Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, reaguji na poslední dvě vystoupení, ve kterých jsem zachytil zmínky, kterým jsem úplně nerozuměl. Pokud se nepletu, rozhodli jsme hlasováním, že budeme jednat tak dlouho, až vyčerpáme všechny příspěvky do rozpravy k tomuto bodu. Pak teprve můžeme hovořit o třetích čteních.
Já, pane předsedo, považuji také hlasování a jednání o zákonech za velmi důležité. Ale za neméně důležité, ne-li důležitější, považuji jednání o této smlouvě, které probíhá teď. A je jenom na těch, kteří zde vystupují, jak dalece uznají, jak jsou jejich vystoupení skutečně věcnými, a do jaké míry jsou to vystoupení obstrukční.
Připomínám to, o čem jsme už jednou rozhodli, a k zákonům se vrátíme - doufám - ještě v tomto týdnu. Záleží na všech dalších vystupujících. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo se přihlásil předseda klubu pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající.
Pane předsedo, pane premiére, budu reagovat na to, co řekl kolega Honajzer, zcela jednoduchým způsobem. V úterý dopoledne v 10 hodin na poradě politického grémia bylo řečeno, a všechny politické strany kromě Unie svobody, a to je legitimní právo poslanců tohoto klubu, aby přednášeli jiné návrhy na pořad jednání, bylo řečeno, že pojedeme nejdřív třetí čtení, a pak teprve se budeme zabývat touto smlouvou. Považuji to tedy za porušení politické dohody, která v úterý ráno padla, proto jsme se dostali do této situace.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo požádala místopředsedkyně sněmovny, paní kolegyně Buzková.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčena o tom, že v tuto chvíli došlo k situaci, která není zcela šťastná. Došlo k situaci, kdy se hlasovalo o námitce proti výsledku hlasování z důvodu, že poslanec neměl možnost díky technice vyjádřit svůj názor v hlasování. Myslím, že v takovémto případě hlasování o námitce, pokud je schválena, a opětovné hlasování o původním návrhu má být bráno jako celek a nemá se mezitím umožnit jakýkoliv vstup, a to ani těch osob, které mají podle jednacího řádu právo promluvit kdykoliv, protože tím se nejedná o to, aby poslanec, jehož technické zařízení selhalo, měl možnost vyjádřit svůj názor hlasováním, ale může zde dojít ke snaze ovlivnit názory mezi takovýmto hlasováním. To si myslím, že je chyba. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Beru na vědomí tuto skutečnost. Myslím si, že tady bylo mnoho mluveno o demokracii a demokratičnosti, a prosím, abyste vzali v úvahu, že jednací řád pravděpodobně nevyhovuje všem.
Pan kolega Matulka opět požádal o faktickou poznámku.
Poslanec Dalibor Matulka: No, pane předsedající - opět. Já jsem tady k té proceduře neměl příliš faktickou poznámku. Nechce se mi to procedurální handrkování už dál poslouchat, a proto mám pro vás a pro předsedu sněmovny jeden návrh: V tuto chvíli vyhlásit přestávku, během které by mohl předseda Poslanecké sněmovny svolat grémium, aby se poradilo o další proceduře, abychom se nedohadovali ve sněmovně. Od 18 hodin je tak jako tak svolán organizační výbor, pokud je má informace správná, takže se domnívám, že by přestávka teď na politické grémium a od 18 hodin na organizační výbor mohla být vyhlášena do 19 hodin.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Mašek.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že to, co zde provádíme, je věc naprosto zbytečná. Vychází to z toho, že jsme v minulosti - nebo ti, kteří řídí schůzi - rozhodovali prostě chybně. Jde o to, že ve věcech, ve kterých už sněmovna rozhodla, se prostě už znovu hlasovat nedá, pokud není revokace, a tato věc musí být posuzována nikoliv podle textu návrhu, prohození dvou slov nebo podobně, ale podle smyslu. Musí se to posuzovat podle smyslu věci, o které sněmovna rozhodla. A o takové věci se během návrhu, který má stejný smysl, nehlasuje.
Takže pokud neprojde návrh kolegy Vlacha, myslím, že předsedající schůze by měli postupovat tímto způsobem a při dalších takových návrzích na přerušení prostě nedat hlasovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nechám hlasovat o návrhu pana kolegy Vlacha, a to ihned. Zahájil jsem hlasování číslo 103.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh hlasovalo 91, proti 60 poslanců. Návrh byl přijat.
O procedurálním návrhu pana kolegy Vymětala nemohu nechat hlasovat, neboť nebyl přednesen ani k věci, ani k proceduře.
Slova se ujme pan kolega Gongol, připraví se kolega Bratinka. Poprosím Kancelář, aby uzavřela dveře do kuloárů. Děkuji. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, než začnu hovořit, prosím, abyste mi udělil dalších deset minut okamžitě, abyste mě nepřerušoval.
Dále bych chtěl do stenozáznamu uvést, že jsem chtěl předložit procedurální návrh na přerušení tohoto jednání a zařadit třetí čtení, ale nedemokratickým rozhodnutím této sněmovny jsem přišel o možnost tento návrh předložit.
Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové. Není to tak dávno, co jsme v této sněmovně zažívali podobnou atmosféru při projednávání Česko-německé deklarace. I tenkrát jsme se snažili vyburcovat poslední zbytky české národní hrdosti, za což jsme sklízeli farizejské úšklebky některých, kteří jako vždy znají tu pravou pravdu. Prý slyšíme trávu růst, tak někteří často říkají. Kdyby se nejednalo o tak závažnou záležitost, připadalo by mi úsměvné to hrané zděšení některých, kteří zde v závěru minulého týdne chtěli zapůsobit na veřejné mínění tím, že odmítají personální obsazení rady diskusního fóra ze strany Německa, které tam delegovalo řadu významných funkcionářů sudetoněmeckého landsmanšaftu v čele s Franzem Neubauerem.
Nemyslím si, že to znělo upřímně. Zvlášť ne proto, že když jsem si právě zde vyslechl z úst některých, že musíme být vstřícní, že naše obavy jsou zbytečné, vždyť se nejedná o konec třicátých let, ale že se Německo za těch 60 let podstatně změnilo. Říká se důvěřuj, ale prověřuj. Není proto prověrkou pro nás to, co se stalo v diskusním fóru? Nezní vám v uších varovně slova pana ministra zahraničí Šedivého, že musel přistoupit na podmínky svého německého kolegy a že musel projevit opět vstřícnost? Nezdá se vám, že se historie opakuje? Říká se, že národ, který se z historie nepoučí, si ji musí zopakovat. Běda takovému národu.
Dnes projednávaný vstup do NATO je obdobnou kapitolou. Stejné argumenty, stejné úšklebky některých na naši adresu, a přece je zde vidět určitý pokrok. Více než polovina národa náš vstup do NATO odmítá. Proto je třeba metody ovlivňování národa vylepšit. Svoláváme mítinky na podporu našeho vstupu. Nezabírají ani tentokrát, když na nich významní politici osobně rozdávají polévku.
***