(pokračuje Špidla)
Tento rozvrat právní jistoty je něco, co je naprosto nepřijatelné.
Zákon dále vytváří určitou představu doplňkových pojistných plánů. Mají-li tyto doplňkové pojistné plány mít smysl, a je představou zákona, že v těchto doplňkových pojistných plánech si budou pojišťovny konkurovat, je jasné, že se v balíku zdravotnických služeb musí uvolnit prostor pro tyto doplňkové plány. A proto je naprosto zřetelná tendence, nebo dá se předpokládat tendence, omezit základní pojistný plán, omezit jej na určitou opravdu základní, takřka chudinskou péči, a tím otevřít možnost pro rozvoj doplňkových pojistných plánů.
Je to zřetelný krok k dvojí medicíně, k medicíně, které se dá říci medicína tříd, protože pouze ten, kdo bude mít dostatek prostředků, bude se schopen pojistit v dostatečném rozsahu, prostě kombinací základního pojistného plánu a pojistných plánů doplňkových.
Je vůbec pochybné, zda si pojišťovny mohou konkurovat v rozsahu služeb a zda by nebylo správné, aby si pojišťovny konkurovaly v rozsahu pojištění, to znamená ve výši pojistného. Zákon například neumožňuje, aby bylo pojistné různé nebo aby bylo měněno v určitém daném rozsahu. I to je otázka dosti zásadní, která by měla být k diskusi.
Zákon dále přebírá formu pojišťovny jako obchodní společnosti. To je z hlediska zdravotnického systému, který má zajistit určité právo, zásadně chybný princip, protože obchodní společnost znamená trh, a trh znamená nerovnost. A principem práva je rovnost před tímto právem. To je něco, co se definovalo již v roce 1789 v době Francouzské revoluce, a myslím si, že bychom neměli z tohoto principu ustupovat v naší době.
V pojetí pojišťovny jako obchodní společnosti je zakotvena další hluboká diskrepance, totiž obchodní společnost podniká ve prospěch svých majitelů. A obchodní společnost získává příjmy na základě své obchodní činnosti. Zdravotní pojišťovny získávají příjmy na základě zákona - naprostou většinu z nich - a nemohou a nesmějí podnikat ve prospěch svých majitelů, ony musejí podnikat ve prospěch pojištěnců. Tento rozpor lze řešit jedině tak, že zdravotní pojišťovny získají buď formu veřejnoprávní korporace se samosprávou, nebo formu neziskové organizace. Ale princip obchodní organizace, obchodní společnosti je v zásadě nesprávný.
Dalším důležitým bodem, který ukazuje, jak povrchně je předkládán uvedený sněmovní tisk, je například bod o přerozdělení. Ve sněmovním tisku se konstatuje, že pojistné se bude přerozdělovat z 80 %, aniž je tam proveden jediný výpočet a jediná úvaha, proč je to 80 %, když to může být 100 % a řada systémů také stoprocentní přerozdělení používá.
Nový zákon dále zásadně v oblasti spoluúčasti narušuje princip rovnosti. Narušuje ho tím, že nepředpokládá žádnou sociální klauzuli. Narušuje ho tím, že zavádí pevné částky. Tyto pevné částky samozřejmě působí selektivně podle toho, v jaké sociální situaci se která osoba nachází, a samozřejmě znemožňují a zkomplikovávají zdravotní přístup ke zdravotní péči těm, kteří jsou sociálně slabší.
Paní ministryně zdravotnictví nechala před několika dny provést určitou studii, ze které vyplývá, že takto koncipovaný systém poplatků postihuje rodiny s dětmi, zejména ty rodiny, kde je jeden živitel.
Ano, je to správná věc, že byla zpracována studie. Jenom se musím podivit, proč tato informace nebyla zakomponována do důvodové zprávy a proč takováto studie neproběhla již dříve.
Dalším koncepčním nedostatkem, který tomuto zákonu chybí, je garance státu. Jestliže stát definuje veřejné pojištění a ukládá povinnost pojištěncům toto pojištění platit, jestliže stát disponuje řadou kontrolních mechanismů, je také stát samozřejmě povinen uhradit dluhy, které ve veřejném pojištění vzniknou. Snaha udělat to prostřednictvím určitých fondů je pouze snahou vyhnout se této základní povinnosti a bylo by možné ji přijmout za předpokladu, kdyby v okamžiku, kdy i zajišťovací fond je insolventní, bylo jasně definováno, že vstupuje do hry stát. Prostě je-li systém založen na povinném pojištění, je-li tento systém založen na premise, že má být zajištěno ústavní právo, je konečným garantem stát jako celek a je jeho povinností, aby případné dluhy uhradil. Není-li v zákoně zaznamenán mechanismus pro toto řešení, je to velmi špatné.
Dalším velmi podstatným problémem, který tento zákon obsahuje, je vlastně převzetí stejného systému výběrových řízení jako doposud. Je to systém, který je pravděpodobně v rozporu s některými ústavními pravidly, nedává právní jistotu účastníkům, neumožňuje možnost odvolání a hlavně nepopisuje principy, na kterých by měla být definována státní zakázka.
Pokud jsem informován, některé z těchto věcí jsou i v zákoně č. 48 z r. 1997 již předmětem případných ústavních žalob.
Dovolte mi tedy, abych v závěru vyjádřil několik myšlenek.
Zákon o veřejném pojištění, tak jak je předkládán ve sněmovním tisku č. 334, v sobě nese koncepční legislativní nedostatky takového rázu, že není schopen přepracování a je třeba jej zamítnout.
Určitá nejistota, která je dána časovým omezením zákona č. 48 z r. 1997, je překlenutelná prodloužením platnosti tohoto zákona, a to již na tomto zasedání sněmovny, prostřednictvím sněmovního tisku č. 315. Zde řešení je možné a myslím si, že by to bylo řešení velmi rozumné.
Proto mi dovolte, abych předložil následující návrh na usnesení:
Předkládám návrh na zamítnutí zákona. V případě, že tento zákon nebude přijat, předkládám návrh na vrácení vládě k dopracování. A v případě, že tento návrh nebude přijat, předkládám návrh na osmdesátidenní lhůtu pro projednání ve výborech. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Špidlovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Jirousová, připraví se pan poslanec Škromach.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Nový návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění není příliš odlišný od předešlých. Je zde ještě více patrný vliv pojišťoven, zvláště Všeobecné zdravotní pojišťovny. Stát se vzdává mnoha pravomocí ve prospěch zdravotní pojišťovny a ta nakonec řídí celé zdravotnictví.
Zdravotní pojišťovny by měly odpovídat za tvorbu zdravotní sítě, rozhodovat o existenci nemocnic, určovat poskytovatele zdravotní péče pacientům, kteří se ještě nestačili zaregistrovat. Zdravotní radové jako by vůbec neexistovali. Návrh zákona je plný sankcí proti poskytovatelům zdravotní péče, nejsou zohledněny ani situace, kdy poskytovatel může z objektivních důvodů překročit tzv. limit průměrných nákladů na zdravotní péči určených zdravotní pojišťovnou.
***