(pokračuje Krampera)
Je dost možné, že tyto dnešní pořady vyrábějí stejní lidé. Zvláště za velmi špatnou lze považovat tuto propagandu ve veřejnoprávní televizi, která je financována z peněz všech koncesionářů, tedy i těch, kteří by rádi např. v této záležitosti viděli seriózní a dlouhodobou diskusi historiků a nezávislých odborníků. Tak jako v minulosti se bohužel k této jednostranné propagandě propůjčují osoby z tzv. uměleckých kruhů a veřejně známé osobnosti. Musím konstatovat, že tito lidé přesně stejně podporovali i normalizační režim Gustáva Husáka a bez problémů podepisovali v Národním divadle provolání k odsouzení protisocialistických živlů. Tyto jevy jsou v naší zemi bohužel zcela běžné.
V takto závažné situaci, která ovlivní život obyvatel České republiky na dlouhá desetiletí, je skutečnou životní nutností, aby občané České republiky mohli o vstupu do NATO rozhodnout v lidovém hlasování, referendu. Není přece myslitelné, aby o tak závažné věci rozhodla pouze militantní zfanatizovaná vládnoucí garnitura v čele s člověkem, který nás a naši zemi chce opět zaplést do dalšího válečného konfliktu v Perském zálivu, člověkem, který chtěl nálety na Bělehrad, militantním Václavem Havlem. Místo snahy o naši nezúčastněnost a neutralitu, která by byla skutečným řešením postavení ČR, vládnoucí garnitura nechce naslouchat svým spoluobčanům a navíc má dnes ze svých spoluobčanů strach.
K odůvodnění vstupu do Severoatlantické aliance vládnoucí garniturou prof. Michael Mendelbaum, ředitel amerického Ústavu pro politiku východu a západu při Radě pro mezinárodní vztahy, řekl v září 1997 v rozhovoru pro Lidové noviny kromě jiného: "Pokládám za iluzorní středoevropskou představu, že plné členství, ať v NATO, nebo v Evropské unii, je nezbytné pro demokracii, bezpečnost nebo dokonce prosperitu. Existuje jakási kocovina po studené válce. Středoevropané se domnívají: pokud nejsme v těchto organizacích bezpečně usazeni, jsme ztraceni. To ovšem není pravda."
Česká vláda v plné shodě s touto diagnózou činí všechny požadované a potřebné kroky k tomu, aby Česká republika mohla být přijata za člena NATO. Pro své počínání uvádí stejně jako část opoziční strany ČSSD tyto důvody: Tvrdí, že NATO je nástrojem obrany demokracie a svobody, jedinou zárukou evropské, a tím i české bezpečnosti a stability, a to stability nejen mezinárodní, ale i naší vnitropolitické. Staneme-li se členy NATO, bude to poprvé v našich moderních dějinách, kdy budeme moci žít v jistotě, že nám nikdo a nic nehrozí, v jistotě, v níž žijí členové NATO už celá desetiletí - slyšíme z vládních míst.
Dále se uvádí, že NATO, naše členství v něm, je krokem k evropské integraci, že je logickým dovršením našeho návratu do Evropy. V brožuře vydané Českou atlantickou komisí v roce 1997 se jako teze bez jakýchkoli důkazů praví: Být vnímána jako součást západu představuje pro Českou republiku základní podmínku její bezpečnosti. Ministr zahraničí Josef Zieleniec se při setkání s novináři vyjádřil, že otázka členství v Severoatlantickém paktu je otázkou naší historické, civilizační a kulturní identity. Václav Havel, který v prosinci 1989 prohlašoval: Ideální Evropa je pro mne Evropa s nezávislou a zaručenou bezpečnostní politikou a zároveň Evropa neutrální, a který při téže příležitosti dodával, že součástí politiky přátelské spolupráce bude odmítnutí obou vojenských paktů, NATO i Varšavské smlouvy, již o čtyři roky později považoval NATO za nezbytnou podmínku udržení míru v Evropě a stal se přehorlivým zastáncem vstupu České republiky do NATO. Nyní tvrdí, že v průběhu globalizace nesmíme stát stranou žádného boje se zlem, ať je to kdekoli, a musíme být připraveni a odhodláni zasahovat všude, kde to bude v zájmu svobody a na ochranu lidských práv zapotřebí.
Člen zahraniční komise ČSSD dělá z NATO orgán OSN, jeho ozbrojenou pravici, přestože jen malá část členů OSN je zároveň členem NATO, a říká: Je třeba mít po ruce NATO, proti všem, kdo porušují nebo budou porušovat Chartu OSN.
V rozkladu vypracovaném pro vedení ČSSD stoupenci vstupu ČR do NATO se sice přiznává, že naše bezpečnost není přímo ohrožena, ale některá rizika se prý v ohrožení mohou změnit, že máme jistě nejlepší bezpečnostní situaci v celém tragickém století, ale že nelze dost dobře predikovat, jaká bezpečnostní situace bude za 10, 15, 20 let. Rusko je v našich očích stále jistým potenciálním bezpečnostním rizikem. Již není z politického hlediska nepřítelem, avšak jeho další vývoj je nejistý. NATO poskytuje nejefektivnější záruky, jediné má vojenskou infrastrukturu. Neutralita a neangažovanost nemají reálný základ, nejsou např. kompatibilní s členstvím v Evropské unii.
Ve stanovisku odborné komise ČSSD vypracovaném v květnu 1997 jsou vyslovovány tyto závěry: V situaci, kdy členství v Evropské unii je zatím vzdálenější perspektivou a kdy v popředí Západoevropské unie je zvyšování operační schopnosti politické kontroly spolupráce s NATO a rozšíření stability na východ, poskytuje nám NATO nejefektivnější záruky.
Z této dvojakosti sociálnědemokratických stoupenců vstupu do NATO, kteří zároveň říkají, že nejsme ohroženi a Rusko už není z politického hlediska nepřítelem, přitom zamlčují nové podoby nebezpečí, které hrozí z jiné strany, a zároveň se vyslovují pro vstup do vojenské aliance, která i nadále je aliancí proti ruskému nebezpečí, vybočuje po svém způsobu jen předseda ČSSD pan Zeman. Aby se za své návštěvy v Moskvě zalíbil a učinil svou politiku začleňování do NATO přijatelnou, nebo dokonce vítanou vzhledem k možným potížím Rusů s islámským obyvatelstvem na území Ruské federace, odpověděl ruském novináři na jeho otázku, před kým má NATO jako vojenská aliance Evropy včetně Čechů chránit: Je jasné před kým, před islámským fundamentalismem. Islámský fundamentalismus se může v 21. století stát globální hrozbou, viz ruské aktuality ze 17.7.1997.
V příloze k materiálu sociální demokracie o vstupu do Severoatlantické aliance je vyjádřen požadavek, že členství v alianci je nutné spojovat s podílem na aktivitách OSN, EU, ZEU, OBSE, Rady Evropy, s bilaterálními dohodami, zvláště se sousedy, a dále očekávání, že členství by nemělo zhoršit, ale naopak zlepšit naše vztahy s postkomunistickými zeměmi. Nakolik jsou tyto požadavky a toto očekávání reálné a myšleny vážně a nakolik mají pouze ovlivnit a uklidnit ty v sociální demokracii, kdo jsou proti vstupu České republiky do NATO nebo jsou v otázce na vahách, nedá se rozhodnout.
Z téhož dokumentu vyplývá, že ti sociální demokraté, kteří jsou pro vstup do NATO, jsou odpůrci případného pouhého politického členství v NATO.
***