Úterý 10. února 1998

(pokračuje Špidla)

Jedním z nich je experiment. Je upraven § 44 navrhovaného zákona, který se týká aplikace neověřených metod za účelem výzkumu. Ve srovnání s články 15 a 18 zmíněné úmluvy nechrání práva pacienta dostatečně a kromě toho diskriminuje určité skupiny osob. Vyloučení osob v § 44 odst. 2 znamená neopodstatněnou diskriminaci, protože použití nezavedené metody může znamenat pro kteroukoli osobu prospěch, kterého není možné dosáhnout jiným způsobem, a tyto osoby by byly z této formy zdravotní péče neoprávněně vyloučeny. Jedná se o osoby ve výkonu trestu, základní vojenské vojenské službě, náhradní službě a nezletilé. Podle článku 17 úmluvy je dokonce u osob nezletilých a neschopných činit svobodná rozhodnutí v souladu s jejich přiměřenou procedurální ochranou přípustné užít experimentální metodu, pokud aplikace metody může přinést skutečný a přímý užitek pro jejich zdraví. Pochopitelně jsou uváděny zpřísněné podmínky všude tam, kde je nutné docílit větší ochrany osob.

Posledním bodem, kterým se chci zabývat, je bod, jakým způsobem proběhla společenská diskuse. Totiž veřejná společenská diskuse je jednou z principiálních podmínek, které vyžadují všechny evropské normy. V důvodové zprávě se uvádí, že ministerstvo projednalo úpravu s odbornými společnostmi. Takový postup by bylo možné ocenit jako pokrok před rokem 1989. Ale v demokratických zemích se očekává více. Omezit rozhodování o právech občanů na konzultaci s odbornými společnostmi je z principiálních důvodů nepřípustné. Takový postup je v rozporu s článkem 28 evropské úmluvy. Ustanovení totiž vyjadřuje jeden ze základních principů jakéhokoli legislativního procesu v oblasti ochrany lidských práv, zvláště ve vztahu k otázkám vývoje medicíny. Princip je ten, že otázky spojené se základními právy člověka nesmí být řešeny a rozhodovány pouze za účasti odborníků, ale až poté, kdy proběhla široká celospolečenská diskuse. Článek 29 úmluvy zní: "Strany úmluvy se musí postarat o to, aby základní otázky, které vyvstanou s rozvojem biologie a medicíny, byly podrobeny řádné veřejné celospolečenské diskusi, zejména pokud se týká jejich zdravotních, sociálních, ekonomických a etických dopadů, a k jejich možnému užití proběhne řádně konzultace."

Snad ještě jedna z věcí, kterou lze konstatovat, že totiž ona evropská úmluva o lidských právech v medicíně byla ratifikována už i Slovenskou republikou a nebyla ratifikována doposud Českou republikou. I to je určitý signál.

Vzhledem k tomu, co jsem uvedl, vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava je v hrubém rozporu s evropskými zvyklostmi, evropskými dohodami a evropským právním systémem, je i v hrubém rozporu s pojetím lidských práv a svým způsobem i v rozporu s článkem 31 naší ústavy, dávám návrh na zamítnutí tohoto sněmovního tisku. Pokud nedojde k zamítnutí sněmovního tisku, dávám návrh na vrácení vládě k přepracování a v případě, že projde kterýkoli z těchto návrhů, dávám ve dvou formách doprovodné usnesení. V případě, že projde návrh na vrácení vládě k dopracování, navrhuji toto doprovodné usnesení:

Sněmovna žádá vládu ČR o to, aby při dopracování zákona o zdravotní péči sladila jeho znění s evropskou Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a biomedicíny, citace: Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy č. 164.

V případě, že projde návrh na zamítnutí, dávám návrh na usnesení stejného znění, který se ale liší v tom, že sněmovna žádá vládu ČR o to, aby při předložení nového zákona sladila jeho znění atd. až ke konci předchozí citace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Špidlovi. Prosím, aby se slova ujala kolegyně Kolářová, připraví se pan poslanec Matulka.

 

Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek. Já souhlasím s některými kritiky, kteří tady hovořili. Ve vztahu k tomuto zákonu rozhodně nesouhlasím s tím tvrdým pojetím kritiky, které zaznělo teď na konci. Domnívám se, že bude skutečně velmi užitečné srovnávat mezinárodní úmluvy a zákon, ale nesouhlasím s pojetím, že by tento zákon byl v hrubém rozporu, jak tady zaznělo.

Chtěla jsem se zmínit o několika oblastech, o kterých paní ministryně hovořila, takové ty základní věci, odborné postupy, ochrana pacienta, vzdělávání, sjednocení podmínek pro státní a nestátní zařízení. Nebojte se, nechci je rozebírat, protože to není podrobná rozprava. Chci říci, že např. i z mého pohledu budou oblasti, o kterých se domnívám, že bude ještě třeba diskutovat více, což je právě zmíněná otázka, jak zde zazněla, jeslí a ozdravoven. Vůbec ty otázky sociálně zdravotní, to je velmi důležitý problém, otázka vzdělávání.

Dále potom mám osobně jisté výhrady možná i vůči některým pravomocím komory, které se v tomto zákonu objevují. Ale nemyslím si, že to je otázka, kterou bychom mohli vyřešit teď, tady na tom plénu. Navíc konkrétně tuto věc pokládám za již dosti široce diskutovanou a myslím si, že je třeba ji především rozhodnout.

Co se týká odborných postupů, tak tam bych spíše uvítala seminář v rámci výboru pro zdravotnictví. Myslím, že by mohl být zajímavý pro všechny členy této sněmovny. Já sama se v řadě těchto otázek necítím být povolána na to, abych o nich rozhodovala, a myslím si, že ministerstvo v těchto věcech odvedlo poměrně dobrou práci.

V zásadě chci říci, že tam tedy vidím oblast otázek, které jsou celkem jasné nebo docela jasné, oblast otázek, které je třeba víceméně politicky rozhodnout, protože byly již mnohokrát diskutovány, a potom možná oblast, která ještě tolik diskutována nebyla a kde bychom se všichni mohli poučit. Chci říci, že se nedomnívám, že je vhodné, aby tato sněmovna začínala stále od začátku. V poslední době nebo za celou dobu, co tady jsme, jsme přijali řadu usnesení, kdy jsme žádali to, aby byly předloženy návrhy. Teď tedy předloženy návrhy jsou, konkrétně teď hovořím o tomto zákonu, o zdravotní péči. Je to zákon, o kterém je třeba diskutovat, a já z tohoto důvodu, abychom za sebou nezanechávali deficit, a z důvodu toho, že si myslím, že je možné věci, ve kterých bude určitý spor - najít v nich konsenzus. Z tohoto důvodu doporučuji, aby tento zákon byl propuštěn do druhého čtení. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Paní kolegyně Kolářová domluvila, slovo má pan kolega Matulka, připraví se pan poslanec Škromach.

 

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, já vás příliš nezdržím. V rozpravě už toho bylo řečeno tolik, že bych možná jenom opakoval některé námitky některých předřečníků, proč si i já myslím, že ten návrh zákona není příliš šťastný. I já se v hlasování přikloním k těm návrhům, které tady byly vzneseny. Koneckonců ten zákon není ani přijatelný pro náš poslanecký klub z hlediska zcela odlišné představy o podobě zdravotnické politiky ČR ve srovnání s naším stranickým programem.

Nicméně pokud by převládla ve sněmovně domněnka, že tento zákon je možno spravit nebo upravit do rozumné podoby při jednáních ve výborech, potom si dovoluji podat návrh, aby - protože jde o rozsáhlý materiál, kde to projednání rozhodně jednoduché nebude - tak si dovoluji podat návrh, aby podle § 91 odst. 2 jednacího řádu byla prodloužena lhůta pro jednání ve výborech o 20 dnů. Domnívám se, že chápete, že tento návrh není nic proti ničemu, že je to návrh naopak velmi užitečný, protože ten zákon si podrobné jednání ve výborech minimálně zaslouží. Děkuji.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP