(pokračuje Lux)
Celým tímto případem se zabývalo prezidium Pozemkového fondu na svém jednání 19. prosince m.r. a konstatovalo, že bylo oklamáno místopředsedou prezidia ing. Karlem Burdou, který předal prezidiu kupní smlouvu bez předchozího projednání ve výkonném výboru Pozemkového fondu, v níž byla cena pozemku pro Pozemkový fond nevýhodná. Prezidium uložilo výkonnému výboru zaslat dopis na katastrální úřad se žádostí o zablokování převodu vlastnictví a jednat se stavebním bytovým družstvem o zrušení smlouvy nebo navýšení kupní ceny. V případě neúspěšného jednání neprodleně podat žalobu příslušnému soudu.
Všechny tyto kroky byly výkonným výborem neprodleně učiněny. Výkonný výbor podal na Katastrální úřad Praha - město žádost o přerušení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Tento vklad nebyl dosud v katastru nemovitostí zapsán. U Obvodního soudu pro Prahu 4 probíhá řízení o neplatnosti smlouvy na základě žaloby, kterou uplatnil výkonný výbor Pozemkového fondu. V současné době je také zadáno vypracování nového znaleckého posudku pro určení kupní ceny k datu uzavření kupní smlouvy. Pro pořádek jenom říkám, že pan Burda rezignoval na funkci místopředsedy Pozemkového fondu, stejně tak na funkci náměstka ministra zemědělství. Na vaše otázky odpovídám: Ano, pan Burda se angažoval, pan Burda neupozornil, že je členem tohoto bytového družstva a celá věc je předmětem dalšího šetření. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Já myslím, že pro tuto chvíli mám velmi snadnou roli. Ano, já se přikláním k souhlasnému usnesení.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, který přednesl pan kolega Grebeníček. Tedy souhlasné stanovisko s odpovědí pana ministra a doplněním na této schůzi.
Zahájil jsem hlasování č. 63.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?
Pro návrh hlasovalo 82 poslanců, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat.
Ministr financí Ivan Pilip odpověděl na interpelaci poslance Jana Bláhy ve věci privatizace bytového fondu ve vlastnictví s.r.o. REPO. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 392. Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan kolega Bláha.
Poslanec Jan Bláha: Vážený pane předsedající, pane premiére, vážený pane ministře, tato interpelace se týká jedné části kauzy Poldi Kladno. Je to ta část, která se dotýká nikoli Poldovky samé, i když způsobu její privatizace, ale především lidí žijících v tomto městě, lidí bydlících v 1900 bytech, s kterými poněkud zvláštním způsobem v rámci likvidace holdingu bylo zacházeno.
Já jsem si dovolil oslovit pana ministra a na jedné straně musím uznat, že se mi snažil podat obsáhlou, již druhou odpověď na toto téma, kdy na svých 14 otázek jsem dostal určité odpovědi. O co se v podstatě jedná? Nebylo zcela odpovězeno na konkrétní dotazy. Jde o to, že v roce 1994 tehdy existující společnost REPO nabídla nájemníkům podle zákona 72 k odprodeji byty za konkrétní ceny, řádově 80 tisíc za byt. Tři čtvrtiny, 1500 zájemců - což je naprostá většina z 1900 bytů - se přihlásilo, že mají zájem. Zbytek můžeme považovat za skupinu lidí, kteří na tom nebyli tak dobře, aby mohli tuto nabídku přijmout.
Nicméně došlo na jedné straně z titulu zákona a tvrzení ministerstva k legitimním krokům v rámci likvidace, na druhé straně si dovolím na některých příkladech celou tuto transakci zpochybnit.
Za prvé převod obchodního podílu nebo majetek, který se dá odhadnout takřka na 350 milionů v tržních cenách, byl převeden postupnou tzv. vzájemnou pohledávkou v konečné podobě za necelých 30 milionů Kč. Hned se nabízí otázka - zdali od samého počátku tím, že se také převáděly různé vztahy a vazby mezi řadou společností, tak jak jsem předal určitý graf i jména lidí, kteří na tom byli zainteresováni, nabízela se otázka, že se objevuje řada stejných jmen v řadě společností, a proto nezbývá než říci - jde nebo nejde o spekulaci? Jde nebo nejde konkrétně o to, že i kdyby bylo podáno trestní stíhání, což učiněno bylo, i kdyby bylo podáno mnoho námětů, i kdyby právníci zastupující a hájící zájmy těchto lidí vystupovali proti konkrétním postupům, i kdyby padaly interpelace na toto téma, tak pořád konkrétní skupina lidí, z ní jeden z význačnějších politiků, pan Hort, je v podstatě v pohodě, lidově řečeno.
Proč jsem zmínil jedno jediné jméno? Mám-li správné informace, tento pán se zároveň pohybuje ve vrcholných orgánech klubu ODA.
O co se tedy jedná? Když kdokoli v budoucnu bude zdůvodňovat, že není možný prodej bytů za původně stanovené ceny, když bude říkat, že je potřeba zohlednit inflaci, nebo půjde-li o jakýkoli jiný prodej, že chce dodržet ceny původně lidem nabízené, když každý z vás začne počítat, pořád vzniká několik otázek. Přišel o peníze stát nebo naopak - nakapsují se určité skupiny, projeví se určitý zájem v rámci možné likvidace a způsobu převodu podle § 580 občanského zákoníku, kdy vláda tvrdí, že je to možné? A v podstatě dochází k tomu, že vlastník získává byt řádově v ceně 15 tisíc a může s ním nakládat tak, jak už mu nikdo nepřikáže. To je to kuriózní. Protože dnes se mohou jednotlivé advokátní kanceláře, zastupující zájmy lidí, dohadovat s jakýmkoli následným vlastníkem, jestli je ochoten splnit konkrétní podmínky původního návrhu z roku 1994. Neboť převod mezi firmami - bez ohledu na to, že je tu tvrzeno, že tu jisté břemeno existuje, a tak byla vypočítána cena - probíhá tak, dovoluji si to tvrdit, že se tímto břemenem vůbec nikdo nemusí vázat. Cena je tím spekulativní, volná. Stávající nájemníci buď mohou, nebo nemusí byt koupit, ale v podstatě někdo získá za byt, který koupil za 15 tisíc, započtením pohledávek, následně jakoukoli obrovskou ziskovou cenu. Ať už 70 tisíc Kč, kdyby ho prodal náhodou za 100 tisíc, když za 200 tisíc, tak 170 tisíc. Prostě obrovské nárůsty procent.
Když jsem se ptal, jestli mohlo, nebo nemohlo dojít k pochybení, jestli je známa skutečnost, jaké důsledky může mít uvedený způsob prodeje - jestli převedený podíl, který byl uskutečněn, nesnížil výrazně příjem Fondu národního majetku, kde už tehdy byl rozdíl zhruba 80 miliard - bylo mi odpovězeno, že v podstatě ne. Dokonce se poukazovalo právě na to, že řada lidí nebyla schopna tento byt koupit, že tržní hodnota bytu obsazeného rodinou byla při prodeji obchodního podílu společnosti REPO velmi malá. Takováto odpověď je dost zarážející. Už proto, že z praxe víme, že v řadě měst a míst, pokud se i takovýto byt s nájemníkem prodává, nikdy žádná realitní kancelář tam nehovoří o tom, že něco je velmi malé tržní hodnoty. Protože ta nabídka existuje pořád řádově přibližně stejná.
***