(pokračuje Tošovský)
Dalším důležitým mezníkem byl 16. prosinec 1997, kdy byly podepsány protokoly o přistoupení České, Polské a Maďarské republiky k Severoatlantické smlouvě. Tímto aktem vstoupila první vlna procesu rozšiřování NATO do fáze ratifikační.
Příprava České republiky na vstup do NATO byla zintenzivněna na jaře 1996. V červnu 1997 byla vytvořena struktura meziresortního koordinačního mechanismu, reprezentovaná výborem vlády pro integraci České republiky do NATO. Vláda tehdy přijala ambiciózní, přesto však splnitelný program vnitrostátní přípravy.
Tuto přípravu rozdělila na tři samostatné fáze. Nejprve identifikovala konkrétní oblasti vnitrostátní přípravy a určila zodpovědné resorty za tyto oblasti. Na tomto základě pak projednala analýzu a srovnání stavu v jednotlivých oblastech se stavem běžným v členských zemích NATO. Na závěr roku 1997 si pak naplánovala projednání konkrétních návrhů opatření na řešení stavu v těch oblastech, v nichž Česká republika nedosahuje standardů běžných v členských státech NATO.
Ukazuje se, že jako nejnaléhavější se jeví dořešení otázek legislativního charakteru. Práce na příslušné analýze mezinárodních závazků a vnitrostátních právních norem již byly zahájeny. Klíčovým pro náš vstup do NATO je také komplexní dořešení otázek souvisejících s krizovým řízením a civilním nouzovým plánováním. Loňské povodně na Moravě ukázaly, jak velice takový systém krizového řízení potřebujeme.
Dalším významným úkolem je dokončení reformy Armády České republiky a její přizpůsobování se standardům běžným v ozbrojených silách členských zemí aliance. Podstatný vliv na přijetí do NATO bude mít naše připravenost ke sdílení nákladů, resp. převzetí finančních závazků vyplývajících z členství v NATO. Na výdaje na obranu se budeme muset dívat jako na integrovanou výslednici systému obranného plánování a civilního nouzového plánování.
Výstavba, resp. modernizace prvků infrastruktury je nezbytným atributem uspokojování obranných zájmů České republiky. Je žádoucí, aby byly vybrané prvky nabídnuty k aliančnímu využití, a tím případně zařazeny do programu bezpečnostních investic NATO, z něhož jsou poskytovány prostředky pro společné financování investičních projektů na modernizaci infrastruktury na území členských států.
V neposlední řadě je důležité vytvořit v oblasti vyzbrojování podmínky pro účelnou podporu rozvoje obranného průmyslu, systému hospodářské mobilizace a jejich zapojení do společných obranných programů NATO.
Chtěl bych ještě upozornit na dvě oblasti, ve kterých budeme muset v příštích měsících udělat více. Na značném významu nabývá účinná informovanost veřejnosti o otázkách spojených s členstvím v NATO, k jejímuž prohlubování se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Druhou oblastí je zintenzivnění diplomatických vztahů se zeměmi NATO, jimiž bude přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě předloženo k ratifikaci. Cílem tohoto úsilí bude prezentovat naši zemi jako politicky, morálně, ekonomicky i technicky připravenu k převzetí svého dílu odpovědnosti za závazky vyplývající z členství v alianci.
Přístup České republiky k Severoatlantické alianci s sebou samozřejmě přináší řadu citlivých otázek, které jsou v popředí zájmu naší veřejnosti. Dovolte mi proto stručný komentář k některým z nich.
1. Vláda vyjádřila odhodlání přistoupit postupně ke všem smlouvám a protokolům, které zajišťují fungování aliance. Potvrdila, že akceptuje přístup NATO k bezpečnosti a obraně tak, jak je definován ve strategickém konceptu NATO z roku 1991. Deklarovala, že se hodlá plně zapojit do vojenských struktur aliance, do společného obranného plánování, a že je připravena v případě potřeby poskytnout většinu svých ozbrojených sil pro potřeby aliance. Tyto a další závazky jsou konkrétněji uvedeny v předkládací zprávě k návrhu na přístup České republiky k Severoatlantické smlouvě. Naše delegace na sebe v průběhu jednání nevzala žádné jiné závazky, které by stály mimo tento schvalovací proces.
2. V průběhu jednání byla Česká republika informována o rozhodnutí Severoatlantické rady ze dne 10. prosince 1997, podle něhož "rozšíření aliance si nevyžádá změnu současné jaderné pozice NATO, a proto země NATO nemají žádný záměr, žádný plán a žádné důvody rozmisťovat jaderné zbraně na území nových členů a ani žádnou potřebu měnit jakýkoliv aspekt jaderné pozice nebo jaderné politiky NATO a nepředpokládají ani žádnou budoucí potřebu tak činit".
My jsme tuto pozici přijali. Dovolte mi, abych ještě jasněji zdůraznil, že ani vláda České republiky nemá v souladu s tímto prohlášením žádný záměr, žádný plán a žádný důvod rozmisťovat jaderné zbraně členských států NATO na svém území. Vláda bere na vědomí, že jaderné zbraně mají v rámci NATO zejména politickou úlohu. Hodlá se podílet na posuzování jaderné politiky NATO v rámci příslušných výborů. Nehodlá za současné situace žádným způsobem zpochybňovat jaderný rozměr společné obrany členských států NATO.
3. Severoatlantická aliance informovala také o svém jednostranném rozhodnutí ze dne 14.3.1997, z něhož je patrné, že na území České republiky ani na území dvou vyzvaných zemí nemají být rozmístěny početné vojenské síly NATO. Ani vláda České republiky nevidí za současných podmínek nutnost rozmístění stálých bojových jednotek s podstatnou bojovou silou ostatních členských států NATO na našem území. Vláda se bude zaměřovat na vytváření podmínek, resp. na rozvoj infrastruktury pro přijetí aliančních posil v případě nutnosti a na vysokou schopnost jednotek naší armády působit v součinnosti s jednotkami států NATO.
4. Vláda zdůrazňuje, že přístup k Severoatlantické smlouvě v žádném případě a v žádném aspektu nepopírá ústavní mechanismy pro vysílání či přijímání vojenských jednotek. Případné vyslání jednotek Armády České republiky na podporu misí NATO, resp. rozmístění spojeneckých sil na našem území je zcela v kompetenci Parlamentu České republiky.
5. Přímé náklady, které vzniknou v souvislosti s naším vstupem a působením v NATO, mají dvě části. Tou první je příspěvek do rozpočtu NATO. Vláda se již zavázala, že bude přispívat do všech tří společných rozpočtů NATO podílem 0,9 % z celkové výše každého z nich, takže roční příspěvek České republiky bude činit cca 600 mil. Kč. Druhou částí jsou náklady vynakládané v souvislosti s misí České republiky při NATO v Bruselu a se zajištěním národní účasti v orgánech NATO. Vláda je přesvědčena, že tyto výdaje jsou ve srovnání s výhodami členství v NATO přijatelné a že jejich krytí je plně v možnostech naší ekonomiky.
6. Pokud jde o náklady, které budou vynaloženy aliancí na její rozšíření, schválili ministři obrany a následně i ministři zahraničních věcí států NATO v prosinci 1997 zprávu, podle které dosáhnou tyto výdaje do společných rozpočtů v průběhu deseti let celkové výše 1,5 mld. amerických dolarů, z čehož 1,3 mld. dolarů bude určeno pro program bezpečnostních investic NATO. Vláda v této souvislosti očekává, že významná část nových investičních programů bude realizována i na území České republiky.
***