Středa 11. února 1998

(pokračuje Recman)

Nejnovější situace okolo Iráku signalizuje úsilí české vlády a Hradu zasloužit si členství ve vojenském bloku účastí české armády ve válečném dobrodružství. Situace vybízí k zamyšlení, zda není jiná cesta k zajištění bezpečnosti naší vlasti, než je členství ve vojenském bloku NATO. Jsem přesvědčen, že bezpečnost českého státu může být realizována minimálně ve dvou variantách. První varianta představuje vstup České republiky do NATO. Tuto cestu preferuje pravice a Česká strana sociálně demokratická. Pro KSČM je tato varianta nepřijatelná a odmítá ji.

Princip této varianty spočívá ve vstupu do "exkluzivního klubu", opírá se o bezpečnost pouze části Evropy a vojensko-politickou sílu a moc Spojených států. Děje se tak v duchu konkrétních politických, vojenskostrategických a ekonomických cílů. Tato varianta v sobě nese zárodky budoucích rozporů a  konfliktů a může vést k vytvoření novodobé dělicí čáry v Evropě. Přestože KSČM odmítá vstup ČR do aliance, považuje zároveň za potřebné a nutné, aby se k takto závažnému rozhodnutí mohli vyslovit občané republiky v lidovém hlasování, v referendu. Výsledek hlasování pak bude KSČM respektovat.

Druhá varianta bezpečnosti naší republiky je založena na principu kolektivní bezpečnosti a spolupráce v Evropě, zkráceně OBSE. Tuto variantu preferuje komunistická strana. Principem této varianty je bezpečnost pro všechny a nedělitelně. Vzhledem k zapojení Spojených států amerických a Kanady může jít o bezpečnost od Atlantiku přes Aljašku zpět k Atlantiku, od polárního kruhu až ke Středozemnímu moři. Takto pojatý systém za předpokladu politické vůle a toho, že jde skutečně o bezpečností systém, a nikoli o mocenské zájmy, může multilaterálními smlouvami o spolupráci a vzájemné pomoci nastolit stav efektivní eliminace bezpečnostních rizik v Evropě i rizik směřujících k prostoru mimo Evropu. Důvod je jasný. Bude v obecném zájmu všech zainteresovaných států vytvořit potřebné politické, ekonomické a mocenské nástroje jak k prevenci, tak k protlačení rizikových faktorů a ohnisek v souladu s požadavky celoevropské kolektivní bezpečnosti. Realita je taková, že tento proces je podmíněn vůlí mocností, zejména Spojených států amerických a Německa, na uplatnění principu kolektivní bezpečnosti přistoupit.

Místo rozpuštění NATO je křečovitě hledáno novodobé uplatnění, protože původní smysl a cíle přestaly existovat; jak všichni jistě dobře víme, Varšavská smlouva ukončila svou existenci. Současný přístup Západu k Rusku je možno považovat za určitý klíč k pochopení nezájmu a neochoty pro celoevropskou bezpečnost, k důslednému pokračování helsinského procesu, k odsouvání OBSE na vedlejší kolej.

Komunistická strana Čech a Moravy podporuje druhou variantu řešení bezpečnosti naší země, požaduje rozpuštění paktu NATO, nebo alespoň zastavení jeho expanze na východ, zabránění rozšíření o další země, především o Českou republiku. Domnívám se, že budoucnost Evropy pro 21. století spočívá ve vzájemné propojené spolupráci všech existujících celoevropských struktur. Česká diplomacie by měla podpořit rozsáhlou diskusi o společném komplexním modelu bezpečnosti, který se uskutečňuje v rámci struktur OBSE. Jedná se o přípravu Evropské bezpečnostní charty. Je skutečností, že o tomto procesu zatím i česká média mlčí.

Základy pro skutečnou evropskou bezpečnost, pro bezpečnost České republiky byly v minulosti již vytvořeny a není potřeba hledat nic nového. Závěrečný akt Helsinské konference z roku 1975 a jeho tři základní koše - bezpečnost, ekonomika a lidská práva - postihuje vše podstatné. K jeho realizaci není potřeba NATO.

Další summity v Bělehradě, Madridu, Stockholmu a Vídni potvrdily potřebu celoevropské spolupráce. V Paříží v roce 1990 byla podepsána smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a přijaty Charta pro novou Evropu a Prohlášení o konci studené války. Vrcholná schůzka KBSE v Helsinkách v roce 1992 se konala za účasti 52 členských států a bylo zřízeno fórum pro spolupráci v oblasti bezpečnosti. Summit v Budapešti v roce 1994 rozhodl o posílení regionálních úloh KBSE a přejmenoval konferenci na OBSE. Rozhodl rovněž o posílení institucionalizace OBSE a přijal dohodu o výměně vojenských informací.

Dámy a pánové, v úvodu svého vystoupení jsem hovořil o ekonomické dimenzi, o ekonomických nákladech vstupu České republiky do NATO. Této problematice bych věnoval další část svého vystoupení a navázal bych tak na některé slova, která zde přednesl pan poslanec Miroslav Vacek. Uznávám, že svou ekonomickou dimenzi, své ekonomické náklady by měla i celoevropská bezpečnost organizovaná prostřednictvím OBSE nebo jiné organizace. Předpokládaný vstup České republiky do NATO přinese, jak jsem pochopil i z vystoupení, i z předložené smlouvy, dva druhy nákladů.

Za prvé: První z nich představují "náklady vstupu". Dosavadní odhady nákladů na rozšíření NATO jsou velmi vysoké. Podle informací publikovaných v zahraničí i v českém tisku je americký Kongres odhaduje od 60 do 120 miliard amerických dolarů vynaložených v průběhu následujících 13 let. Rent Corporation rovněž publikoval údaje; Je však skromnější, předpokládá výdaje ve výši 40 miliard amerických dolarů. Jiné zahraniční expertní prameny náklady vstupu do vojenského seskupení do NATO pro přizvané země odhadují na 10 až 13 miliard amerických dolarů za 12 let. Pro Českou republiku z toho plyne, že bude muset posílit celkové výdaje na armádu, zejména však výdaje investiční. Přestože se údaje zahraničních expertů řádově liší, dávají přibližnou odpověď na danou otázku o výši nákladů vstupu České republiky do NATO.

Za druhé: Od "nákladů vstupu" je potřebné rozlišovat tzv. podílové náklady České republiky na integrované obraně, tj. náklady, které bude Česká republika nést jako budoucí člen aliance. V této souvislosti se předpokládá, že od roku 1998 by v souladu s usnesením vlády ČR ze dne 18. září 1997 č. 478 k návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 1997 a v souladu se zákonem 348/97 Sb., což je zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 1998, byl postupně zvyšován podíl vojenských výdajů na hrubém domácím produktu přibližně o jednu desetinu ročně tak, aby v roce 2000 tento podíl dosáhl dvou procent. V letošním roce je ale nejvyšší nárůst oproti předcházejícímu roku právě u resortu Ministerstva obrany, a to o 22,1 %, absolutně to představovalo částku 6,6 miliardy korun.

Přitom reálné celkové výdaje státního rozpočtu České republiky poklesly oproti předcházejícímu roku při očekávané inflaci kolem 9 %, tak jak to ve svém expozé k návrhu státního rozpočtu na rok 1998 uvedl ministr financí. Ostatní resorty se musely nedobrovolně uskromnit.

Konkrétní ekonomické propočty české strany ohledně vstupu do NATO jsem neviděl. Údaje a informace, které jsem přednesl a využívám, jsou překlady údajů aliance publikované v zahraničním nebo domácím tisku.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP