(pokračuje Bláha)
Naopak v našich zjištěních i na základě překladů, jak úrovně parlamentních institutů, ale i dalších, je jeden fakt, že není stát Evropy, který by upravoval nájemní vztahy jedním jediným zákonem. Naopak lze uvádět státy severské, Švédsko, Dánsko, lze uvádět Rakousko i SRN, kde je to naprosto samostatný díl a velmi rozsáhlý, na rozdíl od všech úprav, které u nás do této chvíle platné jsou, zákona o nájemních vztazích, ale např. už dál samozřejmě v této souvislosti jsou i jiné zákony, např. o ceně nájmu a další.
Koneckonců, pokud se někdo zajímal o tyto úpravy, i prvorepublikové, tak jistě zná naprosto samostatné a velmi precizované zákony z roku 1922 o nájemních vztazích. Myslím si, že i zde lze poukázat na řadu věcí, které by stálo za to v dnešním stavu v našem právu upravit.
Využili jsme v úpravě tohoto samostatného návrhu zákona nejen řady dosavadních právních úprav, které občanský zákoník má, a v podstatě pak navrhujeme jejich zrušení, využili jsme dokonce i úprav zákona 102, které jsme použili do této úpravy nebo zařadili a svým způsobem zjednodušili tuto otázku, která tímto nemusí být ve třech různých zákonech. Navíc jsme navrhli řadu úprav, které jsou obvyklé a které umožňují podle našeho soudu vyvážit jednotlivé vztahy. Je tam v řadě odlišností řada nových úprav. Např. v samém počátku umožňujeme podle obvyklostí tu záležitost, pokud nebude uzavřena vzájemná písemná dohoda, aby mohla být uzavřena i ústní, a dokonce z těch důvodů, které pro někoho z vás mohou být možná v tuto chvíli kuriózní, ale tvrdíme, že tím řešíme i ty případy, kdy - a je to v praxi obvyklé - někteří pronajímatelé odmítají uzavření nájemních smluv. Podle našeho řešení nabízíme obě varianty. Jinými slovy, jestliže jedna ze vztahových stran chce smlouvu písemně uzavřít, tak písemně uzavřena má být.
Zavádíme tam další úpravu, která se v tuto chvíli ukazuje jako potřebná, kdy předání bytu nájemci pronajímatelem má být i bez právních závad. Je tím míněno, zdali vůbec v takovém bytě může existovat nájemní vztah a může být uzavřitelný. Je to o tom, jestli takovýto byt splňuje tyto podmínky, abychom se někdy v budoucnosti nedohadovali o tom, že to není předmět úpravy a že se dá zpochybnit.
Navrhujeme do zákona na rozdíl od podzákonných norem, které se různě měnily, zavést povinnost pronajímatele v takovémto pronajatém bytě umožnit měření odběru teplé užitkové vody a tepla. Domnívám se, že pokud chceme podzákonnou normou a vyhláškou tyto vztahy řešit v jakékoliv podobě, je potřeba samozřejmě mít odkaz na zákon jako takový. Opět většinou běžná obvyklá praxe.
Dále zavádíme nově přesně řečené právo pronajímatele vstupu do bytu nájemce. Po dosavadních praktických zkušenostech, kdy víme, že může jít pouze o to, kdy kontrola mohla být např. prováděna majitelem pouze za účelem kontroly měřicích a regulačních zařízení, je i dosavadní právní úprava v tom nedokonalá a my tam dáváme v podstatě minimum jednoznačně natvrdo. Říkáme také, že na rozdíl od podzákonných norem by zákonem měla být upravena i výše nebo cena - chcete-li - nájmu.
Na druhé straně zavádíme ve prospěch majitelů možnost nárokování složení finanční jistoty nebo kauce. Omezujeme přechod nájmu jen na osoby, které jsou přímo dědici zemřelého. Zároveň jednoznačně stanovujeme tímto zákonem, kdo je příslušníkem společné domácnosti. Na druhé straně samozřejmě také říkáme, za jakých podmínek může docházet k převodu nájmu, k zániku nájmu, za jakých podmínek lze uplatňovat i stran majitele - a už jsem jednou hovořil např. o prvorepublikovém zákoně našem - kdy může a jakou formou prokazovat potřebu získání bytu a jak lze postupovat dál.
Nabízíme v tom řešení nejen zmiňovaných kaucí, nejenom možných podnájmů, samozřejmě i sankcí při zneužití výpovědních důvodů sociální klauzule, možnosti obnovy nájmy bytů jako před výpovědí, ale i samozřejmě přenechání části bytu do podnájmu za konkrétních podmínek a při nesplnění podmínek k nim sankce. Také umožňujeme podnikání v části bytu za konkrétně stanovených podmínek zase při nedodržení možnosti sankcí.
Samozřejmě si uvědomujeme, že v samotném závěru je jeden, pro některé z vás velmi problematický paragraf, který vychází především z praxe, která se děje zvláště v tomto městě, kde se sněmovna nachází, v Praze, ale i v řadě jiných, a to je úprava - a dovolím si tvrdit velice konkrétně a úzce definovaná - kdy může dojít na dobu určitou nebo podmíněnou za konkrétních podmínek k odnětí práva spravovat nemovitost vlastníkem, jestliže hrubě, dle zákona, porušil dosavadní vztah k nemovitosti jako takové a k nájemníkům v něm. Je to za zcela speciálních definic a podmínek.
Domnívám se, že v úvodu zdůvodnění tohoto zákona by mohlo být dostatečné. Pokud bude podrobná rozprava k této části, rád se k některým věcem vyjádřím.
Na závěr bych si dovolil ještě jednu poznámku. Hlavní důvod motivace předložení samostatného zákona o nájemních vztazích nebyl jenom tím, co jsem do této chvíle sděloval, ale především také tím, že je potřeba alespoň v tuto chvíli v České republice na toto téma otevřít diskusi. Nebylo by nutné možná tento zákon navrhovat, pokud už by minimálně stran předchozích vlád byl zpracován např. úplný kodex občanského zákoníku nebo jiná navrhovaná řešení. Věříme, vážení přátelé, a jsme ochotni naslouchat dalším připomínkám i úpravám zákona, o kterých jsem zatím nehovořil. Pokud doporučíte v prvním čtení, byť i s výhradami tento zákon přijmout, podle našeho soudu a praxe, kterou jako předkladatel mohu garantovat, jsme ochotni vést diskusi nikoliv v limitovaných termínech 60 či 80 dnů, ale rozehrát tuto diskusi tak, aby do konce tohoto roku mohl být obdobný zákon navržen a zpracován, aby dokonce mohla jít úvaha ještě dál. Pokud jednou, a je-li slib správný, bude existovat kodex zpracovaný kteroukoliv budoucí vládou a bude-li existovat v roce 2000, může i takovýto zákon např. po vzoru SRN být jeho částí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bláhovi. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Zdeňka Horníková.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v problematice bydlení je otázka řešení právní úpravy nájmu bytu bezesporu jednou z nejnaléhavějších.
***