošný způsob jednorázového zvýšení je motoristickou veřejností velmi kritizováno. Právem se domnívají, že našim i zahraničním motoristům stále citelněji na trhu chybí krátkodobé dálniční známky, např. se 7denní a 30denní platností. Ministerstvo dopravy, které je garantem této platby, je ale v nejbližší době, alespoň ne v r. 1998, nehodlá vydat. Takže motoristu s vozidlem o váze do 3,5 t bude jedna projížďka po dálnici stát 800 Kč. Poplatky u vozidel těžších budou samozřejmě podstatně vyšší.
Táži se, pane ministře, jaký je tedy skutečný celoroční výnos z poplatků za užívání dálnic a tam takto získané prostředky Ministerstvo dopravy strukturuje? Jaké jsou v současné době skutečné náklady na stavbu 1 km dálnice a kdy Ministerstvo dopravy hodlá pravdivě a skutečně zavést krátkodobé dálniční známky a co z pohledů legislativních je nutno změnit či pro tuto potřebu upravit?
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Frankovi a prosím pana ministra dopravy o odpověď.
Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, pane poslanče. Myslím, že na podobnou interpelaci jsem zde odpovídal před několika týdny. Budu se snažit být proto stručný. K vašim otázkám:
Celkový výnos z tzv. dálničních nálepek činí stabilně po dobu existence, tedy od roku 1994, asi 950 mil. Kč ročně, tzn. necelá jedna miliarda. Tyto prostředky jsou samozřejmě příjmem státního rozpočtu. Chceme-li srovnávat tuto částku, která je příjmem státního rozpočtu, s využíváním dálnic, s výdaji, které stát každoročně věnuje na údržbu, rekonstrukce a výstavbu nových dálničních úseků, pak zjišťujeme, že částka výdajů je mnohonásobně vyšší než ona částka, která je příjmem z titulu dálničních známek a dosahuje každoročně několika miliard korun. Jinými slovy - výnos z dálničních známek, tedy ta necelá jedna miliarda korun odpovídá zhruba nákladům na údržbu, správu, zimní údržbu, případně opravy dálniční sítě.
Po navýšení ceny dálničních známek v roce 1998 očekáváme fiskální přínos zhruba dvojnásobku stávající částky, nebo necelého dvojnásobku, který rovněž bude podstatně nižší než jsou předpokládané výdaje na dálniční síť ze státního rozpočtu v roce 1998.
Chtěl bych zde připomenout, že dálniční známky byly zavedeny v roce 1994 a vlastně čtyři roky své existence zůstaly na stejné výši navzdory inflaci a navzdory tomu, že v průběhu oněch čtyřech let byly zprovozněny mnohé nové dálniční úseky v celkové délce přesahující sto kilometrů.
Už jenom tyto dva důvody - celková inflace a rozšíření dálniční sítě v České republice - jsou po mém soudu objektivní argumenty nebo objektivní důvody pro to, aby k určitému navýšení došlo. Pravdou je, že Ministerstvo dopravy dlouhodobě připravuje a připravovalo projekt zavedení časových dálničních známek tak, jak to kupříkladu známe ze sousedního Rakouska, a tento projekt je dlouhodobě připravován k 1. 1. 1999, kdy chceme zavést jak krátkodobé známky, tzn. nikoliv sedmidenní, týdenní, ale desetidenní tak, aby obsáhly dva víkendy, tak dvouměsíční známky a roční známky.
Zároveň předpokládáme zvýšení ceny dálniční známky pro těžké nákladní automobily tak, jak je tomu zvykem ve světě. Rozdíl mezi cenou dálniční známky pro osobní automobily a kamiony bude podstatnější vícenásobně, než je tomu doposud, což odpovídá i míře opotřebovávání dálnice tím či oním dopravním prostředkem.
Projekt je v podstatě připraven. Chceme, aby byl připraven velmi dobře, protože se chceme vyvarovat zmatků, které se například udály při zavedení onoho systému v Rakousku, a z hlediska administrativního není úplně jednoduchý, triviální, tzn. že poté, co vláda v září letošního roku rozhodla o zvýšení dálničních poplatků v roce 1998, nebylo možné během té krátké doby několika týdnů - protože známky musí být v prodeji od prvního prosince - možné tento projekt časových dálničních známek realizovat od 1. 1. 1998.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministrovi. Ptám se pana poslance Franka, zda si přeje položit doplňující otázku. Vidím, že je tomu tak. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Frank: Pane ministře, děkuji za Vaši odpověď. Nemám ani tak doplňující otázku, spíš jsem se na tuto věc ptal proto, že tato problematika skutečně motoristickou veřejnost trápí a právě že vím o dlouhodobé přípravě Ministerstva dopravy na tuto věc a vím také o tom, že v sousedních zemích tento systém funguje bez problémů a motoristická veřejnost si na něj navykla.
Ptal jsem se proto, že nechápu, proč Česká republika po počátečních zkušenostech nemůže na tento systém přejít, nebo nemohla již na tento systém přejít již například od roku 1998. Jsem dokonce přesvědčen o tom, že i možný výnos za prodej krátkodobých známek by mohl být vyšší než klasický způsob prodeje. Vedla mě k tomu myšlenka, že ani v restauraci si nemusím koupit celou láhev, ale můžu si dát sklenku. Městská doprava také prodává jízdenky na jednu jízdu, tak si myslím, že Ministerstvo dopravy, respektive stát by měl dokázat tyto otázky řešit také a pružně.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Přeje si pan ministr dopravy reagovat? Ne. Pan poslanec to formuloval nikoliv jako doplňující otázku, ale jako spíše poznámku.
Nyní má slovo paní poslankyně Vlasta Hrůzová s interpelací na pana ministra Výborného ve věci likvidace letiště v Žatci. Připraví se pan poslanec Maixner s interpelací na pana poslance Pilipa.
Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Vlasta Hrůzová: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře. Při likvidaci vojenského stíhacího letectva bylo uzavřeno i letiště žatecké. Po uzavření provozu bylo ponecháno svému osudu a dnes zde dochází pouze mimo jiné k rozkrádání železného materiálu. V případě vámi prosazovaného vstupu České republiky do NATO bude jistě o toto letiště zájem.
Pane ministře, ptám se vás, zdali značné náklady na obnovu a zprovoznění tohoto letiště pro cizí armády ponese NATO nebo zase daňový poplatník, který bude nucen po vstupu do NATO zaplatit tyto i jiné vojenské záležitosti.
Jenom doufám, že občanům nebudete v rámci vaší kampaně pro vstup do NATO tvrdit takové nehoráznosti, jako že Česká republika od NATO získá více peněz, než do něho vloží. Nechci vám radit, ale takovými tvrzeními odradíte i ty, kteří stále ještě pro vstup do NATO jsou.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Hrůzové. Prosím pana ministra Výborného o odpověď.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Pane předsedo, dámy a pánové, vážená paní poslankyně. Myslím, že váš projev byl velmi parlamentní, vyjádřil jistý politický názor. Dovolil bych si konstatovat, že nebyl ani tak otázkou, jako vyjádřením politického názoru. Nekritizuji to, myslím, že právě to patří na parlamentní půdu, aby zde poslanci své politické názory vyjadřovali.
Upozornila jste na to, že došlo k uzavření vojenského letiště v Žatci. Začala jste svou interpelaci tím, že bylo likvidováno vojenské stíhací letectvo. Rád bych řekl, že není likvidováno vojenské stíhací letectvo a že dochází k rozkrádání některých částí materiálu na uzavřeném letišti. Je to možné, bohužel, nemyslím si, že nemáte nepravdu. Tam je situace taková, že v souladu s usnesením vlády č. 297 z 9. června 1993 bylo stanoveno vojenskému letectvu provozovat letecký výcvik na sedmi letištích - v Brně, Českých Budějovicích, Čáslavi, Pardubicích, Náměšti, Prostějově a Přerově. Žatec v těchto letištích nebyl a útvary, které byly dislokovány na letišti Žatec, byly tím pádem v důsledku tohoto vládního usnesení z června roku 1993 zrušeny.
Pak došlo k tomu, že letiště v důsledku zrušených útvarů, nadbytečná kapacita Armády České republiky, bylo nabídnuto k civilnímu využití, leč ze všech zpráv, které měli moji předchůdci, které mám i já, se ukazuje, že se přes rozličné snahy, které mohu dokumentovat, nepodařilo pronajmout toto letiště někomu z civilního sektoru. Samozřejmě, bylo by možné letiště nějakou silnou vojenskou jednotkou hlídat, není hlídáno, je pravdou, že střežení letiště je spíše symbolické než faktické. Nemyslím si, že by byl parlament tou půdou, kde bych měl předstírat něco, co není pravdou. Toto pravda je.
Nicméně další část vaší otázky byla, a to znovu opakuji, spíše politickou deklarací a myslím si, že politickou deklarací, která je velmi zavádějící. Já, paní poslankyně, jsem už v této sněmovně vysvětloval, jak se to má s náklady, které si vyžádá začleňování České republiky do Severoatlantické aliance, vysvětloval jsem to v době, kdy některé části těchto nákladů ještě byly spíše představou, prognózou, odhadem z probíhajících politických vyjednávání, dnes bych mohl říci něco i přesnějšího. Opravdu bych měl asi opakovat, že ony náklady na začleňování republiky do aliance jsou jednak přímé a jednak nepřímé a že ony přímé náklady spočívají jednak v provozu naší mise při NATO, jak civilní části, tak vojenské části, tzn. v zaplacení investičních a neinvestičních, tedy i mzdových nákladů důstojníků a civilních pracovníků ve strukturách NATO. To jsou částky, které nepřesahují řády miliónů korun, a jednak v příspěvcích do společných rozpočtů aliance.
Na rozdíl od mé odpovědi před několika týdny mohu dnes již zcela přesně říci, že tyto příspěvky jsou výsledkem vyjednávání v rámci akcesních rozhovorů, že tyto příspěvky odsouhlasené vládou budou představovat částku zhruba 600 miliónů korun ročně, že tyto příspěvky představují v rozpočtech aliance, tj. v těch třech - v civilním, ve vojenském a řekněme v infrastrukturním, stručněji řečeno, dohromady 0,9 % těchto rozpočtů, že tedy nepřispíváme tolik, jako jsme přispívali ve Varšavské smlouvě, kde tehdejší příspěvek Československé socialistické republiky činil 13 % rozpočtu. Tady budeme přispívat 0,9 % rozpočtu, tj. 600 miliónů, tj. přibližně 60 Kč na jednoho občana této země ročně. Já sám jsem na rozdíl od vás přesvědčen, že to není tak horentní suma, která by nás nějak ohrožovala v našich sociálních a jiných jistotách, dokonce si myslím, že za 60 Kč ročně příspěvku býti v takové organizaci, že to za to i těm nejekonomističtěji uvažujícím občanům této země, vulgárně řečeno, stojí, a současně vám mohu, paní poslankyně, říci, že z rozhovorů, které jsem i vedl v Bruselu v minulém týdnu, z informací, které mám z Bruselu z minulého týdne, skutečně plyne, že náklady na rozšíření aliance budou představovat jisté sumy a že v rámci těchto sum my vynaložíme nějaké částky a současně budeme, já jsem to zde ve sněmovně říkal, také čerpat, zejména z onoho infrastrukturního rozpočtu, sumy v náš prospěch a sumy prostě budou větší. To jsou ony přímé náklady na rozšiřování NATO, ony nepřímé jsou spojeny s modernizací armády. Samozřejmě modernizační programy nejsou s nulovými náklady, mají nějaké náklady.
Já zde a nejen zde znovu a znovu opakuji, že kdybychom šli nějakou jinou cestou než cestou koaličního spojenectví s jinými státy, takže bychom na naši armádu museli vynakládat nesmírně mnoho, mnohem více než při koaličním spojenectví, takže by šlo o násobky, ne-li o řády hodnot, které takto musíme vynakládat.
Chci zdůraznit, že je nepochybné, že cesta, kterou vaše politická strana prosazuje, cesta neutrality, je nemožná, historicky vyzkoušená jako cesta ke ztrátě suverenity a kdyby měla být cestou uchování suverenity, je to cesta, která si vyžaduje náklady podstatně vyšší.
Nevím, víte-li, že např. Švédové vynakládají na obranu svého státu jako neutrální stát 724 dolarů na hlavu, kdežto průměr ve státech aliance je 120 dolarů, u nás pro příští rok předpokládáme 100 dolarů. Švýcaři přes 500 dolarů. To je cena neutrality. Je to samozřejmě možné, já si však nemyslím, že by to bylo rozumné, nehledě na to, že i tato neutralita není jistotou pro stát, který má 10 miliónů obyvatel.
Paní poslankyně, lituji, my se nepochybně neshodneme v tom, zda je dobré nebo nedobré do aliance vstupovat, ale jestliže jste svou interpelaci emotivně směřovala tím způsobem, že jako bychom tento krok neměli činit, já jsem přesvědčen o přesném opaku.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Výbornému, táži se paní poslankyně Hrůzové, zda si přeje položit doplňující otázku? Není tomu tak. Proto uděluji slovo panu poslanci Pavlu Maixnerovi. Interpelace na pana ministra Pilipa se jmenuje "Dodržování zákonů". Připraví se pan poslanec Josef Krejsa. Prosím, pane poslanče.
***