Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Přítomno: 198 poslanců

(Schůze opět zahájena v 9.00 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych zahájil druhý jednací den naší schůze. Prosím, abyste zaujali svá místa. Pokud máte chuť, můžete se i přihlásit hlasovacími kartami.

Budeme pokračovat v projednávání schváleného pořadu. Včera byla přerušena rozprava při projednávání bodu žádost vlády o vyslovení důvěry. Do rozpravy jsou dále přihlášeni pan poslanec Ivan Langer, Milan Loukota, Josef Krejsa, Jiří Payne, Miroslav Tyl, Miloslav Ransdorf, Jindřich Nehera a další.

Dovolte mi, abych vám oznámil, že pan poslanec Milan Loukota má náhradní kartu č. 2 a paní kolegyně Orgoníková náhradní kartu č. 6.

Dámy a pánové, prosím o klid, aby pan kolega Ivan Langer v klidném prostředí mohl vystoupit. Prosím pana kolegu, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Loukota. Ještě jednou prosím o klid.

Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zahájil druhý den projednáváním bodu, který je bezesporu jedním z vrcholů praktické podoby parlamentní demokracie, a to je projednávání programového prohlášení vlády a s ním spojené otázky vyslovení či nevyslovení důvěry v tuto vládu.

Skutečným vrcholem, jak jsem naznačil, jsou parlamentní volby, ve kterých lidé každé země vyjadřují svůj názor na to, kým chtějí být zastupováni v obou komorách parlamentu, následně kým chtějí být zastupováni ve vládě, která vychází z výsledků těchto voleb.

Domnívám se tedy, že na úvod je důležité si připomenout jednu závažnou skutečnost: vláda, která před námi zde sedí, není vládou, která by vyšla jako výsledek parlamentních voleb, jako výsledek projevu svobodné vůle občanů této republiky. Myslím, že je důležité tuto skutečnost zdůraznit již v samotném úvodu.

Na druhou stranu je třeba konstatovat, že existence této vlády není v rozporu s žádným obecně platným právním předpisem, a dokonce ne ani s literou ústavy. Domnívám se však, že je nutné velice ostře polemizovat s tvrzením všech, kteří říkají, že tato vláda vznikla v souladu s duchem ústavy, neboť jsem osobně přesvědčen, že právě proto, že vláda vychází z výsledků voleb - a tato vláda neodpovídá výsledkům posledních parlamentních voleb - nemůže tedy být její existence v souladu s duchem Ústavy České republiky.

Byl bych rád, kdybychom si uvědomili při projednávání tohoto bodu, že naše hlasování o důvěře této vládě není pouhým vyslovením ano či ne programovému prohlášení vlády, ale je to také vyjádření názoru na způsob, jakým byla tato vláda sestavována. Domnívám se, že bychom si měli uvědomit, že případným vyslovením podpory této vládě můžeme schválit precedens, který znamená - zjednodušeně řečeno - že lidé ve volbách sice volí, ale politici sami rozhodují o tom, jakou podobu bude mít nejvyšší orgán exekutivy této země.

Myslím, že bychom si měli položit otázku, jaká je to vláda, která před námi zde nyní sedí. Je to vláda politická, nebo vláda úřednická? Myslím, že odpověď zní v obou případech - není ani taková, ani taková. Je to z jednoho prostého důvodu: nebyla sestavována na základě široké politické dohody politických stran, nebyla sestavována nejprve na základě reálné skutečnosti a odhadů možnosti zajistit si podporu v parlamentu, neboť právě od parlamentu svoji existenci každá vláda odvíjí.

Myslím, že bychom si měli položit otázku, jaké je programové prohlášení, se kterým tato vláda před nás předstupuje. Kdybych byl profesor češtiny na gymnáziu, ohodnotil bych sloh známkou výbornou. Problém spočívá v tom, že nejsem profesor jazyka českého, že nejsme na gymnáziu a že před námi není slohové cvičení, nýbrž programové prohlášení vlády. Navíc nehodnotíme jeho sloh, nýbrž jeho obsah. Při sebelepší dobré vůli nemohu jeho obsah ohodnotit jinak než třemi slovními spojeními. Jsou to prázdné věty, nic neříkající formulace a všeobjímající deklarace.

Abych neskončil pouze u takovéhoto hodnocení, dovolte mi, abych si vybral tu pasáž vládního prohlášení, která má vztah k výboru pro obranu a bezpečnost, jehož jsem členem. Dovolte mi tedy, abych se krátce zastavil u problematiky vnější a vnitřní bezpečnosti.

Je nesporným kladem tohoto programového prohlášení vlády, že deklaruje své úsilí pokračovat v cestě o začlenění České republiky do Severoatlantické aliance. Na druhou stranu je však třeba říci, že programové prohlášení obsahuje závazky, které daleko přesahují obecně předpokládanou působnost této vlády. Myslím, že změna ve vedení resortu obrany sice vzbuzuje příjemné očekávání po dlouhých letech trýznění naší armády, ale nejsem si jist, zda toto všechno je dostačující skutečností pro vyslovení důvěry této vládě.

Pokud jde o otázku vnitřní bezpečnosti, přiznám se, že jsem byl zklamán, když jsem si přečetl, že této oblasti věnovala vláda ve svém programovém prohlášení pouhopouhé čtyři věty, a to přitom v první z nich nám sděluje, že považuje policii za základ ochrany práv a svobod občanů této země. Ve větě druhé nám říká, že existují v této společnosti nebezpečné jevy typu organizovaná kriminalita, daňové úniky, korupce apod. Ve větě třetí se zavazuje, že do února předloží řešení problémů korupce veřejných činitelů. Ve větě čtvrté dodává, že považuje také za nebezpečnou např. tzv. drobnou kriminalitu. Domnívám se, že to jsou závazky v oblasti vnitřní bezpečnosti, které by obhájila každá vláda, i kdyby vládla deset let a v této oblasti neudělala vůbec nic. Myslím, že by obzvlášť v této oblasti bylo příjemnější vidět a číst cíle skromné, nicméně konkrétní a reálné.

Myslím, že jsme měli právo očekávat, že tato vláda řekne, co chce v následujících měsících konkrétně dokázat, kdy to hodlá učinit a jakým způsobem. Kupř. co udělá s nárůstem trestné činnosti v minulém roce tak enormním na území hlavního města Prahy. Myslím, že to je otázka naprosto legitimní a že pět měsíců případné existence této vlády jsou dostatečně dlouhou dobou k tomu, aby takto závažná otázka byla zmíněna a bylo nastíněno její řešení.

Myslím, že bychom např. měli vědět, kdy vláda předloží návrhy na zjednodušení a zrychlení trestního řízení, neboť to považuji za jakousi prioritu. Konec konců jsou lidé v této vládě, kteří kontinuálně zastupují i vládu minulou a měli dostatek příležitostí takovéto konkrétní věci předložit. Myslím, že by bylo dobré chtít po této vládě, aby řekla, jakým způsobem chce vyřešit právní vakuum, ve kterém se nacházejí stovky a tisíce ozbrojených mužů v podobě soukromých bezpečnostních agentur, které existují bez jakéhokoli právního rámce v této republice.

Vážené kolegyně a kolegové, jsem si vědom, že každý, kdo nevysloví podporu této vládě, riskuje jedno a jediné, že bude nálepkován tím, že jeho projev nesouhlasu je projevem české malosti, zapšklosti, ukřivděnosti, uražené ješitnosti. A chtěl bych, aby všichni, kteří sedíte v tomto sále, slyšeli mé prohlášení, že v mém případě tomu tak není a že důvody, které jsem uváděl, jsou skutečnými důvody, proč se vyslovuji k této vládě, jak se vyslovuji.

Je to vláda, která neprojevila zájem o můj hlas, o hlas poslance, který se hlásí k principům liberálně konzervativních idejí, je to vláda, která klečí před sociální demokracií a doprošuje se legalizace své existence tím, že budou přijata jakási doprovodná usnesení, která ale doprovodnými usneseními nejsou podle včerejšího vyjádření předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie. A myslím, že je naprosto legitimní se zamyslet nad tím, zda případná druhá vláda, která by byla sestavována na základě široké politické dohody všech politických stran, které jsou zastoupeny v tomto parlamentu, by úkoly, které má před sebou, nedokázala splnit lépe.

Z těchto důvodů já této vládě svou podporu vyslovit nemohu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

***